3. prosince 2008 v 0:53 | © Šárka / www.gurmanka.cz
|
a nejen to! O tom, že perníkovým chaloupkám odzvonilo a lépe se žije v perníkovém srubu. Odpověď na otázku, "proč najít odvahu utopit pár perníčků v rajské omáčce?", a taky trochu o Vánocích. K tomu recept od perníkářky na dobrý perník a jeden drobný fígl k tomu. Pro sběratele kuriozit starodávný perníkový recept z roku 1798. Už se line perníková vůně i z vašeho domu? Je na ně nejvyšší čas, protože
medový perníček je do srdce chodníček. Chybí vám čas, zručnost a nadání skládat perníčkovou cihličku k cihle? Obraťte se na odborníky, kteří dodávají
perníkové chaloupky na klíč!
Perník má velmi starobylý původ. Samotný vznik perníkářství souvisel s včelařstvím. Ve své době byl med nejrozšířenějším zdrojem cukru. Byla v něm spatřována hojivá i magická síla, proto měl privilegované postavení mezi obřadním pečivem. Přesné receptury jakož i skladba koření byly tajné, ale říkalo se, že nejlepší perníkáři používali na 20 druhů koření. Nejhlavnější kořenící složkou byl pepř, který dal perníku i své pojmenování, které je odvozeninou od slova "peprný". První zmínky o výrobě perníku se v Evropě objevily ve 13. století. Do naší země tradice perníku přišla počátkem 14. století z Německa, kde měl již svůj věhlas prvotřídní norimberský perník. Nejstarší zmínku o perníku v Čechách můžeme vypátrat v roce 1335, kdy se traduje, že se na jarmarku v Turnově prodávaly perníky. Je to nejstarší zpráva o českém perníkářství vůbec. První perníkáři a výrobci tzv. "calet", nazývaní caletníci, se usadili v hojném počtu v Praze nedaleko Staroměstského náměstí. Roku 1348 byla na počest jejich řemeslu pojmenována ulice na "Caletnou", dnes Celetná.
CALETNÍCI
je název pro výrobce pečiva, kteří v době Karla IV. pekli v Praze na "CELETNÉ" dříve Caletné ulici placky zvané "calty".Byly dělány ze směsi všech mouk - žitné (říkalo se režné), dále pšeničné a ovesné. Dříve pekaři nepekli vše co se dělalo z mouky. Jednotlivá řemesla byla od sebe oddělována, a každý mohl dělat jen to své. Ve městě tak byl třeba jen jeden pekař, kobližník, a od jiných řemesel třeba kovář, punčochář, košíkář, truhlář, a tak podobně. Ve větších městech, kde by jeden řemeslník nemohl stačit poptávce jich bylo více.
Podle druhů pekařských výrobků se pekaři rozdělovali na: 1) pekaři pekoucí chleba
2) pecnáři (plachetníci) pekoucí režný chléb
3) koláčníci, kteří pekli koláče
4) mazanečníci pekoucí mazance
5) oplatečníci a pekaři "boží", kteří připravovali kostelní hostie
6) kobližníci pekli koblihy a ostatní smažené pečivo
7) caletníci pekli sladké placky
8) perníkáři pracovali s medovým těstem a tvořili z něj perníky a marcipán
Postupem času se jednotlivé specializace slučovaly. Cech perníkářů a caletníků měl k sobě velmi blízko. Pod názvem calta se později můžeme setkat s pečivem z mouky bílé (vánočka) a caletka označovala housku. Nakoukněte na řemeslné tržiště.
Tvary perníků značily výjevy biblické, žertovné i erotické. Srdce bylo považována za symbol sídla duše, teprve později se stalo symbolem lásky. Původní dřevěné formy byly vytlačeny kovovými vykrajovátky a řemeslo perníkářské se rozšířilo mezi lid. Dnes se malované perníčky nejčastěji věší na vánoční stromek. V České republice je město Pardubice výrobou perníku nejznámější a má přívlastek město perníku. Pardubický zdobený perník navázal na historickou tradici perníkářů a podle originálních receptur se pečou a zdobí perníky všemožných tvarů, na které čekají milovníci této sladké pochoutky ve všech koutech světa.
Tradice perníku má i dnes po celé zemi své "lidové" pokračovatele a tak jsem potkala skvělou perníkářku, která se rozdělila o svůj perníkový recept. Nemáte chuť darovat někomu své horké srdce z lásky? Zkuste mu ho upéct.
Recept od perníkářky na velmi dobrý perník
- 100 g tekutého medu
- 50 g rozehřátého tuku (Hera)
- 4 celá vejce
- 250 g moučkového cukru
- špetka mleté skořice
- špetka utlučeného anýzu
- 6 utlučených hřebíčků
- 20 g sody
- 650 g hladké mouky
- 1 vejce na potírání perníčků před pečením
- 1 vejce na potírání perníčků po pečení
V míse utřeme med s tukem, vejci, cukrem a veškerým kořením. Přidáme sodu a mouku. Těsto důkladně vypracujeme a necháme ho do druhého dne odpočinout. Druhý den z rozváleného těsta vykrajujeme všechny možné tvary, potíráme rozšlehaným vejcem a pečeme na plechu, který jsme důkladně vytřeli tukem nebo na pečícím papíru. Upečené horké perníčky ještě jednou potřeme vajíčkem. Když perníčky vychladnou, zdobíme je bílkovou polevou. Funkčnost receptu máte možnost si ověřit tady. Terezce se vážně podařily mistrovsky a k dokonalosti je dovedla bílkovým zdobením v moderním pojetí :-)
Perníková rada
Aby byl doma upečený perník velmi dlouho vláčný, je potřeba přidat při zadělávání těsta trochu černého neslazeného čaje.
Co se starými tvrdými perníčky? Dostala jsem geniální radu, že nic neokoření a nezahustí lépe rajskou omáčku tak, jak to dokáže několik v horké omáčce utopených rumových perníčků. Tleskám za tento geniální nápad! Skladba koření je pro vůni samotné rajské omáčky opravdu dokonale vyladěná, proto se metoda zahušťování omáček strouhaným perníkem praktikovala již u našich pra pra pra předků. Když jsem to zkoušela, vůbec jsem o kouzlu rumových perníčků nepochybovala. Klidně těch perníčků upečte o jednu krabici navíc (pokud ovšem patříte k milovníkům rajské omáčky :-)
Moderní ježibaba nebydlí v perníkové chaloupce, ale v dokonalém
perníkovém srubu! Nemáte chuť místo pečení perníčků vytvořit rovnou úžasnou perníkovou stavbu? S takovým architektonickým projektem nebude doma rozhodně nuda :-) Aby závěr zůstal v perníkovém stylu, nesmí chybět pohádka
O perníkové chaloupce.
Užijte si voňavou adventní pohodu!
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
To je ale náhoda, od včerejška mi v lednici odpočívá těsto a dnes si mastím svaly na svojí první perníkovou chaloupku. Ještě si musím zmenšit šablonu, nechci se hned poprvé snažit o monstrózní stavbu a taky se bojím, abych jí vůbec slepila dohromady. :) Díky za nový článek, už jsem se těšila.