Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Francouzská domácí kuchyně

30. října 2008 v 12:34 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Co rozhodně stojí za to!


(aneb reportáž rovnou od stolu) - Ze všech francouzských gastronomických kouzel a fines má největší věhlas poctivá francouzská kuchyně domácí. Dostala jsem pozvání ke stolu a nemusela jsem kvůli tomu ani cestovat do sladké Francie. Stačilo zajet do místa, které nese název Tři Sekery a zazvonit u dveří domku, kde bydlí paní Dagmar Derré. Dobré jídlo vonělo klíčovou dírkou a příjemné teplo domácího krbu udržovaly společně paní domu a Lenka Světová, autorky báječných kuchařských knih, které vás naučí milovat olivy a mořské ryby. Obě knihy již před časem spatřily světlo světa a úspěšně se prodávají ještě dnes. Holky si trénovaly nové téma na další společnou kuchařskou knihu pěkně v kuchyni :-) A já byla u toho a mohla se ohřát o horkou plotnu a přesvědčit se, že holky o jídle dokážou pěkně psát a nečiní jim ani problém jídlo v kuchyni nachystat s profesionální jistotou a ženskou noblesou. Přijměte pozvání k bohatě prostřenému stolu a přeneste se do společnosti dvou milých žen, které se možná díky svým knihám dostaly do vašich příbytků. Překročte se mnou práh do útulného domova ve stylu francouzského venkova.
V místnosti hřála kamna a plápolavé světlo rozohnilo všechny barvy do ještě veselejších tónů. Starý nástěnný otvírák na víno vykonal svou službu a první korkový špunt letěl do houfu ostatních vinných vzpomínek.

  • Zde je vývrtka - užitečný klíč k odemknutí studnice důvtipu, pokladnice smíchu, hlavního vchodu přátelství a brány příjemných pošetilostí.
  • Vína, jež si pamatujete nejlépe, nemusí být nutně ta nejlepší, která jste kdy okusili. Ta nejvyšší kvalita nemusí oslnit tolik, jako mnohem skromnější nápoj vypitý v příznivěji nakloněném prostředí.

Připravit večeři pro přátele, to znamená položit na pekáč všechnu svou příchylnost, všechnu svou dobrou vůli, všechny své úspory, všechno své veselí a radost, a čekat, až se to všechno po třech hodinách vaření pod pokličkou rozvoní parami štěstí (E. de Pomiane)

Podle stejného receptu připravila večeři i Dáša :-) Žádná doporučovaná ingredience mi nescházela.Plná miska šneků nenechá nikoho na pochybách, že se ocitl ve francouzské kuchyni. Jemná vůně bylinkového másla stoupá líně do nosu ze šnečího podnosu, pevně uchopte ulitu do kleští a úzkou vidličkou vyškrábněte jemné šnečí masíčko. Zručnosti je potřeba maličko, jsou to "potvory klouzavý". Šneci po burgundském způsobu mohu absolutně doporučit, ale věřte tomu, že sebelepší mražený polotovar se nevyrovná tomu, když je připraví sama Dáša z čerstvých surovin.
Jste-li milovníky tradičních českých receptur, jistě vám doma nechybí nějaká ta kniha z pera M. D. Rettigové, kde jste si mohli všimnout, že tradiční vánoční specialitou bývaly šneci po burgundsku a labužníci se této pochoutky dožadují i dnes. S úspěchem! O Vánocích najdete restauranty, kde vám je v tradiční podobě nabídnou. Možná patříte mezi ty, kdo šneky nejedí ... i když je ještě nikdy neochutnali ;-) Dostanete-li příležitost, nebála bych se toho. Správný labužník prahne po poznání, jděte v jeho šlépějích a nešlápnete vedle.
Bez čerstvých šneků a čerstvého "opravdového" másla se neobejdete, ale výsledek stojí za to. Zapomeňte na plané řeči, že existuje něco, jako "věrná sestra másla". Máslo nemá sourozence! Ve Francii to moc dobře vědí, proto si na domácím másle každá hospodyně zakládá. Ať to stojí co to stojí.

Každý kuchyňský prostor začíná na kuchyňském parapetu. Komu se nelení, tomu se zelení. Nemít zahradu není důvodem k tomu, nemít po ruce ani snítku čerstvé bylinky.



Věříte tomu, že je sůl nad zlato? Francouzi ano a na svou Fleur de Sel z Camargue dopustit nedají. Kouzelná dóza na stole je jako šperkovnice, ze které si každý může bílého zlata nabrat tolik, kolik jeho chuť snese. Denní dávka soli by však neměla překročit hranici 10 g. Víte kde sůl absolutně miluji? Ve slaném másle, když solné krystalky křupou lehce v zubech a chuť soli se spojí s báječnou vůní čerstvého pečiva.


Báli jste se přijmout pozvání ke stolu jen proto, že se na něm objeví žabí stehýnka? Určitě to není nic nepoživatelného a když se to umí po francouzsku připravit, chutnají vážně královsky. Jejich chuť jen stěží k něčemu přirovnáte. Drobné kousky masa s miniaturními kůstkami, které je potřeba šikovně okousat, mají chuťové tóny někde mezi chutným rybím masem a jemnou kuřecí svalovinou. Podle mě chutnají jako "žabí stehýnka" :-) V chuti bych nehledala žádné souvislosti ani vyšlapané cestičky ke známým chuťových vjemům. Tato specialita voní přepuštěným máslem, lehounkými tóny česneku, petrželovou natí, kapkou bílého vína a lžíce créme fraiche žabí maso obalí do přiléhavé sametové košilky, která se vám opravdu svůdně přilepí na jazyk hned při prvním ochutnání (když vykážete od stolu všechny předsudky za dveře). Kdo tuhle delikátní pochoutku zná, ten od stolu utíkat nebude.
Pro méně statečného strávníka se na stole našla i klasika v podobě jemně uzeného lososa a hebce našlehaného smetanového dipu s vůní čerstvého kopru, ve kterém se koupala neposedná čerstvá krevetka. Pokud chybí bliny, není lososové kouzlo dokonalé. Nechyběly! Holky, co píšou kuchařky, přece svůj tajný recept na bliny mají.
Bliny, ač se jedná o staroruskou specialitu, ve francouzské kuchyni dokonale zdomácněly. Tradičně se tyto kynuté malé lívanečky podávají s rozehřátým máslem, kaviárem, tenkými plátky uzeného lososa a hustou kysanou smetanou.
Když ve Francii zbude kousek lososa, nic se neděje. Je tu naděje, že za chvilku bude na stole lososový slaný koláč. No podívejte, jak se holkám Quiche saumon povedl :-) Lososová nádivka byla jako čerstvě natřesená peřina z prachového peří. Kdo nevěří, může podle receptu dojít k závěru, že ani v nejmenšim nekecám ;-)

Sladké sousto na žádném labužnickém stole nechybí a nechybělo ani tady. Zkušenější na první pohled vidí, že se nejedná o tradiční francouzský dort, ale kdo zná tuhle schwarzwaldskou recepturu, nediví se tomu, že tento značkový dort je oblíben snad všude na světě. Kombinace pikantních višňí, čokolády, šlehačky a provokativních tónů alkoholu, umí vykouzlit nebe na jazyku.

U dortu jsem už byla v posledním tažení, ale to jsem nebyla sama :-)

Jíst jako Francouz znamená nikam nespěchat, celý obřad u stolu si vychutnat, rozhodně u jídla dlouze povídat, ulamovat kousky z čerstvých baget a drobit kolem talíře, od každého sousta si vzít trochu a vychutnávat domácí pohodu se sklenkou plnou dobrého vína. Mít radost z jídla, protože Francouzi skutečně žijí proto, aby jedli. A to je nádherné ;-)
Nespočítáme, kolik přibylo zátek od vína do tohoto pohřebiště vinné révy, ale podle starého francouzského přísloví, že "Ve vodě může každý spatřit pouze svůj obličej, ale ve víně může uzřít srdce druhého", jsme se plným sklenkám nebránily. Nakonec i staročeské moudro praví: "Dobré víno tvoří dobrou krev. Dobrá krev je předpokladem dobré nálady. Dobrá nálada přináší dobré myšlenky. Dobré myšlenky dávají vzniknout dobrým skutkům. Dobré skutky dělají člověka člověkem." S dobrým pocitem se lépe šlo spát :-)

Nejkrásnější nedělní rána jsou ta, když na vás čeká bohatá snídaně a před sebou máte dlouhý čas, který můžete investovat jen do tohoto ranního rituálu. Kozí sýr, vejce ze statku se žloutky v barvě letního slunce, které malíř dobarvil kurkumou. Vzhledem k tomu, že bylo chladné a sychravé počasí, už jenom ten pohled na vesele prostřený stůl vás pozitivně naladí. Vejce jsou základem francouzské kuchyně, protože bez nich by nebyly jejich úžasné omelety.
Možná vám v uších zazní moudrá slova B. Savarina: "Stolování přináší radost každému věku, každému stavu, každému kraji a v každém dni. Tato radost se může připojit ke všem ostatním radostem a zbude-li nám nakonec ona jediná, oželíme všech ostatních.

Z toho plyne, že na labužníky, gourmety i gurmány čeká jenom příznivý a radostný osud ;-) Hledejte v jídle i životě potěšení a radost. Pokud si nevíte rady, zalistujte v některé z kuchařek, které byly napsány někým, kdo v jídle i životě potěšení i radost našel a přidal k tomu ještě svůj čas, aby svou lásku k dobrému jídlu vměstnal do řádků a obohatil tak literaturu.
Osobně připojuji ještě jeden dík za to, že jsem si díky reportáži prošla znovu celou milou návštěvou u Dáši a Lenky a zažila opět ten milý pocit, povídat si v krásné přátelské atmosféře nejen o jídle, ale též o životě ;-) Komu se zdálo dobrot málo, ten si může opatřit od autorek knihu z edice Jídlo jako lék. Na Olivové kuchařce se podílela též Jarmila Teplíková, tak se s ní můžete seznámit na báječných stránkách, které jsou věnované ovoci, zelenině, houbám, koření, léčivým bylinám a jejich zpracování.

Holky, ať vám to pořád tak báječně píše, protože s vašimi knihami se člověk nenudí. Otázka na tělo: "A co bude příště?"
Každá hostina má svůj konec a tak se chystám na cestu přes půl republiky domů. Od Dáši dostávám na cestu pár chutných zbytků (Foie Gras, k tomu pěkný kus Olivového chlebíčku), na památku domácí vinný ocet a vezu si plnou hlavu zážitků a nějaké to kilo navíc k tomu :-) Dávám holkám slib, že si to rozhodně nenechám pro sebe a můžou se těšit na nějakou pěknou reportáž. Od té doby uteklo celkem dost vody, odkvetly jarní kytky, léto se opřelo celou svou silou do sladké úrody našich zahrad, tráva vadne, padá barevné listí ze stromů a se svou železnou pravidelností přilétl čas dlouhých chladných večerů a sychravý podzim. Možná je to přesně ta doba, kdy je poslední šance otevřít vrátka do almary svých nesplněných slibů a pokusit se ještě něco málo z toho splnit.
Tam, kde se vaří poctivá domácí kuchyně, nechybí pořádné nádobí. Pro francouzskou kuchyni je téměř nepostradatelný velký litinový hrnec s pořádně těžkou poklicí.
Nejroztomilejší součástí Dášiny servírovací výbavy byla jednoznačně v mých očích polévková mísa, co už hodně pamatuje,ale patina starých časů jí sluší. Kdyby taková mísa mohla vyprávět, byl by z toho kuchařský román století ;-)

Má někdo doma zrovna tak krásnou polévkovou mísu? Pojďte si tady udělat takovou malou hitparádu mís na polévku! Stačí vyfotit a poslat na adresu info@gurmanka.cz K tomu mi napište, jakou polévku v míse servírujete nejčastěji :-) Sama jeden soutěžní vzorek taky přihlašuji, ale obávám se, že ta Dášina mísa je velmi silný favorit. Aby celá soutěž byla regulérní, hlasovat se bude anketou, tzn. hodnotit mohou i ti, kteří žádnou soutěžní fotografii nepošlou ;-) Jen co se sejde nějaký materiál, připravím článek na téma, "Čí polévková mísa je nejkrásnější?" ... hladovému je fuk, jak taková mísa vypadá ... jde o to, zda je plná horké polévky ... nejlépe chutná horká polévka právě na podzim. Těším se na vaše exempláře ;-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 30. října 2008 v 13:39 | Reagovat

Tak to jsem neměla číst! Dnes budu kvůli nedostatku času mít takový provizorní oběd - a teď tohle!

2 edy edy | E-mail | 30. října 2008 v 16:19 | Reagovat

Tak teda Dášo, tu polévkovou mísu ti opravdu "závidím" :-) To je krása, určitě po babičce nebo...? Po přečtení této reportáže toho lituji ještě víc, že jsem tenkrát nemohl přijet se Šárkou. O co vše já to přišel!! Tak snad příště to vyjde. Ale teď jste na řadě vy, Záhoří vás čeká.

3 Zdena Zdena | E-mail | 30. října 2008 v 17:02 | Reagovat

To jak pisete je nadherne....

4 Zuzana Zuzana | 30. října 2008 v 18:17 | Reagovat

Pokazde kdyz zavitam na tyto stranky, dostanu hlad. Po tomhle clanku to plati stonasobne!

5 schnytlik schnytlik | Web | 30. října 2008 v 19:19 | Reagovat

To jste se poměly, takovej správnej babinec a hromady dobrého jídla k tomu :o)

Mísa na polévku je luxusní a jsem zvědavá na poklady ostatních čtenářů (my doma žádnou nemáme).

6 Šárka Šárka | E-mail | Web | 30. října 2008 v 21:00 | Reagovat

1 - Jana :-)

Když jsem článek psala, zažívala jsem muka. Po ruce jsem měla jenom zelený čaj ;-)

2 - edy :-)

Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí :o)))

3 - Zdena - 4 - Zuzana

Článek s takovým fotomateriálem ani nepotřeboval slova. Fotografie dobrého jídla fungují se stoprocentní jistotou vždy pozitivně. Díky ;-)

5 - schnytlik :-)

Nemělo to chybu :o) A to jsem ani nestihla ukázat všechno, co mě tam čekalo. Občas uspořádat babinec je potřeba :o)

Co naplánovat nějaké interblogární setkání všech, kteří se znají jenom z virtuálního prostoru a užít si to konečně trochu jinak, než s prsty na klávesnici? :o)

7 renata renata | Web | 30. října 2008 v 21:43 | Reagovat

To byla nádherná hostina!!! Dostala jsem ukrutnou chuť na schwarwalský dort, musím někde vyhrabat recept a pustit se do něj... Vůbec celé je to "k sežrání" a díky i za fotky tváří, hned se lépe píše, když tváře již nejsou anonymní... I proto také volám po interblogárním setkání a slibuji Šárko, že si tentokrát zapíši Tvé tlf. číslo... jeden nikdy neví, že?

8 Šárka Šárka | E-mail | Web | 31. října 2008 v 0:23 | Reagovat

7 - renata :-)

Opravdu to byla francouzská domácí kuchyně v plném lesku :-) To se holkám povedlo! Doufám, že se dočkám něčeho podobného i na papíře. Myslím, že je to přesně jejich parketa.

Tentokrát si musíme určit jasnější místo srazu :-) Ta Vltava byla trochu nesrozumitelná a bez tlf. čísla by se pár dalších na místo taky nedostalo :-(

9 Papaja Papaja | Web | 31. října 2008 v 7:46 | Reagovat

Krása!

Tak vidím, že se mám za několik dnů na co těšit! Konečně se nám podařilo sladit kalendář. :-) Jen doufám, že nedopadnu jako hrdinka jednoho známého filmu... "Svině klouzavý!"

:-)))

P.

10 Šárka Šárka | E-mail | Web | 31. října 2008 v 10:05 | Reagovat

9 - Papaja :-)

Určitě se máš na co těšit :-) Při troše krásného počasí si určitě vyrazíte na Kladskou a do mariánskolázeňského okolí, tak si to bezva užijte a hlavně ať nic nevyklouzne z talíře :o))) Pozdravuj tam pána domu!

11 Bali Bali | Web | 31. října 2008 v 10:53 | Reagovat

Milá Šárko, napsala jsi to krásně, přesně tak, jak to umíš jen ty.

Jsem moc ráda, že se nám to setkání povedlo naplánovat; však víš, že nebylo jednoduché "sladit kalendář"( jak to nazvala Papája), všech tří bab. Stále se těším na další posezení (to na lodi nepočítám, i když bylo fajn) i s Edou a Jeanem, ať si klucí taky můžou pokecat :-))

Víkend to byl moc fajn, nejen u krbu a stolu, ve společnosti nějaké té lahvinky a sem tam té dobroty, ale hlavně v tvé společnosti. Náš babský kulinářský víkend se povedl, ale měl jednu chybu! Byl moc krátký :-(

Edo, doufám, že příště to vyjde i tobě! Každý, komu kulinaření něco říká, umí si vychutnat příjemné chvíle s lidmi podobného ražení, je u nás vítán ;-)

Ráda se postarám o blaho tvého žaludku (a Jean také) a příjemnou atmosféru vůbec.

Mísa na polévku už má něco za sebou, ta už ochutnala polévek; darovala mi ji tchýně, hodná holka, že?

Šárko, jednoduše řečeno: DÍK ZA TO, ŽE JSI ;-)

12 Bali Bali | Web | 31. října 2008 v 10:56 | Reagovat

papájo, jsem si hned říkala, že to Šárky "potvory" znělo ve filmu trochu jinak :-)))

No, být tebou, tak od pondělí už moc nejím! Ještě nevíš, co tě tu čeká; tedy mimo pár šnečků a žabiček ;-)

13 schnytlik schnytlik | Web | 31. října 2008 v 11:01 | Reagovat

Šárko, tomu říkám slovo do pranice! Interblogární sraz zní vynikajícně! Všemi dvaceti prsty jsem PRO! :))))

Jen sladit kalendáře bude asi oříšek... :(

14 Bali Bali | Web | 31. října 2008 v 11:12 | Reagovat

Jsem taky celá OUI, pro sraz, jen to sladit ;-)

15 Petra Petra | E-mail | 31. října 2008 v 15:01 | Reagovat

Jedním slovem KRÁSA. Článek, jídlo, fotky a na závěr mísa. No prostě super. A jak jsi Šárko na závěr správně napsala- hladovému je jedno z jaké mísy se jídlo podává-musela jsem se smát,protože já jsem o právě proběhlém prodlouženém víkendu podávala zelňačku pro 12 lidí z pětilitrovky od okurek.Musela jsem ji převézt z Brna do Kunžaku a vhodnější uzavíratelnou nádobu jsem neměla. Ale jak se všichni oblizovali. Nicméně mísa na fotce je myslím nepřekonatelná. Je jako ze zámku. U nás doma se tento kus nádobí nevyskytuje ,ale navnadilo mě to k návštěvě bazaru a vetešnictví. Tak to prubnu, třeba něco ulovím. A když se zadaří určo pošlu foto.

16 aida aida | 31. října 2008 v 23:25 | Reagovat

Šárko, pěkné, moc. Je radost Vás číst, jste bezvadná.

17 Lenka Lenka | Web | 1. listopadu 2008 v 13:53 | Reagovat

Milá Šárko,

nádherně jsi to napsala. V myšlenkách jsem se vrátila k tomu našemu babinci, jak jsme si to krásně užily :-). Je moc těžké napsat nějaký pořádný komentář, protože Ty umíš nasadit laťku hodně vysoko. Tak snad jenom doplním, že s Dášou nebydlím ;-) a že jsem se zúčastnila jako služebně starší "baba" :-)

Moc ráda jsem Tě osobně poznala (a skvěle jsem si pochutnala na Tebou upečených buchtách, o kterých není v článku řeč, ale já jsem na ně nezapomněla), ráda si chodím na Tvoje stránky číst a stejně ráda si listuji Tvou první kuchařkou.

A někdy zase na viděnou :-)

18 evča evča | E-mail | 1. listopadu 2008 v 17:59 | Reagovat

Co dodat? Palec nahoru a "zdravě" závidět. :-)

Mísa je nádherná, soutěžit nemůžu, jelikož  žádnou nemám a zatím mi nechyběla; ale červíček hlodá- brzy budou vánoce.......

Kromě dobrot ( které všechny zbožňuju) mě zaujal taky stůl, to je malované a lakované dřevo, nebo se pletu a vidím co chci? :-))))

19 Lenka Lenka | Web | 2. listopadu 2008 v 9:00 | Reagovat

Evčo,

dovolím si odpovědět - stůl je z lakovaného tmavého masivního dřeva a na něm takový zajímavý ubrus.

A polévkovou mísu bohužel také zatím nemám :-(

20 evča evča | E-mail | 2. listopadu 2008 v 10:42 | Reagovat

Díky za odpověď, vypadá to totiž moc zajímavě. Zkrátka jsem baba mlsná a ještě k tomu strašně zvědavá! :-)

21 vlaďka vlaďka | E-mail | Web | 2. listopadu 2008 v 21:39 | Reagovat

Krásné, nádherné, úžasné. Vařit a péct víc než dvě věci za den se mi poslední dobou vůbec nechce a koukám, že bych měla. Ať žije opravdové máslo, to svoje si dělám doma :) Domácí vinný ocet přibyl do mé sbírky domácí alchymie včera, došla jsem k němu úplně odjinud a mé přesvědčení, že "to musím zkusit" dozrálo velmi rychle. Tak tam teď stojí, na tmavém místě s konstantní teplotou, a časem poreferuju, jak to vlastně dopadlo :) Je to prostě kuchařská myšlenková vlna, na různých koncích republiky se děje něco velmi podobného a na blogu se to sejde :)

Šárko, článek je úchvatný, jako vždy. Udělal mi radost v jinak ne úplně povedeném dni :)

22 Šárka Šárka | E-mail | Web | 3. listopadu 2008 v 0:15 | Reagovat

13 - schnytlik ; 14 - Bali

Při troše vůle se to nějak zvládne :-) Každý dobrý nápad je vítán!

15 - Petra

U zelňačky opravdu nezáleží na tom, v čem ji transportujeme na stůl. Hlavně že se tam nějak dostane a je jí dost ;-) Mísu jsem si koupila v pražském vetešnictví, ale té Dášině se nevyrovná. Nejpůvabnější polévkovou mísu jsem si vyrobila loni z dýně a oranžové polévce to v ní parádně slušelo :-)

23 Šárka Šárka | E-mail | Web | 3. listopadu 2008 v 0:16 | Reagovat

16 - aida

Zpracovávat tak pěkný materiál šlo téměř samo. Díky ;-)

24 Šárka Šárka | E-mail | Web | 3. listopadu 2008 v 0:20 | Reagovat

17 - Lenka :o)

Uvědomuji si, že jsem v tom článku zapřela pana domu, Jeana :o))) Sice nebyl doma, ale nějak jsem to měla zdůraznit. Díky za uvedení na provou míru :o))) Psát o dobrém jídle bere mozku koncentraci a tělu šéfují jiné orgány :-)

25 Šárka Šárka | E-mail | Web | 3. listopadu 2008 v 0:23 | Reagovat

18 - evča

V každém případě mísa na polévku začne nějaké to místo zabírat, s tím je třeba počítat :-) Vím o čem mluvím! Nějak jsem po návštěvu u Dáši dostala pocit, že bych si nějakou nádobu na polévku měla velmi neodkladně opatřit. Ve starožitnictví jen přecházel zrak, tak nebylo možné odejít s prázdnýma rukama :-)

26 Šárka Šárka | E-mail | Web | 3. listopadu 2008 v 0:33 | Reagovat

21 - Vlaďka

Domácí alchymie, to je věda :o))) Z kuchyně si člověk může udělat slušnou laboratoř, okolí exploduje v němém úžasu, co všechno se dá v domácích podmínkách vyrobit. Tvé domácí máslo má můj obdiv! O octu nemluvě, já se na něj pořád "jenom" chystám ... letos jsem zase propásla sezónu (mám v plánu vyzkoušet ocet malinový).

Kuchařská myšlenková vlna se valí blogoscénou dost často :o) Je vidět, že jsme na stejné vlně! Každá drobná radost se počítá :o) Dík

27 Sharka Sharka | E-mail | Web | 17. ledna 2009 v 19:32 | Reagovat

Miluju Francii a hlavně francouzské dobroty.

Vždy když tam jedu, téměř vše co vydělám, dám za sýry a víno. Naposledy jsem objevila solené máslo a s bagetkou .............

Trochu jsem se zasnila

Viva la France

ŠárkaE

28 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 12. února 2009 v 11:58 | Reagovat

27 - Sharka :-)

Tomu rozumím! Půl království a koně za dobrý sýr a víno :-) Solené francouzské máslo s hrubými krystalky mořské soli si kupuji a vždycky když si ho mažu na pečivo, sním si o Francii, když jsem tam ještě byla a nestačila si z ní vzít všechno to, co nabízela. Dobré francouzské víno mi doma nikdy nechybí ... s takovým materiálem se dá krásně snít až na věky :-) Když si člověk připraví dobré francouzské jídlo, rázem má pocit, jako by tam byl ...

29 Luďka Luďka | E-mail | Web | 20. března 2014 v 9:54 | Reagovat

Já jsem si teď objednala nové sady a sety nádobí, které jsou moderní a potreby pre domacnost jsou tak plně uspokojeny.

30 Bosi Bosi | 29. března 2017 v 9:59 | Reagovat

Skladujte kvalitní víno v kvalitních vinotékách z Francie:

http://www.vinotekyzfrancie.cz/produkty/

31 Orego Orego | 29. března 2017 v 10:05 | Reagovat

Vinný sklep se může stát také vaší nejoblíbenější částí domu:

http://www.aktivni-vinne-sklepy.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama