Šárčina "škola" vaření na Blog.cz

Bohužiaľ až príliš pravdivé. Recept na pusinkové koláčky sa objavil i na webe porada.sk a moja poznámka o tom, že je skopírovaný bez uvedenia zdroja rozbehla nie veľmi príjemnú debatu. Asi je to boj s veternými mlynmi...

Popravdě jsem v šoku z tak obrovského množství "nakradeného"....
Ufff... úplně jsem se orosila.

že se někdy nechám někde inspirovat, ale zkoušímm, měním, hraju si a text píšu po svém... to jo.
Ale takhle sprostě to okopčit. To chce žaludek - nebo otrlost!
Držím palce v obraně, Šárko!

Souhlasím s vámi a fandím vám. Doufám, že se podaří aspoň některé záškodníky přinutit k poslušnosti. Sama vím, jaké je, když někdo zkopíruje mé texty a vydává je za své!

Sice nevlastním blog o vaření, ale držím vám palce a jsem s vámi!

Princessa

Šárko, já Vám nevím... handrkování se o to, kde se kdy který váš recept objevil? Nejde nijak dokázat proces kopírování vašeho textu - to, že se někde objeví totožný text ještě není důkaz. Něco jiného už jsou vaše fotografie. No, nakousla jste dost nešťastnou problematiku - vzhledem k tomu, že snad ani neexistuje právní definice "blogu" nebo osobních a komerčních stránek... Mnohem lepší řešení by bylo blog změnit na klasické webové stránky nespravované třetí stranou (zde blog.cz) a na veškerý jejich obsah dát nějakou licenci, např. Creative Commons (http://www.creativecommons.cz/). Tím by taky odpadly zdejší občasné "blogískové" komentáře náctiletých slečen. ;) Tohle jsou jinak jen výkřiky do tmy...
Osobně soudím, že podle receptů se má hlavně (dobře) vařit a ne aby se kuchařky hádaly, jestli je lepší tentýž recept od Marušky nebo Alenky.:) Dřív se přece recepty dědily, opisovaly po příbuzenstvu a známých... kdepak nějaké autorské právo...
Hodně štěstí do budoucna!:)

[5]: Katko mýlíte se, Autorský zákon neodlišuje kde je autorské dílo publikováno, zda jde o "oficiální web" nebo blog. Tady se opravdu nehádají dvě kuchařky od koho ten recept mají. Jde o firmy, které si za reklamní čas/místo nechávají slušně platit od inzerentů, a přitom sprostě kradou a přivlastňují si práci jiných lidí. Neplatí jim za to, dokonce jim ani nepřiznají autorství. A mají bohužel pocit, že to je v pořádku. Možná až někde pro své kamarády vystavíte fotky třeba z dovolené, a za pár týdnů je uvidíte na bilboardu s reklamou na pojišťovnu, budete se na celou věc dívat jinak.  

[1]: Macko:

Ano, je to jenom recept, který jsem zpracovala pro inspiraci druhým, jako všechny recepty zde uveřejněné, ale ... pokud už ho někdo chce publikovat a dále zveřejňovat na netu nebo jinde, kde je běžně dostupný širší veřejnosti, a sám se pod něj podepíše, neměl by text kopírovat slovo od slova. To lze brát přinejmenším jako porušení slušného chování. Vždyť stačí tak málo,... přidat do článku malinký odkaz a poukázat na zdroj původu.

[3]: esterka:

Díky :-) Jsou to právě čtenáři, kteří na tyto překopírované texty upozorňují. Ignorovat celou věc nejde, netýká se to jenom mých článků a prostoru blogu. V diskuzi na webu pana Cuketky je řečeno vše a dotýká se to i jiných, kterým to přirozeně není a nemůže být po vůli.
Příjemné to není :-)

[4]: Princessa:

Proto je normální, když se o tom veřejně mluví. Jeden kopíruje (veřejně!), druhý se brání.
Je to akce / reakce. I když to mnohým přijde banální, určitý zásah do soukromí to je - někde větší, jinde menší.

[5]: Katka:

Nešťastná problematika to tedy je :-) Nenakousla jsem ji ani tak já, protože jsem si tyto věci řešila neveřejně a byly většinou závažnějšího charakteru. K dohodě vždy nějakým způsobem došlo. Většinou to nebyly takové drobnosti, jak se na první pohled může zdát. Možná trochu celou záležitost znevažuje samotný blog (kde se sdružují pubertální majitelé blogííísků :-), který celou věc pro někoho možná zesměšňuje, ale na druhou stranu tento blog je má nostalgická vzpomínka na dobu, kdy jsem si stránky založila a krůček po krůčku se učila ovládat prostředí webu (zdejší uživatelské rozhraní bylo přístupné i těm méně zdatnějším, což jsem byla a stále jsem :-)

Domnívám se, že tento blog se stal postupem doby užitečný i druhým, tak jsem nenašla důvod ho rušit a nechávám ho žít svým dalším životem a souběžně provozuji stránky www.gurmánka.cz, které mají komerčnější charakter, neboť jsem je zakládala v době, kdy jsem vydala kuchařskou knihu a započala jsem s dalšími aktivitami navazujícími na mou vydavatelskou a nakladatelskou činnost. Některé diskutované hříchy kopírovaných textů již přesáhly rámec a míru vkusu. Začaly se objevovat všude možně i s fotografiemi. Osobně si myslím, že recepty jsou tu stále pro inspiraci ostatním, proto je prezentujeme a je fajn, když skutečně dokáží inspirovat do té míry, že si je lidé z netu tisknou, doma zkoušejí, vylepšují, následně zde o nich diskutují. Tak to má být a to každého „autora?“ jen potěší.

Pokud se někdo rozhodne dále tento obsah blogu (webu, knihy, či jiného internetového textu atd.) šířit VEŘEJNĚ a bez souhlasu či udání zdroje původu, musí počítat s tím, že se někdo, též VEŘEJNĚ, proti tomuto počínání ohradí. I když je to jenom recept, jak říkáte.

Vím moc dobře, že popsat srozumitelně recept není zase nic tak snadného a některé recepty vyžadují opravdu i pár ingrediencí navíc, které v popisu chybí = ČAS, INFORMOVANOST, ZRUČNOST, JISTOU MÍRU KREATIVITY, NEZBYTNÝ PROCES ZDOKUMENTOVÁNÍ (aby byl recept uvěřitelný, že ho autor skutečně podle svého popisu i vyrobil a vypadá tak, jak tvrdí. Tedy poživatelně!, následuje ZPRACOVÁNÍ FOTOGRAFIÍ, SEPSÁNÍ TEXTU a PREZENTACE NA WEBU. Záměrně neuvádím pořizovací cenu surovin, protože takový autor si to doma i sám sní :-)

Tolik výše vyjmenovaných úkonů si může dovolit přeskočit jen ten, kdo recept od A do Z okopíruje a sám se pod něj podepíše. Také si myslím, že není recept jako recept. Dokonce autor od autora se liší svým slovním projevem a stylem. Když si někdo dá práci projít se webem, najde moře receptů, ale jen špička ledovce stojí za to, aby se do nich začetl a přinesly mu též i trochu poznání a nejen strohé seznamy ingrediencí.

Katko, i kdyby to celé byl marný boj, jako že je :-) občas si mohou i „blogeři“ dovolit postavit se jeden za druhého. V rubrice DOPORUČUJI některé z nich „doporučuji“ navštívit, neboť tam se pozná, že není recept jako recept. Jejich práce si vážím a neberu ji na lehkou váhu. Ať už jsou to autoři knih, gastrožurnalisté nebo jen „obyčejní“ blogeři. Myslím, že všichni to dělají s nadšením, dostatečnou informovaností a láskou k dobrému jídlu, které odjakživa bylo symbolem příjemné pohody a kulturnosti národa. Nelze nezmínit ani „blogy“ věnované vínu, které jsou všeobecně respektované. Co na tom, když někdo píše v prostoru, kde má v adrese www. ------ . blog.cz / jde přeci o obsah, ten je prvořadý.

Když někoho pozvete na dobré jídlo, nikdy vám za to nevyhlásí válku!  Myslím, že všichni co o jídle píší zvou čtenáře k prostřenému stolu na svůj web a nesluší se za zády hostitele v kapsách cokoli odnášet a vystrojit si hostinu někde jinde a s někým druhým. Většina slušných lidí svému hostiteli poděkuje a neváhá mezi přáteli zmínit i toho, kdo ji vystrojil tak dobře, že na to ještě teď vzpomínají.

Tak by se dal vyjádřit můj postoj k tomuto trapnému kopírování.

Díky za váš názor a díky všem, kteří dočetli až sem :-)

Šárka

www.dolcevita.blog.cz
www.gurmanka.cz

[6]: Pisulko, vy na to koukáte trochu z jiného pohledu než já - mícháte dohromady oficiální přístup (autorský zákon) a neoficiální přístup čtenářů k blogům jako takovým - a ten je bohužel takový, že se kopíruje kdekoliv a cokoliv... právě proto, že nikoho nenapadne, že by si svá autorská díla mohl proti krádeži nějak zajistit. Je to vždycky o přístupu autora - pokud chce svá díla prezentovat tak, aby je bylo možné zcizit, je to jeho svobodná volba, ale dnes už existují možnosti, jak to dělat jinak, na což jsem se tu snažila poukázat. Jinak k příkladu sdílení fotek s kamarády - tomu nefandím, nepoužívám žádné veřejné webové fotoalbum, právě proto, že nemám potřebu dávat svá data k dispozici třetím stranám (provozovatelé toho alba + návštěvníci + bůhvíkdo další). Příklad s billboardem je pitomost - z mrňavé fotky vám ani reklamní agentura neudělá rozměry billboardu, aniž by to nevypadalo příšerně.
Přiznám barvu - jsem jiná generace než vy, je mi 24, včera jsem si úspěšně obhájila bakalářku týkající se internetového prostředí, ve kterém se už jistou dobu intenzivně pohybuju... takže je možné, že mám na věci jiný názor než vy.

[10]: Šárko, vašeho zapálení a nadšení pro věc si samozřejmě moc vážím, stejně tak jako toho, co jste dosud vytvořila a co děláte pro šíření dobré chuti a pohody. :) I když vás osobně neznám, domnívám se, že jste osoba s širokým srdíčkem, která to se všemi myslí dobře... Bohužel právě internetové prostředí se podobá spíše džungli, která takovýmto lidem moc nepřeje a slušnost se moc nenosí, takže nechá-li člověk něco volně přístupné, může to už předem považovat za ztracené. Je lepší být v tomto směru lehce paranoidní, než pak pozdě honit bycha po celé rozsáhlé síti. Nakonec dveře si člověk na noc taky zamyká...
Je dobře, že existuje i "oficiálnější" podoba tohoto blogu, která není na nikom závislá. Oceňuju, jak jste přiznala, že to tu vlastně "necháváte žít svým životem" - ovšem nedá mi to, abych to nepřirovnala k situaci, kdy úředníci někde nechají zapomenutá neskartovaná lejstra... Také k nim může mít přístup kdokoli a udělat s nimi cokoliv - nebo také nemusí, to je na něm. Ale na internetu to pravděpodobně udělá, a ono je celkem jedno, jestli jde o blog nebo ne, vždyť se takhle navzájem vykrádají i stránky velkých českých deníků. Lidé si zvykají pořád něco hromadit, mají obří disky svých počítačů plné cizích dat, která ani nepotřebují a nikdy ani nemusejí použít... ale prostě je "mají", sdílejí je mezi sebou navzájem... Tak to prostě chodí, uživatelé internetu si na to zvykají už odmalička (zkopírovat text a uložit fotku do poítače dnes zvládne malé dítě - ale nikdo už mu nevysvětlí, proč to nemá dělat nebo co má udělat, když chce takto jednat). Na druhé straně je tu generace starších lidí, kteří se na internetu rozkoukávají a zjišťují, že tak jako v reálném světě sdílejí určité věci jen s určitými lidmi, tak je to potřeba dělat i tady.
Tolik tedy můj názorna věc - nijak nesnižuju celou problematiku psaní na blog nebo snad chraňbůh vaši úžasnou práci. Jak říkám, jsem jiná generace než vy, a proto jsem zvyklá s internetem zacházet trochu jinak než vy - a to dokonce i tehdy, pokud mám stejné záměry jako vy, tedy něco s někým sdílet. Také na webu vystavuji svá autorská díla (fotky a grafiky) - ovšem jen pod výše zmíněnou licencí. Proto já nemám potřebu někam věšet seznamy hříšníků a kazit si tak náladu a prostředí svého webu.

[11]: Katko,

internet je ve své podstatě ďábelský nástroj a úkolem ďábla bylo vždy svádět :-) Jedni neuváženě publikují, druzí kopírují.

V tom, co říkáte, máte rozhodně pravdu. Člověk by měl trochu víc "zamykat." Internet jsou naše otevřené dveře dokořán.

Díky za příspěvek do diskuze, mějte se prima, Šárka

Kradez je kradez a i kdyz se nekdo domniva, ze "copy / paste" z blogu neni kradez neni to pravda. Je to kradez jako kazda jina a jako takova se ma trestat.
Pri trose slusnosti se prece da alespon uvest pramen ("credits") nedejboze domluvit se s pravym autorem.
Argumentace "nechavate dilo tak, ze si ho muze kdokoli okopirovat" mi prijde uchylna - auto taky parkuju na ulici a tedy si ho muze kdokoli vzit - BLBOST, ze?

Diky temto strankam (a dalsim jako Cuketky, Florentyny atd.) jsem se prestala vareni bat a nektere me pokusy uz byly doma velmi kladne hodnoceny :) Proto si techto autoru blogu/kucharek velmi vazim. Pristup jinych "takyfoodblogeru", kteri umi jen bezostysne zkopirovat cizi text         neni nic nez kradez. Prece to, ze je neco nekde zadarmo a volne dostupne, neznamena, ze to budu vydavat za sve dilo!?! Nejvice mne zarazi, ze se k tomuto jednani snizily firmy jako Tescoma ci radio Impuls. Mimochodem, reagovala nejak Tescoma? V mem pripade si udelala takovou reklamu, ze od te firmy si uz nic nekoupim.

Souhlasím s Janou a připojuji se. Díky těmto stránkám a několika dalším nacházím inspiraci, dobrou náladu a tipy na báječné dobroty i chuť ochutnávat nové věci. O to víc mi vadí lumpové, kteří ukradnou  recept,bezostyšně to vydávají za své dílo, a když je někdo konečně plácne přes ruku hrají v lepším případě "mrtvého brouka" v horším jsou ještě hrubí a sprostí - prostě jako každý zloděj, kterého chytíte za ruku ve Vaší kapse nebo tašce, že.

Plně souhlasím se Šárkou. Nenechala bych si to líbit. Krádež je krádež, a snadnost takové krádeže (jak píše Katka - není to tu proti krádeži zabezpečené) krádež neomlouvá. To je jako kdyby mi zloděj vykradl byt a pak by se vymlouval na to, že přece nebylo zamčeno, tak proč by si to nemohl klidně odnést...

Dobrý den, Šárko,
co Váš recept na povidla v aktuálním Apetitu? Zrovna o víkendu jsem si jen kvůli němu koupila (a rozhodně nelituji) Vaši kuchařku, o to víc mne dvojstrana "tentokrát jsem vyzkoušela recept gurmánky" v časopise zarazil...

Apetit! Nechápu seběvědomí redaktorky, která něco vaří poprvé, ale hned je jí nad slunce jasné, že chyba je v receptu. Ten blábol si dokonce i troufne napsat.

[18]: Nie,

doufám že má kniha bude ve vaší kuchyni užitečná a troufám si říct, že na popsané recepty se můžete spolehnout, neboť jsou vyzkoušené (a ne jednou :-) Pokud jde o Apetit a článek o mém receptu na povidla, k tomu mohu říct jen jediné. Redaktorka Karolina Konečná nemá pravdu a v tomto případě se jedná o švestkovou pomluvu :-) Dementi připravuji již do mého příštího článku zde. Neptejte se mne, co v těchto dnech dělám? Jako pravidelně počátkem měsíce října totiž vařím povidla :-) Ovšem ta má povidla se skutečně nepřipalují a našla jsem si čas tento 100x vyzkoušený fakt i zdokumentovat fotoaparátem, abych mohla čtenářům Apetitu dokázat, že i oblíbená redaktorka se může někdy utnout, když ta její povidla se nepovedla. Jen co najdu trochu času, článek s receptem se tu objeví. Díky za připomínku ;-)

[19]: Bára,

díky za rozumnou řeč :-) I já si myslím, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. A výjimka potvrzuje pravidlo :-)

Vážená paní Šárko,

vřele s Vámi souhlasím. Krást se opravdu nemá. Čirou shodou okolností jsem  právě včera sledoval na TV Paprika ve večerních hodinách pořad „Sweet boy“, ve kterém mně osobně velmi sympatický kuchař Michal Nikodem pekl Vaše „Proklatě dobré pusinkové koláčky“. Přesně Vaše receptura, ingredience i postup. To mnou zalomcovalo natolik, že jsem vytrval až do konce pořadu a pečlivě sledoval, kdy byl natočen. Těšil jsem se, jak Vám „prásknu“ dalšího lupiče. Ale ouha! Pořad byl natočen již v roce 2008 a jednalo se o jeho reprízu. Jak sama víte, svůj recept, na jehož původnosti trváte, jste zveřejnila v březnu 2009.

Máte pro to nějaké rozumné vysvětlení? A pokud ne, kdo by pak měl kde viset? Nebo je špatné jen opisovat recepty z blogů a, slušně řečeno, přejímání nápadů bez uvedení toho, kdo inspiroval je v pořádku? A nebo je možné, že by tak originální recepturu vyjevil kulinářský Pán Bůh dvěma svým ovečkám současně a nezávisle na sobě? Před takovým vysvětlením bych ovšem musel smeknout klobouk.

Všímálek :-)
V tom případě musím věřit tomu, že Pán Bůh inspiraci rozdává a občas našeptá stejnou myšlenku tu i jinde :-) Jelikož jsou tyhle koláčky natolik primitivní a má obliba listového těsta zřejmá, nedivím se tomu, že někdo mohl něco podobného péci dávno přede mnou. Pokud je mi něco opravdu líto, tak jen to, že skvělé pořady o vaření na TV Paprika ani jinde, bohužel sledovat nemohu, neboť náš televizní příjem zvládne tak akorát základní české programy a tam člověk moc inspirace nepochytá. Na druhou stranu neustále experimentuji, a když mi doma něco chybí, tak vařím z toho, co je zrovna po ruce nebo přebývá :-) Na vsi to ani jinak nejde, když něco chybí, člověk si může skočit leda tak k sousedům. I přes tyhle drobné potíže si po městském stylu života zatím nestýskám :-)

Pokud jde o náplň ze šlehaných bílků, nedávno jsem našla obdobu v polské kuchyni, kde údajně něco podobného pečou na velikonoční svátky. Kdyby člověk hledal, najde rozhodně víc podobností křížem krážem na celém širém světě. Tak už to s recepty bývá. Mým zvykem není kopírovat jinde a vydávat to za své nápady. Zatím mám dost chuti do vaření a experimentování mě pořád baví. Většinou když něco chutného připravuji, mám doma i dost strávníků pozorovatelů, kteří to potom snědí. Proč jsem koláčky nazvala proklatě dobré? Protože jsem ten den spáchala hřích a zašla na „proklatě dobré kuře“ do fast foodu :-) Každý blogerský recept (nejen na mých stránkách) má nějakou souvislost. Ta spontánnost je zábavná a takový kuchařský deník mi připomene i jisté souvislosti, které se tenkráte staly. S chutí pokrmu si vybavuji i atmosféru toho dne. Byla jsem na služební cestě na Lipně. Procházeli jsme hluboko pod hrází přehrady a navrhovali nějaké technické řešení. Vybavuji si, že ten den jsem dostala od sousedky „zase“ čerstvá vejce (nad ta opravdu není). V kuchyni jsem podnikla ještě jeden experiment, na který jsem potřebovala jen žloutky. V závěru článku o pusinkových koláčcích jsem se zmínila, že příště mám ještě něco zajímavějšího z listového těsta a zveřejním někdy příště. Byl to štrúdl plněný čerstvým filetem z candáta, s křenem a jablky. Pěkně namazaný žloutky a posypaný mandlovými plátky. Než se upekl, dostala jsem nápad, co se zbylými bílky. Když už se peče a trouba je rozpálená, bylo to opravdu raz dva :-)
A nyní jsem si vybavila, že pusinkovými koláčky jsem je nazvala nejen proto, že jsou plněny sladkým sněhem „na pusinky“, ale že ten den jsem chtěla za něco moc důležitého poděkovat svému muži. Prezentovala jsem mu tento dezert jako sladkou pusu pro něj. Kdybych neměla blog, nikdy bych si nevybavila, co se stalo 17. března 2009 :-)))

Problém kopírování vidím někde jinde. I když jsem tohle téma nenakousla, tak snadno zjistíte, že v odkazované diskuzi v samotném článku výše se nad tím pohoršuje opravdu dost lidí, kterých se to přímo dotýká. Musím souhlasit s tím, že to opravdu není fér. Inspirace je taková volná disciplína. Někoho inspirují i vlasy v umyvadle, s druhým neudělá nic ani rozkvetlý voňavý sad. Život sám je nekonečná inspirace, ale je třeba mít dar vnímání. Pokud někdo kopíruje cizí texty a bez svolení autora je uveřejňuje či jinak publikuje, není to fér. Platí to přirozeně i pro fotografie, které ne vždy vznikají snadno, ale tak snadno se na netu kopírují.

Ono samotné vaření je pro toho, kdo to činí s láskou velmi snadné. Daleko větší práce je v momentě, když automatické úkony v kuchyni chcete přenést srozumitelně na papír a navíc k tomu napsat něco vtipného. To se vždycky nepovede :-) Kdo píše o vaření, musí přirozeně vycházet z dlouhé tradice kulinářského zušlechťování. Je víc než pravděpodobné, že se tito nadšenci v nápadech častěji potkávají a jen nepatrně rozcházejí. Pokud vařím, dělám to s láskou. Zažehnout vášeň pro cokoli nám jde celkem snadno. Ovšem udržet v sobě ten „milostný žár“, to už chce notnou dávku fantazie. Až mě opustí, nejspíš nebudu mít chuť psát :-) Když se nechám někde jinde inspirovat, moc ráda a s chutí o tom napíši. Vlastně to tak mezi námi foodblogery funguje. Jsme prostě na stejné vlně, a to co děláme, nás baví. Někteří čtenáři nadšeně kopírují doslovné texty i s fotografiemi a my jim chceme jen taktně naznačit (pokud je míní v této podobě, v jaké jsme je my napsali, elektronicky šířit dál), měly by v takových případech připojit odkaz na zdroj. Maličkost, která každému z tváře vezme křivý usměv a bude po problému :-)

Je úžasné, co všechno se člověku vybaví, když pomyslí na chuť jídla, které před časem chystal. Nejen vůně, ale i všechny souvislosti, které možná nemají ani žádnou zvláštní důležitost...

P.S.
Dá se ten pořad vidět někde na netu? Ráda bych se na něj podívala. Pokud je to tak, jak říkáte, musí to být zajímavá souhra náhod. Jsem na ni zvědavá :-)

Všímálek:
Všímálek:

Nedalo mi to a pokusila jsem se vyhledat na netu něco o pořadu Sweet Boy. Přímo na stránkách TV Paprika je tento pořad představen - s datem vložení zprávy dne 22.7.2009) - viz níže:

Sweet Boy :
Tímto seriálem povází diváky mladý pražský kuchař Michal Nikodém, na jehož pracovním stole vznikají tradiční druhy cukroví českého i mezinárodního původu, dobroty, až se sliny v ústech sbíhají. ...
(műsorleírás - tvpeszter - 2009-07-22 10:25 - 0 komentářů - 0 příloh)

http://tvpaprika.hu/cs/search/node/Nikodem

[20]: To jsem si 100% jistá, radost z ní mi Apetit rozhodně nepokazí... šlo spíš právě o to na oko "neškodné" a "zaujetíplné" využití Vašeho receptu... plus samozřejmě alibistické mírné přeformulování... možná to moc řeším ale prostě mi to přišlo trapné... Na článek se každopádně moc těším a v boji s lupiči držím palce :) PS: Povidla se mi nepovedla, i když jsem vařila o hodinu déle pod tou pokličkou prostě nezhoustla :( Tak příště...

[26]: Nie: Protože povidla nepatří jenom do buchet, ani ta jejich řidší konzistence nezůstane na ocet :-) Jsou vhodná do pikantních marinád, na zjemnění ostré hořčice, do zvěřinových omáček, k uzenému masu, v kombinaci s mákem je z nich úžasná náplň do koláčků nebo závinů, atd. Pokud jsou povidla řídká, dají se snadno odvařit a budou tak hustá, jak si je přejeme mít. Ale v tomto případě už bych je nepouštěla ze zřetele a snažila se s nimi trochu míchat, aby ve stavu rozmixovaném nesedla ke dnu a nevykoledovala si připečenou příchuť :-)

Kopírování obsahu webové stránky nemusí být  za jistých okolností žádný zločin ani přestupek jak o tom rozhodl soud, vizte: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=649308  Bohužel, dnes soudy (včetně ÚS) rozhodují takovým způsobem, že člověk snad už nemůže mít ani iluzi o nějaké spravedlnosti. I když precedens není u nás obecně uznáván, praxe loupení z webových stránek (čehokoliv) se tím podle mě výrazně zjednodušila...

Dublin:
Díky za pozoruhodný odkaz. Je to opravdu boj s větrnými mlýny, ale člověk by neměl zůstávat mimo a pokud se ho to týká, tak o tom alespoň mluvit. Ještě že je velká spousta těch, kteří tohle nečiní a mají vlastní kreativní nápady. Takoví lidé mě baví! :-)

To samozřejmě :o) Vždyť já Vám také fandím a když už tedy něco píšu, tak bych Vás chtěl pochválit za velice pěknou stránku. Nejsem sice žádný velký kuchař, ale u Vás si vždy rád něco přečtu a celý web na mě dýchá takovým velice žensky domáckým teplem...

Je až zarážející, si přivlastňujete právo na recept, který vznikl ještě dříve než jste do plenky urosila kapičku. Nebo kradete názvy a drze je přidáváte k národním receptům. Autorské právo na recept není nai nikde dáno. Kde jste přišla na vlastní jihočeskou kulajdu... hledejte ji jinak již v normách teplých pokrmu z roku 1957. Pštrosí vejce najdete v téže knize. Jak jsem si všimnul zloděj křičí chyťte zloděje. Pokud nejsou vaše fotografie chraněny nedivte se že je používají ostatní. Nebo snad máte někde k fotografiím copyright?

[30]: Dublin: Díky za kompliment ;-)

[31]: Benn :-) Mám pocit, že jste nepochopil problém samotný. Nikdo z nás blogerů si nikdy nepomyslel, že vymyslel národní jídlo a už vůbec by ho nenapadlo dělat si na něj nárok :-))) Naopak! Naší snahou je takové recepty oprášit a dát jim zase šanci, aby znovu zavoněly na plotně a dokázaly, jak fantastické to jsou recepty. Protože já i ostatní máme rádi vaření, věnujeme se této činnosti na blogu a snažíme se recepty prezentovat tak, aby byly funkční, snadno srozumitelné (proto fotografujeme často i celý proces vaření) a v neposlední řadě přidáváme snad i kapku navíc. Pokud jste někdy četl nějaký foodblog, pochopíte, co tím mám na mysli :-) Nejsou to jen strohé recepty. Vyhledáváme historická fakta a popisujeme dost často i vlastní zážitky. Pokud najdu někde zkopírovaný naprosto celý článek ... nikoli jen pouhý recept na kulajdu ... mám právo být rozhořčena, protože se pod můj příběh s klidem podepsal někdo jiný. O pouhé recepty tu přeci nikomu a nikdy nešlo ??? A fotografie? Copyright k fotografiím samozřejmě mám a mají ho i ostatní, kterých se tento konkrétní problém dotkl. Mimochodem některé z fotografií jsou chráněny ještě navíc copyrightem v rámci mého vydavatelství, nebot byly použity tiskem v mé knize. Myslím, že váš komentář je mimo vlastní problematiku, o které se tu bavíme. Ale i tak ho beru :-) Díky za něj. Kdo nemá vlastní inspiraci, ten kopíruje. OK. Ale proč musí kopírovat celé články, ve kterých popisujeme i vlastní zážitky??? Vám by to snad nevadilo? Tady přeci vůbec nejde o nějakou kulajdu.

Ben tady mluví trochu z cesty. Proti kopírování se samozřejmě bránit musíme! Śárka má štěstí, že její podání receptů je opravdu natolik svérázná tvorba, která se pozná mezi mnoha dalšímu. Nedivímm se tomu že uverejnene clanky jsou v soucasne dobe zablokovane! Ani admin neni blbec, ktery bude takove svinstvo podporovat. Asi tolik. Drzim vsem palce, aby to nevzdavali. Cauky lidi.

Tak tak, jak se říká, Benn je trochu mimo mísu...:-D

I received my first <a href="http://bestfinance-blog.com/topics/personal-loans">personal loans</a> when I was very young and it aided me very much. Nevertheless, I need the financial loan once again.