Nejlepší vajíčkovou pomazánku si pamatuji z dětství. Jestli něco ze školní jídelny stálo za to, rozhodně to byla tahle pomazánka. Silná žluťoučká vrstva na měkkém chlebu, ošizená o všechny zbytečnosti, které jí na chuti stejně nic nepřidají. Dámy kuchařky z naší školní jídelny moc noblesy jídlům nedaly, ale svačiny jim šly pěkně od ruky. Vajíčková, rybičková a škvarková pomazánka, to bylo jejich silné trio. Na koš namazaných chlebů jsme se vrhaly/vrhali (bez rozdílu pohlaví) doslova střemhlav. Školní svačiny učarovaly všem, nebyl to žádný přírodní úkaz, když jste na chodbě potkali v ten den ředitele s plnou pusou a kusem chleba v ruce :-)
Školní svačiny přispívaly k všeobecné pohodě. Pamatuje si je někdo z vás? :-) Nastrouhaná vařená vejce důkladně utřená s máslem (v dobách mého mládí bylo máslo poctivá a důstojná potravina), špetka soli, lehounký závan pepře (ten tenkrát za moc nestál, protože o čerstvě mletém pepři se nám ani nesnilo a zvykli jsme si vzít za vděk vyčpělým pepřem z pytlíku). Velmi důležité bylo malé množství plnotučné hořčice (ta byla výtečná a její chuť mám v oblibě i dnes). Lžička hořčice doladila chuť pomazánky k naprosté dokonalosti. Pomazánku stačilo pěkně vyšlehat s "opravdovým máslem" (nevěřte nikomu, kdo vám bude říkat, že existuje něco jako vlastní sestra másla. Neexistuje! Máslo nemá žádné sourozence).
Samozřejmostí je dobrý měkký chleba, ale ten se v zemi zdejší peče opravdu vynikající. Recept na ni snad ani nestojí za zmínku, protože nemůže být nic jednoduššího. Taky kdo by neznal vajíčkovou pomazánku? Nejspíš ji děláte stejně.
VAJÍČKOVÁ POMAZÁNKA MÉHO MLÁDÍ
je jednoznačně nejlepším zážitkem ze školní kuchyně, který s chutí opakuji
- uvařte vejce a ochlaďte je studenou vodou
- vejce oloupejte a nastrouhejte na struhadle s jemnými slzičkami
- kus másla nechte změknout při pokojové teplotě
- máslo utřete se solí, špetkou pepře a lžičkou obyčejné plnotučné hořčice
- přidejte nastrouhaná vejce a šlehejte tak dlouho, dokud nevznikne hladká pomazánka
- nechte ji krátce odležet v chladničce a mažte na krajíce chleba
- posypte čerstvou pažitkou nebo jarní cibulovou natí
- vždyť jsem říkala, že to nestojí ani za řeč ;-)
Pomazánka voní, vypadá báječně, chutná ještě lépe a na první kousnutí jsem se opravdu přenesla rovnou do školních lavic. Do mé sbírky neodolatelných receptur jednoznačně patří. Musím podotknout, že žádný mletý pepř u nás doma není, tak i vy sáhněte po pepřovém mlýnku a pěkně si tu vůni čerstvě namletého pepře užijte. Jestli používáte ten mletý z pytlíku, opravdu se o hodně šidíte.
Napadá vás něco, co v té vaší školní jídelně uměly kuchtičky tak výtečně, že na to vzpomínáte ještě po letech? :-)
MALÁ SOUTĚŽ PRO KUCHAŘE S FANTAZIÍ
Při této příležitosti vyhlašuji malou soutěž. Kdybych vám dala otázku, kolik znáte receptů, které se dají připravit jen ze dvou ingrediencí?
Upozorňuji, že chléb s máslem, čaj s rumem a brambory se solí rovnou diskvalifikuji na startovní čáře :-)
Měl by to být recept, který nese alespoň lehké stopy kuchařské zručnosti. Mám dva tipy, ale počkám na vaše nápady, protože určitě znáte nějaké kuchařské fígle a zázraky, na které stačí jen dvě věci. Jsem zvědavá, kolik se toho dá vymyslet! Jak vás znám, tak budu zírat :-)
Můj tip na jídlo ze dvou ingrediencí je:
Kuře + sůl = pečené kuře na soli / nic nového pod sluncem, ale tento způsob pečení mám ráda
Plísňový sýr + jablko = výtečná pomazánka / strouhaným jablkem se zjemní slaný sýr, pomazánka namazaná na kousek bagetky je dokonalá.
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
kanibrk | 
Zde hledá
Asi už to tu zaznělo, ale nemám čas číst všechny předchozí komentáře - spařené mladé špenátové lístky s rozpuštěným máslem, to máslo může být slané, ale pro mne ani nemusí. A ústřice s citronem. Kvalitní silný čaj s kapkou mléka. Na těhle dvou pochoutkách a jednom nápoji bych dokázala přežívat hodně dlouho ;).
Na vajíčkovou pomazánku si pamatuju ze školky, bylo to totiž jediné jídlo, které jsem tam dokázala sníst bez úporně potlačovaného lochtání v krku. Nikdy potom už jsem tak dobrou nejedla.