Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Červen 2009

Lilky podle přítelkyně Xanthi

22. června 2009 v 17:04 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Zelenina
Lilky podle přítelkyně Xanthi jsou úžasné! Zrovna tak jako nejstarší kuchyně, ze které recept pochází.
Xanthi je dáma, která vlastní krásnou restauraci vysoko na vršku přímo proti Akropoli, kde se servíruje skvělé jídlo i s božským výhledem na celé Athény. Když má paní majitelka dobrou náladu, občas svým hostům zazpívá. Xanthi není má přítelkyně, ale vzala jsem na vědomí všechny její přátelské rady, jak si uvařit z lilku to nejlepší řecké jídlo, které si lze představit. Proč jí nevěřit? Její recept je autenticky řecký a chválu na něj pěje i její skutečná přítelkyně Martha. Kdo hádá, že jsem otevřela knihu s názvem "Řecká kuchyně" od Marthy Elefteriadu, vůbec se nemýlí (str. 116). Já si recepturu nenásilně upravila a v její funkční podobě vám ji dnes servíruji (bez výhledu na Athény, ale s vyhlídkou, že si pochutnáte ;-)

Lilky podle Xanthi / Melitzana tis Xanthi / říkejme tomu třeba "lilková musaka"

Receptem jsem se nechala inspirovat, ale lehce jsem se odklonila od doporučeného postupu a nepodlévala "lilkovou musaku" vodou, jak káže Xanthi. Myslím, že jsem udělala dobře, protože jídlo dopadlo tak, jak ho vidíte na fotografiích. Na kráse mu to neubralo a šťavnaté je i bez vody dost.

  • 2 lilky střední velikosti
  • 5 ks velkých zralých rajčat
  • 3 ks velkých cibulí
  • 250 g sýr feta (v nouzi balkánský)
  • rajčatové pyré (loupaná rajčata v konzervě)
  • olivový olej
  • oregano (čerstvé je nedostižné), nešetřete ani špetkou sušeného
  • špetka přírodního cukru
  • 2 špetky jemně mleté skořice
  • mořská sůl
  • čerstvě mletý pepř

Omyjeme lilek a škrabkou seškrábneme po proužcích slupku, a uděláme si lilek v proužkovaném pyžamu (jde to dost blbě! s proužky se trápit nemusíte, funguje to i bez nich), nakrájíme na půlcentimetrové plátky a v horké pánvi na oleji osmahneme z obou stran. Lilky olej nasáknout, proto je vhodné osušit je v kuchyňském papíru nebo nechat na sítu okapat.

Opečenými plátky lilku vyložíme dno zapékací mísy a okořeníme solí, pepřem, oreganem, cukrem, skořicí. Cibuli oloupeme, nakrájíme na tenké plátky a v pánvi na olivovém oleji osmahneme pěkně do křupava. Smaženými cibulovými kroužky posypeme lilky, na cibuli nadrobíme vrstvu úžasné řecké fety a poklademe plátky rajčat.

Na rajčata vyskládáme znovu plátky opečených lilků a okořeníme jako první vrstvu, přidáme hrst smažených cibulových kroužků, a když zbyla rajčata, poklademe ještě plátky rajčat. Rajčatové pyré (použila jsem jen tolik, kolik se vejde do středně velkého šálku na kávu) rozmícháme se lžící olivového oleje, osolíme, dle chuti opepříme a přelijeme pěkně povrch pekáče, který zasuneme do předem vyhřáté trouby. Pečeme cca 45 minut. Po upečení je dobré nechat jídlo trochu prochladnout, abychom mohli krájet úhledné kostky. Jídlo krásně voní po smažené cibulce, vlhkost mu propůjčuje hustá rajčatová šťáva a rozpuštěná feta, navíc příjemně voní po skořici. Když přidáme ještě čerstvé lístky oregana na ozdobu, budete se cítit nad talířem rafinovaných chutí velmi řecky. Třeba si k takovému jídlu lehněte, jako na opravdovém řeckém "symposiu" :-)

(namísto protlaku použijte loupaná soudkovitá rajčata ze slunné Itálie; jsou totiž dokonalá a řecká kuchyně na dokonalosti kvalitních surovin stojí)

Lilkové musace neublíží ani naprosté vychladnutí, odložení na druhý den chuť jídla zvýrazní. Na plátku opečeného chleba byly lilky možná ještě lepší. Ideální zeleninové jídlo může na talíři sehrát bravurní sólo, ale když máte na programu grilování, neznám lepší přílohu.
Pokud chcete originál, zajeďte za Xanthií. Když ji nenajdete, nemusíte litovat. V Řecku každý narazí na toho "svého Řeka", jehož otevřené náruči se nevyhne.

U jídla si s ním budete povídat třeba o tom, jak mocnou silou řecká kuchyně zasáhla kuchyni evropskou. Právě Řekům můžeme být vděčni za aristokratické umění večeřet. Kuchyňský mudrc Orion vynalezl bílou omáčku na způsob bešamelu. Zampridiada objevil, jak vyrobit omáčku hnědou. Nereuda z Korinthu připravoval mořského úhoře tak, že se před ním i bohové skláněli. Zručný Agrida z Rhodosu vynalezl jako první, dokonalý způsob filetování ryb. Nejexkluzivnější čistě zeleninová jídla propagoval jako první s úspěchem Euthymos. Paxamos stojí za vynálezem trvanlivého chleba, zvaného paximadi, což je vlastně dvakrát pečený chléb na způsob sucharu. Užitečný vynález s sebou vozili na lodích námořníci i vojáci na dlouhá bitevní tažení. Kultura řeckého stolování se šířila světem přes Středozemí a přes Sicílii se dostala do Říma. Římané s velkou oblibou přijímali řecké vychovatele pro své děti a s nimi i řecké kuchaře. Nakonec jméno Lukulus dodnes symbolizuje pojem labužnického stolování a jeho věhlasu se mu dostalo tím, že naprosto mistrovsky ovládal umění řecké kuchyně a stolování. Není pochyb, že silné spojení řecko-římské kulinární tradice se stalo pevným pilířem celé spousty proslulých receptur, které se uchovaly v nezměněné podobě do dnešních dnů a sami antičtí Řekové považovali vaření za vědu i umění.


Lidský život není nic jiného než řetězec promeškaných příležitostí.
... promeškat řeckou kuchyni by vás mohlo rozhodně mrzet ;-)
I když neznám onu zmiňovanou Xanthi, mám "přítelkyni Margaritu", se kterou jsem směnila svou kuchařskou knihu za bedýnku nefalšovaného koření z Řecka. Margarita bydlí na ostrově jménem Skopelos (kdo tam nikdy nebyl, možná ho na malebný ostrov vtáhl film "Mama mia", který se právě na panenském Skopelosu natáčel. Když jsem jí posílala knihu, dostala jsem od ní instrukci, "ulice není třeba! tady se všichni známe." Margarita je majitelka restaurace, která nenabízí hostům výhled na Athény, ale pohled na moře. Její podnik je na krásné pláži. Tímto jí děkuji za úžasný balíček, který vysvětluje mou letošní velkou náklonnost k řecké kuchyni :-) Ale tento jev v mé kuchyni není nikterak nahodilý, je to stav setrvalý, protože mě to Řecko prostě baví.

Zde jsou k nahlédnutí mé starší řecké experimenty:
  1. Pečené papriky s fetou
  2. Slaná řecká koláčová kompozice
  3. Musaka s pečeným ledovým salátem, s receptem na hustý řecký bešamel
  4. Supa avgolemono, citrónová kuřecí polévka
  5. Řecké dolmades, plněné listy vinné révy
  6. kali orexi! dobrou chuť
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Řecké dolmades, jiné skupenství vinné révy

11. června 2009 v 2:55 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Těstoviny & Rýže
Zvu vás na řecké dolmades - plněné vinné listy.
Do Řecka letos nepojedu! Asi proto to v mé kuchyni zase voní jako v řecké taverně. Tahle kuchyně mě baví a má nenapodobitelný šmrnc. Základy evropské civilizace byly položeny ve starověkém Řecku, jídlo nevyjímaje. Zatímco Keltové nebo Germáni pekli placky z nekvašeného těsta v popelu, v antickém světě se ustálily v jídle dokonale kultivované způsoby přípravy pokrmů i stolování. Řecká kuchyně je nápaditá, zdravá a nenáročná na přípravu (s výjimkou dolmades :-) Co říkáte na takové zdánlivě obyčejné dolmades? I když jich je plný hrnec, stejně to nikdy není dostatečné množství.
Název pokrmu vznikl z tureckého "dolma", což značí "plnit". Záliba v plnění zeleniny je velmi stará a oblíbená. Některé recepty se zachovaly v nezměněné podobě již z dob starověkého Řecka. Plněné vinné listy se připravují na několik způsobů, ale já mám nejraději verzi lehkou rýžovou, kterou mohou i vegetariáni. Takto připravené dolmades podáváme i studené, jsou velice osvěžující a atraktivní. Vinná réva se pěstuje nejen na vinicích, ale též v našich zahradách. Nejlépe jí to sluší u pergoly, kterou popínavá réva zastiňuje a plní i úžasnou estetickou roli. V mé zahradě nechybí, proto nebyla v těchto dnech nouze o čerstvé vinné listy.
Na dolmades natrháme pěkné nepoškozené listy, odstraníme dlouhé stopky a spaříme je. Ideálně v hrnci, kde je necháme krátce přejít varem. S citem je vyjmeme, necháme okapat a rozložíme na prkénku pěkně na sebe. Nyní je čas připravit si náplň.

Oloupeme cibuli a drobně ji nakrájíme. V hrnci rozehřejeme několik lžic olivového oleje a osmahneme na něm cibulku. Musí však zůstat bledá, proto nám bude stačit, když změkne. Přidáme rýži, kterou jsme předem opláchli a podlijeme vodou (na 250 g rýže by mělo stačit ½ litru vody.) Přidáme zelenou petrželku, mátu, kopr, pepř a sůl. Když rýže vsáknu všechnu vodu, je připravena k plnění.

List si opatrně položíme do dlaně lesklou stranou nahoru a stopku nasměrujeme k sobě. Lžičkou nabereme rýžovou náplň a položíme ji doprostřed listu. List stáčíme od stopky ke středu, ruličku přehneme na obou koncích dovnitř a domotáme zbytek. Nemějte strach, jde to snadno. Až dolmades budete dělat příště, budou vaši zručnost obdivovat. Dno hrnce, ve kterém budeme dolmades dusit, můžeme vyložit zbylými listy. Do hrnce naskládáme kolem dokola naplněné listy stočeným krajem dolů a pěkně těsně vyložíme celé dno. Zalijeme olejem a vodou, ale dáme jen takové množství, aby listy byly těsně ponořené. Přidáme čerstvě vymačkanou šťávu z citrónu, osolíme a zatížíme obráceným talířkem nebo šikovnou poklicí, aby se dolmades přitiskly pěkně na dno hrnce.

Přivedeme k varu, snížíme teplotu a zvolna dusíme tak dlouho, až se všechna tekutina odpaří a zbude jen chutná šťáva na dně. Máte pocit, že je šťávy málo? Vyrobte si tradiční citrónovou omáčku (Saltsa avgolemono), na vašem talíři se rozprostře řecká atmosféra. Báječné na těchto lahodných závitcích je to, že se mohou konzumovat teplé i studené. Já preferuji studenou verzi, kdy si je mohu připravit s časovým předstihem a nezaskočí mě ani nezvaná návštěva.
Zde jsem měla velké dilema, kam tento recept zařadit. Je to dokonalý letní předkrm. Dolmades se mohou stát i hlavním jídlem. Klidně by tohle chutné jídlo mohlo obohatit rubriku "rýže", kde toho ze záhadných důvodů moc nemám. Přitom rýži jím fakt moc ráda :-) Snad i proto jsem recepturu do rýžové kategorie zařadila. Ve skutečnosti je tohle dokonalé jídlo mnohem víc poetičtější a nápaditější než jen miska dobré rýže. Snad mi řečtí bohové odpustí ;-)
Protože v Řecku se u jídla hodně povídá, tak proč se nezeptat třeba na symboliku řecké vlajky? ... byl jednou jeden Řek a ten mi řek, že ...
Vlajka je tvořena modrou a bílou barvou, pruhy a křížem v levém rohu vlajky. Pruhů je právě tolik, kolik je počtu slabik ve frázi Eleftheria i Thanatos (Svoboda nebo Smrt), což bylo motto v období Helénské revoluce proti tureckému císařství v 19. století. Někteří přísahají, že pruhy symbolizují počet písmen v řeckém slově "eleftheria" tedy svoboda. Toto slovo povzbuzovalo srdce utiskovaných Řeků a po 400 letech otroctví je inspirovalo k boji za svobodu. A proč je řecká vlajka tvořena právě pruhy? Podle předpokladu pruhy skutečně připomínají moře, které omývá břehy Řecka. Střídání modré a bílé způsobuje, že za větrných dnů vypadá vlajka jako Egejské moře, chybí jen ostrovy. Podle mytologie byla z jeho vln zrozena i řecká bohyně krásy a lásky Afrodité.

Máte rádi řeckou kuchyni? Vlatníte řeckou kuchařku nebo spoléháte na řeckou kamarádku, která se s vámi o pravé řecké recepty mileráda rozdělí? Máte slabost pro Řecko? Klidně to řekněte, bude nás víc ;-) Že jste v Řecku ještě nebyli? ... nevadí ...

TITUS LIVIUS
POTIUS SERO QUAM NUMQUAM.
[pocijus sero kvam numkvam]
Lépe pozdě než nikdy.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Časopis co má styl

2. června 2009 v 13:20 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  O autorce blogu
Znáte svůj krevní tlak? Víte o čem je řeč, když se řekne Kitesurfing? Proč jíst mrkev, když vám nechutná? Proč máme škytavku? Jestli odpověď neznáte, tak si ten časopis kupte. Za 25,- Kč budete mít slušnou porci zajímavého čtení a to za to stojí.
Před pár dny vyšel DIAstyl 3/2009, dvouměsíčník se kterým spolupracuji již nějaký pátek a připravuji samostatnou přílohu o vaření. V tomto čísle se vaří "NA ZDRAVOU NOTU" Nechybí ani zajímavé rozhovory (tentokrát s MUDr. Kateřinou Cajthamlovou.) Určitě stojí za přečtení všech 65 stran + 32 stran přílohy. Krom zdravého vaření je plný zajímavého čtení.

Projděte se po archivu starších čísel. Že s diabetem problém nemáte? Aby to tak bylo stále, je třeba znát tajemství glykemického indexu a nepodceňovat význam prevence. Mít své zdraví pod kontrolou se vyplatí.

Do kuchařské přílohy jsem tentokrát připravila jídla "na zdravou notu", tzn. stolování ve zdravé tónině. Boršč z pečené řepy a vína (starý ruský recept z r. 1878) nebo vynikající studený boršč, ideální na horké letní dny. Když nenajdete v lese houby, můžete si připravit výbornou ředkvičkovou smaženici a možná ani nepoznáte, že na talíři nemáte houby :-) Najdete zde plno inspirace na letní zeleninová jídla. Nechybí alsaský cibulový koláč, jablečný koláč s pohankou, kapustové karbanátky a rady, jak si upéct staročeský žitný chléb. Pozor! Výroba kvásku je proces na pět dnů. Jak si doma připravit naklíčené luštěniny? Zvládnou to i děti a vy si z naklíčeného hrachu můžete připravit třeba staročeskou pučálku. Příloha je plná vitaminů. Jestlipak víte, že název vitamin není přesný, ale vzhledem k tomu, že se toto slovo vžilo do povědomí, název se nezměnil. Roku 1914 ho objevil americký biochemik Casimir Funk. Tak to byl jenom malý náhled do přílohy časopisu.

V příštím čísle se můžete těšit na zajímavou grilovací přílohu, kterou právě připravuji.

V tomto čísle toho najdete mnohem víc! Část zisku z vydávání časopisu putuje na pomoc Diastyle Free Clinic, která stojí v Nepálu a dává šanci na léčbu i chudým.

I když sama nejsem diabetik, vím o tom, že problém s diabetem má většina populace. Možná prozradí víc výsledky ankety, kterou jsem k tomuto informativnímu článku přidala. Díky za každý váš hlas. Pokud anketu hned nevidíte, stačí kliknout na pole "přidat komentář."

PFF 2009 - letem světem internetem

2. června 2009 v 11:48 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Povídání (nejen) o jídle
Protože na PFF 2009 byl skoro každý, kdo ke svému štěstí potřebuje i chuťové požitky, připravila jsem seznam odkazů na reportáže, které by byla škoda minout. Zvláště když jsem vám je naservirovala pěkně pod nos :-) Čím víc vidliček, tím pravdivější výpověď - čím víc fotoaparátů, tím je barevnější svět - každý z autorů má svůj vlastní pohled a to je na tom všem to nejzajímavější. Jsou místa, na kterých jsme téměř všichni v údivu spočinuli, jsou i momenty, ve kterých se rozcházíme. Zde je patrné, že nikdo od nikoho neopisoval a do dění se opřel pěkně po svém. Hledejte plusy i mínusy a příští rok se určitě přijďte přesvědčit, jestli bude akce podařenější.

Předávám slovo těm, kteří tam byli nasávat atmosféru.

Má sobotní reportáž je zde na Gurmánce, ale musela jsem vyhovět i těm, kteří mají prohlížeč, co nepodporuje tento můj web a než se dostanou ke čtení, tak jim spadne. Proto je celá reportáž i zde na blogu / tímto jsem vyhověla těm, co si o to řekli :-)

Na mé reportáži se podílel smíšený tým přátel vidličky a nože. I když družstvo mělo estrogenovou převahu, testosteronové MUŽstvo nechybělo. Reportáž je v tomto směru objektivní ;-) Tímto díky všem za účast, neboť na této reportáži nese každý z nich svůj podíl viny. Podnět z talíře přenášeli do prostoru mysli a nehmatatelné dokázali proměnit ve slova, o která se neváhali rozdělit. Byl to obdivuhodný výkon a navíc jsme u toho zažili i dost psiny.

PFF 2009 - Oficiální web, kde si můžete přečíst (i vložit) svůj vlastní komentář a dozvědět se, jak celou akci viděli ostatní. Zajímavé!

JE LIBO TROCHU GASTRONOMICKÉ POEZIE? SBÍRKA GURMÁNSKÁ ROMANCE MEZI PRAŽSKÝMI MOSTY, BÁSEŇ O ČTRNÁCTI (?) SLOKÁCH (na vzniku se podílel autorský kolektiv gastronomických nadšenců) - jestli má někdo ještě nějaký chutný verš na dané téma, verše mohou plynout klidně dál ...

S největším nasazením se na PFF 09 pohyboval Mr. C / Pan Cuketka Obdivuhodné! Povedl se nám i neplánovaný sCUK.






8. Den první, deštivý / Bistro Florentyna - mlsný jazyk ženského týmu ve třech slokách


12. Víkend plný dobrého jídla podle Dáši/Bali (nejen olivy a mořské ryby!)

14. Michal Sänger a jeho Kika na vlastní ústa - foodbloger v plném nasazení


(máte někdo ještě nějaký zajímavý materiál, který se této akce týká? ráda přidám odkaz, když mi ho prozradíte)

Odevzdat se labužnickým rozkoším může být sebezničující! Jen si vzpomeňte na film Marca Ferreriho, který natočil velmi sugestivní podívanou Velká žranice (Le grande bouffe), ve kterém zachytil existenciální pojetí absolutního sebezničení a pitoreskní obraz absurdního obžerství a sexuální obscénnosti.
Jsem pro, uvařit si zase něco dietního a všechny choutky si nechat zase na pár dnů zajít ;-)

Tato reportáž mě zasytila opravdu dostatečně. Po přečtení tohoto článku a poctivém proklikání se po všech naservírovaných odkazech, jsem přesvědčena o tom, že mezi námi není žádný hladový, který by sytému nevěřil :-)