Komentáře
[1]: Ann Taylor:
Včera jsem pár škvarečků ochutnala a zapíjela je výborným bílým vínem, což byla velmi šťastná kombinace. Sádlo si dám opravdu jen výjimečně, ale ve společnosti měkkého chleba má své kouzlo :-) To se mu holt upřít nedá :-)
Jirka | 13. ledna 2012 v 16:23 | Nuž, rád bych reagoval na to, že to není light recept. To je možná pravda, ale jedná se o čistý přírodní produkt. na rozdíl od různých rostlinných ztužených tuků, které se oficiálně vydávají za zdravé. Při jejich výrobě získáte roztodivnou, nevábnou, šedou hmotu, která se musí CHEMICKY obarvit a parfémovat, jinak by to nebylo nepoživatelné. To rozhodně není žádný přírodní produkt v porovnání s máslem a sádlem.
babička řívě tay škvařila, ale teď to spíše kupujeme :)
Sádlo miluju, ale nemůžu ho, protože bych k němu snědla bochník chleba. Ale na zabijačce si dám od všeho kousek, protože fakt neodolám.
Sádlo dělám doma sporadicky, ale když na něj jdu, tak s tímto receptem. Posílám a sbíhají se mi sliny. Ty škvarky jsou jako živý.
NAŠE DOMÁCÍ SÁDLO
potřebujeme: syrové sádlo, sůl, kmín, 1 bobkový list, 3 kuličky nového koření a 3 kuličky černého pepře, 1 lžíce mléka
Sádlo nakrájíme na kostičky, čím drobnější tím je to lepší. Přidáme sůl, kmín a trochu podlijeme vodou. Když škvaříme v hrnci, sem tam promícháme a až jsou škvarky pěkně vyškvařené, přidám do sádla lžíci mléka a sádlo sliji do sádelňáku.
Šárko, posílám odkaz na jeden historický recept ze staré české kuchařky. Husí játra bych si dala i o půlnoci. Mňamka nebeská má pro mě podobu husích jater v sádlíčku. Když jsem byla malá, můj děda choval husy a když se zabíjelo, vonělo po setnici čerstvě škvařené sádlo. Lidi, to byly časy. Dneska bych si v obchodě sádlo nekoupila, protože vůbec nevoní tak jak si ho pamatuji. Domácí sádlo je jiná kategorie a jeho příprava mě opravdu fascinuje. Když jsem byla mladá, chtěla jsem být řeznice, jako strejda od Budějic. Vozil párky, klobásky a uzené prasečí ocásky a my se olizovali už jenom tou představou, že k nám strýček jede s plnou taškou uzenářských lahůdek. Jeho tlačenka byla pověstná a jitrničky neměly konkurenci. Díky článku o sádlíčku jsem si zavzpomínala na staré dobré časy a jen tou představou jsem připravala asi tak tři kila :)
Husí játra v sádle
http://www.labuznik.com/recipe.php?ID=16510
Kdysi jsem sádlo škvařila, ale nebyla jsem trpělivá. Pak jsem ho zavrhla a nyní se k němu vracím, protože prostě olej ho nenahradí.
Dnes dělám sádlo v domácí pekárně. Použiji 2x program na marmeládu, dělají se pěkně pomalu a sádlo je naprosto čiré.
Škvařím v pomalém hrnci. Někdy škvarky nechtějí při škvaření dostat zlatou barvu, mají se drobet posolit. Říkala moje maminka. Řízek i štědrovečerní kapr v trojobalu smažený v sádle mají docela další voňavou dimenzi, než ty připravované na oleji. Než na másle, pochutnáme si všichni opravdu na čerstvém chlebu se sádlem, se solí a cibulkou. Jen z dětství mám k sádlu jednu odpornou vzpomínku, dostávali jsme od tety ze zabijačky celý plechový kyblík sádla, stál ve sklepě, přikrytý voskovaným papírem a mým posláním v bylo chodit do sklepa pro sádlo. Nabírat ho lžící do zavařovací sklenice. Zcela zapatlaně nechutná procedura pro nešikovné šestileté prsty, trefit se sádelněvrchovatou lžící do sklenice a inteligentně sádlo do ní do našťouchat a vetřít a přitom se neopatlat.
Škvaření sádla, to je obřad, kterému se ráda podvolím. Díky za recept té škvarkové pomazánky. Není dlouho co jsem se spolužačkou vzpomínala na tuto dobrotu. Ráda si ji vyzkouším a i se podělím.
A ještě, vím že domácí je nepřekonatelné, hlavně tou vloženou přidanou hodnotou v podobě vlastnoruční práce, koupené však voní i tohle: http://www.brick.cz/
Sádlo a škvarky. To ve mně nastartovalo vzpomínací proces, který v textu je natolik dlouhý, že jsem raději napsal samostatný textík na svém webu.
Vzpoměl jsem totiž, jak může být tahle dobrota nebezpečná při výrobě a jak něco tak dobréhu může člověk nesnášet díky množství.
A hlavně: shodou ne právě příjemných okolností jsem před nějakými osmi lety přišel na to, že za pětikorunu za kilo je možné koupit čerstvé kůžičky z kuřat u řezníka. Z těch se nechá během deseti minut ve výše zmíněné mikrovlnce vyrobit sádlo kuřecí a hlavně výborné škvarečky. Tak bude li se někomu chtít, nahlédněte.
Není nad domácí škvarky, ty kupované jsem ještě neměl. Stojí vůbec za to?
Tak tímto článek jsem se dostala asi o deset let zpátky, kdy jsem je jedla. Ani nevíš jakou chuť jsem na ně teďka dostala :)
Chleba, škvarky , posypat řeřichou?! Dala bych si hned.
právě jsem začala nový blog o jídle, tak budu určitě ráda když se podíváš.
lemissingingredient.blogspot.com
Moc záslužný článek! Pro spoustu lidí patří škvaření sádla do pravěku a za chvíli nikdo nebude tušit, jak se to dělá. Je pravda, že mě dřív pohled na syrové sádlo a jeho přípravu lehce odpuzoval. Na chleba se sádlem mám mimo jiné hroznou chuť vždycky, když mě bolí v krku - věřím, že s cibulí má pak opravdu terapeutický účinek! Babička postupuje při škvaření podobně, někdy s mlékem, někdy bez, někdy sádlo místo krájení mele (škvarky jsou pak drobnější). A během škvaření přidává malou cibulku, kterou nechá zezlátnout a pak zase vyndá (a sní:))
Co se týče nebezpečné výroby (viz komentář č.14), je pravda, že sádlo velmi dobře hoří a to několikametrovými plameny... takže bacha na to, jsou-li vám vaše záclony milé.
[3]: Jirka:
Je to pravé bohatství přírodních chutí a vůní ! ... bez glutamanu sodného, ionisinanu disodného a bez umělých barvit a aromat :-)))) V podstatě je kousek dobrého sádla na kvalitním pečivu a v doprovodu chmelového moku zdravější než jiná průmyslově vyráběná potravina :-)
[4]: tail-haris:
Domácí je domácí :-) I když ještě věřím na poctivé řezníky, kteří se při přípravě nedopustí na sádle křivdy ... ale je jich zatraceně málo.
[6]: TlusŤjoch:
Babičky neměly konkurenci :-) Nakonec ty jejich recepty žijí i dnes a slávu si na nich budují ti nejlepší čeští kuchaři.
[7]: davidkotasek:
I já si takové hříchy dopřeji jen jednou za čas, ale k česká stravě domácí právě sádlo patřilo, o čemž svědčí kladný vztah Čechů k vepřovému masu :-) Recept na škvaření sádla by chybět v mém receptáři neměl.
[8]: misa:
Ono se tomu opravdu těžko odolává. Mám to stejně :-) Díky za domácí recept navoněného sádla kořením.
[9]: Rebeka:
Chybí mi řezníci! Ty jejich krámky bývaly na každém větším městském rohu a dneska jich je poskrovnu. Zrovna u nás jeden krámek zavřeli a já tam tak ráda zašla. Kulturu prodeje masa v hyper super fakt ráda nemám ... Chybí mi ten kontakt s člověkem, který masu rozumí a můžu s ním prohodit pár vět a pěkně si toho svého řezníka předcházet :-) Žijeme ve století anonymity a to nám nesvědčí.
[10]: Jitka:
Pekárny jsou šikovné :-) A nad dobré sádlo není. Kde je to vhodné, tam dám přednost před olejem právě domácímu sádlu.
Olivový olej patří do jiné kategorie a je s ním tudíž i jiné vaření, které českou tradiční kuchyni nevylepší, proto ho nestavím sádlu do cesty jako konkurenta. Nad průmyslově vyráběnými oleji na našem trhu to sádlo hravě vyhraje vždycky :-)
[11]: toffo:
Pamatuji si na plný pekáč řízků, které se zvolna smažily pod poklicí a na sádle. Pekáček babi vkládala do horkých kachlových kamen a když byly řízky na talíři, krájely se jako dort a ústech se fakt rozplývaly :-) Ráda smažím na přepuštěném másle, ale na dobré sádlo nemíním zanevřít. Jsou kuchařské příběhy, ve kterých to voňavé sádlo vždycky bude hrát svou hlavní roli.
Krajíc chleba se sádlem, cibulkou a špetkou soli je dokonalé spojení. Vidím to u nás doma, když návštěvě na stůl položím skleničku s touto pochoutkou... všechno ostatní na stole se stává neviditelným a chléb je nějakým podivným magnetismem přitahován stále blíž k sádlu :-) A potom poslouchám nářky, že už nejméně od mládí tuhle dobrotu neměli možnost ochutnat atd. atd. Zjistila jsem, že sádlo je hit! A jedí ho i ti, co si dávají bacha na svou linii. Občasný hřích se odpouští :-)
[12]: Jana Pechová:
Vybavila jsem si školní svačiny :-) Škvarková pomazánka chutnala snad každému. A potom ještě vajíčková a rybičková.
[14]: Pavel:
Nahlédla jsem s chutí :-) Na téma "sádlo" by se dal napsat celý kuchařský příběh. Je tolik jídel, která by bez jeho pomoci prostě nefungovala tak, jak je známe a nezapsala by se nám do naší chuťové paměti. Bez sádla to při poctivém vaření nejde. Zimní období je tou nejlepší připomínkou všech zabijačkových pochoutek a tak se v tomto duchu snažím publikovat příspěvky nadmíru kalorické, protože na jaře na to nebude čas. Už se těším na bylinky, jehněčí pečínku a na všechny zahradní slavnosti v letní kuchyni, které se vyznačují lehkostí a jdou ruku v ruce s ročním obdobím, které nabízí štědrou náruč zeleného lupení. To je potom úplně jiné kuchařské tvoření :-)
Teď mám chuť dvořit se paní zimě a k ní trochu kalorií patří :-) Ty potom musíme do léta sundat, tak se těším na přechod do fáze očistné a na následný jarní vitamínový start.
[15]: Radek:
No, těžko říct, ale znám jednoho řezníka, kterému ty škvarky mizí na pultě pod rukama, jak jsou dobré! :-) Ale v zásadě platí, že ty domácí, správně připravené, nemají konkurenci.
[16]: Le missing Ingredient:
Gratuluji k založení nového blogu o dobrém jídle :-) Ráda zajdu!
Já zase dostala chuť zasadit si řeřichu, protože bílou barvu zimy je potřeba něčím prozářit. A řeřicha? Ta se hodí ke všemu a vždycky. I chleba se sádlem je díky křehké bylince s kořeněnou vůní najednou krásnější.
[17]: yannka:
Je moc dobře, že zmiňuješ tu starou dobrou praktiku, kdy se sádlo před škvařením pěkně namele. Ono se ho potom daleko víc vyškvaří. Kdybych bývala nebydlela tam, kde zrovna bydlím, asi bych se sádlem nenechala tak příliš inspirovat, protože škvařit ho v městském bytě není zrovna žádný velký hit, ale ... snažím se využít všeho, co si mohu v našem velkém domě dovolit :-) Třeba mě jednou omrzí život bez ruchu velkoměsta a potom budu vzpomínat, jak to bylo fajn, když v peci praskalo dříví a na kamnech se zvolna rozpouštělo voňavé sádlo a ten voňavý parfém stoupal prostorem až ke střeše a nikdo nepřišel s nápadem vyvětrat. Škvaření sádla patří k těm vzácným chvilkám, které patří k zimnímu času. A zase mám chuť upéct si domácí chléb a pak se kochat tou syntézou dokonalé chuti :-) I sádlo umí být poetické. Strašně ráda ho zapíjím dobrým vínem a mám ráda ten rituál, kdy se rozhodujeme, kterou lahev vína ze sklípku doneseme a krásně nás to zaměstnává. Zima krásně utíká a já už se těším na jarní vitamínový útok bylinek, které s velkou chutí vpustím do kuchyně a až do podzimu je nevyženu :-) Tácek s řeřichovými semínky jsem si pro jistotu už teď připravila na okno.
Sádlo jako takové sice nemusím, ale do česnečky je určitě lepší než olej (kromě olivového). Škvarky mám rád "dietní": mám je nejradši totiž, když křupou a toho se dosáhne tak, že je krájím na menší kostky, než je běžně zvykem, a škvařím tak dlouho, dokud nezůstane 90%ní sušina.
[32]: brysen:
Tak to jsou potom škvarky jako sen :-) Domácí sádlo je v podstatě čistý produkt přírody. Ale že bych si ho dopřávala často, to určitě ne. Jakmile je příležitost ho mít v kuchyni, tak neodmítám. Je to vlastně poklad. Tak jako dobrý olivový olej.
ahoj,mrkneš prosím na můj blog??Mám blog o doplňkách k oblečení takže kdyby tě to zajímalo tak se mrkni a kdyby si chtěla napiš nějaký ten komentářek :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D
Škvarkovou pomazánku mám ráda,dělám ji také, vzpomínám, když jsem jako malá holka chodila s maminkou na draní peří k tetě, vždy jsem se těšila na tuto pochoutku, kterou nás vždy pohostila.
Dobře vyškvařit sádlo je kumš a chce to opravdu trpělivost. Vepřové sádlo je nenahraditelné a jako u všeho, když se konzumuje s mírou, neuškodí. Škvarky i pomazánky z něho mám také rád, výborné je upečené vepřové maso zalité sádlem a šťávou, sterilované ve sklenicích. Já jsem to tedy nikdy nedělal, ale vzpomínám na prázdniny v Knínicích u Kuřimi před 50 lety. Tam měla teta plnou komoru všelijakých dobrůtek v plechovkách i sklenicích, ale mě nejvíc chutnalo právě tohle maso ze sklenice. Z tříkilového kulatého pecnu ukrojila zouvák a na prst namazala tou lahůdkou. Ježíííšmarjááá...já tu boží chuť cítím ještě dnes. Škvarky - divím se, že nikdo nevzpomenul škvarkové placky nebo pagáčky. Pagáčky dělaá párkrát do roka, někdy škvarky sekám, někdy pomelu. Dělají se z kynutého těsta, do kterého já dávám zakysanou smetanu a nastrouhané brambory (1-3 podle množství)vařené ve slupce. Pagáčky potom vydrží vláčné do druhého dne, pokud se ovšem nesežerou ještě zatepla. Jaké máte recepty na škvarokové pagáčky vy?
[35]: Jája:
Tak to jsou jistě parádní vzpomínky :-)
[37]: Strejda Olin:
Všeobecně platí, že bez trpělivosti se dobře neuvaří :-) U sádla to platí rozhodně dvojnásobně. Když se nespěchá, je to potom na něm znát. Na měkkém krajíci chleba se to rozhodně ocení a když se to s kalorickou pochoutkou nepřáhání, není se třeba ani sádla bát. Škvarkové placky a pagáčky, to je lahůdka, ke které jsem se ještě nedostala, ale jenom proto, aby toho sádla na stránkách najednou nebylo moc. Mám je v plánu a určitě někdy příště zveřejním. Za zmínku stojí i klasické zelníky se škvarkama, to je také jedna z gurmánských radostí. Ty jihočeské jsou obzvláště vypečené a voňavé. Díky za milou a voňavou diskusi :-) Přeji krásné Velikonoce obohacené o pěkné české tradice. Tak ať to v kuchyni krásně voní. Zdraví Šárka
Moje máma vždycky sádlo škvařila společně s několika čtvrtkami nakrájených jablek. Pektin obsažený v jablku má nějaké blahodárné účinky na kvalitu sádla. Její škvarkové placky byli boží. Otec sádlo odmítal (kvůli skleróze), ale matčiny domácí škvarky vždycky chodil ujídat.
[40]: Ferda:
Matky, zkušené hospodyně, moc dobře věděly, proč tam kousek jablka přidat. Už jsem o tom také slyšela a věřím, že to muselo být sádlo naprosto delikatesní! :-)
Zde hledá
Mmm, škvarky bych si dala. Ale sádlo jako takové, to ne.