aneb od českého bochníku k ciabattě směrem k bruschettě. Upéct domácí chleba můžeme směle považovat za "vyšší pekařskou". Proto bezmezně miluji svého oblíbeného pekaře (pozdrav pro pana Kolingera a Kotyzu :-) Jejich chleba jím nejčastěji a nejsem líná každé pondělí osedlat své koně pod kapotou a vyrazit za vůní čerstvě upečeného bochníku bezmála 2x 20 kilometrů. Beru to jako příjemný pondělní rituál. Občas hřeším a svou kuchyň proměním v pekařskou dílnu a na chleba zadělám sama. Přijde na to, na co dostaneme doma chuť. O klasický český chleba se nepokouším. Proč konkurovat těm, kteří to umějí lépe a jsou tu vlastně od toho, aby s ranním kuropěním zabořili ruce do mouky a než podruhé kohout zakokrhá, tak sázeli chleba do roztopené pece? Že existují dobré pekárny, je holý fakt a pokud se člověku v cizině po něčem stýská, je to náš český bochník chleba! Kváskem zadělaný a dobře vykynutý, co voní kmínem. Někdy k uspokojení stačí tak málo, aby to u srdce zahřálo - chleba s máslem a se solí.
Občas se člověku stane, že posbírá ve světě trochu jiné manýry a přijde na chuť něčemu, co nebývá v zemi zdejší zrovna tradiční. Mám slabost pro italskou ciabattu! Střídka plná prasklinek a bublinek, s vůní olivového oleje a lehce lesklou strukturou a křupavou kůrkou s veselým názvem "pantofel". Správný tvar ciabatty je opravdu dlouhý jako pantofel pro Popelku s nožkou č. 45 :-) Delší tvary jsou v případě tohoto pečiva lepší, ale u dámské nožky to neplati! Ciabatta menších tvarů se taky těší oblibě a parádně se obkládá jako "sendvič". Pokusila jsem se o domácí výrobu ciabatty a nedopadlo to věru zle!
Touha upéct svůj domácí chleba je v nás, s tím nic nenaděláme. Prodavači domácích pekáren si mohou mnout ruce :-) Jeden exemplář se mnou doma taky bydlí, a je to už nějakých 7 let. Nepoužívám ji denně, ale nenechám ji ani zahálet. Pekárna není mou pravou rukou, protože za nejlepší kuchyňský nástroj považuji své ruce, ale stal se z ní dobrý sluha, který umí ušetřit spoustu času. Mám období, kdy čas nemám, a dokonce jsem se několikrát nedostavila na rande se svým pekařem :-) Jak přežít bez chleba? Nasadit dietní režim a pečivo vynechat nebo si ho jednoduše upéct.
Ciabatta z domácí pekárny
Na první pohled to vypadá tak, že jsem se do díla nezapojila, protože domácí pekárna je samostatná jednotka, které zastane všechny přípravné práce a houkne na nás v momentě, když je dílo dokonáno. Na svou sebeobranu podotýkám, že rychlý recept jsem si vymyslela a zmíněné italské ciabattě může statečně konkurovat. Pro konkrétní potřebu jsem nechala pekárnu dílo dokonat a upekla jsem ciabattu ve velmi netradičním tvaru, který kopíruje hranatou pečící nádobu. Nespokojím se s ciabattou a proměním ji v bruschettu. Vy můžete a nemusíte :-)
- 1 čajová lžička sušeného droždí
- 300 g pšeničné krupice hrubé
- 200 g polohrubé mouky
- 1 čajová lžička cukru
- 1 čajová lžička soli
- 3 polévkové lžíce panenského olivového oleje
- (špetka chilli papriček je tam navíc, ale mě chilli prostě nikdy nerozčílí)
- 350 ml vody
Vše naházet do pečící nádoby chytré pekárny, nastavit program pro normální chléb velikosti XL a střední režim pro propečení chlebové kůrky. Výsledek už chladne na mřížce v bezpečném koutku zahrady, ukrytý před čtyřnohými přáteli na starém špalku.
Proměna ciabatty v bruschettu
Nakrájíme centimetrové plátky a opečeme je na suché grilovací pánvi z obou stran. Nebydlí s vámi náhodou kvalitní olej ve spreji, se kterým nevíte co si počít? Je tu ideální příležitost vytáhnout ho ze zásob a chleba lehce posprejovat. Jeden skvělý jsem měla po ruce, avokádový za studena lisovaný. V každém případě budete potřebovat dobrý olivový olej (ten nejlepší co najdete) a stroužek česneku. Opečené plátky chleba naskládáme na talíř polechtáme je oloupaným stroužkem česneku, pokapeme olivovým olejem a já se ohnu do záhonu pro pár snítek tymiánu, které v prstech oholím a všechny lístečky a fialové drobné kvítečky nechám volným pádem klesat na chleba, jehož omamná vůně se proměnila v nebeskou :-) Ke chlebu se u nás zrovna podávaly plněné papriky. Myslím, že by to šlo klidně i bez nich. Chleba sám o sobě je dostatečně svůdný a hlavně neznám nikoho, kdo by chleba neměl rád. Nechám se zlákat i na kus suchého sousta (s dobře vychlazeným letním růžovým vínem :-) O suchém chlebu se dá přežít! Domácí pečení chleba se alespoň jednou zkusit má. I když se to nepovede, vyjde z toho zábavná procedura.
Když to nevyjde, nestane se nic horšího, než že si zase budete předcházet svého pekaře ;)
P.S. CUIUS PANEM EDO, ILLIUS CARMINA EDO
Před časem jsem hledala kousek něčeho vhodného právě ke zmíněné sklence vína a vyřešil to zase doma upečený chleba :-) Receptura byla ušita speciálně k láhvi vína, tak se nemůže jmenovat jinak než Vinařův chléb.
Za vůní bramborového chleba se zastavte na El Souku. Je tam čerstvě napečeno ;-) Nevíte snad co s chlebem? Vaše starosti vyřeší velmi prakticky Praktické kulinárium. Dejte si "pan bagnat". Krásně nám zafungovala blogerská telepatie a všichni jsme se vrhli střemhlav na chleba. Nádhera ;o)
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
Lenka | 
Zde hledá
Šárko, tuhle tvojí ciabattu peču od doby, kdy jsi dala recept na Labužníka a patří k našim nejoblíbenějším chlebíkům. Jsem ráda, že jí konečně vidím na tvých nádherných fotkách. Ještě jednou díky za recept, je naprosto super.