Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Brynzová polévka

12. února 2009 v 19:30 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Polévky teplé & studené

Jak jsem se nechala inspirovat kůží od slaniny a byla z toho dobrá polévka. Na samotném začátku byly brynzové halušky. Až když něco zbylo, na řadu přišla polévka. Takový už je většinou příběh polévek. Pěkný kus masa je na polévku škoda, až když něco zbude, dá se to do hrnce. K tomu se přidá kousek toho, ždibec onoho a když má kuchař fantazii, uvaří dobrou polévku i z obyčejné sekerky. Stačí se inspirovat ruskou lidovou pohádkou :-)

Polévka je grunt, kdo jí nejí bude špunt! Takhle mě strašila babička, když jsem seděla nad talířem horké polévky a nejevila patřičný zájem, abych ji lžící přemístila do svého žaludku. Bramboračka, houbovka, gulášovka, chlebovka, nudlová, knedlíčková, každý den jiná. O takových polévkách si mohu nechat dnes jenom zdát. Když na kostele bije poledne, u nás doma je plotna studená. Polévka bývala v dobách své největší slávy základem rodinného štěstí a spokojeného žaludku sedm dnů v týdnů. Polévková mísa se tak stala nejparádnějším kusem nevěstiny porcelánové výbavy a stála na stole každičké poledne. S prvním úderem poledního zvonění místního kostela se nadzvedla poklička. "Tak jakou že to dneska máme?" Dnes už pro takové kousky nádobí nezbývá v moderních kuchyních místo a nejrychlejší polévka je prý ta z pytlíku. To je možná pravda, ale kdo tvrdí, že je i nejchutnější, ten lže! Domácí polévka převálcuje všechny reprezentantky od Vitany i borce od Knorru.

Co taková brynzová polévka? Určitě znáte tu s názvem "Demikát" nebo "Čír". Tak tu vařit nebudu. Voda po haluškách, zvaná haluškovice už taky není. Stačí hrnec s vodou, osolit, vhodit špetku kmínu a kůži od domácí voňavé slaniny. K tomu pár brambor na drobné kostičky pokrájených a dvacet minut povařit. Pro dobrou vůni sáhnu po sklenici sušeného libečku a polévkový vývar rázem voní o mnoho lépe. Maggi zavětří vůni libečku a zbledne závistí. Jen solí je třeba trochu šetřit. Tahle polévka bude brynzová, a jak známo, brynza nám to umí pořádně osolit.

Aby byla polévka vydatnější, zapátrala jsem v domácích zásobách a na pánvičce připravila polévkovou vložku. Dvě cibule nakrájet na vídeňský způsob, což jsou obyčejná kolečka. Zelené křupavé fazolové lusky krátce ovařit v teplé vodě, propláchnout ve studené a než stihnout okapat, rozpálíme si v pánvi lžíci olivového oleje a společně s cibulí fazolky opečeme. Lehce osolíme, jemně opepříme a vybereme z pánve. Co s kapkou olivového oleje, co v pánvi zůstala? Opečeme kostky chleba a vykouzlíme si chlebové krutony. Do zimní polévky jsou jako stvořené.
Na dno talíře posadíme hromádku brynzy, kterou předem můžeme promíchat s malým množstvím smetany. Pro výraznější chuť jsem si přidala špetku chilli papriček. Cpu je skoro všude, protože blahodárně působí na zažívací trakt, ale hlavně proto, abych se mohla zase pochlubit, že jsem si je vypěstovala sama. Loňská úroda byla opravdu bohatá a tak se mé zásoby netenčí :-) Rodina si už zvykla a špetka chilli je nerozčílí.

Brynzu v talíři přeliji naběračkou hodně horké polévky, vylovím hrstičku bramborových kostiček, přidám lžíci orestované cibulky a fazolky, k tomu malou hromádku křupavých chlebových krutonů a brynzová polévka během chvilky zmizí. Zbude po ní jen prázdný talíř, teplo v žaludku a vůně po celém baráku. Hned jsem si vzpomněla na všechny ty domácí polévky, které jsem v dobách svého mládí neuměla ocenit. Když babička vařila vydatnou polévku, býval po ní kousek koláče nebo jiná sladká dobrota. Pamatuji si, že moje mamka to dělala zrovna tak. Nebyl důvod na tom něco měnit. Borůvkový koláč s drobenkou a tvarohem přivedl rodinu zase na chvíli na jiné myšlenky a proto nezaznělo zoufalé zvolání, "Nemůžeme mít polévku každý den?" … vyčitavé ticho udeřilo na ušní bubínek ... Pár dnů poté, cestou kolem starožitnictví, jsem se zamyslela, vzala za kliku a ven vyšla bohatší o jednu polévkovou mísu.

(Když zmizí polévka, snese se na stůl koláč ... jako za starých časů. Máte rádi borůvkový? Z posledních mražených borůvek, kterým jsem podestlala pěkně našlehanou tvarohovou peřinu, aby je náhodou nenapadlo pustit šťávu do křupavého koláčového základu. Chcete-li na křupavý borůvkový koláč recept, najdete ho v mé sladké rubrice )

Když už tu padla zmínka o tradičních brynzových polévkách, neměl by na ně chybět recept. Žádný rodinný doma nemám, ale snažila jsem se vypátrat nějaký velmi původní. Ve staré kuchařce od M. Úlehlové-Tilschové jsem nalistovala kapitolu s názvem "Slovenský koutek", tam se praví:

Demikát (brynzová polévka)
potřebujeme: 1 litr vody, 1 velkou cibuli, sůl, kmín, sladkou papriku, 2 krajíce chleba a 100 g brynzy

Nejprve pokrájíme oloupanou cibuli a dáme ji vařit do hrnce s vodou, solí a kmínem. Do polévkové mísy nakrájíme starý chléb na tenké plátky, přidáme brynzu a vše zalijeme horkým přecezeným vývarem z cibule. Zamícháme, zakryjeme poklicí a necháme chvilku stát. Poté ihned podáváme, protože brynzové polévka je nejlepší horká.


Čír (polévka s brynzou)
potřebujeme: 1 litr vody, 100 g brynzy, 1 lžičku soli, 1 lžíci cekané pažitky nebo kopru, 80 g nudlí nebo tarhoňi, 30 g sádla

Do slané vody zavaříme nudle nebo tarhoňi. Když jsou těstoviny měkké, přidáme do polévky brynzu, omastíme a přidáme bylinky. Celá příprava této polévky zabere jen 15 minut. (Samozřejmě nesmíme počítat výrobu domácích nudlí nebo tarhoni, protože v době, kdy autorka kuchařské knihy psala, se nechodilo pro těstoviny do supermarketu).
(Zkoušela jsem polévku servírovat též v keramickém hrnci, který se dal předem nahřát do trouby. Pokud nějakou stylovou keramiku máte, téhle polévce to v ní bude slušet mnohem víc, než na obyčejném bílém talíři. Krásný hrnec s pokličkou pochází z keramické dílny Dáši Wallerové. Musím říct, že je to velmi podařený kousek nádobí.)

Nakolik jsou recepty M. Úlehlové-Tilschové autentické, to musí posoudit znalci brynzové polévky sami. Pokud se budou chtít rozdělit o své fígle a vychytávky, napíšou je do komentáře, rázem bude článek o brynzové polévce fundovanější. Já všem znalcům slovenské sousedské kuchyně za každou dobře míněnou radu velice děkuji :-) Aby si nás domácí polévka získala, musí být poctivá!

(Tak tohle je můj porcelánový kousek, který jsem objevila u starožitníka.)

Pojďte si udělat hitparádu polévkových mís? Máte vůbec takový kousek nádobí doma? Před časem jsem tenhle nápad uveřejnila pod jedním zajímavým článkem, ale bohužel přišel jen jeden jediný soutěžní vzorek. Sice moc krásný, ale hitparádu z toho neudělám :-) Kdo se k nám přidá?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pivli Pivli | E-mail | Web | 12. února 2009 v 21:22 | Reagovat

Šárko, to je doslova nádhera!

A ty polévkové mísy!

Doma žádnou ke chlubení nemám, ale těším se, že si vyberu kermický hrnec, jak tu na to nádobí stále koukám, začínám být závislák.

Bryndzová polévka nemá chybu.

Demikát miluju, nejlepší jsem jedla (spolu s fazulačkou) v jedné salaši  na Slovensku, na tu chuť nezapomenu.

Libeček je král zelených bylinek, k nám domů maggi nesmí.

2 Bali Bali | Web | 12. února 2009 v 21:30 | Reagovat

Tak toto jsem nikdy nejedla, mám co dohánět. Už se chystám pod duchnu, ale budu snad muset ještě něco zakousnout. Já už nechci chodit na žádné stránky o jídle, já chci držet dietu, nemlsat a být štíhlá holka.

No, ale jak se znam, tak to neni nic pro mne;-)

Tak já zase ráno nakouknu, ale až po snídani!!!

A mísa, ta je krásná. Doufám, že ještě někdo přidá nějaký kousek. Mísu má v rodině skoro každý. Aspoň u babiček to tak bývá ;-)

Tak sem s nima ;-)

3 Naďa Naďa | E-mail | Web | 12. února 2009 v 23:49 | Reagovat

Teda, polévka vypadá nádherně s těmi kousky opečeného chleba. Taky se mi moc líbí kvalita fotek a úplně nejvíc polévková mísa, budu muset začít obrážet starožitnosti.

4 Helli Helli | 13. února 2009 v 8:13 | Reagovat

Šárko, tvoje polévková mísa je nádherná, může směle soutěžit s tou od Bali. Já si bohužel nic takového pořídit nemůžu,  u mě doma se jí z bílé hladké keramiky a tahle křehká krása by se mezi ní vyjímala jako cukrová princezna mezi dřevorubci. Musela bych k nové polévkové míse dokoupit i novou sadu nádobí. Ale zase bych podpořila český porcelánový průmysl? :-)

5 Jandule Jandule | E-mail | 13. února 2009 v 9:32 | Reagovat

Milá Šárko, exelentní jako obvykle. Když jsem se vdávala, dostala jsem i kompletní servis, který přecházel vždy při svatbě z matky na dceru. Původně jej zakoupil babičin bratr k její svatbě. Byl zvláštní, bílý porcelán s trochu secesním šedo-oranžovo-zlatým dekorem.  Když jsem se vdala já, tak jsem jej bohužel začala normálně používat. A hádej co zbylo? Nádherná polévková mísa - účinkuje v jedné z hlavních rolí o stědrovečerní večeři.  Jen je problém, že už nemám talíře ani hrnečky. No co nadělám. Pozdě bycha honit.

6 viki viki | Web | 13. února 2009 v 10:12 | Reagovat

Šárka, musím sa priznať, že demikát som v živote nejedla :-( akosi nebolo osudom, aby sme sa stretli :-) Pri čítaní prvého odstavca o polievkach ma premkol zvláštny pocit - hlavne ako si písala, že okolo obeda sú kuchynské plotny studené. Pamätám sa na všedné dni v rodičovskom dome môjho bývalého priateľa - bývala tam i babička, ktorá každý deň varila čerstvé domáce jedlo - a vždy začala s polievkou. Nikdy nepoužívala kupované cestoviny, jej polievky boli absolútne jednoduché, ale čo bolo neskutočne ukľudňujúce bol pocit, že každý deň na stole bude teplé jedlo varené s láskou. A hlavne polievka! Mala strašne jemný prístup k vareniu a nádherné ruky... To je neuveriteľné čo zo mňa Tvoje články dostanú :-)

7 Zdenek Zdenek | E-mail | 13. února 2009 v 12:32 | Reagovat

Šárko, od toho "vepřového řádění" je toto výrazný posun ke zdravějšímu. Jen tak dál, milé dámy. :)))

8 Šárka M. Šárka M. | 13. února 2009 v 13:30 | Reagovat

Dobrý den Šárko,

já polévky miluju. Asi úplně všechny. Mohla bych žít jen z nich a vůbec by mi to nevadilo. Přesto, od té doby, co jsem si opatřila děti, dům, psa, zahradu.... nějak nezbývá čas. A to vařím opravdu (!!!!) každý den a většinou ne jen jednou. Čím to tedy je? Asi mě unavilo dětem jednotlivě identifikovat suroviny, které jim uvíznou na lžíci a které podrobují důkladnému průzkumu. A navíc předložit chlapovi k večeři polévku a pak už nic? Leda je fazolová, se spoustou brambor, chilli a pořádnou klobáskou... ovšem jak se na tohle tváří děti, netřeba popisovat.

9 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 13:52 | Reagovat

1 - Pivli

Správně velký keramický hrnec zastoupí v tom nejlepším slova smyslu i polévkovou mísu. Takové kousky nádobí jsou víceúčelové a tím pádem se jedním hrncem blýskneme při různých příležitostech. V našem velkém domě se na pěkný velký hrnec ještě nějaké to místo najde :-) Polévka na salaši musela mít tu správnou atmosféru, kterou já nikdy vykouzlit nedovedu. Ale i bez atmosféry byla moc dobrá :-)

10 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 13:54 | Reagovat

2 - Bali

Tvá polévková mísa je prvotřídní, na té jsem mohla oči nechat :-) Tuhle polévku jsem i já jedla poprvé, o to bylo samotné vaření dobrodružnější, protože jsem byla plna očekávání, jak to vlastně celé bude chutnat? Nezklamala jsem se.

11 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 13:59 | Reagovat

3 - Naďa

Původně jsem si chtěla pořídit celý servis nádobí, ale bohužel bych ho nejspíš neměla kam dát a mám ráda sem i změnu, tak to trochu střídám. Mísa ve starožitnictví byla překvapivě levná, což jsem nečekala a výběr byl bohatý. Nejméně 7 mís postávalo na velké vyřezávané almaře v koutku obchodu a sedal na ně prach. Za pouhých 240,- Kč byla má. Starožitnictví bylo v Praze v Dejvicích. Daly by se tam objevit i jiné parádní kousky (nejen do kuchyně), ale raději jsem se moc nerozkoukávala :-)

12 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 14:09 | Reagovat

4 - Helli

Z estetického hlediska je to svatá pravda. Ta mísa je i u nás doma "sám voják v poli" :-) Vzhledem k tomu, že od jara do podzimu (nyní už i v třeskuté zimě :o) využívám letní kuchyni v zahradě, tak pro transport polévky se osvědčila naprosto dokonale. Nyní už zbývá jediné, začít vařit pravidelně polévky :-) Shodou okolností ji dneska zase vařím, tak cítím tu vůni, jak mi z kuchyně pěkně stoupá až do kanceláře. Ještě musím stihnout připravit polévkové kapání a za chvilku si ji ochutnám. Posilněna polévkou popadnu psa a půjdeme se proběhnout po sněžných pláních kolem domu. Víc než polévku potřebuji trochu pohybu na čerstvém vzduchu :-)

13 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 14:14 | Reagovat

5 - Jandule

To je neblahý osud domácího porcelánu :-) Pokud by střepy nosily opravdu štěstí, možná by nám to líto nebylo. V každém případě i lepší polovina mísy může ještě najít své uplatnění a ozdobit stůl nejen svou funkčností, ale též i milými vzpomínkami na ty, kteří právě v té naší "rodinné" míse vařili. Ta má mísa mi žádné vzpomínky bohužel nepřináší ... komu asi patřila? :-)

14 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 14:36 | Reagovat

6 - viki

Mít doma takovou babičku, je to učiněný poklad. Vůně domácího jídla je jedinečná. Zvykla jsem si na takový ten styl, kdy opravdu velký důraz kladu na snídani. Snídám denně, v klidu a dlouho - výhoda domácího prostředí, protože sídlo firmy je u nás doma. Místo oběda se zpravidla ošálím něčím menším a na přípravu méně náročným. Ovšem večeře je základem, na té si dávám záležet a vařím de facto denně. Neříkám že ponejvíce česká tradiční jídla, protože máme rádi středomořskou kuchyni a tak často od tradiční české stravy odbočuji, ale když jsou dobré čerstvé suroviny, tak zkouším tradiční poctivé recepty. Když člověk žije na vsi, daleko víc vnímá roční období a s ním i všechny ty jídelní zvyklosti. Proto jsem poslední dny na blogu dala hodně prostoru tradiční zabijačce, masu a jídlům gruntovnějším. S jarem zase vkročím do zahrady a budu hledat inspiraci mezi bylinkami a první jarní svěží zeleninou. Mít tak doma takovou kouzelnou babičku, to bych určitě ani ten klasický oběd s polévkou a hlavním chodem nedokázala odmítnout :-) Ta láska je z takového jídla cítit na sto honů. Je moc dobře, že i dnes dokážeme ctít ten jejich přístup a recepty z ručně psaných papírků se občas rozvoní ve své původní podobě i v dnešních moderních kuchyních. V té tvé to často voní mimořádně! Na blogu to krásně demonstruješ a chodím se tam vždycky pokochat ;-)

P.S.

Brynzovou polévku jsem vařila poprvé :-)

15 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 14:39 | Reagovat

7 - Zdenek :-)

Taky jsem si už říkala, že budu muset změnit téma, ... ve skutečnosti je právě nyní doma masa, polévek a smažených koblih :-) Jak se tomu ubránit, když to všude kolem tak krásně voní? Už brzy budeme přemýšlet a vařit jarně. Moc se na to těším :-)

16 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 15:35 | Reagovat

8 - Šárka M.

Umím si tu vaši situaci představit :-) Dům, pes, zahrada, atd. - žijeme stejný model života, jen s tím rozdílem, že mé dcery již nejsou malé a v mnohých dříve zavrhovaných druzích zeleniny objevily zase nové kouzlo :-) Dětské všímavosti nic neujde, tak úplně ty vaše děti vidím, jak zkoumají každé sousto na lžíci. Zvláště zelená barva působí na malé děti depresivně :-) S polévkami se dá krásně experimentovat a ladit jejich chuť do atmosféry ročního období. Nevařím je pravidelně, ale když se do ní pustím, vždycky si pochutnám. Když je dobrá hustá bramboračka a k tomu krajíc měkkého chleba, tak si s polévkou vystačím. Hrnec dobré polévky se většinou v žádné domácnosti neztratí. Každý má těch svých pár nejoblíbenějších :-) Na druhou stranu je pravda, že chlap se na vařené nudli jen tak neutáhne, jak praví staré české přísloví.

I když ... v Itálii je to naopak :-)

17 luckydina luckydina | 13. února 2009 v 18:40 | Reagovat

tak se musím přiznat, že jsem už hodně dlouho demikát ani čír nevařila. u nás prostě brynza na polévku nezbyde.

18 toffo toffo | E-mail | 13. února 2009 v 18:53 | Reagovat

Když jsem byla "malá" holka,  každou sobotu jsme obědvali polévku a sladký moučník. Polévka hustá, čočková, fazolová, bramborová, boršč, zelňačka a k tomu buchty, vdolky, palačinky,  koláče přes celý plech. A je pravda, že v mojí rodině každý něco z polévky vybírá. Proto jsem je přestala tak často vařit? Měla bych se nad tím zamyslet! :)

19 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 19:46 | Reagovat

17 - luckydina :-)

U nás by to nejspíš bylo taky tak, ale chtěla jsem prostě stůj co stůj brynzovou polévku ochutnat. Kvůli blogu jsem někdy sobec a kus brynzy jsem dobře schovala, protože by na tu polévku nezbyl ani kousíček :-)

20 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 13. února 2009 v 19:52 | Reagovat

18 - toffo

Ono se najde opravdu dost velice chutných polévek, které za pozornost stojí. Nejraději mám ty husté fazolačky, čočkové, bramborové, o boršči ani nemluvím :-) Nevařím polévku často, ale když se do ní dám, tak ji neošidím a opravdu si vždycky náramně pochutnám. Jak jsem tak myšlenkami u polévek, dnes jsem zase neodolala a trochu polévky si uvařila :-) Do mailu došlo několik krásných polévkových mís do vyhlášené "polévkové hitparády", tak jsem se pokochala a těším na článek, který tomuto tématu ještě věnuji. Ať se taky pokochají ostatní. Nic naplat, do české kuchyně polévka patří.

21 okiss okiss | Web | 14. února 2009 v 7:34 | Reagovat

skuzsim to nekdy

22 okiss okiss | Web | 14. února 2009 v 16:14 | Reagovat

máš hrubý blog..ale jsem nesikovný takze ten recept nedámXD

23 Eva* Eva* | Web | 14. února 2009 v 16:41 | Reagovat

Bryndzová polévka vypadá suprově a borůvkový koláč miluju..

24 Tea Tea | 14. února 2009 v 17:54 | Reagovat

Polévku vařím každý den, neb jsem polévková.  Bez polévky není dne. Už delší dobu jsem se chtěla zeptat "kolik přišlo těch mís ? "  :-) A dnes mám konečně odpověď. Nic moc. :-)) V některém příspěvku bylo, že polévková mísa je součástí každé domácnosti. Ne, to je nesmysl. Polévkové mísy vymizely se stále se zvyšujícím tempem života. V málokteré domácnosti taková mísa je ( není ani součástí současného jídelního servisu - existuje vůbec takový ? )  a v běžném životě se nepoužívá - bohužel . Jen někdy v TV inscenaci celá rodina snídá z kávového servisu a polévka je servírována zásadně z polévkové mísy. Trochu odtržené od života. :-) Takže važme si takových krásných kousků a já se těším na tu fotogalééérii. ;-)

25 Bali Bali | Web | 15. února 2009 v 10:09 | Reagovat

Tu mojí mísu nepoužívám. Ta je vystavená na skříni. Mam ještě jednu obyčejnou bílou, kterou občas použiji když je návštěva. Ale ne na polévku, ty návštěvám nevaříme. Ale třeba na zeleninu a šťávu z kuskusu nebo nějaký podobný pokrm. Foto zde: http://olivovakucharka.webgarden.cz/image/13112136

26 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. února 2009 v 18:30 | Reagovat

23 - Eva

Je jednoduchá a opravdu dobrá. Velké kouzlo dělá brynza :-)

27 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. února 2009 v 18:37 | Reagovat

24 - Tea

Tak to máš pěkný polévkový zvyk :-) U nás je polévka tak trochu nedělní záležitost, moc často ji nevařím. Ale nyní mám zrovna takové polévkové období. S tou mísou jsem tuším psala, že bývala součástí každé domácnosti (v tom smyslu, že dříve byla polévka tím nejdostupnějším jídlem a proto stála na kamnech den co den, dokonce se i snídala, alespon do té doby než zavedla M.D.Rettigová pití ranní kávy, protože byla velkou propagátorkou tohoto moku). Máš pravdu, že polévkovou mísu už každá domácnost nemá. Někde ji mají, ale nepoužívají.

Kolik se sešlo těch mís? Tenkrát byla jenom jedna reakce, ale nyní jich mám už víc. Je čas připravit článek na téma polévková mísa :-) Teo, nechceš taky přispět tím svým exemplářem? Ať jich máme víc a pokocháme se alespoň pohledem. Dík ;-)

28 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. února 2009 v 18:38 | Reagovat

25 - Bali :-)

Na té skříni je nepřehlédnutelná, hned jsem si jí všimla :-) Do připravené fotogalerie bych ráda tu tvou krásnou mísu taky dala, pokud nebudeš proti.

29 Bali Bali | Web | 15. února 2009 v 19:29 | Reagovat

Nemám důvod být proti, nic dobrého v ní není ;-)

30 Milan Milan | 7. března 2009 v 8:38 | Reagovat

Polévkové mísy jsou opravdu všude, ať už malé či velké, mám taky jednu, ale nepoužívám jí, já raději nechám polévku v hrnci. Ale faktem, takovou malou perličkou je, že jedna moje klientka, má takových mís asi 40 a to jsem dokonce před nedávnem, než jsem jí donutil koupit napařovací žehličku, žehlil starou ocelovou žehličkou na dřevěné uhlí.

31 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 7. března 2009 v 11:37 | Reagovat

30 - Milan

Tak to má doma pěknou muzejní expozici :-) Starou žehličku na uhlí mám doma taky, ale už si vůbec nedovedu představit sebe, jak bych tuto obyčejnou proceduru zvládla s tímto starým nástrojem :-) Já bych snad ani nežehlila. Ta žehlička je mrňavá, musela to být nepředstavitelná práce. Sukně nebyly krátké, ale až ke kotníkům. Asi bych chodila k muzice se špatně vyžehlou sukní a rozhodně bez dalších nutných spodniček, čímž bych si získala špatnou pověst a určitě bych se ani nevdala :-)

32 Tocza Tocza | Web | 13. března 2009 v 11:11 | Reagovat

Supa blog! A nemáte někdo zjem být SB? Jo pls napište na můj blog. Díky a neberte to jako reklámu pls. Ahoj

33 tea length bridesmaid dress tea length bridesmaid dress | E-mail | Web | 31. října 2012 v 13:37 | Reagovat

Q. Why did the teacher write the lesson on the windows?
http://www.threedress.com/

34 lace evening gowns lace evening gowns | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:34 | Reagovat

Q. How much do pirates pay for their earrings?
http://www.caredresses.org/wedding-dresses.html

35 replica tag grand carrera watches replica tag grand carrera watches | E-mail | Web | 2. května 2013 v 8:49 | Reagovat

Q. What would you call two banana skins?
http://www.latewatches.com/panerai.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama