Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Březen 2008

Agnolotti, ručně vyráběné těstoviny

31. března 2008 v 14:22 | Šárka |  Těstoviny & Rýže
S italskou kuchyní nebudete v kuchyni přesčas. O to víc času vyšetříte pro sebe, když se ke stolu posadíte a naservírujete si doma připravený italský oběd či večeři. Je to jedna z mála kuchyní, kdy "polotovary" se dají sehnat opravdu v báječné domácí kvalitě. Není třeba se jich bát a doporučuji experimentovat. Objevila jsem před časem Agnolotti (ručně vyráběné famózní těstoviny) a nedám na ně dopustit. Ač jsem majitelkou domácího strojku na nudle a svým založením jedinec, který v kuchyni na čas "přesčas" nekouká, troufám si říct: Proč se s tím patlat doma, když nabídka je prvotřídní?
Své zvláštní jméno dostaly po monferratském kuchaři jménem Angelotu (Angiolino), který prý tento chutný pokrm na bázi plněných těstovin vymyslel, "piat d´Angolot" se časem změnil na "agnolot" a poté na dnešní AGNOLOTTO.
Tyto čerstvé italské těstoviny Agnolotti jsou v nabídce v několika druzích:
  • s artyčoky (carciofi)
  • s gorgonzolou a ořechy (gorgonzola e noci)
  • s pravými hřiby (funghi porcini)
  • s chřestem (asparagi)
  • s lososem a sépiovým barvivem (nero di sepia con salmone)
  • se slaninou a čekankou (radicchio e speck)
  • se špenátem a ricottou (ricotta e spinachi)
Jejich předností je mimořádná chuť a rychlá příprava. Za 3 až 5 minut je vařeno. Agnolotti můžete podávat s rozpuštěným máslem a parmezánem nebo s nějakou hotovou italskou omáčkou (rajčatovou s feferonkami, se sýrem ricottou a ořechy, tuňákovou či janovským pestem). Na jednu porci postačí 5 až 6 kusů. Rozhodně si můžete pro osvěžení vykouzlit nějakou domácí lehkou omáčku, ale Agnolotti by se v ní neměly koupat. Mělo by jí být jen tolik, aby se těstoviny mohly lehce smočit. Jejich kouzlo je ukryté ve středu lahodného nudlového těsta a když plněnou kapsičku překrojíte, v ten moment pochopíte, proč se dají jíst jen tak.
Oříšek másla, sýru malý kousek & lehký poprašek parmazánu otevírá bránu k požitku z konzumace. Mám ráda, když jsou těstoviny umouněné od čerstvě strouhnutého pepře z mlýnku (a nemusí to být jen v případě špaget po uhlířsku). Italská kuchyně je jasná linie chutí, tak není potřeba si tak výtečné těstoviny ničím navíc komplikovat.
Pochutnala jsem si na versi se slaninou a čekankou (radicchio e speck) a přidaných pár plátků čerstvých žampiónů celou chutnou kompozici nenarušilo, ale ani nikam nepatřičně neposunulo. Ručně vyráběným těstovinám může jen máloco uškodit, spolehněte se na to, že sólo na talíři bude vždycky jejich. Čím méně péče takto připraveným těstovinám věnujeme, tím lépe se nám odmění. Žádný recept není potřeba. Na těstoviny jděte vlastní cestou a intuitivně. Připlete-li se vám do cesty takto svěží a křupavý hrášek, vezměte si ho domů. Určitě ho nenecháte v koutě a budete hned vědět, co s ním. V tomto případě nešlo jen o příjemnou barevnou kompozici (i když těm Agnolottám zelená barva opravdu sluší).
Není to báječné, když někdo ručně a zručně pro vás domácí těstoviny vyrobí? Tím ovšem nechci říct, že s domácí přípravou těstovin to u nás doma končí. K tématu se určitě vrátím. Jedině s rukama od semoliny vykouzlíte opravdové vaše domácí těstoviny :-) fatti corraggio e non aver paura - seberte odvahu a nemějte strach!
Bez čeho se však neobejdete, je pořádný hrnec. Nejlépe rovnou těstovinový s děravou pokličkou. Nemáte-li doma podobný hrnec, chce to mít dobrý cedník. Nemáte-li cedník, stačí děrovaná naběračka. Nemáte-li ani tu, doplňte svou domácnost o tento kousek nádobí :-) Něco vás to bude stát, ale rozhodně to stojí za to :-)
Na kolik vyjde takový originál hrnec vám nepovím, protože ten můj už není žádný krasavec, ale obouchaný letitý pomocník. Nejspíš seženete daleko lepší a pohlednější kousek nádobí. Mohu vám jen prozradit, že za 1 kg báječných AGNOLOTTI RADICCHIO E SPECK vydáte 125,00 Kč a to je suma, která naprosto nikoho nedostane do kolen. Půjdete-li kolem plné krabice těchto těstovin, nenechávejte ji ležet ladem. A kde Agnolotti mají skladem? Ukořistila jsem je v Makru, ale potkat se dají i v Tescu. Jste-li na těstoviny, určitě si pochutnáte. Jsou lehce stravitelné a díky svému složení, bohatému na škrob, dodávají energii na dlouhou dobu, podle italských zvyklostí musí být na stole rozhodně každý den, jako lehký chod před hlavním jídlem, tzv. primi piatti. Pravé italské těstoviny hýří nápaditými tvary a pojmenování všech si jen těžko zapamatujeme. Ovšem chuť pravých a správně připravených těstovin je nezapomenutelná.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Velmi snadný domácí dort

28. března 2008 v 15:51 | Šárka |  Sladká kuchyně
I když je to dort snadný, zůstává velmi vnadný. Je totiž domácí. Velmi snadný a rychlý recept máte nyní po ruce. Možná máte utkvělou představu, že upéct dort je velký kumšt a proto se raději spoléháte na nejbližší cukrárnu. Jistě to má své velké kouzlo, ale až zkusíte svůj první domácí, budete mít ze sebe ten nejlepší pocit. Netřeba mnoho času ani mnoho slov. Na tento dort potřebujete skutečně 10 minut práce. Mezi prací necelou hodinku si dáte příjemnou pauzu. Jak známo, každý dort začíná korpusem pečeným v dortové formě. Chcete-li dort nízký, upečete korpus jeden. Chcete-li skládat dort do pater, upečete o nějaký ten korpus víc. Nezbytným kusem nádobí je forma na dort a metlový šlehač. Pokud ji nemáte, poslouží i pěkný nižší kulatý kastrol. Šlehač nahradit ručním pohonem není nemožné, ale byl by to trochu kumšt.
Velmi snadný domácí dort
  • 5 celých vajec (ne z lednice! nechte je před samotnou přípravou v pokojové teplotě nejméně hodinu odpočinout)
  • 5 polévkových lžic vlažné vody
  • 100 g cukru krupice
  • 100 g polohrubé mouky
  • 100 g mletých ořechů
  • na vymazání formy oříšek másla a špetka polohrubé mouky
  • byla použita pečící forma na dort o průměru 26 cm
Báječné na tomto dortu je, že použijete vejce celá /žádné dělení žloutků od bílků. Slíbila jsem, že to bude jednoduchost sama, tak tento slib dodržím. Celá rozklepnutá vejce vhodíme do šlehací mísy a přidáme 5 polévkových lžic vlažné vody a celou dávku cukru. Elektrickým šlehačem vyšleháme na vyšší rychlost vaječnou pěnu do podoby hustějšího krému. To trvá cca necelých 5 minut. Objem vajec s vodou a moukou asi tak 2x nabude a za metlou šlehače se nám tvöří zřetelná cestička a z metliček směs líně odkapává. Tím je šlehání hotovo.
Nyní zašleháme jen krátce odváženou polohrubou moukou a mleté ořechy. V ten moment je komplet hotovo a o zbytek se postará rozpálená trouba.
Je nutné piškot vložit do předehřáté trouby na 160 °C (troubu zapálíme raději hned na začátku a zrovna tak si můžeme předem vymazat dortovou formu). Pečeme 45 minut a troubu neotevíráme.
Ušetřený čas využijte k něčemu příjemnému. Pekla jsem dort večer, než se dort upekl, stihla jsem si polenošit ve vaně. Pokud vás trouba poslouchá na slovo a respektuje vaše nastavení na danou teplotu, není třeba vaší asistence v kuchyni. Dostavte se až za 3/4 hodinky a rovnou vyndejte upečený korpus z trouby ven a nechte ho prochladnout. Potom už stačí jenom rozříznout vejpůl a něčím chutným namazat.
Netroufáte-li si na komplikovanější dortový krém, namažte třeba jen chutnou zavařeninou (v mém případě malinovou) a ozdobte třeba cik cak bílou čokoládou. Drobná srdíčka s malinovou příchutí na mém dortu měla symbolizovat stav věci, že i když to bylo v noci (mohla jsem dávno spát), pečeno bylo s láskou a neměl by o tom nikdo pochybovat :-) Na snídani je nachystán pro pana domácího "domácí dort". To se mu nemůže znelíbit.
Tento dort není cukrářským veledílem, ale je to první krok k vaší dokonalosti na téma, jak upéct svůj první domácí dort. Bez pořádného dortového korpusu se z místa nehnete. Pokud jste se dostali až sem, základ máte v malíku. Nyní se můžete zdokonalovat v náplních a klást jedno dortové patro na druhé, třeba až do samého cukrářského nebe.
Rozhodně se mezi čtenáři najde i ostřílený cukrář, který by svými upečenými dorty mohl náměstí vydláždit, ale jak už to tak bývá, i u něj bylo jednou "poprvé". Pokud je s těmi začínajícími kamarád, utrousí možná nějakou tu dobrou radu. Já někdy příště přidám další dortový materiál, protože ač nepeču ráda, vyhnout se tomu nemohu a ve svém archivu pár parádních receptů mám. Pro muže dort Schwarzwald s nezbytnou kapkou kirsche, pro holky nugátový, pro pohodu čokoládový, na chuť pikantní brusinkový. Možná se tu s nějakým ještě potkáte. Základem všech dokonalých dortů je právě ten jednoduchý korpus. Tak se do něj směle pusťte. Tento se vám jistě povede.
A pokud přeci jenom chcete marmeládu vyměnit za chutný krém, zkuste tento úžasný mandarinkový krém. Je ve stylu snadné přípravy a téměř bezpracný. Dokonalý úspěch zaručen. Mandarinky by se daly snadno vyměnit za ananas, jahody, meruňky či jiné zajímavé ovoce. Za experiment to stojí. Buďte první, kdo to vyzkouší! Já se k tomu ještě nepropracovala, ale určitě ten čas jednou přijde.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Pštrosí vejce

27. března 2008 v 14:13 | Šárka |  Maso
Jak vykouzlit ze slepičího vejce rovnou pštrosí, to najdete v tomto receptu. Vzpomněla jsem si na tento recept ze dvou důvodů. Možná koledníci neodnesli všechna navařená vejce a vy nevíte co s nimi. Druhý důvod nemá za úkol likvidovat přebytky, ale připomenout si dámu, která se díky vejcím proslavila. Betty MacDonaldová a její prvotina Vejce a já. Kniha, která umí navodit pocit pohody a přemíru úsměvů, kdykoli ji vezmeme do ruky. Tato vtipná dáma by právě slavila sté narozeniny (1908-1958). Když narozeniny s Betty, tak stylově! Vejce na stole nesmí chybět.
(Ač jsou domácí vejce na mém stole naprostou samozřejmostí, tak k pošetilosti mít vlastní slepičí farmu jsem se milou Betty strhnout nedala, i když nátlak na mou osobu vyvíjen byl, statečně jsem odolala a na slepice se chodím koukat přes sousedčin plot :-)
Pštrosí vejce
Název tohoto jídla mě fascinoval už v dětství. Nejdřív jsem měla zvláštní pocit, že jím opravdu pštrosí vejce. Nikdy mi nebylo jasné, kde se vlastně pštrosí vejce v naší domácnosti berou? Každé kouzlo pomine, tak jsem i já přišla na to, že jsou to jen obyčejná vejce slepičí, pěkně zabalená v mletém mase. Později jsem se s tímto jídlem setkala pod názvem skotská vejce a s chutí jsem si na nich pochutnala (nejspíš to bylo ve školní jídelně). Dávné vzpomínky vyprchaly a na tuto dobrotu jsem si vzpomněla díky přebytku velikonočních vařených vajec a dílem kvůli jarní oblevě mého mrazáku (co honem s kilem mletého masa?). Recept nenabízí nic nového pod sluncem, ale možná i vás tohle jídlo vrátí zpátky do dětství nebo dostanete po letech zase chuť vytáhnout ze své knihovny úsměvnou knihu od Betty.
  • 1 kg mletého masa
  • 1 vejce syrové
  • mladá jarní cibulka i s natí
  • 1 větší cibule
  • lžíce hořčice
  • špetka majoránky
  • drcená chilli paprička
  • malá naběračka vody
  • malá naběračka smetany
  • hrst strouhanky
  • sůl a pepř
  • vařená vejce
Do 1 kg masa se zabalí asi tak 8 až 9 vajec. Použila jsem poměrně velký skleněný pekáč, ale tam se mi jich vešlo tak akorát 6. Velikost každého pštrosího vejce je srovnatelná s tenisovým míčkem.
Mleté maso je nejlépe použít směs hovězího a vepřového. Zaděláme si masovou směs podle zvyklostí. Na pštrosí vejce jsem dělala jemnější versi bez česneku. Vařila jsem pro "dospěláky", tak špetka chilli pro chuťový půvab tam našla své místo.
Stačí osolit, opepřit, okyselit lžící hořčice, spojit jedním syrovým vejcem a osvěžit nasekanou mladou cibulkou i s natí. Důležité je těsto dobře spojit, aby kolem vajec pevně drželo a nerozpadlo se při pečení. Na to je dobrá přidaná malá naběračka vody a smetany do masa. Maso tekutinu nasaje a je to znát na jeho textuře, která se stane velmi soudržná a tvárná. V každém případě je potřeba trochu zahustit strouhankou a masovou směs propracovat pěkně v rukách. Nejlépe poválet a poházet na pracovní desce. Potom v dlani rozmáčknout dostatečně velkou masovou placku. Doprostřed posadit vařené vejce a v dlani ukoulet pštrosí vejce. Oválet ve strouhance a můžeme sázet do připraveného pekáče jedno pštrosí vejce za druhým. Do pekáče je dobré rozkrájet jednu syrovou cibuli na kolečka a na cibulovou výstelku maso posadit. Máme záruku, že se nám nepřichytne a masové koule zůstanou i po upečení neporušené. Potom stačí podlít malým množstvím vody a zasunout do horké trouby. 45 minut ve 190°C bude dostačující doba pečení. K samotnému pečení chci říct, že není potřeba nikterak podlévat ani pečící nádobu přikrývat. Vypeče se chutná šťava, kterou můžete nechat ladem (bude to dietnější) nebo závěrem přelévat své porce rozkrojených pštrosích vajec, protože tak vypadají nejpůvabněji.
Mezitím stihnete připravit třeba jarní salát s nějakým tím čerstvým lupením (rukolou a listovým salátem, cukrovou kukuřicí, strouhaným ementálem a nepostradatelným oblíbeným dresinkem). Potom stačí uvařit brambory a je komplet hotovo.
Obyčejné vařené brambory s máslem a natí z cibulky dokáží nadchnout nejedno labužnické srdce i oko. Stačí jenom bylinková sůl a nese se na prostřený stůl. Dokonalé požitky bývají často velmi prachobyčejné.
Kdo dá před jídlem přednost potravě ducha, tak zde je jeden citát od Betty MacDonaldové:
Život, blahobyt a štěstí každého z nás a těch, jejichž životy s našimi souvisí, jsou závislé na tom, jak známe pravidla hry daleko složitější a obtížnější než jsou šachy.
Dobrou chuť! Pokud vás recept navnadil, tak případná nesnědená velikonoční vejce si zaslouží nějaký dobrý způsob, jak se s nimi rozloučit. Nabízím jednu možnost, jak s nimi rozumně zatočit :-) Snězte je!
Máte-li chuť na mleté maso bez vajec, pár dalších nápadů se na mých stránkách najde. Usnadním hledání a přidám recept na domácí sekanou pečeni nebo švédské masové kuličky. Než vyndáte svou oblíbenou kuchařskou knihu z poličky, můžete si vzít rychlou inspiraci přímo zde.

Jarní sezóna přeje nové svěží zelenině a zelenému lupení, ale v neposlední řadě též vejcím, která získávají s jarním obdobím na chuti. Samozřejmě mám na mysli ty domácí. Kdyby někdo opravdu nevěděl co s nimi, v knize "Vejce a já" od Betty MacDonaldové najde inspirace tolik, že nebude vědět, kam v kuchyni dřív skočit. Všiml si toho i Pan Kolíček :-)
Betty MacDonaldová se narodila v Colaradu v městečku Boulder 26. 3. 1908 a zemřela padesátiletá (7. 2. 1958) v Seattlu ve státě Washington. Kromě románu Vejce a já vydala ještě tři další autobiografická vyprávění, česky pod názvem Co život dal a vzal, která si stejnou bezprostřední upřímností a vtipem získala velkou čtenářskou oblibu. Je to kniha, ke které se budete neustále vracet. Ale to vám říkat nemusím, protože mnohým z vás v knihovně rozhodně nechybí :-) Jsou knihy které nestárnou. Prvním vydáním v roce 1945 si získala srdce všech čtenářů a daří se jí to i dnes. Z obyčejných věcí dokázala učinit cosi výjimečného. Díky knize a tomuto receptu jsem se vrátila zase trochu zpátky do dětství :-) Přemýšlím marně, kdo za to může? Betty, vejce, slepice nebo pštros?

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Seminář, který nevoněl jen kuskusem

25. března 2008 v 8:33 | Šárka |  Povídání (nejen) o jídle
Seminář, který nevoněl jen kuskusem, ale růžovou vodou, šafránem, kardamonem i skořicí. Z hrnce stoupala voňavá pára masa a kuskus byl hlavním motivem, proč jsme se sešli. Salát Taboulah, Kuskus s kuřetem, Makhrout, to byl náš sobotní oběd.
Vše proběhlo dle plánu. Šlo o kuskus v jeho třech zajímavých kuchyňských úpravách, ale taky o setkání jako na pravém El Souku (potlach o jídle a koření, za vydatného snažení Michala Hromase všichni zúčastnění pronikli do tajů kuchyně 1000 & 1 vůně). V daném čase se stihlo mnoho, ale zdaleka ne všechno, co nás (zúčastněné) i vás (nezúčastněné záškoláky) mohlo zajímat. V této "škole vaření" by člověk zůstal rád i "po škole". Doufám, že toto byl jen začátek dalších vyučovacích hodin z této cizokrajné kuchyně. Stálo to za to a následující porce fotografií vás v tom může jenom utvrdit.
Senzační salát Taboulah ze sypkého kuskusu, rozmazlený vůní a chutí pořádně velkého svazku plocholisté petrželky, olivového oleje, rajčat, červené cibule, máty, medu a citrónové šťávy.
S kuskusem se mazlíme i prsty, neboť je potřeba jednotlivá zrnka oddělit. Lžící často mícháme a postupně vpravujeme všechny tekutiny do samotného kuskusu. Osobní přístup je přímo žádoucí, salát se nám odmění tou pravou chutí jedině tehdy, když se naučíme kuskusu rozumět. Je to kamarádská surovina a bránit se nebude. Mísa osvěžující salátu zahájila sobotní tažení arabskou kuchyní.
(kdo držel v ruce lžíci, nenechal se pobízet; kdo už lžíci jednou v ruce měl, nedostal příležitost ji odložit; neustále bylo co ochutnávat)
Kuskus s kuřetem. Nejvhodnější na přípravu kuskusu v této podobě je hrnec zvaný couscoussiere, sestávající ze spodního hrnce, ve kterém se připravuje maso nebo zelenina v řídké omáčce a horního napařovacího dílu, který by měl dobře těsnit, aby pára z připravovaného pokrmu aromatizovala kuskus na pařáku. Nemáte-li hrnec, nic se neděje. Utěsnit se dá i utěrkou nebo alobalem. Poklička pomůže uzavřít voňavou páru uvnitř pokrmu. Začnete zdánlivě od konce a vezmeme si na mušku dekorativní záležitost tohoto slavnostního jídla. Tou je bezesporu rozmanitá zelenina.
Kuře upravit na čtvrtky a ty ještě přepůlit. Ve spodním hrnci se přivede k varu voda a vloží se kuře, rozmačkaná loupaná rajčata, drcený česnek, nakrájená cibule, sůl, pepř a veškeré koření (šafrán, římský kmín, koriandr, skořice, chilli paprička, sladká mletá paprika, kurkuma, hrstička rozinek, lžička cukru).
Pro mě nejpozoruhodnější ingrediencí byly sušené limetky! Pozorné oko je spatří i v hrnci s kuřetem.
Půvab tohoto vaření spočívá v postupném přidávání dalších a dalších ingrediencí, které dušením v dobře utěsněném hrnci prolnou s kořením v jednu fantastickou voňavou kompozici.
Milovníci loupaných rajčat, cizrny a křehké červené čočky musí vrnět blahem již nyní. A to se do hry barev nezapojily zdaleka všechny vůně, které budou pokrm vydatně aromatizovat.
Podceníte-li správné utěsnění hrnce, nedostane se vám šance ocenit tu správnou nefalšovanou chuť tohoto pokrmu.
Co nejdůkladnější utěsnění hrnce se pozitivně podepíše na úspěšném výsledku celého kuchařského snažení s tímto chutným jídlem. Nemáte-li pravý hrnec na kuskus, zvaný couscoussiere, alobalem nešetřete a pořádně hrnec utěsněte. Na dobře doléhající pokličku nesmíme zapomenout.
Důkladná a pomalá přípravu kuskusu se nám rozhodně vyplatí. Mícháme často a pečlivě, protože jedině takto připravený kuskus vstřebá všechny tekutiny a bude načechraný a ne rozmočený. Když se napaří v horním pařáku nad hrncem horkého voňavého pokrmu, je připraven k servírování na velkém stříbrném tácu.
Opravdovou ozdobou kuskusu je vařená zelenina. S tou nešetřit (co do množství ani rozmanitých druhů). Zásadně se krájí na velké pravidelné kousky a nejvhodnější je mrkev, pastinák, neloupaná cuketka, bílá ředkev, dýně, brambory, artyčoky, papriky opečené vcelku, zelí, kapusta, plátky cibule.
Zeleninu aranžujeme po okrajích a střed patří masu! Z jídla stoupá dým a všechny dovádivé vůně koření lákají ke společnému stolu. Chutná omáčka zahuštěná hedvábně rozvařenou čočkou ve vás zanechá ten nejlepší dojem. Pochopíte, proč orientální kuchyně je ve světě takový pojem.
Aby hostina byla kompletní, nemůžeme zapomenout na sladkou tečku v podobě Makhroutu. Smažený dezert máčený v cukrovém sirupu s přídavkem růžové vody.
Kuskus smícháme s krupičkou a zvlhčíme olejem a zpracujeme společně s máslem jako naši starou známou drobenku. V tomto receptu má sólový výstup špetka šafránu a báječná datlová pasta (vypeckované mleté datle jako náplň sladkého dezertu).
Kuskus smíchaný s krupičkou, zvlhčený olejem a zpracovaný s máslem je základem velmi chutné sladké dobroty, zvané Makhrout.
Šafrán před použitím namočíme do teplé vody; zdá-li se vám přeci jenom příliš drahý, sáhnětě po mleté kurkumě - v tomto případě se zapracuje do kuskusu hned na samém začátku.
Z těsta utvoříme obdélník a do středu vložíme váleček datlové pasty, silný jako prst. Zavineme a krájíme nožem 3 cm řezy. Ty potom smažíme v rozehřátém oleji dozlatova. Osmažené necháme okapat a namočíme do připraveného cukrového sirupu. Makhrouny vydrží při dobrém skladování poměrně dlouhou dobu, tudíž mohou být pořád po ruce. Když budou moc blízko ruce, tak nevydrží :-)
Co jsme si navařili, to jsme si taky snědli. Nezbylo nic, jen dobrý dojem! A o to nám všem šlo. Chcete-li se na něco kolem kuskusu a arabské kuchyně vůbec zeptat, zaskočte na El Souk. Jedině tam se dozvíte všecko ;-)
Stálo to za to a je nutno poděkovat jak Michalovi, tak VŠEM zúčastněným, kteří se o prima sobotní setkání postarali a v neposlední řadě všechny ty dobroty společnými silami navařili. Tak tedy díky a bylo mi ctí se s vámi potkat.
Ve vzduchu bylo plno vůně, legrace a příjemné atmosféry. Nemohlo to dopadnout jinak, protože Michal alias Rachad je profesionál každým coulem a do této "sobotní školy vaření" přišli ti, které vaření baví a chtěli se dozvědět něco nového. Doporučuji všem vyzkoušet na vlastní triko (v kuchyni spíše zástěru ;-)
Seminář 3x kuskus si zaslouží nejméně 2x reportáž! Zde je druhý chutný kuskusový přídavek od zúčastněné Renaty.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Free style v kuchyni aneb hra o čas

25. března 2008 v 1:25 | Šárka |  Povídání (nejen) o jídle
Velikonoce - šťastné a veselé; zaplať Pán Bůh, že je po nich :-) Věřili byste tomu, že vás kvůli bohatě prostřenému stolu budou nenávidět? Věřte! Koš domácích vajec, velikonoční nádivku a talíř sladkých dobrot mi donesla hodná sousedka. Čerstvě upletenou pomlázku k tomu (tu si mohla ovšem odpustit, tím mi radost zrovna neudělala :-) Chtěla mi ji udělat, neboť věděla o mém domácím karambolu. Začalo to na "zelený čtvrtek".
Sedím si tak v kuchyni nad šálkem voňavé kávy v pohodovém odpoledni. Jak už to tak někdy bývá, dostaví se s kávou nerozlučná chuť na něco sladkého. Kousek dobré zmrzliny bývá doma furt a mrazák si prozpěvuje svou brumlavou písničku hned za mými zády. S úsměvem na tváři ho otevírám a najednou slyším, že mrazák skoro nedýchá, natož aby prozpěvoval. Ne že to neslyším, já už to i vidím! Ta zpropadená bílá almara nejeví známky života. Rychlá resuscitace přívodního kabelu pomáhá zase vrátit mrazák do života, ale jeho útroby jsou dávno v háji. Můžu se vztekat, můžu do něj kopat, ale to je asi tak všechno, co s celou situací mohu udělat. Všechno uvnitř vypadá chcíple a roztekle. Vyjmenovávat jednotlivosti by vydalo na metrový seznam. Jedním slovem, bylo toho mnoho. Před časem jsem v dobrém úmyslu odstartovala článkem předjarní detox v kuchyni akci "vyklizení mrazáku". Myslela jsem to naprosto vážně a pár týdnů (no dobře, dnů) jsem postupovala velmi zodpovědně. Nadšení opadlo a ke starým zásobám přibyly zase nové. Nezastírám, že když vidím dobře vypadající suroviny, mám k nim velmi kladný vztah a v hlavě rovnou pět důvodů, proč si je musím přinést s sebou domů (čerství pstruzi, jarní kuřátka, vepřové panenky, králík, čerstvé krevety a mohla bych pokračovat). Je vlastně neštěstí mít doma u ledu hodně místa. Představa, že nyní musím vše vyhodit mě přiváděla k šílenství. Zkouška hmatem potvrdila, že některé kapající balíčky dokážou ještě vykouzlit lehce mražený dojem. Vytahovala jsem jeden šuplík za druhým a rozmáčený obsah všeho možného se kupil kolem mě na podlaze. Kocour a pes se přestěhovali do kuchyně. Každý s upřeným zrakem na svou preferovanou skupinu potravin, která by jim dokázala udělat radost. Kocour nespouštěl zrak ze pstruhů a jiných mořských darů, odevzdaně ležících v louži vody. Přestalo ho na chvilku zajímat i jeho oblíbené divadlo za sklem, domácí akvárium. Pes se posadil vedle vepřové kýty a koutkem oka sledoval vepřové panenky ležící opodál.
(vepřové panenky - po pár hodinách)
Jejich přítomnost zavdala příčinu rychlé myšlence na likvidaci celého karambolu. Nejsnadnější řešení, jak celou záležitost zlikvidovat. Všechno naházím do jednoho hrnce, uvařím a podělím domácí mazlíky, kteří si už v tuto chvíli udělali chuť. O plný šuplík, ve kterém plavaly třešně ve společnosti kopru, hříbků, sem tam kousek kaštanového pyré a lesní přebytky, neprojevoval nikdo zájem, putoval tedy přímou cestou do kanálu. Přežila jen láhev domácí slivovice.
Přehodnotila jsem celou situaci pohledem na louži s balíčky masa, zeleniny a další "na první pohled neidentifikovatelné suroviny" a rozhodla jsem se pro akci: Zachraň co můžeš! Co zachránit nemůžeš, předhoď kocourovi a psovi! Než jsem zasedla ke své studené nedopité kávě, rozdala jsem první porce krevet do misek našich čtyřnožců (množství tak na 2 kreveťáky, na které stejně nebyla chuť a majonéza měla zrovna u nás absenci) a začala se smiřovat se situací, kdy v nadcházejících hodinách mi společnost budou dělat hrnce, pánve, pokličky. Likvidace volným stylem a v co nejkratším časovém limitu byla můj cíl. Za vydatné pomoci našich čtyřnožců, kteří právě oblízli své fousky po spolknutí poslední darované krevetky to půjde hladce. Po předkrmu se rychle přemístili na svá místa na bojišti, tedy do kuchyně. Oba stále při chuti. Já s mírně poklesnou náladou, ale s odhodláním se s celou situací nějak poprat.
Parádní argentinské hovězí a hrst mražených bílých hřibů, na dně sáčku pár kuliček hrášku. Sólo pro Papinův hrnec, bramborové krokety, k tomu 2 cibule na lžíci oleje, špetka soli a nepatrně kmínu. Úkol č. 1 splněn ve velmi rychlém časovém limitu. Čtvrteční večeře je na stole. Kocour & pes ani soustem neukojen, ale necítím vinu. Dostali příslib, že dnes ještě kuchyňská show pokračuje.
Po dobré večeři síly nás trochu opouštějí. S proviantem za zády se zvedám od stolu a jdu řešit téma: Co s masem vepřovým? Dopíjím sklenku červeného vína z francouzských vinic a je rozhodnuto, kterým směrem se v tomto tématu budu ubírat. Velký litiňák doma nehledám, ale do hry zapojuji ten největší hrnec, který doma mám. Bude se vařit Rillettes de Connerré. Program na celou noc mám vytvořen :-)
V hrnci je pestrá paleta vepřového, od kýty počínaje, panenkami konče. V pravidelných intervalech vytahuji kousky z hrnce a spravedlivě dělím mezi psa a kocoura. I tak nevím, kdo to všechno bude jíst. V tomto případě se nebude hrát o čas konzumace. Takto úžasně připravené maso dlouho vydrží a potěší jistě nejedno kamarádské chlapské srdce :-) O šťavnatém masu ve voňavém sádle se pějí při vzpomínkách na staré časy doslova ódy. K zdlouhavému procesu likvidace této kategorie masa jsem si otevřela láhev sektu a dobrou polovinou jsem maso podlévala. Na výsledku to bylo znát. Chutnalo to vážně královsky.
Když se v ranních hodinách dovařilo, chyběl na bojišti kocour i pes. Zalezli do pelíšků s přecpanými bříšky, s hlavou odvrácenou od misek, kde naprosto proti všem zvyklostem zůstaly nedojedené zbytky a ve vůni masa, která ležela proklatě nízko v prostoru od podlahy až po střechu, zaútočila na každou klíčovou i knoflíkovou dírku a uvrtala se i do zvířecích kožíšků. Nebylo před ní úniku a neobstála ani výkonná digestoř. Kocour i pes se báli zavřít oči, aby náhodou neměli nějaký ošklivý sen z masa a kostí. Já se jen modlila, aby můj sen nebyl z téže kategorie, třeba o výjimečném mužském "k sežrání"! Ráno mě čeká další perný den!
Od snídaně se zvířata stala neviditelnými členy rodiny. Ztratily podmíněný Pavlovův reflex a popřeli celou teorii vyšší nervové aktivity. Kuchyň pro ně přestala existovat a slovo chuť si spojovali jen a pouze s představou opustit dům, který připomíná řeznický krámek. Z obavy, že bych měla chuť zase rozdávat nějaké maso se raději nedívali mým směrem. S výrazem utýraných jedinců se snažili u pána domu vzbudit soucit a dostat propustku ven na zahradu (přestali si zakládat na výhodě, že jsou "domácí") a ani jim nevadilo, že přijdou o teplo domácího krbu. Touha je vedla na čerstvý vzduch a sníh pod tlapkami je přestal studit.
(Kocour Mates ve snaze stát se neviditelným, použil méně důvtipu; pes projevil větší talent a nebyl objeven)
Můj muž byl statečný a snažil se výsledek večerního programu ochutnat. Nedalo se mu nic vytknout, když po ochutnávce zběhl ke chlebu s marmeládou. V momentě, kdy odcházel od stolu pošeptal, že je to fakt vynikající a ze strachu, co všechno ještě přijde na program dne začal obvolávat kamarády, aby zajeli na víkend.
Diplomaticky se ani nezeptal, co dnes budeme mít k jídlu a pro jistotu se nechal slyšet, že se necítí zrovna nejlépe a že tedy s ním tak nějak u stolu nemám počítat. Pochopila jsem a bez zbytečných slov jsem smažila zeleninu na másle a nakládala králíka na svíčkovou.
Čím víc jídlo vonělo, tím rychleji se mi všichni ztráceli z dohledu. Zůstala jsem "sám voják" na bojišti. Otevřela jsem si želé bonbóny a nasypala si do pusy celou hrst. Musím zaplašit chuť masa, jedině tak vydržím dostat se do cíle. V troubě vepřová pečeně na kmíně, na plotně bramboračku ze zbylých hub, které se podařilo zachránit.
Slušná porce špenátu s vaječnou omeletou a k tomu kousek panenky. Námět na oběd. Zbytek dostanou čtyřnožci k večeři. Venku jim jistě vytrávilo. Prostor v troubě ani na kamnech žádný, musely se panenky spokojit s rychloverzí opékání. Krátké rande s pánví, potom je vystřídá špenátová omeletka. Než se omeleta opeče, v troubě vepřová pečeně je vezme "na záda" a krátce se dopečou.
(úsporná metoda, jak upéct v jednom pekáči co nejvíc masa - panenky se tam šly jenom krátce ohřát, vepřová pečeně měla celý pekáč jenom pro sebe a panenky jí mohly tak akorát vlézt "na záda")
Než skočí omeletka z pánve na talíř, může se podávat. Statečně se k obědu dostavil můj muž a dokonce si "prý" pochutnal.
Kocour a pes jsou stále neviditelnými jedinci (tentokrát už nejen v kuchyni, ale celém domě). Jejich apetit se dostal na bod mrazu a kdo ví, kdy se jim zase navrátí. Muž mi oznamuje vítězoslavně, že na víkend přijede návštěva (posila). Dojídá, utírá si pot na čele a upřeným nevěřícným pohledem rentgenuje pekáč s králíkem na smetaně. Nemluví, ale já vím, že si přeje být vegetariánem. Jídla kolem hojnost, ale nikdo se nedostavil k večeři (zbabělci!).
Sobota ráno. Odjíždím do Prahy a kocour i pes mi věnují dlouhé leč kradmé pohledy. Dávají si bacha, aby se naše oči nestřetly, ale je zřejmé, že se chtějí utvrdit v tom, v co tajně doufají. Opouští naše trapička dům nebo je to jenom zdání? Doplnila jsem jejich misky o kousky vepřové pečínky a kocourovi přilepšila syrovými jatýrky. Místo vrtění psího ocasu a vrnění kocoura (dle zaběhané domácí etikety) mě probodl skoro nenávistný pohled čtyř očí a miska s jídlem se stala objektem, kterého je třeba se štítit. Hlavou mi bleskla myšlenka, že je vyměním za masožravé květiny nebo rybičky. Muž diplomat a gentleman v jedné osobě se se mnou slušně loučí a když podávám instrukce o tom, kde je co k snědku, ujišťuje mě, že na mandarinkách a jogurtu to přežije. Dokonce mu to i věřím :-) Vycházím ze dveří na čerstvý vzduch a těším se, jak se budu hýčkat pražským povětřím a kuskusem, protože díky sobotnímu semináři 3x kuskus s Michalem Hromasem jsem vytáhla paty z domu. Přeji si mít chvilku hlad a stát se vegetariánem. O pocitu hladu jistě přemýšlí i dva "bývalí" čtyřnozí kamarádi a šklebí se na mě za velkým francouzským oknem do zahrady a čekají, jestli jim udělám tu radost a na chvilku zmízím z jejich dohledu a přestanu konečně řešit jejich roli v celé té ohavné likvidaci MÝCH domácích zásob. Tento neplánovaný velikonoční MASAkr mi dlouho nezapomenou. Já si slibuji, že v mém domácím mrazáku už nikdy nebude tak těsno a nebudu své členy domácnosti bezcitně týrat neukázněným a nekontrolovatelným vařením masa. Udělala jsem z nich na pár dnů odhodlané hladovkáře.
O báječném semináři 3x kuskus budu referovat v příštím článku už brzy. Mé Velikonoce byly veselé! Já si nemohu stěžovat a doufám, že ani vy. "Mea Culpa", že jsem si nedokázala se svým "mrazákem" vytvořit intimnější vztah. Nebudu k němu chladná, mám totiž strach, že by mi mohl zase připravit horké chvilky. Nyní už ho beru více na vědomí, mám tak trochu z toho všeho černé svědomí :-)
Neumořilo vás to maso? Jestli ne, tak jste hodně stateční ;-) Velikonoční přání jsem nestihla napsat, ale rozhodně bych vám všem přála, aby ty vaše svátky byly o zaječí chloupek lepší :-) Trochu toho zeleného lupení neškodí! Dopřejte si jarně vyladěný talíř, protože přemíra masa je nanic.
(P.S. Nenávidím domácí zásoby!)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

3x denně do baru

20. března 2008 v 12:02 | Šárka |  Gastronomické zajímavosti
Campari je alkoholický aperitiv získávaný z extraktu hořkých bylin a sevillských pomerančů (?), snad i chinin tam má své místo. Díky své zvláštní barvě, vůni a chuti bylo Campari vždy symbolem vášně, který se projevuje svůdností a smyslností. Právě tyto hodnoty Campari ve světě proslavily. Unikátnost, stylovost a nezaměnitelná červená barva jsou synonymem pro značku, k jejímž představitelům patří nápoje Campari bitter, chutnající po hořkých bylinách a citrusovém ovoci, trendové nápoje CampariSoda a Campari Mixx. Pijí se ve 190 zemích světa a staly se symbolem vytříbeného vkusu i elegance. Recept na Campari vznikl v roce 1860 a je základem pro jeden z nejslavnějších alkoholických nápojů, jehož receptura zůstává tajemstvím až do současnosti.

Příručka k použití / tipy k požití
Campari si můžete dopřát kdykoliv během dne. Musíte znát pár základních pravidel, která je třeba striktně dodržovat pro jeho plné vychutnání:
  • Vždy podávat vychlazené, abychom si zvýraznili chuťovou vyrovnanost
  • Láhev Campari je nutno umístit v chladu a temnu
  • Campari se nesnáší s citrónovou šťávou - zásadně do sklenky vkládáme řez pomeranče
Doporučené kombinace:
  • Campari & Tonic
  • Campari & Soda
  • Campari Orange
  • Americano
  • Negroni
Historie v červeném
Autorem receptury se stal v šedesátých letech devatenáctého století Gaspare Campari (jméno je odvozeno z italského slova campi, tj. pole). Gaspare Campari pocházel z Novary, vyučil se v kavárně v Turíně a později zakoupil a velmi úspěšně provozoval kavárnu a obchod s likéry v Miláně. Recepturu vymyslel údajně v den, kdy se mu narodil syn Davide. Receptura zůstává do současnosti tajemstvím.
Davide Campari vyvinul v roce 1932 Campari-Soda a design láhve navrhl Fortunato Depero, jeden z nejslavnějších futuristických umělců té doby. Davide Campari začal s atraktivními reklamními kampaněmi, které učinily Campari světově proslulým nápojem se smyslným nábojem. Ať ve vašem domácím baru láhev Campari nechybí.
Vykřičená rudá barva Campari a pár kostek ledu! Líp špatnou náladu zahnat nedovedu. Moje oblíbená kombinace je Campari & Orange 1 : 3. Viva Italia! & ben bere alla milanese!
La dolce vita ... chutná jako Campari ;-) Veselí a smutek se v něm střídají jako hořkosladké tóny. Ten kontrast chutí a pocitů nás přeci baví ze všeho nejvíc. Není nudný, natož fádní.
Správný italský bar je pro Itala nepostradatelnou součástí každého dne. Ráno se chodí ve stoje na caffé latté, se sladkou brioškou k tomu. Snídaně po italsku nebývá vydatná a tím pádem se stala méně důležitou. Lze se spokojit jen se samotnou kávou a kouskem sladké sušenky. Dopoledne přichází chvilka na malé espresso (malé sladké sousto k tomu). Další důvod zaskočit do baru.

Pokud oběd nevaří "mama", není nutné ho pojmout ve velkém stylu. Malé tramezzino bude stačit. Samozřejmě tento obložený sendvič můžete koupit taky v baru. Cestou z práce domů je čas zaskočit do baru na odpolední espresso. Touto dobou už můžeme uvažovat o aperitivu. Je vhodná doba na Campari. Italové dávají přednost právě hořkým aperitivům, neboť je to nejlepší rozcvička pro chuťové pohárky, které od rána neměly nic moc na práci. Bude přeci nejdůležitější událost dne, VEČEŘE. Na té si v Itálii dávají obzvláště záležet. Po večeři je čas na závěrečné caffé corretto (s kapkou amaretta či grappy).

Aperitiv má roli povzbuzovače chuti, tzn. nezapomeňte něco malého a pikantního zakousnout. Vaše tělo se před vlastním hlavním jídlem smyslně nastartuje a mysl se již v této chvíli ubírá cestou příjemných labužnických myšlenek. Všechny okamžiky u prostřeného stolu by měly právě takto pozvolna začínat. Nešiďte se o příjemné rande se sklenkou aperitivu a vychutnejte si tu svou sklenku v několika dlouhých a pomalých doušcích, které je přímo žádoucí prokládat něčím svůdně výrazným. Takové antipasto po italsku je festivalem báječných chutí na jednom malém talířku.
Pokud se nespokojíte jen s kávou a máte chuť zajít na kus řeči, vaše kroky vedou do baru. Dobrý bar v okolí je nepostradatelná záležitost pro každého správného Itala.
Báječně si ten bar dokázali vtáhnout do každodenního života, nemyslíte? Nejít alespoň 3x denně do baru je skoro nedůstojné a demonstruje to špatný vztah k životu. V neposlední řadě i životosprávě :-)
Alkohol je nápoj ďábelský, ale když ho dokážeme správně dávkovat, je zdrojem radosti. Dbejte na styl a eleganci. Jedna sklenka přes míru umí všechno zhatit. Zachovejte si na barové židli důstojnost ;-) Aperitiv je nejbáječnější a nejsmyslnější důvod k nalití sklenky dobrého moku. Chovám tyto okamžiky v patřičné úctě. Na Campari nemusíte nutně do životem tepajícího Milána, ale ta atmosféra barů je tam jedinečná a půvabná. Kam a na co chodíte do baru vy? A když už tam jste, dáváte přednost vysoké a štíhlé barové židli nebo se raději posadíte ke stolku v rohu, kde je výhled z okna ven?
Na kávu je čas naprosto vždy. Bar v nedohlednu, jdu požádat svůj kávovar o malou službu. Nad kávou popřemýšlím o Campari (resp. co dobrého si nachystat, aby byl k aperitivu dobrý důvod).
Všechno má své stinné stránky, tak zde je krása CAMPARI bez závoje :-) - nebýt komentujícího "Gea & Jednorožce", nešla bych tomu Campari tak hluboko pod hladinu. To by nebylo fér. Tak zde je ta pravda ve své nahotě.
CAMPARI je nápoj pro vegetariány & vegany naprosto nevhodný! Obsahuje karmín (E120) nepřijatelné barvivo a je zakázáno jej používat při přípravě produktů pro vegetariány a vegany. Karmín je také zakázán náboženskými předpisy židů i muslimů. Karmín je používán k barvení marmelád, sladkostí, instantních potravin, a jeho použití je opravdu široké. Čtěte proto pečlivě údaje o složení! Karmín obsahuje také kosmetika (např. některé rtěnky), a to včetně oblíbené přírodní kosmetiky!
Co je "přírodní" barvivo E120 alias karmín nebo košenila?
E120, kyselina karmínová, košenila, karmín.
Karmíny a kyselina karmínová se získávají z vodných nebo alkoholických extraktů z košenily, která sestává ze sušených těl samiček hmyzu Dactylopius coccus Costa. Tolik vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 54/2002 Sb., ze dne 29. ledna 2002, kterou se stanoví zdravotní požadavky na identitu a čistotu přídatných látek. Jediný typ barviva E120, karmínu, který lze legálně používat je tedy z hmyzu.
Jaká je praxe získávání tohoto barviva? Samičky červce nopálového musí být oplodněny, pak mají nejvíce barviva a v pravý čas je nutné je zabít. To se dělá horkou vodou, párou, octovými parami, či v peci. Uvádí se, že na jeden kilogram je potřeba usmrtit až 140 tisíc jedinců tohoto hmyzu. Karmín byl tradičním barvivem v Jižní Americe, postupně jeho produkce klesala až téměř vymizela, koncem 20.století ale potřeboval potravinářský a kosmetický průmysl "přírodní barvivo" a produkce karmínu se obnovila, nově i např. na Kanárských ostrovech.

Tak! Ještě máte na Campari chuť? Přiznám se, že Éčka nám otravují život, ale ... nejspíš si své domácí zásoby Campari dopiji a až dojdou, doplním je zas. Je jen na vás, zda do tohoto červeného moku ponoříte své ctěné rty!
SALUTE !

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Uzené s křenem jako důkaz lásky

17. března 2008 v 15:48 | Šárka |  Maso
Láska nezebe! Proto ani uzený nepodávejte studený :-)
Pokud patříte k vyznavačům rčení, že uzený je nejlepší studený, tento recept má za úkol vám to vyvrátit. Pečené uzené v báječné křenové omáčce bude důkazem toho, že parádní křenová omáčka se dá připravit v jednom pekáči s pořádnou hromadou uzených kotlet. Tento recept začal inspirací na blogu Chutné zakousnutí. Na tuto chutnou návnadu se chytl můj muž a při první cestě do města to vzal přes řeznický krámek. Jak už to tak bývá, chlapi na nějaký ten tučnější kousek nehledí, dokázaly mě ty jeho kotlety trochu vyprovokovat svou bílou tučnou návnadou, která ho zřejmě nalákala :-) Co si kdo nakoupí, to si taky sní! Jen malou chvilku jsem přemýšlela o způsobu, jak je co nejrychleji přeměnit v chutnou večeři. Každý chlap nakupuje maso nejraději vcelku. Tyto kotlety nebyly žádnou výjimkou :-) Potrápila jsem se při vykošťování a sekání kostí, ale při prvním ochutnání jsem musela přiznat, že opravdu chutnají už ve stavu syrovém mimořádně dobře a řezník ani nelhal, když přísahal na jejich šťavnatost a skvělé vyuzení. Info k obrázku: podle mého mínění jsou ty kotlety trochu moc tučné! podle mínění řezníka a mého muže jsou úžasně sexy! Nechte občas nakupovat svého muže a zjistíte, že je několik kategorií, ve kterých se neshodnete :-) Toto zjištění využijte ve svůj prospěch a klidně bez řečí i z takto "úžasných" surovin připravte dobrotu, která mu utkví v paměti :-) S tímto receptem to jde snadno a nemusíte ani sahat na dno svých kuchařských schopností. Je to jednoduchost sama.
Uzené s křenem jako důkaz lásky
  • uzených kotlet nebo plátků z krkovice (kolik sníte :-)
  • cibule podle chuti
  • olej
  • smetana na šlehání
  • křen (smetanový křen, např. Krenex)
  • špetka pepře (ten čerstvě mletý je už rutina a nad něj není)
  • lžíce hořčice
  • špetka bylinkové soli (vegety)
  • a už nic víc
Uzené kotlety nebo plátky uzené krkovice naskládáme do pekáče, který můžeme lehce vymastit. Použila jsem 6 kotlet a 4 velké cibule. Cibule oloupejte a nakrájejte na plátky, které je třeba na oleji osmahnout jen tak lehce, aby se kraje tvářily malinko karamelově, ale jinak by cibule měla zůstat měkká, poddajná a sklovitá. Na každou kotletu dáme hromádku připravené cibule a můžeme přistrouhnout černého voňavého pepře.
Ve smetaně rozmícháme několik lžic krenexu (nebo čerstvého štiplavého křenu), okořeníme bylinkovou solí (třeba dobrou vegetou) a já přidávám na doladění chuti a mírné okyselení pěkně velkou lžíci staré dobré české hořčice. Přelijeme přes kotlety a necháme v křenové smetaně maso pěkně odpočinout. Miluji tyto úžasné recepty, které se dají připravit s předstihem několika hodin.
Potom už stačí jenom necelá hodinka na zapečení v dobře vyhřáté troubě a můžeme servírovat. Po 5ti minutách se z trouby nese opravdu lákavá vůně, která umí nastolit dobrou náladu a okolí se třese nedočkavostí až ochutná (kuchaře nevyjímaje). Nejlepší volbou budou vařené brambory. Třeba nové jarní, které už jsou na pultech. Jak to celé dopadlo - to vám povím za chvíli. Začnu jíst až po prvním fotu :-)
Určitě tímto receptem udělám radost všem, kdož milují uzené a křen! Recept je báječně jednoduchý a připravit ho lze s časovým předstihem. Každý kuchař nechť tomuto skvostnému receptu vtiskne svůj rukopis! Dobrý tip pro začínající kuchaře, nedá se na tom absolutně nic zkazit. Všichni pokročilí to mohou vzít jako lekci, že parádní kuchařské kousky se podaří i bez zvláštního kuchařského nadání. Fantazii se meze nekladnou, proto není vyloučeno, že si recept ještě šmrncovně upravíte. Nezapomeňte však na to, že právě v jednoduchosti se krása ukrývá!
(Všechna slova jsou zbytečná, křenová kotletka je výtečná!)
P.S.
Alence děkuji za vynikající receptový nápad z archivu její maminky. Jistě mi odpustí, že jsem si ho trochu málo upravila, ale takový je osud všech báječných receptů :-) Všimla jsem si komentářů pod článkem, tak snad "někdo" pochopí, proč lze brát uzené jako důkaz lásky :-) Je jedno, kde si chlap udělá chuť, ale důležité je, aby jedl doma! Neplatí to jen v jídle :-) To dneska každá chytrá "holka" ví. To už s receptem na uzené nemá nic společného. Buďte diplomatkou i ve své kuchyni. Tak tedy "Dobrou chuť miláčku!" ;-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Rozinky a mandle

12. března 2008 v 17:53 | Šárka |  Povídání (nejen) o jídle
Některé chvíle v životě zavoní po hořkých mandlích a některé jsou sladké jako rozinky, … život je už takový. Jste hledači tisíce chutí a vůní? Najděte si chvilku na báječný seminář s Michalem Hromasem.
Téma: Třikrát kuskus
datum konání: 22. 3. 2008 (od 10.00 do 13.00 h)
v relaxačním klubu Mandarinka (viz. www.mamacare.cz)
Program: Kuskus na tři rozličné způsoby, podle tradičních Severoafrických receptur
Seminář vede bývalý šéfkuchař Dahab Mezze restaurantu, šéf studené kuchyně a cukrárny restaurace Aromi, lektor na judeo-arabskou a středozemní kuchyni, Michal Hromas.
Cena: 500 Kč/osoba (info: +420776690082, přihlášky zasílejte na rachad@email.cz).
Pojďte ochutnat Orient a vnést do svých všedních dnů trochu pohádkové atmosféry, vůně skořice a šafránu, chutě rozinek a mandlí. Vytvořte si láskyplný vztah ke kuchyni, která dokáže rozehrát fantastickou paletu vůní, chutí a barev. Je sladká a pikantní zároveň. Je prostá i rafinovaná. Chudá i okázalá. Jako život sám.
Jako rozinky a mandle ...
Ráda se tam s někým z vás potkám :-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Velmi přitažlivá panenka

10. března 2008 v 15:43 | Šárka |  Maso
Řeč bude o panence vepřové, pečené rovnou na "starém" talíři. Šťavnatý libový kousek masa, který má opravdu co nabídnout. Aby maso bylo přitažlivé, musíme s ním patřičně naložit. Stačí vtipný recept a přitažlivé sousto je během chvilky na stole. Tak jak to bývá nejčastěji, použijeme to, co doma zbylo. Po domácí pijatice často zbude miska slaných chipsů, crackerů, oříšků a sem tam i nějaká ta nedopitá láhev dobrého vína. Zaměřila jsem se na ty slané dobroty, na které nás tak trochu přešla chuť. Kam s nimi? Rovnou do tohoto receptu! K dobrému výsledku potřebujete ještě pár věcí navíc. Není to nic, co by vám mělo zruinovat kapsu nebo ukrást zbytečně moc času při samotném nakupování. Recept je to nejen přitažlivý, ale taky barvou oslnivý, stojí za to ho vyzkoušet (barevné kouzlo z fotografie se umí přesunout i na jazyk). Nevěříte? Zde je důkaz.
Velmi přitažlivá panenka (aneb vepřová panenka s pikantní krustou)
  • 1 slušně velká vepřová panenka (budete-li ji likvidovat ve dvou, je to akorát)
  • plátky dobré slaniny (panenka se do nich musí celá schovat)
  • miska slaných chipsů (použila jsem paprikové, ale vezměte to, co vám doma zrovna překáží)
  • 1 pěkná čerstvá červená paprika (ideálně kapie)
  • kousek chilli (pro tvrďáky klidně víc)
  • 1 stonek svěží zelené cibulky
  • 1 lžíce dijonské hořčice (když použijete jinou, taky se nic nestane)
  • sůl a pepř
  • snítka rozmarýny (když nebude, na kráse panence neubere)
  • starý porcelánový talíř po babičce (není podmínkou, ale je to vtipný kousek do vaší domácnosti; možná se někde válí na půdě, kde je ho fakt škoda)
Začneme vepřovou panenkou, kterou odblaníme a na grilovací pánvi opečeme ze všech stran. Na grilovací pánev je ideální použít olej ve spreji (ale pokud grilovací pánev nemáte, použijte tu, kterou máte po ruce). Opečeme ze všech stran jen krátce, aby se maso zatáhlo a všechna šťáva se uchovala pěkně uvnitř. Zatím jsme nesolili ani nepepřili. Pokud použijete na výrobu krusty hodně slané chipsy, tak solit nemusíte vůbec. Klidně můžete použít i různé slané oříšky, crackery atd. (zde se fantazii meze nekladou, ale já mám zkušenost s bramborovými paprikovými chipsy a na nich jsem postavila celý tento recept). Chipsy je potřeba nadrtit. Je k tomu ideální malý nožový mixér (i když není vyloučeno, že by to šlo i jinak).
Podrcené chipsy vysypeme do misky a v mixéru rozmělníme celou červenou kapii a kousek chilli papričky. Obě směsky společně promícháme a přidáme lžíci dijónské hořčice.
(drcené slané chipsy s pikantní paprikovou příchutí se na krustu hodí ideálně; v tomto případě není potřeba solit maso)
(na chutnou krustu smícháme rozdrcené chipsy s jednou krásně červenou a rozmixovanou čerstvou paprikou a pro lepší šmak přidáme i kousek chilli)
(aby krusta byla pěkně vláčná, stačí spojit lžící ostré dijonské hořčice; pro pěkný vzhled krusty přidáme nasekanou zelenou nať z mladé cibulky rovnou do tohoto základu; zbytek použijeme na dekorování povrchu krusty; viz obrázek v samém úvodu tohoto článku)
(vše se odehrává na starém porcelánovém talíři po babičce; ten nešikovný starý tlustý talíř se ideálně hodí na pečení i zapékání a snese opravdu pořádné teplo vaší trouby či pece; na takovém talíři vše začne a také skončí - ideálně se na něm servíruje a jídlo tím pádem nemá šanci chladnout, talíř sálá teplem ještě dlouho po vyjmutí z trouby)
Nasekáme zelenou naťovou cibulku a přimícháme ji do základu na chutnou krustu. Ochutnáme, je-li potřeba přisolíme, připepříme a navrstvíme pikantní křupavou krustu na připravené maso. Máme-li starý porcelánový a dostatečně silný talíř, můžeme panenku posadit přímo na něj. Budeme péct ve slanině, tak je potřeba slaninové plátky předem připravit na talíř a panenku posadit právě na tento slaninový základ. Talíř nemusí hrát hlavní roli! Vezměte své oblíbené zapékací nádobí.
Máme-li na mase krustu, slaninové plátky objímají celou panenku, je čas na poslední úpravu před cestou do rozpálené trouby. Snítku rozmarýny posadíme na maso jako zelenou bižuterii a šoupneme do žhavé náruče. Doporučuji 200 °C, tam jsem ponechala rovných 30 minut. Zdá se to hodně, ale vzhledem k hutné krustě bylo potřeba maso prohřát opravdu důkladně. V žádném případě výsledkem nebyl vysušený kus masa, ale báječná šťavnatá vepřová panenka v opečeném slaninovém kabátku. Přitažlivý kus masa (panenka s červeným ruměncem na líčku :-)
(po třiceti minutách v horké troubě panenka svádí k nakousnutí)
S tímto přitažlivým masem se naskytla příležitost otevřít láhev dobrého červeného vína. S masem a vínem si klidně vystačíte. Já jsem se spokojila s čerstvým pečivem a karamelizovanými cibulkami od Marks&Spencer. Určitě něco neméně vhodného doma najdete. Nějakou extra přílohou bych se nezdržovala. Co se spálenou rozmarýnovou větvičkou? Nevyhazovat! V prstech nadrobit rovnou na pečínku do talíře. Toto aromatické koření právě v tomto stavu za to stojí :-)
Vyplývá z toho ponaučení, že nedojedené slané dobroty najdou ještě slušné uplatnění :-) Zbude-li vám občas i něco dobrého vína, pro tyto případy jsou recepty, které se bez vína neobejdou. Neexistuje zbytek, který by se nedal v kuchyni zušlechtit ještě jinak a mnohdy lépe. Já zbytky miluji! Nutí mě přemýšlet, jak s nimi naložit. Experiment v kuchyni je tou největší zábavou a zdrojem ponaučení. Cestou vlastních chyb a omylů se dostaneme nejdál a budeme dělat pokroky. Pokrok je, když každá chyba, kterou uděláme, je nová! Užijte si to v kuchyni třeba s touto panenkou podle mého doporučení :-) Za tento recept ručím. Ručím za to, že když se do toho pustíte, přijdete na něco ještě zajímavějšího.
(takto skromná malá porce vám stačit nebude; kupte si tu největší panenku, kterou potkáte :-)
Co s nedojedenými chipsy a crackery (popřípadě slanými oříšky či mandlemi už vím); co s nedopitým dobrým vínem? S tím si poradit lze hravě: třeba BOURGUIGNON si uvařte.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Rohlíky nejen na neděli

7. března 2008 v 11:44 | Šárka |  Sladká kuchyně
Rohlíky nemusí být vždy sypané mákem a solí, ale naprosto vždy musí mít jedno společné. Ostré dva růžky a být pěkně zamotané. Nedělní rohlíky mají být ještě teplé, třeba sladké, ale vždy v doprovodu voňavé ranní kávy. Když jsou servírované z lásky, tak rovnou do postele. I když neděle by měla být blízko "sladkému nicnedělání", s těmito rohlíky to musíte porušit. Jsou totiž domácí. Šálek horké ranní kávy je skoro podmínkou :-)
Nedělní sladké rohlíky
  • 11 lžic vlažného mléka
  • 1 vanilkový cukr
  • 60 g droždí
  • 500 g polohrubé mouky
  • 1 vejce
  • 250 g másla (nebo tuku na pečení)
  • špetka soli
Zpracujeme těsto a rozdělíme ho na 6 bochánků. Přikláním se k moderní variantě, kdy droždí rozdrobíme do těsta. Necháme odpočinout v lednici (půl hodiny stačí). Z každého bochánku vyválíme placku o velikosti talíře a rozkrájíme na osminy. Rohlíky naplníme tvarohem, mákem, povidly, zavařeninou, čokoládovou nuttelou, ořechy nebo jen skořicí a zavineme od širší strany ke špičce. Ohneme rohy a rohlíky přeneseme na plech vyložený pečícím papírem. Na plechu pomažeme rozšlehaným vajíčkem, necháme ještě chvilku nakynout na teplém místě a dáme do předehřáté trouby upéct. Při teplotě 180 °C pečeme 40 minut. Když se pěkně nafouknou a zezlátnou, je čas je z trouby přendat na velký talíř, pocukrovat a servírovat k nedělní snídani.
Růžový květ bramboříku uprostřed talíře vypovídá o tom, že takové rohlíky se dají připravit i z těsta bramborového a v tomto případě jim maková náplň sluší zrovna tak dobře, jako voňavá švestková povidla. Recept na bramborové sladké dobroty třeba zase někdy příště. Zatím mě baví nedělní rána právě s tímto křehkým a voňavým rohatým pečivem. Tento způsob neděle jen tak neomrzí.
Pokud někomu chybí rady, jak správně připravit kvásek, najde je ZDE!. Starší kuchařské recepty doporučují zadělávat kynuté těsto s kváskem, tzn. s droždím rozmíchaným ve vlažném mléce. Modernější kuchařské postupy na kvásku netrvají a doporučují přidávat droždí přímo do mouky. Výše uvedený odkaz vám zodpoví naprosto všechny otázky.
Napadlo vás někdy, proč má rohlík dva rohy? Tak jako vše, má i rohlík své malé zákulisní tajemství. Rohlík by mohl být označován symbolem záchrany Vídně. Jeden vídeňský pekař našel v době tureckého obležení Vídně tajné materiály Turků na dobytí města. Zburcoval včas obyvatelstvo k obraně a tak město zachránil před nepřítelem. Za svůj hrdinský čin mohl žádat libovolnou odměnu. Požádal o privilegium péci pečivo ve tvaru "tureckého" půlměsíce - rohlíky.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Špagety podle Sylvestera Grahama

6. března 2008 v 11:42 | Šárka |  Těstoviny & Rýže
Hledáte zdravější konkurenci klasickým italským špagetám? Američan Sylvester Graham ji našel za vás. Grahamová mouka dostala jméno podle amerického kazatele Sylvestera Grahama, který bojoval proti prosívání mouky za účelem získání její bílé varianty, která jak známo, má z výživového hlediska nemalá negativa. Grahamová mouka je celozrnná mouka, ve které jsou navíc pomleté otruby (vnější obal zrna). Výrobky z této mouky mají vynikající chuť s lehkým nasládlým tónem. Zdravá špagetová konkurence zaútočila na mou kuchyni a bez boje jsem podlehla. Nesnažila jsem se přetvořit originální italské receptury, ale nechala jsem se inspirovat asijskou kuchyní. Rozhodně vám doporučuji nějaký lehce zdravý grahamový experiment.
Druhou základní surovinou byly Kešu oříšky z fair trade projektu HAND IN HAND. Jsou lehce stravitelné a vynikají obsahem výživných látek. Jejich jedinečná chuť se doplňuje se zdravými těstovinami. Navíc tyto chutné ořechy jsou běžnou součástí asijských receptur. Krátce osmahnuté na palmovém oleji (nejspíš vaše domácnost bude disponovat olivovým; klidně použijte) svou chuť ještě intenzivněji rozvinou.
Samotný recept je velmi jednoduchý. Postačí pár fotografií a každý kuchař začátečník si s tím hravě poradí. Základem jsou těstoviny, které doporučuji uvařit dle uvedeného návodu na obalu. Grahamové se vaří v dostatečném množství vody 6 až 8 minut. Odstředíme vodu a těstoviny uchováme v hrnci pod pokličkou. Můžeme kápnout trochu kvalitního oleje a promíchat.
Pokud použijete kešu ořechy a osmahnete je v pánvi na oleji, tu samou pánev s olejem použijte na osmahnutí ostatních surovin (žampiónů, paprik, pórku). Nejlépe se vám bude pracovat s hlubokým wokem. Když je vše osmahnuté, vyjměte z pánve. Olej plný vůní jsem ještě jednou rozpálila a rychle na něm osmahla ještě horké těstoviny a prohodila je s pár kapkami thajské rybí omáčky (nemáte-li, použijte např. kvalitní sójovou).
Potom už stačí servírovat na nahřátou mísu těstoviny, obložit je osmahnutou zeleninou a přidat kopeček pražených kešu ořechů. Promíchat a servírovat. Kdo má rád jednoduchou asijskou kuchyni, ten to ocení! Kdo netíhne k asijské, může si s těstovinami zahrát na jinou notu a určitě své chuťové buňky pobaví taky.
Co vy a výrobky Fair Trade? Mají u vás dveře otevřené? Nebo je zatím ještě objevujete? Počátky Fair Trade hnutí sahají do období po druhé světové válce. I když největšího úspěchu dosahuje v prodeji káva (na evropském kávovém trhu zaujímá asi 3 %) nabídka výrobků je dosti široká. Čím větší bude poptávka po Fair Trade výrobcích ve vyspělých zemích, tím více producentů se bude moci do Fair Trade programu zapojit. Dejte šanci se svou troškou do mlýna přispět na lepší život dalším výrobcům a jejich rodinám. Vrhněte se do fairového dobrodružství a kvalitu výrobků si vyzkoušejte na vlastní triko ;-) Chyťte za kliku fairtraidového obchůdku a nemusíte přitom ani "triko provětrat" … nestane se nic horšího, než že si něco dobrého koupíte. Vstupte! www.fairove.cz

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.