Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Kotleta poněkud výstřední, navíc s kapkou Luise Buňuela

27. října 2009 v 15:29 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Maso
Recept na obyčejnou kotletu na počkání, v lehce výstředním podání. Na samém konci článku se dočkáte ještě aperitivu, který si ovšem připravte (jak se sluší a patří) těsně před jídlem.

Kotleta - čekanka - Noilly-Prat - všechny tři suroviny čekaly na svou příležitost a vlastně bych ani nečekala, že dostanu nápad použít je naráz všechny tři. Kotletu s čekankou pro svou noblesní chuť a jednoduchou přípravu doporučuji vyzkoušet. V případě vermutu nemusíte jít shánět lahev Noilly-Pratu, ale když si ji opatříte, určitě vám doma zahálet dlouho nebude. Pokud s vermutem nevaříte, ještě pořád to neznamená, že si nemůžete udělat chutný aperitiv. Kdo by se k dobrému Martini točil zády? Navíc si ho můžete udělat podle slavného receptu Luise Buňuela. A třeba si k tomu pustit nějaký jeho nezapomenutelný film.

Nejraději mám stav mysli, když mám na něco chuť, ale nemám konkrétní plán čím ji zahnat. Řešení hledám až u otevřené ledničky a popadnu tu jednu základní surovinu, které je doma nejvíc. To dává předpoklad, že se najím :-) K ní dohledávám po celém domě to, co by se mohlo kompozičně použít, aby vzniklo harmonické jídlo. Neváhám proto navštívit ani svůj vinný sklípek, protože i vhodně zvolená kapka alkoholu dokáže udělat mistrovské divy. Tak nějak vznikal i tento velmi prostý recept. Na začátku všeho dění byla obyčejná vepřová kotleta na kosti.

Co se 4 čerstvými kotletkami? Poslat je rovnou do horké pánve, říkám si. Na poslední chvilku přišla změna plánu a rozehřála jsem troubu s grilem. Na cestu jsem je lehce okořenila a už neujdou svému osudu za zavřenými dvířky grilu. Co s obyčejnou kotletou dál? Dát si ji s chlebem, křenem a hořčicí, krájet ji ostrým nožem na prkýnku, … uspokojivé, leč trochu nudné. Pro čerstvý křen bych musela vyrazit s rýčem do zahrady. Nějak se mi to nechtělo komplikovat, začala jsem pro kotletu hledat trochu noblesnější společnost. V tmavém šuplíku lednice objevuji trpělivě čekající čekankové puky. Tak se konečně dočkaly! Vyndala jsem je spolu se soleným máslem a ohřála pánev. Na pánvi se už rozpouští plátek másla a přidávám přepůlené čekankové puky. Řeznou plochou je opékám v másle, potom obracím a podlévám kapkou vermutu (sahám do domácích zásob po lahvi Noilly-Pratu) a čekanky se tetelí blahem a opíjí se chutným spojením alkoholu a másla. Chvilku mám nutkání nevěřit na sladké tóny vermutu a kápnout do pánve trochu medu, ale po ochutnání to zavrhuji. Zredukovaný vermut je na chuti perfektní a vystupují z něj příjemné karamelové tóny.

Kotlety jsou již ve správném stupni propečení, nahřívám talíře a kladu je do středu. Pod každou kotletku pokládám na suché pánvi opečený malý krajíc chleba. Na každý plátek masa položím kousek soleného másla a nechám ho pomalu rozpustit. Chleba zachytí každou miniaturní kapku šťávy, kterou maso uroní. Na maso položím opečené čekankové puky a přelévám je hořko sladkou šťávou z pánve. Ta je na tom všem naprosto nejbáječnější. K čemu příloha? Dneska by byla zbytečná. Kotlekty jsou výstřední dost. Rafinovaně hořká chuť čekanky podbarvená máslovými tóny a vermutem se ve spojení s opečeným masem stala natolik harmonickým párem, že není třeba hledat k těm dvěma veličinám "třetího".

Omlouvám se skvostnému plátku masa, že jsem se rouhala a představovala si ho bez špetky fantazie jen tak s hořčicí a křenem, jak se povaluje na prkýnku a hltám ho jen tak s chlebem. Kotleta se projevila jako zachránkyně pro dvě zbylé čekanky a díky ní nemusela tahle poněkud unavená zelenina cestovat na kompost. Proč si někdy místo složitého vaření neudělat minutkovou záležitost s obyčejnou kotletou? S kotletou si nemusíme vtáhnout nudu do talíře, stačí být trochu výstřední :-) Tentokrát jsem se nenudila a to jsem ještě netušila, až budu tento banální recept popisovat, tak se po ose svých vlastních myšlenek a vzpomínek dostanu ještě o něco dál.

Noilly-Prat je nejznámější francouzský vermut. V srdci Camargue se nachází přístav Marseillan, kde je francouzský vermut Noilly-Prat jako doma. Tam jsme ho před časem nakoupili pořádnou zásobu a několik lahví v našem vinném sklípku stále přežívá. Pokud ho chcete ochutnat i vy, k sehnání je i u nás. Zkuste to třeba tady.

Ten s červenou etiketou na mé fotografii se dal sehnat jen přímo v místě výrobě (tak to tenkrát v Marseillan tvrdili), ale časy se mění, tak nevím jak je to dnes. Tenkrát jsem o nějakém foodblogování neměla ani ponětí a veškerý svůj čas věnovala starostem o dobrý chod našeho hotelu s restaurací, který stál v krásném údolí švýcarské Jury, ale do Francie to byl jen skok přes potok. Mé cesty za vínem, sýry a jinými delikatesami bývaly na denním pořádku a nepostrádaly vzrušení. Škoda, tenkrát jsem moc nefotila, ale všechny prožitky zůstávají v nás. Cestu do Camargue každému doporučuji jako sůl :-) Jsem moc ráda, že jsem zase našla příležitost k tomu, abych láhev Noilly-Pratu vzala ze sklepa zase do kuchyně. Už si ji tu nechám.
V přípravě "dry Martini" může Noilly-Prat sehrát nezastupitelnou roli. Znalci o Martini říkají, že chuť Noilly-Pratu jeho chuť prozáří. Kupříkladu takové dry Martini podle Luise Buňuela, významného španělského filmového režiséra s anarchistickým duchem, který svůj vyhlášený recept na Martini zvěčnil ve filmu Nenápadný půvab buržoazie (Le Charme discret de la bourgeoisie).

Možná si vybavíte jeho nejznámější výrok, který se zapsal do dějin. "Jsem ateista, díky Bohu!"
Do barmanských dějin přispěl Luis Buňuel svým pojetím přípravy suchého Martini. Nechte si tedy našeptat jeho slavný recept, jak by mohl znít, kdyby vám ho sám L. Buňuel mohl připravit. V případě, že by vás považoval za přítele :-)

Recept na DRY MARTINI podle Luise Buňuela
Než přijdou hosté vložte do lednice šejkr, sklenice, gin. Led musí mít teplotu -20 °C, kterou si ověřte teploměrem. Když se sejdu s přáteli, vezmu sklenice a nasypu do nich velmi tvrdý led. Na něj naliji několik kapek Noilly-Pratu a přidám půl lžičky angostury. Vše smíchám a poté vyliji. Schovám si jen led, do kterého vešla lehká příchuť obou vůní a na led naliji čistý gin. Zamíchám, podám přátelům, přeneseme k ústům a společně vypijeme. Buňuelův přítel, ředitel muzea moderního umění v NY, se ho prý vždy snažil přesvědčit, aby místo angostury použil kapku pernodu. "Mně se to zdá velmi kacířské!", říkal pokaždé ;-)
Louis Buňuel zemřel na cirhózu jater v roce 1983.

Když jsem držela v ruce kotlety od řezníka a dumala co s nimi, nikdy bych si nepomyslela, že mě odvedou cestou přes pánev s čekankami do přístavu Marseillan. Znovu objevím ve svém vinném sklepě suvenýry v podobě několika lahví vermutu zn. Noilly-Prat a díky nim se přesunu až k panu Luisi Buňuelovi :-) Není to vaření krásně nevyzpytatelné? To je přesně to, proč mě to baví. Svou kotletu si klidně připravte daleko klasičtěji, ale i tak se díky ní možná bůhvíkam dostanete.

Kdyby se Luis Buňuel narodil v 17. století, byl by řezníkem. Kdybych se já narodila v 17. století, pro kotlety bych si chodila výhradně k němu :-)

S jakou chutí koketujete s čekankou vy? Připadá vám obyčejná kotleta suchá a nudná? A máte slabost pro suché martini jako já? A co filmy Luise Buňuela? Mít za kamaráda dobrého řezníka je záviděníhodné. Já ho hledám :-) Ještě naliji informační kapku vermutu tomu, kdo si myslí, že je vermut jako vermut.

Vermut je jeden ze tří nejrozšířenějších aperitivů na světě. Spolu s ním je to též Cinzano a Martini. První značka vermutu nesla jméno Carpano a vyrábět se začala v malém podniku v Turínu roku 1786 v červené sladké podobě. Chuť Carpana si získala velkou oblibu a nápoj se šířil za hranice. Když se dostal do jižní Francie a náklad přirazil ke břehům starobylého přístavu Marseillan, okamžitě na něj zareagoval místní obchodník s vínem Josef Noilly a v roce 1813 uvedl na trh první francouzský vermut, kterému dal název Noilly-Prat.

Tehdy byla v módě byla vína silnější s výraznou chutí. I když si je italský i francouzský vermut v mnohém podobný, rozdíl je vidět při samotném skladování v sudech. Ve sklepích Noilly-Prat zraje vermut 2 roky v obrovských dubových sudech přímo venku, aby jeho zrání mohlo být přímo ovlivněno změnami počasí v plném důsledku. Francouzští výrobci vermutu totiž zjistili, že tímto způsobem probíhá zrání daleko rychleji a pozitivně se podepisuje na jeho výsledné chuti, která je tvořena, jako každý vermut, směsí bylin, alkoholem, cukrem, karamelem a vodou.

Původ slova "vermut" pochází z výrazu "vermud" - což je starý hornoněmecký výraz pro pelyněk (Artemisia absinthium), z něhož vzniklo slovo absinth). Pelyněk sehrál svou roli i při výrobě Pernodu. Tyto nápoje s hořkými bylinami prospívají tělu a lahodí i našemu patru. Noilly-Pratu jsme si tenkrát nakoupili opravdu dost a po inventuře našeho sklípku jsem tam ještě pár zajímavostí původem od Josefa Noillyho našla :-) Vinný sklep je dobré z času na čas provětrat.



Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chloë Chloë | Web | 27. října 2009 v 15:41 | Reagovat

Och, mňam. Normálne až cítim tú príjemnú vôňu...Bože, to vyzerá tak...úžasne..
Vážne..nemala som sem klikať, teraz som hladná :D

2 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 27. října 2009 v 18:10 | Reagovat

Ta fotodokumntace potvrdila Pavlovovu teorii. Slintám.
Čekankové puky jím syrové.

3 toffo toffo | Web | 27. října 2009 v 18:59 | Reagovat

Kotlety, první důležitá a mnou připravovaná večeře pro mého budoucího muže. Co mě to tenkrát stálo přemýšlení i diskutování s kolegyněmi v práci. Proto mě také dostal název  použitý pro tento recept v kuchařce Rande s gurmánkou: Kotlety na šlehačce aneb senzační blamáž novomanželky. To sedí! Ve své době to byl velice módní recept!
U nás doma nemají bohužel (kromě mě) v oblibě vaření s pivem či vínem.  

4 Janah Janah | Web | 27. října 2009 v 19:12 | Reagovat

Na čekanku jsme si postupně zvykali.Moc tomu  nepomohlo ani to, že v počátcích ji prodávali v českých obchodech poctivě vybalenou, tedy hořkou a nedobrou. Ještě teď se s tím občas setkám, a vždycky mě to naštve.Teď už čekanku používáme, jak do salátů, tak tepelně opracovanou a máme ji docela rádi. Jen škoda, že tady ve Švédsku jí moc neholdují.

5 Madla Madla | E-mail | Web | 27. října 2009 v 19:56 | Reagovat

Nádherně napsané, opět úžasná fotodokumentace a naprostý důkaz toho, že vaření není žádná nuda kdo má fantazii a vášeň, nejí nikdy nudně a nikdy sám. opět tleskám. hmm, takový vermut bych si hned dala, ta vaše kombinace vypadá naprosto omamně. musím se přiznat, že čekanku jsem ještě nezkusila, tak to budu muset co nejdříve napravit.

6 Terezka Terezka | Web | 27. října 2009 v 21:31 | Reagovat

To jsou tedy věci. Já ráda vařím také proto, že za pochodu sestavuji recept, stejně tak nakupuji, nepíši si seznam a cestou po obchodech vymýšlím, co budu vařit.
Čekanku jsem poprvé jedla v Belgii, kam jsem, zamlada, pravidelně jezdívala na měsíc. Čekanka nakrájená na tenké proužky, granny smith se slupkou a stará gouda na kostičky, rozinky namočené v rumu. To vše zalité dresingem z citronové majonézy zjemněné jogurtem. Úplně cítím tu chuť...

7 Domácí čajovna Domácí čajovna | Web | 28. října 2009 v 18:26 | Reagovat

Za mě?

Elegantní kotleta - asi jako džentleman starých časů, ale fakt nevím proč, prostě mi to tak přijde...

8 Iwka Iwka | Web | 28. října 2009 v 20:18 | Reagovat

Pekny blog..A super navstevnost!!!

9 Šárka Šárka | Web | 29. října 2009 v 9:20 | Reagovat

Díky všem za komentáře! Odpovím koncem týdne, neboť jsem pracovně mimo. Mějte se krásně, díky za vaše názory a sympatie k obyčejné kotletce :-)

10 Petulaaa Petulaaa | Web | 29. října 2009 v 13:38 | Reagovat

Mňam, ty mi ale děláš chutě

11 Pivli Pivli | E-mail | Web | 29. října 2009 v 22:34 | Reagovat

Šári, zase dokonale napsané, jeden se musí olizovat. :-)
Přiznám se, že jsem čekanku neměla ani nepamatuji, naposledy byla tak hořká (asi nevhodným skladováním), že mě na další pokusy přešla chuť. Ale kdo ví, třeba se znovu odvážím, pod dojmem Tvého  receptu...

12 jednorožec jednorožec | 1. listopadu 2009 v 1:39 | Reagovat

*Původ slova "vermut" pochází z výrazu "vermud" - což je starý hornoněmecký výraz pro pelyněk*
Aha, odtud i anglický "wormwood".

*Tyto nápoje s hořkými bylinami prospívají tělu*
Ehm, OK. :-)) Coby mladí a nezkušení manželé jsme pastis objevili v Paříži a velice to s tímto nápojem na závěr přehnali. Následovala kocovina jako Brno, korunovaná návratem lodí domů přes značně rozhoupanou La Manche. Poněkud drsné.

Přes to jsme na hořké býlí nezanevřeli. Shodou okolností je Noilly-Prat momentálním favoritem mé, stále stejné, stále dobré manželky!

13 jednorožec jednorožec | 1. listopadu 2009 v 1:51 | Reagovat

Čekankové puky jsem jednou, na jiném blogu, v záchvatu rozmarnosti čtenářce opravil na "čekankové touše". Omlouvám se.

Paní J o ně nedbá. Já je toleruji. Hořkost mi nevadí, ale koupím je spíš později v roce, či až v roce novém. Zatím vlastní zahrada a skleník stále poskytuje zajímavější dary.

14 kikosek kikosek | Web | 1. listopadu 2009 v 19:05 | Reagovat

fí ha odha¨duju to na steak

15 Šárka Šárka | E-mail | Web | 2. listopadu 2009 v 17:26 | Reagovat

[11]: Pivli,

čekanka opravdu dost trpí nevhodným skladováním :-( Občas se podaří sehnat pěkné puky, které na světle zbytečně nezhořkly a potom je opravdu moc dobrá. Tento způsob úpravy je skvělý a čekanka se projevuje jen jemnou hořkostí a ta jí sluší. Určitě jí dej ještě šanci :-)

16 Šárka Šárka | E-mail | Web | 2. listopadu 2009 v 17:36 | Reagovat

[12]: jednorožec :-)

I já si vzpomínám na svou fascinaci pastisem, pernodem, cynarem ... ale na chuť jsem těm hořčinkám moc nepřišla. S čekankou jsem bývala též opatrná, ale naučila jsem se pár fíglů, jak ji dobře upravit a nakonec si mě opravdu získala. Nejlepší je dobrá čekanka bez tepelné úpravy! Ale lehce osmahnutá a podušená je též výtečná.

Je pravda, že i náš skleník ještě poskytuje skromnou úrodu, něco na salát by se tam našlo, ale čekanka tu zůstala po příjemné návštěvě kamarádů "labužníků" a bylo potřeba všechny ty dobré zbytky, co tu po nich zůstaly, zkonzumovat. Čekanku jsem už nechtěla nechat dlouho čekat a spojení s Noilly-Pratem jí opravdu sedlo. Něco Noilly-Pratu zbylo, tak připíjím na zdraví Vaší manželce :-)

Díky za komentář, Šárka

17 Zdenek Zdenek | 3. listopadu 2009 v 8:18 | Reagovat

[11]: Berte pouze tu, ktera je ulozena v krabici a je chranena tmavym papirem a pro jistotu z te nejspodnejsi vrstvy.

18 David David | E-mail | 3. listopadu 2009 v 17:23 | Reagovat

ahoj, super stránky, ale chtěl bych poradit, sháním recepty z francouzské kuchyně (vím, že je tu máš taky a už jsem je s úspěchem zkoušel :) ), můžeš (nebo můžete i všichni ostatní navštěvovatelé) poradit nějaké zdroje? webovky, knihy apod. díky

19 Ghosty Ghosty | 3. listopadu 2009 v 17:59 | Reagovat

Zdarec koukám že bloguješ a napadlo mě jestli bys sis tím nechtěl/a trochu přividělat.Budeš dělat to co tě baví a ktomu za peníze.
Pokud se chceš dozvědět víc koukni na tenhle odkaz můžeš se na něm přímo i registrovat ;-) s pozdravem Ghosty.

http://djdidighost.bloger.cz/Vydelek-na-internetu/Penize-za-blogovani

20 Šárka Šárka | 4. listopadu 2009 v 11:41 | Reagovat

[17]: Zdenek:

To je vážně moc důležité, protože čekanka si se světlem opravdu moc nerozumí.

21 Šárka Šárka | 4. listopadu 2009 v 11:43 | Reagovat

[18]: David:

Ahoj, recepty z francouzské kuchyně se tu také najdou, ale zkus se podívat na tuhle adresu: http://olivovakucharka.webgarden.cz/

Dagmar Derré má u sebe doma i na webu prostřený stůl se samými francouzskými lahůdkami :-) Doporučuji!

22 Mandarinka Mandarinka | 4. listopadu 2009 v 15:44 | Reagovat

Aha, tak teď už mi je tedy jasné, proč mi tak nechutnala čekanka koupená v Bille.

23 jednorožec jednorožec | 5. listopadu 2009 v 2:22 | Reagovat

Milá Šárko, díky za přípitek. Přeložím.

*´Zdarec koukám že bloguješ a napadlo mě jestli bys sis tím nechtěl/a trochu přividělat.*

Koukám na příssavné parazity, s mizernou češtinou. Low life if you ask me. Na mysl mi přišla plující ladná loď, s kýlem pod ponorem oblepeným svinstvem neschopným vlastní existence.

Mnoho zdaru a nerušenou plavbu přeje
Jednorožec

24 lol lol | Web | 7. listopadu 2009 v 17:06 | Reagovat

Kookej na nejvíc internetových televizý od  tv LOL. Vše na loltv.wz.cz

25 miniiq miniiq | 8. listopadu 2009 v 12:18 | Reagovat

Kouknete na super stránku http://miniiq.mypage.cz/ a Vydělávejte bez práce!!!

26 plus size vintage dresses plus size vintage dresses | E-mail | Web | 31. října 2012 v 14:08 | Reagovat

Very Interesting Blog! Thank You For Thi Blog!.
http://www.threedress.com/

27 formal prom dresses formal prom dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:49 | Reagovat
28 evening dresses online evening dresses online | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:54 | Reagovat

Great post, great topic, I am always amazed by this.
http://www.caredresses.org/mother-of-the-bride-dresses.html

29 swiss replica watches swiss replica watches | E-mail | Web | 2. května 2013 v 8:57 | Reagovat

I have to say, I enjoy reading your blog. Maybe you could let me know how I can subscribing with it ? Also just thought I would tell you I found your page through google.
http://www.shouldwatches.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama