Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Září 2008

Pozvánka na rande s gurmánkou

22. září 2008 v 1:33 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  O autorce blogu

Pozvání na mé nové stránky Gurmánka.cz a představení knihy "Rande s gurmánkou v české kuchyni".
Nabruste si nože, naostřete vidličky! Mohu slíbit, že vařit se tu zase bude. Můžete čekat i pár zajímavostí navíc. Konečná podoba stránek se dle potřeb a dalších dobrých nápadů bude vyvíjet - doufám, že k lepší a pohodlnější podobě pro mě i pro mé čtenáře.
Čím je má kniha jiná než ostatní kuchařské knihy? Je plná inspirativních receptur a dobrých nápadů rovnou do vaší kuchyně! Netradiční a funkční podoba knihy je připravena usnadnit skutečné domácí vaření. Na 208 stranách najdete slušnou porci chutných a prověřených receptur, rad a informací, které budou zdrojem poučení pro zkušené, návodem ke zdokonalení pro méně zkušené a všem začínajícím experimentátorům dodají odvahu k tomu, aby dostali chuť používat svou kuchyň jen pro dobré účely = něco chutného si uvařili. Ať se tato místnost pro vás stane tou nejoblíbenější komnatou s prostřeným stolem a je plná neodolatelné vůně domácího jídla. Dala jsem si za cíl svádět k domácímu vaření, proto jsem celou knihu pojala tak, aby skutečně domácím podmínkám vyhovovala co nejlépe.
Najdete zde spolehlivý návod na přípravu jídel pro příznivce tradiční české a staročeské kuchyně, vše doplněno množstvím fotografií, které demonstrují samotnou přípravu pokrmů a doporučené servírování. Použité suroviny jsou snadno dostupné. U každé receptury je vypočtena doba přípravy a znázorněn stupeň obtížnosti. Současný trend je návrat k jednoduchosti s důrazem na používání kvalitních, čerstvých a nejlépe místních surovin. S mou knihou tradičních receptur máte možnost doladit českou klasiku k absolutní dokonalosti. Je jen na vás, jak se vám to povede! I z nejobyčejnějšího jídla můžete připravit ten nejdokonalejší pokrm.
Přijměte pozvání na Rande s gurmánkou v české kuchyni a nechte se knihou inspirovat.
Tuto knihu jsem pro vás nenapsala, ale skutečně vytvořila :-) Recepty jsem sama ve své kuchyni připravila, vyfotografovala a samotnou knihu i vydala včetně distribuce. Ráda bych poděkovala grafickému studiu ADLER Communication, s. r. o. Kristýna Urbanová a Axel Schellscheid se s velkou péčí postarali o grafickou úpravu a všechny další mravenčí práce, které jsou s tím spojeny. Jsem toho názoru, že česká kuchařská kniha by se měla tisknout u nás, tak jsem nepodlehla levnějším nabídkám slovenských sousedů, proto se kniha tiskla zde. Děkuji tímto za profesionální služby Tiskárně REPROPRINT. Jmenovitě panu Petru Hofmanovi, který se o vše mistrovsky postaral! Díky za velmi příjemnou spolupráci celému týmu, bez kterého by se kniha nenarodila.
Nejdůležitější úlohu v celé této záležitosti sehrál můj muž. Také jemu patří hluboká poklona za trpělivost, protože při psaní kuchařské knihy jsem často zanedbávala nutné povinnosti a zcela upřímně musím přiznat, že jsem své okolí trápila i hladem, protože byly dny, kdy plotna byla studená a vařilo se na počítači. To vše se střídalo s obdobím, kdy se v kuchyni vařilo opravdu jako o život, a po pečené kachně s knedlíkem jsem vařila další a další jídla, přesně podle plánovaného obsahu knihy. V těchto vypjatých dnech děkuji všem kamarádům a přátelům, kteří se chovali opravdu jako vzorná testovací a degustační komise a všechno snědli :-) Za hromadu neviditelné práce v zákulisí musím ještě jednou poděkovat mému muži, protože bez jeho podpory bych si tento nápad jen stěží uskutečnila (vydáním knihy jeho role nekončí a stává se stále důležitějším pro samotnou distribuci knihy a pro plánované další projekty). Důležitý dík za důvěru patří též paní Zuzaně Hrazdírové z 4home, a. s. , která uzavřela smlouvu na koupi 10.000 ks ještě nenapsaných knih a dostatečnou zárukou jí byly pouze mé internetové stránky s recepty. Tím jsem prozradila, že má první kniha se tiskla v nákladu přesahujícím běžné zvyklosti a 10.000 ks knih má již své teplé místo v kuchyních po celé ČR, což mě opravdu těší. Pokud se i vy rozhodnete stát se majiteli mé knihy, jsem přesvědčena, že kniha u vás bude v té nejlepší společnosti. Pokud nemáte místo v knihovně, nevadí! Tahle kniha patří skutečně do kuchyně a tam jí bude 100% nejlépe. Pro kuchyňské prostředí byla záměrně vyrobena, proto by měla snést i ztížené kuchyňské podmínky. Vázaná je v praktické spirále, která vylučuje, aby se vámi rozevřená stránka samovolně zavřela. Kam si knihu postavíte, tam zůstane stát v tak dobrém úhlu, že při samotném vaření můžete nahlížet na popsaný postup po sobě jdoucích prací. Nechala jsem se inspirovat Betty Bossi, která je skutečným bestsellerem již mnoho let ve Švýcarsku a nechybí v žádné kuchyni, kde se vaří.
Základní cena knihy "Rande s gurmánkou v české kuchyni" je:
a) po platbě na účet = 240,-- Kč
b) po objednání na dobírku = 290,-- Kč (vč. poštovného a dobírkovného)
k objednávce můžete přejít ZDE.
Kdo má strach kupovat zajíce v pytli, může nahlédnout pod pokličku tajemství této knihy a prohlédnout si několik fotografií k recepturám. Kniha je rozdělena do kapitol: Polévky - Spokojenost na lžíci; Ryby; Nedělní obědy; Z polí, lesů, luk a strání; Jídlo pro všední den aneb ze zahrady rovnou do talíře; Sladké rozjímání = rovných 94 receptur a něco navíc.
V knize najdete pár skvělých receptur, jak chutně zpracovat houby z českých lesů. Znáte nejstarší houbové receptury, které byly uvedeny v kuchařských knihách již v roce 1538? To vše v mé knize najdete a dozvíte se i pár zajímavostí. Umíte uvařit pravou jihočeskou kulajdu tak, jak ji vařily naše babičky? Podívete se, jak to takové starodávné polévce sluší v polévkovém talíři, když k ní přidáte krásně zastřené vejce. Chcete znát trik, jak nejlépe zastřené vejce připravit? To vše najdete v mé knize.

Že máte raději houbový guláš nebo omáčku? I na to jsem samozřejmě pamatovala a houbám jsem věnovala celkem dost prostoru. Psát o houbách je už nějakou chvilku moje parketa, neboť spolupracuji s měsíčníkem Houbař, kde mám každý měsíc k dispozici 2 strany pro recepty i fotografie. V redakční radě tohoto časopisu jsem velmi ráda, protože je milou povinností dostat se během roku celkem pravidelně do lesa, aby byl čerstvý materiál na další a další houbové recepty. Ty nejzajímavější najdete v knize. O tom, že v našich lesích rostou opravdu krásné a chutné houby, není přeci žádných pochyb. Chcete důkaz? Tady ho máte.
Možná právě vy máte ze všeho nejraději křupavou pečínku. Ta přeci do tradiční české kuchyně patří a proto ani v mé knize chybět nemůže. Návod, jak ji co nejlépe ucpéct samozřejmě najdete. S největší pravděpodobností ho ani nepotřebujete, protože pečínka ve vaší kuchyni voní celkem pravidelně a máte své tipy a triky, jak si s tím poradit. V tomto případě si v mém receptu přečtete i něco navíc. Třeba to, že byl jeden pražský restauratér a dostal nápad, že zkombinuje maso, knedlík a zelí a vyhlásí to za českou národní specialitu? Víte kdy se to stalo? V mé knize se to dozvíte. Počítala jsem s tím, že vařit umíte a chcete se třeba jenom dozvědět pár zajímavostí o staročeské tradiční kuchyni, která je pozoruhodná a stojí za to si ji připomínat co nejčastěji. Nejen proto, že je nám nejbližší. Mnoho pokrmů se dá připravit opravdu moderním stylem a odlehčit jejich kalorickou hodnotu. O to jsem se snažila v první řadě.

Když už se podává pečínka, měl by u toho být nadýchaný houskový nebo kyprý bramborový knedlík. Jak si s knedlíkem v domácích podmínkách poradit, když jste někdo, kdo ještě nikdy neměl nápad si knedlík doma vyzkoušet, protože přeci hotový knedlík mají i v supermarketu? Máte příležitost zjistit, že žádný polotovar nesahá doma připravenému knedlíku ani po kotníky. Vybrat si můžete hned z několika receptur. Ne všechny jsou tak obtížné, ale naprosto všechny jsou hodny titulu "báječné". Copak si lze představit svíčkovou omáčku bez knedlíku?

Aha! Nejíte knedlíky? Pro českou stavu jsou přeci nejběžnější brambory a ty se dají připravovat na tisíce báječných způsobů. V mé knize jsem jim dala opravdu velký prostor, tak si můžete vyzkoušet pár opravdu báječných a snadných tipů na pokrmy staročeské i moderně laděné. Takové zapékané brambory ve šlehačce, prokládané libovými plátky masa a bylinkami, to je určitě dobrý námět na snadný a rychlý nedělní oběd pro celou početnou rodinu.

Není dobré prozrazovat všechno hned na počátku. V mé knize to voní mákem, skořicí, majoránkou i koprem, svíčkovou omáčkou s knedlíkem jako od maminky, voňavým lesem i sladkým koláčem ze zahrady. Kniha je tu proto, aby vás svedla ke gastronomickému čarování. Myslím, že by vás to mohlo bavit alespoň tak, jako to bavilo mě, když jsem ji tvořila. Přeji vám hodně skutečné radosti z domácího vaření!
Pamatujte, že nezáleží na tom podle jakého receptu se co vaří, ale s jakou láskou se to dává dohromady.

Nemravné risotto s hrstí zdravých škvarků

22. září 2008 v 1:27 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Těstoviny & Rýže

I když se risotto podle dobrých mravů nemá nikdy ohřívat, může se stát, že se pro tuto nemravnost rozhodnete. Když se rýže do hrnce nesype s mírou, můžete mít rizota za chvilku přes míru. Jsem pro trochu nemravnosti a v tomto případě zkusím risotto ohřát! Ale jak, aby neutrpělo velké vady na kráse? Na způsob jsem si přišla. Bude hladké, jemné, něžně krémové.
K tomu vejce zastřené tajemstvím a celé malé ohřívané veledílo posypeme zdravými křupavými škvarky! Ať je risotto znovunavrácené do života pěkně extravagantní, ale hlavně, ať chutná. Já byla s výsledkem spokojená, dokonce velmi :-) I studené rizoto může mít jedno pokračování, ale potom už bych ho vážně stáhla z programu a vykázala ho z kuchyně pryč. Nemám strach, že k takovému kroku budete přistupovat, protože ho prostě na druhý pokus sníte do posledního rýžového zrníčka.
Vezmeme kelímek jogurtu a okořeníme ho tak, aby jeho chuť harmonizovala s risottem. Pokud je rýže sama o sobě výrazně ochucená, stačí jogurt jenom osolit (parádní je bylinková sůl), přikápnout citrónovou šťávu nebo prošlehat s jemně usekanou naťovou petrželkou či jinou vnadnou bylinkou. Já ke svému zbytku špenátového risotta s česnekovým aroma a vůní másla přidala jenom jogurt s mořskou solí a pro osvěžení pár kapek citrónové šťávy. Ono taky venku ještě před pár dny bylo příjemné slunečné počasí a tak jsem si na risottu pochutnala v letní kuchyni. Ohřát samotnou rýži trvalo pouze nezbytnou chvilku. Pár minut času se musí věnovat přípravě zastřeného vejce, které opravdu hromádku risotta krásně prozáří svým sytě žlutým žloutkem (není nad vejce domácí ze sousedního dvorku :-) Těch několik minut obětujte bez rozmýšlení. Neusnadňujte si to :-) Zvláště v těchto dnech, když o slunce náš pohled na obloze nezavadí. Rozsviťte si své rizoto vajíčkem, které rozlije žluté paprsky po celém talíři.
Jak připravit ztracená vejce?
Někdy se jim říká zastřená, protože žloutek by měl zůstat pěkně tekutý, ale schovaný pod bílkem. Příprava je snadná. Do kastrolku vlijeme vodu a dáme ji svařit na kamna. Když vře, přikápneme trochu octa a do takto okyselené horké vody zaváříme vejce. Rozklepneme a vhodíme do vody. Můžeme rozklepnout na lžíci a se lžící pomalu do horké vody ponořit, aby vejce měla pěkný tvar. Bílek přehrneme přes žloutek jako svatební sukýnku. V krátké době se nám pěkně uvaří a zbělá, ale žloutek zůstane utajen. Vejce vybereme děrovanou lžící a vkládáme je třeba do polévky.

Pokud je libo malý trik, aby ztracená vejce měla opravdu krásný a pravidelný tvar, mohu vám ho dát. Když se okyselená voda vaří a je čas zavářet vejce, lžící hodně roztočte vodní hladinu, až uprostřed zůstane vodní vír. Do vodního víru zvolna vklepněte vejce a točící se voda zařídí, aby bílek krásně a pravidelně obalil žloutek. Jako malým zázrakem se vám to povede naprosto brilantně. Tak si tuto radu neztraťte! Na ztracená vejce se vám bude hodit.
Máte chuť na dietní škvarky? Křupavé a vysmažené v olivovém oleji? Není nic snadnějšího právě v tomto období, protože nápad vane od lesa. Stačí na to pěkné tvrdé houby. Skvělý je křemenáč! Ale pokud na houby nechodíte, ale odpor k nim nemáte, kupte si hromádku hlívy ústřičné, kterou seženete celoročně a je považována za dokonalý elixír mládí. V podobě škvarků potěší nejedno labužnické srdce. Mít doma dobrý olivový olej je již rutina.
Jedno pokračování to vaše rizoto klidně může mít a je pravděpodobné, že si vyslouží ještě jeden potlesk. Když už jeden hřích s ohřívaným rizotem mám za sebou, dopustím se klidně druhého. Jíst budu rovnou z horkého kastrůlku ;-) Nemusím zdůrazňovat, že v tomto případě to jinak než lžící nepůjde. Ale i tak to vypadá na velkou porci gurmánské rozkoše.
Máte taky kuchyňské neřesti a hříchy? Přiznejte je ;-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Není rizoto jako risotto - špenátové je jen jedno

14. září 2008 v 0:36 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Těstoviny & Rýže
S risottem si kuchař vytvoří doslova intimní vztah, protože není radno se od bublající nádoby s rýží vzdalovat na delší dobu než je nezbytných pár minut. Nesmíme zapomenout pravidelně podlévat, míchat a zrnka rýže laskat děrovanou měchačkou, protože ta je na takovou práci jako stvořená. Zrnka mohou přes otvory měchačky krásně proudit a přivede je to k dokonalému risottovému výsledku - vláčnému a krémovému. Přesně takovému, jako by ho na stůl postavila italská starostlivá mamma. Základem je soffritto (cibule, event. zelenina, máslo, olej) se kterým se rýže krátce osmahne. Všechny v Itálii pěstované druhy rýže (Arborio, Carnaroli, Vialone Nano) se vyznačují vyváženým poměrem škrobových látek, díky kterým rýže vsákne velké množství tekutiny, ale ponechá si svou pevnost. Jinou si na rizoto nekupujte.

Italské tradiční risotto - snadná základní receptura
  • 500 g rýže (Arborio) - neproplachujeme ji - do pánve musí přijít suchá!
  • 60 g másla (plátek másla dáme stranou a použijeme ho až ve finále, kdy máme vařeno)
  • 2 lžíce olivového oleje
  • 1 cibule střední velikosti
  • 200 ml bílého vína
  • 1 až 1 ½ litru masového vývaru (hovězí, drůbeží)
  • mořská sůl (berte v potaz slanost masového vývaru, která přejde do risotta jako první)
  • závěrečná hrstička strouhaného parmezánu by neměla v italském risottu chybět
  • čerstvě mletý pepř (jeho čas je až na talíři)
  • 20 minut trpělivosti a zvláštní pozornosti
Přesné údaje o množství tekutiny nelze stanovit, protože při vaření se tekutina odpařuje v závislosti na intenzitě tepelného zdroje různě a též jsou kladeny různé požadavky na výsledný efekt samotného risotta. Konzistence risotta má být vlhká, což je otázkou citu. Nechte rýži nasát tolik tekutiny, kolik po malých doušcích sama zvládne. Nijak ji neznásilňujte, rýže je velmi povolná surovina. Ptáte se, jak poznat kdy vývar přilévat? Rýže sama napoví! Když má chuť se vývarem opíjet a pánev vyschla, povyskočí a hlasitě odfoukne. To pro případ, aby se vám sama zase připomněla. Vařit risotto je fakt legrace, ale raději si všechno připravte pěkně na stůl, ať to máte po ruce. Tohle jídlo je v zásadě bleskovka, i když to tak možná někomu na první pohled nepřipadá.
Správné italské risotto připravujeme v širokém kastrolu a začneme tím, že rozpustíme máslo, ve kterém zesklovatíme drobně nasekanou oloupanou cibuli. Přidáme olivový olej a přisypeme rýži a na prudkém ohni ji necháme v másle s cibulí opražit za neustálého míchání tak dlouho, až se všechna zrnka máslem obalí a chytnou skleněnou barvu na povrchu, ale střed zůstává mléčně bílý. Rýže nesmí zhnědnout, proto ji ve vhodné chvíli podlijeme celou dávkou bílého vína a mícháme tak dlouho, až se odpaří. Nyní je čas pro masový vývar, který přiléváme po malých částech, ideálně naběračkou a v teplém stavu. V této fázi ubereme pod kastrolem teplotu. Dbáme na to, aby se rýže nepřichytávala ke dnu nádoby a pravidelně mícháme a podléváme. Za cca 20 minut se rýže vývaru nabaží a nebude mít chuť žádnou další tekutinu absorbovat. To je signál pro odstavení risotta s tepelného zdroje. Přidáme zbylý plátek másla, který jsme si nechali na samotné finále a Ital by nezapomněl na hrstičku strouhaného parmezánu! Kastrol zakryjeme pokličkou a necháme pěkně všechny chutě ladně prolnout v jednu neopakovatelnou rýžovou kompozici. 2 minuty risottu stačí a vy stihnete mezitím prostřít stůl. Servírujeme zásadně na nahřáté talíře a nikdy nedáme risottu šanci vychladnout, protože by ztratilo půvaby své dokonalé krémové konzistence. Ono se totiž nedá ohřívat! Základem úspěchu jsou čerstvé a prvotřídní suroviny, rozhodně ten správný druh rýže uvařené "al dente" čili na skus a zásada, že risotta se jí jenom menší porce, ideálně v pořadí teplého předkrmu nebo jen na doplnění talíře k chutné rybě nebo grilovanému masu, jak jsem to udělala já. Čím je risotto jednodušší, tím je samozřejmě lepší. Odhadem množství suché rýže na jednu porci se rovná cca ¼ šálku o obsahu 250 ml. Čímž je jasné, že mnou doporučované množství rýže uhasilo hlad více strávníkům (bylo jich rovných 6) a ještě něco v pánvi zbylo.
Jak poznat, že to vaše risotto je správně uvařené? Správně připravené risotto se musí od sebe dělit ve vlnkách. Tím je potvrzeno, že je akorát vlhké a krásně šťavnaté. Prostě má dokonalou texturu.
Nejklasičtější je milánské šafránové rizoto "Risotto ala milanese". Jeho jedinečnost spočívá v grandiózní chuti hovězího morku, bílého vína a téměř miniaturního množství čerstvých vláken šafránu, které ho provoní a obarví. Pokud si budete doma připravovat opravdu poctivý hovězí vývar a použijete i morkové kosti, zkuste morek na počátku orestovat s cibulkou na másle a pochopíte, co ti Lombarďané na tom svém risotto ala milanese mají.
Já miluji risotto s čerstvými špenátovými listy a česnekovým máslem. A takhle jednoduše se dá připravit.
(nevíte jak na bylinkové máslo? vydejte se tudy - najdete tu rady a malou porci inspirace)
Úžasné špenátové risotto


  • Základní receptura na risotto (viz výše)
  • plná hrst čerstvých špenátových listů
  • 1 lžíce olivového oleje
  • bylinkové máslo s větší než malou dávkou česneku
Čerstvé špenátové listy napěchujeme do vyšší nádoby (používám velký wok), ve které jsme rozehřáli olivový olej. V horku se uvolní ze šťavnatého čerstvého špenátu voda a za lehkého převracení ji necháme odpařit. Stačilo by nyní jenom osolit, opepřit, případně přidat plátek čerstvého másla a je hotovo. Já přidávám bylinkové máslo, které je ochucené mořskou solí, bylinkami a pěknou porcí česneku, což takovému lehce podušenému špenátu opravdu náramně prospěje. Klidně můžete takto připravený špenát konzumovat třeba k opečené rybě. Já stále pokračuji s receptem na mé špenátové risotto, o kterém prohlašuji, že je neodolatelné! Celou porci takto připraveného špenátu přidáme k téměř hotovému risottu dle základního receptu a až ucítíte tu krásnou vůni a dokonalou chuť, zamilujete si ho stejně jako já. Určitě by se tak dobré risotto dalo jíst jen tak samotné, ale já ho doprovodila telecími plátky z grilu a bylo to "silné a nezapomenutelné spojení". Nejchutnější špenátové listy jsou na jaře a ty z podzimní úrody. Doba čerstvého špenátu ještě neskončila, tak až si nebudete s náručí zelených lístků vědět rady, máte tady jeden z mnoha nápadů.
Máte taky rádi risotto? Houbová sezóna "snad" letos ještě vypukne, tak ho zkuste s čerstvými na másle orestovanými hříbky. Naprosto senzační je podrcený houbový prášek ze sušených hub přidat do horkého vývaru. Silná houbová chuť prosákne do každého rýžového zrníčka. To je panečku houbové pochutnání! A to ani nemluvím o čerstvých orestovaných hříbkách, které vás ještě svými půvaby budou okouzlovat. Risotto s čerstvými mrňavými lištičkami, které z bílého talíře září jako oranžová sluníčka jsou další dobrou podzimní inspirací, protože tahle houba se do našich lesů zase vrátila. Kdo rýži v této úpravě miluje, nepotřebuje žádné rady, co si do ní dát. Instinkt a roční období je nejlepší rádce. Vše čerstvé a sezónní se prostě hodí. Důležitá rada je, že všeho se musí dát přiměřeně, protože ne každá surovina se chová kamarádsky. Pokud připravujete risotto s mořskými plody a rybami, nehodí se sýr. Chuť zvýrazněte citrónovou šťávou a bylinkami. Nudí vás bílé víno? Nahraďte ho Martini nebo použijte Prosecco.
Některé prameny hovoří o tom, že risotto (rizoto) lze připravovat též pod poklicí, nalít všechen vývar naráz … , ale to už potom hovoříme o jídle, které se více podobá pilafu, což je trochu jiná záležitost, ovšem neméně vynikající. Ač je risotto počinem několika minut, psát by se o něm dalo ještě dlouho. Proniknout do tajů italské kuchyně není tak těžké, pravidla jsou daná, tak si klidně kousek Itálie prostřete do talíře. Zapomeňte na špatnou pověst rizota ze školní jídelny a napravte mu reputaci.
Máte úžasný recept na doma připravené risotto? Co dobrého do něj dáváte? Nebo máte pocit, že jste v "pěkné rejži", když máte vařit rýži?

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

5timinutovka na vidličku

8. září 2008 v 21:18 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Zelenina
Chcete-li 5timinutovku na vidličku, nemusí to být jen vajíčko na pánvičku. I když nejspíš nejste milovníky jídel z plechovky, řekla bych, že ve správných domácích zásobách nechybí plechovka fazolí. A to je přesně ta ingredience, kterou budeme potřebovat k tomu, abychom si připravili chutný, vydatný, pikantní chlapský fazolový toast na vidličku, který zvládne připravit i kuchyňskými praktikami neposkvrněný jedinec, který dostal hlad a chuť na něco teplého a vydatného, do čeho se dá zakrojit nůž a píchnout vidlička. I když se jedná o pouhou 5timinutovku, jde o jídlo, které svou kvalitou klidně může konkurovat hlavnímu obědu či pikantní večeři.
Zjistila jsem, že takových plechovek s fazolemi je u nás početná skupina, tak jsem rovnou 3 vynořila ze stínu spíže a rozhodla se pro tuto téměř dietní dobrotu :o) Dietní kouzlo je umocněno celozrnným chlebem.
PIKANTNÍ VYDATNÉ FAZOLOVÉ TOASTY na vidličku
  • plechovka fazolí (množství podle chuti a podle počtu strávníků)
  • 1 velká cibule
  • 1 čerstvá paprika
  • 1 chilli paprička
  • 2 stroužky česneku
  • čerstvě mletý pepř
  • sůl
  • olivový olej
  • 2 kyselé okurky
Rozpálíme pánvičku s kapkou olivového oleje a osmahneme hrubě krájenou cibuli a na proužky nakrájenou čerstvou papriku. Pokud nás nerozčílí chilli, dáme si na olej i jednu chilli papričku a krátce osmahneme. Přidáme obsah fazolové plechovky a všechnu tekutinu za častého míchání odpaříme. Fazolovou směs ochutíme rozetřeným česnekem, čerstvě mletým pepřem a přisolíme. Do téměř hotové fazolové směsky přidáme jemně pokrájenou kyselou okurku a pokud máme rádi, tak okurkovým lákem osmahnuté fazolky lehce přikyselíme. V pánvičce hodně ohřejeme a směs klademe na horké toasty nebo jiné vhodné pečivo, vydatně posypeme čerstvými bylinkami. Nejvhodnější je petrželka nebo čerstvá pažitka či mladá naťová cibulka. Aby opečený chleba fazolkami hned tak neprovlhnul, obložíme ho nejprve tenkými kolečky čerstvé papriky a tím neztratí své křupavé kouzlo. Jíme horké a pěkně příborem, protože na takové fazolové toasty se vejde pěkně velká hromada orestovaných fazolek, o kterou se přeci nebudeme šidit. V tomto receptu jde o fazole z konzervy v první řadě :-)
Dobrý pozorovatel na první pohled vidí, že jsem použila čerstvou bylinku, která nemá nic společného s doporučovanou petrželkou, pažitkou nebo jarní cibulkou, přesto do české kuchyně neodmyslitelně patří a spolu s fazolemi vytváří perfektní chuť. Pěstuji ji ve skleníku v sousedství keříků chilli papriček, tak jsem ji dala roli právě v tomto receptu. Každý správný zahradník a milovník bylinek ví o čem je řeč :-) Na mou hloupou otázku "co je to za bylinku?" nebudu dlouho čekat :-)
(konzervu fazolí v tomatové omáčce stačí jenom ohřát a může se během chvilky konzumovat; pozitivní zpráva - nejsou v ní žádné chemické konzervanty)
Za vynález konzervace vyplatil 12.000 franků Napoleon Bonaparte pařížskému lahůdkáři a obchodníkovi s vínem, panu Nicholasi Appertovi. On totiž na vyhlášení veřejné státní zakázky v roce 1795 vynalezl způsob, jak konzervovat potraviny ve skleněných obalech utěsněných korkovou zátkou a zapečetěných. Tak jako víno, uchovával v lahvích se širokým hrdlem převážně povařenou zeleninu. Láhve zahříval ve vodní lázni a na pár měsíců je poslal s armádou na moře. Když lodě přirazily zpět ke břehům, komise konzervované potraviny ochutnala a zjistila, že potraviny si skutečně zachovaly svou čerstvost, chuť i vůni. Svůj vynález pan Appert zdokonaloval dlouhých 15 let, přesto prvenství vynálezu první konzervy v plechovém obalu patří Angličanu Peteru Durandovi, který v roce 1810 vynalezl způsob uchovávání potravin v obalu z pocínovaného plechu, který vojáci museli otevírat bajonetem. Oproti Appertovým skleněným láhvím byly tyto konzervy velmi bytelné, proto se ujaly hlavně v armádě. Z první londýnské továrny konzervy putovaly na britské vojenské základny a jako první je vyzkoušelo námořnictvo. Sám Durand konzervy nevyráběl, ale obdržel královský patent. Výroby se ujali John Hall a Bryan Dorkin a roku 1813 otevřeli první továrnu na výrobu konzerv. Armádě i cestovatelům se tím vyřešil problém se zásobami jídla. Konzerva se přesouvala z kontinentu na kontinent a v roce 1812 se první konzervy objevily v New Yorku. Přivezl je z Anglie Thomas Kensett hned krátce po Durandovo objevu. Roku 1825 mu byl udělen prezidentem Monroem patent na "uchování jídla v plechové nádobě". Největší rozmach konzerv byl v období zlaté horečky v r. 1849. Konzerva fazolí se rázem stala nástrojem k přežití a zdrojem důležitých živin a doputovala i do nejzapadlejšího koutu země.
Obaly konzerv byly podstatně těžší než je známe dnes a nebylo výjimkou, že obal samotný převyšoval svou vahou i obsah konzervy. K obsahu konzervy nebylo snadné se dostat, neboť stále neexistoval žádný bezpečný způsob, kterým by se pevná konzerva dala otevřít. Instrukce zněla "Ploché víčko odstraňte dlátem a kladivem". Až v roce 1858 vynalezl Ezra Warner z amerického Connecticutu otvírák na konzervy. Nejslavnějším se stal otvírák P-38, který armáda používala v druhé světové válce.
Jak jste na tom vy a vaše domácí zásoby v plechovkách? Jaká je vaše nejoblíbenější konzerva? Máte doma dobrý otvírák na konzervy nebo otevíráte taky bajonetem? :-)
Kdybych měla zodpovědně vybrat dvě nejoblíbenější konzervy, které se dají potkat v mé spíži, byly by to jistě fazole a tuňák ve vlastní šťávě. Do konzerv se dostávám nudným, ale bezpečným způsobem asi takto :-) Zminimalizovat počet konzerv pouze na 2 je málo (sterilovaný hrášek a cukrová kukuřice mi doma taky nechybí; našel by se i nějaký chutný kompot).

Plechovka inspiruje architekty: Bydlení v plechovce od polévky!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.