Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Květen 2009

Prague Food Festival 2009 aneb proč je důležité obejmout svého kuchaře

31. května 2009 v 13:36 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Povídání (nejen) o jídle
Jídlo s atmosférou i atmosféra s jídlem, kapky deště a ještě mnohem víc. Romantickou idylu v královské lokalitě (Křižovnického náměstí, Pražských Benátek pod Karlovým mostem, Alšovo nábřežím, plné lodí a pontonů na Vltavě) si vychutnaly stovky těch, kteří přišli ulovit gastronomické zážitky na ostrý hrot vidličky.
V samém centru Prahy probíhal od 29. do 31. května letošní ročník Prague Food Festival 2009. I přes totální nepřízeň počasí přilákal davy, které přišly na vlastní oči a ústa vychutnat show nejlepších šéfkuchařů země. Vstupenka v ceně 350,- Kč (100,- Kč samotné vstupné + balíček 10 ks festivalového platidla "Grandu" / 1 ks v hodnotě 25,- Kč / které se volně směnily za pestrou paletu pokrmů a nápojů. Komu došly, přikoupil na místě nové :-)
Vypravit se do Prahy v autě se střechou bylo rozumným počinem. Když chyběla střecha, byla nezbytná pláštěnka. Pěší byli vyzbrojeni deštníkem.
Kam s nimi? Naštěstí se malé deštníky mohly zavěsit na velké deštníky, kterých bylo všude plno. I když voda stékala rovnou do talíře, nikomu to nečinilo potíže :-)
Architektonické skvosty Prahy byly chvilku ve stínu precizně vystavěných menu, kterými se prezentovaly nejlepší české restauranty. Své favority jsem si předem vytipovala, a degustace kompletně nabízeného menu nabídla gastronomický zážitek přesně podle očekávání.
Mé první kroky vedly přímo ke stánku Mandarin Oriental, kde jsem všech 10 grandů proměnila v kompletní menu. Po pečlivé degustaci jsem ho zařadila k vrcholům celé akce. A nebyla jsem s tímto názorem sama. U stánku stála fronta stejně naladěných labužníků, kterým se zachtělo chutí Orientu.
Festivalové menu se skládalo z vynikajících křupavých jarních závitků z pekingské kachny se sladkokyselou omáčkou.
Dokonalý lehký dezert v kelímku - Sago perly v kokosovém mléce s cukrovým sirupem a lychee. Podmanil si vás velice rychle. Lehký a delikátně rafinovaný, donutil vás přemýšlet o chutích trojrozměrně a zapojit i šestý smysl.
Podávala se též kuřecí tikka masala; vepřová žebírka grilovaná po čínsku; kuřecí kousky pečené v tandoori peci s indickou omáčkou; vepřová žebírka marinovaná v asijském koření s medovou glazurou.
Do foodblogerské třídnice se nikomu nepíše absence. Viděni byli opravdu všichni. Kdo nebyl přistižen v sobotu, určitě se tu procházel v pátek nebo plánoval nedělní návštěvu. S nabroušeným příborem, fotoaparátem a deštníkem v ruce se pobíhalo od stánku ke stánku v živé debatě. Když bylo ticho, tak se jedlo! Což bylo vlastně skoro pořád :-)
U stánku č. 25 vařili kuchaři z Bellevue - Úžasná byla pečená telecí líčka s bramborovou kaší. Do masa stačilo lehce šťouchnout vidličkou a rozpadlo se do všech světových stran. Jedním slovem mňam. Tady jsou všechna slova zbytečná. Slušná porce mistrovsky připraveného masa, které patří mezi nejjemnější masové speciality. Ovšem postrádala jsem domácí nakládanou zeleninu, která měla maso doprovázet.
Festivalové menu Bellevue bylo tvořeno i vynikajícími svatojakubskými mušlemi posazenými na kroupovém rizotu, s jemnou česnekovou omáčkou. Sladký doprovod v podobě gianduja pěny se zázvorovým smetanovým srdcem / mandarinkové Coulis. Kompletní menu za 10 grandů stálo.

La Provence, Kampa Group nabízela rovnou 3 Menu. Ochutnala jsem předkrm z plodů moře a litovala, že řidiči v Čechách jsou drženi zkrátka a není jim dovolena ani malá kapka alkoholu. Jednu sklenku vína to jednoznačně chtělo. I za cenu, že by víno pod širým nebem zředil déšt.

Čerstvé ryby nepotřebují žádná doporučení. Ty si prostě existují a my je zbožňujeme. Nejlépe chutnají, když se s nimi v kuchyni moc nekouzlí, protože ta jejich pravá chuť je to, o co nám jde. I pečená ryba na pánvi má svůj vrchol přesně ve chvíli, kdy je uvnitř ještě mírně syrová. Obyčejná kapka citrónu svedla na talířku divy a ústřice klouzaly do krku jako po másle.
Mořský vlk se na květákovém pyré vznášel v chuťové harmonii. Miluji květák ve všech jeho podobách, slušelo mu to i s jemnou rybou a piniovými ořechy. Malé sousto v podobě jemné čokoládové pěny doslova pohladilo ústa. Určitě to byl nejlepší čokoládový dezert široko daleko, který mohl ukojit choutky čokoholiků.
Rozpustilá malina fungovala jako tečka za touto zdařilou zastávkou u stánku s číslem 26.
Jak se pozná foodbloger? Soustředěně hledí do talíře a na krku se mu houpe fotoaparát. Hned jsem ho identifikovala, i když mu nebylo vidět do tváře. Kdo to je? :-)
Nejmenší gurmáni, kteří sotva na svých vratkých nožkách stáli, dostali ochutnat od všeho kousek a určitě se v ten moment začal formovat jinak jejich pohled na dosavadní dětskou výživu. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš :-)
Chutnalo všem! Všechny talíře a mističky byly za chvilku prázdné.
Nechyběli ani účastníci s nejvyvinutějším čichovým ústrojím, ale moc jich nebylo. Bohužel neměli žádné grandy a páníček nebyl takový Grand, aby jim podal alespoň okousanou kost od kachního konfitu :-)
Dostali alespoň voňavou pusu :-) Stejně přitom mysleli na všechny ty vůně, které táhly kolem jejich čenichu. Myslím, že pro ně nebyl food festival takový, jaký by si ho představovali. Já svou čtyřnohou přítelkyni raději nechala doma.

Žofín Garden, stánek 21 nás zlákal k investici dalších grandů a transakce vyšla. Pohankové risotto s lesními houbami a hoblinami sýru parmazán. V risottu z pohanky, které mělo dokonalou konzistenci byly patrné malé lišky a velké plátky bílých hřibů, které hrdě předaly pohance opravdu štědrou dávku té najlahodnější houbové vůně, jakou v sobě tahle královská houba má. Dokonalá kombinace s tence krájenými a extra velkými hoblinkami parmazánu. Myslím, že si klidně dovolím říct, že tohle jídlo bylo božské. Mangový tartar ovoněný citronovými listy a doplněný pěnou z mučenky tomu dal ještě punc noblesy a rafinovanosti.
Místa na stolování postupem doby moc nebylo, ale na kamenných sloupcích s výhledem na nejstarší vltavský most se ho našlo dost. Koruny stromů odchytaly většinu dešťových kapek. Kamenné sloupky se stávaly těmi nejlépe položenými stoly a byly pěkně v obležení naší početné skupiny.
Degustační porce pochází z Mlýnce a jedná se o hovězí Tataki s Boníto dresinkem, česnekové chipsy a jarní cibulku. Kam se poděly chipsy? Že by je cestou někdo snědl? Nebo pánům kuchařům došly? Jeden tenký lupínek tam vidím.
Sýr považuji za nejlepší dezert. Zvláště když se jedná o můj oblíbený švýcarský Gruyére s delikátně oříškovou chutí.
Nepouštět vidličku z ruky se vyplatilo! Pořád bylo co ochutnávat :-)
Tady jste byli? Kdo zašel na stánek 14, kde se prezentoval Radisson SAS, Alcron, ten neudělal chybu. Čekal ho dokonalý gurmánský zážitek ukrytý v chřestovém menu.
Tatarák z tuňáka s chřestovou pěnou ochucenou citrónovou trávou; Lososový pstruh do křupava pečený s hostínským chřestovým rizotem a chorizovou emulzí; Rebarborovo-jahodové želé s bio jogurtem. Od předkrmu až do závěrečné dezertové tečky skvělé. Kombinace jahod a rebarbory je explozivní a nepopsatelná. S naprosto dokonalými pocity jsem odložila příbor a odcházela s perfektním dojmem, o který se postaral právě tento stánek pod velkou třešní. Můj dnešní den na PFF byl u konce.
Čím víc vidliček, tím pravdivější výpověď

Než jsem se rozloučila s partou stejně naladěných labužnic, gurmánů, gourmetů, foodblogerů / jedním slovem přátel NOŽE a VIDLIČKY/, nechala jsem se ještě srazit do kolen tímto skvostným jídlem. Velmi pomalu dušená rolka z bůčku s jablkovým pyré. Na svědomí to má šéfkuchař Paulus z Alcronu! Kvůli tomu jsem vzala příbor znovu do ruky. Ach! Chuť nepopsatelná ... Nemá smysl se o to pokoušet. Kdo umí, ten umí!

(Na Romana Pauluse si dovolím otázku: "Marně hledám souvislost mezi grilovanou krevetkou a úžasnou rolkou z bůčku s jablkovým pyré. Mně tam ta krevetka nesedí a trochu ruší harmonii vepřového masa s jablky. Má tam snad krevetka nějakou zásadní roli, kvůli které musí vytvářet atmosféru mořského pobřeží? Mně by se ta rolka líbila i bez krevetky, chutnala totiž naprosto božsky.")
I když jsem svůj příbor z ruky pustila, kuchtíci maskoti byli v plné polní. Nepřehlédnutelné kuchařské čepice pluly vysoko nad davem ostatních korzujících hlav.
Na českou klasiku jsem už čas neměla, ale z doslechu povolaných vím, že české omáčky na stánku č. 29 kulhaly za babiččiným originálem ... Je fajn, že my holky umíme alespoň tu rajskou a svíčkovou lépe než "testosteronové MUŽstvo", které zastupovalo tým Ambiente Group. Nebo jsme jenom ve věci české klasiky o hodně víc přísnější? Já se to už nedozvím, ale u tohoto stánku nouze o frontu nebyla. Proto se ptám: "Jak chutnala svíčková, rajská, koprová a křenová Vám?"
Reportáž byla plná jídla, ale i tak se mi tam nevešlo všechno to, co jste na foodfestivalu mohli objevit právě VY. Možná na hrotu Vaší vidličky by bylo úplně něco jiného. O jídlo zde šlo všem až v první řadě :-)

Přišli jste snad kvůli něčemu jinému? Jsou na světě dvě věci, které se musí provozovat s vášní a chutí, aby přinášely tělesné rozkoše. Když o tu jednu z nějakého důvodu přijdete a zůstane vám záliba v dobrém jídle, dá se to prý vydržet :-) Tělo je stvořeno pro rozkoš, proto obejměte svého kuchaře, sytí vaše tělo a povznáší ducha.

Proč nezopakovat staré moudro egyptského Řeka z Naukratidy, který žil na přelomu 2. a 3. století v Římě? Ve svém díle Hodující umělci (Deipnosofistai) řekl:

"Můžeme se obejít bez poezie,
bez muziky i bez umění,
můžeme žít bez svědomí i bez srdce,
obejdeme se i bez přátel,
ba můžeme být i bez knih,
ale civilizovaný člověk
nemůže žít
bez kuchařů."


Požitkáři si užili gastronomickou párty na souši i na vodě. Kdo se nesvezl po Vltavě, jistě měl trochu té dešťové vody alespoň za límcem. Pokud jste tam nebyli, naservírovala jsem vám malou ochutnávku v podobě reportáže, tak nasajte trochu z atmosféry sobotního dění. Není potřeba u toho ani moc mluvit. Na první pohled je jasné, že to stálo za to a chuťové papily se nenudily.

Příští ročník si to nenechte ujít. V Praze se vždycky dobře vařilo, vaří a vařit bude.
Já posílám polibek všem mistrům řemesla kuchařského, kteří se postarali o můj nevšední zážitek "mezi pražskými mosty" a oblažili svým uměním mé tělo i ducha :-) Proč? Protože kuchařů je na světě dost, ale jen sem tam ční jako nepřehlédnutelné věžičky minaretů věhlas těch, kteří posouvají mety našich neukojených chutí až k samé hranici únosnosti a dovedou v hrnci uvařit i kus vlastního srdce a snít nad rozpálenou plotnou, protože pánev je pro ně uměleckým nástrojem a oběd o pěti chodech symfonickou básní. V takové společnosti jsem prožila celý den.

Za to jim pusa patří!

Všechny další reportáže, které by byla škoda minout jsem vám nachystala přímo tady a pěkně pod nos.

Polévka jako z řecké taverny

25. května 2009 v 8:08 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Polévky teplé & studené
Kdo má rád dobré jídlo, byl již dávno zvědavý na řeckou kuchyni. Zvědavost mu nedala spát a zavedla ho přímo do Řecka. Letos si cestu do Řecka neplánuji, ale udělala jsem si doma řecký týden a na talíři si tuto zem vychutnávám. Egyptský Řek z Naukratidy (žijící na přelomu 2. a 3. století v Římě) proslul dílem Hodující umělci (Deipnosofistai).

"Můžeme se obejít bez poezie,
bez muziky i bez umění,
můžeme žít bez svědomí i bez srdce,
obejdeme se i bez přátel,
ba můžeme být i bez knih,
ale civilizovaný člověk
nemůže žít
bez kuchařů."

Síla řecké kuchyně je v dobrém a čerstvém jídle a v té nejpřátelštější atmosféře, která vládne u stolu. Řekové nejen rádi vaří, ale ještě raději hodují. Koření a bylinky nikde jinde nevoní tak, jako v Řecku. V Řecku nikdo nejí sám, proto jídla uvařte víc a pozvěte ke stolu své přátele. Udělejte si atmosféru jako v řecké taverně. KALI OREXI!

Citrónová kuřecí polévka / Supa avgolemono
  • 1 celé kuře (může být i slepice)
  • do hrnce tolik vody, aby kuře bylo krásně potopené
  • 1 cibule i se slupkou do vývaru
  • zelená kytička z natí (celeru, petrželky, bobkového listu)
  • 2 kuličky pepře
  • proužek citrónové kůry do vývaru
  • lžička mořské soli
  • kávový šálek rýže
  • 2 vejce
  • 1 citrón
  • sůl a pepř na dochucení
Kuře omyjeme, očistíme, ale neporcujeme. Do hrnce ho vložíme celé a zalijeme vodou tak, aby bylo pěkně potopené. Přihodíme neoloupanou cibuli, aby se nám vývar krásně zabarvil, protože slupka od cibule to umí. Do hrnce vložíme zelenou kytičku čerstvých bylinek. Letos pěstuji svůj vlastní vavřín, tak bobkový list nemusím lovit z koupeného pytlíku, ale dopřát si luxus čerstvě utrženého. Voní úplně jinak! Přidáme kuličky pepře a vodu osolíme mořskou solí. Bylinky můžeme svázat proužkem citrónové kůry. Pěkně to vypadá, ještě lépe voní.
Na plotně přivedeme kuře do varu, děrovanou naběračkou sbíráme pěnu, která se nám utvořila na povrchu. Kuře zvolna prováříme ve vývaru při mírném varu cca 2 hodiny. Uvařené kuře vyndáme na mísu a obereme maso z kostí a odstraníme všechnu kůži. Maso pokrájíme na kousky a necháme ho zatím stranou. Do vývaru zavaříme propláchnutou rýži. Když změkne, přidáme kuřecí maso a polévku pomalu odstavíme.
V misce rozšleháme 2 celá vejce a přidáme k nim vymačkanou šťávu z citrónu a jednu naběračku prochladlého vývaru. Obsah misky opatrně přilijeme do hrnce s kuřetem a mícháme pomalu, aby se vejce nesrazila. Hotovou polévku neseme na stůl a na talířích ozdobíme plocholistou petrželkou a měsíčkem citrónu.
Podle originálních receptur by kuřecí maso mělo být pokrájené na drobné kousky. Já jsem se něčím takovým nechtěla zdržovat, maso se na lžíci rozpadalo i tak. Nemohla jsem se dočkat, jak bude citrónová polévka chutnat.

Myslíte, že by vám řecká polévka mohla chutnat? Tak ji zkuste. Budete mít na stole jídlo jako z řecké taverny a přitom kvůli tomu nemusíte balit kufry a letět tam, kde hodovali bohové. Ale ta atmosféra a řecká pohostinnost za to rozhodně stojí!

řecké informační minimum:
Supa avgolemono je jednou z nejtypičtějších řeckých polévek. Stejným názvem se honosí i citrónová omáčka (Saltsa avgolemono), která je též velmi oblíbená a Řekové si ji dávají k masu i rybám a zelenině.

Citrónovou omáčku připravujeme tak, že vezmeme stejné množství másla a hladké mouky a připravíme si klasickou jíšku. Zalijeme vývarem, provaříme, odstavíme. Do tohoto základu nad parou zašleháme žloutky, přidáme citrónovou šťávu a podle chuti okořeníme solí a pepřem.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Svět knihy 2009 - poprvé jste mohli knihy i ochutnat

19. května 2009 v 17:05 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Gastronomické zajímavosti
Někteří knihu nejprve ochutnali a potom si ji koupili. Kdo si nenechal ujít knižní veletrh Svět knihy 2009, ten měl příležitost knihy nejen nakoupit, ale některé doslova i ochutnat. Akce Vaříme s knihou přitáhla pozornost milovníků gastronomické literatury.
Vaříme s knihou je program podporující výstavu knih o vaření a kuchařek s praktickými gastronomickými ukázkami za účasti zajímavých hostů. Do mé reportáže se vešlo sobotní dění, které vypadalo následovně:

Sobota 16.5.2009
11:30 - 12:30 Kuchařka pro dceru od Jany Zatloukalové - Autorka kuchařského bestselleru pro vás připraví kulinářské překvapení, které jistě potěší vaši duši.
I přes autorčinu snahu potěšit duši a připravit kulinářské překvapení, krkovička pečená na pivě neoslnila všechny, kteří ochutnali. (Vodová šťáva s pivní hořkostí. Toť vox populi). Domácí zmrzlina příjemně osvěžila. V každém případě Jana vystupovala mile a za sporákem jí to slušelo. Kdo její knihu ještě domá nemá, měl příležitost si ji opatřit se slevou a s podpisem autorky přímo na místě.
Kuchařka pro dceru má své publikum a našla si ho i tady.
O hladký průběh v této improvizované kuchyňce se starala křehká víla Tyna (na obr. vpravo) , se kterou se můžete potkat ve virtuálním Bistru Florentyna, kam též přispívá svým pohledem do kulinárního světa.

12:30 - 13:30 Olivová kuchařka a Mořská (nejen)kuchařka od D. Derré a L. Světové - Autorky Olivové a Mořské kuchařky vám předvedou přípravu lilkového kaviáru s pečenou ciabattou a postup při vaření mušlí na víně. Přijďte ochutnat tyto delikatesy a naučit se nové recepty.
Už je to nějaký pátek, co se mi do rukou dostala kniha s názvem "Olivová (nejen) kuchařka." S autorkami jsem se osobně seznámila a měla možnost na vlastní žaludek poznat jejich kuchařské umění, když jsem dostala pozvání k Dagmar Derré, kam přijela i Lenka Světová. Dobré jídlo, víno a příjemné povídání nám dělalo společnost od pátku do neděle. Určitě tento článek stojí za přečtení. Doporučuji především těm, kteří mají slabost pro domácí francouzskou kuchyni. Článek navodí pocit, že sedíte s námi u jednoho stolu. Myslím, že to bylo poprvé, co nepřišla řeč na kluky :-) A když ano, tak spolehlivě jen proto, že něco se jim v té kuchyni daří lépe než nám a že je moc fajn mít doma mužského, se kterým nás pojí i stejné gastronomické vyznání.
Protože jsou holky v rybí kuchyni jako ryby ve vodě, není překvapující, že je na světě i Mořská kuchařka, která krásně doplňuje atmosféru mořského pobřeží, která se otiskla již do knihy "Olivová (nejen) kuchařka." Na knižním veletrhu se prezentovaly dobrotami z oliv, lilku a mušlí.
(Olivový chlebíček jako uvítací sousto. Tento recept je hoden slova bestseller. Kdyby se Olivová kuchařka měla koupit jen kvůli jedinému receptu, kvůli receptu na tento chutný olivový chlebíček se to vyplatí. Když už ji budete držet v ruce, najdete tam další hromadu skvostů z těch nejchutnějších oliv, které si jen umíte představit. Oliva tu není jen proto, aby plavala na dně sklenky ve Vašem Martini, i když jí to tam bezpochyby sluší :-)

Nechyběla ani francouzská řeznická specialita "rillettes", kterou Dáša připravila s předstihem (u takové speciality to bohužel jinak nejde). I lilek si žádal čas na pořádné předpečení, aby se z něj během chvilky mohl stát úžasný lilkový kaviár. Něco si holky už stihly připravit doma.
(Kdo má rád dobré jídlo, záleží mu i na tom, v čem se servíruje. Tyhle francouzské mističky s pokličkou jsou opravdu k sežrání. Lilkový kaviár je vynikající předkrm, který chuťově nadzvedly čerstvé bylinky. Řeřicha není jenom dekorativním zeleným šperkem na talíři, ale výtečně chutná. Mohla jsem jen být smutná, že k takové ochutnávce jsem si nemohla dát ani malou sklenku vína. Takový je úděl řidičů :-)

Nabídněte si alespoň takovou malou reportážní ochutnávku, kterou si klidně za pomoci kuchařských knih můžete připravit ve své domácí kuchyni a blýsknout se tak před rodinou i přáteli. Před námi se holky blýskly opravdu v tom nejlepším světle! Trochu úskalí vzniklo tím, že se muselo hovořit jen přes jeden mikroport, protože ten Lenčin odmítl poslušnost. Indukční deska trochu vzdorovala a nechtěla ohřát vodu na mušle (ne ne! mušle se přeci vaří ve víně), ale během chvilky ji holky přivedly k poslušnosti a mušle se mohy podávat.
Mušle po námořnicku se servírovaly opravdu stylově a u mě holky zabodovaly i tím, že zvolily dokonalé nádobíčko v námořnických barvách :-) Do vývaru přišel i tymián s citrónovou vůní, který Lenka ráno natrhala na své zahradě. K tomu všemu se vybavily novými zástěrami s logem svých kuchařek, které pro ně nachystala Pavlína. Pokud na chutné mušle chcete recept, tak se na něj podívejte v kuchařské knize, kde toho holky o mušlích (a nejen o nich) píšou opravdu moře. Kniha vás naučí mořské plody používat sedm dnů v týdnu a nebát se ani těch méně známých. Její téměř encyklopedické pojetí vás nenásilně provede podvodním světem a za chvilku budete ve vaření mořských pokrmů jako ryby ve vodě. Za tu investici to stojí.

Protože není mušle jako mušle, těmto černým štíhlým kráskám se říká slávky. Mušle po způsobu námořníků / Moules mariniere, jsou rychlé a velmi chutné. Námořníci se přeci s ničím dlouho nepářou. Holky tuto klasickou recepturu zvládly též během chvilky.
(Výchova gurmánů v Čechách! Malé slečny, co seděly přímo pod stolem si tuhle kuchařskou show budou ještě dlouho pamatovat. Byla to jejich naprosto první ochutnávka slávek v životě. Přes počáteční odpor to zvládly s noblesou. Já jim za to slíbila, že jejich foto přidám do reportáže, aby si to pamatovaly. Na škeble se už nikdy nebudou šklebit :-)


15:30 - 16:30 připravovaná kuchařka Romana Pauluse, šéfkuchaře Hotelu Alcron, s pracovním názvem "Vařte jako v Alcronu" - tahle šéfparáda byla obzvláště podařená a těšilo se na ni celé publikum.
Za odborné asistence pomocníka Jirky zvládl šéfkuchař Roman Paulus navařit "velké věci" i v této malé improvizované předváděci kuchyňce na výstavišti. Kdo pozorně poslouchal, může si zkusit uvařit doma jako v "Alcronu." Proč to nezkusit?


Připraveno bylo jemné květákové pyré dekorované syrovými marinovanými plátky mušlí Sv. Jakuba, které voněly olivovým olejem a limetkovou štávou. Způsob servírovaní a dekorace působí tak něžně, že bych si tento delikátní předkrm představila jako nejlepší součást svatební menu. Dekorovala bych čtyřlístkem pro štěstí a podávala před obligátní knedlíčkovou polévkou :-) Já jsem pro květák ve všech jeho podobách. Lituji, že jsem neochutnala ani sousto.

Řada došla i na šafránové risotto s chřestem a mušlemi Sv. Jakuba. Risotto se šafránem, zvané "milánské", je krásné ve své slunečné barvě, kterou mu propůjčuje šafrán. S ozdobou křehkého pazochu zeleného chřestu a rukoly tvoří na jednom talíři naprosto úžasnou kompozici, která jistě vyvolala explozi chutí na jazyku. Bohužel jsem této kuchařské show již nebyla účastna, tak díky za fotky Dáše, která mi je připravila pro mou reportáž, aby byla kompletní a neošidila jsem vás o to podstatné. Každý průměrně vzdělaný gurmán/gourmet/labužník si za estetický vjem dokáže chuťový zážitek celkem snadno dosadit. Tak to zkuste :-) Já jsem právě polkla jedno imaginární sousto ...
Osobně s Romanem Paulusem v mnohém sympatizuji a líbí se mi jeho zápal pro věc i názor, že je dobré ctít naše gastronomické tradice a do menu zařazovat pokrmy české kuchyně. I české klasické pokrmy se dají připravit moderně a snížit jejich kalorickou hodnotu. Sama se o něco takového snažím a dávám šanci některým domácím recepturám, aby nebyly zapomenuty. Jeho připravované kuchařské knihy se nemohu dočkat a moc se na ni těším! Ochutnat něco z kuchyně profesionála vždy stojí za to!

JAK PROGRAM SLIBOVAL, TAK SE STALO. Bylo příjemné vidět autory kuchařských knih, že stejně dobře vládnou perem i vařečkou a ostrým nožem.

Neděle 17.5.2009
12:30 - 13:30 Sladkovodní kuchařka od Milana Paličky - Přijďte ochutnat a ocenit Mánkova filátka v pivním těstíčku, která pro vás připraví Milan Palička, autor nové Sladkovodní kuchařky. Ochutnávka je spojena s autogramiádou. Kdo chce z nedělního dění něco mít, zde je reportáž přímo od Mánka.

Kdybych pro tuto akci neměla vyhrazenu jen sobotu, jistě bych navštívila i nedělní sladkovodní show Milana Paličky (alias Mánka), který zde prezentoval "Sladkovodní kuchařku" z edice "Jídlo jako lék", která čerstvě vyšla v nakladatelství Smart Press. Na nedělní ochutnávku se připravoval kapr v pivním těstíčku. Od Mánka jsem knihu dostala i s věnováním, tak si jednoduše nalistuji stranu 100 a tuhle rybku domácí si připravím sama doma. Kuchařská kniha na přípravu ryb z našich potoků, řek a rybníků by měla být povinnou výbavou každé domácnosti. S Mořskou kuchařkou bude tahle kniha dělat krásný pár.
Kytičku si zasloužili všichni, co přišli svou knihu podpořit a na pódiu předvedli kuchařskou show. Není to vždy jednoduché, ale celá akce se vydařila a proto všem do jednoho patří poděkování i od nás, zúčastněných. Rádi jsme se s vámi všemi sešli a podpořili vás v těch vašich spisovatelsko/kuchařských výkonech. Smart Pressu patří dík za to, že s takovou akcí na knižní veletrh přišel. Všechny nás to bavilo. Na takové akci se nejlépe pozná, jestli autor kuchařské knihy ví o čem píše :-)

Pro všechny ty, co se do Prahy nedostali, ale chtějí autorky a autory vidět v akci za sporákem (v předváděcím studiu za indukční deskou :-), sice už nemohou nic ochutnat, ale dostane se jim ujištění, že recepty z kuchařských knih fungují tak, jak mají a není nic těžkého za pomoci takové knihy nalistovat a dobře si doma uvařit. Na knižním veletrhu byly knihy k mání se slevou a s podpisem samotného autora. Knihy lze objednat přes redakci Smart Press z pohodlí domova i v těchto dnech nebo si zajít do knihkupectví. Je jen na vás, jestli je pro tento chutný žánr ve vaší knihovně místo. A jestli tam už není místo, je to jedině dobře! Vždyť kuchařské knihy patří do kuchyně.
Aby byl SVĚT KNIHY 2009 opravdu "světový", nestačilo k tomu jen to, že za tým autorů Smart Pressu vařila Lenka Světová, která byla součástí autorského páru dam, které stojí za vznikem "Olivové" a "Mořské" kuchařky. I zde se připravovala v rámci programu Vaříme s knihou jídla exotická a přijel je reprezentovat tchajwanský kuchař osobně.

Čtrnáctá hodina sobotní i nedělní patřila show kuchaři z Tchajwanu. Jeho návštěva podpořila tchajwanský stánek, který letos představil větší množství knižní produkce zaměřené právě na jídlo a vaření.

Chen Chi-chiang (45) žije již více než deset let ve Vídni, kde pracuje jako vedoucí asijské sekce hotelové kuchyně hotelu Renaissance. Připravil dvě oblíbená tchajwanská jídla - Sladké kuře generála Tsoa a Hovězí konkubíny Guifei.

Kdo nepřišel na veletrh za literaturou gastronomickou, určitě mu zbylo v tašce s knihami jiného žánru trochu místa a nechal se nalákat u výstupní brány na uzené klobásy a voňavé sýry :-) Ke knize něco dobrého jednoznačně patří. Když není kniha o jídle, tak si určitě na stůl postavíte šálek kávy nebo čaje a teprve potom s chutí otevřete svou oblíbenou knihu. Budiž mi tedy odpuštěno, že jsem se na tento knižní veletrh podívala jen a pouze okem labužnickým. Víc jsem bohužel nestihla.

Máte chuť na nášup?
Do reportáže se mi nevešlo všechno, co se v tu sobotu událo. Co není tady, určitě se o tom zmiňuje autorka Pavlína na blogu Mlsná kočka.. Projděte se po její pěkné reportáži, ať vám nic neunikne.
Všechny knihy, o kterých v mém článku byla řeč, najdete TADY.

Máte doma knihu, o které můžete směle říct, že je kuchařkou vašeho srdce? Já jsem si zrovna jednu nedávno pořídila a byla to taková ta čistá láska na první pohled. Celé mé srdce si nezískala, protože je moc objemná a nestačila jsem ji ještě ani prolistovat, ale má na to velké šance. Je to kuchařka velmi stará, česká a poctivá :-) Takové mám ráda. Vlastně nejraději. O tom zase někdy příště ...


To mě štve!

19. května 2009 v 1:55 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Povídání (nejen) o jídle
Znáte to! Touláte se po síti a najednou narazíte na nějaký svůj článek, který někdo doporučil nebo o něm něco píše. Foodblogeři a majitelé webů vědí své, určitě se jim to stává každou chvilku. Tu narazím na svou fotografii, které někdo ořízl mnou opatřené logo autora a použil ji na prezentaci svého webu. Jindy úplnou náhodou vezmu do ruky časopis, který si běžně nekupuji a vykoukne na mě můj text s receptem, bez zvláštní námahy redaktorky článek alespoň upravit. Blesk pro ženy se rozhodl vydat předvánoční receptury pro psí miláčky. Který šílenec peče doma sušenky pro psa? Proč si neskočit pro inspiraci na foodblog? Vždyť je málo pravděpodobné, že dotyčný(á) ten článek objeví. Co na tom, že se mi ten časopis dostal do ruky až dnes?

Včera večer jsem před spaním ještě brouzdala na síti a narazila na stránky Recepty Šéfkuchař s. r. o.
Bylo to v souvislosti s biftekem, kde jsem objevila můj článek. Šéfkuchař s.r.o. se nejspíš rozhodl, že nebude ztrácet čas psaním receptur, ale bude je pohodlně kopírovat. Vyjádřila jsem svou nevoli v komentáři a poprosila o přidání odkazu, aby článek vypadal tak, jak se sluší a patří. Proč jsem já hloupá nakoukla ještě do jiných rubrik? Bez nadsázky jsem se ujistila v tom, že 80 % práce na těchto stránkách jsem vykonala já :-) A to mě štve!

Kdo je vlastně Šéfkuchař, s. r. o., který na svých stránkách nezanechal ani emailovou adresu, na které by byl k zastižení? Jestli není zbabělec, tak mi to jistě nějak vysvětlí.

A takhle by se dalo pokračovat, ...
Nechává vás to v klidu? Jak to řešíte? Proč vlastně někteří jedinci zakládají stránky o vaření, když jim chybí inspirace? Vždyť stačí nechat se inspirovat jinde!

DIETA kavárenského povaleče

15. května 2009 v 15:10 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Povídání (nejen) o jídle
Dieta s vůní kávy? Opravdu nemusím se svým kávovarem praštit do kouta a přesto je možné s pomocí kávy nějaké to kilo shodit? Slýchám opačné názory, proto jsem se do článku "Dieta s vůní kávy" ponořila … uvařila jsem si k tomu hrnek kávy a potěšila se pozitivními zprávami z magické říše kofeinu.

Co na to MUDr. Kateřina Cajthamlová a Ing. Petr Havlíček, kteří vedou neúnavný boj s nadbytečnými kily jedlíků ve vyšších váhových kategoriích? Jde držet dietu i se šálkem kávy? Je potřeba kávu nekompromisně škrtnout se svého života, když hodláme vyhrát boj s nějakým tím kilem navíc? Myslím, že to je pro většinu z nás ten největší trest, když musíme vytáhnout šňůru kávovaru z elektriky a nechat ho zahálet.

Zahájit svůj den šálkem kávy je pro mě moc příjemné. Ke svačině si zaskočit do kavárny na dobré voňavé piccolo, tomu bych se nebránila. Odpolední kávu si ordinuji pravidelně, protože mám pocit, že mému tělu prospívá a mou mysl zušlechťuje. Možná jsou to jenom fámy, ale já jsem na svém šálku kávy jednoznačně závislá.

(jsou země, kde se servíruje dobrá káva i na schodech; kavárenští povaleči u svého šálku mohou polehávat; pod šálek kávy patří podšálek, pod zadek hosta měkká poduška)


Mám radost, že jsem našla článek, kde se píše o pozitivním vlivu konzumace malého množství kávy na samotné snižování hmotnosti. Všude slýchám, že bych se svým kávovarem měla švihnout do kouta a přestat se tím černým ďábelským nápojem nalévat. Mám radost, že ji nemusím nekompromisně vyškrtnout ze svého jídelníčku. Tím bych trpěla! Do mého života káva patří a sundat pár přes zimu nashromážděným kil chce většina z nás. Nešlo by to bez toho, abychom se kávy museli vzdát?

Hurá! Objevila jsem kofeinová pozitiva:
Odborníci se shodují, že … (časopis DIETA, září 2008)
  • kofein urychluje spalování tuků, stimuluje nervovou soustavu a kardiovaskulární systém
  • káva v rozumné míře může být naším spojencem při snaze o hubnutí
  • pití kávy snižuje riziko Parkinsonovy i Alzheimeerovy choroby, diabetu druhého typu či cirhózy jater
  • káva obsahuje antioxidanty, které chrání pleť před stárnutím a UV zářením
  • káva funguje jako doping a díky ní vydržíme vyvíjet námahu cca o 30 % času déle (dát si šálek kávy před cvičením má své opodstatnění a prospívá vytrvalostním sportům)
  • ke kávě patří láhev s vodou! Je potřeba kompenzovat odvodňující účinky kávy, protože působí jako diuretikum. Když je v těle nedostatek vody, snižuje se energetický výdej, což sabotuje snahu o zhubnutí
Páni restauratéři! Inspirujte se starým dobrým zvykem podávat ke kávě sklenici vody, ať nemáte na svědomí dehydrataci našeho těla. Za svou kávu si královsky zaplatíme, tak tu jednu sklenici vody zdarma si rozhodně zasloužíme.
Do kávy lze přidat mnoho věcí pro dietu nevhodných, pozor na cukr, smetanu a příliš velkou dávku mléka. To všechno může šálek kávy proměnit v kalorickou bombu.
Kávoví gurmáni vědí, že chuť kávy vynikne bez cukru a jiných sladidel, stačí na to jen šikovný barista a správně prohřátý šálek. Ostatní je dílem vyšší moci. Káva je prostě božská a já miluji celý ten kávový rituál, který zatočí naráz všemi mými smysly.

Doporučení:
vybírejte kávu kvalitní a omezte se na tři šálky denně
Ovšem dopřát si ke kávě ještě kavárenský koláč, to už si na triko nevezmu. Nebo snad myslíte rovnou na kávový dort? Ten už se rovná malému, ale sladkému hříchu.

Je nespravedlivé, že jídlo zůstává
v ústech dvě minuty, v žaludku dvě
hodiny a na bocích tři měsíce.
Christian Dior


Výnosný obchod s prázdným šálkem od kávy. Za co všechno jsme ochotni zaplatit?
Na webu www.kafetzou.gr se zájemce dozví, že stačí zaslat dvě tři fotografie lógru a ve vší diskrétnosti se mu odhalí rouška nad jeho budoucností. Odpověď bude zaslána elektronickou poštou a stojí deset eur za jednu sedlinu. Internetové stránky však nabízejí i skupinovou slevu: za pět lógrů si účtují pouze 35 eur (asi 940 Kč).
Kávu, z jejíž sedliny se pak bude číst budoucnost, je však třeba připravovat "v hlubokém soustředění na osoby a situace, které vás zajímají", upozorňují autoři stránek.
Rodinná a přátelská posezení, zejména mezi ženami, bývají v Řecku často příležitostí k pořádání seancí, na nichž se čte z kávové sedliny. K této metodě se uchylují i četné profesionální věštkyně, napsala agentura AFP. (Autor: ČTK www.ctk.cz)

Tak co? Máte taky pocit, že bez kávy by život byl méně zajímavý? Ke kolika šálkům denně se přiznáte? Já jsem si z čísla "3" udělala to správné množství.
Co mě štve na kávě v běžném českém restaurantu? Když si objednám presovanou kávu, měla by být za uvedenou cenu kompletní! Proč smetanu do kávy musím platit zvlášť? Který vykuk s tím přišel? Tento nešvar se ovšem chytil velice rychle a téměř všude. Proč za jeden náprstek (10 g) toho nejlevnějšího mléka/smetánky do kávy /1 balení = 10 ks/ cena za celé balení cca 11,00 Kč/ já musím zaplatit k ceně kávy ještě + 5,00 Kč navíc? Sáček cukru, kapka mléka nebo smetany by měla být základní výbavou každé kávy podávané v kavárně. Host sám rozhodne, zda po cukru a mléku sáhne či nikoli. Páni restauratéři, serióznost nikdy nevyjde z módy a káva je oduševnělým nápojem, kterému nekalé obchodní praktiky nic dobrého nepřinesou. Slušela by jí i ta zmiňovaná sklenka vody, protože staré dobré zvyky je třeba oprášit. Trochu si nás (hosty) sakra hýčkejte! Jsme tou nejdůležitější složkou pohostinství, tak buďte pohostinní ať se u vás cítíme dobře! Však si za to rádi férově zaplatíme :-)

Tak to mě osobně štve! Vás to nechává v klidu? Za českými hranicemi jsem se s tímto trapným nešvarem nesetkala. Ale kvůli tomu jsem na kávu nezanevřela a vařím si ji nejčastěji doma, občas chytnu za kliku kavárny. Mně se s kávou sladce žije, i když si ji nesladím.

Kávu ze svého jídelníčku neškrtám, ale škrtám slovo dieta! Nějaké to kilo navíc? Správný přístup k jídlu i k tělesných aktivitám s nimi hravě zatočí. Uvařte si šálek kávy a koukněte na správný jídelníček na plných 60 dnů, který připravil P. Havlíček. Chce to mít chuť a vůli.

Je to marný. I kavárenským povalečům sluší pohyb pravidelný. Přišel čas zvednout se od svého šálku kávy a dát své tělo do pohybu. Jde přeci o vaše tělo!
Já raději jdu :-)

Piňa colada na vidličku i do sklenice

7. května 2009 v 11:57 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Sladká kuchyně


Jak spáchat dva hříchy najednou? Pustila jsem se do přemýšlení, jak vymyslet originální letní koláč, který má kuchyně ještě neviděla. Zahrada čerstvým ovocem zatím nehýří, ale zalovila jsem v domácích zásobách té nejspodnější skříňky a vylovila plechovku kokosového krému, ještě větší plechovku ananasového kompotu, ananasový džus, někde u ledu by měl být bílý rum. Piňa coladu mám ráda!

Narodil se nápad! Proč si nedat Piňa coladu na vidličku?



Piňa colada na vidličku (prostě koláč s chutí a vůní oblíbeného koktejlu)

  • líná hospodyňka vezme za vděk listovým těstem koupeným
  • pilná hospodyňka si listové těsto připraví sama doma, návod je ZDE a funguje!
  • 1 vanička polotučného tvarohu ( 250 g)
  • 2 čerstvá vejce
  • 3 lžíce cukru (nejlépe přírodního - špetka vanilky není na škodu)
  • 3 lžíce kokosového krému z plechovky
  • pár kapek rumu by neměl tento koláč postrádat
  • 3 lžíce strouhaného kokosu
  • ananasový kompot (čerstvý ananas by byl jednoznačně lepší)


Koláčovou formu vyložíme pečícím papírem a listovým těstem. Dno vyplníme kolečky ananasu, zalijeme připraveným krémem z rozmíchaného tvarohu, vajec, cukru, kokosového krému a strouhaného kokosu. Do krému vložíme ještě pár koleček ananasu na ozdobu a v předehřáté troubě na 180 °C pečeme cca 40 minut. V létě bude koláč chutnat pěkně vychlazený, ale když nevydržíte čekat, kousněte si ještě do vlažného a dejte si koláč s chutí piňa colady na vidličku. Co k němu podávat za drink? Rozhodně pravou piňa coladu. Spáchejte dokonalý kokosový sladký hřích.



PIŇA COLADA, báječně chutnající a náramně vypadající nápoj vznikl v Puberto Ricu a v překladu znamená "mačkaný ananas". První koládu prý namíchal v roce 1954 Ramon Morrero Perez, barman z Caribe Hiltonu.

Pro namíchání sněhově bílého koktejlu s kokosovou chutí potřebujeme:

PIŇA COLADA do koktejlové sklenice
  • 4 cl rumu Havana Club (Aňejo Blanco) - někteří barmani používají světlý i tmavý rum zároveň
  • 4 cl smetany
  • 15 cl ananasového džusu
  • 2 cl kokosového sirupu
  • na ozdobu brčko, plátek ananasu a koktejlovou třešeň
Sklenici naplníme do 1/3 drceným ledem, do mixéru vložíme drcený led a všechny ingredience a krátce rozmixujeme. Přelijeme do připravené sklenice s ledem, ozdobíme ananasem a koktejlovou třešní, podáváme s brčkem a míchátkem.

(Ananas na ozdobu nebyl, všechen jsem utopila v kokosovém krému, který dosahoval k okrajům koláče. Koktejlové třešně nebyly na blízku, posloužila mi voňavá meduňka z mého záhonku. Bylinka jako míchací tyčinka obstála znamenině a zanechala v nápoji stopu svěží vůně. Pán Bůh všech barmanů odpustí, že jsem se provinila proti pravidlům :-)

Ostatně šlo o piňa coladu na vidličku a ta byla báječná. Vyvrcholení v podobě kokosového orgasmu na sebe nenechalo dlouho čekat. Rozhodně je hřích koláč nezkusit.

Máte rádi koktejly? K létu rozhodně patří sklenice plná ledu a nějaké rafinované tekuté dobroty, kterou barman namíchal levou rukou pěkně od srdce. Který koktejl je právě vašemu srdci nejbližší? Nakonec nemusí být ani s alkoholem. Třeba takové ledové políbení od Melissy. Že zatím není na ledové nápoje čas? To se myslím hodně rychle změní a rtuť v teploměru povyskočí zase na letní maxima.

Víte za jak dlouho můžete sednout za volant, když si dáte alkoholický nápoj? Udělejte si jasno.

Nakonec alkohol není to, oč tu běží. Přijměte pozvání na koláč. Je s kapkou rumu a ta nikomu neublíží.

Výrobu rumu v karibské oblasti Atlantského oceánu má na svědomí Kryštof Kolumbus. Při své druhé plavbě do Západní Indie v roce 1493 převezl z Kanárských ostrovů na Hispaniolu, území, o které se nyní dělí Haiti a Dominikánská republika, sazenice cukrové třtiny a nechal je vysázet. V polovině 17. století už všude voněl rum, který se na většině karibských ostrovů vyrábí z melasy. Na Martiniku a Haity se používá přímo šťávy cukrové třtiny, což vede k jemnější chuti destilátu.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.