Jak poznáte dobrý hostinec? Dobrým znamením je fakt, že nemáte kde zaparkovat! Když už je volné místečko, je zaručeně menší než vaše auto. Než si stihnete ověřit tuto skutečnost, vjede vám tam motorkář. Pokud to nebude vlk samotář, vjedou tam rovnou 2 motorkáři. Každý z nich má za sebou sličný doprovod, tzn. 2 a 2 jsou čtyři, zaberou vám poslední volný stůl, který mohl být váš. S největší pravděpodobností je v blízkosti další hostinec, který je špatný, ale profituje na tom, že v tom dobrém si nemáte kam sednout. Napadne vás, že se půjdete najíst tam, kde vám neházejí klacky pod nohy (pneumatiky) už před vchodem. Intuice vám našeptává: "Neblbni, blbě tam vařej!". Zaparkujete na zákazu stání a jdete se podívat na jídelní lístek před hospodu. Necháte se zlákat hned na první tři řádky nabídky klasické české domácí kuchyně a při pohledu na čerstvé jahodové knedlíky se už z místa nehnete. Nakouknete do plné hospody a zkontrolujete prázdné talíře potencionálních hostů na odchodu. Stejně vám do oka padnou ty plné. Motorkářům, co vám ukradli stůl a nestihli si ani sundat z hlavy helmy, se snáší na ubrus pečená kachna, zelí, knedlík a řízek s domácím bramborovým salátem.
Škodolibě vás napadne, že to nealkopivo jim ke kachně přejete! Polknete a už se vidíte na jejich místě. Však on někdo odejde a dostanete možnost vklouznout na volné parkovací místo a poté usednete do ještě nevychladlé židle. Za trochu čekání to sakra stojí. Okukujete před hospodou a snažíte se potlačit probuzené chutě tím, že fotíte okolí a čekáte až z hospody vypadne nějaký motorizovaný a ukonejšený host.
No to je dost! S klíčkem v zapalování hned obsadíte jeho místo a letíte k jedinému uvolněnému stolu v hospodě. Nezapomněli jste zamknout auto? Pochybnost hlodá a nutí vás situaci prověřit. Otáčíte se k hostinci zády. Ve vteřině vstupujete do dveří a srazíte se s pelotonem kolařů, kteří prokluzují mezi vámi a pravým i levým futrem do hospody. Hubení a hladoví kolaři už od dveří mávají na vrchního, "Šoupni nám 4 dršťkovky a 4x malou dvanáctku."
Neztrácet nervy! Parkovací místo je, židle se najde taky a k dobře vypečené kachně se i nealko pivo nezdá jako krutý trest. Cournete se celou hospodou, prvním i druhým sálem. Jediná volná židle je mezi místními štamgasty a na stole kořalková vánice a plný popelník. Možná malý sál někde vzadu bude nekuřácký? Ale co, stejně vrchní vysadil dveře, aby mohl celou hospodu lépe obíhat. Ejhle, blýskla se příležitost zasednout ke stolu. Motorkáři se zvedají a pokračují ve své spanilé jízdě. Tohle místo musíte urvat stůj co stůj, tak se ženete celým sálem ke stolu. Jste rychlejší než zvedající se obr, který se nestačil ještě ze sedu přesunout do polohy stojícího dvoumetrového muže a ve vteřině obsadíte jeho židli. Ještě ani nesundal z opěradla "už vaší" židle motorkářskou helmu. Než se helma přemístí na hlavu motorkáře (který je o 2 hlavy vyšší než vy), najde si cestou i vaši hlavu. Po té ráně začnete pochybovat o tom, že ještě máte chuť na něco k snědku. Před vámi jako přízrak stojí vrchní (vidíte rovnou dva) a v uších vám zní, "Co si dáte?" Najednou jste zapomněl, co že vás to na tabuli u vchodu navnadilo a proč jste sem přišel? Objednáte si sklenici minerálky a požádáte o jídelní lístek. Vrchní ho hledá, protože velká cedule před vchodem demonstruje celý hospodský repertoár dostatečně a nikdo jídelák snad od rána nechtěl. Nese vám studenou vodu a objednaný jídelák. Po prvním loku se vám chuť zase vrací a tak si s chutí objednáte. "Dal bych si tu dršťkovku s rohlíkem", křiknete na okolo běžícího vrchního. Objednávku v letu odsouhlasí slovem i pohledem. Letí do kuchyně. U kuchyně sedí kolaři, co vás předběhli a zoufale se domáhají platit svoje pivko a polívku s hromadou rohlíků. Chuť na vás zaútočila v novém výpadu, protože jídlo z kuchyně voní celým prostorem od podlahy až ke stropu. Vrchní se nechá strhnout naléhavou situací a zastavuje se u stolku kolařů a počítá účet. Dostává velkou bankovku a otráveně ji běží měnit k výčepu ke kolegyni. V tom celá hospoda ožije a do dveří vchází slavný herecký Mistr s dámským doprovodem. Na chvíli se rytmus hospody zastaví, polovina osazenstva ho kamarádsky zdraví, ta druhá polovina čumí a civí. Mistr projde lokálem, zaparkuje u volného stolku (vašeho) a namíří si to rovnou do kuchyně pozdravit. "Mistr je tu jako doma", pomyslíte si. V okamžiku se z kuchyně před Mistra snesou 2 protekční dršťkovky a vrchní přispěchá s košíkem rohlíků. Samozřejmě, že oboje je poslední! Sedíte u sklenice vody, čucháte svoji dršťkovku ze sousedních talířů a máte vztek. Mistr praví: "Dělají výbornou, že jo? Chodím sem na ni už léta". "Tak si nechte chutnat, taky jsem si objednal", procedíte hladovými ústy mezi zuby. Z kuchyně přibíhá vrchní s čerstvou informací. "Dršťkovka už není!" Informace usmrtila vaše zbylé trpělivé chutě a spěšně přecházíte k objednávce v podobě pečené kachny.
Než vrchní donese objednávku do kuchyně, vystrčí kuchařka hlavu a houkne, "2x kachýnka pro Mistra! A vyškrtni ji Karle z lístku". Dopijete svou první a poslední zteplalou vodu, nepopřejete k cizí kachně ani dobrou chuť, nepozdravíte a až bude v TV k vidění Mistr, rozhodně ji ani nezapnete. Kdyby za vás dobré mravy nevytřásly drobné z kapsy, tak tu svou mizernou útratu ani nezaplatíte. U dveří se váš pohled letmo zastaví na cedulce s nápisem:
Až půjdu z hospody
kdo mě doprovodí?
Žádný, žádná, žádnej,
nejsem tady známej!
(…. zaškobrtnul o práh a zmizel ve víru sobotního odpoledne Dolního Posázaví a ujížděl z Nespek. Ani pes po něm neštěk. Možná jsem byla jediná, komu ho přišlo líto. Tragikomický příběh hosta od vedlejšího stolu mi zůstal v hlavě a s ním i vzpomínka na Starou Hospodu v Nespekách).
V mnoha případech platí, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš! V případě hospod, hostinců, krčem i knajp, pivnic, vináren, restaurací a jiných dobrých lokálů, osvěžoven či občerstvoven to neplatí. Být štamgastem má své nesporné výhody! Sázím na to, že pán se vrátí a příští boj o dršťkovku či pečenou kachnu vybojuje hladce. Sama nesnáším ty situace, kdy si na něco udělám chuť a potom si ji vlivem okolností musím nechat zajít. Já si vybojovala solidní parkovací místo, které sice prověřilo mé mizerné schopnosti, když musím parkovat mezi dva vozy, což mi tedy fakt nejde (je vidět, že nejsem z pražského sídliště a praktické zkušenosti chybí), místo u stolu s výhledem z okna, smažený řízek s domácím bramborovým salátem a pánové spoluvýletníci si nechali zajít chuť na pečenou kachnu (a to prosím měli zcela reálnou šanci, že by jim přistála rovnou na stole) a dali si to samé co já. Čerstvé ovocné jahodové knedlíky lákaly, ale už na ně nezbylo místo. Bavila jsem se situační komedií pána, který seděl naproti u stolu a lelkovala pohledem po hospodě a celém tom dění vyhlášeného a do posledního místečka obsazeného zájezdního hostince v Nespekách. Však do něj chodíval už Vítězslav Nezval, Voskovec i Werich. Je to prostě hospoda, co má genius loci. Objevila jsem záhadu, že obec se jmenovala Dnespeky a první písemná zmínka o ní je z roku 1380. Jak šel čas, úřední šotek ji zkomolil na Nespeky a ten název obci zůstal dodnes. Z pořádného výletu si má člověk odnést trochu víc, tzn. nakrmit tělo je příjemné a k pořádnému výletu to patří, ale nezapomenout ani na potravu duševní. Moji spoluvýletníci, páni s duší
architekta, mě místo dezertu a kávy vedli na spanilou jízdu Nespekami, tedy slavnou Fragnerovou ulicí. Pojďte se cournout taky :o)
Nespeky leží 8 km severně od Benešova, 15 km jižně od Říčan. V dobách dávno minulých to byla veledůležitá obchodní cesta z Prahy do Benešova. Obec leží v nadmořské výšce 267 m, zeměpisné šířce 49°51´34" a zeměpisné délce 14°39´44". Nová role této malé vsi začala až v 1. třetině 20. století, kdy se Nespeky staly střediskem rozsáhlé chatové oblasti, která vznikla podél malebných břehů řeky Sázavy. Doby, kdy Sázava patřila jen vorařům a trampům jsou nenávratně pryč. Romantická atmosféra těmto místům zůstala dodnes a nasajete ji nejlépe na pěší procházce. Dejte se třeba slavnou Fragnerovou ulicí, kolmo ležící Nezvalovou ulicí a nevynechejte ani procházku po samotném břehu řeky.
FRAGNER Jaroslav (* 25. 12. 1898 Praha, + 3. 1. 1967 tamtéž) - český architekt, návrhář nábytku a malíř. Byl synem lékárníka a chemika K. Fragnera. Stal se členem proslulé skupiny Puristická čtyřka, neformálního sdružení studentů pražské ČVUT, činné v první polovině 20. let minulého století. Fragner byl dále členem Devětsilu, Klubu architektů a SVU Mánes, kde se roku 1939 stal předsedou. Fragnerovy prvotní práce osobitým způsobem reagovaly na pozdní fázi syntetického kubismu. Kolem roku 1924 Fragner dospěl společně s některými architekty k internacionálnímu funkcionalistickému pojetí architektury, charakteristické pro většinu architektových realizací druhé poloviny 20. a první třetiny 30. let, kdy se Fragnerova tvorba pomalu odkláněla od striktně krabicového pojetí a začala inklinovat k organicistnější architektonické tvorbě. Charakteristické jsou Fragnerovy úžasné obytné zahrady, kterými autor obklopoval své vily, rodinné domy a zejména letní a víkendová sídla. Přenádherná Fragnerova ulice vám učaruje.
Letní rekreační vila pana Orlického, 1940 - dům vrostlý do zahrady je příkladem architektonické dokonalosti, jak splynout s přírodou. Je přímo cítit, jak v prostoru zahrady a domu, který je nedílnou součástí všudypřítomné zeleně, hladce a harmonicky plyne pozitivní energie a stejně příjemným způsobem plyne i život obyvatel takového domu.
Letní vila JUDr. J. Moráka, 1933
Kdo byl velkorysý a vybral si moderního architekta, poskytl mu svobodu v rozhodování, udělal prozíravý krok, protože dům se stal vlastně nepřehlédnutelným pomníkem svého majitele. Vily nesou totiž stejně tak jejich jméno jako jméno architekta, ale majitel zůstává při uvádění zpravidla na prvním místě. Lidé s estetickým cítěním nechtěli bydlet v nazdobených dortech s růžovými fasádami, nesmyslnými věžičkami a arkádami, za zdmi zušlechtěnými cimbuřím, jak je to dnes u nákladných staveb špatným zvykem.
Letní dům se soláriem Milči Mayerové, 1936
Dům ukrytý v mileneckém pevném objetí větvoví stromí a keřů, s dovádivou barvou modrých okenic. Tanečnice a choreografka Milča Mayerová oslovila Jaroslava Fragnera, aby jí navrhl vilu v Nespekách; Fragner si Mayerovou nejspíš získal působivým domem, který už předtím také v Nespekách navrhl pro právníka Moráka. Architekt domu dokázal vtisknout něco z tajemné ženské smyslnosti a hravosti. Kouzlo domu ani lety nestárne.
Píši o barvách, které na fotografiích vidět nejsou :-) To je malý záměr, aby ta opravdová procházka Nespekami byla pro vás výletníky pestrou a barevnou paletou jarních vůní, vonných květin a svěže zelené trávy a v neposlední řadě dokonalou představou o domech s moderní architekturou, která v Nespekách stojí už věky. V souladu s přírodou se bydlet dá, ale satelitní městečka současnosti nás v tomto dojmu neutvrzují.
Milované letní sídlo Vítězslava Nezvala ve stejnojmenné ulici, tedy Nezvalově. Z lásky k této zahradě napsal i báseň.
Báseň KOŘENÍ je toho krásným důkazem
I za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,
proč cítil jsem tu vonět kopr, česnek, kmín,
i za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.
Nejenom lidská pokolení, národy či státy, ale také věci a z nich pak zejména domy mají svoji historii. Některé dokonce symbolizují celé dějinné epochy, prolínají se v nich osudy jak jejich majitelů, tak umělců, kteří jim vdechli život. Mohou se vám líbit nebo nelíbit, ale vždy v nich bude přebývat ten kouzelný půvab ve své nápadné nenápadnosti. Jsou to domy s duší, které oblékla příroda do svých čtvero ročních období. Jaro je nejkrásnější příležitostí, kdy si užít pohled na místo k bydlení s geniem loci, které nikdy nebude fádní. Nespeky jsou ideálním výletním místem se zájezdním hostincem. Tento výlet vám vřele doporučuji. Sami si určíte, čemu dáte přednost: hostinci, architektuře či obojímu? Rozhodně každá jednotlivost stojí za to! Jako celek je to téměř nepřekonatelné ;-)
Pokud se zájezdního hostince týká, nečekejte že v něm bude volno. I když je to k zlosti, lepší je hostinec plný hostí. Budete-li mít pocit, že jste v roli kocoura za sklem, který má misku se smetanou na okenní římse, kam se nedostane, ani v tomto případě neztrácejte hlavu.
Vyražte místo oběda na toulky přírodou. Určitě se potom nějaké to místo najde a když náhodou poslední kachna přilétne kousek vedle vás, dejte si něco jiného nebo poseďte jen tak. Na správném výletě je potřeba nakrmit tělo i duši. Když se vám nepodaří obojí současně, vaše duše se jistě pokochá úžasně. Zdar a sláva výletu!
Povídání o starých zájezdních hostincích by byla trochu delší pohádka, ale ty české v dobách minulých bývaly vyhlášené. Víte jaká byla nejoblíbenější svačinka na cestě z Budějovic do Vídně? No přeci jemný telecí párek, malínský křen, čerstvý chléb a pivko - úžasná to česká specialita, o které se nám už dnes může jenom zdát. Kdepak? V lepších hostincích je neohřívali jen tak ve vodě, ale v horkém hovězím vývaru.
P.S.
Záměr některé fotografie upozadit a na některé v barvách nalákat, byl můj úmysl! Na takovém výletě nejde jen o zážitky nacpané kaloriemi, ale hodnotnější jsou vždy ty s přidanou estetickou hodnotou. I když návštěva místního zájezdního hostince se stane jedním z cílů výletu, osvěžte se, občerstvěte se, ale nečekejte, že vždy to bude v perfektní kvalitě. Takové bohužel všechny zájezdní hostince nejsou, ale kdo ví? Třeba si je zase přetvoříme k obrazu svému a stanou se zdrojem naší radosti. Máte-li stejné přání jako já, nevozte si na cesty v kapse žádnou svačinu! Bylo by to kontraproduktivní :-)
Naučte se být HOSTEM, protože hosté jsou o mnoho důležitější složkou pohostinství než ti kteří ho provozují. Jste štamgastem v nějakém tom zájezdním hostinci? Máte svůj tip kam na svých cestách zabrousit? A nechcete se o něj rozdělit?
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
Zde hledá