Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Free style v kuchyni aneb hra o čas

25. března 2008 v 1:25 | Šárka |  Povídání (nejen) o jídle
Velikonoce - šťastné a veselé; zaplať Pán Bůh, že je po nich :-) Věřili byste tomu, že vás kvůli bohatě prostřenému stolu budou nenávidět? Věřte! Koš domácích vajec, velikonoční nádivku a talíř sladkých dobrot mi donesla hodná sousedka. Čerstvě upletenou pomlázku k tomu (tu si mohla ovšem odpustit, tím mi radost zrovna neudělala :-) Chtěla mi ji udělat, neboť věděla o mém domácím karambolu. Začalo to na "zelený čtvrtek".
Sedím si tak v kuchyni nad šálkem voňavé kávy v pohodovém odpoledni. Jak už to tak někdy bývá, dostaví se s kávou nerozlučná chuť na něco sladkého. Kousek dobré zmrzliny bývá doma furt a mrazák si prozpěvuje svou brumlavou písničku hned za mými zády. S úsměvem na tváři ho otevírám a najednou slyším, že mrazák skoro nedýchá, natož aby prozpěvoval. Ne že to neslyším, já už to i vidím! Ta zpropadená bílá almara nejeví známky života. Rychlá resuscitace přívodního kabelu pomáhá zase vrátit mrazák do života, ale jeho útroby jsou dávno v háji. Můžu se vztekat, můžu do něj kopat, ale to je asi tak všechno, co s celou situací mohu udělat. Všechno uvnitř vypadá chcíple a roztekle. Vyjmenovávat jednotlivosti by vydalo na metrový seznam. Jedním slovem, bylo toho mnoho. Před časem jsem v dobrém úmyslu odstartovala článkem předjarní detox v kuchyni akci "vyklizení mrazáku". Myslela jsem to naprosto vážně a pár týdnů (no dobře, dnů) jsem postupovala velmi zodpovědně. Nadšení opadlo a ke starým zásobám přibyly zase nové. Nezastírám, že když vidím dobře vypadající suroviny, mám k nim velmi kladný vztah a v hlavě rovnou pět důvodů, proč si je musím přinést s sebou domů (čerství pstruzi, jarní kuřátka, vepřové panenky, králík, čerstvé krevety a mohla bych pokračovat). Je vlastně neštěstí mít doma u ledu hodně místa. Představa, že nyní musím vše vyhodit mě přiváděla k šílenství. Zkouška hmatem potvrdila, že některé kapající balíčky dokážou ještě vykouzlit lehce mražený dojem. Vytahovala jsem jeden šuplík za druhým a rozmáčený obsah všeho možného se kupil kolem mě na podlaze. Kocour a pes se přestěhovali do kuchyně. Každý s upřeným zrakem na svou preferovanou skupinu potravin, která by jim dokázala udělat radost. Kocour nespouštěl zrak ze pstruhů a jiných mořských darů, odevzdaně ležících v louži vody. Přestalo ho na chvilku zajímat i jeho oblíbené divadlo za sklem, domácí akvárium. Pes se posadil vedle vepřové kýty a koutkem oka sledoval vepřové panenky ležící opodál.
(vepřové panenky - po pár hodinách)
Jejich přítomnost zavdala příčinu rychlé myšlence na likvidaci celého karambolu. Nejsnadnější řešení, jak celou záležitost zlikvidovat. Všechno naházím do jednoho hrnce, uvařím a podělím domácí mazlíky, kteří si už v tuto chvíli udělali chuť. O plný šuplík, ve kterém plavaly třešně ve společnosti kopru, hříbků, sem tam kousek kaštanového pyré a lesní přebytky, neprojevoval nikdo zájem, putoval tedy přímou cestou do kanálu. Přežila jen láhev domácí slivovice.
Přehodnotila jsem celou situaci pohledem na louži s balíčky masa, zeleniny a další "na první pohled neidentifikovatelné suroviny" a rozhodla jsem se pro akci: Zachraň co můžeš! Co zachránit nemůžeš, předhoď kocourovi a psovi! Než jsem zasedla ke své studené nedopité kávě, rozdala jsem první porce krevet do misek našich čtyřnožců (množství tak na 2 kreveťáky, na které stejně nebyla chuť a majonéza měla zrovna u nás absenci) a začala se smiřovat se situací, kdy v nadcházejících hodinách mi společnost budou dělat hrnce, pánve, pokličky. Likvidace volným stylem a v co nejkratším časovém limitu byla můj cíl. Za vydatné pomoci našich čtyřnožců, kteří právě oblízli své fousky po spolknutí poslední darované krevetky to půjde hladce. Po předkrmu se rychle přemístili na svá místa na bojišti, tedy do kuchyně. Oba stále při chuti. Já s mírně poklesnou náladou, ale s odhodláním se s celou situací nějak poprat.
Parádní argentinské hovězí a hrst mražených bílých hřibů, na dně sáčku pár kuliček hrášku. Sólo pro Papinův hrnec, bramborové krokety, k tomu 2 cibule na lžíci oleje, špetka soli a nepatrně kmínu. Úkol č. 1 splněn ve velmi rychlém časovém limitu. Čtvrteční večeře je na stole. Kocour & pes ani soustem neukojen, ale necítím vinu. Dostali příslib, že dnes ještě kuchyňská show pokračuje.
Po dobré večeři síly nás trochu opouštějí. S proviantem za zády se zvedám od stolu a jdu řešit téma: Co s masem vepřovým? Dopíjím sklenku červeného vína z francouzských vinic a je rozhodnuto, kterým směrem se v tomto tématu budu ubírat. Velký litiňák doma nehledám, ale do hry zapojuji ten největší hrnec, který doma mám. Bude se vařit Rillettes de Connerré. Program na celou noc mám vytvořen :-)
V hrnci je pestrá paleta vepřového, od kýty počínaje, panenkami konče. V pravidelných intervalech vytahuji kousky z hrnce a spravedlivě dělím mezi psa a kocoura. I tak nevím, kdo to všechno bude jíst. V tomto případě se nebude hrát o čas konzumace. Takto úžasně připravené maso dlouho vydrží a potěší jistě nejedno kamarádské chlapské srdce :-) O šťavnatém masu ve voňavém sádle se pějí při vzpomínkách na staré časy doslova ódy. K zdlouhavému procesu likvidace této kategorie masa jsem si otevřela láhev sektu a dobrou polovinou jsem maso podlévala. Na výsledku to bylo znát. Chutnalo to vážně královsky.
Když se v ranních hodinách dovařilo, chyběl na bojišti kocour i pes. Zalezli do pelíšků s přecpanými bříšky, s hlavou odvrácenou od misek, kde naprosto proti všem zvyklostem zůstaly nedojedené zbytky a ve vůni masa, která ležela proklatě nízko v prostoru od podlahy až po střechu, zaútočila na každou klíčovou i knoflíkovou dírku a uvrtala se i do zvířecích kožíšků. Nebylo před ní úniku a neobstála ani výkonná digestoř. Kocour i pes se báli zavřít oči, aby náhodou neměli nějaký ošklivý sen z masa a kostí. Já se jen modlila, aby můj sen nebyl z téže kategorie, třeba o výjimečném mužském "k sežrání"! Ráno mě čeká další perný den!
Od snídaně se zvířata stala neviditelnými členy rodiny. Ztratily podmíněný Pavlovův reflex a popřeli celou teorii vyšší nervové aktivity. Kuchyň pro ně přestala existovat a slovo chuť si spojovali jen a pouze s představou opustit dům, který připomíná řeznický krámek. Z obavy, že bych měla chuť zase rozdávat nějaké maso se raději nedívali mým směrem. S výrazem utýraných jedinců se snažili u pána domu vzbudit soucit a dostat propustku ven na zahradu (přestali si zakládat na výhodě, že jsou "domácí") a ani jim nevadilo, že přijdou o teplo domácího krbu. Touha je vedla na čerstvý vzduch a sníh pod tlapkami je přestal studit.
(Kocour Mates ve snaze stát se neviditelným, použil méně důvtipu; pes projevil větší talent a nebyl objeven)
Můj muž byl statečný a snažil se výsledek večerního programu ochutnat. Nedalo se mu nic vytknout, když po ochutnávce zběhl ke chlebu s marmeládou. V momentě, kdy odcházel od stolu pošeptal, že je to fakt vynikající a ze strachu, co všechno ještě přijde na program dne začal obvolávat kamarády, aby zajeli na víkend.
Diplomaticky se ani nezeptal, co dnes budeme mít k jídlu a pro jistotu se nechal slyšet, že se necítí zrovna nejlépe a že tedy s ním tak nějak u stolu nemám počítat. Pochopila jsem a bez zbytečných slov jsem smažila zeleninu na másle a nakládala králíka na svíčkovou.
Čím víc jídlo vonělo, tím rychleji se mi všichni ztráceli z dohledu. Zůstala jsem "sám voják" na bojišti. Otevřela jsem si želé bonbóny a nasypala si do pusy celou hrst. Musím zaplašit chuť masa, jedině tak vydržím dostat se do cíle. V troubě vepřová pečeně na kmíně, na plotně bramboračku ze zbylých hub, které se podařilo zachránit.
Slušná porce špenátu s vaječnou omeletou a k tomu kousek panenky. Námět na oběd. Zbytek dostanou čtyřnožci k večeři. Venku jim jistě vytrávilo. Prostor v troubě ani na kamnech žádný, musely se panenky spokojit s rychloverzí opékání. Krátké rande s pánví, potom je vystřídá špenátová omeletka. Než se omeleta opeče, v troubě vepřová pečeně je vezme "na záda" a krátce se dopečou.
(úsporná metoda, jak upéct v jednom pekáči co nejvíc masa - panenky se tam šly jenom krátce ohřát, vepřová pečeně měla celý pekáč jenom pro sebe a panenky jí mohly tak akorát vlézt "na záda")
Než skočí omeletka z pánve na talíř, může se podávat. Statečně se k obědu dostavil můj muž a dokonce si "prý" pochutnal.
Kocour a pes jsou stále neviditelnými jedinci (tentokrát už nejen v kuchyni, ale celém domě). Jejich apetit se dostal na bod mrazu a kdo ví, kdy se jim zase navrátí. Muž mi oznamuje vítězoslavně, že na víkend přijede návštěva (posila). Dojídá, utírá si pot na čele a upřeným nevěřícným pohledem rentgenuje pekáč s králíkem na smetaně. Nemluví, ale já vím, že si přeje být vegetariánem. Jídla kolem hojnost, ale nikdo se nedostavil k večeři (zbabělci!).
Sobota ráno. Odjíždím do Prahy a kocour i pes mi věnují dlouhé leč kradmé pohledy. Dávají si bacha, aby se naše oči nestřetly, ale je zřejmé, že se chtějí utvrdit v tom, v co tajně doufají. Opouští naše trapička dům nebo je to jenom zdání? Doplnila jsem jejich misky o kousky vepřové pečínky a kocourovi přilepšila syrovými jatýrky. Místo vrtění psího ocasu a vrnění kocoura (dle zaběhané domácí etikety) mě probodl skoro nenávistný pohled čtyř očí a miska s jídlem se stala objektem, kterého je třeba se štítit. Hlavou mi bleskla myšlenka, že je vyměním za masožravé květiny nebo rybičky. Muž diplomat a gentleman v jedné osobě se se mnou slušně loučí a když podávám instrukce o tom, kde je co k snědku, ujišťuje mě, že na mandarinkách a jogurtu to přežije. Dokonce mu to i věřím :-) Vycházím ze dveří na čerstvý vzduch a těším se, jak se budu hýčkat pražským povětřím a kuskusem, protože díky sobotnímu semináři 3x kuskus s Michalem Hromasem jsem vytáhla paty z domu. Přeji si mít chvilku hlad a stát se vegetariánem. O pocitu hladu jistě přemýšlí i dva "bývalí" čtyřnozí kamarádi a šklebí se na mě za velkým francouzským oknem do zahrady a čekají, jestli jim udělám tu radost a na chvilku zmízím z jejich dohledu a přestanu konečně řešit jejich roli v celé té ohavné likvidaci MÝCH domácích zásob. Tento neplánovaný velikonoční MASAkr mi dlouho nezapomenou. Já si slibuji, že v mém domácím mrazáku už nikdy nebude tak těsno a nebudu své členy domácnosti bezcitně týrat neukázněným a nekontrolovatelným vařením masa. Udělala jsem z nich na pár dnů odhodlané hladovkáře.
O báječném semináři 3x kuskus budu referovat v příštím článku už brzy. Mé Velikonoce byly veselé! Já si nemohu stěžovat a doufám, že ani vy. "Mea Culpa", že jsem si nedokázala se svým "mrazákem" vytvořit intimnější vztah. Nebudu k němu chladná, mám totiž strach, že by mi mohl zase připravit horké chvilky. Nyní už ho beru více na vědomí, mám tak trochu z toho všeho černé svědomí :-)
Neumořilo vás to maso? Jestli ne, tak jste hodně stateční ;-) Velikonoční přání jsem nestihla napsat, ale rozhodně bych vám všem přála, aby ty vaše svátky byly o zaječí chloupek lepší :-) Trochu toho zeleného lupení neškodí! Dopřejte si jarně vyladěný talíř, protože přemíra masa je nanic.
(P.S. Nenávidím domácí zásoby!)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jednorožec jednorožec | 25. března 2008 v 2:28 | Reagovat

Už coby jinoch jsem si rád četl, v bezpečí své pohodlné jizby,  o různých ztroskotáních...Popsala jste to výtečně a napínavě!

Nevím, zdali jsem vše dobře pochopil - kdybych měl před sebou podobnou situaci: to, co by se dalo zachránit, bych důkladně tepelně zpracoval (guláše, atp.) a nesnězený přebytek pak neprodleně ZNOVU zmrazil - pro lidi i pro zvřátka. To by snad mělo být OK - nebo se mýlím?

Čelili jsme podobné havárii mrazáku, byli jsme na dovolené. Totální odpis. Něco šlo na kompost, něco do popelnice. Pojišťovna se naštěstí zachovala solidně.

Přeji lepší zbytek jara!

2 rachad rachad | E-mail | 25. března 2008 v 6:48 | Reagovat

Tak to hodně vysvětluje! Dolce Vita mi v sobotu připadala trochu unavená. Já se skvěle pobavil. Tak krásně a vtipně popsanou katastrofu jsem měl naposledy v podání Betty MacDonaldové! Ono to takhle není slyšet, ale já tleskám!!Za styl, za eleganci, za schopnost rychle a správně reagovat, když nám technika zákeřně vpadne do zad v průběhu svátků...

3 Jandule Jandule | E-mail | 25. března 2008 v 7:56 | Reagovat

Milá Šárko, zřejmě je to tím přestupným rokem. Ani mě nebyly dopřány veselé velikonoce. Muž si zlomil nohu a zeť se otrávil v práci klobásou. Bylo to výborné a zřejmě se stanu proti své vůli zdravotní sestrou. Takže nezoufej, může být i hůř. U Vás nepřežily pouze zásoby,  u nás došlo na jedince. Velikonocům zdar, letošním pak zvláště. Jana

4 mari mari | 25. března 2008 v 8:35 | Reagovat

Šárko, vím, že není hezké se smát cizímu neštěstí, ale u Tvého článku jsem se opravdu pobavila. Jinak - moc dobře Tě chápu a vím  jaké to je, protože jsem byla ve stejné situaci před rokem a rozteklý mrazák je má noční můra dodnes :-)

5 Bali Bali | Web | 25. března 2008 v 8:38 | Reagovat

tedy Šárko, po tvé SMS co se ti stalo s mrazákem, jsem tě litovala a teď vidím, že to bylo ještě horší než jsem si dovedla představit. I když kouknu na náš mrazák, byla by situace stejná.

Poradila sis naprosto perfektně a ještě lépe jsi to sepsala :-)) Kdybys vyvěsila na náves mimořádné pozvání do, jednou do roka, otevřené restaurace, ještě se na tom dalo vydělat ;-) Určitě by přišlo nemálo labužníků z okolí.

P.S. Já teď denně kontroluji mrazák, jestli běží, aby obsah neodešel po vlastních ;-)

6 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 8:47 | Reagovat

jednorožec :-)

Situace se mohla uchopit několika způsoby. Dala jsem přednost tomu, abych každou surovinu uchopila do ruky už jen jednou a pokud možno ji v této podobě i ukončila celou tu 1x zmraženou kariéru :-) Vážnost domácího prostředí celé situace byla v tom, že "voňavé vařené maso" bylo cítit z každého rohu. Čeho bylo moc, toho se najednou stalo příliš a otrávilo to tak nějak dobré domácí vztahy. Pojala jsem to tak trochu jako vtip, ale do smíchu mi dost dlouho nebylo :-) V každém případě nejlépe z toho všel "Mrazák". Ta vnadná almara si nakonec získala tolik pozornosti, kolik jí potřebuje. Kdykoli projdu kolem, spočinu okem na kontrolce provozního režimu. Konečně jsem vyčlenila jeden šuplík na chlazení skla pro chutné drinky! Tak na to lepší a hlavně "hřejivější & zelenější" jaro.

7 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 9:02 | Reagovat

Geo :-)

S nasazením života domácích elektrospotřebičů se nenechám zastrašit. S koňakem se zkusím víc odvázat než o něm jenom psát. Jako kuchyňská ingredience je to nepřekonatelná surovina. Protože jsem pro fair play, přehodnotila jsem ještě jednou celou záležitost ohledně Campari a dávám za pravdu, že krom jednorožce se tam objevil komentář od Gea jako první :-) Čímž jsem vše uvedla na pravou míru. U dobrého pití se přeci jeden (ani dva) nehádá! Občas se stane, že alkohol je šedá mlha a ne všechno vidíme v těch jasných barvách. Je Geo spkojen? Kvůli tomuto incidentu mi chladne na stole ranní káva - tak bych prosila tím slibovaným kouzlem ohřát! Díky ;-)

8 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 9:07 | Reagovat

rachad :-)

Instinktivně jsem dávala přednost kuskusu a zelenině před masem :-) Fakt to chutnalo VŠECHNO skvěle, dík! Z každého malého neštěstí se dá vykřesat i legrace. Docela jsem se tou domácí situací pobavila a poznala víc všechny své spolubydlící. Nejvíc se dozvíme vždy v extrémních situacích / Hlavně o sobě! :-)

9 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 9:12 | Reagovat

Jandule:

Tomu se říká karambol! Ta moje úsměvná historka je prkotina :-) Vám všem tedy přeji pevnější zdraví! Jistě se o ty své chlapy nejbližší dobře postaráš :-) Uvařit něco dobrého a pohladit, to je fungující medicína na všechny neduhy.

P.S.

Asi by to neměly být klobásy! :-)

10 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 9:17 | Reagovat

mari :-)

Zdánlivě o nic nejde, ale tak nějak mi ta situace zkazila CHUŤ. Se špatnou náladou jsem se chopila vařečky a zkazila CHUŤ všem ostatním :-))) Z toho vyplývá ponaučení: "Nenechme si nikým a ničím pokazit chuť!"

11 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 9:23 | Reagovat

Bali :-)

Ve tvém případě bys na tom nebyla líp :-))) Problém byl v tom špatném načasování, protože Velikonoce jsou po Vánocích svátky "hojnosti jídla".  Nebylo divu, že se mi na domácím stole kupily ještě dobroty darované. Když jsem chtěla rozdávat pozvání ke stolu já, tak nikdo nebyl tak tělesně zdatný, aby se z toho dokázal radovat :-) Nutno podotknout, že na české vsi se ještě pořád sousedsky rozdává. Když jsem viděla blížící se pohromu v podobě darovaného králíka, dělala jsem, že nejsem doma :-) O košík vajec zakopávám ještě nyní, ale jedním receptem vás hodlám ještě potrápit. Sázím na to, že se bude hodit.

Potom Dášo přijde na řadu ten avizovaný článek, který tobě a Lence dlužím :-) Ale to už mi z toho jídla půjde hlava vážně kolem.

12 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 9:25 | Reagovat

Bali - díky za všechny rady na telefonu! "Rijet" byl senzační! To kdyby náhodou nastala mýlka, že se nedal jíst! Bylo to to nejlepší, co se z masa dalo připravit. Podlévání sektem (šampaňského by byla škoda!) tomu náramně prospělo. Díky :-)

13 Bali Bali | Web | 25. března 2008 v 9:34 | Reagovat

že bys mi poslala skleničku? :-))

Na fotce vypadá krásně a já už nemám ani v mrazáku ;-)

S tím rozdáváním;, no, záleží i na vesnici, víš?

Ale vejce od souseda znám, občas nějaký ten koláč, marmeládu,  steril.zeleninu, nebo výpěstky ze zahrady také. Ale králík k nám ještě nedorazil.

My na oplátku rozdáváme právě ten rijet, paštiky, quiche, tartes  nebo hrnce francouzských pokrmů ;-)

14 Tea Tea | 25. března 2008 v 9:39 | Reagovat

Rozteklý mrazák je opravdu karambol a noční můra asi všech kuchařů, co tak rádi dělají zásoby.:-) To člověk pak neví, jestli má brečet, smát se, vztekat se, nic nepomáhá.. Ale Ty jsi to, Šárko, ustála báječně, i když za cenu dočasného "opovržení" hlavně zvířecí částí Tvé domácnosti a navíc jsi nás stihla skvěle pobavit. Já to četla jak humoristickou povídku s detektivní zápletkou a jen mi na závěr chybí pachatel. Kdopak povytáhl tu šňůru ze zásuvky ? :-)))) To by se mělo vypátrat, určitě by si zasloužil pořádný kus masa, ať se má dobře.:-)))...Dík za hezké počtení a hezký den...:-)

15 Papaja Papaja | E-mail | Web | 25. března 2008 v 10:02 | Reagovat

Tedy Šárko,

vypořádala jsi se s tím na jedničku a při tom všem "masovém neštěstí" jsi ještě stačila udělat báječné fotky! Nejvíc mne z celého psaní pobavil popis postupného odpadávání Tvých čtyřnohých mazlíčků... To je pro ně typické...! :-))) Prostě někdy se člověk může opravdu spolehnout jen sám na sebe :-)

Podlévání rijetu sektem vyzkoušíme hned při vaření příští dávky. Ale protože u nás Velikonoce nebyly zrovna v dietním režimu (živáňská, kachnička a tak...), počítám, že to hned tak nebude. Ale pamatovat na to budu... :-)

P.

:-)

PS: Na chvíli budeme také vegetariáni :-)

16 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 10:10 | Reagovat

Tea :-)

Pachatel nenalezen, ale trest si odpykali (pro jistotu) všichni přítomní členové domácnosti. Litovala jsem, že s námi nebydlí masožravé rybičky a kytičky. S masožravou kytkou jsem to jeden čas zkoušela, ale asi mi pošla hladem :-)

Chtěla bych varovat před praktickým prodlužovacím kabelem se spínačem mimo zásuvku :-) Tam někde se stala nejspíš zrada.

17 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 10:18 | Reagovat

Papaja :-)

Já uveřejním ještě poslední tematicky laděný článek a přepínám dění ve své kuchyni na jarní režim, tj. co je zelené má v kuchyni "zelenou". Nejspíš to zkusím i se stravou dělenou :-)

Mazlíčkům vyhládlo, včera radostně jásali nad pytlíkem starých dobrých granulí a konečně zaujmuli svá místa blíž dříve nejoblíbenější místnosti, kuchyni. Pro pohlazení se ještě ke mě nehrnou, ale už se naše pohledy občas potkávají. Myslím, že je to na dobré cestě k normálu :-)

18 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 10:26 | Reagovat

Bali :-)

A co takhle vykonat návštěvu a výslužku si odvézt domů sama? :-) Přece nenecháš chudáka pošťáka tahat se s tím nákladem a vystavovat ho takovému pokušení. Víš jak některé poštovní zásilky končí? :-))) Adresáta nenajdou.

Já mohu slíbit, že u nás se masa delší dobu nikdo ani nedotkne. Za to ručím :-) Alespoň pochopíš, co mě na té naší vesnici fascinuje. Ono už to dávno není tak romantické jako dřív, ale talíř buchet nebo koláčů je stále běžná sousedská jihočeská "zdravice" jen tak přes plot.

19 Bali Bali | Web | 25. března 2008 v 11:13 | Reagovat

Šárko neboj, někdy to vyjde. Však víš, že teď jsem trochu "mimo" :-(

20 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 11:32 | Reagovat

Bali:

Vím a to tě omlouvá :-) Ale na druhou stranu bys tu měla to nejlepší sanatorium s terapeutickými službami k tomu. Jídla se neboj, dostala bys dietu :-) 3x denně 20 bazénů, proloženo vlhkou tureckou saunou a podvodní masáží k tomu, neslazený čaj a suchary jako bonus. To by v tom byl čert, abychom ty tvé neduhy neposlaly "k čertu". Myslím, že bych tě tady postavila na nohy! Popřemýšlej :-)

21 Janina Janina | 25. března 2008 v 12:47 | Reagovat

taková malá domácí mraziačka :)) hej Geo tady nejsou závody, ale příjemné posezení u jídla a pití ne?

22 Bali Bali | Web | 25. března 2008 v 12:58 | Reagovat

no, zní to dobře, ale na ten suchar mne asi nenalákáš :-))

Ale jinak ten pobyt navrhnu mé doktorce ;-)

23 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 13:38 | Reagovat

Janina :-)

Malé domácí povyražení :-) Toho je někdy taky třeba.

24 Vlaďka Vlaďka | E-mail | 25. března 2008 v 14:02 | Reagovat

Uvidíme, jak dlouho ta nenávist k domácím zásobám v mrazáku vydrží;) Teď vidím, jakých katastrof jsem ušetřena, když mám jen maličký mrazák. Ale pokud vím, tak pravidlo mrazáku je, že je vždycky nacpaný bez ohledu na velikost. Asi půjdu vyndat ty švestky abych je spotřebovala ještě než dozrajou další. Ale masakr byl zvládnut naprosto bravurně, to by chtělo nějakou medaili. Mraženou:) A ještě s takovou spoustou krásných fotek, které mě donutí vyzkoušet rillettes. Sice mi to vždycky trvá, ale když už se popáté setkám s receptem, který mě nadchl, tak už se i chytím za nos a jdu nakoupit:)

25 Vlaďka Vlaďka | E-mail | 25. března 2008 v 14:04 | Reagovat

P.S. chytím za nos ve smyslu "začnu se stydět, že mi to tak dlouho trvalo." Teď mi došlo, že k psaní o jídle to není zrovna ten nejvhodnější výraz, tak bych nerada, aby si to někdo špatně vyložil...

26 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 14:21 | Reagovat

Vlaďka :-)

Některé recepty člověk bere na vědomí a neplánuje si okamžitou realizaci v kuchyni, ale když na to přijde, tyto recepty se tak nějak připomenou samy. Jsem ráda, že mě ten nápad s rillettes přišel na mysl. Mohu doporučit, je to vážně senzační záležitost (škoda jen, že to není taky ještě dietní; ale to už bych chtěla moc :-)

27 burmajones burmajones | E-mail | 25. března 2008 v 16:04 | Reagovat

po podobné zkušenosti u rodičů (zakopávání obsahu mrazáku po dovolené) jsem sobě zakoupil ledničku s mrazákem o velikosti celých 50 litrů a jsem tomu rád :-))

28 Šárka Šárka | E-mail | 25. března 2008 v 16:11 | Reagovat

burmajones :-)

Vezme-li to do ruky chlap, udělá to skoro vždy rozumně :-)) Jenže jak se říká, každý mrazák může být malý, když se do něj zvenčí neustále něco valí :-) U nás je v něm zdravý průvan, tak doufám, že to nějakou dobu vydrží.

29 Jenoféfa Jenoféfa | E-mail | 25. března 2008 v 16:28 | Reagovat

Při čtení tvého líčení tající katastrofy jsem několik obzvlášť barvitých pasáží četla nahlas a hned jsem se dočkala: "Vidíš, já ti to říkám, proč máš ten mrazák tak nacpanej - u nás to dopadne stejně!!!" Takže asi v nejbližším kvartále budu (doufám, že postupně) likvidovat pašíka z domácí zabíjačky, roztomilé jehňátko, co se páslo za humny, zmražené houby z loňské úrody... doplňte cokoliv, skoro všechno se tam najde. Vážnější varování snad ani nemůže být. I když číst o tom v tvém podání je opravdová zábava. Ale opravdu obdivuji, jak sis s tím bravurně poradila.

30 Bali Bali | Web | 25. března 2008 v 16:39 | Reagovat

to je fakt dobrý, před chvilkou přišla  "zdravice" od sousedky ve formě řízku se salátem ;-)

(fakt jsem nežebrala :-))

31 Yva Yva | Web | 25. března 2008 v 23:00 | Reagovat

Milá Šárko, jak krásný článek jsi z té pohromy vykouzlila! Všechna ta pohledná (a dozajista chutná) jídla na stole mi připomněla kouzelný dánský film "Babetina hostina". Ač nežádaná, "Šárčina hostina" zvěčněná na fotkách musela stát za to! (Ať si to chlupaté duo myslí, co chce!) :o)

32 Šárka Šárka | E-mail | 26. března 2008 v 11:29 | Reagovat

Jenoféfa :-)

Tak to se ten tvůj a můj mrazák sobě náramně podobají :-) I když ten můj je v současné době štramák s prázdnými šuplíky, což mi dělá chvilkovou radost. Nejvíc mě mrzí všechny ty balíčky vonící lesem, protože těch tam bylo asi nejvíc. Zachránit se vše nepodařilo a kdybych byla pilnější, mohla jsem ještě napéct nejméně 6 plechů ovocných koláčů, protože z ovocného sadu do mrazáku jsem taky vytvořila velmi frekventovanou trasu :-) Díky Jeno za pozornost mému domácímu karambolu. Dám si velký pozor, aby se mi situace neopakovala :-)

33 Šárka Šárka | E-mail | 26. března 2008 v 11:29 | Reagovat

Bali :-)

Tak vidíš, že to funguje. Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá :-)

34 Šárka Šárka | E-mail | 26. března 2008 v 11:35 | Reagovat

Yva :-)

Babetinu hostinu jsem ke své smůle neviděla, ale musí to být zábavný film. Všechno s odstupem času vypadá tak nějak legračněji, ale v ten moment jsem si nepřipadala jako ve veselohře :-) Byla jsem dramaticky vydrážděný jedinec, ale s každou zlikvidovanou hromádkou potravin se mi nálada vracela. Chlupaté duo má silný pud sebezáchovy a tak se chovali vlastně velmi přirozeně. Stoupli u mě v ceně :o)

35 Major Milčák Major Milčák | E-mail | 26. března 2008 v 14:54 | Reagovat

Jsi opravdu statečná, Šárko. Tenhle typ ženské pracovitosti a vytrvalosti jsme u nás v rodině bohužel nikdy neměli. Když jsme například malovali, moje maminka většinou uklidila jen prostranství dvakrát dva metry ve svém pokoji, kde seděla za psacím stolem, pila kafe a četla si nebo nějak duševně pracovala. Já jsem jí za tu bohorovnost milovala :-).

36 Šárka Šárka | E-mail | 26. března 2008 v 15:23 | Reagovat

Major Milčák :-)

Bohémský přítup tvé matky je i mým snem :-) Chybí mi ta cílevědomost, protože se nechám občas strhnout do víru "velkých maličkostí a nepostradatelných zbytečností", ale hodlám na sobě pracovat a stát se více flegmatickým jedincem. Moje rodina by to jistě ocenila :-)))

37 pixy pixy | E-mail | 27. března 2008 v 9:36 | Reagovat

Šárko, vidím, že jsem udělal dobře, když jsem se zdejšího tipu na "předjarní detox" chopil a důsledně ho dovedl do konce. Ano, povedlo se nám mrazák během pár týdnů postupně ZCELA vymést – masem a zeleninou počínaje a jedno-, dvouporcovými zbytky od obědů konče. Už máme zase založeno čerstvými surovinami...

Rozhodně to hodlám zavést jako trvalý rituál: nejméně jednou, lépe dvakrát za rok mrazák zcela vyprázdnit. I když se snažíme o pečlivou rotaci a cirkulaci (i při -18 °C se potraviny kazí, jen je ten proces výrazně zpomalený), přece jen člověka některá zapomenutá "mrazáková rezidua" můžou polekat a o půlnoci chodit strašit. A kdyby náhodou nedejbože došlo k podobné neplánované "jarní oblevě", nebude nutné nasazovat hned plynové masky (znám lidi s mnohaletými naducanými mrazáčky, u nichž by podobná kalamita měla za následek určitě evakuaci domu a přilehlého okolí za asistence protichemické zásahové jednotky).

38 Šárka Šárka | E-mail | 27. března 2008 v 12:12 | Reagovat

pixy :-)

Předjarní detox byla dobrá myšlenka, kterou jsou nedotáhla do samého konce. Dobře mi tak :-) Neplánovaná "jarní obleva" dokonala to, co jsem já započala. Nezbylo mi nic jiného, než přiložit ruku k dílu. Nakonec jsem se u toho i pobavila, ale doporučuji všem vzít svůj mrazák na vědomí :-)

39 Lenka Lenka | E-mail | 27. března 2008 v 22:03 | Reagovat

Milá Šárko, zcela vysílena radostnými rodinnými velikonočními svátky ( aspoň všichni kolem si to mysleli, já již nebyla tak převědčena) , jsem po týdenní odmlce otevřela své oblíbené stránky..a Vy jste mě opět nezklamala. V představě přejezených čtyřnožců jsem došla až k barvitému obrazu reality v pořadu Chcete mě?, ve kterém pan Srstka varuje před týráním zvířat..

Pobavila jsem se na duši a to nemluvím o tom, že až Vám se podařilo u mě vyvolat pozitivní vztah k vaření. Má drahá polovička

hovořila často o hrůzném pohledu na naštvanou kuchařku a mínila tím mě! Od té doby, co jsem objevila tyto stránky se na to hemžení někdy i těším.Za to Vám patří díky :)       Lenka

40 Šárka Šárka | E-mail | 28. března 2008 v 12:28 | Reagovat

Lenka :-)

Jsem ráda, že mé stránky působí veskrze pozitivně :-) Z druhé strany mě osobně těší každý takovýto pěkný komentář. Díky za čas věnovaný mým stránkám, které mají za úkol předat jen trochu inspirace. Čarovat v kuchyni musí již každý sám a já věřím, že se to báječně daří a za každé povedené chutné jídlo následuje neméně chutná odměna :-) Moc zdravím a těším se na další setkání mezi řádky v komentářích pod články. Šárka ;-)

41 Šárka Šárka | 28. března 2008 v 22:36 | Reagovat

Až teďjsem se konečně zase dosala k PC a náramně jsem se pobavila Tvým psaním. Ty nejen že jsi kuchařka( vznikající) ale Ty jsi i skvělá bavička. Fotka maskovaného Matýska mě dorazila, směju se ještě teď. Ale co je důležité, zvládla jsi to na jedničku s hvězdičkou. Škoda, že jsem nebyla nablízku, jsem dobrý strávník a nějaké kilo navíc klidně obětuju za kus dobráho žvance od Tebe.

42 Šárka Šárka | E-mail | 28. března 2008 v 23:14 | Reagovat

43: Šárka :-)

Do smíchu je mi až nyní, s odstupem času se člověk všemu dokáže zasmát :-) Byl to MASAkr a doufám, že už se mi nikdy nic takového nebude opakovat. Díky za pozitivní odezvu & zdravím svou jmenovkyni :-)

43 Bali Bali | Web | 29. března 2008 v 11:06 | Reagovat

jak se má RIJET?

44 Shira313 Shira313 | E-mail | 1. dubna 2008 v 11:09 | Reagovat

Viem sa presne vžiť do Tvojich pocitov a klaniam sa pred Tvojim kuchárskym zápalom.

Pred 2 rokmi sa s nami rozlúčila 10 ročná skriňová mraznička. Našťastie všimli sme si to hneď, stalo sa to v zime a v prekleňovacom období nám pomohli susedia a poskytli voľné miesto v ich mrazničkách - večná im vďaka :o))

Avšak taký otrasný objav som zažila pred 7 rokmi po návrate z dvojtýždňovej lyžovačky, keď moja drahá polovička pred odchodom na hory povyťahovala rad zaradom zástrčky a medzi iným aj chladničku s mrazničkou :o))  V byte to páchlo horšie ako u bezdomovcov a krásne vyrastenú pleseň by nám mohli závidieť  popredné vedecké ustanovizne. Všetko putovalo do smetí - a bolo to ho dosť. Veď ako suveníry s ciest si rada nosím rozdodivné delikatesy :o( Manžel ma vtedy ešte týždeň obchádzal po špičkách a nijak neprovokoval.

Po týchto skúsenostiach, kontrolujem pravidelne chod všetkých našich spotrebičov a už priebežne sledujem akcie na práčky a chladničky - tak nebude rozlúčka s nimi taký šok :o)

45 Šárka Šárka | E-mail | 2. dubna 2008 v 11:42 | Reagovat

Shira313 :-)

Díky nepozornosti si přívodní kabel zůstal odpojen, ale tato nepozornost dokázala získat nadměrnou pozornost pro samotný mrazák a nespouštím ho z očí. Zatím je v něm stále prostorno, ale už se to pomalu začíná měnit a ubytovala se v něm první zásilka mořských plodů. Doufám, že šok s následnou likvidací už nikdy nezažiji. V podstatě to ještě dopadlo dobře a většina se dala zachránit :o)

46 Papaja Papaja | Web | 2. dubna 2008 v 13:07 | Reagovat

Ten kocour v úkrytu tam poprvé nebyl! ? :-)))

Je kouzelnej.... Mates...

P.

:-)

47 Šárka Šárka | E-mail | 2. dubna 2008 v 13:20 | Reagovat

Papaja :-) máš pravdu, nebyl ! :-) Ale patří tam dokonale :o)

48 Bali Bali | Web | 4. dubna 2008 v 18:35 | Reagovat

já teď taky denně koukám na kontrolku jestli je tam stále - 18C ;-)

49 red bottoms red bottoms | E-mail | Web | 31. října 2012 v 13:29 | Reagovat

Q. How do you repair a broken tomato?
http://www.shoesgreat.com/

50 wedding dresses wedding dresses | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 5:29 | Reagovat

A. He felt crummy!
http://www.threedress.net/

51 summer wedding dresses summer wedding dresses | E-mail | Web | 2. května 2013 v 10:07 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama