17. února 2010 v 3:26 | © Šárka / www.gurmanka.cz
|
Dnes se milost rozdávala na každém rohu. Tradice se u nás dodržují, milostí byly plné talíře. Vysmažené, pěkně horké, voňavé, ocukrované a úchvatně křupavé. Nabídněte si kousek toho masopustního veselí :-)
Boží milosti
(jihočeské řezané koblihy - i tak jim u nás někteří říkají)
- 200 g hladké mouky
- 1 lžička prášku do pečiva
- špetka soli
- 1 lžíce cukru
- trochu citrónové nastrouhané kůry
- 30 g rozpuštěného másla
- 4 lžíce mléka nebo smetany
- 1 lžíce rumu
- 2 žloutky
- olej nebo sádlo na smažení (přepuštěné máslo je nejlepší)
- moučkový cukr na obalení
- trochu hladké mouky na vyvalování
Ze všech ingrediencí vypracujeme lesklé a vláčné těsto, které se nechytá vařečky. Aby se boží milosti pěkně nafoukly, musíme si s těstem trochu pohrát a když je vypracované, necháme ho v chladu pod fólií alespoň půl hodinky odpočinout.
Poté odkrajujeme kousky a ty vyválíme na pomoučeném vále pěkně tence. Pomocí radýlka nebo ostrého nože vykrajujeme různé tvary (kolečka, čtverce, obdélníky) a ty uprostřed čtyřikrát prořízneme, ale jenom tolik, abychom neprořízli i okraje. Ty musí zůstat netknuté. Pečeme ve vyšší pánvi hojně naplněné olejem a pořádně ho rozehřejeme. Dříve se smažilo na přepuštěném másle nebo vepřovém sádle - nejlépe břišním, ale boží milosti nebo koblihy smažené v hovězím loji byly prý božské). Usmažené boží milosti osušíme papírovým ubrouskem a ještě horké obalujeme v moučkovém cukru. Jíme bez zbytečných odkladů, protože horké jsou jednoznačně nejlepší.
Jestli se u vás starodávné boží milosti nepečou, dejte si klidně masopustní koblihu se zlatým prstýnkem uprostřed a pořádnou dušičkou ;-)
Receptur na boží milosti existuje s různými obměnami mnoho. Dělají se s vínem, pivem, špetkou skořice, atd. My máme rádi takové, co jsou pěkně nafouklé, protože to jim sluší ze všeho nejvíc.
Recept na masopustní koblihy
Rozdrobíme droždí do malé misky, přidáme trochu mouky, cukru, mléka a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Žloutky utřeme s máslem, práškovým i vanilkovým cukrem a rumem. Přidáme mouku, kvásek, zbytek mléka a zaděláme těsto na koblihy, které se nechytá vařečky. Slabě poprášíme moukou, zakryjeme utěrkou a na teplém místě necháme kynout.
Když je těsto vykynuté, rozválíme ho na pomoučeném vále na plát asi 1 cm vysoký a formičkou na koblihy nebo skleničkou vykrajujeme kolečka. Plníme zavařeninou a přitiskneme druhou koblihovou půlkou těsně k sobě a necháme ještě na vále přikryté utěrkou vykynout. V pánvi rozpálíme dostatečné množství oleje a po obou stranách smažíme do zlatohnědé barvy. Po vyjmutí z oleje necháme okapat na papírovém ubrousku. Někdo zavařeniny nedává přímo do koblih, ale udělá do těsta důlek, který naplní lžičkou zavařeniny až po osmažení. Kobliha by měla mít nějakou dobrou dušičku, protože to jim přidává na přitažlivosti. Když se v dřívějších dobách chtěla někomu vyseknout velká pochvala, řeklo se o něm, že voní čerstvě upraženým koblihem. A to bývala nějaká pochvala :-) Pro koblihy znali naši předci 100+1 náplň, tak se nebojte experimentovat a plnit třeba bylinkami. O koblihách jsem trochu víc psala ve své kuchařské knize, tam se těch nápadů na koblihové "dušičky" - náplně - najde opravdu dost, určitě si každý vybere podle svého gusta. Já považuji za vrchol zavařeninu meruňkovou nebo domácí rynglovou.
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
Krásně vypečené, potažmo vysmažené, recepty :-) Voní to až sem do Olomouckého kraje. Já osobně na smažené pečivo moc nejsem, ale to domácí musí být báječné, voňavé, na jazyku se rozpouštějící a ještě horké pocukrované blaho.
Šárko, zase jste mě navnadila a já snd někdy zkusím pár koblížků usmažit, protože tvoje fotky a recepty jsou více než lákavé.