Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Listopad 2008

Brambory s jablky dušené ve víně

20. listopadu 2008 v 2:46 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Brambory
Teplé jídlo, které budete mít na stole dříve než za 5 minut. Je den vína, přidávám tedy vinnou recepturu, kterou jsem si specielně na svátek vína vymyslela. Ať už jste příznivci Beaujolais nebo s ním nechcete mít nic společného, občas si připravit něco na víně je příjemným zpestřením naší chuti. Nepřicházím s ničím složitým ani s tak typickým receptem, jako je Kohout na víně nebo Hovězí po burgundském způsobu (Boeuf Bourguignon). Můj recept je daleko jednodušší a dost možná všechny potřebné ingredience budete mít po ruce.


Brambory s jablky dušené ve víně

Možná na první pohled jsem ve vašich chuťových buňkách nevzbudila žádné emoce, ale bude to tím, že jste neochutnali. Aby bylo jídlo na stole opravdu do 5ti minut, je potřeba spolehnout se na vynález pana Papina. Výsledek nezklame!

Pro 2 hladové osoby si připravte:
  • 5 - 6 brambor
  • 3 jablka (těm s červenou slupkou to v pokrmu sluší nejlépe)
  • 1 lžíce olivového oleje
  • mořská sůl
  • čerstvě mletý pepř
  • nějaká bylinka (čerstvá majoránka nebo tymián) - není vyloučeno, že se to dá udělat i bez bylinek, ale já je po ruce mám, proto je téměř nikdy nevynechám
  • 1 lžička jablečného octa
  • 2 dl vína (zkoušela jsem to s bílým i červeným - obě vínka obstála)
  • 1 plátek másla (podle chuti a dietního režimu) - přimlouvám se za to, aby jste máslo z receptu nediskvalifikovali, protože jeho chuť umí v každém pokrmu příjemně pohladit
Brambory oloupeme a nakrájíme na plátky cca 3-4 mm vysoké. Jablka neloupeme, ale přepůlíme a vyřízneme jadřince. Nakrájíme je též na plátky. Do Papinova hrnce cákneme na dno trochu olivového oleje, vhodíme plátky brambor s plátky jablek, lehce osolíme, opepříme čerstvě mletým pepřem, přidáme kapku jablečného octa a zalijeme vínem (ideální je lehké víno s ovocnou chutí - klidně Beaujolais), vhodíme plátek másla a bylinkovou kytičku. Už nic nebrání tomu, abychom hrnec postavili na kamna. Zatím stále bez poklice. Minutku zahříváme a poté hrnec uzavřeme poklicí. Počkáme až poprvé odfoukne pára přes ventil a od té doby vaříme cca 4-5 minut. Jen co ucítíme lehký závan karamelizace ovocných šťáv a bramborového škrobu s vůní vína, které do sebe nasály brambory i jablka, je čas hrnec z kamen odstavit. Přeneste ho rovnou do dřezu a proudem studené vody nechejte všechnu páru zkondenzovat. Ventilek bleskem klesne k poklici a v kuchyni to přestane soptit voňavými parami. Hrnec otevřete a můžete si ihned pochutnat na dokonale měkkých a chutných bramborách, které krášlí jablka a elegantní odér vína. To vše parfémované decentními tóny bylinek.

Máte na stole jídlo, které vás v chladném počasí zahřeje a udiví, jak rychle se ze syrových brambor dá uvařit. Nesnažila jsem se přemýšlet o tom, co bych si k takto připraveným bramborám měla ještě připravit a dala jsem si na svou porci pěknou kopičku sýra cottage a pochutnala jsem si opravdu královsky. Takto připravené brambory můžete podávat s bílým masem (kuřecí, krůtí, králičí, rybí), to už je jen na vaší chuti. Já jsem se spokojila jenom s bramborami a neměla jsem pocit, že mi v tu chvíli maso na talíři chybí. Soustředila jsem se na všechny lahodné tóny, které jsem v jídle objevila. První verze byla s vínem bílým a čerstvou majoránkou. Druhá verze měla voňavý základ ve víně červeném a čerstvém tymiánu. Těžko označit jednoho vítěze, protože jsem si pochutnala 2x.
Možná doma nemáte Papinův hrnec! Samozřejmě to jde připravit i jinak, ale kouzlo vařených brambor právě v tomto hrnci je jedinečné. A těch možností přípravy, které se přímo nabízejí, těch je skutečně nepočítaně. Já jsem prostě bramborová :-) Bramborových receptur bude u nás doma vonět víc, protože jsem se pustila do bramborové kuchařky, která bude speciální přílohou časopisu. Než bramborové číslo vyjde, na to je ještě čas. Zítra vychází Vánoční kuchařka, která je přílohou časopisu DIAstyl, tak je potřeba myslet vánočně (informace pro přátele, kteří mě upomínali, abych jim to nezapomněla povědět včas :-)

Až budete chystat vánoční cukroví, tak právě rychlé receptury budou v popředí vašeho zájmu. Zkuste třeba takto upravené brambory. Třeba si vymyslíte nějaký svůj báječný recept. Pokud bude z brambor a bude to minutová záležitost, klidně se přijďte pochlubit. Troufám si tvrdit, že dřív jak za 5 minut se syrové brambory neuvaří ;-)



Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

GASTROFEST České Budějovice 2008

18. listopadu 2008 v 4:02 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Co rozhodně stojí za to!


Mít v kapse modrou šerpu, udělila bych pověstný titul "Cordon bleu" někomu, kdo upoutal mou pozornost a rozhodně by si ji zasloužil, protože vynalezl něco geniálního. Gastrofest sliboval bohaté kulinářské zážitky s rybími, zvěřinovými a sladkými dobrotami i ze sousedních zemí, které přivítalo českobudějovické výstaviště. Vyrazila jsem tam o sobotním ránu. Akce to nebyla přímo omračující, ale našla jsem tam pár zajímavostí, o které se s vámi ráda rozdělím.

Co bylo k vidění a ochutnání?

Letošní ročník nabídl ochutnávku Slovenska, Maďarska, Rakouska a Německa. Začít bych měla tím, co bylo cítit na sto honů a byl to na rožni se otáčející mladý býček (100 g grilované rozkoše za 55,00 Kč). Ugrilovat celého býčka, to už chce kus zkušenosti. Nedozvěděla jsem se, co že je to za plemeno ani od grilmajstra, ale musím uznat, že otáčivý moment grilu a dobu rožnění odhadl naprosto dokonale. Maso se na jazyku jenom rozplývalo a kolemjdoucí se dohadovali, že podle barvy masa to je rozhodně vepř :-) S celým grilovaným býčkem se člověk jen tak snadno nesetká. Určitě by vás ta vůně trochu přibrzdila a pokud nemáte nic proti masu, vidím vás stát ve frontě.
Slovensko se prezentovalo haluškami s ovčí brynzou, plněnými pirohy a strapačkami se zelím. Maďarsko lákalo k turistickým cílům a nabízelo lázeňské pobyty s léčebnými procedurami. Z proslulého maďarského kuchařského umění moc vidět nebylo, kotlíky (od sobotního rána přes oběd) zely prázdnotou a vůni guláše s ohnivou barvou maďarské papriky můj nos nezaznamenal. Zakoupit se dala mletá maďarská paprika, klobásy a tradiční kotlíky. Kdo nebyl líný, mohl se na maďarský kotlíkový guláš pozvat doma :-) Rakousko nabízelo výrobky z BIO farmy, dobré víno, likéry i destiláty a překvapivě též pestrou paletu těstovin. Německo představilo hotelnictví, sdružení pod názvem Q TOP HOTELS - svaz hoteliérů z Čech a Německa, kteří se snaží o společný destinační marketing. K tomu nové trendy zařízení do profesionální kuchyně. Zase jsem se nechala chvilku unést konvektomatem a vzpomněla si na doby, kdy mi věrně sloužil. Stejně si ho jednou koupím domů! Když jsem si všechno prohlédla, byl čas na ochutnávku něčeho dobrého.

(Vůně česneku a majoránky se vznášela nad pultem s domácí zabijačkou, která měla početnou skupinu obdivovatelů, jak už to tak v zemích českých bývá.)

Z gastronomie jste se mohli nechat očarovat rybími a zvěřinovými specialitami v pavilonu J a podívat se na Kuchařské čarování Petra Stupky v pavilonu Z a tamtéž si prohlédnout nové trendy v zařízení profesionálních kuchyní. U pana Stupky jsem se zastavila, protože jeho show měla skutečný smysl. Zatraktivnil českou rybu tak, že ji zbavil kůže a všech kostí a separoval pouze prvotřídní rybí maso. Žádné konzervační látky, žádná barviva, žádná Éčka. Geniální výrobek nese název "Kapří" - určitě si klikněte na odkaz. Prosadit se na našem trhu není snadná záležitost, ale možná vaše děti si na této dobrotě již dávno pochutnávají, protože odběrateli jsou ve velké míře školní kuchyně. Ochucený drcený rybí polotovar má mnoho možnosti využití. Např. jako rybí sekaná (přírodní, se sýrem, zeleninová, luštěninová, pohanková, rýžová), kapří biftečky, kapří bramborák, kapří řízek, kapří polévka, kapří noky a knedlíčky, kapří halušky. Nemá smysl dál popisovat, jak se s tímto produktem dá čarovat. Pojďte se rovnou podívat, jak to vypadá na talíři.

Cizrnový koláček už před pečením vypadá slibně, tak jsem se nechala zlákat na celé degustační menu a posadila se k prostřenému stolu hned u pódia.

V nabídce bylo prosté, ale naprosto delikátní menu, které se skládalo ze Zelného salátu s pórkem a pohankou / Zelného salátu dočervena s řepou a jablky, doplněno Kapří paštikou / Rostbeafem / Bylinkovou krkovičkou.
Chuťová kompozice rybí paštiky byla delikatesní! V oblasti paštikového umění se nenechám jen tak něčím ošálit, protože ten, kdo pobýval jednou nohou ve Švýcarsku a tou druhou ve Francii, toho řemeslo paštikářské dostihlo a nutně musel ochutnat pochoutky dalece přesahující tu naši českou fantazii. Paštika je velké umělecké dílo. Tato rybí se panu Stupkovi dokonale povedla! Nečekala jsem na jazyku takovou ladnost v chuti rybího masa, jemné zeleniny a decentních tónů koření. (Garantuji vám, že tohle by vaše děti jedly!) Hned jsem dostala chuť do tvoření paštiky z geniálního rybího produktu, ale bohužel zakoupit se na místě nedal. Ovšem vím, kam pro něj jít. Rovnou za třeboňskými rybáři! 1 kg čistého rybího masa pod názvem "Kapří" se prodává za 150,00 Kč. Rybí paštika bude! Tentokrát kapří z Kapří :-) Mohlo by se zdát, že jsem na kapry úchyl, ale mohu vás ujistit, že ještě před pár lety jsem si myslela, že jíst kapra je vánoční povinnost a po celý zbytek roku ho klidně mohu ignorovat. Přesvědčila jsem se už nejméně 100x, že Jihočeši to s místními rybami umějí tak, že i milovník luxusnějších ryb si s chutí kapra nechá naservírovat.
"Vypečené kapří ocásky a staročeská lepenice". Marně hledat v těchto vypečených kapřích kouscích kosti nebo snad nepříjemný rybí pach. Ani jedno ani druhé se v nich nevyskytovalo. Prostě dobře vypečené a předem v bylinkách naložené chutné rybí maso. O půvabech staročeské lepenice není potřeba říkat nic. Kdo tohle jídlo babiček znal, ten si dal. Na můj vkus byla přidaná zeleninová příloha moc výrazná a zbytečně rozházela ladnou kompozici masa a kaše se zelím. Nebylo potřeba odvádět pozornost na stranu zeleniny.
"Kapří biftečky se sýrem a čerstvým špenátem & cizrnový koláček", k tomu pikantní zelenina (ač nemám nic proti zelenině, i zde jsem ji mohla postrádat, protože smetana s čerstvě nastrouhaným křenem bifteku z rybího masa slušela dokonale).


Za tento skvělý přístup ke konzumci rybího masa a chutnou prezentaci bych panu Stupkovi navlékla onu modrou šerpu, kterou během osmnáctého století uděloval francouzský král těm, kteří v řemesle kuchařském vynikali. Oceňuji především to, že jeho čarování s kapřím masem je nápadité a např. o letošních "Holašovických selských slavnostech" byl panem Stupkou prezentován třeboňský kapr v podobě "Zauzený kapr na ořechovém dřevě", "Kapří biftečky s přídavkem čerstvého špenátu a sezamu", "Selský kapr bez kostí" a "Pečený kapr na víně". Protože k rybě patří víno, nechybělo ani na Gastrofestu a tak jsem si mohla k ochutnávce rybích dobrot dopřát Svatomartinského ze Znojma.



Na samotný závěr rybího hodování se podávalo čokoládové pohlazení s medovou smetanou. Se šálkem dobré kávy to byla příjemná sladká tečka za rybím čarováním.

Atrakcí Gastrofest 2008 byl obří dort v podobě zasněženého českobudějovického náměstí i s kašnou, který vykouzlili studenti Střední odborné školy obchodu služeb a podnikání a VOŠ v českobudějovické Kněžkodvorské ulici. Perníkový dort je věrnou kopií náměstí.


Okraj tvořilo 56 perníkových chaloupek a na zdobení se spotřebovalo 20 kg glazury a 20 kg strouhaného kokosu pro vytvoření dojmu zasněžené romance, která připomněla blížící se vánoční svátky. Česká kniha rekordů má další zápis a docela jsem měla chuť kousek perníčku si uloupnout :-) Charakteristická vůně perníku byla příjemná. Rekordy tohoto druhu nemám ráda, ale byl to zajímavý nápad, který kopíroval skutečnou podobu náměstí ve své impozantnosti. Byla to taková cukrařina s architektonickými prvky, na které se podepsaly sličné perníkářky (celá třída perníkářek! - to aby to těm ostatním nebylo líto, protože do záběru se mi dostaly právě tyto dvě usměvavé dívčiny :-)
Vzpomněla jsem si na slavného muže jménem Marie Antoine Careme. Právě on povýšil cukrářství na opravdové umění. Měl talent pro harmonii, symetriku, velké estetické cítění a styl. Jeho dorty byly geniálními architektonickými díly, nad kterými zůstával rozum stát. Narodil se 8. června 1784, zemřel 12. ledna 1833, ale současná gastronomie stále čerpá z jeho bohatého literárního odkazu.
Samozřejmě to nebylo to jediné, co jste si mohli k snědku dopřát. Perník se odlupovat nesměl, na něm si pochutnají Jeníček s Mařenkou a ještě jiné děti, o kterých pohádka o perníkové chaloupce neříká nic :-) Kdo ví, jestli vůbec dnešní moderní děti znají pohádku o Perníkové chaloupce a Ježibabě? Mají vůbec rády perník? Já ho milovala a ze všech tetiček jsem měla nejraději tu z Pardubic.

Pro milovníky japonského sushi byla k dispozici malá restaurace, kde jste se mohli nechat obsloužit gejšou v tradičním kimonu. Všimla jsem si, že víc pozornosti přitahovala tradiční zabijačka a býček na rožni. Možná snad, kdyby se sushi podávalo starým japonským stylem, byl by sushi bar do posledního místa obsazen :-)

V jiném pavilonu si mohli na své přijít milovníci zvěřiny a pochutnat si na tříchodovém degustačním menu za pouhých 120,00 Kč = Zvěřinová paštička s lískovými ořechy / Vepřová panenka s grilovanou zeleninkou a řeckými brambůrkami / Vídeňská vafle s višní a čoko mousse.
Všechno vypadalo úžasně, těžko se hledalo u stolu volné místečko. Známka toho, že tato degustace za to stála a kdo ke stolu zasedl, ten neprohloupil.
Po předešlé degustaci jsem už u stolu ani volné místo nehledala a místo chuťových zážitků jsem šla lovit ty barevné do fotoaparátu. Podařilo se mi stát u pána, co se loudal s vepřovou panenkou, tak jsem mu vyblejskla jeho vídeňskou vafli :o) Vzájemně jsme se s mužem přemlouvali, že si tuto degustaci ujít nenecháme, ale nakonec jsme se shodli na tom, že oba dva máme poněkud netrénované žaludky, tak jsme to vzdali. Od té doby jsme neměli důvod uvažovat o tom, kam se posadit a co si ještě dát dobrého. Nic tak úchvatného a neodolatelného jsem na svých toulkách výstavištěm nenašla. Ovšem není vyloučeno, že jsem nebyla ve správný čas na správném místě :-)
Z gastronomické akce si zpravidla člověk něco nese ještě domů, tak ani já jsem nebyla žádná výjimka. Objevila jsem Babiččin ovocný čaj, který je připraven podle staročeské receptury, samozřejmě bez konzervantů a s přírodními sladidly. Jedná se o koncentrát pro přípravu ovocného čaje, který je úžasně voňavý a lahodný. Ochutnala jsem Mango se zázvorem a ta chuť si mě získala po prvním doušku. Ovoce v tomto čaji získalo tepelnou úpravou lehkou karamelovou chuť, kterou oceníte v momentě, až porci čaje s ovocem přelijete vroucí vodou v šálku a zavoní z něj jemná vůně koření (skořice, zázvor, badyán, anýz, kardamon). Vybrat si můžete z různých druhů ovoce (meruňka, višeň, švestka, borůvka, ostružina, rakytník, černý bez, arónie, pomeranč, ananas atd.) Fruktózová řada je doporučena diabetikům, sportovcům, dětem nebo při redukční dietě.
Při fotografování této grilované pečínky se sešel můj objektiv s daleko lepším objektivem a jak už to tak bývá, u dobrého jídla se odnepaměti domlouvají nejrůznější komploty, domluvila jsem si profesionální kurs fotografování ;-) Gastrofest jsem příjemně uzavřela a i když sobota na výstavišti mohla být daleko víc gastronomicky ohromující, neboť nepokryla celou plochu výstavního areálu, přeci jenom jsem si něco pozitivního odnesla. Nelituji času, který jsem návštěvě věnovala, ale vynahradím si to za rok tady, protože to je zatím nejlepší gastronomický veletrh, který jsem měla možnost navštívit. Gastrofest v ČB se doufám bude rok od roku zlepšovat a nabídne toho mnohem víc! Já se do té doby naučím lépe fotografovat ;-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Když začíná padat vůně vanilky

11. listopadu 2008 v 17:09 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Povídání (nejen) o jídle
Venku spadlo všechno listí, od pole vane severák, obloha je plná sněžných obláčků, jen se na nás sesypat. V krbu plápolají březová polena a na kamnech se vaří první láhev vína, kterou jsem neváhala obětovat na "svařáček", protože smysl v těchto dnech má všechno, co umí zahřát. Starý uštrikovaný vlňák s rolákem, teplé proužkované ponožky, hrnec horké bramboračky nebo knížka s hřejivou atmosférou. V předvánočním období zaručeně nejlépe s vánoční tematikou. Taková zbrusu nová "Vánoční kuchařka" od Jany Zatloukalové se mi včera dostala do rukou, tak si v ní pojďte se mnou zalistovat. Já už ji stihla u toho svého svařeného vínka, s nohami pěkně v teple krbu přečíst celou. Prošla jsem všemi etudami a skončila až na straně 148, etudou děkovací. Autorka knihu nazvala "Vánoční kuchařka pro dceru" - návod na přežití prvních samostatných vánoc a zdokonalení všech dalších - věnováno všem, kdo se úkolu přichystat ty nejbáječnější Vánoce zhošťují s láskou, vášní a poprvé v životě.



Já vím, že cílová skupina nejsem já ;-) Ale proč se nenechat pozvat na Vánoce k Janě rovnou domů? Alespoň budu mít příležitost nahlédnout, jak se Vánoce strojí jinde. Jejich kouzlo spočívá v tradičním opakování všech vzpomínkových Vánoc, jak je pamatuji z kuchyně svých babiček i té dokonalé maminčiny, kde jsem směla pomáhat. Já sama se již nedopočítám let, kdy jsem je chystala zcela samostatně. Je to opravdu docela dávno :-) Se svou samostatností jsem začala velmi brzy, ale zásadně dodržuji všechny dobré vánoční rituály, které právě v té naší rodině panovaly, protože moc dobře vím, že tam je ukryté to dokonalé vánoční kouzlo. Vanilkové rohlíčky musí být s lískovými oříšky, vánoční kapří polévka štědrá a nešetřit ani jikrami, natož se šidit jenom masem z rybích hlav. Na másle osmahnout čerstvou zeleninu a přidat kousek pěkného rybího masa navíc. Lepší chuť vývaru vykouzlí kapka bílého vína, o barvu se postará špetka šafránu. Rybí polévka je mistrovský kousek mojí maminky a její vanilkové rohlíčky jsou nejlepším vánočním dárkem, jaký si od ní přeji. Málem bych zapomněla na její sádlové koláčky, tmavé od hořkého kakaa a s čepičkou domácí rybízové zavařeniny. Mužská část rodiny došla k názoru, že do bramborového salátu žádný salám nepatří a majonéza musí být domácí. Pamatuji si dědu, jak neúnavně šlehal a babička přikapávala olej po kapkách :-) Asi nikdo nepochybuje o tom, že na svých Vánocích měnit nebudu vůbec nic. A určitě ani Vy se na to nechystáte. V kuchyni se najednou objeví staré zápisky na umaštěných papírcích, které psala ještě babička inkoustovou tužkou ;-) Pilnější hospodyňky si jistě dávno domácí receptury převedly do podoby pohodlnější a trvanlivější. Pro případ, že k rodinným tradicím nevede žádná cesta, recept na vanilkové rohlíčky od maminky vám již nikdo neprozradí, jsou tu kuchařské knihy, které mají za úkol situaci zachránit a dovést vás ke kýženému cíli.


Skryté poselství Janiny "Vánoční kuchařky". Milá dcero, … Krásné Vánoce! máma …

Neznám lepší období, kdy si uvědomí každá matka, jak je krásné udělat tým se svými dcerami a pustit se do vánočních příprav ;-) Jsem ráda, že mám ve svém týmu holky rovnou 2 a tak bych jim chtěla vzkázat, … "budu vás potřebovat!" :o) Na opravdovou pomoc svým dcerám by matka měla přispěchat vždy první! Věřím tomu, že žádná z nás na to nezapomene a pokud to jen trochu jde, tak Vánoce budou zrovna tak úžasné, jako byly v dobách našeho dětství a také loni. Vanilkové rohlíčky podle starého receptu po babičce jsou nejlepší na světě a Vánoce jsou krásné právě proto, že ani běžící léta nás nenutí k tomu, abychom staré domácí zvyky a tradice musely měnit. Snad jen už neházím za hlavu pantofel a nesnažím se poslouchat, z kterého směru slyším štěkat psa :-) Na zlatou kapří šupinku pro štěstí pořád věřím! Proto nad kaprem neohrnuji nos a beru to jako úžasnou záležitost, že v jeden moment si skoro všichni pochutnáváme na tradiční štědrovečerní české večeři se smaženým kaprem (řízkem:-) a bramborovým salátem. Ne všechny národy se mohou pochlubit tak dokonale stejnou atmosférou.

Přesně to samé ví i Jana, která se snaží to své poselství předat své rodině a podělit se i s těmi, kteří nemají kam jít pro vánoční inspiraci. Za to jí patří dík! Jestli je mezi námi matka, která nemá čas na to, aby se svou dcerou napekla alespoň misku vánočního cukroví, může kniha posloužit jako praktický vánoční dárek, ale nikdy nenahradí ty společné vřelé okamžiky, které se dají upéct jenom ve společné kuchyni v době nejintenzivnější vůně vanilky. Má etuda děkovací: Díky Jano za pozvání ke Tvému vánočně prostřenému stolu!

Doma a s láskou připravené Vánoce jsou pro nás všechny těmi nejbáječnějšími okamžiky, kdy neservírujeme na svátečně prostřený stůl jen ty nejchutnější a nejpečlivěji připravené pokrmy, ale také kus našeho "mateřského" srdce. Jak se to dělá, na to nám nikdo recept nedá, ale stačí naslouchat své mateřské intuici ;-)

Máte na vánočním stole taky kousek smaženého kapra? Vlastníte recept na babiččiny vanilkové rohlíčky? Kupujete už dárky? Trápí vás členové domácnosti s vyvinutým detektivním nadáním, kteří polovinu cukroví zbaští již před Vánoci a ani dobře utajené dárky neuniknou jejich pozornosti? Těšíte se na Vánoce? Dny plné vanilky jsou nám za zády! Máte doma pomocníčky, kteří jsou ochotni vykasat si rukávy a ponořit je s vámi do mouky ;-) Kolik máte doma šikovných holek? (samozřejmě krom Vás :o) Voní to u vás doma krom kuchařského umu také kapkou rumu?

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Hříbkový koláč

10. listopadu 2008 v 19:24 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Houby
O hříbkovém koláči - snídani na vidličku a vejcích na slanině. Když je řeč o snídani, vždycky tomu něco předchází. Tu důkladnou snídani na vidličku přece musí někdo připravit? Pokud je řeč o hříbkovém koláči, musí se najít dobrovolník, který vyrazí do lesa s košíkem pro čerstvé hříbky. Než bych ho hledala, vyrazila jsem sama. Nikde není psáno, že se musím vracet s košem plným hub.

Kdo si uměl do sobotního rána přivstat o kousek dřív, než se stačila zvednout opona ranního šera a vyrazil si o víkendu ještě naposledy na houby, určitě neprohloupil a s prázdným košíkem se domů nevrátil. Ten kdo si trochu pospal a vyrazil za ranního rozbřesku, mohl mít pocit, že je v lese sám a nebude se muset s nikým dělit o bohatou hříbkovou úrodu, která tam na něj jistojistě čeká :-)
To, že je houbová sezóna ještě v plném proudu, jsem se mohla přesvědčit sama, když jsem chodila mechovým lesem a počítala odkrájené nožičky hub, z kterých už má touto dobou radost dávno někdo jiný a těší se, co s nimi provede. Usmažit? Uvařit? Nasušit nebo zamrazit? Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí :-) Hub jsem si nesla jen tak na dně košíku, ale právě kvůli umírněnému množství mohl vzniknout recept na moc chutný hříbkový koláč. Místo houbovky bude v neděli svíčková! Doma jsem stihla ještě připravit snídani a posnídat se všemi ostatními členy domácnosti, kteří si snad ani nevšimli, že jsem vyrazila do lesa. Alespoň jsem nemusela potupně ukazovat to "nic" v košíku :-)

Když najdete jen tak pár hub, můžete si připravit houbovou delikatesku podle mého receptu. Pokud vaše domácnost oplývá ještě chlazeným křehkým těstem rozváleným na pečícím papíru, máte to raz dva hotové. V tom případě ještě před čtením receptu rozpalte troubu na 180 °C. Možná to stihnete v tak krátkém časovém limitu, že slaný koláč bude ozdobou prostřeného stolu k bohaté víkendové snídani.

Hříbkový koláč
(snadná, rychlá, téměř dietní a lesem vonící lahůdka, kterou připravíte rychlostí blesku)
  • 1 křehké těsto rozválené na pečícím papíru
  • pár čerstvých hříbků
  • 1 lžíce olivového oleje nebo másla
  • sůl a čerstvě mletý pepř
  • 1 balíček plátkového uzeného sýru
  • kousek mladé neloupané cuketky
  • 1 kysaná smetana (250 ml)
  • 3 vejce
Houby očistíme (nejlépe už v lese!), pokrájíme na plátky a na opánvičce s malým množstvím oleje osmahneme. Osolíme, opepříme a necháme pár minut prochladnout. K houbám přidáme kelímek kysané smetany, 3 celá vejce, cuketku nakrájenou na drobné kostičky a kostičky uzeného sýru. Směs promícháme, ještě přisolíme a opepříme, ev. přidáme nějakou tu zelenou bylinku a připravíme si koláčovou formu. Těsto na pečícím papíru vmáčkneme do formy a vlijeme všechnu směs a povrch koláče zarovnáme.
Do předehřáté trouby na 180 °C vložíme koláčovou formu a pečeme tak dlouho, až povrch zezlátne, což odpovídá času 35 minut. Líbezné houbové vůně se dočkáme mnohem dřív.


"Jé, cuketky? Já je nemám rád!" Když se setkáte u vás doma s někým podobným, tak si klidně poslužte kostičkami šunky nebo slaniny. Já dávám přednost šťavnatosti, ladnosti a lehkosti cuketek. Zvláště o sobotním ránu. Slaninu musím nechat na neděli, protože vejce bez slaniny působí v neděli poněkud neklidně na některé členy mé domácnosti, kteří na nedělní snidani kladou opravdu velký důraz a vůně smažených vajec se slaninou je prostě uklidňuje :-)
Snídaně na vidličku je víkendová rozmařilost. Kdo z nás si na ni nepotrpí? Barva žloutků domácích vajec prozáří i deštivou neděli.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Stoprocentní kokosová rozkoš

3. listopadu 2008 v 13:19 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Sladká kuchyně



aneb "Kokosový koláč utopený v pomerančové štávě". Kolik znáte koláčů, které se obejdou úplně bez mouky a jsou plné kokosu a pomerančové šťávy? Kokosový koláč utopený v pomerančové šťávě je dokonalým blahem pro milovníky kokosu, kteří si konečně můžou dát do nosu a nasypat si štědrou dávku přímo do koláče. Pracovně jsem si tento recept nazvala "Vánoční kokosový koláč" a řeknu vám, co mě svedlo k tomu, myslet na Vánoce už teď.

Kokosový koláč utopený v pomerančové šťávě

  • 250 g strouhaného kokosu
  • 250 ml pomerančové šťávy
  • 250 g přírodního cukru nebo alternativního sladidla (javorový sirup, med)
  • 4 lžíce slunečnicového oleje
  • 6 čerstvých vajec
Strouhaný kokos zalijeme pomerančovou šťávou a necháme nejméně 30 minut odstát, aby kokos nasál všechnu tekutinu a změkl. Přidáme cukr, olej, žloutky a dobře promícháme. Z bílků ušleháme tuhý sníh a zlehka promícháme s kokosovou směsí.

Koláč vlijeme do kulaté teflonové formy, kterou vymažeme tukem a vysypeme lehce moukou (zkusila bych mouku nahradit strouhaným kokosem, protože kokosové kouzlo by se tím ještě umocnilo :-)
Nejideálnější bude forma silikonová a odpadne nám práce s vymazáváním a vysypáváním formy, což je geniální. V předehřáté troubě na 170 °C pečeme 45 minut. Teplý koláč je fantastický, ale ocenila jsem ho i ve stavu odleželém druhý den.
"Co mají všichni s tou vánoční atmosférou už teď?", slyším bručet ze všech koutů. Snažím se předčasnými vánočními nástrahami prokličkovat bez újmy na zdraví, ale stejně mě doběhly. Před měsícem jsem pracovala na "Vánoční kuchařce", která vyjde jako speciální příloha časopisu DIAstyl. Tím jsem se chtě nechtě na vánoční notu naladila už v říjnu a probírala v paměti vánoční recepty a při psaní mi chyběla ta opravdová vanilková vůně, bez které nejsou Vánoce.

Vánoční atmosféru jsem si vykouzlila v šálku čaje s vůní vanilkových rohlíčků. Jak snadné a jak dokonalé :o) Zkuste zabloudit do světa čajů, vánoční kolekce sypané slasti s vůní adventu, sněhových vloček, vanilkových rohlíčků a pohody se bude vznášet pod nos z hrníčku a můžete plánovat, jestli začít Vánoce chystat s mírným předstihem a zda si v duchu vánočních tradic upečete vlastnoručně pár kousků cukroví, které vám naservírují jako na zlatém podnosu krom vanilky i vůni bezstarostného dětství a vykouzlí útulnou atmosféru maminčiny kuchyně. K tomu je potřeba sáhnout po těch nejtradičnějších recepturách vánočního cukroví, které k našim českým Vánocům patří. Nejlépe nalistovat ve staré maminčině kuchařské knize, ve které listovala už babička. Pokud nemáte kam sáhnout, nabízím dobrý tip od Libuše Vlachové "Domácí vánoční cukroví". Je to přesně ta kuchařka, kterou můžete potřebovat.

Na 224 stranách dokonalá vánoční iluze za 49,00 Kč.

Nepečete? Tady vám upečou a pošlou krabici cukroví rovnou pod nos. Cukrárna Maruška bere objednávky již nyní.
(pytlík s vánočním čajem umí zahřát zrovna tak dobře, jako svetr s jelenem :-)

Pokud chcete mít Vánoce podle svých představ, začněte přemýšlet o tom, co napsat Ježíškovi, nebo začne on hýřit originálními nápady, které vás dokonale vyvedou z míry :-) Milý Ježíšku, abych tě zbavila starostí s přemýšlením, tak jsem připravila podle svého vlastního objektivního hodnocení seznam dárků, které si určitě zasloužím :o) Pokud pustím svou fantazii na druhý břeh tvých originálních nevšedních nápadů, které by mě měly určitě potěšit, tak pro jistotu připojuji seznam několika věcí, kde bych radost z dárku předstírat neuměla. Myslím, že 2 psi & 1 starý kocour v baráku stačí, tak opravdu nenos žádné další roztomilé štěně ani kotě. Ježíšku, s výletem na Kubu za mnou nechoď, to už zkoušel můj muž a trefil se s datem do okamžiku, kdy uragán bičoval břehy Varadera. Pokus se prosím o dárek s menší dávkou adrenalinu a nenech se od něj přemluvit :o) Já myslím, že mě osobně bude stačit trochu té domácí pohody, tak tady jsem ti upekla "Vánoční kokosový koláč", aby se nám o Vánocích lépe přemýšlelo. Upřímně řečeno, už jsem přemýšlet začala, protože mám ráda vánoční pohodu, tak si ji nenechám v prosinci zkazit. Už nebudu na poslední chvíli pobíhat po městě ověšená vánočními balíčky, ale pěkně v klidu se budu courat třeba zámeckým parkem a místo rukavic si nechám dlaně hřát o sklenici svařeného vína. Jak to praktikujete Vy? :o) Málem bych zapomněla ... Máte vůbec slabost pro kokos? V tomto článku je ho víc než dost, tak aby z toho nebyla předvánoční alergie ;-)



Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.





In commemoratione omnium fidelium defunctorum

2. listopadu 2008 v 12:41 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Povídání (nejen) o jídle


I když chci psát o kultu zemřelých, vpravila jsem do článku jeden recept. Nikoli recept na rakvičky se šlehačkou nebo žloutkové věnečky, který by komicky zlehčil tragično, ale opravdový recept na "dokonalý a spokojený život". Věříte vůbec, že něco takového existuje?

Pátý opat kláštera Cluny Odilo na přelomu prvního tisíciletí nařídil slavit památku všech věrných zemřelých, latinsky In commemoratione omnium fidelium defunctorum, a určil den 2. listopadu.

Svátek tisíce plamínků za hřbitovními zdmi připomíná křesťanskou tradici starou právě 1010 let, čas Dušiček. Svět živých se prolíná se světem mrtvých duší a hlavou nám běží vzpomínky na ty, kteří opustili tento svět. Poklidné hřbitovy na konci obcí a měst se staly pestrobarevným jarmarkem, který se koná rok co rok ve stejnou dobu. Ometené spadané zlaté listí z náhrobků, náruče nevadnoucích umělých květin bez vůně, zkrocené plamínky svíček uvězněné ve skleněných krytech, bolest v duši a slzy na tváři, marná snaha dát smrti půvaby v ten jeden jediný den.

Bohuslav Rynek
báseň "Dušiček"

Ti, kteří hřáli nás, ti, jež jsme potkávali,
se nyní scházejí na naše pěšiny,
ti, kteří zemřeli, své staré nesou žaly
a usedli by rádi na práh hostinný.

Snad upomínají nás ve skřehotu ptáka,
jenž kolem oken přelétá,
snad vůní vábí větev křivolaká
ty, kteří odešli už ze světa.

Když jejich touhy jsou již prozářeny,
snad útěchou jim bude rudý list
a pohled oknem na kříž rodné stěny,
stín oblaku…Jdou mrtví k nám, jdou číst,

co máme psáno na dlani a v tváři
my živí, vzešlí z mrtvých života,
zda jméno jich jest v srdce kalendáři,
zda památkou jich krev nám šepotá.

Je srdcí kalendář souhvězdí plná kniha,
pohádek, písní, pamětí.
Tam života dnů zsinalost a tíha
hodinu smrti nachem zasvětí.

Procházeli jste se někdy hřbitovem, na kterém nikdo z vašich blízkých neleží? Jen tak, pro ten pocit přiblížit se těm, které jste nosili v srdci a k jejich náhrobku vás v tu chvíli dělila vzdálenost, která se dá jen stěží překonat? Třeba jen proto, že jste chtěli mezi hřbitovními zdmi nasát trochu té smuteční atmosféry a připomenout si okamžiky, které už odvál čas, ale pořád ve vzpomínkách hřejí tak nějak laskavě? Zamotat se do davu o den "dušičkový", nikdo nebude koukat, kterým směrem jdou vaše kroky. Šla jsem od brány dlouhou pěšinou mezi řadami naparáděných a opečovávaných hrobů až k zadní hřbitovní zdi, kde cesta končí, už není tak hezky dlážděná a vešla do světa ticha a zapomenutých náhrobních desek lidských duší, které už nejspíš nikomu léta nechybí …

V tom nejzapomenutějším a nejvzdálenějším místě od hlavní hřbitovní brány jsem objevila dojemné pietní místo Kongregace Školských sester de Notre Dame. Místo, na kterém se život schází se smrtí dnes a denně, s láskou upravené, prosté všech výstředností, pokorné a dojemné. Pro ten zvláštní pocit občas mlčky projdu kolem a vzdám obdiv věrným pozůstalým sestrám, které ač neznám, vnímám s jakou láskou na své sestry Mučednice vzpomínají. Každý rok na širokém hrobě prostě ozdobeném měkkými mechovými polštářky a bílými květy slaměnek, vyskládanými do zbožných symbolů, denně plápolají plamínky svíček


… rok co rok přibude práce pro rytce mramoru a pár nových jmen zemřelých sester, které ukončily svou laskavou a obětavou cestu životem … s. M. Bohuvěra, Benona, Dárie, Maxmiliána, Verena, Domicilla, Felicita, Forérie, Vilemína, Virgínie, Realína, Maristella, Tarsicita, Erna, Venarda, Priska, Aurélie, Terezie, ? …

... tady dostávám pocit, že drobné stařičké dámy i svou smrt umí nést s noblesou a v duchu se stydím, že já se jí bojím.
Chceme přeci věřit tomu, že fantazie je silnější než vědění, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích léčí smutek a láska je silnější než smrt, ale život a smrt jsou jako milenec s milenkou v jedné náruči, na jedné posteli ... na "naší" posteli … Věříte, že existuje dokonalý recept na život?

Matka Tereza
Hymna života

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.
Jak jednoduchý se zdá recept na život v podání této mimořádné ženy!

Nestihla jsem v tomto dni projít hřbitovní branou a jít známou cestou tam, kde mají svá pevná místa moji blízcí. Podzim vnímám jako smutek v krásně barevném kabátě. Černě šatí naše duše, ale sám se zlatě leskne v korunách stromů. Potrvá ještě chvilku než nám lehne k nohám a přijde zima, čas adventu. Vzpomínky na ztracené duše zahřejí, ale už nemůžeme udělat víc. Na druhou stranu je potřeba se zamyslet nad našimi vztahy tam, kde ještě pozdě není a vzít si k srdci Reynkův vzkaz: "Neosmělena váhá naděje, vřelosti více třeba dáti slovu, než duše o duši se zahřeje."

Prapůvod Dušiček odkazuje na keltský svátek Samhain, jehož tradice se dodnes odráží v podobě Halloweenu. Dušičky veřejnost obecně pojímá jako svátek smutku, oproti tomu liturgické pojetí v tomto dnu spatřuje naději na velikonoční vzkříšení. Slavnost Všech svatých a Památka zesnulých uzavírají církevní rok. Na přelomu listopadu a prosince přichází advent, který otevírá pro křesťany nový liturgický rok. Tradice uctívání památky zesnulých má na našem území kořeny již v dobách předkřesťanských. Kult památky vašich blízkých zesnulých si uctěte právě tak, jak je vám to příjemné. Prostě si jenom vzpomeňte!

Robert Fulghum
O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.

V Kardašově Řečici je dům posledního zastavení Školských sester de Notre Dame (dům pro sestry, které již svou povinnost splnily a nemají vzhledem ke svému úctyhodnému věku dostatek sil, aby konaly další šlechetné činy, dům je místem jejich posledního pozemského odpočinku). Do kláštera nešly z nešťastné lásky, tato velmi rychle pomine; ale život v povolání musí mít daleko hlubší a trvalejší motivaci. Řeholní povolání není pracovní smlouva, ale životní stav. Kongregace Školských sester de Notre Dame je určena k výchově a vzdělávání dětí; sestry pracovaly od r. 1950 jako kvalifikované učitelky a ošetřovatelky mentálně postižených dětí. Neseděly celý den v kapli, nechodily se sepjatýma rukama v modlitbě a neutíkaly před světem. Byly světu užitečné ...

Smutek není žádná výkladní skříň, které si mají všimnou ostatní!
Smutný podzimí čas mám ráda a jeden plamínek svíčky pro všechny mé blízké duše stačí na to, abych si uvědomila, že mi tu chybí. Je naprosto jedno, kde ten plamínek plápolá, když hřeje v srdci.
Podzim je krásný i se svou smuteční náládou.


Dobrý tip: Máte rádi recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.