Velikonoce - šťastné a veselé; zaplať Pán Bůh, že je po nich :-) Věřili byste tomu, že vás kvůli bohatě prostřenému stolu budou nenávidět? Věřte! Koš domácích vajec, velikonoční nádivku a talíř sladkých dobrot mi donesla hodná sousedka. Čerstvě upletenou pomlázku k tomu (tu si mohla ovšem odpustit, tím mi radost zrovna neudělala :-) Chtěla mi ji udělat, neboť věděla o mém domácím karambolu. Začalo to na "zelený čtvrtek".
Sedím si tak v kuchyni nad šálkem voňavé kávy v pohodovém odpoledni. Jak už to tak někdy bývá, dostaví se s kávou nerozlučná chuť na něco sladkého. Kousek dobré zmrzliny bývá doma furt a mrazák si prozpěvuje svou brumlavou písničku hned za mými zády. S úsměvem na tváři ho otevírám a najednou slyším, že mrazák skoro nedýchá, natož aby prozpěvoval. Ne že to neslyším, já už to i vidím! Ta zpropadená bílá almara nejeví známky života. Rychlá resuscitace přívodního kabelu pomáhá zase vrátit mrazák do života, ale jeho útroby jsou dávno v háji. Můžu se vztekat, můžu do něj kopat, ale to je asi tak všechno, co s celou situací mohu udělat. Všechno uvnitř vypadá chcíple a roztekle. Vyjmenovávat jednotlivosti by vydalo na metrový seznam. Jedním slovem, bylo toho mnoho. Před časem jsem v dobrém úmyslu odstartovala článkem
předjarní detox v kuchyni akci "vyklizení mrazáku". Myslela jsem to naprosto vážně a pár týdnů (no dobře, dnů) jsem postupovala velmi zodpovědně. Nadšení opadlo a ke starým zásobám přibyly zase nové. Nezastírám, že když vidím dobře vypadající suroviny, mám k nim velmi kladný vztah a v hlavě rovnou pět důvodů, proč si je musím přinést s sebou domů (čerství pstruzi, jarní kuřátka, vepřové panenky, králík, čerstvé krevety a mohla bych pokračovat). Je vlastně neštěstí mít doma u ledu hodně místa. Představa, že nyní musím vše vyhodit mě přiváděla k šílenství. Zkouška hmatem potvrdila, že některé kapající balíčky dokážou ještě vykouzlit lehce mražený dojem. Vytahovala jsem jeden šuplík za druhým a rozmáčený obsah všeho možného se kupil kolem mě na podlaze. Kocour a pes se přestěhovali do kuchyně. Každý s upřeným zrakem na svou preferovanou skupinu potravin, která by jim dokázala udělat radost. Kocour nespouštěl zrak ze pstruhů a jiných mořských darů, odevzdaně ležících v louži vody. Přestalo ho na chvilku zajímat i jeho oblíbené divadlo za sklem, domácí akvárium. Pes se posadil vedle vepřové kýty a koutkem oka sledoval vepřové panenky ležící opodál.
(vepřové panenky - po pár hodinách)
Jejich přítomnost zavdala příčinu rychlé myšlence na likvidaci celého karambolu. Nejsnadnější řešení, jak celou záležitost zlikvidovat. Všechno naházím do jednoho hrnce, uvařím a podělím domácí mazlíky, kteří si už v tuto chvíli udělali chuť. O plný šuplík, ve kterém plavaly třešně ve společnosti kopru, hříbků, sem tam kousek kaštanového pyré a lesní přebytky, neprojevoval nikdo zájem, putoval tedy přímou cestou do kanálu. Přežila jen láhev domácí slivovice.
Přehodnotila jsem celou situaci pohledem na louži s balíčky masa, zeleniny a další "na první pohled neidentifikovatelné suroviny" a rozhodla jsem se pro akci: Zachraň co můžeš! Co zachránit nemůžeš, předhoď kocourovi a psovi! Než jsem zasedla ke své studené nedopité kávě, rozdala jsem první porce krevet do misek našich čtyřnožců (množství tak na 2 kreveťáky, na které stejně nebyla chuť a majonéza měla zrovna u nás absenci) a začala se smiřovat se situací, kdy v nadcházejících hodinách mi společnost budou dělat hrnce, pánve, pokličky. Likvidace volným stylem a v co nejkratším časovém limitu byla můj cíl. Za vydatné pomoci našich čtyřnožců, kteří právě oblízli své fousky po spolknutí poslední darované krevetky to půjde hladce. Po předkrmu se rychle přemístili na svá místa na bojišti, tedy do kuchyně. Oba stále při chuti. Já s mírně poklesnou náladou, ale s odhodláním se s celou situací nějak poprat.
Parádní argentinské hovězí a hrst mražených bílých hřibů, na dně sáčku pár kuliček hrášku. Sólo pro Papinův hrnec, bramborové krokety, k tomu 2 cibule na lžíci oleje, špetka soli a nepatrně kmínu. Úkol č. 1 splněn ve velmi rychlém časovém limitu. Čtvrteční večeře je na stole. Kocour & pes ani soustem neukojen, ale necítím vinu. Dostali příslib, že dnes ještě kuchyňská show pokračuje.
Po dobré večeři síly nás trochu opouštějí. S proviantem za zády se zvedám od stolu a jdu řešit téma: Co s masem vepřovým? Dopíjím sklenku červeného vína z francouzských vinic a je rozhodnuto, kterým směrem se v tomto tématu budu ubírat. Velký litiňák doma nehledám, ale do hry zapojuji ten největší hrnec, který doma mám. Bude se vařit
Rillettes de Connerré. Program na celou noc mám vytvořen :-)
V hrnci je pestrá paleta vepřového, od kýty počínaje, panenkami konče. V pravidelných intervalech vytahuji kousky z hrnce a spravedlivě dělím mezi psa a kocoura. I tak nevím, kdo to všechno bude jíst. V tomto případě se nebude hrát o čas konzumace. Takto úžasně připravené maso dlouho vydrží a potěší jistě nejedno kamarádské chlapské srdce :-) O šťavnatém masu ve voňavém sádle se pějí při vzpomínkách na staré časy doslova ódy. K zdlouhavému procesu likvidace této kategorie masa jsem si otevřela láhev sektu a dobrou polovinou jsem maso podlévala. Na výsledku to bylo znát. Chutnalo to vážně královsky.
Když se v ranních hodinách dovařilo, chyběl na bojišti kocour i pes. Zalezli do pelíšků s přecpanými bříšky, s hlavou odvrácenou od misek, kde naprosto proti všem zvyklostem zůstaly nedojedené zbytky a ve vůni masa, která ležela proklatě nízko v prostoru od podlahy až po střechu, zaútočila na každou klíčovou i knoflíkovou dírku a uvrtala se i do zvířecích kožíšků. Nebylo před ní úniku a neobstála ani výkonná digestoř. Kocour i pes se báli zavřít oči, aby náhodou neměli nějaký ošklivý sen z masa a kostí. Já se jen modlila, aby můj sen nebyl z téže kategorie, třeba o výjimečném mužském "k sežrání"! Ráno mě čeká další perný den!
Od snídaně se zvířata stala neviditelnými členy rodiny. Ztratily podmíněný Pavlovův reflex a popřeli celou teorii vyšší nervové aktivity. Kuchyň pro ně přestala existovat a slovo chuť si spojovali jen a pouze s představou opustit dům, který připomíná řeznický krámek. Z obavy, že bych měla chuť zase rozdávat nějaké maso se raději nedívali mým směrem. S výrazem utýraných jedinců se snažili u pána domu vzbudit soucit a dostat propustku ven na zahradu (přestali si zakládat na výhodě, že jsou "domácí") a ani jim nevadilo, že přijdou o teplo domácího krbu. Touha je vedla na čerstvý vzduch a sníh pod tlapkami je přestal studit.
(Kocour Mates ve snaze stát se neviditelným, použil méně důvtipu; pes projevil větší talent a nebyl objeven)
Můj muž byl statečný a snažil se výsledek večerního programu ochutnat. Nedalo se mu nic vytknout, když po ochutnávce zběhl ke chlebu s marmeládou. V momentě, kdy odcházel od stolu pošeptal, že je to fakt vynikající a ze strachu, co všechno ještě přijde na program dne začal obvolávat kamarády, aby zajeli na víkend.
Diplomaticky se ani nezeptal, co dnes budeme mít k jídlu a pro jistotu se nechal slyšet, že se necítí zrovna nejlépe a že tedy s ním tak nějak u stolu nemám počítat. Pochopila jsem a bez zbytečných slov jsem smažila zeleninu na másle a nakládala králíka na svíčkovou.
Čím víc jídlo vonělo, tím rychleji se mi všichni ztráceli z dohledu. Zůstala jsem "sám voják" na bojišti. Otevřela jsem si želé bonbóny a nasypala si do pusy celou hrst. Musím zaplašit chuť masa, jedině tak vydržím dostat se do cíle. V troubě vepřová pečeně na kmíně, na plotně bramboračku ze zbylých hub, které se podařilo zachránit.
Slušná porce špenátu s vaječnou omeletou a k tomu kousek panenky. Námět na oběd. Zbytek dostanou čtyřnožci k večeři. Venku jim jistě vytrávilo. Prostor v troubě ani na kamnech žádný, musely se panenky spokojit s rychloverzí opékání. Krátké rande s pánví, potom je vystřídá špenátová omeletka. Než se omeleta opeče, v troubě vepřová pečeně je vezme "na záda" a krátce se dopečou.
(úsporná metoda, jak upéct v jednom pekáči co nejvíc masa - panenky se tam šly jenom krátce ohřát, vepřová pečeně měla celý pekáč jenom pro sebe a panenky jí mohly tak akorát vlézt "na záda")
Než skočí omeletka z pánve na talíř, může se podávat. Statečně se k obědu dostavil můj muž a dokonce si "prý" pochutnal.
Kocour a pes jsou stále neviditelnými jedinci (tentokrát už nejen v kuchyni, ale celém domě). Jejich apetit se dostal na bod mrazu a kdo ví, kdy se jim zase navrátí. Muž mi oznamuje vítězoslavně, že na víkend přijede návštěva (posila). Dojídá, utírá si pot na čele a upřeným nevěřícným pohledem rentgenuje pekáč s králíkem na smetaně. Nemluví, ale já vím, že si přeje být vegetariánem. Jídla kolem hojnost, ale nikdo se nedostavil k večeři (zbabělci!).
Sobota ráno. Odjíždím do Prahy a kocour i pes mi věnují dlouhé leč kradmé pohledy. Dávají si bacha, aby se naše oči nestřetly, ale je zřejmé, že se chtějí utvrdit v tom, v co tajně doufají. Opouští naše trapička dům nebo je to jenom zdání? Doplnila jsem jejich misky o kousky vepřové pečínky a kocourovi přilepšila syrovými jatýrky. Místo vrtění psího ocasu a vrnění kocoura (dle zaběhané domácí etikety) mě probodl skoro nenávistný pohled čtyř očí a miska s jídlem se stala objektem, kterého je třeba se štítit. Hlavou mi bleskla myšlenka, že je vyměním za masožravé květiny nebo rybičky. Muž diplomat a gentleman v jedné osobě se se mnou slušně loučí a když podávám instrukce o tom, kde je co k snědku, ujišťuje mě, že na mandarinkách a jogurtu to přežije. Dokonce mu to i věřím :-) Vycházím ze dveří na čerstvý vzduch a těším se, jak se budu hýčkat pražským povětřím a kuskusem, protože díky sobotnímu semináři
3x kuskus s Michalem Hromasem jsem vytáhla paty z domu. Přeji si mít chvilku hlad a stát se vegetariánem. O pocitu hladu jistě přemýšlí i dva "bývalí" čtyřnozí kamarádi a šklebí se na mě za velkým francouzským oknem do zahrady a čekají, jestli jim udělám tu radost a na chvilku zmízím z jejich dohledu a přestanu konečně řešit jejich roli v celé té ohavné likvidaci MÝCH domácích zásob. Tento neplánovaný velikonoční
MASAkr mi dlouho nezapomenou. Já si slibuji, že v mém domácím mrazáku už nikdy nebude tak těsno a nebudu své členy domácnosti bezcitně týrat neukázněným a nekontrolovatelným vařením masa. Udělala jsem z nich na pár dnů odhodlané hladovkáře.
O báječném semináři 3x kuskus budu referovat v příštím článku už brzy. Mé Velikonoce byly veselé! Já si nemohu stěžovat a doufám, že ani vy. "Mea Culpa", že jsem si nedokázala se svým "mrazákem" vytvořit intimnější vztah. Nebudu k němu chladná, mám totiž strach, že by mi mohl zase připravit horké chvilky. Nyní už ho beru více na vědomí, mám tak trochu z toho všeho černé svědomí :-)
Neumořilo vás to maso? Jestli ne, tak jste hodně stateční ;-) Velikonoční přání jsem nestihla napsat, ale rozhodně bych vám všem přála, aby ty vaše svátky byly o zaječí chloupek lepší :-) Trochu toho zeleného lupení neškodí! Dopřejte si jarně vyladěný talíř, protože přemíra masa je nanic.
(P.S. Nenávidím domácí zásoby!)
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou
kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
Zde hledá