Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Květen 2008

Síťovka, nákupní taška s espritem

28. května 2008 v 13:22 | Šárka |  Víte, že ...
Řekne-li se dnes síťovka, rázem naše mysl skočí do počítačové terminologie. Chyba! Síťovka je vtipná nákupní taška z časů našich babiček, u které se snad nikdy neutrhlo ucho. Její sláva zvadla jako polní tráva a téměř nikde není k vidění. Uklízela jsem včera muzeum nepotřebných domácích relikvií, tzv. komoru, a co nevidím? Krásná červená síťovka, jako nová. Tahle není po babičce, tu jsem si dovezla ze Švýcarska, protože tam nějak nestačily síťovky vyjít z módy a spatřit se dají skoro na každém kroku. Chodit ráno na tržnici se síťovkou nebo velkým proutěným košíkem je prostě normální jev. Neumím si představit lepší způsob přepravy melounu z tržnice do auta, než využít služeb síťovky. U téhle tašky jsem měla vždy pocit, že je nafukovací a vejde se do ní rozhodně víc, než jsem schopna unést. Vzala jsem síťovku na milost a vtáhla ji zase do svého života. Určitě s křiklavou síťovkou neujdu pozornosti našeho malého města. Zaručeně budu jediná, kdo ji má :-) Taška s espritem se stane znovu hitem! A to možná ještě netušíte nic o jejím zázračném původu. Vy opravdu nevíte, že síťovku vymyslel šikovný Čech? Tohle si musíte poslechnout.
JAK SÍŤOVKA NA SVĚT PŘIŠLA
Svět je plný vynálezů. Některé jsou užitečné a potřebné, jiné nebezpečné a spousta z nich u nás vzbuzuje pouze úsměv. Jeden z těch užitečných objevů spatřil světlo světa u nás, na Vysočině. Bohužel si ho jeho objevitel nedal patentovat a tak jsme o jedno světové prvenství zase přišli. Ale pěkně od začátku.
Vavřín Krčil vyrůstal v chudé rodině. Maminka ho naučila v jedenácti letech síťovat, aby mohl, stejně jako ostatní děti, pomoci živit rodinu. Když vyrostl, usadil se ve Žďáře nad Sázavou, kde pracoval jako obchodní cestující u firmy JARO J. Rousek. 10. května 1921 se oženil s Marií Leopoldovou ze Stržanova. Získal živnostenský list a začal sám obchodovat s galanterním zbožím a hlavně vlasovými síťkami. Snad proto, že se v síťování sám dobře vyznal, ale také z toho důvodu, že byly v té době velmi módní a žádané. Dokonce uspořádal v roce 1923 výstavu vlasových sítěk.
Svou klientelu měl nejen u nás, ale i v zahraničí, převážně v Německu. Zboží skupoval od lidí z celého regionu, kteří se podomácku živili síťováním. Jejich šikovné ruce dovedly vytvořit síťky na vlasy žádané a ceněné u nás i ve světě. Síťováním se často živila celá rodina, ale protože to byla velice jemná práce, podílely se na ní hlavně děti, jejichž šikovné prstíky dokázaly hotové zázraky. Ale protože nic netrvá věčně, přišla móda krátkých střihů a poptávka po vlasových síťkách prudce poklesla. Navíc se objevil silný a nebezpečný konkurent z Asie. Síťky z Japonska byly levnější a ostrovní země jich produkovala takové množství, že brzy odrovnala veškeré konkurenty.
Vavřín Krčil se však nevzdal. Napadla ho jiná věc, mnohem užitečnější a potřebnější než jsou síťky na vlasy. Zřídil si svůj podnik a začal v něm vyrábět síťované tašky. Jako materiál použil umělou hedvábnou přízi a nový vynález byl na světě. Nejdříve budil velkou nedůvěru. Mnozí si mysleli, že se síťovka brzy protrhne, že nic neunese, ale opak byl pravdou. Zakrátko si síťovaná taška našla své místo na trhu. Byla levná, skladná, lehká a také se toho do ní hodně vešlo, což byly neocenitelné výhody.
Síťovek byla spousta druhů. Byly nejen ty obyčejné, nákupní, ale také loketní, ramenovky, vycházkové, tlumokové, sportovní, na tenis nebo na dámské kolo. Z Vysočiny se vyvážely do Kanady, Francie, Švýcarska, Německa, Rakouska a dokonce i do zemí severní Afriky. Kromě síťovek se v podniku pana Krčila vyráběly i jiné věci. Třeba takové závoje na ochranu účesu po ondulaci, různé síťky na míčky, ať už pingpongové nebo tenisové. Dokonce i rybářské a tenisové sítě pocházely odtud. Ale největší úspěch měla stejně ona nenápadná taška, kterou jste našli snad v každé domácnosti.
Od roku 1932 bydlel pan Krčil s rodinou ve Stržanově, kam také o pár let později přestěhoval svou provozovnu a sklad pro podomácké síťování. Největší úspěchy slavil jeho podnik koncem třicátých let. Provozovna prosperovala až do roku 1948, kdy přešla pod národní správu.
Vavřín Krčil však u ruční práce a síťování zůstal. V roce 1956 navrhl Ústředí lidové a umělecké výroby, jehož byl zakládajícím členem, zřízení nového pracoviště v Bystřici nad Pernštejnem. To se také ještě téhož roku otevřelo. Opět se panu Krčilovi podařilo získat prvenství, neboť v celé střední Evropě neexistovala výroba ručně necovaných a vyšívaných záclon. Pouze zde, na Vysočině. Klientelu tvořily naše i zahraniční hotely a lázně, samozřejmě, že jen ty exkluzivní, neboť ruční práce nebyla zrovna levná.
Vavřín Krčil zemřel v roce 1968. Nemyslím si, že by byl na Vysočině nějak zvlášť známý. A přece stačilo jen tak málo. Kdyby měl v roce 1926 více peněz k získání mezinárodního patentu na svůj až neuvěřitelně jednoduchý a přitom praktický vynález, pak by o něm přinejmenším padla nějaká kratičká zmínka při vyučování regionálního zeměpisu. Ale bohužel se tak nestalo a tak jeho jméno pomalu upadá v zapomenutí. Škoda. (Zdroj: zdarskevrchy.cz) I když mám Vysočinu za rohem, to jsem tedy nevěděla!
Nyní už nikdo nepochybuje o tom, že stará dobrá síťovka neztratila nic ze svého espritu ani po léta, kdy ležela opomenutá. Důvtip, duchaplnost ani vtipnost tomuto vynálezu nechybí. Rozhodla jsem se, že ji budu mít zase ráda.
Možná to chce trochu odvahy vyjít se síťovkou do Prahy, ale jestli vás štve, že se igelitky trhají, vsaďte na síťovaný retro model. Síťovka vás nezklame! Je to taška s duší a netrhají se jí uši … navíc i sluší :-) O tom se přesvědčím, až tu svou síťovku vezmu mezi lidi :o) Sklidí obdiv nebo úšklebky?

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Jak se papírová utěrka ze záchodu nastěhovala do kuchyně

27. května 2008 v 7:00 | Šárka |  Víte, že ...
Jak se papírová utěrka ze záchodu nastěhovala rovnou do kuchyně? Jak jinak než omylem. Od té doby, co překročila kuchyňský práh, tak tam zůstala. Žádná kuchyňská polička není tak maličká, aby se tam nevešla papírová rolička.
Nedávno jsem se nad tímto úsměvným faktem pozastavila. Dnes jsem zase vzala ty němé papírové roličky z kuchyňské poličky na vědomí. Došla jejich domácí zásoba a tak jsem šla situaci vyřešit. Když je nemám po ruce, chybí mi. Staly se již po řadu let mou fádní všednodenní společnicí, která uspokojí, ale ničím nenadchne. Je stále na svém místě připravena pomoci vyřešit každý "špinavý problém". Po použití je smířena se svým osudem rychlé likvidace. Končí v kachlových kamnech nebo v odpadkovém koši.
Někdo její existenci možná ani nezaznamenal, druhý se bez ní nedokáže obejít. Patřím k těm druhým, protože šikovná role papíru musí být v kuchyni stále na svém místě a mám pro ni bezpočet důležitých úkolů. Člověk by možná řekl, že taková zbytečná papírová věc nemůže mít žádnou historii. A vida! Vše začalo v roce 1907 v USA v Pensylvánii. Philadelphské závody na výrobu toaletního papíru stály před problémem, co s rolemi papíru, který je chybou výroby příliš silný a pro svůj původní účel nepoužitelný. Majitel firmy Scott Paper Company, Arthur Scott, dostal nápad a nechal vyrobil perforované role papírových utěrek. Nechal se inspirovat nápadem místní učitelky, která se snažila vyzrát na nákazu rýmy a dětem ve škole rozdávala papírové útržky, které se po použití vyhazovaly do koše. Nákaza se přestala šířit a marodů ubylo.
Papírové utěrky si hned nenašly cestu do našich kuchyní, ale trvalo to ještě pár desítek let. Jejich genialitu nejprve objevily hotelové a restaurační provozy, nádražní a jiné veřejné prostory. Od doby, kdy si je poprvé přinesly hospodyně do domácích kuchyní uteklo již mnoho vody. Zájem o ně stále narůstá a sortiment jednotlivých výrobců se téměř neliší.
Dnes jsem byla naprosto báječně překvapena, když jsem objevila u papírových rolí firmy Lambi tuto praktickou změnu v rozměru perforace. Dřívější rozměr 22 x 22 cm se proměnil na 14 x 22 cm. Třívrstvé papírové utěrky ze 100% čisté celulózy a s veselým jarním potiskem jsou praktickým pomocníkem a zároveň i estetickým doplňkem prostřeného stolu.
Dokáží likvidovat rychle všechny nečistoty na pracovní desce, vysuší spolehlivě maso či ryby, vysají přebytečný tuk smažených pokrmů, utřou ruce. Téměř nikdy se nedopustíte chyby, když je zapojíte do svého kuchyňského života. Praktičtějšího pomocníka na tuto nenápadnou špinavou práci jsem nenašla. Ani se nezamýšlím nad tím, že do kuchyně přišly vlastně omylem … ze záchodu :-) Nejsem nikterak pobouřena, že ji mám u pondělní večeře v zahradě pod talířem. Nějak jsem si na ně zvykla a když nenastala zrovna situace, která vyžaduje vytáhnout ze skříně damaškový ubrus, vezmu za vděk tímto prostým papírem a bez rozpaků si utřu i ústa ;-) Čím budou hezčí, tím bude jejich obliba vzrůstat. Z tohoto kousku papírku s kvetoucím barevným lemem se na vás směje nejméně tucet bílých ovčích hlaviček. Možná díky této nenápadné inspiraci jsem zakomponovala do dnešní rychlovečeře i kousek čerstvého ovčího sýru, který se cestou do talíře stačil vyválet v záhonku s jarními bylinkami. Ruměnec ve tváři mu vytváří vločky červené papriky. Řekněte, že občas nemáte chuť vyměnit české knedlíky za něco poetičtějšího? Jarní příroda vytváří každý den čerstvou nabídku toho nejpřirozenějšího, co si můžeme do talíře dát.
I bez velkého vaření může večeře udělat slušný dojem. Já mám zrovna salátové období. Ve skleníku mám křehkých hlaviček celou řádku a do pátku mám jasný plán, kterým žádný biftek nezatřese. Komu se nelení, tomu se zelení. Všechny mé večeře budou zdravé, zelené a na čerstvém vzduchu snězené ;-)
Mají papírové utěrky i ve vaší kuchyni své pevné místo?

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Čerstvé jahody parfémované mátou, cukrem, koňakem

19. května 2008 v 14:19 | Šárka |  Sladká kuchyně
Čerstvé jahody se červenají na pultech již od zimy, ale nejchutnější jsou stejně ty, které uzrají pod naším nebem. Už brzy jich budou plné košíky a začne sháňka po osvědčených receptech. Jahodové knedlíky, koláče, nákypy nebo jen tak se smetanou. Jen ať nám jahodové zásoby nezůstanou na ocet. Když nevím co s nimi, nastrkám je pod víčka zavařovacích sklenic a kousek jahodového léta si zakonzervuji v podobě marmelády, kterou užívám jako báječného medikamentu proti podzimní ospalosti a nenáladovosti.
Od doby, co znám recept na jahodový tataráček z čerstvých jahod, s mátou a koňakem, zbývá mi jich na konzervaci opravdu jenom malounko. Do pikantního tataráčku se pustí všichni dospělí, dokonce tvrdší chlápci se nestydí za svou slabost pro sladké jahody, když voní koňakem.
Tataráček z čerstvých jahod s mátou a koňakem
  • jahod tolik, kolik sníte
  • čerstvé lístečky máty
  • kapka citrónové šťávy
  • moučkový cukr
  • kapka koňaku
Jahody omyjeme a odstopkujeme a překrájíme na menší kousky. Smícháme s moučkovým cukrem, citrónovou štávou, kapkou koňaku a nasekanými mátovými lístky. Tekutiny v jahodách by mělo být jen malounko, protože jahodový tataráček budeme tvarovat do úhledných hromádek. Ani s cukrem není potřeba to nikterak přehánět. Vezměte si k srdci, že všeho má být "přiměřeně". Před vlastním tvarováním necháme jahodovou směs odpočinout v chladničce, protože potřebuje čas, aby se jahody naparfémovaly mátou, cukrem a koňakem.
Kulatým tvořítkem uděláme uprostřed talířů jahodové hromádky. Ozdobíme několika lístečky svěže zelené máty. Protože s jahodami kvetou i jedlá kvítka, nezapomeneme si je přihodit na talíř taky. Kdo je nemá odvahu jíst, nechť nechá letním dojmem zapůsobit tento velmi jednoduchý, ale efektní recept. Když si k tomu dáte ještě kopeček dobré zmrzliny (citrónovou či vanilkovou), vykouzlíte si výtečný chlazený dezert pro letní odpoledne. Nebude vůbec vadit, že jste nestihli upéct pro návštěvu jahodový koláč. Jednoduše jim nabídnete chlazený jahodový dezert ještě jahodovější než by čekali :-) Víc jahodovější recepturu už neznám. Samozřejmě když vynechám situaci, kdy si sedneme doprostřed jahodového záhonu a transportujeme jahody z keře rovnou do pusy oběma rukama. Jahodová extáze se dostaví velmi brzy :-) I když na začátku jahodové sezóny máte dojem, že jahod se přejíst nedá, záhy zjistíte ten velký omyl.
Není tajemstvím, že lesní jahody jsou ještě o chloupek lepší. Když by měly soutěžit s těmi krásně rudě vymalovanými zahradními, vyhrály by na celé čáře. Lesní jahody mají tu nejúžasnější chuť a vůni. Těžko se vám stane, že dostanete šanci se na pasece u lesa těmi drobnými jahodovými plody přejíst. Než natrhám do druhé dlaně, začnou mě u toho bolet záda a celou tu lesní hostinu vzdávám a jdu o kus dál. Je to tak dobře, protože zbude pro dalšího lesního labužníka. Buďte z jahod v příjemném vytržení a užijte si je ve všech parádních recepturách. Ty první určitě sníte jenom tak. Letošní úroda bude velmi bohatá. Kde chutnají jahody nejvíc? Venku, v právě posekané trávě.
Krásné jahodové léto ťuká na dveře vaší kuchyně. Nenechte se vylekat, i když budou rudé plody v přesile. A za žádnou cenu si nenechte tento recept rozmluvit ani v případě, že vám na zahradě chybí důstojná madam Máta. Vzorně ji zastoupí křehká slečna Meduňka. Voňavá pusa od jahod přece stojí za to!
P.S.
Několik dní poté: ... zdá se mi, že lívanečky s jahodami byl pro středeční odpoledne ten nejlepší nápad. A můžou za to komentáře pod tímto článkem. Díky Pivli za báječnou inspiraci :-)
Věřím, že jsem nebyla sama, kdo se nechal horkými lívanečkami, co se vejdou tak akorát do dlaně, zlákat.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Sladká dobrota z rebarbory

12. května 2008 v 16:05 | Šárka |  Sladká kuchyně
Rebarbora má svůj čas. Nepropásněte svůj první koláč! A nemusí to být jenom koláč! Sladká dobrota z rebarbory se obejde bez těsta. Dejte dohromady 20 minut času a pár nezbytných ingrediencí. Odměnou vám bude sladkokyselá pochoutka, které se nic nevyrovná. Rebarbora je úžasná a nemá konkurenci. Je to zelenina (původem z Mongolska a Číny), se kterou zacházíme jako s ovocem a největší uplatnění nachází ve sladké kuchyni. Obsahuje ovšem přemíru kyseliny šťavelové a dostatek vitamínu B, konzumujeme ji jednou či dvakrát v týdnu. Negativní účinek kyseliny š'tavelové zmírníme sklenicí mléka :-)
Na sladkou dobrotu z rebarbory potřebujeme:
  • zapékací misku
  • čerstvé stonky rebarbory
  • cukrářské piškoty (tolik, aby pokryly dno zapékací misky)
  • 2 jablka (šťavnatá kyselá jsou nejlepší)
  • půl kostky másla (125 g)
  • polohrubá mouka
  • cukr krystal (pro lepší chuť sáhněte po třtinovém nebo palmovém)
(oloupané slupky rebarbory se kroutí jako lokýnky; budou se vyjímat parádně i na kompostu :-)
Zapékací misku vymázneme máslem a celé dno poklademe cukrářskými piškoty. Rebarborové stonky oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky a pocukrujeme. Rebarborou zasypeme piškoty a přidáme 2 oloupaná a nastrouhaná jablka.
Ze zbytku másla, polohrubé mouky a cukru připravíme drobenku, kterou hustě posypeme připravenou směs v zapékací misce a vložíme do předehřáté trouby na 190 °C. V horkovzdušné troubě pečeme 25 minut.
(Tajemná drobenka nemá svůj přesný poměr másla/mouky/cukru. Do másla přidáváme stejný díl mouky a cukru. Až se nám směs pěkně drobí mezi prsty, je drobenka ve stavu, v jakém má být :-)
To je přesně doba, kdy povrch drobenky zezlátne. Podáváme ještě horké. Ideální kombinace je, když doplníme horký dezert něčím chladným. Nejlépe zmrzlinou nebo vychlazeným rebarborovým jogurtem (bílý jogurt s medem a kousky čerstvé rebarbory si vyrobíme během chvilky). Ozdobíme meduňkou a za svůj domácí dezert se opravdu nemusíme stydět. Přesně tyto jednoduché venkovské recepty slaví úspěch ve všech špičkových restaurantech. Krása se ukrývá v jednoduchosti a kouzlo osobnosti mají všechny čerstvé sezónní suroviny. Nanoste si je do kuchyně. Pochvala vás nemine a inspirace se dostaví sama :-)
Pokud vaše domácí kuchyně respektujete sezónu, tak rebarboru v zahradě či na pultech zelinářských krámků nemůžete přehlídnout. Budete-li tento rebarborový recept zkoušet, klidně vynechejte cukrářské piškoty. Výsledné dílo se bude podobat oblíbenému "Crumble". Rebarbora má tolik lahodné šťávy, při které se krásně kysele šklebíme. Abychom se netvářili tak kysele, je ji potřeba pěkně prosladit. Piškoty si s nadbytečnou šťávou poradí a pěkně ji nasáknout. Drobenka se nebude ve šťávě topit a bude mít ty nejlepší podmínky upéct se pěkně do křupava a voňava. Ještě horký dezert sníte do posledního drobečku a půjdete schánět novou rebarboru.
Snažím se být sama sobě zelinářem, tak si skočím ze vrátek obytné zahrady do ovocného sadu, kde jsem loni za skleníkem vysázela dvě rebarbory. Letos se mi odměnily první kyselou úrodou. Co lepšího s ní udělat, než ji přeměnit ve sladkou dobrotu? Protože stonky rebarbory budou sílit postupně, ještě pár chutných dobrot upeču. Zde je recept na jednu z nich. Až budou jahody, můžete se těšit na úžasnou jahodovou zavařeninu s rebarborou. Dopřejte si chuť a vůni rebarbory, její sezóna je krátká. Rebarborovou šťávou jde také nahradit citronová šťáva v moučnících nebo salátových zálivkách. Pokud rebarboru pěstujete, má ráda slunce, vodu a přiměřeně výživnou půdu. V suchu se jí nedaří a potřebuje ke svému růstu hodně prostoru. Pokud se ujme a zesílí, nepotřebuje žádnou zvláštní péči a na jednom místě vydrží až dvanáct let. Množí se jednoduše odkopky. Jsem ráda, že se u mě za skleníkem cítí rebarbora dobře :-) Na místě, kde se množily potvory kopřivy je konečně něco užitečného a ještě to parádně chutná.
Přeji hodně kyselých úsměvů s první letošní rebarborou ve vaší kuchyni ;-) Ať tato starodávná rostlina z českých zahrádek nevymizí. Podle receptů babiček se už celé věky pečou ty nejlepší koláče. Tak se do nějakého domácího taky pusťte. Stojí to za to!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Nejvoňavější kuře co znám

6. května 2008 v 12:01 | Šárka |  Maso
Parádní recept pro velkou společnost. S přípravou se nemusíte nikterak mazat. Připravíte předem, pak už budete jenom ohřívat. Tohle jídlo si potřebuje pěkně v chladu odpočinout, aby se znásobily všechny vůně. Křehoučké kuře se umí pochválit samo. Pro slíbený recept potřebujeme tyto ingredience a trochu času předem na přípravu. Když necháme hotový pokrm v chladničce 2 dny, nic se neděje, protože lenošení mu extra prospěje.
Dušené voňavé kuřecí kousky
Ingredience jsou tu pro vaši lepší orientaci. Pokud něco malinko obměníte, znásobíte chuť koření o nějakou tu špetku, ničemu to neublíží. Recept si pěkně ušijte podle svého gusta. Vy se budete tímto jídlem prezentovat, tak ať sklidíte pochvalu. Použijte jen čerstvé suroviny v dobré kvalitě. Na tom zcela zásadně stojí i padá sláva každého receptu.
  • 2 lžíce palmového oleje (Chápu! Nemáte ho po ruce :-) Dejte olivový, ten nikdy a ničemu neškodí. Dokonce i čokoládu dělá oduševnělejší).
  • 2 cibule
  • 2 stroužky česneku
  • 1 lžíce thajské červené kari pasty
  • 100 g kokosové smetany (rozpuštěné v 900 ml vařící vody, nebo 1 litr kokosového mléka)
  • 150 ml hustého chutného jogurtu (řecký je ideální, ale vhodný český ekvivalent se též najde)
  • 2 lžíce meruňkového džemu
  • 1 a ½ kg kuřecích prsíček (bez kůže)
  • 2 limetky
  • koriandrová nať
  • mletý černý pepř (ještě lépe směs exotických pepřů)
  • sůl
  • strouhaný kokos v plátcích na ozdobu
  • Příloha: vařená jasmínová rýže
Na první pohled se zdá realizace receptu složitá a ingredience nedostupné. Omyl je však pravdou. Vše se dá nakoupit v běžném supermarketu. Nakoukněte do regálu s thajskými výrobky. Budete se divit, co všechno je k sehnání (např. v Lidlu či Tescu).
Ve větším kastrolu nejprve rozehřejeme olej a na mírném plameni osmahneme nakrájenou cibuli s česnekem. Počkáme až zesklovatí a vmícháme červenou kari pastu a po dobu 3 minut zarestujeme. Přidáme kokosovou smetanu (nebo kokosové mléko), jogurt a meruňkový džem. Nenechte se těmi meruňkami vyděsit. Je to ideální kombinace na zjemnění ostřejší kari pasty, která vás překvapí. Používám domácí nešizenou meruňkovou zavařeninu, ale koupit kvalitní meruňkový džem v obchodě taky nebude problém. Vše důkladně promíchejte a zvolna vařte 30 minut. Hotovou omáčku odstavíme a necháme prochladnout. Kdo chce, může promixovat a vyrobit si omáčku hedvábné konzistence a velmi vábné vůně. Co teprve ta krásná meruňková barva? I oči budou přecházet.
Kuřecí prsíčka ovaříme v lehce osolené vodě s kapkou limetkové šťávy. Po dobu 10 minut povaříme, vyjmeme a necháme vychladnout. Nakrájíme na kostky a vložíme do připravené chladnoucí omáčky. Maso se doslova naparfémuje všemi lahodnými vůněmi a získá velmi jemnou chuť. Pro ještě lepší chuť a vůni přidáme do omáčky pár tenkých proužků limetkové kůry. Přiklopíme poklicí a odložíme do chladu. Až přijde doba k servírování, ohřejeme, lehce osolíme a opepříme (po pravdě řečeno jsem se bez soli i pepře docela obešla a ta "menší než malá" špetička obojího ani nestojí za zmínku). Pro velké finále na talíři přidáme koriandrovou nať, plátek limetky a hrstičku opražených kokosových lupínků. Nepostradatelná je voňavá jasmínová rýže. Ovšem rýže basmati taky umí rýžové choutky bravurně uspokojit. V každém případě použijte kvalitní rýži.
Tento recept ukojí všechny vaše smysly a jistě si vás získá svou jednoduchostí a krásou vůní i chutí, které se rozprostřou na talíři. Je to jídlo, které provoní celý dům a pošimrá nos i sousedům. Kuřecí maso nemusí být nikdy fádní, zkuste pro změnu tuto příjemnou obměnu. Uvařte si jarně, lehce, zdravě, voňavě, exoticky. Fakticky to stojí za ochutnání ;-)
Můj tip!
Pokud někdo tápe a ztrácí se v použitých surovinách, zde najde důležité informace o kari pastě, kokosovém mléce a mnoho dalšího užitečného na téma Thajská kuchyně. Dost možná, že první seznámení s kari pastou zafunguje jako láska na první pohled. V tom případě se bude hodit další recept na Thajskou rybu s kari pastou a jasmínovou rýží (odkaz pod zmíněnou Thajskou kuchyní). Je mi jasné, že mnou zmíněné suroviny jsou pro mnohé z nás běžnou součástí domácích zásob, tak samotná realizace receptu se stane opravdu minutkovou záležitostí. Jaro přeje lehkým pokrmům a toto je jeden z nich ;-) Jak uvařit rýži je známá věc, ale kdyby přeci jenom někdo chtěl malý návod, najde ho tady. Nyní už netřeba žádné mé rady, ať už se na vašich kamnech bude vařit cokoli, popřeji dobrou chuť!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Cannabis - Don´t smoke it! Drink it!

5. května 2008 v 23:57 | Šárka |  Něco pro zdraví
Jak si legálně užít konopí? Nebudu vás navádět k tomu, že je pro pěstování měsíc Máj ten nejlepší čas. Ze známých důvodů si nemíním zadělat na problém :-) Kdekdo ví, že neexistuje žádná jiná rostlinná potravina světa, která by se mohla měřit s výživnou hodnotou semena konopí. Konopí bylo, je a bude. Jde jen o to, s jakou fantazií ho dokážeme použít. V letech 1430 byla i Johanka z Arku nařčena z užívání nejrůznějších "čarodějnických" bylin včetně konopí. V mnoha starých buddhistických legendách je zase psáno, že "Siddhárta" (Buddha) sám užíval a nejedl nic jiného než konopí a jeho semena, a to oněch 6 let předcházejících jeho osvícení a zjevení čtyř velkých pravd buddhismu.

Konopí (Cannabis sativa, cannabis indica) není jen droga. Všeobecně se ví, že kdyby jeho pěstování nebylo zakázáno, měli bychom rostlinu, která poskytuje vlákna na výrobu textilu a papíru, z které se dá destilovat benzín, biologicky mnohem čistší, než ten, co se používá dnes, mohli bychom jíst její semínka, bohatá na proteiny a mastné kyseliny, vhodná i při dietách pro svou lehkou stravitelnost (bez psychotropních účinků), nemluvě o jejích kvalitách jako dávno známého všeléku. Kromě toho konopí roste téměř všude, bez potřeby ohromných dávek pesticidů a hnojiv jako u ostatních plodin. Téměř nevyčerpává půdu; může růst na jednom místě třeba dvacet let. Mnohým civilizacím již pomohlo přežít právě konopí. Na jedné straně má konopí své pronásledovatele, na druhé straně má až nestydatě tolik předností, že ho nelze přehlížet. Z gastronomického hlediska se nedá přehlédnout úžasný konopný olej či osvěžující nápoj s konopím. Zkuste ho!
Chuť a vůni konopných květů objevíte v osvěžujícím nápoji C-ICE. Osvěží, vzpruží, nezklame. Ledově vychlazený je nejlepší. ¼ litru lehkého konopného extraktu bez rizika můžete mít pořád po ruce.

Konopný olej do kuchyně je pro jarní salátování tím pravým, co vaši kuchyni vytrhne z nudy a na stole se objeví něco nového a zajímavého. Konopný olej má charakteristickou oříškovo zemitou chuť a používáme ho zásadně ve studené kuchyni. Znáte další konopné BIO potraviny? Možná netušíte, jak dlouhá jich je řada.

Konopí v kosmetice je odpradávna pojmem. Kosmetika z konopí báječně poslouží našemu zdraví. Jedinečné vlastnosti předurčují konopí k péči o pokožku. Extrakty z konopí pokožku chrání a regenerují ji. Konopný olej má navíc antibakteriální a protizánětlivé vlastnosti. Jinými slovy, konopí zajišťuje zdravý život a vývoj kožních buněk, protože umí dokonale hospodařit s vodou a nedochází tak k jejím nadměrným ztrátám. Z léčivého konopí se vyrábí preparáty pro citlivou pokožku dětí i dospělých. U mladistvých se používá například při léčbě akné. Je také vhodná k péči o problematickou kůži: atopický ekzém, lupénka, akné. Konopná bylina je unikátní svým vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin a vitaminů skupiny A, B, C, D a E. Více než 75% veškerých mastných kyselin obsažených v konopném oleji tvoří nenasycené mastné kyseliny, které pokožka potřebuje pro správnou funkci. Jednou z nich je kyselina gamalinoleová, která je svým složením velmi podobná kožnímu tuku, jenž je přirozeným mazivem kůže a vlasů a zajišťuje pokožce vláčnost. Konopí má tolik sympatických podob, že není třeba ho nenávidět :-) Zneužijte konopí ve svůj vlastní prospěch! Existuje pro to mnoho dobrých důvodů.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Pečené nové brambory

1. května 2008 v 7:00 | Šárka |  Brambory
Ze všeho nejvíc mě na jaře nadchnou brambory a zelené bylinky. Každý lehce pokročilý labužník má po ruce kvalitní olivový olej a nakupovat mořskou sůl se pro něj stalo již dávno rutinou. Pečené brambory zvládne opravdu každý. Kdo je nerad loupe, toho potěší fakt, že loupat se nebude. Těsně pod slupkou mají brambory ty nejsvůdnější vnady, o tu chuť a vitamíny se nebudeme šidit. Stačí když brambory opláchneme od případných nečistot a dobře osušíme. Během chvilky už se mohou povalovat v žáru trouby a vy můžete přemýšlet, co dobrého si k nim dáte.
Pečené nové brambory
  • nové brambory (měly by mít pokud možno stejnou velikost)
  • olivový olej
  • hrubá mořská sůl
  • parmazán
  • bylinka tymián vykouzlí báječnou chuť (ani majoránka či oregano nic nezkazí)
V jednoduchosti je krása! U brambor to platí dvojnásob. Čím méně s nimi provedeme, tím chutněji se nám odmění na talíři. Základem je ta správná odrůda. Když koupíme na jaře krásné křehké nové brambory, nemůžeme se téměř nikdy zmýlit. Když je upravíte podle staré švýcarské receptury, budou se vám líbit.
Brambory i se slupkou omyjeme, osušíme, přepůlíme a vyskládáme do zapékací nádoby, kterou jsme vymazali olivovým olejem. Olej kápneme i na brambory, posypeme lehce hrubou mořskou solí, parmazánem a tymiánem (nemáme-li čerstvý, použijeme sušený). Dáme do předehřáté trouby na 200 °C a pečeme podle velikosti zpravidla 40 minut a pak si na nich můžeme pochutnat. Aby pečené brambory lahodily oku, posypeme je ještě před vlastním servírováním čerstvým tymiánem (majoránkou či oreganem). Máte-li stejnou chuť jako já, pokapejte trochu citrónem a přistrouhněte čerstvě mletého pepře.
Co k takovým bramborám podávat? Rozhodně na jaře něco zeleného. Šťouchanou brokolici s máslem a přírodním sýrem nebo neodolatelný Marinovaný chřest. Zvolíte-li brambory samotné, určitě to žádné fiasko nebude. Je jarní májový den, tak se nikdo nebude mračit na talíř plný obyčejných brambor a nebude obligátní kus masa postrádat. Dobře připravenými bramborami uctíte i krále. Tak si je vychutnejte v celé jejich kráse, chutných receptur je na tisíce.
(Kdo si nechce celou proceduru pečení odbýt v troubě, ten si může brambory jednoduše předvařit a potom postupovat podle receptu. Doba zapékání se tím samozřejmě podstatně zkrátí. Tento způsob bych volila v případě, že vám při nějaké příležitosti uvařené brambory zbudou. To je snadný a vhodný způsob, jak je ohřát a zušlechtit).
Máte snad pocit, že ani na 1. Máje svět nevypadá vesele? Nehledejte růžové brýle, ale nalijte si do sklenky víno růžové. Zvedne vám to náladu a obyčejným pečeným bramborám to přidá na chuti i na vážnosti :-) První květnový den si krásně oslavte a nezapomeňte na sladký dezert. Polibek! Polibek pod kvetoucí haluzí by měl být začátkem měsíce provoněného láskou se vším všudy. Květen, lásky čas si náramně užijte - na to žádný recept nepotřebujete ;-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.