



Můj recept na mušle svatého Jakuba počítá i se srdíčkem








Za trochu námahy to stojí.
- Kristův svatý hrob v Jeruzalémě
- Hrob svatého Petra v Římě
- ostatky apoštola Jakuba v Santiagu














Úžasně smyslný recept se spoustou zajímavostí. Valetnýna sice jako importovaný svátek neslavíme, ale určitě si něco dobrého k snědku připravíme.
Svatojakubky vypadjí úžasně, škoda, že jsem ještě žádnou neochutnala. Zatím jsem nesebrala ani odvahu je koupit, ale po vaší krásné mušličkové reportáži se po nich v mrazicích pultech určitě podívám.
Šárko, to je další z Tvých dokonale jednoduchých receptů. Sedím tu, tiše slintám do klávesnice a v mrazáku je všeho všudy asi pět okoralých krevet. Budu se muset vypravit někam do civilizovaného světa na nákupy a příští weekend manžela přivítat něčím dobrým, nejlépe hřebenatkou podle Tvého receptu.
Neodolám, abych nedodala půvabnou legendu, která spojuje sv. Jakuba s mušlí hřebenatkou. Při vylodění Jakubových ostatků byl světcem zázračně zachráněn topící se rytíř. Když ho vytáhli z vody, bylo jeho tělo celé pokryté těmito mušlemi. Přihlížející z toho usoudili na obzvláštní lásku světce k těmto lasturám a ty se pak staly jeho atributem. Dalším šířením se staly znakem poutí do Compostelly a postupem času znakem všech poutníků.
Některé pokrmy nemám odvahu vyzkoušet - hlavně ty, které jsem zatím nikdy v životě neochutnala. Říkám si, že nevím jak správně připravené - správně chutnají. Neměla bych mít s čím svůj výtvor srovnat - zda se mi povedlo nebo naopak.
Vloni jsem to riskla poprvé "po námořnicku" u mušlí, byly mražené a bez českého popisu - možná to byly srdcovky, měly ale bílou lasturu. Že se povedly, jsem testovala na mojí "světaznalejší" sestře.
P.S.: mražené svatojakubky jsem jednou zahlídla i v Lidlu.
[1]: coco-choc:
Často člověk ani neví, kam se po ose vlastních myšlenek a doplňujících souvislostí nakonec dostane :-) Oslí můstek se docela povedl. Kdo by to byl řekl, kolik nápadů vznikne v kuchyni - a to ani s jídlem nemusí souviset. Je nad slunce jasné, že kuchyň je inspirativní prostředí. Fotografie podtrhují autentičnost receptu, ale kdyby mohly být s opravdovou vůní moře, byly by teprve autentické. Svatojakubky u moře také chutnají o značný kus lépe :-) Díky za milý komentář. Š.
[2]: Madla:
Valentýna neslavím nijak výrazně, ale vždycky si na něj vzpomenu. Místo utrácení za zbytečné valentýnské tretky si něco dobrého uvaříme a věnujeme si nějaká ta vlídná slova :-) Svatojakubky jsou opravdu moc dobré, ale tu správnou atmosféru jídlu dá domácí prostředí. V restauraci na břehu moře chutnají tuze dobře. Tyhle mražené jsou dobré, ale na první seznámení s plody moře bych si raději počkala až tam, kde se vodní živočichové cítí jako doma. Když vyrazím k moři, nejím téměř nic jiného než samé vodní živočichy a hromady salátu a místní zeleniny. Už aby tu zase bylo léto se vším všudy :-)
[5]: toffo:
Nejlepší mořské plody jsou tam, kde jim cesta z moře na talíř netrvá moc dlouho. U nás se to bohužel neobešlo bez lovu v mrazáku, ale i tak jsem si pochutnala :-) Dnes se těším na letní výpravy tam, kde ráno rybáři otevírají svůj krám a ruce jim voní čerstvě nalovenými úlovky. Loni v létě jsem chodila fotografovat na molo v jednom rybářském městečku, ale musela jsem si hodně přivstat, aby bylo co dát do záběru. Místní restaurace vysílají své kuchaře tak brzy, že kolem sedmé ranní už byly ty nejlepší úlovky pryč :-) Ještě jsem ani nestihla všechny fotografie zpracovat a už tu bude za pár měsíců zase nové léto a s ním i nové zážitky :-(
[6]: toffo: Máš pravdu! V Lidlu jsem je též viděla, ale bylo to někdy před Vánoci. Většinou se spoléhám na ryby z Makra, protože tam mají dost široký výběr.
Sladkovodní ryby ovšem kupuji od místních rybářů :-)
[4]: sigrid:
Legenda svatojakubská je moc pěkná :-) Úplně si ten příběh představuji. Na svatojakubkách je krásné to, že mají úžasné maso a není s tím extra moc práce. Když jsou čerstvé suroviny, vaří se to jedna báseň. Nakonec ani krevety nejsou k zahození :-) Osobně mám moc ráda krevetový koktejl a dělám si dobrou koktejlovou omáčku s kapkou koňaku. Kdybych bývala místo svatojakubek nachystala svému muži "kreveťák", byl by v sedmém nebi. Má ho totiž strašně rád.
S nákupy je to problém :-) Často říkám, že musím vyrazit do civilizace něco nakoupit. Chleba si peču dost často sama, v tom jsem soběstačná, ale domácí zásoby jiného druhu se tenčí. Kdyby nebylo tak nevlídné počasí, hned bych se někam do velkoměsta rozjela. Nejspíš ale ještě pár dnů zůstanu pěkně doma za vyhřátou pecí :-) Tak nějak si představuji romantickou zimu.
[12]: prodávají je zde
http://www.labottega.cz/index.php/cPath/36
Tady na Ostrovech (UK) se scallops dělí ještě na ty obyčejné (vyrvané ze dna, spolu se vším všudy, jakýmisi mořskými bránami) a jemně a ekologicky sklízené rukami potápěčů.
Máme je s paní J velmi rádi. Jsou kupodivu dost vydatné a sytící!
Mnoho kuchařů je zde kombinuje s květákovým pyré (to chápu), ale často i s kolečkem "black pudding", hutnou krevní klobásou upomínající na jelito. Zůstává mi toto poslední spojení záhadou.
[15]: jednorožec:
Moře můžeme všem jenom závidět :-) Nabídka ryb a mořských plodů je víc než žalostná a člověk se naučí dělat kompromisy a lovit ryby v mrazících boxech.
Květákové pyré je určitě velmi příjemným doprovodem k hřebenatkám i jiným mořským dobrotám, ale "black pudding" si v kombinaci s masem z krásné lastury představit neumím. Co ti labužníci na takových prapodivných kombinacích mají? Asi mi tohle tajemství zůstane nevysvětleno :-)
Šárko, konečně jsem si udělala čas a přečetla tvůj článek - přiznám se - jedním dechem :) Moc pěkně se čteš! A navíc se tu člověk vždycky něco navíc dozví. Že je poutní cesta do Santiaga lemovaná svatojakubskými mušlemi vím, ale ještě mě nenapadlo si tento fakt spojit s kuchyní, jsi šikulka ;)
[18]: vEruska:
Věrko, Díky za milou pochvalu. Když se nad tím zamyslím, tak všechno s jídlem souvisí. Tím pádem je pořád o čem psát a to je moc fajn ;-)
Obdivuju Vás,
vše máte tak propracované a vzhled je úžasný.
Přijde mi, že se tam bere moc náboženství.
[22]: Martin:
Dost často s historií jídla náboženský podtext souvisí. Pokud se tyto informace týkají produktu nějak bezprostředně, ráda je do článku dám. Mám ráda všechny tyhle souvislosti, které mnohdy strohý recept zajímavě doplní. Nic jiného v tom není :-)
Recept vypadá úúúúúžasně!!! Jen mě tak napadá, kde jste sehnala ty lasturky? Bez nich by ubyla potěcha i pro oko :D
Šárko, opět smekám před Tvým kuchařským, ale spisovatelským uměním. Celý článek jsem zhltla jedním dechem, a to bych řekla, že mořské plody a jiné mořské potvůrky nejsou po ránu to pravé ořechové :-). Líbil se mi "oslí můstek" k samotnému receptu, fotografie jsou více než fenomenální a závěr moc zajímavý. Už se těším, co vytvoříš příště. Přeji Ti krásného a pohodového Valentýna :-).