Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Červenec 2008

Buchta k nakousnutí

28. července 2008 v 14:40 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Sladká kuchyně
Aby buchta nenudila, chce to pořádnou nádivku. Protože na "Buchtobraní" nebylo kde buchty brát, nezbylo nic jednoduššího, než se do nich doma dát sama. Dá se na buchtách vymyslet něco extravagantního? O to jsem se pokusila. Slyšela jsem názor, že buchta je nudná, lákavější je koláč, protože nic nepředstírá a ukazuje se pěkně v celé své nahotě. Kdo má rád s tvarohem, ten pro něj neomylně sáhne. Buchta je moc tajemná a kdo má poznat čím je plněná?
Rozhodně nemá smysl přestavovat základní recepturu na kynuté těsto, které se vám osvědčilo. To nemám v úmyslu. Ostatně na "buchtobraní" na dotaz, podle jakého receptu se buchty pekly, zaznělo, že podle "tajného". Určitě každý z vás má doma ten svůj tajný exemplář, který funguje, tak si na buchty může jít hned zadělat. Dobře zadělané těsto vytváří puchýřky. Čím jich je víc, tím budou buchty parádnější a chutnější. Než těsto vykyne, může se v domácích zásobách podívat po nějaké dobré nádivce. Buchta bez nádivky má jenom polovic ze své krásy. Vymyslela jsem si trochu netradiční, lehce extravagantní, ale dokonale českou nádivku. Nic, co by nebylo blízké české kuchyni a nemohlo být po ruce.
Na nádivku se vezme:
  • 1 plná lžička domácích povidel, navoněných skořicí a kapkou rumu
  • 1 plná lžička mletého máku smíchaného s cukrem
  • 1 vypeckovaná švestka
  • ZA PECKU dosadíme 1 sušenou švestku
  • ZA PECKU ze sušené švestky dosadíme 1/2 vlašského ořechu
Úplně obyčejně buchty zabalíme a posadíme je natěsno do vymazaného pekáčku a nezapomeneme pořádně promazat i mezi jednotlivými kousky, které se k sobě tulí. Ať jdou potom pěkně od sebe. Upečeme je a těšíme se, až je sníme :-)
Taky mě to hned napadlo! Vypadá to, že jsem se na buchtách dopustila domácího násilí. Samá modřina a podlitina na nich jenom modře hraje!
Jak to dopadlo? Nad očekávání dobře. V buchtách je víc nádivky než těsta a to fakt lákalo k ochutnání ještě horké buchty. Aby vychladla, roztrhla jsem jeden exemplář a buchta hned ukázala svou druhou tvář. Co jí chybí na kráse, to má prostě "uvnitř" na duši. Na mou duši to byla dobrota a krvavá nádivka byla vzrušující a ďábelsky dobrá. Co chvilku jste mezi zuby ucítili drobná a smyslná zrnka máku, na jazyku se vznášel blažený opar jemných domácích povidel provoněných laškovnými tóny skořice a rumu. Když se k tomu připočte trochu umu kuchařky, protože kynuté buchty se do života nerodí zrovna snadno, stane se z pečení buchet doslova "vnadná" záležitost, která nenechá nikoho jen tak v klidu a zaměstná všechny smysly.
Tyhle buchty klidně mohl Juraj Jakubisko podávat ve chvíli, kdy se "krvavá hraběnka" Alžběta Báthoryová poprvé koupala před diváky na filmovém plátně. Jsou stylově krvavé a přesto tak něžné a poetické.
Pečete v dnešní hektické době ještě domácí buchty?
Jestli ano, tak to potom jistě máte nějakou extra vlastní nádivku, které žádná jiná buchta nemůže konkurovat? Pokud ji nechcete držet v tajnosti, sem s tím. Žádné buchty na světě nejsou lepší než ty naše "hezké české".
Pro bystré oči :-) Do článku se dostalo něco, co tam nemá být a není to k přehlédnutí :-) Když už to tam je, tak to tam nechám, ale jsem zvědavá, kdo si toho všimne jako první!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Selské slavnosti v Holašovicích 08 (Buchtobraní v utajení)

27. července 2008 v 12:24 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Povídání (nejen) o jídle
alias "Buchtobraní" v Holašovicích, o kterém 4 pořadatelé z 5 nic nevěděli :-) Stále platí, že kdo hledá, ten najde. Z mála jsem našla hodně - buchty v této reportáži budou a vešly se mi tam dokonce všechny.
(Holašovice jsou již od 10.30 h v totálním obležení motorizovaných návštěvníků a parkovací plochy veškeré žádné, přijíždějící kolona aut do vsi nekonečně dlouhá, personálu na parkovišti už fóry nejdou přes pysky)
Sobotní den voněl létem, senem a ve vzduchu jsem se snažila zachytit vůni buchet, které mě nalákala v sobotu do Holašovic. Kolony aut mířící stejným směrem mohly od záměru zajít na staročeský jarmark kdekoho odradit. Kdo měl jasný cíl, zjistit čím se v Holašovicích buchty plní, ten se nenechal odradit a v koloně si vystál hodinku :-) Při troše štěstí sehnal parkovací místo za 30,- Kč a za vstup zaplatil 70,- Kč.
Staročeský jarmark má v Holašovicích již delší tradici a letos se pořádal jeho 11. ročník. Buchtobraní je věc mladá a konal se 2. ročník, za jehož vznikem stojí "Pohádkový král Zdeněk I., Troška zvaný". Veselý jihočeský král s hravou duší a dobrým srdcem připravil pro letošní rok kulinářských zážitků štědrou řádku. Počínaje "Zvíkovským Cejnováním" v dubnu, v červnu Sýrobraním BIO v Nežichově, Cukrováním v Dačicích, Jahodobraním v Nové Bystřici, červencovým Rajčatobraním v Hošticích u Volyně, Borůvkobraní v Borovanech. Nic z toho jste nestihli? Zkuste to za rok, těmto akcím letos již odzvonilo. Třeba stihnete nedělní slavnosti v Holašovicích, ale bez buchet. Zaprášilo se po nich již v sobotu chvilku po poledni). Líto vám to nemusí být, moc jich nebylo :-)
(Cestou za nejlepší jihočeskou buchtou se muselo projít špalírem řemeslných krámků a nešlo si nevšimnout krásných ušatých hrnečků, konvic a džbánečků)
Současně s buchtobraním probíhaly slavnosti chleba v Lenoře, které jsem nestihla navštívit. Klobásobraní v Zátoni pod Boubínem bylo trochu z ruky, ale vůně klobásy se vznášela tradičně i nad Holašovicemi. Zůstaneme u buchet :-) Všechny soutěžní vzorky ještě před samotným kláním odpočívaly v infocentru pod plátěnou rouškou tajemství, kterou jsem nadzvedla a soutěžní vzorky ohodnotila pohledem.
(Tyhle naparáděné a geometricky dokonale čtvercové buchty ještě nevěděly, že vyhrají, ale já je již na startovní čáře klasifikovala na vítěze (i bez ochutnání). Zlatě ožehnuté mandličky je odlišovaly od těch dalších soutěžních exemplářů)
(Další soutěžní ošatky vypadaly podobně, ale všechny buchty voněly velmi příjemně. K buchtám se dostat nebylo jednoduché a nabyla jsem dojmu, že o "buchty" na tomto jarmarku nejde. Byla to jenom součást jarmarečního veselí, která se dostatečně nevžila do povědomí. Ostatně buchty se nikde ve stánku neprodávaly, jak by to mnozí gastroturisti čekali :-)
Všechny ošatky buchet byly od "holašovických hospodyň", kuriózně dokonce z jednoho stavení. Peklo se ráno a protože ve stavení je jenom jedna trouba, musely se soutěžící spravedlivě prostřídat. Rozhodně jim to stálo za to, protože všechna tři ocenění putovala zpět pod jednu střechu. Buchty byly rozebrány a jiné jste nikde na celém jarmarku nepotkali (krom těch dvounohých a jedné buchtové dekorace v hrnčířském krámku se jejich vůně rozplynula velice rychle). Možná třetí ročník bude po buchtách vonět intenzivněji.
(Klání o nejlepší holašovickou buchtu bylo ukončeno a sympatické šikovné vítězky se podělily o diplomy, které předal komoří krále "The Fairy Kingdom" a na buchtách si pochutnaly děti. Ceremoniálu se účastnil jihočeský kuchař a propagátor českých tradičních receptur, Petr Stupka. Po buchtách se slehla zem a malí caparti měli pusy od povidel a rozveselená očka)
Nejvíce fotografovaným objektem 11. Selských slavností byla krojovaná copatá Natálka a nejmenší svobodný mládenec v kroji. Kdo v Holašovicích byl, všiml si tohoto roztomilého dua i na samotných vstupenkách.
Přeci jenom šlo víc o staročeský jarmark, tak pár pohledů do stánků i za stánky nemůže chybět. Holašovice, obec Jankov, byla zapsána na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO (v prosinci r. 1998). První písemná zmínka pochází z roku 1292. Architektonická podoba holašovických staveb ve stylu selského baroka vznikala v letech 1840 - 1880. Selské slavnosti každoročně představují staročeská řemesla, lidovou hudbu i staročeské speciality. V kulisách selského baroka se stanete na chvilku součástí naší historie a nasajete trochu té kouzelné jihočeské atmosféry, která nikde jinde na světě není. Pojďme vyrazit na holašovickou náves.
(Ve dvoře tohoto selského stavení se prodávaly kyselé okurky a sladké koláče)
(Makové i povidlové koláče ... buchty stále marně hledám a nedám s tím pokoj, dokud je nenajdu :-)
(Vinná občerstvovna, které bylo lépe se v tomto teplém počasí vyhnout)
(Nejen keltskou medovinu jste mohli zakoupit v keramickém džbánku)
(Středem zájmu byl i krámek s "Těchonickou medoládou")
(Neochutnat žejdlík moštu by byla škoda)
(Palačinka s medoládou lákala všechny kolemjdoucí, ale mě to táhlo za vůní do stánku vedle)
V kuchařském stánku Petra Stupky to vonělo českým kaprem tak intenzivně, že jsem se nechala zlákat na "Kapří bifteček". Žádné kůstky, jen jemné maso s ovesnými vločkami a zelenými bylinkami, celý chuťový zážitek podepřen jemným kořením. Cítila jsem lehké tóny kmínu, zázvoru a rozmarýnu. Podával se též "Kapr na víně" podle starého zámeckého receptu pánů z Růže. Kdo se zastavil a hlad ukojil právě tady, byla to ta nejlepší volba.
Sezamová zrníčka se na slunci třpytila jako perličky a křupavý kapří biftek z mletého jemného masa naší nejtradičnější ryby mě očaroval. Originální receptura zaslouží pochvalu! Jsem ráda, že tento stánek jsem neminula. (Tácek s kapřím biftek, 2 ks "měkkého a chutného chleba" & jemná křenová omáčka - 60,00 Kč)
(Lidí bylo mnohonásobně víc než volných židlí a lavic, jedlo se v čerstvě posečené trávě)
(Nechyběl ani harmonikář, věštec a vozka s povozem, v pozadí nejobleženější stánek s opékanou klobásou a pivem. Klobása se stylově prezentovala jako "staročeská", ale od té novodobé se nelišila ničím. Ochutnávat jsem ji nešla, ale klobásou z grilu a pivem se do české chuti není těžké trefit. Nevzdávám pátrání po "jihočeské buchtě" :-)
(Do cesty se přikutálely zase koláče)
V jednom ze selských dvorů se vaří (dle slibu na tabuli před vchodem) "Kuchyně přímo od naší babi." Myslím, že zde jsem u konce a kořist v podobě dobré holašovické buchty mám rovnou před nosem. Přišla jsem, viděla jsem, odešla jsem! Okoukla jsem nabídku, nerudný personál a obhlídla talíře hostí. Usoudila jsem, že vypít něco studeného by nebylo špatné. Dostala jsem "Ledový čaj", který vypadal, že právě prošel varem. Sedla jsem si uvnitř v neútulné místnosti, která měla suplovat lokál, kde se úžasná jídla od babi podávají. Babi jsem neviděla, ale tipuji, že tam nejspíš nikdy nevařila. Každá pořádná česká babi, když už se rozhodne vařit, dělá to s největší péčí a láskou. Všimla jsem si jídla v sousedním talíři - Halušky s pohozenou hromadou čerstvého nakrájeného rajčete i s bubákem a kusu zelené papriky. To vše ledabyle promícháno s něčím, co zdánlivě připomínalo halušky. Bylo to k smíchu a přišlo mi to líto! Fotografovat cizí talíř se nehodilo, tak jenom zmínka. Tady hledat domácí buchty asi nemá smysl. Ovšem stará vzpomínka mi připomněla návštěvu Holašovic loni v poklidnějším čase a domácí koláč s mákem a švestkami špatný nebyl. Možná tenkrát v kuchyni stála opravdu "babi" :-)
(Odejít z pouti bez perníkového srdce v kapse? To bývalo nemožné! Kdo měl koho podarovat, vytáhl z kapsy drobné a už ho držel v dlani)
(Umělecký řezbář dřevěných perníkových formiček, mistr František Slavík z Křivoklátu)
(Z tvarů a barev hrnečků přecházel zrak a hrnčíři se zde prezentovali opravdu v hojném počtu)
(Bucláky, kakáčky a velké hrnky pod postel, zvané kakáče, vypadaly fakt roztomile. Nejlepší suvenýr z Holašovic)
(Jako nejlepší praktický dárek pro recesisty a vyznavače starých obyčejů se mi jevil tento obr hrnek pod postel "kakáč" za 350,00 Kč, bohužel ten nápad jsem dostala až doma :-(
(Krásná "Majolika" nechybí v žádné opravdové staročeské chalupě. Určitě bych si vybrala nádobí plnou nůši, ale bohužel se mi do mého poněkud moderní dobou zničeného interiéru nehodí :-) Pokochola jsem se alespoň pohledem, tak se potěšte taky.
(Podlehnout čarokrásné modré barvě se dalo velmi snadno)
(Zlomila se vám doma vařečka? Zde jste mohli doplnit chybějící zásoby a obohatit svou domácnost o všelijaké dřevěné pomocníky šikovného mistra řezbáře. Takové kousky nejsou běžně k vidění a srdce hospodyněk zaplesalo nad pestrým defilé)
(Krásné dožínkové věnce a srdíčka ze slámy byly suvenýrem pro potěšení a v tomto krámku je vázaly s láskou velmi šikovné ruce)
Obešla jsem celou náves a ukončuji pátrání po buchtách na zdejším Buchtobraní. Výsledek zní, že těch pár buchet voňavý buchtový oblak nad Holašovicemi vytvořit nedokázaly, ale bylo to celkem příjemné letní odpoledne s českým řemeslem a zručností, chutným kapřím biftekem a tak bych to ukončila slovy, že pěkných hrnečků bylo na letošním Buchtobraní víc než buchet, ale třeba se to příští ročník změní a hospodyňky nebudou za buchty, co jsou líné a najdou důvod zadělat na kynuté těsto a buchty pro potěšení návštěvníků upéct a nabízet všem gastroturistům, co se za českou buchtou vydali až na jih Čech do malebné vísky. Podívat se na tuto akci jako na "staročeský jarmark", našlo se tu mnoho šikovných řemeslníků, kde se vyplatilo spočinout okem na jejich šikovných prstech. Kupte si třeba malovaný hrneček ať neodejdete s prázdnou :-)
Všimli jste si? Do oka mi padly jediné buchty, které se daly v Holašovicích na krámku vidět. Tuto voňavou "opravdovou" maketu, přikrášlenou jednou neposednou muškou jsem si musela vyfotografovat, protože o buchty v této reportáži šlo "v první řadě" :-) Jsem ráda, že nakonec se alespoň ten jeden krásný pekáč plný buchet zjevil. Tolik zprávy o čerstvých buchtách ze sobotního Buchtobraní.
Vypadá to tak, že až přijedu domů, buchty sama upeču a tím celé slavné letošní hraní s buchtami uzavřu.
Protože pěkné keramiky tam bylo víc než buchet, tak bylo celkem nemožné si nějaký barevný kousek nekoupit. Rozhodla jsem se pro "Tupeskou keramiku" s veselým názvem Juuráááj - která je vytvářena s radostí - pro potěšení i užitek.
Veselou mísu v letních barvách jsem hned doma vyzkoušela v praxi. Podle nálady její obsah můžete měnit a taky když ji pootočíte, hned jsou na ní jiné veselé výjevy.
Máte rádi zábavnou gastroturistiku? Dávám vám pár tipů, co by se dalo ještě letos stihnout:
  • 16. 08. Houbobraní ve Stachách
  • 16. 09. Houbobraní v Třeboni
  • 13. 09. Bylinkobraní v Hošticích u Volyně
  • 13. 09. Vinobraní v Hluboké nad Vltavou
Jezdíte na jarmarky? Co si vozíte jako suvenýr domů? Jaké tradiční pochoutky vaší pozornosti nikdy neuniknou? Máte chuť na čerstvou buchtu? TADY JE UPEČENO :-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Doma upečený chleba

23. července 2008 v 8:20 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Slané pečení
aneb od českého bochníku k ciabattě směrem k bruschettě. Upéct domácí chleba můžeme směle považovat za "vyšší pekařskou". Proto bezmezně miluji svého oblíbeného pekaře (pozdrav pro pana Kolingera a Kotyzu :-) Jejich chleba jím nejčastěji a nejsem líná každé pondělí osedlat své koně pod kapotou a vyrazit za vůní čerstvě upečeného bochníku bezmála 2x 20 kilometrů. Beru to jako příjemný pondělní rituál. Občas hřeším a svou kuchyň proměním v pekařskou dílnu a na chleba zadělám sama. Přijde na to, na co dostaneme doma chuť. O klasický český chleba se nepokouším. Proč konkurovat těm, kteří to umějí lépe a jsou tu vlastně od toho, aby s ranním kuropěním zabořili ruce do mouky a než podruhé kohout zakokrhá, tak sázeli chleba do roztopené pece? Že existují dobré pekárny, je holý fakt a pokud se člověku v cizině po něčem stýská, je to náš český bochník chleba! Kváskem zadělaný a dobře vykynutý, co voní kmínem. Někdy k uspokojení stačí tak málo, aby to u srdce zahřálo - chleba s máslem a se solí.
Občas se člověku stane, že posbírá ve světě trochu jiné manýry a přijde na chuť něčemu, co nebývá v zemi zdejší zrovna tradiční. Mám slabost pro italskou ciabattu! Střídka plná prasklinek a bublinek, s vůní olivového oleje a lehce lesklou strukturou a křupavou kůrkou s veselým názvem "pantofel". Správný tvar ciabatty je opravdu dlouhý jako pantofel pro Popelku s nožkou č. 45 :-) Delší tvary jsou v případě tohoto pečiva lepší, ale u dámské nožky to neplati! Ciabatta menších tvarů se taky těší oblibě a parádně se obkládá jako "sendvič". Pokusila jsem se o domácí výrobu ciabatty a nedopadlo to věru zle!
Touha upéct svůj domácí chleba je v nás, s tím nic nenaděláme. Prodavači domácích pekáren si mohou mnout ruce :-) Jeden exemplář se mnou doma taky bydlí, a je to už nějakých 7 let. Nepoužívám ji denně, ale nenechám ji ani zahálet. Pekárna není mou pravou rukou, protože za nejlepší kuchyňský nástroj považuji své ruce, ale stal se z ní dobrý sluha, který umí ušetřit spoustu času. Mám období, kdy čas nemám, a dokonce jsem se několikrát nedostavila na rande se svým pekařem :-) Jak přežít bez chleba? Nasadit dietní režim a pečivo vynechat nebo si ho jednoduše upéct.
Ciabatta z domácí pekárny
Na první pohled to vypadá tak, že jsem se do díla nezapojila, protože domácí pekárna je samostatná jednotka, které zastane všechny přípravné práce a houkne na nás v momentě, když je dílo dokonáno. Na svou sebeobranu podotýkám, že rychlý recept jsem si vymyslela a zmíněné italské ciabattě může statečně konkurovat. Pro konkrétní potřebu jsem nechala pekárnu dílo dokonat a upekla jsem ciabattu ve velmi netradičním tvaru, který kopíruje hranatou pečící nádobu. Nespokojím se s ciabattou a proměním ji v bruschettu. Vy můžete a nemusíte :-)
  • 1 čajová lžička sušeného droždí
  • 300 g pšeničné krupice hrubé
  • 200 g polohrubé mouky
  • 1 čajová lžička cukru
  • 1 čajová lžička soli
  • 3 polévkové lžíce panenského olivového oleje
  • (špetka chilli papriček je tam navíc, ale mě chilli prostě nikdy nerozčílí)
  • 350 ml vody
Vše naházet do pečící nádoby chytré pekárny, nastavit program pro normální chléb velikosti XL a střední režim pro propečení chlebové kůrky. Výsledek už chladne na mřížce v bezpečném koutku zahrady, ukrytý před čtyřnohými přáteli na starém špalku.
Proměna ciabatty v bruschettu
Nakrájíme centimetrové plátky a opečeme je na suché grilovací pánvi z obou stran. Nebydlí s vámi náhodou kvalitní olej ve spreji, se kterým nevíte co si počít? Je tu ideální příležitost vytáhnout ho ze zásob a chleba lehce posprejovat. Jeden skvělý jsem měla po ruce, avokádový za studena lisovaný. V každém případě budete potřebovat dobrý olivový olej (ten nejlepší co najdete) a stroužek česneku. Opečené plátky chleba naskládáme na talíř polechtáme je oloupaným stroužkem česneku, pokapeme olivovým olejem a já se ohnu do záhonu pro pár snítek tymiánu, které v prstech oholím a všechny lístečky a fialové drobné kvítečky nechám volným pádem klesat na chleba, jehož omamná vůně se proměnila v nebeskou :-) Ke chlebu se u nás zrovna podávaly plněné papriky. Myslím, že by to šlo klidně i bez nich. Chleba sám o sobě je dostatečně svůdný a hlavně neznám nikoho, kdo by chleba neměl rád. Nechám se zlákat i na kus suchého sousta (s dobře vychlazeným letním růžovým vínem :-) O suchém chlebu se dá přežít! Domácí pečení chleba se alespoň jednou zkusit má. I když se to nepovede, vyjde z toho zábavná procedura.
Když to nevyjde, nestane se nic horšího, než že si zase budete předcházet svého pekaře ;)
P.S. CUIUS PANEM EDO, ILLIUS CARMINA EDO
Před časem jsem hledala kousek něčeho vhodného právě ke zmíněné sklence vína a vyřešil to zase doma upečený chleba :-) Receptura byla ušita speciálně k láhvi vína, tak se nemůže jmenovat jinak než Vinařův chléb.
Za vůní bramborového chleba se zastavte na El Souku. Je tam čerstvě napečeno ;-) Nevíte snad co s chlebem? Vaše starosti vyřeší velmi prakticky Praktické kulinárium. Dejte si "pan bagnat". Krásně nám zafungovala blogerská telepatie a všichni jsme se vrhli střemhlav na chleba. Nádhera ;o)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Plněné papriky v rustikálním pojetí

21. července 2008 v 9:09 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Zelenina
Jenom v létě mají papriky a rajčata tu nejopravdovější a nejintenzivnější barvu, chuť i vůni. Je hřích obcházet kolem nich a neuvařit si nějakou letní dobrotu právě z této zeleniny. Udělala jsem si chuť na plněné papriky s rajskou omáčkou. Na nedělní oběd mi to přišlo slavnostnější než pouhé lečo, na které nejspíš letos přijde řada ještě několikrát. V mém skleníku to hraje všemi barvami a vzduch voní majoránkou. Nanosila jsem si zralá rajčata a trikoloru paprik (žluté a oranžové buclaté soudky a hromádku zelených). Pestrá bedýnka zeleniny ze zahrady rozjasnila deštivou neděli. Doběhla jsem pro čerstvý tymián a majoránku, aby rustikální pojetí bylo dokonalé.
  • 6 baculatých barevných paprik
  • 4 rajčata
  • 3 cibule
  • 600 g mletého masa
  • 1 vejce
  • 1 lžíce hořčice
  • 1 lžíce smetany
  • sůl
  • pepř
  • čerstvá majoránka
  • bylinková sůl (vegeta)
  • hrst strouhanky
  • 1 stroužek česneku
  • špetku koření Čubrica
  • hrst syrové rýže
  • 2 bobkové listy
  • 2 kuličky nového koření
  • 2 kuličky celého pepře
  • 4 kostky cukru
  • rajský protlak "passata di pomodoro" (670 g)
  • kostka masoxu
  • špetka skořice
  • 1 dl vody
U paprik na barvě pramálo záleží, ale měly by mít dobrou dosedací plochu, protože jim to bude v pekáči slušet "nastojato" lépe než když budou polehávat na dně. Když budou mít podobu baculatých soudků, budeme je péct i s uříznutou pokličkou. Myslete na to, aby papriky vypadaly co nejlépe, proto neodkrajujte vršky se stopkou ledabyle, ale uřízněte s citem slušivou baretku s anténkou. Chutné jídlo si zasluhuje udělat i umělecký dojem. Aby měly papriky "pod čepicí", šoupněte jim pod uříznutou pokličku kousek čerstvého tymiánu nebo majoránky.
Připravené a očištěné papriky od žebroví a semínek naplníme masovou směsí. Tu připravíme z mletého masa, u kterého bychom měli dbát na to, aby nebylo příliš tučné. Maso osolíme, opepříme, přidáme 1 jemně nasekanou cibulku, utřený česnek, lžíci hořčice, hrst strouhanky, čerstvě drhnutou majoránku, čubricu, 1 vejce a lžíci smetany. Směs dobře promícháme a přidáme syrovou rýži. U nás doma platí zásada, že šidit maso rýží se nemá, tak dávám jen tak nepatrně, ale když dáme podle chuti víc, nestane se nic. Kouzlo syrové rýže zapracuje a papriky budou krásné jako po faceliftingu :-) Maso se vypeče a ztrácí na objemu, syrová rýže se v omáčce dovaří a objem zdvojnásobí. Paprikám se jako malým zázrakem vypnou bříška a masová nádivka je krásně zakulatí. Proč se zdržovat s vařením rýže? Na tuhle malou fintu jsem si přišla už dávno, tak to taky zkuste.
Zastavili jste se u špetky koření Čubrica? Věřte tomu, že do mletého masa není lepšího koření než právě tato tradiční bulharská oblíbená směs, která je k dostání i u nás. V Bulharsku to se zeleninou i mletým masem dělají sakra bravurně, tak uvěřte tomu, že bez čubrici se dobré mleté maso neudělá. Voní saturejkou, pískavicí (řeckým senem), celerem a libečkem.
Masovou směs máme připravenou a je potřeba ji transportovat lžící do ctěných paprik. S tím žádná extra práce není, protože tlusťoučké papriky se plní velmi pohodlně a můžeme si na to troufnout polévkovou lžící. Masovou nádivku pěkně upěchujeme a papriky naskládáme do pekáčku, který má svého dvojníka v podobě pokličky! Poklička bude na pečení důležitá. Když není poklička, pomůžete si alobalem. Do pečící nádoby kolem paprik rozházíme 2 na plátky pokrájené cibule, 2 nakrájené zelené papriky, 4 rajčata. K tomu 2 bobkové listy, 2 kuličky nového koření a stejný počet pepřových kuliček. Zalijeme dobrým rajským protlakem (přimlouvám se za italský z neapolských skvostných podlouhlých rajčat San Marzano! tuhle lahůdku si nakupte na zimu do zásoby, protože tohle rajče přišlo rovnou z ráje a žádné jiné mu nemůže konkurovat).
Přidáme 1 dl vody, kolem paprik rozdrobíme kostku masoxu a do každého roku zapékací nádoby vhodíme jednu kostku cukru, aby se chuť doladila do příjemného sladkokyselého tónu. Papriky by měly být v rajské šťávě potopené tak do poloviny výšky. Delikátní šmrnc opatří mrňavá špetka skořice a větvička tymiánu pohozená ladem v pekáči. Paprikám nasadíme uříznuté pokličky se stopkou a přiklopíme je druhým pekáčem. Troubu rozehřejeme na 180 °C a zavřeme za paprikami na 1 a ½ h dvířka a dáme si pohov, protože v kuchyni od této chvíle nebudeme nic platní. Vše důležité jsme udělali v první přípravné fázi a nebudeme do pečení vůbec zasahovat. Rajský protlak prolne se všemi chutěmi a vůněmi v jeho těsné blízkosti a lehce zahuštěná šťáva nám bude odměnou.
Pokud čekáte jako tradiční přílohu houskový knedlík, tak vás asi zklamu, protože k letním paprikám si klidně dám doma upečený chleba upravený jako bruscheta (topinka z bílého chleba s olivovým olejem a česnekem). Šťávu k paprikám v této rustikální podobě nezahušťuji ani nevylepšuji smetanou. Nechávám ji tak jak je, intenzivně vonící po čerstvé zelenině, koření a vypečené šťávě z masa. Opečeným kouskem chleba z talíře vysmejčíte poslední kapičku lépe než nějakým knedlíkem. Má představa léta se s houskovým knedlíkem a talířem plným omáčky nějak nepojí. Toleruji jen ty letní knedle, co voní ovocem.
Na každém "vyletněném" jídle si v létě pochutnáte nejvíc. Nechte v kredenci sušené bylinky a užívejte si je v čerstvé podobě. Vymáčkněte z léta všechno co se dá. Když chybí slunce venku, v ovoci a zelenině se schovává tolik slunečních paprsků a pozitivní energie, že když si jídlo posadíte na talíř, rozzáří se :-) A to ani nemusíme zdůrazňovat, že letní zahrada je pro nás ta nejlepší lékárna. Ty papriky můžete sníst klidně jen tak. I tak na vás udělají silný dojem.
(nějak nemůžu přijít na to, která paprika je krásnější? ... žlutá nebo oranžová? ... pro jistotu to v pekáči hýřilo všemi veselými barvami, jen červenou jsem přenechala rajčatům a nečinila konkurenci v podobě červených paprik, které jsme z toho samého důvodu letos ani nesázeli :-) Je mi líto každého, kdo nemá vřelý vztah k "Tymiánu", protože straší na každém z mých letních obrázků. Snad ani nemusím říkat, že ho mám ráda. Dřív než se chopím příboru, odrhnu všechny lístečky na stonku a nechám je spadnout do talíře.
Milujete papriky? Nenechte si ujít pár dobrých letních nápadů, jak s nimi naložit:
Chystáte se taky na plněné papriky v rajské omáčce? A máte na tohle jídlo nějaké zaručené fígle, které si nechcete nechat jen pro sebe? I když papriková dobrota k nám doputovala nejspíš z Balkánu, dokonale tu zdomácněla. Nebo vy snad plněné papriky neradi?

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Ve znamení borůvkového koláče a knedlíků

14. července 2008 v 1:22 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Sladká kuchyně
Mezi nejlepší věci na světě patří "borůvkový koláč"! Sezóna borůvek je v plném proudu, chtělo by to osvědčený recept na koláč. Mám ho pro vás ;-)
Borůvkám se letos u nás nedá vyhnout. Bude-li jimi vaše domácnost zaplavena, likvidujte je praktickým způsobem. Upečte si koláč. Nebo rovnou 2. Já recept nehledám, protože již dávno ten svůj nejlepší mám. Těsto tenoučké jako slupka, kraje zlaté a křupavé, nechybí ani čepice ze sladké žmolenky. Nemáte-li po ruce svůj recept, dejte na mé rady a upečte borůvkový koláč podle mého receptu. Než se koláč upeče, ještě pár řádek borůvkového čtení.
O tomto víkendu proběhlo v BOROVANECH u Českých Budějovic tradiční "Borůvkobraní". Hlavním programem bylo nedělní klání v pojídání kynutých borůvkových knedlíků. V místních restauracích se nabízelo borůvkové menu a rady rozdávali mistři řemesla kuchařského, v Borovanském mlýně se točilo borůvkové pivo.
V opravdové jihočeské chalupě se najdou nejméně 2 staré hřebeny na borůvky; bez nich by nebylo "borůvkobraní". Bez borůvek zase knedlíky, žahour ani koláče. Za časů našich dědů a babiček si to trhání borůvek usnadňovali. Borůvkovým keříkům to nesvědčí, proto hřebeny necháme pěkně ležet na půdě.
Borovanské kynuté knedlíky se žahourem
  • 500 g mouky (hladká a polohrubá půl na půl)
  • 250 ml mléka
  • 30 g droždí
  • 1 vejce
  • sůl
  • trocha cukru
Žahour = tradiční jihočeská borůvková omáčka
  • 500 g borůvek
  • 125 ml vody
  • 2 lžíce cukru
  • 1 lžíce másla
  • 1 lžička solamylu (nebo hladké mouky či vanilkového pudinkového prášku)
  • 250 ml mléka (nebo kávové smetany)
  • případně špetka skořice
Zadělejte kvásek a z ingrediencí vypracujte těsto; kyne pouze půl hodiny. Nakrájejte je pak na kousky, ze kterých uděláte kuličky a necháte kynout další čtvrt hodiny. Knedlíky vařte buď ve vodě 10 minut (po 5 minutách je obraťte), anebo v páře 8 až 10 minut. Hotové propíchněte vidličkou. Žahour připravíte tak, že borůvky zalijete vodou a rozvaříte, pak přidejte cukr a máslo. V mléce či smetaně rozšlehejte solamyl (pudink či mouku) a borůvky zahustěte. Jen krátce povařte, lze přidat i skořici. Podávat ho můžete také k lívancům či ke svítku.
Originální receptura, podle které se na letošním Borůvkobraní navařila hromada borůvkových kynutých knedlíků. Jedlíků bývá víc než knedlíků, nezbylo nic.
Závěrem poslední zprávy z borůvkové burzy: cena za 1/2 litru fialové dobroty se včera pohybovala na 70,00 Kč. Koho chytne nápad vydat se na borůvky přímo do lesa, ať na "hřebeny" zapomene, trhá se rukama :-)
Pokud se vám náhodou stane, že borůvky začnou nudit, zkuste je do koláče posadit na nadýchanou tvarohovou peřinu. Určitě vás zase začnou bavit ;-) Když upečete borůvkové koláče, nebudete mít problém s tím, jak se jich zbavit. U nás mizí rychlostí světla. Užijte si taky trochu z toho borůvkového léta!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Letní koláčky

7. července 2008 v 12:41 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Brambory
Zapomeňte na rybíz, jahody i borůvky! Tyhle letní koláčky budou naprosto jiné. Sníte je ještě horké a můžete k nim klidně přikusovat grilované kotlety nebo ryby. V létě pobývejte v kuchyni co nejméně, ale když už je to přeci jenom nutné, tak nastolte změnu. Klidně rodinu i kamarády šokujte svými nápady, budou zdrojem dobré nálady.
Mé letní vaření je takové nějaké "vlažné". Řekla bych, že je to naprosto přesně řečeno. Na talíř dávám horké, na stůl pokládám vlažné. Než zasednu ke stolu, je všechno téměř studené. Prodloužila jsem si cestu od plotny ke stolu. Možná je to i váš případ! Obložená talíři (víc než 2 stejně neunesu) musím nejprve cestou ke dveřím přeskočit kocoura. Druhá překážka je těžší, za pochodu odkopnout z cesty past v podobě rámu se sítí proti hmyzu, která je nastražená místo francouzských dveří do zahrady a rychlostí světla proběhnout ven. Pérko v pantech sprintuje takovým fofrem do své původní pozice, že nemám fakticky žádnou šanci uniknout. 4x z pěti pokusů dostanu štulec do brňavky. Než dorazím ke stolu pod pergolou, čeká mě dlouhá štreka přes celý zahradní dvůr & další nástrahy. S talířem v ruce nikdy neuniknu pozornosti mých čtyřnohých spolubydlících a setřást je není žádná legrace. Jsou to lovci a spatřují ve mně snadnou kořist. Když se vypořádám s malou smečkou psů, tak se mi pletou pod nohy všudypřítomné a důmyslně nastražené tenisáky, kosti a jiné blbosti. Když talíře konečně položím na stůl, připadám si jako vítěz "Velké Pardubické steeplechase cross-country". Vavřínový věnec na mě ovšem nečeká. Myšlenka na něj mi zkazí náladu! "V kuchyni jsem nechala koření!" Nadávám si, že jsem ho mohla strčit do podpaží nebo pod bikiny a ušetřit si cestu. Vydávám se tedy zpět z letní kuchyně do hlavního kuchyňského stanu v domě (po kolikáté už sakra?!) a v duchu si říkám, proč jsem si ten život vlastně tak neuváženě zkomplikovala? Když se konečně posadím před svůj talíř, už není kam pospíchat. Pro mě i vlažné jídlo má svůj půvab a přes značné peripetie si to letní vaření a venkovní stolování vcelku užívám a vymýšlím nové dobroty. Požadavkem č. 1 je podmínka, že jídlo musí zůstat chutné i v případě, že bude studené. Letní koláčky jsou úžasné horké. Když vychladnou, jsou okouzlující ;-) Prostě recept k sežrání.
Letní koláčky aneb škubánky na pokračování
  • 1 kg brambor
  • 180 g polohrubé mouky
  • 60 g másla
  • sůl
Umíte připravit škubánky? Mohla bych tady povídat, že oloupané brambory se překrájí na čtvrtky a ve vodě mírně osolené se uvaří tak, aby byly ještě malinko nedovařené :-) Část vody slijeme, obrácenou stranou vařečky provedeme nutných "7 šťouchů do kucmouchu", zasypeme moukou, do každého důlku od vařečky nalijeme část slité vody a na mírném ohni necháme propařit. Potom důkladně vymícháme hladké škubánkové těsto a lžící namočenou v rozpuštěném másle vykrajujeme škubánky a klademe je na nahřátý talíř … vypadá to asi takhle (v mnoha případech i pohledněji ;-)
Mezi námi neexistuje snad nikdo, kdo by neznal škubánky! Taky je velmi málo pravděpodobné, že je většina z vás nesvede "levou zadní" a rozhodně sázím na to, že vlastníte parádní recept. Nejspíš po babičce, psaný její vlastní rukou a pěkně založený v nějaké velmi staré kuchařské knize. Projděte si pěkně knihovnu, vysypte šuplíky a domácí receptík si někde najděte ;o) Možná najdete i to, co jste nehledali a stane se to zdrojem vašeho potěšení. Já našla učiněné poklady! Podle mého rozpisu ingrediencí vám toho škubánkového těsta ještě požehnaně zbude (pokud ovšem nemáte doma výkonnější a svědomitější strávníky, kteří zbytky nenechávají :-) A protože ho zůstalo opravdu štědře, měla jsem materiál na letní bramborové koláčky a zábavu na jedno odpoledne.
Aby vznikl tento recept, stačilo jednoduše otevřít ledničku a rozhodnout se, jakým směrem na brambory jít. Protože všechny cesty vedou do Říma, vsadila jsem na Itálii a začala z lednice vytahovat italské reprezentanty a stavět je do řady na kuchyňskou linku. Italský tým se skládal z parmazánu, ricotty, rozmarýnu, cherry rajčete, doplněno o české domácí vejce. Zhodnotila jsem kritickým okem, že tento tým by se dal postavit do hry o slušnou večeři, kterou jsem měla v úmyslu vyrobit. Barvu dresu není třeba řešit. Je červenec, respektuji červenou! Ostatně jakýpak zápas? Půjde o přátelské utkání. Když jsem si představila tuhle partu na jedné hrací ploše (pečícím plechu), bylo mým cílem, aby hosté (originální italské ingredience) versus domácí (běžné domácí zásoby) táhly za jeden provaz. V chuti si musí nahrávat a zápal do hry by měl mít především kuchař. Všichni do toho musí jít srdcem a proměnit všechny šance v úspěch. Když se to nepovede, kuchař bude vypískán :-) Kdybych nezačala hrát hru "Škubánky na pokračování", obsah hrnce by skončil nevkusně. Psi brambory ani v této naparáděné podobě nejedí. Za talířem pelášili jenom kvůli voňavým krevetkám. Odnesla bych je tam, kam chodí i "císařpán" sám a spláchla je. (Když budu odvážně pokračovat v přemýšlení, stejně by tam skončily. Vzaly by to jen malou oklikou :o) Vlastně bych si ani nemusela vyčítat, že jsem vzala za kliku té zapovězené komnaty. Připravila jsem jim lepší osud! Nechala jsem je ještě jednou užít si svých 5 minut slávy!
Než začneme čarovat, je potřeba škubánkový základ směrovat do slané podoby, tzn. kouzelnou špetkou bylinkové soli je proměníme v ještě pohlednější základní materiál pro výrobu slaných bramborových koláčků. Až teprve nyní můžeme opravdu začít ;-) Ze škubánkového těsta lžící namočenou v rozpuštěném másle vykrajujeme kousky velikosti koláčku a v dlaních jim vnutíme tvar bochánku, který posadíme na pečící plech. Máte snad chuť čistit připečené plechy? Braňte se této nepříjemnosti pečícím papírem! Bramborové koláčky se seřadily na hrací ploše a obrácenou stranou mrňavé skleničky (velikosti špuntu kopačky nebo kramflekem) jim vyšlápneme do středu důlek, aby se tam pěkně uvelebila nádivka. Ricotta s bylinkami nebo jiný lehký sýr poslouží jako základ letní nádivky. Přidejte do ní co chcete. Cibulku, bylinky, česnek, spojte vajíčkem, nezapomeňte na mořskou sůl. Člověk by ani neřekl, kolik letních čerstvých chutí si sedne s tímto tvarohovým sýrem do noty. Základní chuťová linie by měla být jasně daná. Do nádivky z ochucené ricotty vmáčkneme půlku malého rajčete a ozdobíme ho "mořskou rosou", tzv. rozmarýnem ;-) Kraje koláčků pomažeme žloutkem (ten z domácích vajec září jako sluníčko) a posypeme parmazánem. Koláčkům dáme poslední pomazání mašlovačkou a zatočíme nad jejich osudem pepřovým mlýnkem. Než půjdou do rozpálené trouby, trochu je od pepřových sazí umouníme. Trouba žhne na 200 °C, to je ta pravá letní výheň pro koláčky. Až budou kraje zlátnout, můžeme chystat talíře. Počítejte s 10 až 15 minutami. Divoké rodeo neuspořádaných chutí by výsledek šmahem pokazilo, ale tato kombinace se stala jasným tahem na branku. Koláčky byly k sežrání a jen se po nich zaprášilo. V každém případě "Kdo si hraje, nezlobí!"
Času na hrátky moc nemám, ale když už s tím začnu, nevím kdy přestat. Hra "Škubánky na pokračování" mě fakt zabavila. Zjistila jsem, že kvality nominovaného týmu ingrediencí mě oslnily víc než letní sluníčko, které nám na pár dnů přestalo hřát, tak si někdy příště rozsvítím náladu těmito letně naladěnými koláčky. Podávala jsem k nim KREVETY na grilu v ohnivém másle, co vonělo limetkami a utonula v něm špetka jemných sušených vloček chilli papriček. Pro zjemnění pikantní kompozice pokrmu jsem připravila remuládu s gorgonzolou a italskými bylinkami, aby pálivým chilli papričkám trochu srazila hřebínek. S vínem to bylo jasné, sáhla jsem do italských zásob. Skočila jsem do vinného sklípku a vyplenila přihrádku s italskými víny. Láhev (2) vína Pinot Grigio byla plná chutí i vůní sluncem uzrálého ovoce. Když je venku pod mrakem, vyčarujte si hřejivou atmosféru v kuchyni. Rozsviťte to nějakým novým receptem! Léto přeje hrátkám všeho druhu, ale hrátky v kuchyni jsou ze všeho toho letního povyražení nejméně rizikové :o) Rozhodně mohou být dostatečně pikantní, zábavné, odvážné, bujaré, vášnivé, famózní, exotické a nadmíru uspokojivé :o) Neházejte příbory do žita! I u stolu se dá užít plno legrace. Velebte své domácí kuchaře! Já jsem vděčná za každou snídani, kterou si nemusím připravovat a za každé podané sousto. Zvlášť když je nad slunce jasné, že je to z lásky ;-)
P.S. Malá podobnost receptu s fotbalovým utkáním není náhodná, nýbrž záměrná. Mám fotbal ráda! ;-) I když sláva českého fotbalu na Euru 2008 hodně upadla, doufám, že se zase příště zaleskne. Ostuda není upadnout, ale zůstat ležet.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.