Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Staročeská zabijačka od A (entrée) do Z (zabijačkového guláše)

14. ledna 2009 v 15:32 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Staročeské recepty
Staročeská zabijačka - (v tomto případě jihočeská zabíječka) = pořádně velký karneval českých nejoblíbenějších masových specialit. Zvu vás jen tak na "čumendu", taky ke stolu, a kdo se prokouše tímto článkem, odnese si i základní výbavu informací, jak si zabijačkovou pochoutku nachystat doma, protože pravé staročeské recepty a cenné řeznické rady nebudou chybět. Až touto zabijačkou projdete se mnou, klidně si na některé speciality z opravdových vepřových hodů troufnete taky. Pojďte se podívat na staročeskou zabijačku, kde se vše připravuje ručně a podle receptur, které pocházejí od místních předků. Je to výlet do (jihočeské) minulosti. Žádné průmyslově vyráběné směsi koření, žádný plyn a elektrika. Ve starých kamnech praská oheň, ve velkých hrncích vře voda. Byla by škoda přijít až k prostřenému stolu a nedozvědět se nic o tom, že řezník a paní domu mají spoustu práce již od časného rána. Jihočeská kuchařka od Jaroslava Klímy se tradicím Jihočechů věnuje opravdu mimořádným způsobem. V mnohém byly jeho zkušenosti použity v praxi i na této akci.
(bez dostatečné zásoby dřeva se v kamnech nezatopí)

Když se na stůl nese první mísa čerstvých jitrniček, ze kterých stoupá voňavá pára, mnozí přísahají, že jsou to ty nejlepší zimní půvaby. Když se z hrnců kouří a chystají se opravdové vepřové hody se vším všudy, sejdou se vždycky všichni pozvaní a objeví se i pár nezvaných hostí, které přivede do stavení vůně masa, česneku a majoránky. Jedni chodí za časného rána, kdy celá ta ceremonie začíná. Slabší povahy v momentě, kdy řezník pověsí zástěru na hřebík. Vesnická zabijačka je dokonalý rituál, kdy ani kousek masa nepřijde na zmar. Zvu vás na ni se vším všudy, Jihočeši jí říkají "zabíječka". Dnes to voní česnekem a majoránkou v Újezdci.
Váha pašíka byla cca 170 kg. Takovému praseti si říkalo "krmník". Svůj život prožilo ve zvláštním chlívku, kde se mu do brambor přidával šrot, odstředěného mléko, dokonce se kvůli němu chovala v domě i koza. Po kozím mléku měl pašík chutnější maso a lepší sádlo. Dříve se krmník vykrmoval do váhy dvou metráků. Porážka vepříka byla pro vesnickou rodinu víc než pouť nebo posvícení. Maso bývalo na stole vzácně, na první kousek ovaru se všichni nedočkavostí třásli.
Než ráno zazvonil řezník, hospodyně měla za sebou pořádný kus práce. Den před zabijačkou pekla nejlevnější "buchtu" na světě. Potřebovala na ni jen 3 kg hrubé mouky, 2 dl mléka, lžičku cukru, 100 g čerstvého droždí a sůl. Do hliněného hrnku dala mléko, cukr a 2 naběračky vody. Rozdrobila droždí a nechala na kraji vlažné plotny vykynout. Do velké mísy nasypala hrubou mouku, přidala vzešlý kvásek a dolila ještě půl litru vlažné vody, osolila a umíchala těsto. Těsto nachystala v takové konzistenci, aby se dalo vlít do hlubokých pekáčů, které se vypláchly vodou a zabijačková buchta se upekla tak, aby měla zlatý povrch a byla pěkně vykynutá. Horká buchta se večer vyklopila a do druhého dne se nechala vyschnout. Jitrnice ani jelítka se bez takové buchty neobejdou. Tenkrát hospodyňka nemohla skočit k pekaři pro plnou náruč veky nebo rohlíků.

Den předem se též vařily kroupy. Musely se dobře proprat a dát vařit do nejméně trojnásobného množství vody. Když se vaří kroupy, nesmějí se připálit. Je potřeba pořádně míchat. Voda pění a musí se pořád dolévat nová horká voda, aby se pořádně navařily. Nesmí být nedovařené ani převařené. Chce to mít cvik a trpělivost. Vodu scedíme, ale v žádném případě kroupy neproplachujeme. Kroupy by v jelítkách špatně vázaly!

V den zabijačky se vstává hodně brzy. Hospodyně musela roztopit v kamnech, aby než přijde řezník, měla připravené nejméně 2 veliké hrnce horké vody. Hospodář musel vydrhnout necky, naštípat zásobu dřeva na topení, připravit škrabky na odstraňování štětin a prosátou smolu, litinový hrnek na polévání, řetězy na obracení prasete, rozporku na pověšení prasete, šrák, mísy, vaničky, lavory, hrnec na krev a plno jiných drobností. Ostré nože si přinesl řezník a vepřové hody mohly jeho vstupem do domu začít. Zabijačka v Újezdci u kamarádky Ivany začínala o půl deváté.
Za 15 minut se nosila z kuchyně horká voda na paření prasete, škrábaly se štětiny a na kamna se stavěl nový hrnec se slanou vodou na ovar. Řezník mezi tím čistí střeva a do kuchyně dodává střevní sádlo, které je třeba proprat a okamžitě pokrájet na drobné kousky a ihned se začíná škvařit. Teplota nesmí překročit 130 °C a musí se pořád míchat, jinak hrozí připálení. Když vyplují na povrch škvarky, je čas je sebrat, sádlo se procedí a škvarky se ihned namelou. Všechno přijde do jelítek. Škvarky krásně voní, tak se chodí uždibovat. Než se stihl uvařit ovar, podávala se někde krev s kroupami. Trocha krve se zamíchala s vařenými kroupami a na pánvičce se opekla na čerstvém sádle. K tomu se přidala špetka mletého pepře a voňavá majoránka. Svačinka se podávala s domácím kysaným zelím a chlebem.

Na ovar se dá vařit vepřová hlava, laloky, kousek plecka a také vepřové kolínko. Hlava se vaří rozdělená na půlky a na dno hrnce se pokládá rozseknutou stranou dolů, aby se nepřipálila. Ovar ze vaří téměř 2 hodiny. Do jiného hrnce se dají vařit vnitřnosti (ledvinky, kousek jater, jazyk, srdce, slezina). Vnitřnosti vaříme zvlášť, protože by zabarvily světlý ovarový vývar.

(lalok krájený na tenké plátky je první ovarové maso, které si můžeme ochutnat)
(kousek laloku s brzlíkem zprudka pečený v horké troubě)

Vařený lalok. Tato ovarová delikatesa se krájí na tenké plátky a labužníci si dávají kousek rypáčku nebo ouško. Co nesmí za žádnou cenu chybět? No přeci čerstvě vykopaný křen! Kdo nemá rád ostrý křen, zjemní si ho vývarem z ovaru a kapkou octa nebo hořčicí. Ovšem nad čerstvě nastrouhaný křen není! V jihočeské vísce roste křen na každé mezi, u plotu každého domu.
Jitrnice nebo jihočeské jaternice - chlouba hospodyně. Kolik řezníků, tolik receptů. Kolik vesnic, tolik chutí. Jitrničky se nejrychleji kazí, proto se část jitrnic daruje sousedům a domů si je nesou všichni pozvaní jako výslužku. Kdo dostal jitrničku, ten na oplátku zase podaroval vás, když pořádal domácí zabijačku. Víte co všechno do správné jitrničky patří? Tady je osvědčený recept:

(nedáte si kousek horkého ovaru? nejlepší je s čerstvě nastrouhaným křenem)
Recept na 10 kg jitrnic
  • 3 kg bůčku a laloku
  • 2 kg plic a sleziny
  • 2,5 kg zabijačkové buchty
  • 0,5 kg syrových jater
  • 130 g soli
  • 1 rovná polévková lžíce mletého pepře
  • 1 polévková lžíce jemně utlučeného nového koření
  • 1 polévková lžíce majoránky
  • ½ kávové lžičky mletého zázvoru
  • 5-8 stroužků česneku
  • 2 l vývaru (např. z vnitřností)
  • 22 metrů tenkých střívek
Na masovém strojku umeleme maso z vnitřností. Nejprve játra, ze kterých polovinu mleté směsi odložíme do světlé tlačenky. Ostatní maso nasekáme na jemné kousíčky. Ideální je řeznická kolébka, která může být dvou až čtyřnožová. Složitější je sekání nožem, ale zkušený řezník si s tím poradí bravurně. Oloupaný česnek se rozetře se solí a přimíchá se k rozemletým játrům. Zabijačková buchta (nebo jiné vhodné pečivo) je již od rána nakrájená na nudličky a namočená ve vodě. Buchtu vymačkáme a na vál si z buchty připravíme bochánek. Doprostřed přidáme mleté vnitřnosti, játra s česnekem a přidáme koření.
Nespoléháme se na žádnou průmyslově vyráběnou zabijačkovou směs, ale koření si na staročeské zabijačce namícháme sami. Pokud jde o zázvor, můžete ho klidně zavrhnout, ale je tam skvělý. Dejte raději méně a ochutnejte, jak ladí s vaší chutí. Když je mletého zázvoru moc, trochu štípe na jazyku. Výsledná chuť jitrnic se po uvaření trochu změní, proto předem udělejte zkoušku a dejte jednu jitrnici na 10 minut povařit. Ochutnejte, připepřete, přisolte, nebo přidejte trochu zabijačkové buchty, aby nebyly jitrnice tak mastné.

Z buchty, masa, koření a po troškách přilévaného vývaru vypracujeme jitrničkové těsto (prejt), které můžeme z válu přendat do velké mísy. Musí být hustě kašovitý. Když je řídký, vytékal by z jitrniček a nešly by dobře špejlovat.
(takhle má vypadat správně usmažená cibulka - určitě je to ta nejlepší vůně mezi vůněmi)

Špejlovat se musí špejlí, která je na jednom konci seřízlá jako ostré kopí. Na naostřenou špejli navlékáme asi střívka nakrájená na 20 cm kousky. Konec střívka propíchneme z jednoho rohu, špejlí otočíme, znovu střívko propíchneme z obou stran, ještě jednou špejlí otočíme, dokud není konec střívka na špejli dobře navinutý. Střívka na špejli posunujeme k nenaostřenému kraji špejle a kousky špejlí odlamujeme.
Jitrničky se plní pístovou narážečkou. Bravurní řezník to dokáže vymačkáváním prejtu z dlaně přímo do střívka. Tady se pozná, zda je konzistence prejtu správná. Jitrnice položené na stůl nesmí vytékat. Hned je zašpejlujeme a odkládáme na stůl jednu vedle druhé. Nejlépe rovnou na prkénko, ze kterého je sešoupneme do hrnce.
Všechny jitrnice najednou sesuneme do hrnce s vroucí vodou a při teplotě 85 až 90 °C je zaváříme. Voda nesmí v žádném případě vřít, protože by jitrnice popraskaly. Na hrnec se nesmí dávat poklice.

Za 10 až 15 minut vyplavou jitrnice na povrch a vybereme je drátěnou naběračkou nebo cedníkem. Naskládáme je do pekáče tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Po půl hodině je obrátíme, aby se tuk při chladnutí rovnoměrně rozložil a neutvořil se nám na jedné straně bílý tukový prstýnek.

Jelítka kroupová
Recept na 10 kg kroupových jelítek:
  • 2 kg masa z hlavy a laloku
  • 1,5 kg škvařeného střevního sádla včetně umletých střevních škvarků
  • 1,5 kg mletých vnitřností
  • 3 kg vařených krup
  • 2-3 l krve
  • 1 rovná polévková lžíce mletého pepře
  • 1 rovná polévková lžíce mletého nového koření
  • ½ kávové lžičky mletého zázvoru (nebo o špetku méně)
  • 150 g soli
  • ½ l vývaru z ovařených vnitřností
  • 10 až 15 m tlustých střev
Maso se naseká nahrubo, tučnější části nesmí být větší než hrášek. Škvarky se umelou na strojku, též vnitřnosti. Kroupy se předem smíchají v míse s krví a poté vyklopí na vál. Přidá se nasekané maso, umleté vnitřnosti, škvarky a rozpuštěné střevní sádlo. Všechno se zamíchá, připepří, ovoní novým kořením, zázvorem a podle chuti osolí. Krev je slaná, solíme raději opatrně! Trochu krup musíme mít stále v zásobě, neboť by se mohla hodit na upravení konzistence jelítkového prejtu. Ředíme ho opět vývarem z vnitřností. Jelítka naplníme do střívek a dáme je vařit do hrnce, kde se vařily jitrnice. Teplotu vody udržujeme na 90 °C a zaváříme je po dobu 30 minut. Když vyplavou na hladinu, ozkoušíme zda jsou vařená. Jelítko vyndáme na prkýnko a propíchneme špičatou špejlí. Když z jelítek nevytéká červená tekutina, je vařeno. Vyjmeme je děrovanou naběračkou nebo cedníkem a rozložíme do pekáče tak, jako jaternice. Nesmí se dotýkat a během chladnutí je po 30 minutách jednou otočíme.

Jelítka žemlová

Dělávala se tehdy, když nebylo dostatek krup, nebo když bylo hodně krve. Postup je stejný jako u kroupových jelítek. Kroupy nahradíme zabijačkovou buchtou. Do žemlových jelítek se nemelou škvarky ze střevního sádla, ale musí se nasekat. Dává se jich víc než do kroupových jelit. Nejhlavnější je opravdu dobře vymačkaná buchta. Pro lepší chuť se část jemně nakrájené a vymačkané buchty osmahne na střevním sádle s cibulkou. Poté se smíchá s krví, mletými vnitřnostmi, nasekanými škvarky a nasekaným vařeným bůčkem nebo lalokem. Vše je potřeba promíchat, přidat pepř, nové koření a zázvor. Jelítkový prejt se namíchá na požadovanou hustotu a plní se do střívek. Žemlová jelítka jsou jemnější, příjemnou křupavost dělají škvarky a osmahnutá houska. Vaří se stejně jako kroupová jelítka a zrovna tak je při chladnutí musíme obrátit.
Tlačenka

Zrovna jako jitrničky, tak i tlačenka se chystá na rozdávku sousedům a přátelům. I když se zabíjí v chladném počasí, nevydrží uskladněná moc dlouho. Do týdne se musí zkonzumovat. U jaterniček je doba ještě kratší, protože vydrží cca 3 dny. Tlačenka je chlouba hospodáře, tak většinou výslednou chuť probírá s řezníkem on. Říká se, že jitrnička se dá dosolit, jelítko připepřit, ale pokažená tlačenka je téměř osobní úraz. Chyba při kořenění se nedá napravit. Tady se tlačenka připravovala jen s pepřem a solí. Žádný česnek ani majoránka! "Přeci tlačenka nemá chutnat jako jitrnice"?, tak rozhodl hospodář a všichni souhlasili. "Stačí pepř a sůl a ať se pozná, jaké maso se do tlačenky dalo, protože sláva tlačenky stojí i padá na kvalitním mase!" Světlá tlačenka má být libová a světlé kousky laloku tam musí být jen na ozdobu, aby na řezu nebyla fádní. Je dobré opatřit si do tlačenky ještě navíc jeden nebo dva vepřové jazyky. Libové maso z plecka dodá tlačence mimořádnou chuť, ale hlavně krásnou kresbu. Chcete mít nejlepší tlačenku? U řezníka si nechte k vepřovému jazyku do tlačenky přibalit ještě kousek plecka. Někdo má rád v tlačence i kousek jater. Slezská tlačenka bývá hodně játrová, ale mnohdy se při krájení rozpadá. Tlačenka musí být pevná, rosol má mít růžovou barvu, kterou získá přidáním mletých jater. Když se uřízne plátek, musí se na nás smát jen samé prvotřídní kousky masa. Tu kousek z jazyka, kousek od srdíčka, kostka plecka.

Recept na domácí tlačenku
Na 5 kg tlačenky potřebujeme:

  • 2,7 kg masa z hlavy nebo laloku
  • 0,45 kg kůží
  • 0,5 kg jazyka a srdce
  • 0,5 kg mletých syrových jater
  • 0,3 kg vařených jater
  • vývar dle potřeby
  • cca 100 g soli
  • 1 lžíci pepře
Maso na tlačenku nesmí být převařené. Mělo by být tužší, protože musíme počítat s tím, že se připravené tlačenky ještě celé 2 hodiny vaří. Povařené oloupané jazyky, vařená játra a srdce nakrájíme na větší kousky (kostky). Pokud zbude rypáček, čelisti a líčka, nakrájíme je na dlouhé nudličky. Do hrnce dáme vařit kůže. K tomu potřebujeme jednoho zodpovědného člověka, protože se musí neustále míchat a vařit jen na mírném plameni. Uvařené kůže umeleme a smícháme s masem. Část vývaru z kůží se nechá na dolévání. K masu s mletými kůžemi přidáme mletá játra, přidáme cca půl litru ovarové polévky a pokud je potřeba, tak i několik naběraček vývaru z kůží. Vše opepříme a přisolíme. U tlačenky platí, že když trochu přesolíme, je to ono! Varem se slanost zjemní. Nejhorší je málo slaná tlačenka. Tu už na talíři nedosolíte! Tlačenka patří právem k mistrovským kouskům. Nejde na ní nic ošidit.

Tlačenku plníme do žaludku nebo měchýře, nejčastěji ovšem do koupených plastových tlačenkových střev. Voda na tlačenky musí v hrnci vřít. Než do ní vhodíme tlačenky, musí teplotu snížit na cca 85 °C. Přilijeme do horké vody hrnek studené a teprve potom pomalu spustíme do hrnce tlačenky. Pro řezníka i hospodáře to jsou prý 2 nejnervóznější hodiny z celého dne. Tlačenka se musí vařit velmi opatrně, občas zamíchat a hlídat velmi důsledně teplotu, aby se nezvedla nad požadovaných 90 °C. Po dvou hodinách varu se můžeme přesvědčit, zda je správně vařená. Vyndáme ji a zkusíme ji propíchnout ostrou stranou špejle. Musí vytékat jen čirá tekutina. Propichujeme ovšem jen střívko ze žaludku nebo měchýře, protože otvor se zacelí. Umělá igelitová střívka propichovat nemůžeme. Hlavní je, aby v tlačenkách nezůstal vůbec žádný vzduch. Když tlačenky vyndáme, položíme je do chladu na prkénko. Po třech hodinách je opatrně obrátíme, aby se rozpuštěné sádlo rozptýlilo rovnoměrně mezi masem. Když jsou dostatečně prochladlé, můžeme tlačenky v umělých střevech propíchnout, aby se z nich dostal všechen vzduch. Když jsou studené, položíme na ně prkýnko a dobře je zatížíme, aby dostaly správný oválný tvar a unikl i poslední zbytek nežádoucího vzduchu. Zpravidla necháváme tlačenky odstát do druhého dne. Druhý den ráno se rozhodne, zda jsou vynikající nebo ještě lepší, než byly posledně :-)


Jak se vyvarovat chyb při přípravě tlačenky:

Když se umele moc kůží, je tlačenka tvrdá! Když se namele hodně syrových jater, je tlačenka drobivá! Tlačenka se plní do vepřového žaludku a měchýře. Bohužel to nám nevystačí, tak se musíme zásobit ještě plastikovými střívky.

Tmavá tlačenka
Na 5 kg tlačenky potřebujeme:
  • 2,8 kg masa z hlavy a laloků či bůčku
  • ¼ kg jazyka
  • ½ kg kůží
  • ½ l vepřové krve
  • ¼ l vývaru
  • ¼ l vyškvařeného střevního sádla
  • 90 g soli
  • 1 zarovnaná lžíce mletého pepře
  • 1 kávová lžička jemně umletého nového koření
Maso do tlačenky nasekáme na hrubší kousky a přidáme i jemně nasekané kůže. Příprava se neliší od přípravy tlačenky světlé. Navíc přidáme jen sádlo, nové koření a nezbytnou krev. Konzistence směsi na tmavou tlačenku je podobná polévce. Přidáním vývaru z kůží se zjemní vazba uvařené krve tlačence dodá na chuti. Při pečlivě hlídané teplotě mezi 85 °C až 90 °C tlačenku vaříme cca 3 hodiny. Tmavou tlačenku v umělém obalu můžeme vařit i 3 a ½ hodiny. Správně uvařená je tehdy, když po vpichu nevytéká tmavě zabarvená tekutina. Po uvaření s nimi zachází zrovna tak, jako u tlačenky světlé.
(nejčastěji se maso konzervovalo do sádla; namazat si takovou domácí konzervou krajíc chleba, to byla nejlepší delikateska po zabijačce; čím bylo chutnější, tím rychleji se sádelňákům hledělo na dno)

Škvaření sádla

Sádlo se škvařívalo vždy až druhý den po zabíjačce. Řezník ostrým nožem nakrájel větší část sádla vnitřního i hřbetního. Každé se škvařilo zvlášť a byla to velmi zodpovědná činnost. Vnitřní sádlo je jemná delikatesa, používalo se do svátečního pečiva. Hřbetního sádla bývalo vždy nejvíc a bylo po celý zbytek roku důležitou surovinou pro domácnost. Škvarky z hřbetního sádla, to je dobrota, po které se všichni jen olízli.

(takhle to vypadá, když řezník pověsí svou zástěru na hřebík)

Jak správně vyškvařit čerstvé sádlo?

Není to kumšt, ale chce to trochu trpělivosti. Sádlo je potřeba nakrájet na velké kostky, vzít velký kastrol se širokým dnem nebo pekáč a na dno nalít 2 naběračky vody, aby se sádlo nemohlo připalovat. Voda se postupně vypařuje a sádlo vytvoří po dně slabou vrstvu. Sádlo je potřeba mírně osolit a dát ho škvařit. Poté se teplota pod kastrolem sníží a za stálého míchání se škvaří tak dlouho, než začnou škvarečky růžovět. Pokud máme sádlo i s masem, tyto masové škvarky vybíráme jako první. Aby zůstaly křupavé, musíme je děrovanou naběračkou vyndat, jinak by ztvrdly. Všechny škvarky vybereme z horkého sádla a necháme je na cedníku okapat. Okapané škvarky vyklopíme na mísu a sádlo sběračku po sběračce proléváme sítkem. Určitě se dá všechno sádlo přelít z hrnce rovnou přes síto do sádelňáku, ale riskujeme pěkné popálení od vařícího sádla.

Sádlo se může škvařit též s mlékem. Postup je stejný jako výše uvedený. Když se první voda odpaří, přilije se do sádla půl litru mléka. Sádlo získá slonovinovou barvu a oříškovou příchuť. Mít v komoře pár plných sádelňáků čerstvě vyškvařeného sádla ze zabijačky, to byl poklad, na kterém se dalo přežít zase do další zimy, tedy do další zabijačky.

Zabijačková huspenina
Huspenina se připravovala vždy 2 až 3 dny po zabijačce. Zužitkovaly se všechny malé odřezky masa, které se nehodily ani do guláše. Nejčastěji se do huspeniny dává kolínko, nožičky a zbylé kůže. Poměr masa a kůží má být podle znalců 1:3 a značnou část tvoří tuk. Kolena se vaří zvlášť, nožičky a kůže společně. Vše na mírném ohni dost dlouho necháme provářet až do dokonalého změknutí a klihovitosti. Po uvaření je potřeba vybrat všechny kosti i chrupavky, maso nakrájet na drobné nudličky a vychladlou kůži z kolen i nožiček semlít. Nyní je na řadě to nejdůležitější, tedy správné ochucení huspeniny.

Na 1 kg masa a kůží počítáme:
  • 80 g cibule - dle chuti klidně víc
  • 10 kuliček pepře
  • 5 kuliček nového koření
  • 1 bobkový list
  • 1 l vývaru (v nouzi vody)
  • 1 dl octa
Do vývaru nalijeme část rozemleté kůže, zahřejeme, přidáme pokrájené maso s kousky kůží, koření, pokrájenou cibuli a vše 5 minut povaříme a poté zalijeme octem. Znovu přivedeme k prudkému varu, odstavíme z ohně a naléváme do připravených misek nebo plochého pekáče s vyšším okrajem. Necháme ztuhnout do druhého dne. Ze všech zabijačkových dobrot vydrží právě huspenina nejdéle. V chladné komoře mohla být i týden. Je to proto, že sádlová vrstva na povrchu ji krásně chrání. Před konzumací tuto vrstvu ze sádla odškrábneme.
Řeznická rada, jak poznat správnou huspeninu!
Správná huspenina by měla mít na řezu shora cca 1 cm silnou vrstvu sádla, pak průhlednou linku z rosolu s kousky jemně krájeného masa a úplně vespod bílou vrstvu mletých kůží. Když kůže do huspeniny mixujeme, budou více rosolovat, proto přidáváme více vody. Počítejte ale s tím, že rosol nebude čirý. Dokonalá huspenina nesmí být příliš zatuhlá, ale musí se jemně třást, jako sulc. Aby byla huspenina pohlednější, můžeme přidávat vařenou zeleninu, kyselou okurku a plátky vařených vajec. Podle řezníků to už ovšem není správná zabijačková huspenina!
Co nesmí chybět na žádné zabijačce?
Samozřejmě sladké pečivo. Nejtradičnější byly sváteční koláče a buchty se všemi možnými nádivkami, někde se peče štrúdl. Kousek sladkého každému hostu výtečně srovná chuť. Masové dobroty je radno hojně zajídat chlebem, protože vláknina v něm obsažená na sebe umí vázat tuk a naše trávicí soustava dostává daleko méně zabrat.
(po kuchyni to voní masem, ale na stole nechybí pro spravení chuti koláče, buchty nebo jiné tradiční sladkosti; každý pozvaný host by měl něco na stůl donést)


(pražený mozeček s vejci patří mezi nejlepší zabijačkové lahůdky; první dostane vždy nejváženější host; šikovná hospodyně nese mozeček na stůl během první hodiny zabijačky)

Všechno má svůj konec. Hosté odcházejí s plnýma rukama. V jedné bandasku plnou zabijačkové polévky, v druhé balíček jitrnic, jelítek a tlačenky. A kde je ten slíbený guláš, na který jsem vás navnadila? Skočte si pro něj sem a dostanete ještě pohárek slivovice k tomu. Snad je to nyní komplet :-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
//>
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JP-retired JP-retired | E-mail | 14. ledna 2009 v 16:51 | Reagovat

Paní Šárko, toto je pro mě snad nejúžasnější reportáž, jakou jsem v poslední (dosti dlouhé) době přečetl. Vlastně zatím jen prolétl, neboť to si musím vychutnat. Vzpomínky na události tohoto druhu prožité v raném mladí mi vyskakují před očima...

2 Lenka Lenka | Web | 14. ledna 2009 v 17:48 | Reagovat

Nebudeš věřit, ale zrovna jsem dojedla talíř prdelačky ;-)

Šárko, tys musela během psaní přibrat aspoň 2 kila. Podalas perfektní výkon. Ale přečtu si to lépe až doma  v klídku.

Pěknou zabijačku jsem zažila předloni na statku ve Francii. Prvním kouskem masa, který se ochutnává, jsou kotlety! Naštěstí jsem tam dovezla křen, který tam nepoužívají! Tedy, teď už ano.

Dále se dělala jelítka, ale mám radši naše kroupová.

Pak klobásky, tlačenka (česká je lepší), a neuvěřitelně mnoho sklenic výborné paštiky. A nesmí se zapomenout na ijet ;-)

3 Lenka Lenka | Web | 14. ledna 2009 v 17:50 | Reagovat

Tedy, ne na ijet ale na RIJET. A psala to Bali, ale na Lenky pc ;-)

4 skalis@cmail.cz skalis@cmail.cz | E-mail | 14. ledna 2009 v 18:02 | Reagovat

Šárko, chybí Vám tam důležitá věc, nikde nevidím kalíšek slivovice a to je chyba...

5 toffo toffo | E-mail | 14. ledna 2009 v 20:11 | Reagovat

Tedy, to je paráda. Už jsem čekala netrpělivě na další článek a teď asi vím proč, tento Vám musel dát práci. Zabijačkové dobroty, to je něco, na co mám od dětství vypěstovanou závislost. Bohužel, teď už nejsou domácí tak dostupné. Zabijačkový guláš, ten se u nás pekl v troubě a říká se mu smažák. :)

6 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 14. ledna 2009 v 22:18 | Reagovat

Díky za všechny reakce. Bohužel jsem zjistila, že kus článku ZMIZEL :-) Blog nemá asi kapacitu na tak dlouhé povídaní, to chápu. Psala jsem to všechno přímo na blog, nemám ani kopii. Holt se budu muset ještě trochu potrápit a závěr napsat znovu. Takhle je článek jako ustřelený a pointa je celá pryč. Dokonce i pár fotek se slivovičkou.

7 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 14. ledna 2009 v 22:23 | Reagovat

1 - JP-retired

Díky za kompliment ;-) Jak už jsem se zmínila, celý závěr článku zmizel, tak ho budu muset doplnit.

2 - Lenka & Bali

Ahoj holky! Užijte si to zítra na prima večírku a pozítří budeme pokračovat u nás :-) Ať jste fit!

4 - skalis@email.cz

Došlo k chybě systému blogu a článek se nezaznamenal celý. Než jsem ho odeslala z administrace, byla tam i ta slivovička :-) Závěr znovu dokončím. Bez kapky slivovičky to není pravá staročeská zabijačka, to je jasné. Díky za tuto reklamaci ;-)

8 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 14. ledna 2009 v 22:27 | Reagovat

5 - toffo :-)

Zabijačkový guláš z trouby, to zní promyšleně. Když se to vezme kolem a kolem, tak na plotně v den zabijačky není ani kousek místa, kam by si mohl sednout pořádný kastrol s gulášem. Pečení v troubě je geniální nápad. Jitrničku bych si jen tak někde nekoupila, ale ta domácí byla opravdu lahůdková :-)

9 marmeláda marmeláda | E-mail | Web | 14. ledna 2009 v 22:30 | Reagovat

DolceVito, to je nádhera. Nezapomněla jsi opravdu na nic. Fakt krása! Zatím jsem to vzala hopem, ale ještě se pokochám. Jen ať se to proboha neztratí, budu mít z čeho čerpat. Pár receptíků je mi neznámých. Jo - a jsou tu perfektní fotky, z kterých ta zabijačková atmosféra jen čiší. Díky!

10 Šárka Šárka | E-mail | 15. ledna 2009 v 1:49 | Reagovat

9 - marmeláda :-)

Je to zapeklité téma. Měla jsem asi 150 fotografií a to se těžko vybírá jen pár z nich. Díky :-) Ještě nějakou dobrotu spojenou se zabijačkou chystám na brzké příště. Měj se hezky, v tuto hříšnou hodinu už utíkám spát. Šárka

11 Zdenek Zdenek | E-mail | 15. ledna 2009 v 6:59 | Reagovat

Po vonave zemlovce tahle hruza.... Dost jsem zesmutnel nad nadsenymi reakcemi... Jedeni tohoto zvirete se uz ve velmi davnych dobach nedoporucovalo.

Omlouvam se vsem, kteri nechapou nebo nevedi, ale nemohu jinak.

Z.

12 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 9:34 | Reagovat

11 - Zdenek

Pokud se má psát o staročeských tradicích a české kuchyni všeobecně, zamlčet toto téma by bylo dostt komické, protože vepřové hody se pořádají rok co rok a na řeznických pultech se jitrničky i tlačenky většinou ani neohřejí. To je nepopiratelný fakt. Vepřové maso je základem českého jídelníčku.

Nezáleží na tom, že u nás doma je to jinak a u vás stoprocentně taky. Snažím se psát o vaření věrohodně. V každém případě díky za názor :-)

13 Mánek Mánek | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 9:48 | Reagovat

Šárko, skvěle podané, připadám si, jako bych tam byl...

Zdenek: Nejen žemlovkou živ je člověk! :-)

14 Naďa Naďa | E-mail | 15. ledna 2009 v 10:04 | Reagovat

Milá paní Šárko, tisíceré díky za procházku zabijačkou,mým dětstvím i mládím,které touto událostí bylo několikráte za rok poznamenáno a díky vaší skvělé reportáži se mi vše připomenulo v jasných obrazech.Maminku,která dovezla tetě velikou krabici napečených koláčků, řezy či rolády, ale koláče byly vždy a tatínka,který nejprve byl strážce ohně pod kotlem,kde se vařila ovarová polívka a později večer jak míchá v kotli sádlo, protože na něj podle všech tetiček byl spoleh,sádlo škvařil pomalu, nepil ( to bylo asi to hlavní pro tety)a staral se,aby to jen šumělo a bublalo. Zdeněčku (11), voňavá žemlovka je fajn,ale zabijačka je zabijačka,kdo ji zažil a ochutnal tu správnou atmosféru dění,nezapomene! A ještě jedno velké pozitivum  zabijačka měla,sešla se celá rodina.Ještě jednou můj velký dík!

15 Lucka_B Lucka_B | Web | 15. ledna 2009 v 10:31 | Reagovat

Krásný článek. Leden není čas na hubnutí, jak se nám snaží nasugerovat některé weby, je to čas zabijaček, koblížků, koláčků, punče, grogu a i té slivovice:-) I já jsem si u vašeho povídání zavzpomínala na dětství a zabijačky u babičky. Díky:-)

16 Papaja Papaja | Web | 15. ledna 2009 v 12:26 | Reagovat

Nádhera. Dvakrát v životě jsem na zabíjačce byla - špejlovala jsem jitrničky přesně tak, jak píšeš. Jedl se ovar a voňavý chléb. Ale tenkrát jsem ještě nemohla popíjet tu slivovičku :-( Z toho vidíš, že už je to pěkně dlouho...

Dala bych si teď klidně opáčko. Moc se mi líbí, jak na té "Tvojí" zabijačce je všude krásně čisto...

P.

:-)

PS: Kapacita fotek v článku je skutečně omezená, mně se to jednou také stalo :-(( Také píšu rovnou do blogu - bez kopie a ani to mne nepoučilo :-)

17 Jana Jana | E-mail | 15. ledna 2009 v 13:35 | Reagovat

Koukám, že jiný kraj - jiný recept. U nás na Kladensku se buchta do jitrnic peče z hladké a polohrubé mouky. Babička mě učila, že z hladké se peče a z hrubé se vaří. A do jelit dáváme na kostičky krájenou veku, aby na řezu byla vidět mozaika. Jinak je reportáž úžasná a ještě lepší je si to doma v teplíčku přečíst a prohlédnout fotky - a to vše bez práce !

18 Hydraulik Hydraulik | E-mail | 15. ledna 2009 v 17:14 | Reagovat

Asi bych se ani nevyjadřoval ale JANA mne vlastně ponoukla.Co vesnice to jiný pořad jídel při zabijačce.Co vesnice to jiný recept na jitrnice,prejt,tlačenku atd.Ostatně ve Velkém Ratmírově(nedaleko od Vás) by byl  zabijačkový guláš v tomto podání asi problém.A zase bych řekl co dům to jinak.A ještě bych přidal co řezník to jiná zabijačka.Na zabijačce, kterou povinně absolvuji,jsou prvním jídlem syrová ještě teplá játra naškrábaná na chleba potřený lehce česnekem.A včil mudrujte!Všem řezníkům v zásadě chutná něco sladkého a to jak pečeného tak páleného.Ani se nedivím.Znám také řezníky kteří se konce zabijačky střízliví ani nedožili.To pak byla tláča!A tak podobně se dá vzpomínat.Každému doporučuji zabijačku ne jen na koukání ale pracovní a pěkně se otáčet.Sníte toho o hodně méně než by jeden předpokládal.

Zdraví a děkuje Hy

19 Alena Alena | E-mail | 15. ledna 2009 v 17:15 | Reagovat

Jezis, Sarko!!!!! To je zranice a hned tak po svatkach;

poslala jsem ten site kazdemu, koho znam kdo mluvi cesky!!! To je régal.......

Vsechno bych si dala. Diky a  moc.

Alena.

20 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 17:53 | Reagovat

13 - Mánek

Vypadá to věrohodně a po reportáži se nepřibere :-)

21 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 17:58 | Reagovat

14 - Naďa

Služby tatínka byly k nezaplacení :-) Míchat sádlo je důležitá věc a skutečně to chce být stále ve střehu a raději moc nepít :-) Koláčů a buchet se tam sešlo opravdu víc než dost a kousek sladkého přišel ohromně k chuti :-) Upřímně řečeno jsem víc pozorovala než konzumovala, ale všechno bylo výtečné a dobré. Recepty zde se mohou někomu hodit. Zabijačky byly, jsou a budou. Je to společenská událost a příležitostí k setkání není nikdy dost :-) Kdyby si člověk neodnášel ani drobek výslužky a jenom si popovídal s ostatními, stálo by to za to! Díky za komentář se vzpomínkami :-)

22 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 18:06 | Reagovat

15 - Lucka_B :-)

Díky! Já jsem si zase na tvých stránkách připomněla, že bych měla s našimi čtyřnožci vyrazit ven a pár nadbytečných jitrniček v bíle mrazivém počasí vyběhat.

P.S.

Obdivuji psí smečku, která umí dělat společnost a sportovat s vámi :-)

23 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 18:11 | Reagovat

16 - Papaja :-)

Máš pravdu, že tam bylo opravdu až neuvěřitelně čisto. Oni jsou dokonale sehraný tým! Ivana často připravuje i zvěřinu a prý už ani nespočítá, kolik samostatných zabijaček doma dělala. Pro tento účel mají ještě jednu "polní" kuchyni, aby ta její domácí zůstala netknutá :-) Byl to koncert a osobně jsem si vybírala jenom libové kousky masa a nemělo to chybu! Pivo bylo jako křen a čerstvý křen měl říz :-) Líbilo se mi to od A do Z.

24 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 18:20 | Reagovat

17 - Jana :-)

V tom je kouzlo zabijaček :-) Každý má trochu jiný postup a jiné metody, ale všichni si to umějí náramně dobře zdůvodnit, proč ta jejich metoda je ta jediná správná :-) Já mohu jenom říct, že všechno bylo delikatesní, tak proti uvedeným recepturám nemohu podotknout ani "ň". Všechno jsem ochutnala a musím souhlasit, že jihočeská zabíječka měla své velké kouzlo. Je krásné, že lidová kuchyně je nápaditá a liší se kraj od kraje, vesnice od vesnice :-) To je signál, že česká kuchyně není vůbec nudná! Jsem ráda, že se reportáž líbila a díky za zmínku o jiném tradičním přístupu k zabijačce :-)

25 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 18:20 | Reagovat

17 - Jana :-)

V tom je kouzlo zabijaček :-) Každý má trochu jiný postup a jiné metody, ale všichni si to umějí náramně dobře zdůvodnit, proč ta jejich metoda je ta jediná správná :-) Já mohu jenom říct, že všechno bylo delikatesní, tak proti uvedeným recepturám nemohu podotknout ani "ň". Všechno jsem ochutnala a musím souhlasit, že jihočeská zabíječka měla své velké kouzlo. Je krásné, že lidová kuchyně je nápaditá a liší se kraj od kraje, vesnice od vesnice :-) To je signál, že česká kuchyně není vůbec nudná! Jsem ráda, že se reportáž líbila a díky za zmínku o jiném tradičním přístupu k zabijačce :-)

26 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 18:35 | Reagovat

18 - Hydraulik

Velký Ratmírov je opravdu jen kousek :-) Téma guláš, to je vůbec velký problém. Nemusí to být ani ten zabijačkový. Správný nefalšovaný guláš by měl vypadat jako nezahuštěná polévka, plná masa a voňavé mleté papriky (sladké i pálivé). Zabijačkový guláš má též mnoho podob, a žádné z nich nelze nic vytknout. Když je dobrý guláš, je všechno odpuštěno! Tento recept na zabijačkový guláš je hodně podobný tomu tradičnímu, o kterém se zmiňují mnozí, kteří staré receptury po staletí zaznamenávali :-)

Je krásné, že lidová kuchyně je nápaditá a liší se kraj od kraje, vesnice od vesnice :-) To je signál, že česká kuchyně není vůbec nudná! Není to fascinující, že ve vsi o kousek dál se zabijačka dělá jinak? Vůbec nepochybuji o tom, že to musí být taky zážitek. Kdo se podílí na přípravách zabijačky, má se fakt co otáčet.

Nikdy se nedá říct, že ke správnému výsledku nás dovede jen jeden jediný postup. Proto ta různost příprav a rituálů. Gastronomickou pestrost a nápaditost mám vážně ráda :-) Díky za dobrý tip na výlet k sousedům do V. Ratmírova :-) Je tam krásně!

27 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. ledna 2009 v 18:40 | Reagovat

19 - Alena :-)

Snad si někteří připomenou své mládí a potěší je to :-) Je to skoro jako obrázky zabijačky od Josefa Lady. Škoda jen, že se tam nevejde víc fotografií. Díky a pozdravuj krajany! Šárka

28 jednorožec jednorožec | 15. ledna 2009 v 20:29 | Reagovat

Teda, to byl marathon! Naprosto bezva jsem si početl, díky! (Naštěstí jsem reportáž otevřel sytý, po dobré večeři.)

29 Lucka_B Lucka_B | Web | 16. ledna 2009 v 9:47 | Reagovat

22: Šárko, z mé strany to bohužel teď bylo s tím sportováním dost slabé, nemám zas takovou morálku, abych vyběhla i v arktických mrazech, tak neměj výčitky svědomí:-) A ani teď nemám psího parťáka na běhání, pejsci tahají saně. Tak holt se budu muset namotivovat koupí nových bot na běhání a příští týden vyrazím na bílé pláně:-)

30 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 16. ledna 2009 v 12:51 | Reagovat

28 - jednorožec :-)

Žádná reportáž není tak vyčerpávající, aby se do ní dala zakomponovat i ta opravdová atmosféra. Ale jistě stojí za zmínku pár tradičních receptur, které ke stylové zabijačce neodmyslitelně patří. Jsem ráda, že to nebyla marná práce. Díky :-)

31 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 16. ledna 2009 v 12:53 | Reagovat

29 - Lucka_B

Taky mám výčitky, protože na oltář sportovního boha jsem nepoložila žádné oběti :-) Ať nám ty bílé pláně ještě chvilku vydrží!

32 aida aida | 16. ledna 2009 v 23:53 | Reagovat

Šárko, moc děkuji za pěkný článek, nadělala jste mi chutí až až!

Ač z řeznické rodiny (a sama tzv. "řezník s diplomem"), musím se přiznat, že na opravdové zabijačce jsem vlastně nebyla.

Na druhé straně, dědeček-řezník jitrnice, jelita a tlačenku pravidelně vyráběl (jindy zas  různé klobásky - i vinné- a salámy, vše moc dobré). Při výrobě jsem mu "mohutně" pomáhala (hlavně asi spíš vadila, případně maximálně točila klikou od narážky) . Bohužel zemřel dřív, než jsem začala mít z vaření rozum, takže jsem se ho na spoustu věcí nestačila zeptat, je mi to líto. Zbyla mi po něm jen knížka receptů na uzeniny z doby, kdy se učil, a jeden rukou psaný recept. A taky vybavená řeznická dílna, třeba se někdy později do něčeho pustím, uvidíme.

No a jedna veselá historka se zabijačkou z mého mládí - v rámci výuky na VŠ jsme taky zabíjeli a vyráběli. Jen jsme tam holt do těch jitrnic zapomněli dát majoránku, nedalo se to jíst.

33 Parmalet Parmalet | 20. ledna 2009 v 7:49 | Reagovat

ano

34 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 20. ledna 2009 v 14:02 | Reagovat

32 - aida

Tak krásný komentář jsme nechala tak dlouho bez odezvy. To se omlouvám :-) Být z řeznické rodiny, to má člověk opravdu reálné představy, kde se maso na stole vzalo. Jako malá jsem neměla příležitost dostat se blízko k samotné podstatě věci. Před řeznickým krámkem se ve čtvrtek odpoledne stála dlouhá fronta na kousek flákoty :-) Člověk nikdy nevěděl, co bude a co na něj osobně zbude. Ale mělo to navíc ještě jedno pozitivum. V dlouhé frontě stály samé ostřílené hospodyně, co vědí, jak s kusem masa naložit. Daly se odposlouchat opravdu zajímavé recepty, které fungovaly :-) Maso nemívalo žádné extra popisky. Bylo těžké se zorientovat v tom, co je plecko, co ramínko a krkovička, ale byla to pořádná škola života pro tehdejší mladé hospodyně, mezi které jsem patřila i já :-) Ráda na to vzpomínám a nemám ráda balíčkové maso. To je poněkud fádní nakupování. Raději prohodím pár slov s řezníkem a maso si prohlédnu ze všech stran.

Knížka starých receptur na uzeniny = rodinný poklad! Vzpomínka na zapomenutou majoránku je rozhodně pravdivá. Já jednou dostala důležitý úkol, obalit řízky na cestu na dovolenou :-) Bylo mi asi tak 10 a těch řízků stejný počet. Zapomněla jsem je osolit. Rodina mě chtěla vydědit! Cestovali jsme k moři několik set kilometrů a řízky měly být zlatým hřebem :-) cestou nebyla žádná bistra či otevřené benzínové pumpy, na kterých by se člověk mohl najíst. Ale řízky vypadaly jinak moc pěkně, jen jíst se to fakt nedalo.

35 Eddan Eddan | E-mail | Web | 22. ledna 2009 v 22:27 | Reagovat

Řeznický krámek - hmmm... K tomu pojmu patří zajímavý mikropříběh.

Za totáče někdy v sedmdesátých letech se před takovým krámkem na náměstí v Těšíně zastavil jeden starý pán. Porozhlédl se po lidech, kteří se páskovali do  fronty na nějakou tu flákotu a potřásaje hlavou, takto pravil:

"Za Masaryka bylo nahoře napsáno ´Řezník´ a uvnitř bylo maso. Teď je nahoře napsáno ´Maso´ a uvnitř je řezník..."

Pána kupodivu nezavřeli. :-)

36 pan Kolíček pan Kolíček | E-mail | Web | 23. ledna 2009 v 23:49 | Reagovat

Že Vy chystáte nějakou novou knížku o lidových tradicích s jídlem spjatých (tj. skoro o všech :o)) - jako byste to z ní vystřihla!!! Moc hezké, děkuji, zabíjačky jsem se zůčastnil jen dvakrát v životě a teď koukám co všechno mi uniklo. Ovšem ruční pěchování jitrnec mi v hlavě hučí ještě teď, nechápu, jak to ti chlapi dělají... Asi vyzkouším některý z receptů, nejspíš tlačenku, akurát to budu muset vydělit desíti - jsme na to jen dva a zas tolik známých kolem není. Slivovičku, nutnou při takové činnosti, dělit nebudu, to by nemělo cenu :o))

37 gengstr gengstr | E-mail | 26. ledna 2009 v 18:24 | Reagovat

mate to dobry ale ta porážka beni moc vysvětlena

38 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 22:45 | Reagovat

35 - Eddan :o))

--------------------------------------------------

36 - pan Kolíček :o)

Je pravda, že kdo žije uprostřed lidových tradic, musí se jich sám i účastnit :-) O knize jsem nepřemýšlela, ale za sepsání by paměti starousedlíků jistě stály. Dokonce jsem zjistila, že už to jednou udělali a vydali si knihu v českobudějovickém nakladatelství Dona :o)

39 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 26. ledna 2009 v 22:46 | Reagovat

37 - gengstr

To je proto, že jsem tu nechtěla dělat řeznickou přednášku :-)

40 petr petr | E-mail | 23. února 2009 v 22:49 | Reagovat

je to parada zes to dala dohromady kazdej ma jinej nazor ale pro zacatecnika to je ono do tlacenky je dobry uvarit nizicky zvlast ale jeste prikoupit a nechat vyvar na tlacu drzi jako hrom dik ahoj

41 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 23. února 2009 v 23:07 | Reagovat

40 - petr

Je to jenom takova mala exkurze do jedne zabijacky z mnoha. Ovsem rucim za to, ze vsechno bylo uzasne dobre a mistrovsky provedene. Oni to taky nebyli zadni amateri :-)

42 zdemaha@seznam.cz zdemaha@seznam.cz | E-mail | 5. října 2009 v 23:42 | Reagovat

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat do čeho se dává do zlatova osmažená cibulka,nikde jsem ji v receptu neviděl.Myslím si,že se dává do jelítek,ale nejsem si jistý.Díky za odpověd

43 ivan ivan | E-mail | 1. ledna 2012 v 16:56 | Reagovat

jsem uplně hotový,sliny mám až na kolenách nádhera,palec nahoru.

44 DolceVita DolceVita | Web | 1. ledna 2012 v 19:29 | Reagovat

[42]: zdemaha:

Ano! Bohužel jsem objevila dotaz pozdě. Omlouvám se ...

45 DolceVita DolceVita | Web | 1. ledna 2012 v 19:30 | Reagovat

[43]: ivan:

Děkuji za milý kompliment :-)

46 Pepa Pepa | E-mail | 28. března 2013 v 20:14 | Reagovat

Budu se učit dělat domácí zabijačky

47 cheap junior bridesmaid dresses cheap junior bridesmaid dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:59 | Reagovat

Hello, just wanted you to know I have added your site to my Google bookmarks because of your great blog layout. But in earnest, I think your site has one of the simplest theme Ive came across. It really helps make reading your blog a lot easier.
http://www.untildress.net/special-occasion-dresses.html

48 Klubíčko Klubíčko | Web | 29. září 2014 v 13:05 | Reagovat

Domácí zabijačka je kumšt a taky obrovská rodinná "zábava". Nemyslím ve smyslu legrácek, ale tak nějak mi z toho čiší ta rodinná pospolitost. Já jsem na první zabijačku přijela až loni, do té doby mi to přišlo morbidní. Ale jezdit budu už na každou. Jinak co se týká sádla,my ho děláme podle tohohle "receptu" http://www.zabijacky.cz/skvareni-domaciho-sadla/ a zatím nám vždycky vydrželo až do jarních ředkviček (déle ne, protože chleba se sádlem a ředkvičkama je nepřekonatelný), pak ho vždycky sníme :).

49 haruspice haruspice | Web | 20. června 2015 v 5:44 | Reagovat

online pujcky jeseník :-|

50 ALBERTO ALBERTO | Web | 20. června 2015 v 12:36 | Reagovat

pujcky brno rychle :-|

51 Martin Martin | E-mail | Web | 26. listopadu 2015 v 10:02 | Reagovat

Na domácí zabijačce je nejhezčí ta atmosféra, a ta z těch Vašich fotek přímo kape :) Je fajn, že se tenhle zvyk nezapomněl a pořád se drží. Tenhle týden nám na web poslali fotografie z jedné pravé vesnické zabijačky, pěkně postaru dělané - viz http://www.zabijacky.cz/news/jak-se-dela-domaci-zabijacka1/ Když to vezmu, místa jsou různá, lidé jsou pokaždé jiní, ale ten duch zabijačky je z každých fotek cítit stejně :)

52 Sean Kent Sean Kent | E-mail | 19. dubna 2016 v 23:11 | Reagovat

Hledáte velmi skutečné úvěr? Za přijatelnou úrokovou sazbou? Zpracováno během 2 až 5 pracovních dnů. Už jste byla odmítnuta neustále podle svých bank a jiných finančních institucí? Zde je legitimní nabídky, protože otázka úvěru a bezpečnost je něco, co zákazníci jsou stále více znepokojeni, Gratuluji vám, úroková sazba pro naší nabídky je 3% Pokud máte zájem o získání finanční pomoci, kontaktujte nás ještě dnes na adrese: seankentco-operative@hotmail.com.

Žadatel Osobní údaje.

Tvé jméno:
Částka potřebná:
Vaše země:
Půjčka Doba trvání:
Vaše adresa:
Telefonní číslo:
Měsíční příjem:
Sex:
Vaše číslo Fax:
Tvůj věk:

Kontaktní osoba: Sean Kent.
E-mail: seankentco-operative@hotmail.com

53 Jirka Jirka | E-mail | 25. listopadu 2016 v 13:36 | Reagovat

Ahoj všem. Jedním dechem jsem přečetl celý článek a mohu jediné...poděkovat a závidět :) Každý rok jezdím k soukromníkovi a ten mi prase zabije a očistí ,moje práce je jen ukázat na pašíka kterého chci a pak chytat krev.Bohuužel ho nemám kde chovat ani kde porazit. Doma si ho rozbourám a pak pro mne teprve teprveezačííná zabíjačka. Každý rok brouzdám po netu a hledám ty nejlepší recepty na zabíjačkové dobroty.Letos jsem narazil na tento článek a jsem nadšený. Letošní "zabíjačka" proběhne právě v duchu  zabíjačky zde popsané a už se nejen nemohu dočkat, ale sliny se mi zbíhají tak ,že nevím jak to čekání vydržím. Ještě jednu děkuju za inspiraci a přeju krásné vánoce a skvělý nový rok

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama