Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Zájezdní hostinec

8. dubna 2008 v 11:57 | Šárka |  Co rozhodně stojí za to!
Jak poznáte dobrý hostinec? Dobrým znamením je fakt, že nemáte kde zaparkovat! Když už je volné místečko, je zaručeně menší než vaše auto. Než si stihnete ověřit tuto skutečnost, vjede vám tam motorkář. Pokud to nebude vlk samotář, vjedou tam rovnou 2 motorkáři. Každý z nich má za sebou sličný doprovod, tzn. 2 a 2 jsou čtyři, zaberou vám poslední volný stůl, který mohl být váš. S největší pravděpodobností je v blízkosti další hostinec, který je špatný, ale profituje na tom, že v tom dobrém si nemáte kam sednout. Napadne vás, že se půjdete najíst tam, kde vám neházejí klacky pod nohy (pneumatiky) už před vchodem. Intuice vám našeptává: "Neblbni, blbě tam vařej!". Zaparkujete na zákazu stání a jdete se podívat na jídelní lístek před hospodu. Necháte se zlákat hned na první tři řádky nabídky klasické české domácí kuchyně a při pohledu na čerstvé jahodové knedlíky se už z místa nehnete. Nakouknete do plné hospody a zkontrolujete prázdné talíře potencionálních hostů na odchodu. Stejně vám do oka padnou ty plné. Motorkářům, co vám ukradli stůl a nestihli si ani sundat z hlavy helmy, se snáší na ubrus pečená kachna, zelí, knedlík a řízek s domácím bramborovým salátem.
Škodolibě vás napadne, že to nealkopivo jim ke kachně přejete! Polknete a už se vidíte na jejich místě. Však on někdo odejde a dostanete možnost vklouznout na volné parkovací místo a poté usednete do ještě nevychladlé židle. Za trochu čekání to sakra stojí. Okukujete před hospodou a snažíte se potlačit probuzené chutě tím, že fotíte okolí a čekáte až z hospody vypadne nějaký motorizovaný a ukonejšený host.
No to je dost! S klíčkem v zapalování hned obsadíte jeho místo a letíte k jedinému uvolněnému stolu v hospodě. Nezapomněli jste zamknout auto? Pochybnost hlodá a nutí vás situaci prověřit. Otáčíte se k hostinci zády. Ve vteřině vstupujete do dveří a srazíte se s pelotonem kolařů, kteří prokluzují mezi vámi a pravým i levým futrem do hospody. Hubení a hladoví kolaři už od dveří mávají na vrchního, "Šoupni nám 4 dršťkovky a 4x malou dvanáctku."
Neztrácet nervy! Parkovací místo je, židle se najde taky a k dobře vypečené kachně se i nealko pivo nezdá jako krutý trest. Cournete se celou hospodou, prvním i druhým sálem. Jediná volná židle je mezi místními štamgasty a na stole kořalková vánice a plný popelník. Možná malý sál někde vzadu bude nekuřácký? Ale co, stejně vrchní vysadil dveře, aby mohl celou hospodu lépe obíhat. Ejhle, blýskla se příležitost zasednout ke stolu. Motorkáři se zvedají a pokračují ve své spanilé jízdě. Tohle místo musíte urvat stůj co stůj, tak se ženete celým sálem ke stolu. Jste rychlejší než zvedající se obr, který se nestačil ještě ze sedu přesunout do polohy stojícího dvoumetrového muže a ve vteřině obsadíte jeho židli. Ještě ani nesundal z opěradla "už vaší" židle motorkářskou helmu. Než se helma přemístí na hlavu motorkáře (který je o 2 hlavy vyšší než vy), najde si cestou i vaši hlavu. Po té ráně začnete pochybovat o tom, že ještě máte chuť na něco k snědku. Před vámi jako přízrak stojí vrchní (vidíte rovnou dva) a v uších vám zní, "Co si dáte?" Najednou jste zapomněl, co že vás to na tabuli u vchodu navnadilo a proč jste sem přišel? Objednáte si sklenici minerálky a požádáte o jídelní lístek. Vrchní ho hledá, protože velká cedule před vchodem demonstruje celý hospodský repertoár dostatečně a nikdo jídelák snad od rána nechtěl. Nese vám studenou vodu a objednaný jídelák. Po prvním loku se vám chuť zase vrací a tak si s chutí objednáte. "Dal bych si tu dršťkovku s rohlíkem", křiknete na okolo běžícího vrchního. Objednávku v letu odsouhlasí slovem i pohledem. Letí do kuchyně. U kuchyně sedí kolaři, co vás předběhli a zoufale se domáhají platit svoje pivko a polívku s hromadou rohlíků. Chuť na vás zaútočila v novém výpadu, protože jídlo z kuchyně voní celým prostorem od podlahy až ke stropu. Vrchní se nechá strhnout naléhavou situací a zastavuje se u stolku kolařů a počítá účet. Dostává velkou bankovku a otráveně ji běží měnit k výčepu ke kolegyni. V tom celá hospoda ožije a do dveří vchází slavný herecký Mistr s dámským doprovodem. Na chvíli se rytmus hospody zastaví, polovina osazenstva ho kamarádsky zdraví, ta druhá polovina čumí a civí. Mistr projde lokálem, zaparkuje u volného stolku (vašeho) a namíří si to rovnou do kuchyně pozdravit. "Mistr je tu jako doma", pomyslíte si. V okamžiku se z kuchyně před Mistra snesou 2 protekční dršťkovky a vrchní přispěchá s košíkem rohlíků. Samozřejmě, že oboje je poslední! Sedíte u sklenice vody, čucháte svoji dršťkovku ze sousedních talířů a máte vztek. Mistr praví: "Dělají výbornou, že jo? Chodím sem na ni už léta". "Tak si nechte chutnat, taky jsem si objednal", procedíte hladovými ústy mezi zuby. Z kuchyně přibíhá vrchní s čerstvou informací. "Dršťkovka už není!" Informace usmrtila vaše zbylé trpělivé chutě a spěšně přecházíte k objednávce v podobě pečené kachny.
Než vrchní donese objednávku do kuchyně, vystrčí kuchařka hlavu a houkne, "2x kachýnka pro Mistra! A vyškrtni ji Karle z lístku". Dopijete svou první a poslední zteplalou vodu, nepopřejete k cizí kachně ani dobrou chuť, nepozdravíte a až bude v TV k vidění Mistr, rozhodně ji ani nezapnete. Kdyby za vás dobré mravy nevytřásly drobné z kapsy, tak tu svou mizernou útratu ani nezaplatíte. U dveří se váš pohled letmo zastaví na cedulce s nápisem:
Až půjdu z hospody
kdo mě doprovodí?
Žádný, žádná, žádnej,
nejsem tady známej!
(…. zaškobrtnul o práh a zmizel ve víru sobotního odpoledne Dolního Posázaví a ujížděl z Nespek. Ani pes po něm neštěk. Možná jsem byla jediná, komu ho přišlo líto. Tragikomický příběh hosta od vedlejšího stolu mi zůstal v hlavě a s ním i vzpomínka na Starou Hospodu v Nespekách).
V mnoha případech platí, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš! V případě hospod, hostinců, krčem i knajp, pivnic, vináren, restaurací a jiných dobrých lokálů, osvěžoven či občerstvoven to neplatí. Být štamgastem má své nesporné výhody! Sázím na to, že pán se vrátí a příští boj o dršťkovku či pečenou kachnu vybojuje hladce. Sama nesnáším ty situace, kdy si na něco udělám chuť a potom si ji vlivem okolností musím nechat zajít. Já si vybojovala solidní parkovací místo, které sice prověřilo mé mizerné schopnosti, když musím parkovat mezi dva vozy, což mi tedy fakt nejde (je vidět, že nejsem z pražského sídliště a praktické zkušenosti chybí), místo u stolu s výhledem z okna, smažený řízek s domácím bramborovým salátem a pánové spoluvýletníci si nechali zajít chuť na pečenou kachnu (a to prosím měli zcela reálnou šanci, že by jim přistála rovnou na stole) a dali si to samé co já. Čerstvé ovocné jahodové knedlíky lákaly, ale už na ně nezbylo místo. Bavila jsem se situační komedií pána, který seděl naproti u stolu a lelkovala pohledem po hospodě a celém tom dění vyhlášeného a do posledního místečka obsazeného zájezdního hostince v Nespekách. Však do něj chodíval už Vítězslav Nezval, Voskovec i Werich. Je to prostě hospoda, co má genius loci. Objevila jsem záhadu, že obec se jmenovala Dnespeky a první písemná zmínka o ní je z roku 1380. Jak šel čas, úřední šotek ji zkomolil na Nespeky a ten název obci zůstal dodnes. Z pořádného výletu si má člověk odnést trochu víc, tzn. nakrmit tělo je příjemné a k pořádnému výletu to patří, ale nezapomenout ani na potravu duševní. Moji spoluvýletníci, páni s duší architekta, mě místo dezertu a kávy vedli na spanilou jízdu Nespekami, tedy slavnou Fragnerovou ulicí. Pojďte se cournout taky :o)
Nespeky leží 8 km severně od Benešova, 15 km jižně od Říčan. V dobách dávno minulých to byla veledůležitá obchodní cesta z Prahy do Benešova. Obec leží v nadmořské výšce 267 m, zeměpisné šířce 49°51´34" a zeměpisné délce 14°39´44". Nová role této malé vsi začala až v 1. třetině 20. století, kdy se Nespeky staly střediskem rozsáhlé chatové oblasti, která vznikla podél malebných břehů řeky Sázavy. Doby, kdy Sázava patřila jen vorařům a trampům jsou nenávratně pryč. Romantická atmosféra těmto místům zůstala dodnes a nasajete ji nejlépe na pěší procházce. Dejte se třeba slavnou Fragnerovou ulicí, kolmo ležící Nezvalovou ulicí a nevynechejte ani procházku po samotném břehu řeky.
FRAGNER Jaroslav (* 25. 12. 1898 Praha, + 3. 1. 1967 tamtéž) - český architekt, návrhář nábytku a malíř. Byl synem lékárníka a chemika K. Fragnera. Stal se členem proslulé skupiny Puristická čtyřka, neformálního sdružení studentů pražské ČVUT, činné v první polovině 20. let minulého století. Fragner byl dále členem Devětsilu, Klubu architektů a SVU Mánes, kde se roku 1939 stal předsedou. Fragnerovy prvotní práce osobitým způsobem reagovaly na pozdní fázi syntetického kubismu. Kolem roku 1924 Fragner dospěl společně s některými architekty k internacionálnímu funkcionalistickému pojetí architektury, charakteristické pro většinu architektových realizací druhé poloviny 20. a první třetiny 30. let, kdy se Fragnerova tvorba pomalu odkláněla od striktně krabicového pojetí a začala inklinovat k organicistnější architektonické tvorbě. Charakteristické jsou Fragnerovy úžasné obytné zahrady, kterými autor obklopoval své vily, rodinné domy a zejména letní a víkendová sídla. Přenádherná Fragnerova ulice vám učaruje.
Letní rekreační vila pana Orlického, 1940 - dům vrostlý do zahrady je příkladem architektonické dokonalosti, jak splynout s přírodou. Je přímo cítit, jak v prostoru zahrady a domu, který je nedílnou součástí všudypřítomné zeleně, hladce a harmonicky plyne pozitivní energie a stejně příjemným způsobem plyne i život obyvatel takového domu.
Letní vila JUDr. J. Moráka, 1933
Kdo byl velkorysý a vybral si moderního architekta, poskytl mu svobodu v rozhodování, udělal prozíravý krok, protože dům se stal vlastně nepřehlédnutelným pomníkem svého majitele. Vily nesou totiž stejně tak jejich jméno jako jméno architekta, ale majitel zůstává při uvádění zpravidla na prvním místě. Lidé s estetickým cítěním nechtěli bydlet v nazdobených dortech s růžovými fasádami, nesmyslnými věžičkami a arkádami, za zdmi zušlechtěnými cimbuřím, jak je to dnes u nákladných staveb špatným zvykem.
Letní dům se soláriem Milči Mayerové, 1936
Dům ukrytý v mileneckém pevném objetí větvoví stromí a keřů, s dovádivou barvou modrých okenic. Tanečnice a choreografka Milča Mayerová oslovila Jaroslava Fragnera, aby jí navrhl vilu v Nespekách; Fragner si Mayerovou nejspíš získal působivým domem, který už předtím také v Nespekách navrhl pro právníka Moráka. Architekt domu dokázal vtisknout něco z tajemné ženské smyslnosti a hravosti. Kouzlo domu ani lety nestárne.
Píši o barvách, které na fotografiích vidět nejsou :-) To je malý záměr, aby ta opravdová procházka Nespekami byla pro vás výletníky pestrou a barevnou paletou jarních vůní, vonných květin a svěže zelené trávy a v neposlední řadě dokonalou představou o domech s moderní architekturou, která v Nespekách stojí už věky. V souladu s přírodou se bydlet dá, ale satelitní městečka současnosti nás v tomto dojmu neutvrzují.
Milované letní sídlo Vítězslava Nezvala ve stejnojmenné ulici, tedy Nezvalově. Z lásky k této zahradě napsal i báseň.
Báseň KOŘENÍ je toho krásným důkazem
I za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,
proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,
i za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.
Nejenom lidská pokolení, národy či státy, ale také věci a z nich pak zejména domy mají svoji historii. Některé dokonce symbolizují celé dějinné epochy, prolínají se v nich osudy jak jejich majitelů, tak umělců, kteří jim vdechli život. Mohou se vám líbit nebo nelíbit, ale vždy v nich bude přebývat ten kouzelný půvab ve své nápadné nenápadnosti. Jsou to domy s duší, které oblékla příroda do svých čtvero ročních období. Jaro je nejkrásnější příležitostí, kdy si užít pohled na místo k bydlení s geniem loci, které nikdy nebude fádní. Nespeky jsou ideálním výletním místem se zájezdním hostincem. Tento výlet vám vřele doporučuji. Sami si určíte, čemu dáte přednost: hostinci, architektuře či obojímu? Rozhodně každá jednotlivost stojí za to! Jako celek je to téměř nepřekonatelné ;-)
Pokud se zájezdního hostince týká, nečekejte že v něm bude volno. I když je to k zlosti, lepší je hostinec plný hostí. Budete-li mít pocit, že jste v roli kocoura za sklem, který má misku se smetanou na okenní římse, kam se nedostane, ani v tomto případě neztrácejte hlavu.
Vyražte místo oběda na toulky přírodou. Určitě se potom nějaké to místo najde a když náhodou poslední kachna přilétne kousek vedle vás, dejte si něco jiného nebo poseďte jen tak. Na správném výletě je potřeba nakrmit tělo i duši. Když se vám nepodaří obojí současně, vaše duše se jistě pokochá úžasně. Zdar a sláva výletu!
Povídání o starých zájezdních hostincích by byla trochu delší pohádka, ale ty české v dobách minulých bývaly vyhlášené. Víte jaká byla nejoblíbenější svačinka na cestě z Budějovic do Vídně? No přeci jemný telecí párek, malínský křen, čerstvý chléb a pivko - úžasná to česká specialita, o které se nám už dnes může jenom zdát. Kdepak? V lepších hostincích je neohřívali jen tak ve vodě, ale v horkém hovězím vývaru.
P.S.
Záměr některé fotografie upozadit a na některé v barvách nalákat, byl můj úmysl! Na takovém výletě nejde jen o zážitky nacpané kaloriemi, ale hodnotnější jsou vždy ty s přidanou estetickou hodnotou. I když návštěva místního zájezdního hostince se stane jedním z cílů výletu, osvěžte se, občerstvěte se, ale nečekejte, že vždy to bude v perfektní kvalitě. Takové bohužel všechny zájezdní hostince nejsou, ale kdo ví? Třeba si je zase přetvoříme k obrazu svému a stanou se zdrojem naší radosti. Máte-li stejné přání jako já, nevozte si na cesty v kapse žádnou svačinu! Bylo by to kontraproduktivní :-) Naučte se být HOSTEM, protože hosté jsou o mnoho důležitější složkou pohostinství než ti kteří ho provozují.
Jste štamgastem v nějakém tom zájezdním hostinci? Máte svůj tip kam na svých cestách zabrousit? A nechcete se o něj rozdělit?

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rachad rachad | E-mail | 8. dubna 2008 v 12:21 | Reagovat

Já padám...Dolce Vito, ty jsi hvězda!

2 Terezka Terezka | E-mail | 8. dubna 2008 v 12:46 | Reagovat

To je paráda...  takřka "sesterský" hostinec je na cestě do Krkonoš, v Čisté u Horek a jmenuje se U Červinků. Vystihuje jej ten samý popis, co Starou hospodu.

3 gurmán gurmán | E-mail | 8. dubna 2008 v 12:53 | Reagovat

Šárko - nemám slov, úchvatně a velmi vtipně napsané, no prostě paráda!

Gratuluji! Ty by jsi mohla psát o čemkoliv a ne jenom o gastronomii!

A ty fotky....co dodat. Jsi u mě 1.

4 Jitka Jitka | E-mail | 8. dubna 2008 v 12:58 | Reagovat

Fantastický článek! Sedím tu  a vstřebávám..... nemohu říct, co se mi líbí víc, slovo, nebo visuální část...určitě přijdu přečíst zase a zase...

5 mari mari | 8. dubna 2008 v 13:58 | Reagovat

Šárko, krásné čtení a obrázky a navíc ještě poučné a vtipné - co víc si přát ! Díky moc !

6 Šárka Šárka | E-mail | 8. dubna 2008 v 14:53 | Reagovat

díky VŠEM :-)

Už jen za to, že jste dočetli až na samý konec článku. Rozhodně je to možná zbytečně dlouhé, ale je to jako s "výletem". Nerada jezdím jen na krátký výlet za humna, kde to znám. Já mám nejraději dlouhé výlety, protože na nich nebývá dlouhá chvíle. Pořád je se na co dívat :-)

7 pixy pixy | E-mail | 8. dubna 2008 v 15:02 | Reagovat

Jejda, Šárko, máte v počítači kůrovce a pustil se vám do fotek!

8 Alena Alena | Web | 8. dubna 2008 v 15:04 | Reagovat

Hezký a taky poučný článek ! Moc krásně jsem se pobavila ! Šárko díííky !

9 Šárka Šárka | E-mail | 8. dubna 2008 v 15:11 | Reagovat

pixy :-) každý si tu najde něco k snědku, i potvora kůrovec :o) V barvách ty fotografie byly až kýčovitě dokonalé a přišlo mi líto, že dokonalých míst k bydlení je vlastně hrozně málo, tak nač provokovat?

10 Šárka Šárka | E-mail | 8. dubna 2008 v 15:14 | Reagovat

Alena :-) já se pobavila v té hospodě taky náramně a mého muže zase pobavila skutečnost, že si z celého toho výletu přivezl jenom polovinu zážitků a tu druhou půlku jsem mu musela naservírovat zpětně do článku ;-)

11 Bali Bali | Web | 8. dubna 2008 v 15:49 | Reagovat

to je počteníčko! Já sem tak nakukovala při psaní mého článku, až se mi neuložil a já musela psát znovu!!! Aspoň, že jsem si tu krásně početla ;-)

Jediný chutný hostinec, o kterém můžu napsat, že jsem tam VŽDY spokojena, je ten kousek od nás ;-)

zde: http://olivovakucharka.webgarden.cz/restaurace/u-kalicha.html

12 Yva Yva | Web | 8. dubna 2008 v 15:56 | Reagovat

Šárko, Ty máš dar od boha! (Není, co víc dodat.) :o)

13 Tea Tea | 8. dubna 2008 v 16:42 | Reagovat

Tak už to čtu asi po desáté, napsala jsem dvacet komentářů, abych je vzápětí smazala a pořád nevím, jak trefně vyjádřit, že se Ti to, Šárko,  moc povedlo, ať už po stránce literární, tak výtvarné, já tomu dohromady říkám "šmrncovní". :-)... Ale teď mám jeden nápad.......děkuji.....:-)

14 Michael Klima Michael Klima | E-mail | Web | 8. dubna 2008 v 17:38 | Reagovat

Vážená Šárko,

To že se na konci Vašeho článku objeví  to okno s m‎ým jménem, e-mailem a mými web stránkami je sice dobr‎‎ý nápad, ale jenom pokud je člověk první kdo nějaký komentář přidává.

Já například mám číslo čtrnáct a ve všech těch předešl‎ých komentářích ti pisatelé napsali vše co jsem vlastně chtěl napsat já, tudíž já, chudák, nemám již co připsat než to že vaše články jsu potvrzením toho, že ne jenom  jídlem je živ člověk a že k tomu potřebuje i dobré slovo o jídle.

Já se velmi často opakuji a tak i zde musím napsat, že gratuliji všem kteří Vaše články čtou a i těm kteří je eventuálně budou číst.

Hodně a hodně nov‎ých čtenářů Vám přeje

Michael (Mike) Klima

15 mish mish | E-mail | Web | 8. dubna 2008 v 20:01 | Reagovat

Tak tak, vše bylo řečeno - krásně se to čte, krásně to vypadá, stopu to v duši zanechá a jako inspirace poslouží. Co dodat? ...

16 Lenka Lenka | Web | 8. dubna 2008 v 20:28 | Reagovat

Šárko,

krásně jsi to napsala a nafotila :-) Okolí Benešova moc neznám, tak předložím rodině Tvůj článek jako pozvánku na příjemné brouzdání krajem s jistotou dobrého pochutnání. Taky se moc rádi touláme přírodou, a když to lze spojit s vynikající architekturou a završit skvělým jídlem, je to dokonalost sama.

P.S. Jestliže si Tvůj muž kvůli druhé půlce zážitků musel přečíst tento článek, pak sama za sebe musím říct, že se moc těším, až zde získám svou druhou půlku zážitků z víkendu, který byl 100% o dobrém jídle (architektura zůstala ne vlastní vinou stranou).

Moc zdravím Tebe, muže, dcery, pejsana i kocoura ;-)

17 JP-retired JP-retired | E-mail | 8. dubna 2008 v 21:30 | Reagovat

Tak krásný článek o venkovské hospodě jsem, paní Šárko, už dlouho nečetl a jelikož za 10 dní cestuji do Benešova, rozhodně tam chci zajít. Ale musím se zeptat: píšete "Nespeky leží 8 km jižně od Benešova, 15 km severně od Říčan", není to s těmi světovými stranami naopak? Nebo jsou to jiné Nespeky, než ty, co jsem našel na mapě?

18 Alena Alena | Web | 8. dubna 2008 v 22:46 | Reagovat

Šárko,

no jo... ti chlapi. :-) Kdoví, čeho si všímají :-)))

20 aida aida | Web | 9. dubna 2008 v 0:09 | Reagovat

Jinak se moc omlouvám, pokud jsem odkazem rozhodila formát stránek (na jiných webech se to stává).

Pro Šárku: moc pěkné, na ten řízek jsem hned dostala chuť. O Nespekách pěkně povídal David Vávra v jenmom díle Šumných měst, viz www.

21 Mánek Mánek | E-mail | Web | 9. dubna 2008 v 7:30 | Reagovat

Šárko, nádherně napsané, skoro jako by tam byl jeden s tebou. Díky!

22 J.Č. J.Č. | Web | 9. dubna 2008 v 8:31 | Reagovat

To je ovšem krásný článek! Díky za něj.

23 Míša Míša | 9. dubna 2008 v 9:58 | Reagovat

Smekám pomyslný klobouk...

Takový podobný zájezdní hosinec znám - je to kousek od Netolic, ve vesničce Vítějovice a zove se Hospůdka u Kleinů. Lze tu dostat pečenou husu anebo třeba také tlačenku osmaženou jako řízek a spoustu dalších žaludku libých pochutin. Vše v porcích pro normálního strávníka nesežratelných. Šoféři nakláďáků si sem zajíždějí i kus ze své cesty, aby se zde dobře najedli. Tajemství dobré zdejší kuchyně spočívá i v tom, že majitelé si sami bourají maso, sami pěstují brambory a zeleninu a co si takto nevypěstují, to kupují od jihočeských osvědčených dodavatelů. Takže ryby, které se dostaly na zdejší stůl, plavaly před tím v jihočeských rybnících a řekách (žádné Makro). Za zmínku také stojí lidová moudrost vytištěná na pivních táccích, která je mi ohromně sympatická: "Život je krásnej, ale člověk musí bejt pořád trošku nalitej." :-))

24 Bali Bali | Web | 9. dubna 2008 v 10:05 | Reagovat

tlačenka jako řízek; zajímavé ;-)

Ve Francii se také jí dobře  tam, kde stojí mnoho kamiónů.

25 Míša Míša | 9. dubna 2008 v 10:17 | Reagovat

Bali, já jsem nad tím prvně taky kroutila hlavou, ale je to dobrý. Dělá se to ale jen ze světlé tlačenky, ne z té krvavé.

26 Naďa Naďa | E-mail | 9. dubna 2008 v 10:33 | Reagovat

Tak jsem pořád nakukovala co nám duben přinese a dočkala jsem se. Pravdivě ovšem musím dodat, že  po přečtení  Vašeho článku,více než na jídlo  doma,(měla bych vařit, je čas) mám chuť cestovat.Milá Šárko, máte vzácný dar vzbudit chuť a to nejen na jídlo,díky.

27 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:11 | Reagovat

Yva & Tea :-) díky!

Zájezdní hostince mají svou zajímavou historii, ale tu se mi nepodařilo za tak krátkou návštěvu detailněji vyzjistit. Ovšem náhodou jsme v Nespekách natrefili na sympatické starousedlíky a dali se do řeči (nikoli o jídle, ale o architektuře), ale zase nás to vrátilo do Staré hospody, protože jim patří a na místní dobroty chodil už Werich. Tu hospodu se prostě nedalo obejít :-)

28 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:18 | Reagovat

Bali :-) Francouzské hospůdky s prázdným parkovištěm taky vypadají podezřele, to máš pravdu :-) Jenže tam to dělají lišácky, tedy pokud budu hovořit o Alsasku, kde to znám. Krátký jídelníček, ale všechno čerstvé a lákavě voňavé a každý den překvapení v podobě jiného čerstvého koláče. Hruškové ve vanilkovém krému a s čokoládou, těm se nedalo odolat. Kvalita na prvním místě a na kvantitu si taky nikdo nemohl stěžovat. Většinou jsem nikdy celé 4 chody k obědu nesnědla, ale od všeho ochutnat se prostě musí. Zvláště ty domácí paštiky, to je opravdu báseň. Co zrovna tobě budu povídat. Dala jsem si za úkol hledat pozitiva v běžné české kuchyni a já je tam vidím :-)))

29 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:21 | Reagovat

Michael Klima: Díky, vaše pochvala je moc milá.

30 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:24 | Reagovat

mish :-)

Hezky jste to řekla! Stopa v duši je vždycky moc důležitá, protože sebelepší jídlo se vytráví a nezbude po něm nic :-) Ovšem duše je naším nejlepším archivem, kterým můžeme listovat celý život.

31 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:26 | Reagovat

Lenka :-)

Díky za hezká slova a už brzy bude na řadě ten slíbený report. Doufám, že opakování celé akce se uskuteční na půdě jižních Čech, tedy u nás :-) V mailu jsem toho napsala víc a tak připojuji ještě jeden dík za tvůj milý a kamarádský komentář. Zdravím Tebe i celou rodinku!

32 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:30 | Reagovat

JP-retired :-)

Ó ano! Ta chyba je do očí bijící :-) Už jsem ji opravila a díky za upozornění. Allan a Barbara Peaseovi napsali knihu PROČ muži .... a ženy NEUMÍ ČÍST V MAPÁCH :-))) Nakonec jim musím dát za pravdu, i když jsem si to o sobě nemyslela :-)

33 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:31 | Reagovat

Alena :-) Alespoň víme, že se bez těch chlapů neobejdeme :-))) Jsme s nimi daleko lepší tým!

34 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:33 | Reagovat

aida :-)

Díky! Šumná města je pěkný pořad, ale bohužel jsem zrovna ty Nespeky neviděla a docela by mě zajímalo všechno, co zjistil. I když si myslím, že konkrétně Vávra se taky opřel víc do té úžasné architektury a potom si zašel na smažený řízek (nebo dal přednost pečené kachně?)

35 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:35 | Reagovat

Mánek & J.Č. - díky pánové!

Zájezdní hostince mají své velké kouzlo a málokdo z nás kolem něj projede bez povšimnutí :-)

36 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:46 | Reagovat

Míša :-)

Díky za dobrý tip Míšo! To se půjdu určitě ke Kleinům podívat osobně. Začnu plánovat cestu do Netolic, důvod už tu je :-) Ale ten tlačenkový řízek si fakt neumím představit. Koncepce té hospůdky se mi ovšem moc líbí. Pracovat s čerstvými a místními produkty je ten nejsprávnější směr a sama už pár zajímavých tipů, kde se tak děje mám. Musím je jenom prověřit a zjistit k tomu další zajímavosti. Každé místo má svou zajímavost a je opředeno pikantními historkami :-)

37 Šárka Šárka | E-mail | 9. dubna 2008 v 11:49 | Reagovat

Naďa :-)

Vaření je důvod pro cestování jako stvořený. Když vařím špagety, myšlenky mi sklouznou ke slunné Itálii a jídlu to jenom prospěje :-) Cestovat za chutným jídlem je velmi dobrá kombinace a obojí tím pádem získá na atraktivitě. Díky ;-)

38 Rudka Rudka | 9. dubna 2008 v 16:08 | Reagovat

Šárko, článek je moc hezký. Díky Tvému výstižnému popisování vašich zážitků jsi mne vtáhla do té hospůdky plných dobrot v Nespekách. Teprve až povinnosti mne vytrhly od těchto řádků a já jsem si uvědomila, že jsem vlastně v práci. To nevadí, taková je realita, ale i za tak krátký výlet děkuji.

39 Šárka Šárka | E-mail | 10. dubna 2008 v 10:53 | Reagovat

Rudka :-)

Doufám, že místo virtuálního výletu někdy zase vyrazíme na výlet společný. Dala bych ještě jednu šanci té báječné Roubence! Počasí bude čím dál lepší, tak se to jistě povede. Díky ;-)

40 rachad rachad | E-mail | 10. dubna 2008 v 13:54 | Reagovat

23: Tak teď jste mě dostali. Zkoušeli jste někdy smažit tlačenku? To je jeden z nejhrubších kuchařských vtipů. Zmíněná tlačenka se samozřejmě rozpouští protože to není nic jiného než želírující ztuhlý silný vepřový vývar. Navíc kdo si na tohle naletěl, byl odměněn ohlušující explozí a kousky vepřového všude po zdech a na hlavě...To by mě zajímalo, jestli vám to nabulíkovali nebo na to mají nějakou fintu...

41 Šárka Šárka | E-mail | 10. dubna 2008 v 15:20 | Reagovat

rachad :-) taky se domnívám, že to musí být eskamotérský kousek kuchaře bez hranic :-)))

42 DědaLebeda DědaLebeda | E-mail | Web | 10. dubna 2008 v 22:40 | Reagovat

Je to psáno..

v APRÍLOVÉM MĚSÍCI...

řízek z tlačenky???? možné je vše - chce to vyzkoušet. Také jsem nedůvěřoval, myslel jsem si, že se tlačenka při pečení rozdělí na maso a tekutinu. Přesto - zkoušet se má vše. Šárko, obdivuji Tě už jen proto, že stíháš vše ... dávat k dobru vše poznané z cestování, vaření a ještě tolik toho napsat. Tvůj den musí mít 60h. jinak to nevidím. Ale je to zde vše ŮŽASNÉ. Díky, rád se sem vracím a do budoucna budu.

---(:-§o)))     ,.DL.

43 Michal Michal | E-mail | 12. dubna 2008 v 5:01 | Reagovat

Tak, pokud chcete vědět po čem se v Americe našinci nejvíc stýská, začněte číst znova od začátku.

45 Šárka Šárka | E-mail | 14. dubna 2008 v 10:01 | Reagovat

Michal :-)

Zvyk je železná košile a sama jsem si vyzkoušela, jak česká domácí strava dokáže zapříčit to, že člověk strádá :-) Ač sama preferuji jiné (zdravější) technologie a tedy i kuchyně, česká kuchyně mi chyběla ve světě velice. Faktem zůstává, že zde v ČR si bez problémů připravíme i to nejexotičtější jídlo na světě a suroviny jsou celkem běžně k mání. Bohužel ve světě se "po našem" vařit nedá! Už jenom ta správná mouka je problémem č. 1. Tomuto komentáři rozumím a díky za něj :-)))

46 Šárka Šárka | E-mail | 14. dubna 2008 v 10:06 | Reagovat

Zapálená Karotka :-)

Diskuse jsou k ničemu, když člověk nezná kvality diskutujících. Často to bývá jenom plácání a tak nemá smysl s některými diskusemi ztrácet čas. Názor na autorku si každý udělá snadno sám: knihu koupí nebo nekoupí.

Kritik je ten, který přesně ví, jak by to dělal, kdyby to sám uměl! Kritiku neberu moc vážně, protože dám na svůj vlastní názor. Každý máme jiné požadavky, jiná očekávání a jiné preference :-)

47 Michal Michal | E-mail | Web | 19. dubna 2008 v 14:01 | Reagovat

Máme tu na rohu obchod s malou restaurací, co patří Polce Barbaře a jejímu muži, Američanovi Tomovi. Díky jim přežijeme. K dostání česká hrubá a polohrubá mouka, a poklad ze všech největší, plnotučná hořčice!!! Samozřejmě i mnohé jiné dobroty, jako třeba české pivo.

48 Šárka Šárka | E-mail | 19. dubna 2008 v 16:25 | Reagovat

47 - Michal :-)

Česká plnotučná hořčice to je fenomén :-) Kamarádi, co žijí za hranicemi, si ji vždycky přejí jako výhradní český dárek. Pro každého Čecha je česká kuchyně návyková a návyků jak známo, se lze jenom těžko zbavit. Chválabohu za Barbaru! Zdravím Tě :-)

49 toffo toffo | E-mail | 15. února 2009 v 17:46 | Reagovat

Jen odkaz na článek na idnes, hned jsem si vzpoměla na tuto story, možná budou některé informace doplňující.

http://bydleni.idnes.cz/slavne-vily-architekta-fragnera-dodnes-inspiruji-treba-v-nespekach-1fv-/architektura.asp?c=A090213_000455_architektura_rez

50 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 15. února 2009 v 18:51 | Reagovat

49 - toffo

Díky !!! Moc pěkný článek. Zase jsem si připomněla, jak pěkné ty domy v Nespekách jsou. Udělala jsem si tam dost zajímavých fotografií, protože to jsou opravdu domy, ve kterých je radost žít. Nejkrásnější pohled je od řeky přes zahradu. Díky za ten link, přidám ho do článku.

51 fake rolex fake rolex | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:26 | Reagovat

I find myself coming to your blog more and more often to the point where my visits are almost daily now!.
http://www.theirwatches.com/

52 christian louboutin black christian louboutin black | E-mail | Web | 31. října 2012 v 12:49 | Reagovat

A. He couldn't concentrate!
http://www.shoesgreat.com/

53 lace bridesmaid dresses lace bridesmaid dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:43 | Reagovat
54 cheap cocktail prom dresses cheap cocktail prom dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:01 | Reagovat

Very informative post. Thanks for taking the time to share your view with us.
http://www.threedress.net/

55 a line bridesmaid dresses 2013 a line bridesmaid dresses 2013 | E-mail | Web | 2. května 2013 v 10:07 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama