Jídlo s atmosférou i atmosféra s jídlem, kapky deště a ještě mnohem víc. Romantickou idylu v královské lokalitě (Křižovnického náměstí, Pražských Benátek pod Karlovým mostem, Alšovo nábřežím, plné lodí a pontonů na Vltavě) si vychutnaly stovky těch, kteří přišli ulovit gastronomické zážitky na ostrý hrot vidličky.
V samém centru Prahy probíhal od 29. do 31. května letošní ročník Prague Food Festival 2009. I přes totální nepřízeň počasí přilákal davy, které přišly na vlastní oči a ústa vychutnat show nejlepších šéfkuchařů země. Vstupenka v ceně 350,- Kč (100,- Kč samotné vstupné + balíček 10 ks festivalového platidla "Grandu" / 1 ks v hodnotě 25,- Kč / které se volně směnily za pestrou paletu pokrmů a nápojů. Komu došly, přikoupil na místě nové :-)
Vypravit se do Prahy v autě se střechou bylo rozumným počinem. Když chyběla střecha, byla nezbytná pláštěnka. Pěší byli vyzbrojeni deštníkem.
Kam s nimi? Naštěstí se malé deštníky mohly zavěsit na velké deštníky, kterých bylo všude plno. I když voda stékala rovnou do talíře, nikomu to nečinilo potíže :-)
Architektonické skvosty Prahy byly chvilku ve stínu precizně vystavěných menu, kterými se prezentovaly nejlepší české restauranty. Své favority jsem si předem vytipovala, a degustace kompletně nabízeného menu nabídla gastronomický zážitek přesně podle očekávání.
Mé první kroky vedly přímo ke stánku Mandarin Oriental, kde jsem všech 10 grandů proměnila v kompletní menu. Po pečlivé degustaci jsem ho zařadila k vrcholům celé akce. A nebyla jsem s tímto názorem sama. U stánku stála fronta stejně naladěných labužníků, kterým se zachtělo chutí Orientu.
Festivalové menu se skládalo z vynikajících křupavých jarních závitků z pekingské kachny se sladkokyselou omáčkou.
Dokonalý lehký dezert v kelímku - Sago perly v kokosovém mléce s cukrovým sirupem a lychee. Podmanil si vás velice rychle. Lehký a delikátně rafinovaný, donutil vás přemýšlet o chutích trojrozměrně a zapojit i šestý smysl.
Podávala se též kuřecí tikka masala; vepřová žebírka grilovaná po čínsku; kuřecí kousky pečené v tandoori peci s indickou omáčkou; vepřová žebírka marinovaná v asijském koření s medovou glazurou.
Do foodblogerské třídnice se nikomu nepíše absence. Viděni byli opravdu všichni. Kdo nebyl přistižen v sobotu, určitě se tu procházel v pátek nebo plánoval nedělní návštěvu. S nabroušeným příborem, fotoaparátem a deštníkem v ruce se pobíhalo od stánku ke stánku v živé debatě. Když bylo ticho, tak se jedlo! Což bylo vlastně skoro pořád :-)
U stánku č. 25 vařili kuchaři z Bellevue - Úžasná byla pečená telecí líčka s bramborovou kaší. Do masa stačilo lehce šťouchnout vidličkou a rozpadlo se do všech světových stran. Jedním slovem mňam. Tady jsou všechna slova zbytečná. Slušná porce mistrovsky připraveného masa, které patří mezi nejjemnější masové speciality. Ovšem postrádala jsem domácí nakládanou zeleninu, která měla maso doprovázet.
Festivalové menu Bellevue bylo tvořeno i vynikajícími svatojakubskými mušlemi posazenými na kroupovém rizotu, s jemnou česnekovou omáčkou. Sladký doprovod v podobě gianduja pěny se zázvorovým smetanovým srdcem / mandarinkové Coulis. Kompletní menu za 10 grandů stálo.
La Provence, Kampa Group nabízela rovnou 3 Menu. Ochutnala jsem předkrm z plodů moře a litovala, že řidiči v Čechách jsou drženi zkrátka a není jim dovolena ani malá kapka alkoholu. Jednu sklenku vína to jednoznačně chtělo. I za cenu, že by víno pod širým nebem zředil déšt.
Čerstvé ryby nepotřebují žádná doporučení. Ty si prostě existují a my je zbožňujeme. Nejlépe chutnají, když se s nimi v kuchyni moc nekouzlí, protože ta jejich pravá chuť je to, o co nám jde. I pečená ryba na pánvi má svůj vrchol přesně ve chvíli, kdy je uvnitř ještě mírně syrová. Obyčejná kapka citrónu svedla na talířku divy a ústřice klouzaly do krku jako po másle.
Mořský vlk se na květákovém pyré vznášel v chuťové harmonii. Miluji květák ve všech jeho podobách, slušelo mu to i s jemnou rybou a piniovými ořechy. Malé sousto v podobě jemné čokoládové pěny doslova pohladilo ústa. Určitě to byl nejlepší čokoládový dezert široko daleko, který mohl ukojit choutky čokoholiků.
Rozpustilá malina fungovala jako tečka za touto zdařilou zastávkou u stánku s číslem 26.
Jak se pozná foodbloger? Soustředěně hledí do talíře a na krku se mu houpe fotoaparát. Hned jsem ho identifikovala, i když mu nebylo vidět do tváře. Kdo to je? :-)
Nejmenší gurmáni, kteří sotva na svých vratkých nožkách stáli, dostali ochutnat od všeho kousek a určitě se v ten moment začal formovat jinak jejich pohled na dosavadní dětskou výživu. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš :-)
Chutnalo všem! Všechny talíře a mističky byly za chvilku prázdné.
Nechyběli ani účastníci s nejvyvinutějším čichovým ústrojím, ale moc jich nebylo. Bohužel neměli žádné grandy a páníček nebyl takový Grand, aby jim podal alespoň okousanou kost od kachního konfitu :-)
Dostali alespoň voňavou pusu :-) Stejně přitom mysleli na všechny ty vůně, které táhly kolem jejich čenichu. Myslím, že pro ně nebyl food festival takový, jaký by si ho představovali. Já svou čtyřnohou přítelkyni raději nechala doma.
Žofín Garden, stánek 21 nás zlákal k investici dalších grandů a transakce vyšla. Pohankové risotto s lesními houbami a hoblinami sýru parmazán. V risottu z pohanky, které mělo dokonalou konzistenci byly patrné malé lišky a velké plátky bílých hřibů, které hrdě předaly pohance opravdu štědrou dávku té najlahodnější houbové vůně, jakou v sobě tahle královská houba má. Dokonalá kombinace s tence krájenými a extra velkými hoblinkami parmazánu. Myslím, že si klidně dovolím říct, že tohle jídlo bylo božské. Mangový tartar ovoněný citronovými listy a doplněný pěnou z mučenky tomu dal ještě punc noblesy a rafinovanosti.
Místa na stolování postupem doby moc nebylo, ale na kamenných sloupcích s výhledem na nejstarší vltavský most se ho našlo dost. Koruny stromů odchytaly většinu dešťových kapek. Kamenné sloupky se stávaly těmi nejlépe položenými stoly a byly pěkně v obležení naší početné skupiny.
Degustační porce pochází z Mlýnce a jedná se o hovězí Tataki s Boníto dresinkem, česnekové chipsy a jarní cibulku. Kam se poděly chipsy? Že by je cestou někdo snědl? Nebo pánům kuchařům došly? Jeden tenký lupínek tam vidím.
Sýr považuji za nejlepší dezert. Zvláště když se jedná o můj oblíbený švýcarský Gruyére s delikátně oříškovou chutí.
Nepouštět vidličku z ruky se vyplatilo! Pořád bylo co ochutnávat :-)
Tady jste byli? Kdo zašel na stánek 14, kde se prezentoval Radisson SAS, Alcron, ten neudělal chybu. Čekal ho dokonalý gurmánský zážitek ukrytý v chřestovém menu.
Tatarák z tuňáka s chřestovou pěnou ochucenou citrónovou trávou; Lososový pstruh do křupava pečený s hostínským chřestovým rizotem a chorizovou emulzí; Rebarborovo-jahodové želé s bio jogurtem. Od předkrmu až do závěrečné dezertové tečky skvělé. Kombinace jahod a rebarbory je explozivní a nepopsatelná. S naprosto dokonalými pocity jsem odložila příbor a odcházela s perfektním dojmem, o který se postaral právě tento stánek pod velkou třešní. Můj dnešní den na PFF byl u konce.
Čím víc vidliček, tím pravdivější výpověď
Než jsem se rozloučila s partou stejně naladěných labužnic, gurmánů, gourmetů, foodblogerů / jedním slovem přátel NOŽE a VIDLIČKY/, nechala jsem se ještě srazit do kolen tímto skvostným jídlem. Velmi pomalu dušená rolka z bůčku s jablkovým pyré. Na svědomí to má šéfkuchař Paulus z Alcronu! Kvůli tomu jsem vzala příbor znovu do ruky. Ach! Chuť nepopsatelná ... Nemá smysl se o to pokoušet. Kdo umí, ten umí!
(Na Romana Pauluse si dovolím otázku: "Marně hledám souvislost mezi grilovanou krevetkou a úžasnou rolkou z bůčku s jablkovým pyré. Mně tam ta krevetka nesedí a trochu ruší harmonii vepřového masa s jablky. Má tam snad krevetka nějakou zásadní roli, kvůli které musí vytvářet atmosféru mořského pobřeží? Mně by se ta rolka líbila i bez krevetky, chutnala totiž naprosto božsky.")
I když jsem svůj příbor z ruky pustila, kuchtíci maskoti byli v plné polní. Nepřehlédnutelné kuchařské čepice pluly vysoko nad davem ostatních korzujících hlav.
Na českou klasiku jsem už čas neměla, ale z doslechu povolaných vím, že české omáčky na stánku č. 29 kulhaly za babiččiným originálem ... Je fajn, že my holky umíme alespoň tu rajskou a svíčkovou lépe než "testosteronové MUŽstvo", které zastupovalo tým Ambiente Group. Nebo jsme jenom ve věci české klasiky o hodně víc přísnější? Já se to už nedozvím, ale u tohoto stánku nouze o frontu nebyla. Proto se ptám: "Jak chutnala svíčková, rajská, koprová a křenová Vám?"
Reportáž byla plná jídla, ale i tak se mi tam nevešlo všechno to, co jste na foodfestivalu mohli objevit právě VY. Možná na hrotu Vaší vidličky by bylo úplně něco jiného. O jídlo zde šlo všem až v první řadě :-)
Přišli jste snad kvůli něčemu jinému? Jsou na světě dvě věci, které se musí provozovat s vášní a chutí, aby přinášely tělesné rozkoše. Když o tu jednu z nějakého důvodu přijdete a zůstane vám záliba v dobrém jídle, dá se to prý vydržet :-) Tělo je stvořeno pro rozkoš, proto obejměte svého kuchaře, sytí vaše tělo a povznáší ducha.
Proč nezopakovat staré moudro egyptského Řeka z Naukratidy, který žil na přelomu 2. a 3. století v Římě? Ve svém díle Hodující umělci (Deipnosofistai) řekl:
"Můžeme se obejít bez poezie,
bez muziky i bez umění,
můžeme žít bez svědomí i bez srdce,
obejdeme se i bez přátel,
ba můžeme být i bez knih,
ale civilizovaný člověk
nemůže žít
bez kuchařů."
Požitkáři si užili gastronomickou párty na souši i na vodě. Kdo se nesvezl po Vltavě, jistě měl trochu té dešťové vody alespoň za límcem. Pokud jste tam nebyli, naservírovala jsem vám malou ochutnávku v podobě reportáže, tak nasajte trochu z atmosféry sobotního dění. Není potřeba u toho ani moc mluvit. Na první pohled je jasné, že to stálo za to a chuťové papily se nenudily.
Příští ročník si to nenechte ujít. V Praze se vždycky dobře vařilo, vaří a vařit bude.
Já posílám polibek všem mistrům řemesla kuchařského, kteří se postarali o můj nevšední zážitek "mezi pražskými mosty" a oblažili svým uměním mé tělo i ducha :-) Proč? Protože kuchařů je na světě dost, ale jen sem tam ční jako nepřehlédnutelné věžičky minaretů věhlas těch, kteří posouvají mety našich neukojených chutí až k samé hranici únosnosti a dovedou v hrnci uvařit i kus vlastního srdce a snít nad rozpálenou plotnou, protože pánev je pro ně uměleckým nástrojem a oběd o pěti chodech symfonickou básní. V takové společnosti jsem prožila celý den.
Za to jim pusa patří!
PFF 2009 - letem světem internetem!
Všechny další reportáže, které by byla škoda minout jsem vám nachystala přímo tady a pěkně pod nos.
Janina | 2. června 2009 v 22:21 | 
Zde hledá
to je reportáž, to by jeden umřel :) krásné fotky, vtipně nápsáno....ne že bych čekala něco jiného, jen snad aby to nevypadlo, že už to beru jako samozřejmost :)