Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Duben 2008

Ohnivá hřejivá zelňačka

23. dubna 2008 v 0:16 | Šárka |  Polévky teplé & studené
Kdy jindy, když ne teď? Počasí na zelňačku je naprosto dokonalé. Chladno, déšť, jarní únava. Tuto nešťastnou kombinaci zákonitě doprovází špatná nálada. Když to na mě doléhá, zatopím v krbu a postavím hrnec polévky na kamna. Když polévka domem zavoní, pryč jsou všechna trápení. Domácí kysané zelí je zásobárnou vitamínů, tak si ho dopřejte i ve stavu syrovém. Stále platí, že polévka je grunt, tak si ji pojďte uvařit. Královsky si pochutnáte, je totiž s klobáskou, houbami i sušenými švestkami.
Královská zelňačka
  • asi tak ½ kg kysaného zelí
  • sušené švestky (10 kousků stačí)
  • sušené houby
  • svěží výhonek libečku
  • brambory
  • 2 bobkové listy
  • 4 kuličky nového koření
  • 4 kuličky černého pepře
  • kmín
  • sůl
  • 1 cibule
  • sádlo na smažení
  • 1 sušená chilli paprička
  • 1 dobrá klobáska
  • kysaná smetana
  • červená sladká paprika
Aby byla polévka opravdu dobrá a voňavá, začneme nakrájenou cibulí. Jako za starých časů ji osmažíme na kousku sádla a přidáme koření, které se nám v horkém tuku parádně rozvoní. Ke koření patří velká dávka kysaného zelí, oloupané a na kostičky nakrájené brambory, předem namočené sušené houby (ty jsou lepší než mražené, protože polévku krásně tmavě zabarví, a co je nejdůležitější! … nádherně voní). Sušené sladké švestky si vezmou do parády kyselé zelí a trochu mu srazí ten jeho kyselý hřebínek. Rázem bude chuť zelňačky příjemně sladkokyselá. Podlijeme vodou a pokud se vaše chuťové buňky nerozčílí, přidáme chilli papričku. Sušená paprička se znovu zapálí do života a na polévkové hladině si zatančí svůj poslední ohnivý čardáš. Až budeme horkou polévku jíst, bude jasné, proč jsem ji nazvala "ohnivá". Nebyla to marnivost - ohně je v ní dost. Doladit chuť kostkou magi? Raději toho vtípku zanechte a skočte si do zahrady pro kousek libečku. Ten silnou chuť magi alternuje tak dokonale, že začnete pochybovat o tom, zda je nutné zásobovat svou domácnost magi polotovarem. (Já vím! Nemá každý po ruce zahradu, v tom případě se nad kostičkou magi dá oko zamhouřit).
Proč ten název královská? Protože se v ní ničím nešetří, je hustá a určitě se neuctíte jen jedním jediným talířem, můžete si královsky přidat a stejně ještě zůstane na zítra. Já zelňačku nikdy nevařím v malém hrnci a ze zásady zelím ani brambory nešetřím, protože tyto dvě ingredience mají ty správné půvaby. Všechno ostatní polévka šarmantně ovoní a pozdvihne na chuti.
Kolečka pikantní kvalitní klobásy v polévce prohřejeme jen krátce, aby polévku ovoněly a vypustily něco ze své pikantní paprikové duše (čím kvalitnější charakter, tím lepší polévka, to nikdy nepodceňujte!) Špetku mleté červené papriky dáme až na samotný závěr, kdy na hladině vzniklo lesklé jezírko z rozpuštěného sádla. V horkém sádle se paprika voňavě rozplyne a ohnivě zazáří. To je ta pravá královská koruna zelňačky.
Nyní už následuje královské hodování. Nechte si šmakovat Výsosti! Kopeček kysané smetany rovnou do talíře a je až k nevíře, že taková obyčejná zelná polévka umí pochmurnou náladu rozzářit. Záměrně nepíši kolik brambor a kolik zelí, protože v té mé zelňačce lžíce pěkně stojí. Máte-li rádi trochu řidší, vodou nesmíte šetřit. Pozorný čtenář si všiml, že tam chybí mouka. Je to záměrně, protože v husté zelňačce už pro ni není místo. Byla by tam zbytečná a nikdo z nás nestojí o zbytečné kalorie navíc. Kdo nechce, nemusí si ani smetanu přidávat, protože polévka i bez ní chutná famózně. Máte možnost vyzkoušet, už žádnou chválu nebudu pět. Dobré jídlo se chválí samo.
P.S.
Pozvěte taky své poddané, tzn. zbytek osazenstva vaší domácnosti. Byla by to pro ně muka, když mohli cítit, ale nedostanou ochutnat. Bydlí-li s vámi malý princ nebo princezna, tak si rozmyslete tu chilli papričku. Pikantnost klobásy by měla být přímo úměrná statečnosti těch nejmladších členů domácnosti. Budete-li na polévku zvát samé tvrdé chlapíky, může být klidně velmi ohnivá. Je to nejtemperamentnější polévka co znám, proto si dovoluji nabídnout ji i vám :-)
Přeji dobré, žhavé a ohnivé pochutnání! Hlavně ať vás zelňačka zahřeje. Jeden by ani neřekl, že venku je jaro.
Nepřehlédněte:
Každý recept mívá svá úskalí a tak díky komentáři č. 2 od Jany, musím se k vaření zelňačky ještě vrátit. Skutečně je pravda, že kyselá voda bramborám nesvědčí a traduje se, že se nedovaří. Na každém šprochu je pravdy trochu, tak je důležité tuto informaci neopomenout. Zpočátku jsem se to snažila respektovat a neváhala vzít jeden hrnec na zelí a druhý na brambory. Zvědavost mi nedala a zkusila jsem vařit vše dohromady. A ejhle, takový problém to nebyl. Základem jsou brambory pokrájené na drobnější kostičky a ve výsledku jsou na talíři brambory, které voní krásně zelím a vším přidaným kořením, nerozpadají se a pěkně v ústech křupou. Nic nedovařeného a nepoživatelného se nekonalo. Od těch dob vařím zelňačku pěkně v jednom hrnci a nesnažím se to nikterak komplikovat. Vy si ji uvařte tak, aby chutnala především vám a vašemu okolí :-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Svět knihy 2008

19. dubna 2008 v 19:11 | Šárka |  Povídání (nejen) o jídle
Mají ve vašem životním prostoru místo knihy? V tom případě si tuto mimořádnou událost ujít nenecháte. Svět knih 2008 je tu v těchto dnech pro Vás. Udělejte si ve své knihovně trochu místa, s prázdnou se domů nevrátíte.
Zajímá Vás oblast gastronomie? V tom případě směrujte kroky rovnou ke stánku nakladatelství Smart Press, protože tam to s knihami určenými "do kuchyně" umějí opravdu mistrovsky.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Losos s horkými citróny a pečeným česnekem

17. dubna 2008 v 16:44 | Šárka |  Ryby
Zakousnout se pořádně do jara můžeme jenom na jaře. Stačí prolétnout zahradou a natrhat všechny zelené výhonky, které na bylinkovém záhonku jsou. Když není zahrada, obejdeme zelinářské pulty a skoupíme co se dá. Bylinky v tomto receptu budeme potřebovat.
Ze všeho nejraději mám lehká jídla, která skvostně voní po olivovém oleji a čerstvých bylinkách. Nejideálnější surovinou je pro tento účel ryba. Přiklonila jsem se k pěknému filetu z čerstvého lososa i s kůží. Nejen pro to, že je to chutná ryba, ale je taky celkem snadno k mání. Ostatní suroviny jsem měla doma, tak věřím, že stejný sortiment se najde i u vás doma. Nemáte-li lepší recept, jak zkonzumovat lososa, s důvěrou použijte můj.
Losos s horkými citróny, pečeným česnekem, rozpečenou bagetkou s bylinkovým máslem a kaparovou remuládou (večeře šitá na míru jarním dnům)
  • čerstvý filet z lososa i s kůží
  • olivový olej
  • 2 citróny
  • 5 hlaviček česneku i se slupkou
  • čerstvé máslo
  • mořská sůl
  • čerstvě mletý pepř
  • na každého strávníka jedna celá bageta
  • protože má každá ryba plavat, tak určitě i vhodné víno
Filet z lososa omyjeme, osušíme a celý ho položíme kůží dolů do pečící nádoby, do které jsme udělali loužičku z toho nejlepšího olivového oleje, který máme doma. Rybou smýkneme po dně, aby se nádoba i kůže ryby pěkně od oleje umazala. Připravíme bylinkovou krustu. Čerstvé bylinky jemně nasekáme, osolíme mořskou solí, pepřem (pokud máme anglickou práškovou hořčici, přidáme špetku) a zakápneme olivovým olejem. Můžeme podrtit v hmoždíři a potom nanést na celý povrch ryby. Zrovna tak můžeme bylinkovou směs umíchat v ruce. Nejde nám o hladký krém. Bylinková krusta může mít hrubší strukturu. Jaké použít koření? Obešla jsem zahradu a utrhla si čerstvý rozmarýn, snítku tymiánu, bujnou a nezničitelnou šalvěj dvou barev. Použijte to, co máte po ruce. Klidně nedostatek čerstvých bylinek doplňte nějakou sušenou směsí. Provensálské bylinky nezklamou! I já jsem špetku použila. Potom už stačila hrubá mořská sůl a celou rybu korunovat několika čerstvými bylinkami v kuse. Pár plátků másla na rybu, tím neuděláte chybu. Než půjde ryba do žáru trouby, obložíme ji překrájeným citrónem a česnekem vcelku. Geniální je ten jednostroužkový a stačí ho jenom přepůlit, ale neloupat. Troubu předehřejeme na 200 °C a během 30 minut máme rybu hotovou.
Báječnou přílohou je bagetka s bylinkovým máslem, po rozpečení v troubě lehce vonící česnekem. Můžete ji mít připravenou pěkně předem a potom ji položit na pár minut rozpéci do horké troubě přímo k rybě. Položte ji na kraj zapékací nádoby a nenašpiní se tím ani další nádobí. Servírovat můžete z trouby rovnou na vás stůl.
Naservírujte si kus ryby, horké citróny a bagetku a rozhodně si nandejte dostatečnou porci pečených půlek česneku. Z horkého citrónu se uvolní daleko víc šťávy, která pečením malinko zesládla. Olivový olej s máslem nenechávejte v pečící nádobě ladem a pěkně si jím rybku polijte a bagetkou vytřete jeho poslední kapku. Tak úžasně to všechno voní, že vás to stejně samo od sebe napadne. Aby tato ryba byla ještě lahodnější, připravte si jemnou kaparovou remuládu. A pěkně si ji vychlaďte! Jemná omáčka vás po jazyku pohladí.
Horká sousta rybky nebo bagetky prostřídáte s chutí lahodné a studené omáčky s pikantními kaprlaty :-) Stačí dobrá majonéza s créme fraiche či kysanou smetanou, nejlépe v poměru 1 : 4. Kaparové kuličky nám ji báječně ochutí a není potřeba nijak dolaďovat. Pokud budete mít pocit, že není naladěno na vaši notu, podle chuti dolaďte. A na dobré víno nezapomeňte.
Bylinkové máslo můžeme připravit i do zásoby a uložit ho do mrazničky:
  • 250 g nesoleného změklého másla
  • 1 lžíce citrónové šťávy
  • 2 lžičky soli
  • ½ lžičky pepře
  • 4 prolisované stroužky česneku
  • velká hrst čerstvé nasekané petrželky
Všechny přísady vložíme do mixéru a důkladně promixujeme. Vzniklou hmotu zabalíme do alobalu (vytvarujeme váleček, který na obou koncích utáhneme) a vložíme na 45 minut do mrazničky, kde ochucené máslo ztuhne. Potom odkrajujeme plátky másla tak, jak potřebujeme. V tomto případě použijeme máslo ještě před zatuhnutím a do bagetky, kterou jsme příčně nakrájeli na dílky (ale nedokrojili) naneseme a každý zářez pěkně vymázneme voňavým máslem. Bagetku přitiskneme k sobě, aby pěkně držela tvar a máme ji připravenu k zapékání. Počkáme až přijde její doba. Můžeme ji klidně zabalit a uskladnit v mrazničce. Výtečnou přílohu pořád po ruce. Ať vám jde každý jarní recept k duhu a přinese kus zdraví i pohodu. Příroda je nejlepší lékárna, tak si noste bylinek do kuchyně plnou náruč. Však budete vědět co s nimi! Když se všechny nevejdou do talíře, i ve váze jim to sluší znamenitě.
Vždy, když jím čerstvou mořskou rybu, je mi líto, že není běžnou součástí našeho jídelníčku a dobré rybárny prakticky vymizely a já pro chutnou rybu musím vážit opravdu dalekou cestu k velkoměstu. Taková výprava stojí za to, když ulovím pěknou čerstvou rybu, jsem zase ráda, když na město koukám ve svém zpětném zrcátku a uháním cestou z města k domovu, s hlavou plnou plánů, co s ní provedu. S čerstvou rybou není radno otálet a sníst se musí hned.
Není vám tento recept po chuti a lososa už máte doma? Trochu inspirace by se dalo vylovit i na tomto blogu. Co zkusit třeba tento?
Losos do trouby a nadívané brambory (když případně kousek ryby zůstane na ocet, takto získá ještě šmrnc).

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Do kafírny na trénink, za inspirací a pro výhru

17. dubna 2008 v 7:48 | Šárka |  Povídání (nejen) o jídle

Tak už jsou to 2 roky, co vysedávám u mého blogu. Po mé pravé ruce téměř vždy stojí (nejeden) šálek s kávou. Tento článek jsem musela kávě chtě nechtě věnovat a stylově ho zakončit kávovou výhrou. Trochu povídání u kávy o kávě nemůže žádného kavárenského povaleče se smyslem pro humor urazit :-)
Sportovní oděv nechte doma a vyražte na příjemný trénink do kavárny se mnou. Sportovním náčiním bude šálek kávy. Postavte šálek čerstvě uvařené kávy před sebe, uchopte ho za ouško a jedem :-)
Zjistíte kolik chutí, dojmů a vzrušení se v jednom malém šálku kávy skrývá. Zaručeně potěšíte všechny smysly. V jednom šálku kávy se toho ukrývá opravdu mnoho.
  • Na startu kávové degustace otestujte šálek kávy čichem. Pomocí lžičky zhodnoťte konzistenci a barvu krémové pěny.
  • Lžičkou naberte malé množství kávy a krátkým rychlým srknutím ji rozstříkněte po celé ploše jazyku a patře.
  • Kávu ponechte několik vteřin v ústech a pokuste se rozklíčovat všechny chuťové vjemy.
  • Polkněte a snažte se upamatovat si všechny rozpoznané čichové dojmy, které přicházejí zpět z vašeho hrdla.
  • Nyní zhodnoťte všechny pocity, které zanechaly stopu na vašem jazyku a patře. Této degustační fázi se říká doznění-retrogusto.
Tímto degustačním testem (tzv. cuppingem) jste se zaměřili na aroma, chuť, pocit v ústech a pěnu. Káva nemá za úkol vzbudit dobrý dojem tím, že je servírovaná v krásném šálku, ale musí zanechat dobrých dojmů hned několik.
Aroma: Je výsledkem vjemu různých chemických látek rozpuštěných ve vzduchu, které zachytí čichová sliznice. Lidský čich je schopen zachytit současně tisíce různých vůní. Zaměřte se na vůni čerstvě namleté kávy, vůni stoupající ze šálku i vůni vnímanou při polknutí.
Chuť: Je to smyslový proces vyhodnocování chutí pomocí chuťových pohárků, které jsou umístěny na jazyku. Současně vnímáme všechny 4 chutě - kyselou, sladkou, slanou a hořkou. Chuťové buňky, které identifikují sladkost jsou umístěny na špičce jazyka. Buňky rozpoznávající kyselost jsou po stranách jazyka a buňky citlivé na hořkost jsou umístěny na samém konci jazyka. Dle druhu kávy nejdříve rozpoznáváme delikátní a různé aromatické prvky (květinový nádech, vůni sušeného ovoce, lehce citrónovou příchuť). Po promíchání kávy v ústech se otevře těžší aroma, které vychází z plného těla kávy a vnímáme podle druhu kávy např. nádech dřevitosti nebo příchuť kakaa.
Pocit v ústech: Jak vnímáme chuť nápoje na patře v našich ústech. Ojedinělé pocity viskozity a těla nápoje jsou tvořeny pevnými částečkami, jako jsou oleje, tuky, sedimenty a další látky rozpuštěné v nápoji. (Odborníci dokáží kávu v ústech hodnotit i hmatovým pocitem, což znamená rozpoznat objemnost těla kávy a jemnost pěny. Tělo kávy vypovídá právě o plnosti chuti a viskozitě).
Doznění (retrogusto): Vnímání chuti po polknutí kávy. Tato chuť je tvořena uvolněnými párami a zbytky kávy na patře po polknutí nápoje. Bohaté a intenzivní senzorické zážitky pomáhají odhalit velkou různorodost káv, poznat charakter a rozdíly v odlišnosti směsí z různých koutů světa.
Pěna (crema): Pěna je emulzí olejů, tuků, vody a plynů. Nejlepšího výsledku je dosaženo, když kávu připravujeme na kvalitních kávovarech. Zrak nám umožní posoudit kvalitu pěny. Ideální pěna je bez bublinek, hustá, hebká a krémová, karamelově zabarvená. Pěna při pití musí ulpívat na stěnách šálku a po vypití nápoje musí nechat na dně stopu.
Nejčastější vady kávy (vzbuzující nepříjemnost v chuti) jsou způsobeny též samotným keřem, zpracováním, nevhodným skladováním a v neposlední řadě neodbornou přípravou. Bohužel, tyto vady my (spotřebitel) ovlivnit nemůžeme. Ovšem umět si vybrat kavárnu, kde se vaří opravdu dobrá káva, to bychom měli zvládnou bravurně. Naučte se svou kávu degustovat, buďte přísným kontrolorem chuti a přestaňte vyhazovat peníze za něco, co není hodno vaší pozornosti. Buďte náročnými zákazníky! Pozvednete tím kvalitu českých kaváren :-) Špatná kavárna není hodna toho, abychom se obtěžovali vzít za kliku. Buď si opatří kvalitní kávu, výkonné náčiní a šikovného baristu … nebo ať klidně zavřou krám.
Jakou kávu si pouštíme k tělu?
Káva se pěstuje po celé zeměkouli mezi obratníkem Raka a Kozoroha. Počet značkových káv prodávaných v Česku se odhaduje na cca 78 druhů. Spotřeba kávy v Česku je třetí nejmenší v Evropě s 3,18 kilogramu na hlavu. Stoupá zájem o kávu ve vyšší kvalitě a roste obliba speciálních druhů kávy. Maloobchod ovládají nadnárodní společnosti Tchibo, Douwe Egberts, Kraft a česká firma Marila. Okrajovou pozici zaujímají italské značky espressa Illy, Lavazza, Segafredo a Kraft Carte Noire.
Hlavním dodavatel kávy pro gastronomii jsou Segafredo, Alfredo (J.J.Darboven), Douwe Egberts a Tchibo. Ceny kávy dodávané do gastronomie začínají na 100 Kč a končí na 800 Kč za kilogram.
V domácí přípravě (bohužel) stále převládá takzvaný turek ze standardní kávy Robusta. Zabydlená je též káva překapávaná. Popularitu má káva instantní (Nescafé), dovážená ze Švýcarska a Maďarska. V mnoha domácnostech se (chválabohu) zabydlel kvalitní kávovar. Ať si tu svou kávu vaříte jakkoli a pijete ji kdekoli, měla by splňovat vše, co se praví ve starém tureckém přísloví.
  • Správně připravená káva musí být
  • černá jako peklo.
  • horká jako poušť
  • silná jako smrt
  • sladká jako láska
Zkazíme si kávu, když sáhneme po cukru a mléku?
V posledním čtvrtém bodě bych trochu polemizovala, protože káva bez cukru je daleko oduševnělejším nápojem, který umí lépe rozvinout své aroma i chuť. Já si svou kávu cukrem nekazím. Cukr umí odvést pozornost od výrazně kyselých a hořkých chutí. Váže se na něj množství těkavých látek, čímž se nám výsledná chuť kávy zmenší z 1200 látek na pouhých pár stovek, čímž se ošidíme o ten pravý kávový požitek. Ovšem sáček cukru, kapka mléka nebo smetany by měla být základní výbavou každé kávy podávané v kavárně. Každý sám rozhodne, zda po cukru a mléku sáhne či nikoli. S mlékem to funguje podobně. Volné molekuly olejů, bílkovin a sacharidů na sebe naváží hodně chuťových látek, o které si kávový požitek snížíme.
Neexistuje žádný pravý způsob její přípravy. Je velmi mnoho možností přípravy kávy podle místa, kde se právě nacházíte, kolik času máte a jak ji chcete pít. Základem je dobrá kvalitní voda, vybraná směs a pravý typ mletí.
Uvažujete o koupi kávovaru? Kávovar by neměl být žádné na pohled hezké ořezávátko, ale výkonný stroj s regulací jemnosti mletí a patřičným tlakem čerpadla (15 barů pro výrobu chutné kávy je nutnost). Při nákupu kávovaru rozhodně tyto technické parametry nepřehlédněte a nepodceňujte je. Kvalita něco stojí a pokud kávu milujete, bude to dobrá investice.
Nedala jsem si za úkol povědět o kávě všechno. Bylo to spíš jenom malé zamyšlení nad tím, že v těchto dnech (už 2 jara nazpátek) jsem si založila tento blog a od té doby u něj vysedávám nad šálkem dobré kávy a chodím si s vámi povyprávět, jako do oblíbené kavárny. Pokud míváte před sebou stejný nápoj, prožívám v dobré společnosti příjemné kavárenské chvilky. Kdo kávu pije, ten o ní ví jistě všechno. Kdo chce být kávovým mistrem, vzdělání si doplní tady. Každý člověk má jinou představu o své ideální kávě. Naučte se rozpoznat rozdíly v chuti i správnou přípravu. Zakousnout ke kávě něco sladkého je přímo žádoucí. Starý dobrý štrůdl nezklame. Pokud toužíte po něčem specielním, upečte si třeba můj mandlový kavárenský koláč.

A nezapomeňte, že "Děti nepatří do kavárny; jsou-li však již v kavárně, musí se slušně chovat. Nechovají-li se slušně, nemohou za to děti, ale rodiče, kteří je řádně nevychovali. Nevychovaní rodiče nepatří do kavárny." Text ze smaltované cedule, která visela v jedné prvorepublikové kafírně. Káva INSPIRUJE a ti, co se přicházeli nechat inspirovat, nechtěli být rušeni. Tomu dobře rozumím :-)
Kdo se nechal kávou inspirovat?
Z mnohých namátkou jen několik jmen: Slavný hudební skladatel Johann Sebastian Bach složil na kávu kantátu. Polák Adam Jerzy Czatorski napsal komedii Káva. Božena Němcová napsala jednoaktovou hru Kávový dýchánek. Honoré de Balzac kávě vděčí za svou literární plodnost. Slavný filozof Voltaire údajně vypil denně až padesát šálků kávy. Celá řada minulých i současných umělců přiznává, že milují kávu, protože je inspiruje. Nepijme kávu ve spěchu, ale s obřadným vychutnáváním a ponořme se do svého nitra. Užijme si chvilku koncentrace, tichého soustředění, radost duše i všech zúčastněných smyslů, které pro správné vychutnání kávy potřebujeme. Krásně je to ve verších popsáno od J. Delillea:
Má drahá kávo, navštiv samotu mou,
pro všechna rána štěstí přinášej,
přijď opojit mne kouzlem rozjímání,
rozněcuj duši, srdci oheň dej.

Nechala jsem se inspirovat taky a připravila pro vás voňavou kávovou cenu, která se kávomilcům bude líbit a kávoznalci hned budou znát odpověď.
SOUTĚŽNÍ OTÁZKA o chutnou kávovou výhru zní:
Cibetková káva "Kopi Luwak" je nejdražší a nejpozoruhodnější kávou na světě.
Kdo a kdy tuto kávu poprvé uvedl na trh?
Nejrychlejší správná odpověď bude po zásluze odměněna mou nejoblíbenější značkou kávy a protože dle mnohých ke kávě cukr patří, jedno luxusní balení cukru k tomu. Na výherce čeká ½ kg exkluzivní zrnkové kávy pro špičkovou gastronomii Mövenpick (100 % Arabica), která patří do sortimentu nejkvalitnějších druhů kávy Grand Cru + bonus: Třtinový přírodní cukr Golden Coffee Crystals pro kávové gurmány, který dokonale doplňuje chuť kvalitní kávy (země původu Mauritius, 100 % přírodní produkt).
Prostřednictvím soutěže vás zvu na ochutnávku. Uvařit si ji bude muset výherce kávové soutěže sám a po svém. Bude jí dost na kávový dýchánek. Těším se na odpověď ;-) Na kávě nešetřete, kvalita nikdy nevyjde z módy!
P.S.
Díky za milou společnost, kterou mi tu již po dva roky děláte :-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Zeleninové řízečky

14. dubna 2008 v 12:47 | Šárka |  Zelenina
Možná máte raději řízek od řezníka, ale občas je dobré na řízky nakoupit u zelináře. Zelená je barva jara, tak ať má zelenina chvilku zase zelenou :-)
Co s jogurtovou marinádou, která zůstala z předešlého receptu? Zbylo-li jí málo, není nic snadnějšího než zase udělat novou. Kdo je se zeleninou kamarád, může ji zužitkovat tímto příjemným způsobem a určitě si pochutná. Je jedno, jak toto jídlo nazveme: řízečky, krokety, medailónky? Na tom pranic nezáleží. Záležet si dejte na správném ochucení, protože jedině tak zelenina dokáže překvapit i ty, kteří ji (jak se mylně domnívají) nemají zrovna v oblibě a mají pocit, že biftek je potěší víc. Dokažte jim, že se mýlí. Na tento recept potřebujeme malou chvíli.
Zeleninové řízečky
  • vařená "oblíbená" zelenina
  • 1 malý bílý jogurt
  • 1 vejce
  • sůl a čerstvě mletý pepř
  • lžíce parmazánu
  • sekaná petrželka nebo jiné čerstvé bylinky
  • jemná strouhanka na zahuštění i na obalení
  • olej na smažení
Vařenou zeleninu pokrájíme na kostičky, smícháme se všemi uvedenými ingrediencemi a pomocí dvou lžic vytvarujeme malé křehké medailónky, které obalíme ve strouhance a osmažíme v horkém oleji po obou stranách. Servírujeme je teplé, ale chuť neztratí ani studené.
Použila jsem kořenovou zeleninu, tedy mrkev, celer, petržel. Samozřejmě lze použít naprosto cokoli. Výborné jsou třeba celerové řízky se šunkou a ořechy. Nebo květák, brokolice, kedlubny, uspokojit dokážou naprosto všechny druhy zeleniny. Jen je nutné citlivě vzájemně kombinovat, aby nevznikl žádný chaos v chuti, ale uhlazená harmonie.
(jemné zeleninové medailónky můžeme obalit ve strouhance ochucené sýrem, kukuřičnými lupínky nebo sezamem)
Jako nepostradatelnou přílohu si vykouzlete nějaký pikantní jogurtový dip. Můj tip je thajská ostrá mango sauce. 2 lžíce rozmíchané v jogurtu dělají divy. Čím je venku slunečnější počasí, tím větší chuť mám na víno v barvě růžové.
Z naprosto všední zeleniny vznikne docela nevšední lehká večeře. Přidáte-li na talíř ještě pár zelených lístků jarem probuzené přírody, bude to dokonalé. Možná jsou členové vaší rodiny raději, když je týráte sekanou či biftekem! Stejně si myslím, že se nikdo nenavzteká, když ho občas oblafnete zeleninovými řízky. Základem spokojené rodiny je i chuťová harmonie :-) Ať ani vás jídlo nerozděluje!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Šťavnaté kuřecí řízky

11. dubna 2008 v 14:36 | Šárka |  Maso
Tyhle řízky chutnají úžasně a je s nimi doslova minimum práce. Nemá smysl další slova ztrácet, jdu rovnou na recept, který jsem slíbila.
Na šťavnaté kuřecí řízky potřebujeme:
  • kuřecí prsíčka (kolik strávníků, tolik řízků)
  • smetanový jogurt (na 4 řízky tak 300 g bílého jogurtu)
  • pepř a sůl
  • grilovací či jiné pikantní koření (použila jsem směs garam masala, sušenou petrželku, špetku chilli)
  • 1 lžíce strouhaného parmazánu
  • 1 vejce (stačí na uvedených 300 g bílého jogurtu)
  • strouhanka na obalení
  • tuk na smažení
Kuřecí prsní řízky lehce naklepeme, osolíme a opepříme a naložíme do jogurtové marinády. V marinádě necháme uležet, tak naložíme dnes, ale osmažíme zítra. Rozhodně žádný spěch, protože rozležení přes noc masu prospěje. Jedině tehdy budou řízky křehké a šťavnaté.
Řízky z marinády vyjmeme (marinádu z masa neotíráme) a protáhneme strouhankou. Ze strouhanky je pošleme rovnou na pánev plnou horkého oleje a osmažíme po obou stranách. Potom je už jenom na nás, co si k nim dáme a můžeme hodovat. Strouhanku podle chuti můžeme vylepšit drobnými kousky oříšků nebo sezamovým semínkem.
Jako příloha se u nás podával Bramborový dort, ale rozhodnete-li se pro nové brambory nebo hebkou bramborovou kaši, nic se tím nezkazí.
P.S. Pokud zbyla marináda, tak ji nevyhazujte. Tento recept bude mít malé pokračování a marinády bude potřeba.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Bramborový dort

10. dubna 2008 v 20:21 | Šárka |  Brambory
Dejte starým bramborám glanc a nový šmrnc! Proč si neudělat bramborový dort? První nové brambory s tenoučkou slupkou vykukují z každého obchodu a vy máte černé svědomí z toho, že doma jsou zásoby ještě těch loňských. Staré brambory se slupkou připomínající vrásčitou tvář nepálského šerpy už žádné kouzlo z prvního dojmu nevykouzlí. Takovým bramborám se v předjaří rozproudila bujná druhá míza a brambory nenápadně vytančily z košíků. Dlouhými šťavnatými klíčky se derou ven za světlem. Je nejvyšší čas rozhodnout o jejich osudu. Zkonzumovat nebo vyhodit? Rozhodněte se jak chcete, zde najdete jeden tip, který vás zavede do kuchyně.
BRAMBOROVÝ DORT
  • staré brambory, které ještě vypadají k světu
  • množství zvolte podle velikosti hrnce, který hodláte použít
  • 1 velký pórek
  • hrst mletých ořechů
  • balkánský sýr
  • hrst rukoly nebo jarních svěže zelených (jedlých) lístků
  • sůl a čerstvě mletý pepř
  • 3 vejce
  • hrst černých oliv
  • máslo na vymazání formy
  • strouhanka na vysypání formy
  • kousek chutného tvrdého sýru na strouhání (ementál, gouda, eidam - co je komu libo)
Brambory uvaříme ve slupce v dostatečném množství vody a vodu osolíme. Jsem toho názoru, že osolená voda se i přes bramborové slupky umí do samotného díla velmi pozitivně zasáhnout a ovlivní výsledek. V případě starých brambor můžeme přidat do vroucí vody citrónovou šťávu a stonek celerové natě či libečku. Vylepší se jejich chuť.
Uvařené brambory necháme vychladnout, oloupeme a propasírujeme krájecím kolečkem do mísy. Pokud kolečko s ostrými drátky nemáme, můžeme klidně nakrájet na menší kostky. Ve vodě ovaříme pórek. Po uvaření ho propláchneme studenou vodou, aby si zachoval barvu a křehkost. Svrchní zelené listy si dáme stranou na ozdobu a zbytek nakrájíme do brambor.
Pórek má příjemnou lehce oříškovou chuť, kterou zvýrazníme přidáním malého množství strouhaných ořechů (nezáleží na druhu; vlašské, piniové, pekanové - o zvelebení chuti bramborového dortu se postarají všechny).
Osolíme, opepříme a nadrobíme balkánský sýr. Pozor na jeho slanost, se kterou je třeba počítat. Černé olivy nakrájíme na kolečka. Olivová černá očka na nás budou mrkat z každého rozkrojeného kousku. Nejen pro ten pohled, hlavně pro tu jejich chuť!
Do bramborové směsi zapracujeme 3 vyklepnutá vejce a jako poslední chutnou ingredienci zvolte hrst zeleného lupení. Rukola se svou peprnou chutí se hodí opravdu dobře, ale nezkazí se nic ani čerstvými špenátovými lístky nebo hrstí petržele. Proč nepoužít třeba čerstvé kopřivové lístky? Zde se meze vaší fantazii nekladou. Bude to váš bramborový dort, tak ať chutná přesně tak, aby byl po chuti vám.
Dortovou formu vymažeme máslem, vysypeme jemnou strouhankou a do předehřáté trouby na 180 °C odložíme na ¾ hodinky. Co k takovému dortu zvolíte jako přílohu je jen na vás, ale v příštím receptu prozradím, co jsem si k bramborovému dortu dala já. Ono to vlastně bylo přesně naopak. Bramborový dort byl vytvořen k tomu, aby doplnil ty nejšťavnatější a nejkřehčí řízky co znám. V ten moment nebyly po ruce žádné nové brambory a s těmi starými už to nebyla žádná sláva. Musela jsem vymyslet malé kouzlo, jak je proměnit v chutnou přílohu. Myslím, že kouzlo se povedlo. Takhle ty staré brambory vypadaly docela k světu.
Všechny ingredience jsou pryč a zůstaly jenom odložené svrchní listy ovařeného pórku a kousek sýru na strouhání. Když dort, tak ho musíme ozdobit! Nastrouháme sýr a ještě teplý dort jím posypeme.
Na sýr naaranžujeme pórkové plátky, ty se v roztékajícím sýru pěkně přilepí a bramborový dort se nám bude pěkně krájet a svrchní ozdoba nebude padat. Když vás nenapadne efektnější dortová výzdoba, použijte můj nápad, který fungoval.
Dnes za mě vařila improvizace, ale vy klidně zneužijte tu vaši :-) Rozhodujícím faktorem může být to, co se nachází momentálně po ruce. Pamatujte však, že hodně naklíčené brambory již ke konzumaci vhodné nejsou, protože obsahují rostlinný jed glykosid solanin, který odolává vysokým teplotám a nezničí ho ani proces vaření. Takové brambory rovnou vyhoďte a pochutnejte si raději na těch nových. Třeba jen tak s máslem a se solí.
Brambory nejsou žádná Popelka, která by měla zůstat v koutě. Jsou plné bílkovin, minerálů a vitamínů a dokonce se pyšní hormonem štěstí, zvyšují hladinu dopaminu v mozku. Jejich konzumací předejdeme stresu a špatná nálada nedostane šanci. Brambory vařte pokud možno se slupkou, protože nejcennější látky jsou uloženy přímo pod ní.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Zájezdní hostinec

8. dubna 2008 v 11:57 | Šárka |  Co rozhodně stojí za to!
Jak poznáte dobrý hostinec? Dobrým znamením je fakt, že nemáte kde zaparkovat! Když už je volné místečko, je zaručeně menší než vaše auto. Než si stihnete ověřit tuto skutečnost, vjede vám tam motorkář. Pokud to nebude vlk samotář, vjedou tam rovnou 2 motorkáři. Každý z nich má za sebou sličný doprovod, tzn. 2 a 2 jsou čtyři, zaberou vám poslední volný stůl, který mohl být váš. S největší pravděpodobností je v blízkosti další hostinec, který je špatný, ale profituje na tom, že v tom dobrém si nemáte kam sednout. Napadne vás, že se půjdete najíst tam, kde vám neházejí klacky pod nohy (pneumatiky) už před vchodem. Intuice vám našeptává: "Neblbni, blbě tam vařej!". Zaparkujete na zákazu stání a jdete se podívat na jídelní lístek před hospodu. Necháte se zlákat hned na první tři řádky nabídky klasické české domácí kuchyně a při pohledu na čerstvé jahodové knedlíky se už z místa nehnete. Nakouknete do plné hospody a zkontrolujete prázdné talíře potencionálních hostů na odchodu. Stejně vám do oka padnou ty plné. Motorkářům, co vám ukradli stůl a nestihli si ani sundat z hlavy helmy, se snáší na ubrus pečená kachna, zelí, knedlík a řízek s domácím bramborovým salátem.
Škodolibě vás napadne, že to nealkopivo jim ke kachně přejete! Polknete a už se vidíte na jejich místě. Však on někdo odejde a dostanete možnost vklouznout na volné parkovací místo a poté usednete do ještě nevychladlé židle. Za trochu čekání to sakra stojí. Okukujete před hospodou a snažíte se potlačit probuzené chutě tím, že fotíte okolí a čekáte až z hospody vypadne nějaký motorizovaný a ukonejšený host.
No to je dost! S klíčkem v zapalování hned obsadíte jeho místo a letíte k jedinému uvolněnému stolu v hospodě. Nezapomněli jste zamknout auto? Pochybnost hlodá a nutí vás situaci prověřit. Otáčíte se k hostinci zády. Ve vteřině vstupujete do dveří a srazíte se s pelotonem kolařů, kteří prokluzují mezi vámi a pravým i levým futrem do hospody. Hubení a hladoví kolaři už od dveří mávají na vrchního, "Šoupni nám 4 dršťkovky a 4x malou dvanáctku."
Neztrácet nervy! Parkovací místo je, židle se najde taky a k dobře vypečené kachně se i nealko pivo nezdá jako krutý trest. Cournete se celou hospodou, prvním i druhým sálem. Jediná volná židle je mezi místními štamgasty a na stole kořalková vánice a plný popelník. Možná malý sál někde vzadu bude nekuřácký? Ale co, stejně vrchní vysadil dveře, aby mohl celou hospodu lépe obíhat. Ejhle, blýskla se příležitost zasednout ke stolu. Motorkáři se zvedají a pokračují ve své spanilé jízdě. Tohle místo musíte urvat stůj co stůj, tak se ženete celým sálem ke stolu. Jste rychlejší než zvedající se obr, který se nestačil ještě ze sedu přesunout do polohy stojícího dvoumetrového muže a ve vteřině obsadíte jeho židli. Ještě ani nesundal z opěradla "už vaší" židle motorkářskou helmu. Než se helma přemístí na hlavu motorkáře (který je o 2 hlavy vyšší než vy), najde si cestou i vaši hlavu. Po té ráně začnete pochybovat o tom, že ještě máte chuť na něco k snědku. Před vámi jako přízrak stojí vrchní (vidíte rovnou dva) a v uších vám zní, "Co si dáte?" Najednou jste zapomněl, co že vás to na tabuli u vchodu navnadilo a proč jste sem přišel? Objednáte si sklenici minerálky a požádáte o jídelní lístek. Vrchní ho hledá, protože velká cedule před vchodem demonstruje celý hospodský repertoár dostatečně a nikdo jídelák snad od rána nechtěl. Nese vám studenou vodu a objednaný jídelák. Po prvním loku se vám chuť zase vrací a tak si s chutí objednáte. "Dal bych si tu dršťkovku s rohlíkem", křiknete na okolo běžícího vrchního. Objednávku v letu odsouhlasí slovem i pohledem. Letí do kuchyně. U kuchyně sedí kolaři, co vás předběhli a zoufale se domáhají platit svoje pivko a polívku s hromadou rohlíků. Chuť na vás zaútočila v novém výpadu, protože jídlo z kuchyně voní celým prostorem od podlahy až ke stropu. Vrchní se nechá strhnout naléhavou situací a zastavuje se u stolku kolařů a počítá účet. Dostává velkou bankovku a otráveně ji běží měnit k výčepu ke kolegyni. V tom celá hospoda ožije a do dveří vchází slavný herecký Mistr s dámským doprovodem. Na chvíli se rytmus hospody zastaví, polovina osazenstva ho kamarádsky zdraví, ta druhá polovina čumí a civí. Mistr projde lokálem, zaparkuje u volného stolku (vašeho) a namíří si to rovnou do kuchyně pozdravit. "Mistr je tu jako doma", pomyslíte si. V okamžiku se z kuchyně před Mistra snesou 2 protekční dršťkovky a vrchní přispěchá s košíkem rohlíků. Samozřejmě, že oboje je poslední! Sedíte u sklenice vody, čucháte svoji dršťkovku ze sousedních talířů a máte vztek. Mistr praví: "Dělají výbornou, že jo? Chodím sem na ni už léta". "Tak si nechte chutnat, taky jsem si objednal", procedíte hladovými ústy mezi zuby. Z kuchyně přibíhá vrchní s čerstvou informací. "Dršťkovka už není!" Informace usmrtila vaše zbylé trpělivé chutě a spěšně přecházíte k objednávce v podobě pečené kachny.
Než vrchní donese objednávku do kuchyně, vystrčí kuchařka hlavu a houkne, "2x kachýnka pro Mistra! A vyškrtni ji Karle z lístku". Dopijete svou první a poslední zteplalou vodu, nepopřejete k cizí kachně ani dobrou chuť, nepozdravíte a až bude v TV k vidění Mistr, rozhodně ji ani nezapnete. Kdyby za vás dobré mravy nevytřásly drobné z kapsy, tak tu svou mizernou útratu ani nezaplatíte. U dveří se váš pohled letmo zastaví na cedulce s nápisem:
Až půjdu z hospody
kdo mě doprovodí?
Žádný, žádná, žádnej,
nejsem tady známej!
(…. zaškobrtnul o práh a zmizel ve víru sobotního odpoledne Dolního Posázaví a ujížděl z Nespek. Ani pes po něm neštěk. Možná jsem byla jediná, komu ho přišlo líto. Tragikomický příběh hosta od vedlejšího stolu mi zůstal v hlavě a s ním i vzpomínka na Starou Hospodu v Nespekách).
V mnoha případech platí, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš! V případě hospod, hostinců, krčem i knajp, pivnic, vináren, restaurací a jiných dobrých lokálů, osvěžoven či občerstvoven to neplatí. Být štamgastem má své nesporné výhody! Sázím na to, že pán se vrátí a příští boj o dršťkovku či pečenou kachnu vybojuje hladce. Sama nesnáším ty situace, kdy si na něco udělám chuť a potom si ji vlivem okolností musím nechat zajít. Já si vybojovala solidní parkovací místo, které sice prověřilo mé mizerné schopnosti, když musím parkovat mezi dva vozy, což mi tedy fakt nejde (je vidět, že nejsem z pražského sídliště a praktické zkušenosti chybí), místo u stolu s výhledem z okna, smažený řízek s domácím bramborovým salátem a pánové spoluvýletníci si nechali zajít chuť na pečenou kachnu (a to prosím měli zcela reálnou šanci, že by jim přistála rovnou na stole) a dali si to samé co já. Čerstvé ovocné jahodové knedlíky lákaly, ale už na ně nezbylo místo. Bavila jsem se situační komedií pána, který seděl naproti u stolu a lelkovala pohledem po hospodě a celém tom dění vyhlášeného a do posledního místečka obsazeného zájezdního hostince v Nespekách. Však do něj chodíval už Vítězslav Nezval, Voskovec i Werich. Je to prostě hospoda, co má genius loci. Objevila jsem záhadu, že obec se jmenovala Dnespeky a první písemná zmínka o ní je z roku 1380. Jak šel čas, úřední šotek ji zkomolil na Nespeky a ten název obci zůstal dodnes. Z pořádného výletu si má člověk odnést trochu víc, tzn. nakrmit tělo je příjemné a k pořádnému výletu to patří, ale nezapomenout ani na potravu duševní. Moji spoluvýletníci, páni s duší architekta, mě místo dezertu a kávy vedli na spanilou jízdu Nespekami, tedy slavnou Fragnerovou ulicí. Pojďte se cournout taky :o)
Nespeky leží 8 km severně od Benešova, 15 km jižně od Říčan. V dobách dávno minulých to byla veledůležitá obchodní cesta z Prahy do Benešova. Obec leží v nadmořské výšce 267 m, zeměpisné šířce 49°51´34" a zeměpisné délce 14°39´44". Nová role této malé vsi začala až v 1. třetině 20. století, kdy se Nespeky staly střediskem rozsáhlé chatové oblasti, která vznikla podél malebných břehů řeky Sázavy. Doby, kdy Sázava patřila jen vorařům a trampům jsou nenávratně pryč. Romantická atmosféra těmto místům zůstala dodnes a nasajete ji nejlépe na pěší procházce. Dejte se třeba slavnou Fragnerovou ulicí, kolmo ležící Nezvalovou ulicí a nevynechejte ani procházku po samotném břehu řeky.
FRAGNER Jaroslav (* 25. 12. 1898 Praha, + 3. 1. 1967 tamtéž) - český architekt, návrhář nábytku a malíř. Byl synem lékárníka a chemika K. Fragnera. Stal se členem proslulé skupiny Puristická čtyřka, neformálního sdružení studentů pražské ČVUT, činné v první polovině 20. let minulého století. Fragner byl dále členem Devětsilu, Klubu architektů a SVU Mánes, kde se roku 1939 stal předsedou. Fragnerovy prvotní práce osobitým způsobem reagovaly na pozdní fázi syntetického kubismu. Kolem roku 1924 Fragner dospěl společně s některými architekty k internacionálnímu funkcionalistickému pojetí architektury, charakteristické pro většinu architektových realizací druhé poloviny 20. a první třetiny 30. let, kdy se Fragnerova tvorba pomalu odkláněla od striktně krabicového pojetí a začala inklinovat k organicistnější architektonické tvorbě. Charakteristické jsou Fragnerovy úžasné obytné zahrady, kterými autor obklopoval své vily, rodinné domy a zejména letní a víkendová sídla. Přenádherná Fragnerova ulice vám učaruje.
Letní rekreační vila pana Orlického, 1940 - dům vrostlý do zahrady je příkladem architektonické dokonalosti, jak splynout s přírodou. Je přímo cítit, jak v prostoru zahrady a domu, který je nedílnou součástí všudypřítomné zeleně, hladce a harmonicky plyne pozitivní energie a stejně příjemným způsobem plyne i život obyvatel takového domu.
Letní vila JUDr. J. Moráka, 1933
Kdo byl velkorysý a vybral si moderního architekta, poskytl mu svobodu v rozhodování, udělal prozíravý krok, protože dům se stal vlastně nepřehlédnutelným pomníkem svého majitele. Vily nesou totiž stejně tak jejich jméno jako jméno architekta, ale majitel zůstává při uvádění zpravidla na prvním místě. Lidé s estetickým cítěním nechtěli bydlet v nazdobených dortech s růžovými fasádami, nesmyslnými věžičkami a arkádami, za zdmi zušlechtěnými cimbuřím, jak je to dnes u nákladných staveb špatným zvykem.
Letní dům se soláriem Milči Mayerové, 1936
Dům ukrytý v mileneckém pevném objetí větvoví stromí a keřů, s dovádivou barvou modrých okenic. Tanečnice a choreografka Milča Mayerová oslovila Jaroslava Fragnera, aby jí navrhl vilu v Nespekách; Fragner si Mayerovou nejspíš získal působivým domem, který už předtím také v Nespekách navrhl pro právníka Moráka. Architekt domu dokázal vtisknout něco z tajemné ženské smyslnosti a hravosti. Kouzlo domu ani lety nestárne.
Píši o barvách, které na fotografiích vidět nejsou :-) To je malý záměr, aby ta opravdová procházka Nespekami byla pro vás výletníky pestrou a barevnou paletou jarních vůní, vonných květin a svěže zelené trávy a v neposlední řadě dokonalou představou o domech s moderní architekturou, která v Nespekách stojí už věky. V souladu s přírodou se bydlet dá, ale satelitní městečka současnosti nás v tomto dojmu neutvrzují.
Milované letní sídlo Vítězslava Nezvala ve stejnojmenné ulici, tedy Nezvalově. Z lásky k této zahradě napsal i báseň.
Báseň KOŘENÍ je toho krásným důkazem
I za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,
proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,
i za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.
Nejenom lidská pokolení, národy či státy, ale také věci a z nich pak zejména domy mají svoji historii. Některé dokonce symbolizují celé dějinné epochy, prolínají se v nich osudy jak jejich majitelů, tak umělců, kteří jim vdechli život. Mohou se vám líbit nebo nelíbit, ale vždy v nich bude přebývat ten kouzelný půvab ve své nápadné nenápadnosti. Jsou to domy s duší, které oblékla příroda do svých čtvero ročních období. Jaro je nejkrásnější příležitostí, kdy si užít pohled na místo k bydlení s geniem loci, které nikdy nebude fádní. Nespeky jsou ideálním výletním místem se zájezdním hostincem. Tento výlet vám vřele doporučuji. Sami si určíte, čemu dáte přednost: hostinci, architektuře či obojímu? Rozhodně každá jednotlivost stojí za to! Jako celek je to téměř nepřekonatelné ;-)
Pokud se zájezdního hostince týká, nečekejte že v něm bude volno. I když je to k zlosti, lepší je hostinec plný hostí. Budete-li mít pocit, že jste v roli kocoura za sklem, který má misku se smetanou na okenní římse, kam se nedostane, ani v tomto případě neztrácejte hlavu.
Vyražte místo oběda na toulky přírodou. Určitě se potom nějaké to místo najde a když náhodou poslední kachna přilétne kousek vedle vás, dejte si něco jiného nebo poseďte jen tak. Na správném výletě je potřeba nakrmit tělo i duši. Když se vám nepodaří obojí současně, vaše duše se jistě pokochá úžasně. Zdar a sláva výletu!
Povídání o starých zájezdních hostincích by byla trochu delší pohádka, ale ty české v dobách minulých bývaly vyhlášené. Víte jaká byla nejoblíbenější svačinka na cestě z Budějovic do Vídně? No přeci jemný telecí párek, malínský křen, čerstvý chléb a pivko - úžasná to česká specialita, o které se nám už dnes může jenom zdát. Kdepak? V lepších hostincích je neohřívali jen tak ve vodě, ale v horkém hovězím vývaru.
P.S.
Záměr některé fotografie upozadit a na některé v barvách nalákat, byl můj úmysl! Na takovém výletě nejde jen o zážitky nacpané kaloriemi, ale hodnotnější jsou vždy ty s přidanou estetickou hodnotou. I když návštěva místního zájezdního hostince se stane jedním z cílů výletu, osvěžte se, občerstvěte se, ale nečekejte, že vždy to bude v perfektní kvalitě. Takové bohužel všechny zájezdní hostince nejsou, ale kdo ví? Třeba si je zase přetvoříme k obrazu svému a stanou se zdrojem naší radosti. Máte-li stejné přání jako já, nevozte si na cesty v kapse žádnou svačinu! Bylo by to kontraproduktivní :-) Naučte se být HOSTEM, protože hosté jsou o mnoho důležitější složkou pohostinství než ti kteří ho provozují.
Jste štamgastem v nějakém tom zájezdním hostinci? Máte svůj tip kam na svých cestách zabrousit? A nechcete se o něj rozdělit?

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.