Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Březen 2009

Falešná tresčí játra?

27. března 2009 v 15:04 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Studené předkrmy
Falešná tresčí játra? Tak to mi zní opravdu podezřele. Kde se vzal, tu se vzal jeden recept, který se mi čirou náhodou připletl do cesty. Myslíte, že je něco takového možné?
Mám ráda tresčí játra, ale pro jejich kalorickou hodnotu se jim raději vyhýbám :-) Když jsem objevila recept, který sliboval jejich zdravou alternativu, skočila jsem po něm. Takové recepty většinou víc slibují, než dokáží, ale mé zvědavé papily tak dlouho zlobily, až jsem si řekla, že jim tu radost udělám a nakoupím si všechny potřebné suroviny, aby mi mohlo tofu dokázat, co všechno umí.

Falešná tresčí játra
  • 3 lžíce olivového oleje
  • 1 cibule
  • 2 kostky bílého Tofu
  • 3 lžíce sójové omáčky
  • 2 lžičky dijónské hořčice
  • 2 kostky čerstvého droždí
  • 4 stroužky česneku
  • 1 lžička Vegety
  • 1 lžička mořské soli
  • špetka sušené majoránky nebo bazalky
  • 1 rovná lžíce kukuřičného škrobu (Maizena)
  • 170 ml studené vody
  • co na to říkáte? :-) receptura férově varuje, že se jedná o zdravou alternativu tresčích jater, tak se nebojte
Na struhadle s malými slzičkami nastrouháme tofu, pokapeme ho sójovou omáčkou a necháme cca 1 hodinu stát na chladném místě. Cibuli oloupeme, nakrájíme ji na drobno a orestujeme na olivovém oleji. Na cibulku rozdrobíme droždí a smažíme tak dlouho, až začne krásně vonět. Přidáme hořčici, odleželé tofu v sójové omáčce společně na mírném plameni promícháme a zahříváme. Ochutíme utřeným česnekem se solí a okořeníme Vegetou. Přidáme sušené bylinky (v sezóně čerstvých sáhneme po zelených bylinkách) a zahustíme Maizenou, kterou jsme promíchali se studenou vodou. Necháme krátce projít varem, odstavíme a je hotovo. Konzumovat můžeme teplé, nebo jako studenou pomazánku na celozrnné pečivo.
Chcete vědět, co si o tomto receptu myslím já?
Z tofu tresčí játra neuděláte ani zázrakem, ale pokud tento recept přijmete jako neokoukanou pomazánku z tofu se zajímavou chutí, namáznete na tenké plátky tmavého pečiva, zklamání se konat nebude. Zasteskne-li se vám po slané chuti moře, nechte vyplout z plechovky sardelky. Na vlnkách z pomazánky jim to bude slušet a atmosféra mořského pobřeží je tu. I když jde jen o bezvýrazné tofu, je třeba pamatovat na to, že je to potravina mnoha chuťových převleků. Nedávno jsem ochutnala bábovku, ve které bych tofu nehledala a přece tam bylo :-)

Pro srovnání:
100 g tresčích jater obsahuje: 2485 kJ, 63,50 g tuku, 4,20 g bílkovin a 1,30 sacharidů

100 g tofu obsahuje: 280 kJ, 8 g tuku, 1,5 g uhlohydrátů + velké množství lehce stravitelných bílkovin. Neobsahuje cholesterol a je velmi kvalitním zdrojem vápníku, hořčíku, železa. Z vitamínů v něm nalezneme vitamíny skupiny B a vitamín E.
Doporučuji vyzkoušet těm, kteří rádi ochutnají něco nového, zdravého a nebojí se experimentovat.

Všimli jste si někdy, kolik takových falešných receptů se v českých kuchařských knihách najde? Falešná husí játra, falešná humrová pomazánka, falešný krabí koktejl, ... celá řada by se našla :-) Jak se na tyhle falešné recepty díváte vy? Já je moc ráda nemám, protože ráda všechno nazývám pravými jmény, tzn. falešná husí játra = kuřecí játra zjemněná smetanou (nic proti nim nemám); falešná humrová pomazánka = pomazánka ze strouhaného celeru s majonézou a citrónovou šťávou (dokonce ji mám ráda, ale humr je přeci humr!); falešný krabí koktejl ... tak ten se stal přízrakem mnoha průměrných restaurací, kdy vám beze studu číšník donese krabí koktejl za částku odpovídající koktejlu připravenému ze skutečného krabího masa, ale krabí maso v něm budete hledat marně. Proč sakra na nás hrají tu svou falešnou hru a neřeknou, že koktejl je připraven z levných surimi tyčinek. Když jsem naposledy tuhle parodii na kraba dostala v restauraci, s úsměvem jsem ji poslala kuchaři zpět se vzkazem, že nevyznávám tento druh humoru, kdy se kuchař chce bavit na můj účet!

Šéf Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk to řekl naprosto trefně,


Mě falešná hra nebaví, protože náhražky nikdy nepředčí originál. Dobré jídlo připravíme i z obyčejných surovin v patřičné kvalitě, ale ... humra z celeru nebo tresčí játra z tofu by nevykoumal ani Magistr Kelly (proslulý alchymista žil v letech 1555 - 1597, vlastním jménem Edward Talbot). Znáte nějaký tzv. "falešný recept", který lze doporučit?

P.S.
Opravuji úvodní název receptu na "pomazánku z tofu", protože tofu si nemusí hrát na tresčí játra. Je zdravé, má plno vitamínů a umí okouzlit svou vlastní osobností. Já ho respektuji a občas si na něm pochutnám. Zkusíte tuhle zdravou pomazánku? Třeba vydatně posypanou svěžě zelenou natí jarní cibule.

Jak vznikly pokrmy à la?


Ve starých egyptských recepturách starých více než 3 000 let se dají najít pokrmy s názvem "perlička à la Nefertiijti", tzv. perlička připravená podle oblíbeného receptu krásné manželky egyptského faraóna Achnatona. V nejstarším zachovaném kuchařském spise Římana Apicia se najde mnoho receptů pojmenovaných po slavných osobnostech. Ve středověkém rozkvětu kuchařského řemesla na tuto tradici mistři vařečky znovu navázali a každý pokrm měl své vlastní jméno. Jména vladařů, krásných žen a umělců navzdory pomíjivému času zůstala a spoluvytváří dějiny světové gastronomie.


Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Proklatě dobré pusinkové koláčky

17. března 2009 v 11:37 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Sladká kuchyně

Jak upéct koláčky, když nemáte mouku, droždí, tvaroh, povidla, ba ani zrnko máku? Nemožné do třiceti minut, zázraky do druhého dne :o) Za půl hodinky můžete mít křupavé koláčky na stole. Budou báječné a naprosto originální, protože jsou to pusinkové koláčky, plněné lahůdkovou nádivkou, lehkou jako peříčko. Když mě "napad tenhle nápad", ani chvilku jsem nezapochybovala o tom, že to musí fungovat.

PUSINKOVÉ KOLÁČKY

  • 1 listové těsto
    (žádná hanba, když je koupené)
  • 3 vejce - potřebovat budeme jenom bílky
  • moučkový cukr (proč ne se špetkou vanilky?)
  • strouhaná čokoláda (rovná polévková lžíce bude stačit)
  • strouhané mandle (stejné množství jako čokolády, nejsou-li mandle, mohou být ořechy)
  • kapka alkoholu (pro pány koňak, pro dámy likér, nezletilce o alkohol klidně ošiďte, chutná to i bez něj, pro baletky a křehké víly šetřete alkoholem i cukrem)

Rozpálíme troubu na 170 °C, aby se stihla pěkně zahřát, protože koláčky budou sedět na plechu než se nadějete. Listové těsto lehce rozválíme. Pokud je tence vyválené na pečícím papíru, tak s ním nemusíme dělat nic. Rozklepneme vejce, oddělíme bílky od žloutků a z bílků ušleháme tuhý sníh, do kterého po ušlehání vmícháme cukr a pár kapek alkoholu. Přidáme lžíci strouhané čokolády, trochu mletých mandlí a namažeme na těstovou placku tak, jako když děláme štrúdl.


Těsto svineme jako roládu a nic nedbáme toho, že sníh nám vylézá horem dolem. Nyní nakrájíme na silnější plátky a řeznou plochou je stavíme na plech jako komínky.
Vyteklý sníh lžičkou setřeme a navršíme ho na každý dílek těsta jako čepici. Že nevěříte, že z toho mohou být pěkně kulaté koláčky? V horké troubě pečeme cca 30 minut. Hotové jsou v momentě, když se nafouknou, zakulatí a sněhová čepice pěkně zrůžoví.



Určitě vás překvapí, jak se ukázkově zakulatí a budou plné té nejlepší koláčkové nádivky, jakou jste možná ještě v tomto spojení nejedli. V ústech se budou slastně rozpouštět a sladké křupavé drobečky se budou snášet k zemi, když si zapomenete vzít talířek.



Proklatě dobré pusinkové koláčky zmizí závratnou rychlostí, ale to jejich kouzlo zůstane na jazyku ještě dost dlouho. Abych si pojistila jejich nesmrtelnost, hned jsem si zapsala recept :-) Nepekla jsem je naposledy a jak se znám, některé své nápady poztrácím ve své děravé paměti. Od čeho mám tento blog? Listové těsto mám pro všechny případy pořád po ruce. Dají se s ním dělat roztodivné kousky ;-) Na příště mám jeden moc zajímavý nápad.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Krémová česnečka z červené čočky

13. března 2009 v 19:50 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Polévky teplé & studené


Čočka platí za spolehlivou rozmnožovatelku peněz, zvláště když si ji dáte do talíře jako novoroční pokrm. Pokud vám chutná, nespokojíte se s čočkou jen jedenkráte za rok. Klidně si ji dejte i tehdy, když nebude fungovat její kouzlo strážkyně financí vašeho rodinného rozpočtu. I tak vás čočka v talíři uspokojí. Pro změnu si dejte čočku červenou.

Červená čočka loupaná drobnozrnná


Po oloupání hnědočervené slupky má tato čočka červené zabarvení. Během vaření se její barva mění na tmavě žlutou. Odstranění slupky vede ke zlepšení stravitelnosti a ke snížení nadýmání. Pro dobrou stravitelnost a pro jemnou chuť je velmi vhodná i pro děti. Tento druh čočky má tendenci se náhle rozvařit, z toho důvodu je ideální na přípravu kaší, polévek nebo pomazánek. Jeden recept na polévku pro vás mám.



Krémová česnečka z červené čočky (na 4 porce potřebujeme)
  • 200 g brambor
  • 200 g červená čočky (BIO produkt pořídíte za cca 30,-- Kč)
  • 3 stroužky česneku
  • 1 kostka zeleninového vývaru
  • přiměřená špetka soli
  • sušeý libeček
  • 1 lžíce mletých mandlí nebo ořechů
  • 1 lžíce kysané smetany to každého talíře
  • citrónová šťáva podle chuti
  • čerstvě mletý pepř
  • strouhaný sýr
  • jarní bylinky (pažitka, petrželka)

Brambory oloupeme, omyjeme a nakrájíme na drobné kostičky a spolu s 200 g červené čočky vaříme v 1,25 l zeleninového vývaru asi 15 minut. Oloupeme stroužek česneku, jemně ho utřeme a přidáme do uvařené polévky. Polévku v talíři ozdobíme kopečkem kysané smetany, kterou jsme promíchali s jemně mletými mandlemi a do polévkového talíře přidáme čerstvě vymačkanou citrónovou šťávu. Dochutíme mletým pepřem z mlýnku. Do polévky můžeme přidat trochu strouhaného sýra a nasekané jarní bylinky.


Už jste jedli čočkovou česnečku? I když se jaro pyšní prvními sněženkami, pořád je ideální doba na teplé polévky, a nejspíš ještě nějakou dobu bude. Myslím, že by vám mohla chutnat ;-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Zajímavé odkazy

13. března 2009 v 17:12 | Šárka |  Zajímavé odkazy!
Jarní úklid na blogu :-) V rubrice "Oblíbené" se nakupila pěkná řádka odkazů na webové stránky, které řadím mezi oblíbené, ale rubrika se tím stala poněkud nepřehledná, tak je přesouvám na jiné místo, kde budou pěkně všechny pohromadě a kdykoli je budu potřebovat, tak je najdu já i moji čtenáři.

Blogů, které se věnují gastronomii příbývá (což jenom vítám) a proto všechny zajímavé adresy budou tady. Zároveň s nimi i některé blogy, které jsou právě teď neaktivní, ale věřím tomu, že se to v dohledné době zase změní :-) Nenašli jste se? Váš odkaz je na hlavní straně blogu v rubrice "oblíbené", protože s největší pravděpodobností jsou právě ty vaše stránky středem mého zájmu, protože se tam pořád něco zajímavého děje :-)

z domova:


ze světa:



z jiného soudku:

(virtuální šuplík se stále doplňuje, některé založené adresy se přemísťují zase ven atd. :-)


Kančí kýta se šípkovou omáčkou

9. března 2009 v 19:30 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Maso

Máte raději kančí se zelím nebo se šípkovou omáčkou? Tak otázku tohoto typu u nás doma nikomu nepokládám :-) Kančí kýtu rozhodně připravím se šípkovou omáčkou. Když jsem si na podzim popíchala ruce o šípkovou růži, tak to bylo kvůli domácí šípkové zavařenině. Proč bych ji jinak dělala, když bych se rozhodla luxusní kančí kýtu doprovodit zelím? U nás se dělá kančí kýta se šípkovou omáčkou a těžko mi to někdo vymluví. Dotaz jsem vznesla jen v případě přílohy. Rodinná rada rozhodla, že to budou máslem vonící hrnečkové knedlíky. Mají dobrý vkus, protože hrnečkové knedlíky jsou nejlepší a za tu námahu navíc určitě stojí.

Kančí kýta se šípkovou omáčkou podle mého domácího způsobu
Jednoduchý recept se dá pochopit i podle fotografického doprovodu. Klíčem k úspěchu jsou dobré vstupní suroviny. Nic víc, nic míň :-) S odvahou do toho, zásah na žaludek bude dokonalý!

Chuť zvěřiny je závislá především na tom, v jakém období byla ulovena. V neposlední řadě též na správném zacházení při přípravě. Kuchyňská úprava není složitá, ale vyžaduje dodržení určitých zásad. Správné odležení masa je zcela zásadní. Nechci právě teď a tady povídat o pernaté či o zajíci, ale zůstat u kančí kýty, tedy u zvěře spárkaté (srnčí, vysoká, divočák) - chuť masa vynikne jedině tehdy, když ho necháme v chladu odležet. Pro dokonalou křehkost masa a zkvalitnění chuti používáme zrání v mořidlech. Pro kančí kýtu doporučuji zrání v octovém másle.

(zrání v octovém másle masu velice prospěje a na přípravu zvěřiny je ideální)

Zrání v octovém másle

  • potřebujeme kořenovou zeleninu (mrkev, celer, petržel)
  • cibuli
  • divoké koření (nové koření, celý černý pepř, bobkový list)
  • kus másla
  • ocet (na každých 50 g másla 2 rovné lžíce octa)

(zdejší lesy jsou bohaté na zvěř, proto i má skříňka s kořením je bohatá na připravenou domácí směs koření pro různé marinády a mořidla na zvěřinu)

Mořidlo se dá připravit velmi jednoduše tím, že rozpustíme máslo a přidáme k němu ocet. Kančí maso dáme do kameninové nádoby, obložíme ho očištěnou a na kostičky pokrájenou zeleninou, klínky cibule a kořením. Maso přelijeme máslem s octem a necháme v chladu několik dnů (3-4 dny) uzrát. Můžete to klidně udělat zrovna tak a bude to výtečné. Já mám však lepší způsob, tak zkuste pouvažovat, jestli to za tu námahu navíc nestojí :-)


Kořenovou zeleninu očistím a nakrájím na kostičky, cibuli na klínky a rozpustím máslo. V másle ji krátce orestuji, aby chytla pěknou barvičku a zavoněla. Zároveň se zeleninou přihodím podrcené divoké koření, protože se v horkém másle krásně probudí a všechny vůně přejdou rychleji do másla, z másla pak do masa. Přidám malou špetku přírodního cukru a vytvořím si karamelovou příchuť. Půlku citrónu omyji a nakrájím na kolečka, která osmahnu zároveň se zeleninou a kořením. Úplně nakonec přidám ocet, nechám ho trochu odpařit, aby z něj vyšla čpavost a tuto směs přeliji přes maso, které jsem vložila do těsnější nádoby. V octovém másle pěkně zkřehne a rozleží se.

(Opečená kolečka citrónu poslouží jako pěkná dekorace při servírování, ale v ochucení omáčky mají svou nezastupitelnou roli.)

Maso si připravuji předem. Odblaním ho, ale nesolím! (sůl by z něj zbytečně vytáhla všechnu šťávu). Prošpikuji kousky slaniny, to je u kančího masa zcela zásadní, protože dobrá slanina mu dá vynikající chuť i mimořádnou vůni. Potřebujeme na to dlouhý a ostrý špikovací nůž. Slaninu nakrájíme na hranolky. Aby se se slaninou dobře pracovalo a podařilo se nám ji snadno vpravit do masa, dejte nakrájené kousky slaniny na několik minut do mrazničky. Potom to půjde samo. Prošpikované maso je dobré ovázat kuchyňských provázkem, protože se nám nebude rozpadat, lépe se propeče a bude se i lépe porcovat na úhledné plátky. Nyní už dejte masu potřebný čas, aby pěkně uzrálo a vy si na něm mohli královsky pochutnat. Další pečení a příprava omáčky už bude hračka! V této fázi maso tak voní, že nebudete pochybovat o dobrém výsledku.

(Když je naložené maso opečené ze všech stran, můžeme všechnu šťávu z pánve vypláchnout malým množstvím červeného vína a vše přendat do zapékací nádoby. Pánev bude téměř čistá a šťáva se zesílí o všechny připečené dobrůtky, které na pánvi ulpěly.)

Maso je zralé a nastal den D, kdy jdeme připravovat slavnou kančí kýtu se šípkovou omáčkou. Vyjmeme maso z marinády (octového másla) a očistíme ho od zeleniny, koření a seškrábneme z povrchu máslo. Maso ze všech stran opečeme na pánvi, aby se zatáhlo. Já peču na přepuštěném másle. Když je maso opečené, osolím ho a přeložím do nádoby s poklicí, ve které budu maso péct v troubě. K masu přidám všechnu zeleninu, koření, octovou marinádu, nic nepřijde na zmar. Nejprve ji ovšem osmahněte, ať dá omáčce lepší chuť. Kolečka citrónu z marinády položím na maso a podliji 2 dl červeného vína, 1 dl hovězího vývaru (když ho nemáte, tak z masoxu) a již v této fázi přidám 2 lžíce šípkové zavařeniny a špetku mleté skořice.


Pekáč s kančí kýtou vložím do horké trouby a při teplotě 170 °C peču cca 1 a ½ až 2 hodinky. Tak dlouho, až je maso dokonale měkké. Není kam spěchat, omáčka se moukou zahušťovat nebude. V mezičase si můžete připravit domácí hrnečkové knedlíky. Kančí kýta si přeci zaslouží něco slavnostního.

Já zpravidla maso peču v pekáči z varného skla. Snadno se podívám co se děje uvnitř a nemusím kvůli tomu ani otevírat troubu. Během pečení jen několikrát maso přeliji vypečenou šťávou. Je-li potřeba, doplním tekutinu, tj. podliji malou naběračkou vývaru. Když je maso upečené, vyndám ho z omáčky, kterou je potřeba propasírovat, aby byla hladká. Protože je v ní zelenina, krásně nám omáčku zahustí bez toho, abychom k tomu potřebovali mouku. Na pasírování používám takovou starou šikovnou věcičku s klikou :-)
V mém případě je to nutné, protože používám rozdrcené divoké koření a nejsem líná pasírovat. Vy si můžete dát koření celé a potom ho jednoduše vybrat. Možná někdo má šikovný plátěný pytlíček na koření, který se velmi snadno vyloví a vyhodí. Když je omáčka propasírovaná, přidám ještě 2 až 3 lžíce domácí šípkové zavařeniny (tou opravdu nešetřím) a na kamnech ji naposledy zahřeji, promíchám a do omáčky vložím maso nakrájené na plátky a jde se servírovat.

Parádní hrnečkové knedlíky servírujeme na nahřáté talíře zvlášť, plátky masa dáme rovnou do talíře a polijeme si ho extra velkou naběračkou šípkové omáčky. "Takhle nějak si představuji nebe v hubě" … pronesl můj host po prvním polknutí a musela jsem slíbit, že mu věnuji recept.

(Až je zkusíte, nebudete chtít jiné :-)

P.S.
Recept patří těm, kteří si na kančí kýtě u nás pochutnávali a tak dlouho škemrali o recept až jsem se donutila sednout k pc a napsat jim ho sem. Bude-li další kousek kančí kýty, zvu vás ke stolu, pánové! Kančí maso se zelím bude, ale až dojde šípková zavařenina. Zatím je situace taková, že šípkové zavařeniny máme doma víc než kančího masa :o)

Lovu zdar a dobrou chuť!
Pokud by si náhodou někdo dělal starosti o krásného kňoura na prvním obrázku, tak ho mohu ujistit, že se mu daří dobře, protože je to kňour domácí a je inventářem sousední vesnice, kde ho běžně potkávám i na návsi. Nejčastěji se svou divokou štětinatou sestřičkou Žofinkou :-)
Šípková omáčka se bez dobré šípkové zavařeniny neudělá, ale nemusíte ji doma sami vyrábět. V obchodní síti je docela slušná nabídka, tak si ji jednoduše kupte. Když jsem ji na podzim chystala, tak jsem si přísahala, že je to naposledy :o) Díky tomuto receptu jsem si opravila názor a s největší pravděpodobností do toho letos půjdu zase. Šípková omáčka je prostě skvost zvěřinové kuchyně.
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Falešný řízek (výrobní tajemství)

7. března 2009 v 2:06 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Maso
Citrus grandis, největší citrusový plod - Pomelo, se poslední dobou stal hitem mezi ovocem, ale v zemi jeho původu si s ním troufají provádět daleko víc. Smažená slupka pomela prý chutná jako kantonské falešné kuřátko. Jak asi může chutnat hořká slupka, kterou bez rozmyslu házíme do koše s kuchyňským odpadem?

recept by mohl znít:
"Slupka z pomela převlečená za řízek"

Představte si, že plod pomela je planeta Země.
Odřízněte Severní pól i Jižní pól. Na zbylé dužině naznačte špičkou ostrého nože jen 6 poledníků a oloupejte slupku. Snažte se, aby se neporušila a zůstalo vám 6 stejných podlouhlých dílků, které budete vydávat za opravdové řízky. Snad vám to doma někdo uvěří! Nestojí to za tu legraci?











Odřízneme ostrým nožem svrchní kůru a ponecháme si jen bílou dužinu, kterou vložíme do hrnce, zalijeme vodou a povaříme cca 20 minut, aby slupka změkla, ale stále zůstala pevná. Necháme ji vychladnout, vybereme z vody a lehce vyždímeme v dlani. Protože doma běžně používám odstředivku na salát, zkusila jsem to i touto cestou a funguje to výtečně. Takto povařenou a vody zbavenou slupku musíme namočit do čisté studené vody a nechat ji odstát, aby se z ní vyplavily všechny hořké látky, které v sobě má. Je potřeba vodu několikrát vyměnit. Já to zopakovala 3x, vždy po hodince máčení a hořkost se odplavila beze zbytku.

Nyní je potřeba dužinu lehce vyždímat, aby se oprostila od přebytečné tekutiny a naložit ji do marinády. Marinádu připravte tak, že na 1 ks pomela běžné tržní velikosti smíchejte

  • 4 lžíce sójové omáčky
  • 1 kostku masoxu, která se dobře drobí (nejlépe s chutí drůbežího vývaru)
  • 1 lžíci thajské rybí omáčky
  • čerstvě mletý pepř
  • žádnou sůl! (proč? rybí omáčka je slaná dost)
  • 2 vejce
  • 2 lžíce kukuřičného škrobu (Maizena), ale může být i tradiční Solamyl
Všechny uvedené suroviny dobře promícháme a připravíme marinádu, do které ponoříme předvařenou a opranou dužinu a necháme marinovat. 30 minut stačilo, ale vy marinujte klidně o něco déle, nemůže to ničemu uškodit.
(Nesnažila jsem se marinádu zbytečně překořenit, protože jsem chtěla připravit smažené a křupavé řízky. Pokud si chcete připravit výraznější chuť, přidejte některé z tradičních koření pro čínskou kuchyni a pro pikantnost mleté chilli.)


Plátky vyjmeme z marinády, pokud jí hodně ulpělo na povrchu, tak ji lehce setřeme a obalíme řízky. Připravila jsem si misku s jemnou strouhankou, do které jsem přidala trochu sezamového semínka, jemně nastrouhaných mandlí a kokosu. Plátky stačí obalit, osmažit z obou stran na kvalitním oleji a podávat jako řízek. U nás to bylo s dušenou zeleninovou jasmínovou rýží.

Osmažené řízky byly velmi křupavé, chutné, voňavé. Jednoznačně zajímavé jídlo, které jsem opravdu nečekala. Skutečně si budete klást otázku, "Je to kuře? Není to kuře? Snad nějaká jemná ryba?" … budete mít o čem přemýšlet :-)


Dostala jsem záludnou otázku: "Jaké víno mám donést ze sklípku k dnešní večeři?" Tak to opravdu nevím, jaké víno ke slupkám z pomela by doporučil odborník :o)

Za tu námahu to stálo. Pobavila jsem se, mé zvědavé papily zjistily, že i něco tak absurdního, jako je kůra z pomela se dá celkem noblesně sníst a strávníky obelstít natolik, že uvěří tomu, že na talíři mají kus masa. Tento článek vás taky možná přesvědčí, tak klikněte :-)

Tak co, dáte si?

Vlastně to není nic jiného, než dobře zužitkovaný dar přírody. Nejméně polovina světa se živí tak, že si se surovinou musí umět nejprve pohrát, aby odměnou bylo nějaké jídlo. My jsme si odvykli, protože polotovary a upravené suroviny jsou v našich kuchyních ve velké přesile. Proč to nezkusit trochu jinak ...

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Falešné řízky podle nejzábavnějšího receptu

5. března 2009 v 20:45 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Maso

Není to maso, ale chutná to jako maso. Budete u vytržení z toho, až vám řeknu z čeho se dá řízek usmažit :-) Doslova z kuchyňského odpadu! Pokud to "něco" doma máte, tak to zaručeně putuje do vašeho odpadkového koše. Záměrně jsem tento článek zařadila do rubriky "Maso", protože to opravdu chutná jako skutečné maso. Než napíši recept, nechám vás hádat, co jsem použila za surovinu.

Nechci nikoho podceňovat, ale myslím si, že tentokrát to nejspíš neuhádne nikdo ;-) Sama bych nevěřila, že to může fungovat.

Mea culpa! Jak jsem si mohla dovolit pochybovat, že nebude uhodnuto? :-) Ano, je to tak! Je to slupka z pomela převlečená za řízek.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Pečená červená řepa s božskou chutí

5. března 2009 v 8:21 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Zelenina
Pečená červená řepa vypadá na bílém talíři jako krvavá kráska.
Dobrý způsob, jak se do této atraktivní zeleniny velmi rychle zamilovat. Udělejte to rychle a bezhlavě. Popadněte červenou řepu do náruče, doneste ji do své kuchyně a chovejte se k ní něžně. Neubližujte jí nožem! Zkuste ji zahalit do stříbrné róby z alobalu a položit do horoucí náruče trouby. Jednoduché a půvabné recepty na krásky platí.

recept: Pečená červená řepa
Ideální jsou menší bulvy řepy, které omyjeme pod tekoucí vodou, osušíme a upečeme i se slupkou v alobalu. Alobalu si utrhneme větší kus, aby řepa byla zabalená pěkně neprodyšně, protože ji pocákáme olivovým olejem a balzamikovým octem.
  • menší bulvy řepy podle chuti
  • dostatečně velký kus alobalu
  • hrubě mletá mořská sůl
  • snítka rozmarýnu (s klidem tymián)
  • 1 palička česneku
  • 1 lžíce olivového oleje
  • 1 lžička balzamikového octa
  • čerstvě mletý pepř
    na okrášlení:
  • šťavnaté a svěže zelené listy čerstvého špenátu
  • bělostný feta sýr
  • červená cibule
  • olivový olej
  • balzamikový ocet
  • špetka přírodního curku
Omytou neoloupanou řepu položíme na alobal a z alobalu vytvoříme misku, do které řepu těsně uzavřeme. Před uzavřením alobalu ji ochutíme špetkou hrubě mleté mořské soli, čerstvě mletým pepřem z mlýnku, olivovým olejem a balzamikovým octem. Pro vůni přidáme rozmarýnovou větvičku a pro chuť neoloupanou paličku česneku, kterou rozebereme na stroužky nebo ji jednoduše přepůlíme. Alobal uzavřeme a celý balíček vložíme do dobře vyhřáté trouby a při teplotě 200 °C pečeme 1 hodinu.
Když je řepa upečená, propícháme ji, aby z ní rychleji vyšla pára a poté ji oloupeme a nakrájíme na tenké plátky. Na způsob carpaccia ji vyskládáme na bílý talíř, protože jedině na něm krásně vynikne v celé své rubínové nádheře. Nyní už stačí jenom chutný dresink a můžeme si na pečené řepě opravdu skvostně pochutnat. Já měla po ruce šťavnaté lístky špenátu ze svého skleníku, tak jsem je naskládala na talíř s řepou a přidala bělostný feta sýr, který u nás doma nikdy nechybí. Stačí ho nadrobit do talíře. Pro lepší požitek jsem si připravila karamelizovanou červenou cibuli. Stačí ji oloupat a nakrájet na klínky nebo kolečka, na lžíci olivového oleje osmahnout, přidat špetku přírodního cukru a když se rozpustí zakápnout lehce balzamikovým octem. Teplou cibulkou příjemné chuti posypat talíř a můžete hodovat. Ďábelsky rudá zelenina se vám odmění božskou chutí.Nebo si udělejte úplně jednoduchý dresink z olivového oleje, citrónové šťávy a medu, jak chcete. Pečená řepa zafunguje zázračně i v tomto případě.
Kdo podléhá kouzlu této zeleniny, toho zcela jistě rozvášní. Že to nebyla láska jako trám? Tak to vám není pomoci, vůči svodům téhle zeleniny jste imunní. Pán, kterému doma vařím, je na tom stejně :-) Řepa ho prostě za srdce nebere. Ale co! Tahle zelenina má i tak dost velký fan club.
Co jiného řepa nabízí, když pomineme její estetické a chuťové vnady?
  • obsahuje velké množství pektinu, který podporuje vylučování cholesterolu a umí vyhánět těžké kovy z těla
  • prospívá metabolismu mozku a působí protiskleroticky
  • její barvivo působí proti vysokému tlaku a ovlivňuje pevnost kapilár
  • má vysoký obsah draslíku a hořčíku, proto je vhodná při nemocech kardiovaskulárních
  • obsahuje velmi vysoký obsah železa a mědi, což z ní činí prospěšnou potravinu pro krvetvorbu
  • má vysoký obsah zinku, jódu, manganu, ale nacházíme v ní i fluor, kobalt, lithium i vanad
  • řepa nemá skoro žádné vitamíny! ale já bych jí to odpustila :-) - obsahuje málo vitamínu C, málo karotenu a minimum vitamínů B1 a B12
  • pro diabetiky není nejvhodnější, protože obsahuje vyšší podíl sacharózy
  • podporuje ostrost zraku
  • kdo patří do fan clubu této zeleniny, může ji mít doma po celou zimu, protože řepa se dá ideálně skladovat v chladných prostorách sklepu - pokud ho máte k dispozici
Jak si na červené řepě pochutnáváte vy? Tady mám jeden moc dobrý tip od
"Mlsné kočky" - je příjemné vědět, že máme stejné chutě a slabost pro dobré a zdravé suroviny :-) To, že funguje foodblogerská telepatie je zcela jisté. Někdy se i ve vzdálených kuchyních dějí téměř stejné věci :-) Kdy se u vás na stole objevila tahle pěkná zelenina naposledy?

Literární vsuvka
Aida v komentáři č. 20 článek o řepě obohatila tím, že si vzpomněla na Toma Robbinse a jeho Parfém bláznivého tance, kde se píše:


"Červená řepa je ze všech zelenin nejvášnivější. Ředkvička je možná horečnatější, avšak její žár plane chladným plamenem úzkosti, a nikoli vášně. Rajčata jsou sice dostatečně bujará, ale zase se vyznačují jistou lehkomyslností. Řepa je smrtelně vážná.
Slovanské národy získaly své tělesné vlastnosti díky bramborám, svůj doutnající neklid od ředkviček a svou vážnost z červené řepy.
Červená řepa je melancholická zelenina, vždy připravená trpět. V takovém tuřínu se krve nedořežete..." ;-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Moka dort naší babičky

3. března 2009 v 11:58 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Sladká kuchyně




Mandlový dort bez mouky podle prastarého receptu si vás po prvním soustu získá. Já ho řadím do své soukromé kategorie nejlepších kavárenských dortů, které znám. Jen těch kaváren, kde se pečou nezapomenutelné dortíky je hříšně málo. Upečte si ho raději sami doma.
Na dortový korpus potřebujeme:
  • 210 g loupaných mandlí (jemně strouhaných)
  • 210 g práškového cukru
  • 7 vajec
Na dortovou náplň a ozdobu:
  • 150 g másla
  • 150 g cukru
  • 3 žloutky
  • vanilka nebo vanilkový cukr
  • 3 lžíce studené černé a hodně silné kávy
Žloutky utřeme do pěny s cukrem, přidáme strouhané mandle a ze 7 bílků tuhý sníh. Těsto naplníme do dobře vymazané a moukou vysypané dortové formy a upečeme v předehřáté troubě. Sice neznám vaši troubu, ale při teplotě 165-170 °C by z ní měl přibližně za 45 minut vyjít stejný výsledek.

Na dortový krém utřeme máslo a postupně přidáváme žloutky, cukr a vanilku. Třeme tak dlouho až je krém jemný a pěkně se napění. Po kapkách přidáme kávu.

Upečený dortový korpus rozřízneme, potřeme jednou třetinou krému a ostatní krém použijeme na ozdobu povrchu dortu. Dortík je nižší, ale hodně chuťově výrazný a sytý. Je to úžasný kavárenský dortík, který ladně doprovodí vaši silnou neslazenou kávičku a zvedne náladičku.


Pro milovníky kávy a sladkého doprovodu ještě několik tipů pro ukojení sladkého chtíče.

Mandlový kavárenský koláč & trochu počtení pro kavárenské povaleče. Nebo zkuste Kokosový koláč utopený v pomerančové štávě a bez mouky. Co třeba udělat si jednoduchý dortový korpus a okrášlit si ho podle vlastní chuti a nálady? Když je chuť na sladké, dá se to řešit i v nejbližší dobré kavárně, kde vědí, že ke kávě patří kousek mimořádného a sladkého dortíku.

Jen nezapomeňte, že "Děti nepatří do kavárny; jsou-li však již v kavárně, musí se slušně chovat. Nechovají-li se slušně, nemohou za to děti, ale rodiče, kteří je řádně nevychovali. Nevychovaní rodiče nepatří do kavárny." Text ze smaltované cedule, která visela v jedné prvorepublikové kafírně. Káva INSPIRUJE a ti, co se přicházeli nechat inspirovat, nechtěli být rušeni.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.