Mít v kapse modrou šerpu, udělila bych pověstný titul "Cordon bleu" někomu, kdo upoutal mou pozornost a rozhodně by si ji zasloužil, protože vynalezl něco geniálního. Gastrofest sliboval bohaté kulinářské zážitky s rybími, zvěřinovými a sladkými dobrotami i ze sousedních zemí, které přivítalo českobudějovické výstaviště. Vyrazila jsem tam o sobotním ránu. Akce to nebyla přímo omračující, ale našla jsem tam pár zajímavostí, o které se s vámi ráda rozdělím.
Co bylo k vidění a ochutnání?
Letošní ročník nabídl ochutnávku Slovenska, Maďarska, Rakouska a Německa. Začít bych měla tím, co bylo cítit na sto honů a byl to na rožni se otáčející mladý býček (100 g grilované rozkoše za 55,00 Kč). Ugrilovat celého býčka, to už chce kus zkušenosti. Nedozvěděla jsem se, co že je to za plemeno ani od grilmajstra, ale musím uznat, že otáčivý moment grilu a dobu rožnění odhadl naprosto dokonale. Maso se na jazyku jenom rozplývalo a kolemjdoucí se dohadovali, že podle barvy masa to je rozhodně vepř :-) S celým grilovaným býčkem se člověk jen tak snadno nesetká. Určitě by vás ta vůně trochu přibrzdila a pokud nemáte nic proti masu, vidím vás stát ve frontě.
Slovensko se prezentovalo haluškami s ovčí brynzou, plněnými pirohy a strapačkami se zelím. Maďarsko lákalo k turistickým cílům a nabízelo lázeňské pobyty s léčebnými procedurami. Z proslulého maďarského kuchařského umění moc vidět nebylo, kotlíky (od sobotního rána přes oběd) zely prázdnotou a vůni guláše s ohnivou barvou maďarské papriky můj nos nezaznamenal. Zakoupit se dala mletá maďarská paprika, klobásy a tradiční kotlíky. Kdo nebyl líný, mohl se na maďarský kotlíkový guláš pozvat doma :-) Rakousko nabízelo výrobky z BIO farmy, dobré víno, likéry i destiláty a překvapivě též pestrou paletu těstovin. Německo představilo hotelnictví, sdružení pod názvem Q TOP HOTELS - svaz hoteliérů z Čech a Německa, kteří se snaží o společný destinační marketing. K tomu nové trendy zařízení do profesionální kuchyně. Zase jsem se nechala chvilku unést konvektomatem a vzpomněla si na doby, kdy mi věrně sloužil. Stejně si ho jednou koupím domů! Když jsem si všechno prohlédla, byl čas na ochutnávku něčeho dobrého.
(Vůně česneku a majoránky se vznášela nad pultem s domácí zabijačkou, která měla početnou skupinu obdivovatelů, jak už to tak v zemích českých bývá.)
Z gastronomie jste se mohli nechat očarovat rybími a zvěřinovými specialitami v pavilonu J a podívat se na Kuchařské čarování Petra Stupky v pavilonu Z a tamtéž si prohlédnout nové trendy v zařízení profesionálních kuchyní. U pana Stupky jsem se zastavila, protože jeho show měla skutečný smysl. Zatraktivnil českou rybu tak, že ji zbavil kůže a všech kostí a separoval pouze prvotřídní rybí maso. Žádné konzervační látky, žádná barviva, žádná Éčka. Geniální výrobek nese název "Kapří" - určitě si klikněte na odkaz. Prosadit se na našem trhu není snadná záležitost, ale možná vaše děti si na této dobrotě již dávno pochutnávají, protože odběrateli jsou ve velké míře školní kuchyně. Ochucený drcený rybí polotovar má mnoho možnosti využití. Např. jako rybí sekaná (přírodní, se sýrem, zeleninová, luštěninová, pohanková, rýžová), kapří biftečky, kapří bramborák, kapří řízek, kapří polévka, kapří noky a knedlíčky, kapří halušky. Nemá smysl dál popisovat, jak se s tímto produktem dá čarovat. Pojďte se rovnou podívat, jak to vypadá na talíři.
Cizrnový koláček už před pečením vypadá slibně, tak jsem se nechala zlákat na celé degustační menu a posadila se k prostřenému stolu hned u pódia.
V nabídce bylo prosté, ale naprosto delikátní menu, které se skládalo ze Zelného salátu s pórkem a pohankou / Zelného salátu dočervena s řepou a jablky, doplněno Kapří paštikou / Rostbeafem / Bylinkovou krkovičkou.
Chuťová kompozice rybí paštiky byla delikatesní! V oblasti paštikového umění se nenechám jen tak něčím ošálit, protože ten, kdo pobýval jednou nohou ve Švýcarsku a tou druhou ve Francii, toho řemeslo paštikářské dostihlo a nutně musel ochutnat pochoutky dalece přesahující tu naši českou fantazii. Paštika je velké umělecké dílo. Tato rybí se panu Stupkovi dokonale povedla! Nečekala jsem na jazyku takovou ladnost v chuti rybího masa, jemné zeleniny a decentních tónů koření. (Garantuji vám, že tohle by vaše děti jedly!) Hned jsem dostala chuť do tvoření paštiky z geniálního rybího produktu, ale bohužel zakoupit se na místě nedal. Ovšem vím, kam pro něj jít. Rovnou za třeboňskými rybáři! 1 kg čistého rybího masa pod názvem "Kapří" se prodává za 150,00 Kč. Rybí paštika bude! Tentokrát kapří z Kapří :-) Mohlo by se zdát, že jsem na kapry úchyl, ale mohu vás ujistit, že ještě před pár lety jsem si myslela, že jíst kapra je vánoční povinnost a po celý zbytek roku ho klidně mohu ignorovat. Přesvědčila jsem se už nejméně 100x, že Jihočeši to s místními rybami umějí tak, že i milovník luxusnějších ryb si s chutí kapra nechá naservírovat.
"Vypečené kapří ocásky a staročeská lepenice". Marně hledat v těchto vypečených kapřích kouscích kosti nebo snad nepříjemný rybí pach. Ani jedno ani druhé se v nich nevyskytovalo. Prostě dobře vypečené a předem v bylinkách naložené chutné rybí maso. O půvabech staročeské lepenice není potřeba říkat nic. Kdo tohle jídlo babiček znal, ten si dal. Na můj vkus byla přidaná zeleninová příloha moc výrazná a zbytečně rozházela ladnou kompozici masa a kaše se zelím. Nebylo potřeba odvádět pozornost na stranu zeleniny.
"Kapří biftečky se sýrem a čerstvým špenátem & cizrnový koláček", k tomu pikantní zelenina (ač nemám nic proti zelenině, i zde jsem ji mohla postrádat, protože smetana s čerstvě nastrouhaným křenem bifteku z rybího masa slušela dokonale).
Za tento skvělý přístup ke konzumci rybího masa a chutnou prezentaci bych panu Stupkovi navlékla onu modrou šerpu, kterou během osmnáctého století uděloval francouzský král těm, kteří v řemesle kuchařském vynikali. Oceňuji především to, že jeho čarování s kapřím masem je nápadité a např. o letošních "Holašovických selských slavnostech" byl panem Stupkou prezentován třeboňský kapr v podobě "Zauzený kapr na ořechovém dřevě", "Kapří biftečky s přídavkem čerstvého špenátu a sezamu", "Selský kapr bez kostí" a "Pečený kapr na víně". Protože k rybě patří víno, nechybělo ani na Gastrofestu a tak jsem si mohla k ochutnávce rybích dobrot dopřát Svatomartinského ze Znojma.
Na samotný závěr rybího hodování se podávalo čokoládové pohlazení s medovou smetanou. Se šálkem dobré kávy to byla příjemná sladká tečka za rybím čarováním.
Atrakcí Gastrofest 2008 byl obří dort v podobě zasněženého českobudějovického náměstí i s kašnou, který vykouzlili studenti Střední odborné školy obchodu služeb a podnikání a VOŠ v českobudějovické Kněžkodvorské ulici. Perníkový dort je věrnou kopií náměstí.
Okraj tvořilo 56 perníkových chaloupek a na zdobení se spotřebovalo 20 kg glazury a 20 kg strouhaného kokosu pro vytvoření dojmu zasněžené romance, která připomněla blížící se vánoční svátky. Česká kniha rekordů má další zápis a docela jsem měla chuť kousek perníčku si uloupnout :-) Charakteristická vůně perníku byla příjemná. Rekordy tohoto druhu nemám ráda, ale byl to zajímavý nápad, který kopíroval skutečnou podobu náměstí ve své impozantnosti. Byla to taková cukrařina s architektonickými prvky, na které se podepsaly sličné perníkářky (celá třída perníkářek! - to aby to těm ostatním nebylo líto, protože do záběru se mi dostaly právě tyto dvě usměvavé dívčiny :-)
Vzpomněla jsem si na slavného muže jménem Marie Antoine Careme. Právě on povýšil cukrářství na opravdové umění. Měl talent pro harmonii, symetriku, velké estetické cítění a styl. Jeho dorty byly geniálními architektonickými díly, nad kterými zůstával rozum stát. Narodil se 8. června 1784, zemřel 12. ledna 1833, ale současná gastronomie stále čerpá z jeho bohatého literárního odkazu.
Samozřejmě to nebylo to jediné, co jste si mohli k snědku dopřát. Perník se odlupovat nesměl, na něm si pochutnají Jeníček s Mařenkou a ještě jiné děti, o kterých pohádka o perníkové chaloupce neříká nic :-) Kdo ví, jestli vůbec dnešní moderní děti znají pohádku o Perníkové chaloupce a Ježibabě? Mají vůbec rády perník? Já ho milovala a ze všech tetiček jsem měla nejraději tu z Pardubic.
Pro milovníky japonského sushi byla k dispozici malá restaurace, kde jste se mohli nechat obsloužit gejšou v tradičním kimonu. Všimla jsem si, že víc pozornosti přitahovala tradiční zabijačka a býček na rožni. Možná snad, kdyby se sushi podávalo starým japonským stylem, byl by sushi bar do posledního místa obsazen :-)
V jiném pavilonu si mohli na své přijít milovníci zvěřiny a pochutnat si na tříchodovém degustačním menu za pouhých 120,00 Kč = Zvěřinová paštička s lískovými ořechy / Vepřová panenka s grilovanou zeleninkou a řeckými brambůrkami / Vídeňská vafle s višní a čoko mousse.
Všechno vypadalo úžasně, těžko se hledalo u stolu volné místečko. Známka toho, že tato degustace za to stála a kdo ke stolu zasedl, ten neprohloupil.
Po předešlé degustaci jsem už u stolu ani volné místo nehledala a místo chuťových zážitků jsem šla lovit ty barevné do fotoaparátu. Podařilo se mi stát u pána, co se loudal s vepřovou panenkou, tak jsem mu vyblejskla jeho vídeňskou vafli :o) Vzájemně jsme se s mužem přemlouvali, že si tuto degustaci ujít nenecháme, ale nakonec jsme se shodli na tom, že oba dva máme poněkud netrénované žaludky, tak jsme to vzdali. Od té doby jsme neměli důvod uvažovat o tom, kam se posadit a co si ještě dát dobrého. Nic tak úchvatného a neodolatelného jsem na svých toulkách výstavištěm nenašla. Ovšem není vyloučeno, že jsem nebyla ve správný čas na správném místě :-)
Z gastronomické akce si zpravidla člověk něco nese ještě domů, tak ani já jsem nebyla žádná výjimka. Objevila jsem Babiččin ovocný čaj, který je připraven podle staročeské receptury, samozřejmě bez konzervantů a s přírodními sladidly. Jedná se o koncentrát pro přípravu ovocného čaje, který je úžasně voňavý a lahodný. Ochutnala jsem Mango se zázvorem a ta chuť si mě získala po prvním doušku. Ovoce v tomto čaji získalo tepelnou úpravou lehkou karamelovou chuť, kterou oceníte v momentě, až porci čaje s ovocem přelijete vroucí vodou v šálku a zavoní z něj jemná vůně koření (skořice, zázvor, badyán, anýz, kardamon). Vybrat si můžete z různých druhů ovoce (meruňka, višeň, švestka, borůvka, ostružina, rakytník, černý bez, arónie, pomeranč, ananas atd.) Fruktózová řada je doporučena diabetikům, sportovcům, dětem nebo při redukční dietě.
Při fotografování této grilované pečínky se sešel můj objektiv s daleko lepším objektivem a jak už to tak bývá, u dobrého jídla se odnepaměti domlouvají nejrůznější komploty, domluvila jsem si profesionální kurs fotografování ;-) Gastrofest jsem příjemně uzavřela a i když sobota na výstavišti mohla být daleko víc gastronomicky ohromující, neboť nepokryla celou plochu výstavního areálu, přeci jenom jsem si něco pozitivního odnesla. Nelituji času, který jsem návštěvě věnovala, ale vynahradím si to za rok tady, protože to je zatím nejlepší gastronomický veletrh, který jsem měla možnost navštívit. Gastrofest v ČB se doufám bude rok od roku zlepšovat a nabídne toho mnohem víc! Já se do té doby naučím lépe fotografovat ;-)
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
Šárka | 
Zde hledá
Ty jitrnice vypadají táák lákavě!!! Až mě přešla chuť na tu brokolici, co se mi právě připravuje... ;-)