5. ledna 2009 v 14:52 | © Šárka / www.gurmanka.cz
|
O tom, že žemlovka nemusí vonět jenom jablky, ale třeba i morkem. Taky o tom, že nesnědená vánočka se může rychle proměnit ve voňavou jablkovou žemlovku. Pokud není vánočka, zaskočí za ni s klidem veka nebo rohlík. Než začnete spřádat tento kuchařský plán, namočte hrst rozinek do rumu, protože právě ony vykouzlí neodolatelnou vůni a na pečenou jablkovou žemlovku, známou též pod názvem "semlbába", se vrhne každý, kdo projde vaší kuchyní. Je to sladký hřích, který stojí za to.
Na starých jídelních lístcích se toto prosté jídlo objevuje již v roce 1923 (Radniční sklípek v Chebu, který byl považován za jednu z nejvznešenějších restaurací) a s jistotou můžeme tvrdit, že bavorské i české hospodyňky sladkou nadýchanou dobrotu připravovaly již dávno před tím, než si páni restauratéři všimli. Stejné oblibě se těšil i císařský trhanec, ale nerada bych přeskočila prostou žemlovku a nechala ji zastínit trhancem z císařského dvora. I když se budu věnovat receptu na žemlovku plněnou jablky, je dobré si připomenout, že není nutno zůstat jen u jablek. Žemlovka se prokládá i jiným ovocem, které sezóna nabízí a dokonce i houbami.
Jablková žemlovka s tvarohem podle mě
Podle zvyklostí se žemlovka může dělat velmi různě, ale já dávám přednost křupavé variantě, kterou nadlehčí prošlehaný tvaroh s vejci a pečivo není zbytečně moc mlékem promáčené.
Potřebujeme:
- zapékací nádobu střední velikosti
- 1 menší vánočku (nebo veka či bílé pečivo)
- 5 šťavnatých jablek
- hrst rozinek (nejméně 1 h namočená v rumu)
- jádra vlašských ořechů
- 100 g másla
- 1 lžičku mleté skořice
- 1 lžíci moučkového cukru
- 1 vanilkový cukr (kapka vanilkové esence je trochu luxus, který za to stojí)
- 2 vejce
- 250 g měkkého tvarohu

Pokud není pečivo (vánočka či jiné) moc tvrdé, tak mlékem nevlhčím. Spolehnu se na tvaroh a šťavnatá jablka. Zapékací nádobu vymažu plátkem másla a na dno vyskládám tenké plátky vánočky (měly by být tenčí než 1 cm) a pokryji jimi celé dno. Na plátky pečiva pokladu tenké plátky másla. Oloupaná a jádřinců zbavená jablka postrouhám na plátky a rozložím je na pečivo v pěkně husté vrstvě. Posypu skořicí, moučkovým cukrem a poházím nalámanými jádry vlašských ořechů. Čím jsou kousky ořechů větší, tím je mám raději. Natáhnou trochu jablkové šťávy, která provlhčí i vánočku a celý pokrm tím získá noblesní chuť. Určitě dejte přednost dobrým jablkům, která jsou ještě plná chuti a poházejte je rozinkami. Měkký tvaroh rozšlehám s vejci a přisladím moučkovým cukrem s přidáním vanilkového (nechci provokovat vanilkovou esencí, ale jednu kapku i do žemlovky si naordinuji). Když je z něj hladký krém, je čas na rozinky v rumu. Přidám je k tvarohu i s několika lžičkami rumu a směs naliji do zapékací misky. Potom už stačí závěrečná vrstva vánočkových plátků, na každý kousek dát tenký plátek másla a šoupnout do horké trouby, kterou jsme zahřáli na 180 °C. Za 35 až 40 minut je pečeno a můžeme si sladce naposledy zahřešit. A nyní už je vážně čas, dát si nějaké novoroční předsevzetí. Třeba to, že sladkých hříchů budeme páchat méně.

Můžete se přesvědčit, jak krásně se vánočka opeče, když se na ní v horké troubě pomalu rozpustí máslové plátky. Kdyby byla moc mlékem navlhčená, neudělá zlatou křupavou kůrku. Nepřirozeně žlutá barva tvarohu je způsobena přirozeně čerstvými a domácími vejci od šťastných slepic, které pobíhají na sousedním dvorku :-) Kdybych nedostala nápad upéct si jablečnou žemlovku, skončila by vánočka nejspíš ve slepičím zobáčku, aby z těch Vánoc i slepice něco štědrého měly.

Možná se u vás žemlovka/semlbába dělá trochu jinak. V mléce se rozmíchají žloutky a do mléka se namáčejí jednotlivé plátky pečiva. Tvaroh vynecháváte docela a na povrch žemlovky se ze zbylých bílků ušlehá snít, aby žemlovka měla bílou sněhovou čepici. Před pečením rozpustíte máslo a žemlovku jím přelijete. Je jasné, že to jde i jinak, ale já jsem si postupem doby vytvořila tento snadný recept, který neztratil nic ze svých půvabů a žemlovka/semlbába je voňavá, křupavá, prostě k sežrání. Chutná je i studená a protože se krásně krájí, můžete si ji vzít jen tak do ruky a pochutnávat si na sladkém jablkovém sendviči, který se vám v ruce nerozpadne a každé sousto krásně křupne. Jestli je mezi vámi nějaký majitel alespoň jednoho jablečného stromu podzimní odrůdy, jistě o recept na voňavou žemlovku nemá nouzi a uskladněná jablka jsou stále v dobré kondici. Tohle prosté jídlo se stole bude dobře vyjímat a ruku na srdce, kdo by voňavým jablkům v této podobě odolal? Možná jste vyznavači tmavého pečiva a v receptu o něm není ani zmínka. Můžete klidně vyzkoušet i celozrnnou variantu, mě nadchla taky. Tvaroh používám tak nějak ze zásady nízkotučný, sladit lze i medem. Krásnou žlutou barvu tvarohu vykouzlí jen vejce domácí, ale o barvu v tomto receptu jde až v druhé řadě. Vůně pečené žemlovky vykouzlí domácí pohodu a zahřeje po těle i na duši. Recept na lednový zasněžený den jako dělaný!

Pro fajnšmekry:
Ze staročeské kuchyně pochází nevšední receptura na žemlovku s morkem. Morek se useká s rozinkami, popřípadě s pomerančovou nebo citrónovou kůrou a 2 lžícemi cukru. Morková nádivka se klade mezi dvě vrstvy navlhčených housek. Vše se zalijeme mlékem, ve kterém se rozkloktají 2 celá vejce a v dobře rozpálené troubě zapečeme. Nemáte pocit, že i staročeská kuchyně umí být poněkud extravagantní? Co vy a žemlovka? Já na ni čas od času dostanu chuť, ale jsem konzervativní. Nejčastěji to dopadne tak, jak vidíte na fotografiích. Jak jinak, když těch jablečných stromů máme víc než jeden. Leden je jako stvořený k tomu, abychom si upekli nějaký ten horký jablečný moučník a dali si k němu třeba punč nebo čaj s rumem.
Ještě otázka: "Berete takovou jablečnou žemlovku za plnohodnotný oběd či večeři, nebo ji necháváte v kategorii moučníků? Tzn., že na řadu přijde až když složíte nůž s vidličkou na talíř po hlavním chodu. Dáte si ji jako sladkou závěrečnou tečku po dobrém obědě nebo večeři?" Staré české moučníky jsou prosté, ale na talíři sedí vždy s noblesou. Kdy jste si naposledy dali obyčejnou jablečnou žemlovku? Nebo si ji snad pamatujete jenom z dětství?
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
Šárko, připomněla jsi mi moji babičku a její žemlovku, kterou jsme v dobách mojí školní docházky mívali docela často. Babiččina "semlbába" bývala z obyčejných rohlíků a žlutých jablek, která nám rostla na staré jabloni ve dvoře. Pekla se ve starém kastrolu se smaltem omšelým stářím. Je to už dávno, ale vidím to jako dnes. Babička už není, tehdejší tmavá kuchyně dnes vypadá úplně jinak, omšelý kastrol je nespíš někde v koutě nové kuchyňské linky, já bydlím v jiném městě. Život spěchá kupředu, ale někdy si přeji vrátit se aspoň na chvíli - tak, jako po přečtení tvého povídání. :-))
Jo, a tu žemlovku jsme mívali jako hlavní jídlo. Nějak si ji nedovedu představit coby moučník, těch pár soustíček dezertu by mi asi nestačilo. :-D