Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Co budeme za 20 let jíst?

10. prosince 2009 v 20:33 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Povídání (nejen) o jídle
Co budeme za 20 let jíst?
Guláš, vepřo-knedlo-zelo, fondue anebo kebab, cous-cous či falafel? A místo červeného nebo bílého vína či pěnivého piva budeme pít čaj z jablečných slupek či arabskou kávu? Horká aktualita k zamyšlení dorazila do mé emailové schránky od kamaráda Michala. Co na to říkáte vy?

Nedávno se v zemi bílého kříže na čtvercovém, červeném poli volilo. Voliči měli dát najevo jestli se chtějí v budoucnosti koukat na minarety mešit, které slouží jejich muslimským spoluobyvatelům.

V roce 2000 žilo ve švýcarské konfederaci asi 315 000 osob s muslimskou vírou. Dnes má Švýcarsko něco přes 7 miliónů obyvatel a z toho je 20 % cizinců. Z nich je dnes muslimů asi 400 000 - t.j. skoro 5.5 % z celkového počtu obyvatel, jestli jsem nezapomněl matematiku. V horské zemičce je něco mezi 130 až 160 muslimských středisek a modliteben, k tomu se musí ještě připočítat dalších 50 až 100 muslimských modliteben spolkových. Před volbami byly ve Švýcarsku 4 mešity s opravdovým, vysokým minaretem. Zastánci muslimů tvrdí, že k mešitě patří minaret stejně jako zvon k věži kostela.

Jak se zdá, zmýlili se a konzervativní část švýcarského obyvatelstva jasně řekla, že se na pasoucí se krávy pod minarety dívat nechce. Výsledky voleb jsou skutečně překvapivé, nechceme-li říci šokující. 57,5 % voličů řeklo minaretům své NE. Dokonce v kantonu Appenzell Innerrhoden se nechuť obyvatelstva k minaretům odrazila v 71,5 % volebních lístků vložených do uren, říkajících NE. Ze 26 kantonů se jenom čtyři k minaretům postavily pozitivně - Neuchâtel, město Bazilej, Waadt a Ženeva - jasná věc - v těchto místech žije vysoký počet "sekundérních" muslimů, potomků z muslimských rodin, kteří se v minulém čase stali "papírovými" Švýcary a mohou tak volit.

Rozdíl mezi městy a vesnicí je viditelný, obyvatelům měst mešity vadí o něco méně než sedlákům, bez ohledu na to jestli jsou katolíci nebo protestanti. V kantonech kde se mluví francouzsky je méně odpůrců než v německých kantonech. Italsky mluvící Švýcaři z Tessinu ale odmítli minarety skoro 69 % platných hlasů.
Jak se zdá, ale už stojící minarety se bourat nebudou. Hluboko zakořeněný strach z plížícího se islamismu asi vyvolá další reakce, část vítězů už dnes uvažuje nechat rozhodnout švýcarské obyvatelstvo o dalších faktech - nošení šátků u žen zastávající veřejná místa ve společnosti, zahalování se do burky na veřejnosti pro ženy, promíjení povinné výuky plavání ve školách pro muslimská děvčata, separátní hřbitovy pro muslimy, klitoridektomie a nucená, domluvená manželství. Toto všechno stojí na programu skupin nejen konzervativců. Jestli k tomu dojde, to se teprve uvidí, třeba se obě strany domluví na různých ústupcích, tak jak to bývá v demokratické společnosti zvykem, ale stejně se oba světy, evropský/křesťanský a muslimský budou muset zamyslet v budoucnosti nad faktem zvýšené oboustranné toleranci.

Francouzští politologové a znalci domácího etnika předpokládají, že v roce 2050 bude 50 % francouzského obyvatelstva muslimské víry - konfrontaci s tímto faktem dnešní tatínkové a maminky třeba už nezažijí, ale jejich děti se budou muset možná rozmýšlet jestli se třeba nebudou muset naučit arabsky aby se v běžném životě domluvily.
A obyvatelé evropských států se musí zamyslet nad tím, jestli se nebudou muset v budoucnosti přeorientovat na africký cous-cous, turecký kebab anebo arabské lečo šakšůča.


Michael Beranek, 09.12. 2009


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Madla Madla | Web | 11. prosince 2009 v 6:53 | Reagovat

Velice zajímavý článek podněcující k přemýšlení. Jen kdyby bylo vše tak černobílé a jednoduché, že by např. při zamítnutém hlasování zmizela u muslimských obyvatel například zmiňovaná  rituální ženská obřízka. Už nyní je její provádění v mnoha islámských zemích nelegální a přesto se zhusta provádí. Hodně mi vadí zevšeobecňování a házení všech do jednoho pytle - což naštěstí není výsadou tohoto článku.
Je pravda, že kravičky pasoucí se pod minarety v sousedství větrných mlýnů by mi při návštěvě Švýcarska přišly velice úsměvné, ale nikterak by mě to netrápilo. Je-li víra pokojná, nechť je vyznávaná bez omezení.
A k té gastronomické poznámce - už nyní se nám zabydlují pokrmy jiných proveniencí v  kuchyních a nikterak se tomu nebráníme, takže tady problém není. Konkrétně takový  kuskus zbožňuji a dopřávám si jej opravdu hojně.
Vše závisí na toleranci a vzájemném respektování se. I ta gastronomie :-)

2 Michael Beranek Michael Beranek | E-mail | 11. prosince 2009 v 8:54 | Reagovat

[1]: - Madla
Ba právě – asi to záleží na oboustranné toleranci. O tom nakolik je tolerantní, třeba i nuceně ze stran všech vlád, americký nebo evropský blok a na druhé straně blok islámský, to by si měl každý rozmyslet zcela subjektivně. Podle mého osobního názoru se ten stupeň tolerance dá špatně nějak poměřovat. Je ale faktem, že kladené požadavky imigrantských skupin, ať už v té či oné zemi mně trochu připomíná někoho, který jako host u hostícího v bytě začne přestavovat nábytek, měnit záclony a bourat třeba v koupelně bidet, protože to u něho doma prostě má jinak zařízené.
K zamyšlení nás ale jistě také přinutí projev na Švýcary naštvaného premiéra Turecka, muslimské země, která velice stojí o to stát se součástí EU, který oslovil své mimo Turecko žijící spoluobčany aby okamžitě vyzvedli své úspory ze švýcarských bank a uložili je v Ankaře, Istambulu, prostě někde v jejich bývalé vlasti. To se jistě nedá přiliš hodnotit jako druh tolerance – spíše něco jako „Oko za oko, zub za zub“.

3 Domácí čajovna Domácí čajovna | Web | 11. prosince 2009 v 13:01 | Reagovat

tohle bych ráda řekla, že je hoax... taky mi to přišlo...
ale bojím se, že je na tom pravdy víc, než si chceme připustit. A to mě naplňuje nefalšovaným syrovým děsem!!!!

4 Michael Beranek Michael Beranek | E-mail | 11. prosince 2009 v 13:22 | Reagovat

Žádny hoax čili poplašná zpráva. Omlouvá Vás, madame, jenom Vaše neinformovanost. Ten článek jsem napsal vlastní rukou před několika dny na základě osobního zaiintegrování do této akce – byl jsem jedním z voličů. Doufám, že se nedá říci, že by byl text nějak xenofobní, veškeré údaje jsou podloženy a o procentuálním vyhodnocení této „švýcarské akce“už bylo v různých mediích napsáno dost. Zavírat oči před skutečnostmi je něco podobného jako to s tím pštrosem, který strka hlavu do písku. Realita je tady a s tou si ty obě dost rozdílné skupiny musí nějak poradit – jinak by to také mohlo dopadnout nedobře

5 Suchla Suchla | Web | 12. prosince 2009 v 20:57 | Reagovat

Povedeny clanek....

6 Libor Kašpárek Libor Kašpárek | 13. prosince 2009 v 9:58 | Reagovat

[4]: Také bych velmi rád napsal, že je to hoax... kéž by to tak bylo. Bohužel pravda je mnohem horší. Populace vyznavačů islámu roste geometrickou řadou všude ve světě. Jedním z nejhorších je růst vyznavačů islámu mezi vězni v amerických věznicích, ale i mezi spodinou všude na světě.
Píšete ve svém článku o toleranci. Ale ze strany islámu neexistuje tolerance k ničemu. Islamisté v evropských zemích si vesele vyznávají islám, porušují nejen naše, evropské, tradice, ale i naše zákony. Ale zajeďte si do islámských zemí, především do těch arabských. Pracuje tam spousta křesťanů. O tom, za jakých podmínek pracují se nebudu vyjadřovat, většina z nich tam pracuje dobrovolně. Ale tito křesťané nesmí veřejně vyznávat svou víru, nesmí se veřejně modlit, scházet ke mším... tohle není hoax, ale holá skutečnost. Islám hrozí celému světu, a jestli si my Češi myslíme, že nám ne, vyžádejme si na ministerstvu vnitra informace o rostoucím počtu islámských motliteben u nás v Česku... možná se pak budete divit. Dnes už nejde sedět na zadku a říkat si: "A´t si to řeší ti Francouzi". Stejné problémy, jako mají Francouzi, budeme mít brzy my. A pokud s tím něco neuděláme, může se stát, že za 50 let nebudeme přemýšlet nad tím, jestli si dát kebab nebo řízek. Možná už ten řízek a vše ostatní vepřové budeme mít zakázáno naší Českou islamistickou vládou.
Takže, přátelé, dobrou chuť.

7 toffo toffo | Web | 13. prosince 2009 v 18:33 | Reagovat

[2]: Vyjádřená přesná interpretace - jak to cítím - cítit se jako host na návštěvě. Zrovna Švýcarsko se mi jeví jako konzervativní země a to i v evropském útvaru - jaký byl  jejich přístup k EU i NATO. Překvapilo by mě, kdyby kývli na minarety. A ten možná staromilský přístup se mi líbí. Jsem pro zachování tradičních zvyků a hodnot své země.

8 sigrid sigrid | 13. prosince 2009 v 19:35 | Reagovat

Hrozně dlouho jsem se vyhýbala debatám na tohle téma, schovávala jsem se za obecná slova o toleranci a zaujímala obecně schválené multiklturní postoje.
Teď, snad proto, že jestli Šárka pustila takový článek na svoje stránky, mám dojem, stojí za to se nad tím zamyslet. Můj dědeček byl arabista. K islámu měl velmi blízko a muslimů si vážil. Hájil islám tím, že i na něj se jako na křesťanství v průběhu věků nabalila spousta věcí, které mu nejsou vlastní. Tvrdil, že původní islám byl náboženstvím snášenlivým. Ovšem dědeček zamřel v roce čtyřicet. Jeho názory znám z jeho deníků. Kolikrát se ptám, co by říkal tomu, co se ve světě děje dnes.
Na jednu stranu si říkám, že bych měla tolerovat odlišnou víru a životní zvyky druhých, chci-li, aby oni tolerovali mě. Ovšem měla jsem možnost poznat zblízka problémy s tureckou komunitou v Německu. Hodně jsem četla o problémech v muslimských aglomeracích ve Francii.
Dnes už je těžké hledat řešení, ale jsem přesvědčená, že přistěhovalci by měli, alespoň v hlavních rysech, přijmout kulturu a hlavně jazyk hostitelské země. Znám mládence, který si pedagogickou praxi odbývá v muslimské čtvrti jednoho z velkých průmyslových měst v Porůří. Má ve třídě žáky, kteří jsou Němci občanstvím už ve třetí generaci a nemluví německy. Nelze se potom divit, že se uchylují do militantního vyznavačství islámu. Nelze nikoho nutit, aby se vzdal své víry, lae je třeba, aby se podřídil zákonům země, v níž žije. Jistá míra asimilace je nutná, aby se předešlo společenskému vyloučení těchto lidí. Aby nedošlo k jejich gethoisaci, neúnosnému společenskému postavení, bídě a všemu, co je pak zákonitě vede k nepřátelství vůči hostitelské zemi i etniku.
Proto, ač váhavě, chápu rozhodnutí Švýcarů, ohledně stavby mešit v jejich zemi. Vidím za tím vzkaz muslimským spoluobčanům: "Mějte si svoji víru, ale nevnucujte nám ji.". Jen si nejsem jistá, je-li jádro problému zrovna v zákazu náboženských symbolů (včetně minaretů).
Mám pořád dojem, že tlak na lidi odlišných kultur by spíš než negativní měl být pozitivní - ne "nestavte minarety", ale "naučte se naši řeč"; ne "nenoste šátky", ale "dopřejte svým ženám a dcerám stejnou svobodu jakou chcete pro sebe".
Jedna věc je mi jasná, ráda a s chutí si dám občas kuskus a nebudu nutit muslimům řízek, pokud budu vědět, že dcera mého muslimského souseda nepřijde o hlavu, vyjde-li sis s mým synem do kina.

9 Michael Beranek Michael Beranek | E-mail | 13. prosince 2009 v 21:20 | Reagovat

[8]:"Naučte se naši řeč"
Švýcarské město Bazilej je rozděleno řekou Rýnem na Velký a Malý Bazilej (Kleinbasel). Kleinbasel je dnes bydlištěm rodin a lidí z Turecka, Afriky, Srí Lanky, Afganistanu – prostě z celého světa. I děti z těchto rodin musejí pochopitelně chodit nejdříve do školky, později do základní školy. V mnoha třídách přesahuje počet nešvýcarských dětí 60-75 %. A tak se
švýcarské děti, které by vlastně měly být v Bazileji doma,  ve škole správnou němčinu, která je ve Švýcarsku jedním z úředních jazyků, nenaučí. Mnozí rodiče to řeší tak, že je přehlásí na opačnou stranu Bazileje do jiné školy, kde je score „domácích k hostům“ opačný  děti dojíždějí tramvají. Je to trochu komplikované, ale potrefení rodičové to pokládají za jisté řešení. Samotný zájem rodičů nešvýcarských dětí o zvládnutí jednoho z úředních jazyků není veliký, pochopitelně se tento „příklad“ automaticky přenáší na děti a tak není na příklad hovorovým jazykem v těchto "nešvýcarských" třídách o přestávkách hovorová schwytzerdytch, nýbrž třeba turečtina. A páni učitelé prostě ani v hodinach nemají vůbec žádnou šanci - kdo se německy učit nechce, tomu  se to do hlavy nalejt nedá. Škoda, ovládám - li jazyk mých hostů, je moje asimilace lehčí.

10 Edy Edy | E-mail | Web | 14. prosince 2009 v 8:57 | Reagovat

Přátelé,
byl bych Vám všem moc vděčný, kdyby jste tento blog brali jako dosud, jako blog gastronomický a nepouštěli se do politických debat, které sem opravdu nepatří. Přeci si nebudeme kazit chuť nějakou špinavou politikou, ne? :-)Díky!

11 Edy Edy | E-mail | Web | 14. prosince 2009 v 9:51 | Reagovat

nedostatek administrace blogu je tu :-) Se Šárkou sdílím stejné IP, ale tohle vážně není můj profil.

12 DolceVita DolceVita | Web | 14. prosince 2009 v 12:07 | Reagovat

Edy :-) No jo, to je opravdu zajímavá situace. Netušila jsem, že k tomu může dojít, ale je to tak. Dva počítače v jednom domě vykazují stejné nastavení. Vypadá to komicky :-)))

13 sweet - three - girls sweet - three - girls | Web | 14. prosince 2009 v 19:50 | Reagovat

Ahoj, na našem blogu jsme založili soutěž o nejlepší a nejlépe zpracovaný blog... tk se taky přihlaš a můžeš vyhrát nějaké tyceny..:)

14 Domácí čajovna Domácí čajovna | Web | 15. prosince 2009 v 11:39 | Reagovat

[10]: souhlasím a za sebe...

ne, kuskus jen jako zpestření, já chci českou zdravou kuchyni...a nezdravý řízek!
Doufám, že se toho dožijí i moje děti a jejich chuťový apetit se nebude zvláštně měnit kvůli čemukoliv...

15 Vilemína Vilemína | E-mail | 15. prosince 2009 v 17:29 | Reagovat

Takže k tématu:
jíst můžeme cokoli...odpradávna se dovážely potraviny z exotických zemí kdovíjakých vyznání, ale to nevadilo. proč asi?

Multi-kulti se nějak neosvědčilo, navzdory až bezbřehé toleranci na straně domácích, leč důsledné nesnášenlivosti a stupňování požadavků na straně příchozích...
Pohostinnost ano, ale kdo chce žít s námi, tak podle našich zákonů.

16 DolceVita DolceVita | Web | 16. prosince 2009 v 1:06 | Reagovat

Díky všem za komentáře k danému tématu. Naprosto chápu obavu Švýcarů, kteří se v referendu vyjádřili zcela jasně. Imigrace s sebou nese rozsévání symbolů své země a víry. To mění tvář té země, která imigranty přijala. Je pochopitelné, že se to jednoho dne někomu přestane líbit, proto se nedivím tomu, že Švýcaři chtějí mít svou zemi s tváří, jaká jí patří. Tomu se nemůže vlastně nikdo divit.

K tématu jsem objevila článek, který rozhodně stojí za přečtení:

http://www.svobodni.cz/article.aspx?articleid=725

17 DolceVita DolceVita | Web | 16. prosince 2009 v 1:11 | Reagovat

[7]: toffo: V tom jsem s tebou za jedno!

Svůj názor jsem napsala v komentáři 16. Švýcarsko má s imigranty bohaté zkušenosti a jeví se mi jako velmi tolerantní národ. Pokud se objevují náznaky nevole, oni přesně vědí proč.

18 DolceVita DolceVita | Web | 16. prosince 2009 v 2:17 | Reagovat

[8]: Moc hezky a srozumitelně vyjádřeno! Správná míra tolerance je velmi důležitá věc.

Omlouvám se, že jsem se do diskuze zapojila pozdě. Měla jsem nějaké velké události ve své bezprostřední blízkosti, tak jsem se jim věnovala téměř 100% :-) Ovšem na toto téma nejde nezaujmout žádný postoj. Myslím, že by se to mohlo shrnout do hesla: "Měj rád, ... nebo se vrať tam, kde to znáš" - rozhodně by vliv migrace neměl měnit tvář Evropy ani jiných kontinentů. Mohlo by se stát, že lidé budou najednou hosty ve vlastní zemi. Až začnou postrádat tradiční symboly, obraz vlastní kultury, bude to zlé. Velká část imigrantů se ani nesnaží přijmout kulturu své hostitelské země, ale chce si budovat tu svou na pevných základech tam, kde se právě nachází.

Rozhodně si nemyslím, že všichni imigranti přišli do Evropy s cílem islamizovat Evropu. Když půjdeme po stopách islámu v Evropě, dojdeme k roku 712! Zatímco česká státnost se datuje až od roku 1918. Migrace byla, je a bude. Problémem se nejeví migrace jako taková, ale její zvýšená míra, kterou nelze přehlédnout. Rozumím Švýcarům v tom, že se chtějí ve své zemi cítit doma. Dokonce mám pocit, že k imigrantům po celé roky zachovávali vstřícný a tolerantní postoj, což jsem obdivovala. Nezazlívám jim ten jejich názor, že začínají mít poněkud strach, že se celá situace začíná vymykat kontrole.

Pokud jde o kuskus, moc ráda si ho dám, když to nemusí být několikrát za týden a z českého knedlíku někdo nezačne dělat tabu :-) Zrovna tak si ráda dám francouzské víno, italské těstoviny, vídeňský řízek a brazilskou kávou též nepohrdnu. Jsem vyznavačem multikulturního jídelníčku, ale velmi bych postrádala tradiční českou kuchyni, kdyby se začala z našich kuchyní vytrácet.

19 DolceVita DolceVita | Web | 16. prosince 2009 v 2:30 | Reagovat

[15]: Vilemína:

Multikulturní vize je sen, který se nedá zrealizovat. V tom jsem i já pesimista. Víra lidí umí tmelit, ale pokud je odlišná, nikdy ke smíru nevedla. Určitě zvyky hostitelské země by měl každý imigrant respektovat, snažit se je přijmout a nehledat cesty, jak je měnit. V tom nevidím žádný smysl a je patrná velká míra netolerance vůči všemu cizímu. Proč tedy chodit za štěstím do cizí země, když se má filozofie neshoduje se základní životní filozofií lidí, se kterými budu žít?

Díky za tvůj jasný názor Vilemíno

... a všem ostatním též (dnes už nestihnu nikomu odpovědět, tak se omlouvám a jdu spát :-)

20 Kačka Kačka | E-mail | 18. prosince 2009 v 0:48 | Reagovat

Domnívala jsem se, že tento web je o gastronomii, a ne o povrchním poštívání proti islámu. Mimochodem - ve Švýcarsku jsou muslimové převážně ze zemí bývalé Jugoslávie a z Turecka, takže o burkách(ty se nosí v Afghánistánu) nemůže být řeč  - když tak šátek nebo hidžab -  natožpak o ženské obřízce.
Je smutné, že se pašalizující a xenofobní odsudky, natožpak propagace zcestného žvanění pána od Svobodných objevují už i na foodblozích.

21 Jitka Jitka | 18. prosince 2009 v 21:17 | Reagovat

Můj  názor je jednoduchý. Chci-li žít v cizí zemi, musím ctít její mravy, zákony a zvyklosti. Pokud tak nehodlám činit, nemohu tam žít.Evropa byla vždy křesťanská a nevím, proč by tomu mělo být jinak.Tím nechci říct, že by mi vadil muslimský soused, pokud nebude chtít měnit mé zvyklosti a stavět si na mém pozemku mešitu.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama