Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Století guláše

28. února 2008 v 23:58 | Šárka |  Maso


Hodina zrození guláše uhodila v momentě, kdy se začalo kořenit sladkou mletou paprikou, tedy na konci 18. století. Gastronomicky vzato, 18. století můžeme pojmenovat stoletím guláše :-)

Guláš je maďarská specialita, která ovládla svět. Objevení mleté papriky odstartovalo celou tuto éru. Ke guláši vždycky patřil kotlík a zásada, že kolik bylo použito masa, tolik se dalo cibule. Vůně maďarské červené papriky se táhla pastvinami každý den. Pastevci (gulyásové) putovali se svými stády na trhy dobytka a neduživá zvířata padla za oběť gulášovému rituálu. Kudy kráčeli pastevci, tudy šla s nimi voňavá stopa guláše. Netrvalo dlouho a guláš se nastěhoval z kotlíků do hrnců bohatších měšťanů a jeho sláva se na konci 19. století šířila z Maďarska ven. Pravý guláš se nikdy nezahušťoval moukou a svou konzistencí byl podobný polévce. Do hrnce k masu se přidávalo též hodně brambor a paprikou se nešetřilo. Pověstná maďarská hrdost učinila z tohoto prostého jídla velmi módní záležitost. Vařil se v nejbohatších domech, kde se servírovalo na honosně prostřené tabule. Gulášem byly všichni nadšeni a právem je to národní pokrm ze všech nejmaďarštější.

K pořádnému guláši patří kotlík, ale v kuchyních našel uplatnění kastrol s pořádnou dosedací plochou. Perkelt, paprikáš a tokáň jsou považovány za gulášové příbuzné. Mnohdy si je vzájemně pleteme. Tady je malý klíč, jak je mezi sebou rozpoznat.

Guláš - o něm víme své, ale postupem doby vzniklo gulášových variací tolik, že ta původní maďarská se u nás vaří asi nejméně. Zde guláš zdomácněl natolik, že si ho neodmyslitelně spojujeme s knedlíkem. Aby masová šťáva na knedlíkách pěkně ulpěla, neodpustíme si jeho pořádné zahuštění (moukou, chlebem). Dokonce je mnoho versí guláše, kde jsme vyřadili i tak zásadní surovinu, jakou je pro Maďara mletá paprika. Guláš přetvořila doba a co kuchař, to jiná receptura. Na guláš má každý svůj vlastní názor a nenechá si ho brát. Když se podíváme na gulášové bratrstvo, tam by se měla pravidla dodržovat.

Perkelt - připravujeme z hovězího i vepřového masa, drůbeže, skopového a výjimkou není ani zvěřina. Maso krájíme na velké kostky. Perkelt má více omáčky než tokáň.

Tokáň - maso krájíme na tenké proužky, tokáň nemá omáčku, ale jen malé množství šťávy. Zde by měla chybět mletá paprika (nebo jí dáváme menší množství než málo :-) Kořeníme černým pepřem a majoránkou (toto koření zase nemá co pohledávat v perkeltu a paprikáši). Známý je tokáň pepřový, podlívaný bílým vínem, kdy výsledkem je hustá hnědá omáčka, zjemněná malým množstvím rajského protlaku. Pravlastí tokáně je Sedmihradsko (historické území v severozápadním Rumunsku). Právě v Sedmihradsku vznikla již v 16. století první maďarská kuchařská kniha, která zásadně zušlechtila maďarskou kuchyni. Obsahovala prý 900 receptur a zásady dobré kultury stolování.

Paprikáš - v paprikáši je navzdory jménu méně papriky než v perkeltu a zjemňujeme ho kysanou smetanou. Paprikáš se s oblibou připravuje z libového masa telecího, drůbežího.

Když to shrneme, máme z toho pěkný guláš :-) Aby se to nepletlo, připravila jsem recept na pravý maďarský telecí paprikáš. Celé jeho tajemství začíná výraznou chutí sladké mleté papriky. Stačí jí jenom špetka, ale vezměte tu nejlepší a nejvoňavější, která se ve vašem okolí vyskytuje. Rozhodně ne vyčpělý exemplář. Potom už to nejsou žádné triky a paprikáš se vám dozajista povede.

Telecí paprikáš (Borjúpaprikás)
  • ¾ kg telecího masa
  • 1 menší cibule
  • olej (tradičně sádlo)
  • lžička sladké mleté papriky
  • 2 čerstvé papriky
  • 1 rajče
  • zakysaná smetana
  • sůl

Maso nakrájíme na větší kostky. Cibuli nasekáme nadrobno a osmahneme na oleji dozlatova. Přidáme mletou červenou papriku a ihned zalijeme malým šálkem vody. Necháme přejít varem a přidáme syrové maso (to je záměr, aby se křehké telecí maso nevysušilo). Osolíme a za pravidelného míchání dusíme tak, aby se šťáva zvolna vydusila na tuk. I když podléváme malým množstvím "zavrženíhodné" vody, vytvoříme jemný vývar plný vůně křehkého telecího masa. Určitě by bylo chybou použít v tomto případě masoxovou kostku či silný vývar hovězí. Připravili bychom se o jedinečnou jemnost chutí, pro které je právě toto maso vyhledávané. Ostatně nevaříme přeci guláš, ale jemný paprikáš.
Když se šťáva vydusí na tuk, zalijeme zase šálkem vody. Maso nesmí být ve šťávě utopené, ale musí mu stále vykukovat růžky. Když maso měkne, přidáme proužky papriky a pokrájené rajče. Papriky doporučuji předem osmahnout na olivovém oleji. Nesebere nám to moc času a chuť je prvotřídní. Z papriky vymáčkneme tímto způsobem její hrdou duši, paprika se nám odmění a rozvoní se do celé své krásy.

Paprikáš není třeba zahušťovat moukou a kysanou smetanu je nejlépe do paprikáše vpravit až na talíři. Kopeček bílé smetanové čepice bude na paprikové omáčce lahodit oku. Podávejte s čím chcete. Maďar by volil noky, já zvolila rýži, mnozí radí křupavé pečivo - nejlépe ještě horké české rohlíky, polovina z nás by upřednostnila možná knedlíky.


Dejte si co chcete, ale vzpomeňte si při tom alespoň na maďarský čardáš, ať si uvědomíte, že jíte velmi temperamentní jídlo, které se zapsalo do gastronomických skvostů maďarské kuchyně. Je důležité dodržovat správné zásady pro přípravu telecího masa, které má svá kuchařská úskalí. Věřím, že se vám ten váš paprikáš podaří (o guláši nepochybuji, ten má každý Čech v malíku - už od dob Švejka). Paprikáš není neznámý pojem ani v kuchyni staročeské a bývá označován jako "telecí paprika" čili telecí na paprice.
Dobrou chuť :-) Decentní degustační porce je u guláše naprosto nevhodná, proto jsem volila způsob servírování a velikost porcí, kdy u guláše (perkeltu, paprikáše) můžeme zůstat trochu déle. Nad dobře udělaným maďarským jídlem se člověk nenudí.
Guláš umí podněcovat ohnivou debatu, tak jsem dostala nápad, jak se vyvarovat gulášovému fiasku v praxi :-) Vaříte-li maďarský guláš, nikdy mu tak neříkejte. Vyberte si hodně exotický název, např. usurijský guláš a okořeňte ho historkou, že recept jste vymámili od místního domorodce, na kterého jste někdy a někde narazili. Nikdy se vám nestane, že takový guláš bude podroben kritice. Nikdo přeci neví, co do pravého usurijského guláše patří :-) Guláš je maďarská hrdost a každému Maďarovi sakra záleží na tom, jak se má správný guláš připravovat. S odvahou do guláše, ať už je jakýkoli :-) Maďarskou tradiční kuchyni ovšem stojí za to vzít vážně! Je jedinečná a proto je víc než důležité v tomto případě zachovat tradiční receptury s použitím kvalitních surovin, které lze těžko něčím nahradit (mám na mysli kvalitní papriku / ve stavu syrovém i mletém). Ta je naprosto nezastupitelná. V Maďarsku je to koření číslo 1.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 7:15 | Reagovat

Teď jste mi udeřila na citlivou strunku. Jaký máte zdroj, že po vás chce abyste dávala mletou papriku už na začátku dušení?

2 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 8:16 | Reagovat

rachad :-)

Culinaria Maďarsko & další kuchařské knihy o maďarské kuchyni to tak prezentují. Možnost přidat papriku až na samý závěr dušení je někde též doporučována. Vařím toto jídlo podle rodinné tradice právě takto a kořeny receptu jsou v Maďarsku (paňmáma byla Maďarka a vařit uměla báječně :-) To jsou úskalí receptur, kdy se k dobrému výsledku dobereme použitím trochu odlišných technologií.

3 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 8:27 | Reagovat

Culinarii Maďarsko mám, ale vlastně jsem podle ní nikdy nevařil.Mým "učitelem" byl Károl Gundel a byl zarytým zastáncem kvalitního vepřového sádla namísto oleje(což je v Maďarsku bez problémů) a jemně mletou papriku dával právě až nakonec, kdy se doslova rozpustí na hladině paprikáše. Má potom úžasnou barvu ohně, chuť i vůni.  V době kdy jsem byl v Egeru jsem ještě pochytil jeden zlepšovák a to že místo mleté papriky, kterou jídlo korunovali až na závěr dávali do základu pokrájenou čerstvou papriku zároveň s cibulí. Paprika se opekla, podusila a v připravovaném jídle úplně vytratila, zůstala jen ta skvělá chuť.

4 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 8:28 | Reagovat

Maďarsko je evropský kulinární ráj. Takový úžasný vztah k surovinám a k jídlu i k pití jsem už nikdy nikde neviděl!

5 Bali Bali | Web | 29. února 2008 v 8:30 | Reagovat

jojo, taky mi tam moc chutná.

Papriku taky přidávám na začátku ;-)

6 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 8:38 | Reagovat

Ono se to tak samozřejmě dá dělat s paprikou kterou máme u nás k dispozici, ale když jsem měl k dispozici maďarskou velejemnou papriku, přílišná teplota v základu ji mohla zničit. Samozřejmě to není žádné dogma. Někdo dával část na začátku a ještě na konci (podobně jako Indové, kteří dávají koření na začátku a protože delší úpravou ztratí část svého aroma, nakonec totéž koření nasucho opraží a posypou s ním jídlo při podávání) Hlavně aby to bylo dobrý!!

7 pixy pixy | E-mail | 29. února 2008 v 9:49 | Reagovat

Vidím, že guláš v tom opravdu je, když se všechny fotky u toho paprikáše jmenují "teleci_perkelt" 1 až 4... :-)

Jinak papriku vřele doporučuju od Antonína. Jednak "maďarská sladká" je skvostná, ale rozhodně za hřích stojí jejich vyhlášená "uzená paprika" - http://www.koreni.cz/detail.php?pid=323 ... Do guláše dávám sladká:uzená asi tak 2:1 a ta vůně, ta by jednoho zabila...

Paprika je jedno z mála koření, kde si opravdu pečlivě vybírám. U ní kvalita hraje obrovskou roli a různé papriky můžou chutnat úplně jinak. A když srovnám tu od Antonína s nějakou "obyčejnou" ze supermarketu, je to rozdíl obrovský. V barvě, ve vůni, v chuti... Kmín, celý pepř nebo sušený česnek jsou v zásadě stejně dobré jakékoli. Ale s paprikou a sušenými bylinkami (bazalka, máta, šalvěj atd.) už jsem mockrát šlápnul vedle a dneska než bych si koupil něco kdovíjakého v Tesku, raději se bez toho koření nějakou dobu obejdu a počkám si, než mi dorazí voňavý balíček z koreni.cz .... :-)

8 pixy pixy | E-mail | 29. února 2008 v 9:54 | Reagovat

ad [3] rachad > možná to pak tak intenzivně voní a chutná právě proto, že se nerozpustí (protože jak známo, paprika se nerozpouští ve vodě, ale jen v tuku). Pak to musí být opravdu DOBRÁ paprika, aby si s ní tohle člověk mohl dovolit.

Nicméně u pravého maďarského guláše (v kotlíku) si to dokážu dost dobře představit. U hutného českého "hospodského" ale ne. Ten musí mít pořádný silný základ s kmínem, mletým černým pepřem, česnekem a paprikou. Tam ta paprika patří dospod a od začátku. :-)

9 Lásková Lásková | 29. února 2008 v 11:45 | Reagovat

Dobrý den, zase se Vám povedlo něco moc dobrého:-)) Mám pro dobrý gulášek přímo slabost, navíc pocházím ze Slovenska, kde je vliv maďarské kuchyně dost silný. Faktem je, že snad každý má ten svůj recept, na který přísahá, ale základem jako u všeho musí být čerstvé a kvalitní suroviny a koření, a pak trpělivost, neboť dobrý gulášek se nedá uspěchat, nebo (nedej bože) vařit v papiňáku.

Zdravím a těším se na další dobroty.

10 Falka Falka | E-mail | 29. února 2008 v 12:03 | Reagovat

mňam, jako přílohu k tomuhle volím halušky, spatzle nebo chlupaté knedlíky :-) Zkrátka něco malého, co se dá jíst lžící :-)

11 Alena Alena | Web | 29. února 2008 v 12:58 | Reagovat

Takové jídla já zbožňuji. A rýže k tomu, je skvělá volba. Ač jsem po obědě, sbíhají si mně sliny. Opět moc pěkný recept.

12 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 13:15 | Reagovat

8 pixy: Nevýhodou řetězců je že se na tu papriku nemůžete ani podívat ani přičichnout... Potom koupíte "mletý cihly"jedna báseň. Tahle velmi jemně mletá paprika se skutečně na glancu guláše rozplyne a jako kdyby v tu chvíli chytil plamenem! to je barva jako když vychází sluníčko. Navíc v Čechách se razila teorie "přepálené cibule" kvůli barvě. Pokud cibuli osmažíte dozlatova a guláš dusíte na nízkém základu(ve vlastní šťávě) a občas trochu podlijete, získáte zajímavý odstín tmavě červené barvy, kterou paprika vyloženě rozsvítí. Žádný takový to tmavě hnědý. lehce nahořklý (po připálené cibuli)UHO. To je tak na pálení žáhy. Možná by nebylo od věci dát k lepšímu maďarské dělení mleté papriky aby všichni věděli co hledat. Dnes už se dá sehnat lecos. BTW uzená paprika je úžasná věc. Než jsem na ni přišel, vždycky jsem si schovával na mrazák kůže z uzeného bůčku a kolínek na kotlíkový guláš. Nožičky a kolínko mají schopnost zahustit guláš(želírují) a hezky ho ovonět.

13 Jirka Jirka | 29. února 2008 v 13:55 | Reagovat

Dovolte mi male rypnuti  :-)

Maso bych opekl a nevkladal do variciho zakladu.

Nebojte se pouzit casti kolen, nebo nozicek z daneho druhu masa. Vyvarene kosti a klouby zajisti nejen hustejsi konsistenci, ale hlavne bajecnou chut. Pokud nemate k disposici, tak doporucuji podlevat horkym vyvarem, ne vodou.Pouzivam i "paraty" ze slepic, nebo kohoutu. Dodaji zvlastni smrnc, nez treba jen stehna. Nemate li moznost zakoupeni ocistene drubeze v celku, podivejte se po "paratech"v Asia shopu. Je to i sranda pri servirovani, kdyz polozite kotel doprostred stolu.

O sadle jiz byla rec a papriku je opravdu lepsi rozdelit na dve casti.

S cibuli bych to take neprehanel, gulas je pak zbytecne sladky a hodne cibule drazdi. Gulase jsou hlavne o chuti a kombinaci ruznych druhu mas s paprikou. Tedy pokud se chceme drzet puvodni receptury. Jinak kreativite se meze nekladou, ale pak by mel byt v nazvu jidla dodatek...treba 'gulas podle....'.

Kdyz jsem naposledy pachal gulas, tak jsem jako prilohu upekl polotmavy chleb s krustou z hrubozrne soli jemne ochuceny angl. slaninou, opekl jako topinky a potrel cesnekem s par listky cerstve majoranky. Opecene italske Gnocchi take nejsou spatne...kdyz nestihate.

Mate prima stranky. Mejte se hezky Jirka.

14 Jirka Jirka | 29. února 2008 v 13:58 | Reagovat

:-)) no, koukam, ze uz rachad napsal neco podobneho.

Nevadi, aspon to mate z vice zdroju.

15 burmajones burmajones | E-mail | 29. února 2008 v 15:20 | Reagovat

pixy míš recht.taky si tam kupuji papriku a ta uzená je bomba bombovatá

16 Major Milčák Major Milčák | E-mail | 29. února 2008 v 16:44 | Reagovat

Guláš je úžasné téma, pilíř kuchyně. Měla bych jen připomínku k dávkování mleté papriky. V tom postupuju podle Maďarské kuchařky od Ilonky Hermannové z roku 1989 a na cca 500 g masa dávám celou lžíci papriky sladké mleté a ještě trochu pálivé.

Papriku bych určitě přidávala do guláše hned na začátku. Při pozdějším přidání by se jí podle mě ochutila jen šťáva, ale maso ne. To by se dusilo jenom ve slané vodě s kmínem, česnekem a cibulí.

Jinak díky za tip na koření u Antonína, určitě si tam papriku objednám.  Až doteď jsem používala tu od Kotányiho a byla jsem s ní spokojená, ale chci svoje výtvory ještě zlepšovat :-).

A poslední věc: K dobře odleželému guláši mám nejradši brambory, které si neesteticky rozmačkám do šťávy.

17 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 19:26 | Reagovat

Díky za gulášové zamyšlení všem zúčastněným a díky za temperamentní debatu :-) Temperament k Maďarsku patří zrovna tak, jako paprika do guláše :-)

rachad:

Kvalitní vepřové sádlo je opravdu nedostatkovou surovinou možná v 9ti z 10ti současných domácností :-) Pokud jsem nezmínila, že právě tak se to v Maďarsku dělá, tak je to chyba. Pokud se vrátím k tomuto receptu, tak se telecí maso sešlo bohužel jenom s kvalitním olejem, tak jsem ho použila - na sádle vařím opravdu jen výjimečně. Nakonec použité libové TELECÍ maso to jistě s přihlédnutím ke kalorické hodnotě ustálo bez nactiutrhání :-) Telecí maso se vaří docela krátce, tak ani varem paprika neutrpěla. K té paprice musím říct, že pravdu určitě máte, ale pokud se paprika nepřesmaží, ale jen lehce nahřeje a potom zalije, neubere pokrmu na chuti. Určitě je dobrý způsob ještě přidat na samý závěr pro tu neopakovatelnou vůni! O tom není pochyb. V receptu uvádím "přidáme mletou červenou papriku a ihned zalijeme vodou", paprika to vydržela a díky této šetrné proceduře neměla čas zhořknout. Károl Gundel je maďarské kuchyně bůh :-))) Jemu se musí věřit každé slovo! Tento argument beru :-)

Ještě k té paprice: spotřebovala jsem úžasnou poslední špetku nakoupenou na orientálním bazaru, žádná jiná tak skvěle nevoněla a neměla tak ohnivou barvu. Je třeba doplnit zásoby :-)

18 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 19:29 | Reagovat

pixy :-)

Pojmenování fotografií jasně demonstruje, že jsem měla z toho všeho v hlavě už pořádný guláš :-) Myslela jsem si, že si toho nikdo nevšimne. Všechno se má dělat pořádně, tak příště se na to budu trochu víc soustředit :-)

19 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 19:41 | Reagovat

Jirka :-)

Díky za prima gulášové rady :-) Já musím jenom zdůraznit, že článek je zamyšlení nad gulášem, ale receptura na telecí paprikáš je trochu něco jiného a tak se u tohoto masa doporučuje i úprava, kdy se kostky masa do základu paprikáše neopékají (viz. zásady správné úpravy telecího masa, které je trochu choulostivější). Recept na guláš nemá smysl zmiňovat, protože guláš je fenomén a má skutečně tisíce versí. Díky za komentář i za rýpnutí :-)

Recept na guláš může být i velmi netradiční a tady je jeden, který je toho příkladem:

Guláš podle exprezidenta Václava Havla:

1. Čtvrt kila nebo trochu více uzeného bůčku nakrájet na drobné kostičky, hodit do většího hrnce a prudce škvařit.

2. Asi kilo nakrájené cibule hodit do takto připraveného tuku, míchat a vyčkat, až bude sklovitě zlatá.

3. Pak do hrnce hodit kilo na kousky nakrájené pravé hovězí kližky, zamíchat, chvilku nechat nepodlité, pak začít podlévat pouze červeným vínem. Nastává nejdůležitější fáze, to jest samo vaření guláše. Hotov je, až je kližka zcela měkká, leč nerozpadá se, tedy asi po půl hodině či po hodině, podle toho, jak silný je plamen. Čím pomaleji se to vaří, tím je guláš lepší.

4. Asi deset minut před koncem vaření přihodit jednu nadrobno nakřájenou chlebovou kůrku a jednu nastrouhanou menší bramboru (obé na zahuštění), jednu nadrobno nakrájenou uzenou klobásu a jednu kávovou lžičku hladké mouky (na otevření chutí).

5. Paralelně možno na velké pánvi vyrábět ochucovací kašičku. Dělá se takto: na rozpálený olej se hodí nejprve nadrobno nakrájená či nastrouhaná mrkev a trochu podobně připravené petržele a celeru. 6. Když to je víceméně usmaženo, přihodí se další ingredience: sůl, hodně červené sladké papriky, přiměřené množství (nikoli příliš malé) rozdrcených pálivých papriček či jiného ostrého koření, rozdrcený pepř a hlavně jalovec (!), majoránka, nějaké další zelené bylinky, polévková lžíce rybízového jamu, dost nastrouhané citrónové kůry, lžička kečupu, případně další koření dle vlastního výběru. To vše dohromady se několik málo minut za stálého míchání smaží na oleji, čímž se otevřou všechny chutě a splynou s olejem.

7. Obsah pánve se pak vhodí do hrnce s gulášem, dvě minuty se to na mírném ohni intenzivně míchá, pak se guláš odstaví a nechá chladnout.

8. Když je úplně studený, zamíchá se do něj jedna ušlehaná šlehačka.

Den se to nechá odpočívat a druhý den (ohřáté) se to jí.

... tato poměrně známá receptura podráždila mnoho milovníků guláše, ale faktem zůstává, že jsme experiment provedli a výsledná chuť byla překvapivě dobrá :-)

20 Orange Orange | 29. února 2008 v 19:42 | Reagovat

Jirka: jenže tele nemá žádné pařátky... jinak Šárko, trefila ses do mého zítřejšího plánu na oběd :-), jen mne mrzí, že právě papriku nemám nic moc... mňam.

21 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 19:47 | Reagovat

Bali, Lásková, Falka, Alena :-)

Faktem zůstává, že guláš je chlapská doména. S tím gulášovým kotlíkem si začli oni, tak bych jim tu zodpovědnost nechala :-) Každý chlap, který umí vařit, je rázem přitažlivějši. Je vidět, že o vaření toho vědí fakt dost. Některé rady zde nejsou rozhodně k zahození. Díky :-)

22 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 19:54 | Reagovat

Major Milčák :-)

Brambory ke guláši jsou mírně extravagantní, ale znám to naprosto dokonale, protože můj otec si ke guláši dává vařené brambory skoro vždycky :-) Papriku od Antonína si musím objednat taky, když se tu na ni pěje taková chvála. Jsem zvědavá, zda v chuti a vůni předčí tu fantastickou z trhu, kterou jsem si v létě přivezla z cest jako suvenýr. Do guláše dávám taky hodně mleté papriky, ale k paprikáši z telecího masa přistupuji s menší špetkou. Ono je to stejně jedno :-) Guláš je prostě fenomén a ať či tak, když se vaří s láskou, vždycky vyjde veledílo, po kterém se jenom zapráší.

23 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 19:59 | Reagovat

Orange :-)

Začala jsem u guláše a skončila u paprikáše :-) Mohla jsem očekávat malá nedorozumnění, ale k maďarské kuchyni ohnivá paprika i debata patří, tak je fajn, že ten guláš probereme důkladně ze všech stran. Jo jo, na paprice sakra záleží. Ono to koření je pilířem dobré kuchyně všude na světě. Na lov dobré papriky se taky musím vydat ;-)

24 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 20:10 | Reagovat

17:Už jen při pohledu na obrázky je mi jasné že autorka ví co dělá a výsledek musel být vynikající! Ale jak jste zmínila, dušená masa na způsob guláše - to je obor. Maďarské festivaly ve vaření jsou toho důkazem. Jejich halazsle  a gulášové olympiády jsou fantastické. Tak jsem si jen trochu přisadil. Miluju vaření v kotlíku...Už aby bylo hezky!

25 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 20:21 | Reagovat

rachad :-)

Všechny připomínky naprosto beru! Z toho se člověk hodně dozví a každá kritika je víc než prospěšná :-) Ze všech připomínek je mi jasné, že komentuje někdo, kdo "sakra dobře" ví, co říká! Co takhle dát šanci novému foodblogu? Všechny připomínky a komentáře, které po sobě zanechává "rachad" by už vydaly na víc než pár zajímavých článků a nejsem sama, kdo je rád čte. Láska k vaření z toho tryská ;-)

26 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 20:22 | Reagovat

25 Pracuju na tom. Rád vás tam brzy uvítám!

27 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 20:23 | Reagovat

A v žádném případě nešlo o kritiku! Jen příspěvky k tématu :-)

28 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 20:34 | Reagovat

rachad :-)

Pochopila jsem! A jsem ráda za bezva rady :-) Kritice se taky nebráním - o správné přípravě jídla se od nepaměti diskutuje a to je právě to vzrušující, co nás přitahuje.

Na tu premiéru se moc těším :-) Jistě tam bude hodně chutí a vůní arabského světa a to mě velmi zajímá!

29 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 21:32 | Reagovat

;-)

30 rachad rachad | E-mail | 29. února 2008 v 21:33 | Reagovat

Aha - takže přeci jen tam někdo infiltroval!

31 Šárka Šárka | E-mail | 29. února 2008 v 23:03 | Reagovat

;-)

32 evča evča | 1. března 2008 v 16:18 | Reagovat

I u nás doma má guláš taky místo na výsluní.  Podle mě patří k zánlivě prostým jídlům, který je ovšem potřeba vycizelovat mnoha pokusy. :-)

Na klasický hovězí používám dobré sádlo, kližku ( pokud možno přední!).  Kvalitní paprika je samozřejmost ( u nás v Brně Koření U Sindibáda, kde mají i tu uzenou). Větší část papriky osmažím a dávám na začátku, zbytek prohřátý v tuku  úplně na konci.  Pomalá a trpělivá příprava zaručuje skvělý kulinářský zážitek, ač je to "obyčejný" guláš.  A zásadně ho připravuji  den  ( klidně i dva ) předem!

33 Jenoféfa Jenoféfa | 1. března 2008 v 16:44 | Reagovat

Tak já jsem pod obojí - většina papriky na začátku a na závěr nasypu zbytek papriky v trošce rozehřátého sádla či oleje (ne příliš přehřátého, aby se paprika nespálila), aby se trochu zpěnila, a pak obsah rendlíčku vliji na povrch již hotového guláše (používám i u dršťkové polévky apod.), zaprská, zasyčí a utvoří na povrchu krásné paprikové "zrcadlo". Jo, a pokud někdo touží po maďarské originál paprice, znáte tuto adresu: http://paprika.panavis.cz/?p=productsList ?

34 Michal Michal | E-mail | 1. března 2008 v 18:39 | Reagovat

Šárko, mám z toho radost. Vy víte co myslím. Michal.

35 bernardi bernardi | Web | 1. března 2008 v 23:40 | Reagovat

Nemůžu si pomoci, ale voní to až sem ke mě . . úžasný

36 Jirka Jirka | 2. března 2008 v 15:05 | Reagovat

20-Orange:

.."Nebojte se pouzit casti kolen, nebo nozicek z daneho druhu masa."

Dopisuji pro vas: ......z daneho druhu masa, ze ktereho gulas, paprikas etc. pripravujete.

:-)

37 sigrid sigrid | E-mail | 2. března 2008 v 21:35 | Reagovat

Milá Šárko, díky za inspiraci. Přijede maminka, je už hodně stará a jídlu moc nedá, ale paprikáš jí vždycky chutná. Přiznávám, že u nás je to vetšinou "Paprikahuhn" se sladkou smetanou (a bez čerstvé papriky i rajčat) a k němu "Nockerli". Ale ten Váš se mi moc líbí. Určitě vyzkouším až se zas potkám s kouskem telecího. Jak jsem tak pozorovala tu krásnou fotku, musel by být moc dobrý i s tarhoňou.

38 Yva Yva | Web | 3. března 2008 v 0:11 | Reagovat

Šárko, co dodat? Všichni to tu už řekli přede mnou. Krásné fotky, ze kterých je tu vůni přímo cítit! (A jé, Tys mě potěšila -- já taky nezahušťuji! :o)

Falka a Sigrid: hlasuji pro špecle-halušky-tarhoňu ;o)

39 Šárka Šárka | E-mail | 3. března 2008 v 10:07 | Reagovat

evča & Jenoféfa :-)

Díky za domácí rady mistrovsky gulášové :-) Protože mi zásoba dobré papriky došla, jdu objednávat pohodlnou cestou internetovou.

40 Šárka Šárka | E-mail | 3. března 2008 v 10:07 | Reagovat

Michal :-) s tou radostí jsme dva

41 Šárka Šárka | E-mail | 3. března 2008 v 10:15 | Reagovat

bernardi :-)

Taky se nechávám ovlivnit fotografiemi a vůně si umím náležitě dokreslit

42 Šárka Šárka | E-mail | 3. března 2008 v 10:25 | Reagovat

sigrid :-)

Kuře na paprice je velmi inspirativní pokrm. Říkám si, jak je možné, že jsem ho tak dlouho nepřipravovala? To budu muset rozhodně napravit a v tomto případě je dobrý houskový knedlík nezbytností :-) ... nebo Nockerli? :-) Obojí se dá s klidným srdcem doporučit!

43 Šárka Šárka | E-mail | 3. března 2008 v 10:38 | Reagovat

Yva :-)

Já hlasuji pro knedle-špecle-halušky-tarhoňu-nockerli. Ke guláši i kus dobrého chleba chutná královsky ;-) To nemluvím o výtečném pečivu, které je čerstvě upečené u tebe na webu :o)

Rozhodně by se nemělo zapomenout na vhodný nápoj. Ke guláši dát si orosenou sklenku piva, nebude jistě chyba :-)

44 DědaLebeda DědaLebeda | E-mail | 3. března 2008 v 13:29 | Reagovat

Krásný...vkusně umístěný...klobouček, šibalské mrknutí očka, na pivku viditelné utíkání bublinek .... to je přivítání na Tvém blogu. SUPER - nádhera ve všem.Obrázky které ladí oku, receptů plná náruč, tady se asi chybička nenajde.

Moc držím palce Šárko.Jen tak dál .....rád se zde zastavím a díky osudu že jsem Tvůj blog objevil.                DL.

45 Šárka Šárka | E-mail | 3. března 2008 v 14:29 | Reagovat

Děda Lebeda :-)

Díky za noblesní komentář a galantní poklonu. Bez dobrého jídla by byl život nudný, tak jsem ráda, že tě mé stránky potěšily. Zdraví Šárka ;-)

46 Kolíček Kolíček | Web | 4. března 2008 v 0:43 | Reagovat

Dnes jsem si dal guláš v jedné vyhlášené brněnské restauraci (Česká ulice) a zdaleka nedosahoval kvalit výše uvedených. Masa poskrovnu a omáčka tak zahuštěná, že by zasytila všechny (tři) mé "spolustrávníky" :o)

47 Šárka Šárka | E-mail | 4. března 2008 v 7:42 | Reagovat

Kolíček :-)

Je vidět, že jsme si ten maďarský originál přetvořili k obrazu svému :o) Tento "brněnský gulášový jev" není pouze lokální záležitost, ale rozšířil se do všech koutů naší země. Nezbývá nic jiného, než vzít guláš do svých rukou a uvařit si ho dle tradičních postupů doma ;-) Podobný jev jsem zažila v restauraci Masné krámy v Českých Budějovicích - kuchař asi neměl svůj nejlepší den.

Věřím tomu, že "někde" se vynikající guláš vaří, ale častěji se člověk potká s nepovedeným exemplářem.

48 rachad rachad | E-mail | 4. března 2008 v 9:07 | Reagovat

46:Kolíček   jj Češi to jsou omáčkáři! Na hotovkách se počítalo cca 120g masa v syrovém stavu na porci, ale na talíř muselo aspoň 2,5dcl husté omáčky - minimálně! V Maďarsku jsem zažil šok, když mi první den přinesli gulášek jako první chod v servírovacím kotlíku a byla to vpodstatě polévka, ale tak stašně dobrá, že jsem nedokázal přestat jíst, dokud nezmizela a potom už jsem skoro neměl místo na další dobroty, nemluvě o kaštanovém krému na závěr. Tam bylo krásně!

49 rachad rachad | E-mail | 5. března 2008 v 10:58 | Reagovat

Tak se musím OMLUVIT!! Práve jsem nalistoval kuchařku z roku 1958 od Károla Gundela lektorovanou Vilémem Vrabcem a skutečně tam vrhá papriku do základu. Zřejmě mi to splynulo s radami a tipy maďarských kuchařů. Ono těch přístupů, fíglů a vychytávek je moc a moc...

50 Šárka Šárka | E-mail | 5. března 2008 v 17:02 | Reagovat

rachad :-)

V každém případě se na mletou papriku musí citlivě. (Povídat o guláši a potom tam šoupnout recept na paprikáš nebyl ode mě dobrý nápad - paprikáš z telecího masa je vlastně dušené maso v paprikové šťávě a tak ta fáze osmahnutí masa mnohým chyběla). Maďarská kuchyně má šmrnc a každá rada je drahá. Díky za ně :-)

Oproti mleté paprice snese paprika čerstvá vyloženě hrubé zacházení :-) Opékat na suché plotýnce tak dlouho, až slupke chytne černé puchýřky a oloupat. Rázem se z papriky stane neuvěřitelná dobrota, s kterou se dá podnikat mnoho věcí. Osolit, pokapat olejem a už v této fázi je to božská mana. Když jde o papriky, nejsem nikdy líná si s nimi v kuchyni pohrát. Takových receptů a rad není nikdy dost. Díky za každou "dobrou odbornou" radu!

51 rachad rachad | E-mail | 5. března 2008 v 18:03 | Reagovat

50 - Šárka: Když mluvíme o pečení paprik, dostali jste po seminářích na "Kuchaři roku" receptury? A jsou k něčemu?

52 Šárka Šárka | E-mail | 5. března 2008 v 23:32 | Reagovat

51 - rachad: Báječné! (jak seminář, tak receptury). Už se zásobuji  správnými surovinami a rozhodně vyzkouším. Protože mám moc ráda lilky, začnu zkoušet z této strany. Díky semináři jsem znovu vytáhla ze své knihovny "Kuchyni palestinských Arabů" od Eleonor Saleh a konečně ji pořádně pochopím v praxi.

53 rachad rachad | E-mail | 6. března 2008 v 8:31 | Reagovat

52: Nejlepší arabská kuchařka v češtině co znám! Mimo Židovské kuchyně od Claudie Roden - samozřejmě. Ale byla to dřina jí sehnat. Škoda že se zaměřila jen na Palestinu.

54 Šárka Šárka | E-mail | 6. března 2008 v 10:05 | Reagovat

53: Mému maniakálnímu nadšení z dobrých kuchařských knih neunikla ani Židovská kuchyně od Claudie Roden a tak se mnou tato kniha bydlí taky :-) Zatím ji nadšeně pročítám a obdivuji autorku, že dokázala dát do jednoho celku více než 800 receptur a k tomu to nádherné historické pozadí - kniha je úchvatná a absence barevných fotografií nepůsobí strádajícím dojmem. Je to jedna z nejlepších kuchařských knih vůbec. Každý kdo ji vlastní mi musí dát za pravdu. Výbavu mám slušnou: nyní už zbývá to nejtěžší, tj. praktické zkušenosti ;-) Na chuť některých receptur jsem opravdu moc zvědavá.

55 rachad rachad | E-mail | 6. března 2008 v 10:41 | Reagovat

54: V čem tuhle paní obdivuji a uctívám (mám od ní dvě kuchařky) je že slepě nepřebírá jakékoliv verze původních receptů, jako je to k vidění právě na internetu. Jde po původu, používá buď přesné překlady, nebo vůbec - zkrátka je seriózní. Na její recepty je spolehnutí.  I když občas vynáší do nebes židovská jídla, která by patrně zbytek populace neoslnila :-) Ale to už je ta tradice. Sefardskou kuchyň má pozoruhodně zpracovanou.

56 Šárka Šárka | E-mail | 6. března 2008 v 11:53 | Reagovat

55: Díky ní objevuji nepoznané a její ojedinělý přístup je opravdu cítit z každé řádky. Takhle si představuji pořádnou kuchařskou knihu :-) Fakta, praxe, zkušenosti a píle autorky podat opravdu ten nejvěrohodnější obraz. Ne vždy platí, že na "recepty je spolehnutí", ale v tomto případě to přímo cítím, že to nemůže být jinak. Chce to sebrat odvahu a zkoušet. Tohle je přesně ta kniha, která patří do kuchyně! Dobře ji uložit do knihovny je škoda :-)

57 rachad rachad | E-mail | 6. března 2008 v 12:12 | Reagovat

56 :-) Taky už je pěkně odrbaná! Ještě že se navzdory svým kvalitám dostala do Levných knih! Z praxe doporučuji ještě knihy vzešlé z restaurace Casa Moro, k dostání na amazonu.co.uk  Takovou restauraci mít tady tak v ní bydlím!!

http://www.moro.co.uk/moro/restaurant/default.asp

58 Šárka Šárka | E-mail | 6. března 2008 v 13:28 | Reagovat

57 :-) Díky za dobrý tip. Já se znovu narodit, tak neberu vaření jenom jako velké hobby, ale nechám se klidně "kuchařsky celoživotně zdeformovat" :-) Málokterá práce je tak kreativní.

Ekonomii a marketing bych klidně pověsila na hřebík.

Tu knihu jsem v Levných knihách koupila taky, ale myslím si, že do levného zboží by patřit neměla.

59 rachad rachad | E-mail | 6. března 2008 v 14:00 | Reagovat

58: Ale měla :-)) Znovu bych už nechtěl platit tolik peněz. Nicméně kuchařina je kreativní až od určité úrovně a pokud má člověka slušně uživit, musí válet především ekonomii a marketing :-))

60 Šárka Šárka | E-mail | 6. března 2008 v 14:09 | Reagovat

59 :-) Vždy a všude platí mé oblíbené motto: "Štěstí přeje připraveným" :-))

61 Pavel Pavel | E-mail | 11. února 2009 v 13:07 | Reagovat

Náhodou jsem k Vám zabloudil-krásná diskuze..

Tak chci taky málo přispět.U nás v řeznictví prodávají vykoštěná vepř.kolena.Odstraním sádlo,nakrájím napříč délky masa.Obrané sádlo a trochu pokrájené slaniny(může být uz.bůček,špek) lehce vyškvařím poř.přidám ještě sádlo.Do této směsi přidám maso prudce opeču,ztlumím oheň promíchám a zakryju.Asi po 8-min.přisypu hodně ml.papriky a přidám nakrájenou cibuli.Opět zakryji a 5-10min-dle množství- dusím.Poté přidám nakrájenou zelenou papriku(2ks) a na drobno nakrájené rajčata(2ks)a jednu nožičku dobré klobásy nakrájenou na půlkolečka.Přisypu vegetu nebo dám bujon a přidám 2 chili papričky a okořením zabíjačkovým kořením.Dusím do změknutí masa a potom guláš už odkrytý vydusim.Za tu dobu se paprika a rajče rozvaří a tak tento guláš zahustí.Dochutím příp.dosolím,protože klobása i vegeta solí a je třeba s tím počítat.

Samozřejmě lze použít i hovězí kližku.

Dobrou chuť!

62 DolceVita DolceVita | E-mail | Web | 11. února 2009 v 18:47 | Reagovat

61 - Pavel

Vykoštěná vepřová kolínka, to už se sežene opravdu jen v dobrém řeznictví, kde řezníkovi nepřijde jako ztráta času nabrousit nůž a vykošťovat. Řeznické krámky jsou vůbec nejlepší, jen už jich je všude po hříchu málo. Když mohu, tak k řezníkovi s velkou chutí zajdu. Recept zní zajímavě a umím si představit, že tenhle poctivý guláš je výtečný! K tomu dobře vychlazené pivko, to nesmí chybět. Díky za komentář s pěkným receptem na guláš :-)

63 Muminnek Muminnek | 29. května 2009 v 14:07 | Reagovat

A jsem zase u Šárky :) - tentokrát jsem hledala zkušenosti s uzenou paprikou a příspěvek č. 7 od Pixy je přesně to, v co jsem doufala že najdu. Taky jsem propadla koření od Antonína a i když Pixy píše, že u obyčejného koření je jedno, kde se koupí, tak třeba např. takové nové koření od Antonína voní mnohem lépe a má mnohem "zdravější" barvu než obyčejné nové koření (Kotányi, Vitana, ...).

64 Šárka Šárka | E-mail | Web | 29. května 2009 v 20:03 | Reagovat

[63]: Muminnek

Tak to je pravda :-) Já zase mohu potvrdit, že koření na slunci vyrostlé, voní jinak než stejné kořeníčko od nás. Mám krabici řeckého koření a nemohu se té vůně nabažit. Koření od Antonína je opravdu špičkové a lze ho každému jen doporučit :-)

65 Tomáš Tomáš | Web | 5. září 2009 v 12:49 | Reagovat

Můj recept je:

pořádná porce slaniny (žádná omega, sádlo, a už vůbec ne olej proboha :o). Kouzlo slaniny je v její uzené vůni, která tomu dá šmrnc už na začátku. Pozor, hlavně nepřepálit! Slanina se nemusí úplně rozpustit a to se vám ani nemůže podařit.
Cibule stejně nebo o trochu více než masa a pěkně rozesmažit na kaši (tak půl hodiny). V této fázi používám fintu, kdy cibuli nechám lehce přichytit (ale ne připálit!) a seškrábu, což pokud nejde achytne se dobře je možno usnadnit trošičkou vody, nebo černého piva, případně i černého čaje... Do cibule nedávám žádné koření ani sůl. Až je z cibule tmavě hnědá kaše, přidám na kostičky nakrájené maso (od řezníka. balené maso z teska je předurčením neúspěchu a guláš z něj raději vůbec nedělám). Do masa přijde sůl a pepř a něco česnekové pasty podle chuti (ona se stejně ta výrazná česnekový chuť dalším vařením vytratí a jen celek příjemě doplní). Až se maso zatáhne, opatrně po malých částech (max. 1 dl) podlévám černým pivem (zde se mi osvědčil Kozel, jiné pivo mi tam moc nesedělo) používajíc při tom opět fintu s přichytáváním ke dnu hrnce - jakmile se vytvoří hnědý povlak, odsunu vařečkou vše dostran a na něj naliju trošičku piva. Tím se to samo krásně pustí a můžeme vše promíchat a opakovat stále dokola. Postupným přiléváním piva se začne vytvářet hustá omáčka a vše krásně tmavne. Již asi po půl hodině méme dostatečně tmavou hnědou omáčku a vše podliji naráz zbytkem piva (obvykle použiji dvě pivka, čili jeden litr) a nechám pod poklicí dusit dokud maso nezměkne, případně déle (mám rád když se maso rozpadá). Před dušením ještě ochutnám a doladím přidáním pepře, soli, trochou česneku, klasické hovězí bujóny dle množství a obvykle používám rajský protlak, ale takový ten v krabičkách který není tolik koncentrovaný (pozor ať z toho nemáte rajskou :o).
No a úplně nakonec doliji trochu vody aby toho bylo více (ale nepřehnat - cílem je použít jen nezbytné minimum vody a ne naplnit hrnec až po okraj - důležité je ochutnávat aby měl gulášek výraznou chuť). Zahušťuji zásadně tmavým chlebem bez jakýchkoliv semínek (obvykle mají v tescu za rozumný peníz nějaký obyčejný tmavý chléb) - chleba nechám namočit ve vodě v hlubokém talíři a pak buď rozmačkám na kaši rukama anebo nacpu do mixéru. Obvykle takto použiji 6 - 10 velkých krajíců. Mouku nedávám vůbec :o) Nakonec přidám červenou papriku anebo ji úplně vynechám. Taktéž zmíněný protlak je nepovinný.

Výsledek je luxusní a obvykle si všichni libují. Berte to jako jednu z mnoha možných verzí a jestli to je guláš, nebo perkeld nebo něco úplně jiného to je mi jedno. Já tomu říkám ze zvyku guláš. Snad jsem někoho inspiroval.

P.S.: podlévání pivem je možno kombinovat půl na půl se sylným černým čajem. Chuť čaje se dušením vytratí a masu to přidá na chuti a jemnosti...

66 Tomáš Tomáš | Web | 5. září 2009 v 12:52 | Reagovat

Omlouvám se za chyby - když to po sobě čtu, dělá se mi zle :o)

67 Dali Dali | E-mail | 7. září 2009 v 14:06 | Reagovat

[1]:pokiaľ pridám mletú papriku na začiatku tak sa v tuku rozpustí a krásne jedlo zafarbí, nesmie však zhorknúť, a jednotlivé zrniečka nie je vidieť, ak ju dám neskoršie tak tie paprikoomrvinky tam budú.

68 Strejda Olin Strejda Olin | E-mail | 4. dubna 2012 v 20:01 | Reagovat

Ohromná diskuse na téma guláš. Sice už tři roky stará, ale stále aktuální. Mám také pár poznámek.
1) já vždy používám název "hovězí guláš"
2) používám kližku nebo krk
3) cibule dávám 2/3 množství masa, ne na váhu, ale na objem a krájím na půlkolečka
4) zásadně jen na vepřovém sádle
5) ze všeho nejdůležitější je správně osmažit cibuli, abych tak řekl "za pět minut dvanáct", neboli těsně pod hranici spálení. Chce to praxi.
6) do této cibule dám orestovat maso a když zbělá, dám papriku a rajský protlak, zamíchám, podleju osolím a "nabrousím" feferonkou nebo pálivou paprikou, protože guláš není pro děti a slabé povahy. Nesmí to však být držkopal, ale jen ocásek, musíte tam tu pálivost jen tušit
7) nakonec maso vyndám, šťávu zahustím chlebem, nejméně 20-30 minut provařuji, na závěr ochutím čenekem a majoránkou a přecedím na maso (to ale není nutné, jen to lépe vypadá)
8) hotový guláš musí mít glanc, temně rudou barvu, musí převládat chuť masa
9) přílohy kynuté houskové knedlíky, chléb, slané pečivo (dejte si však na co jste zvyklí)
10) AŤ ŽIJE GULÁŠ! I ten segedínský je k sežrání!

69 DolceVita DolceVita | Web | 5. dubna 2012 v 10:00 | Reagovat

[68]: Strejda Olin:

Guláš je prima chlapská záležitost. Zvláště ten nabroušený říznou feferonkou :-))) Je to tak krásně a poeticky napsané, že se nedá nesouhlasit ani s jedním bodem. Pro guláš je třeba mít ten správný cit! A co na tom, že tato diskuze je už trochu "vystydlá"? Tady se dá vždycky krásně navázat a každá dobrá rada guláši jenom prospívá. Každý guláš má něco do sebe, ale sama mám také nejraději poctivý hovězí. Kližka je ta nejlepší část masa, kterou si lze na dobrý guláš představit. A náš český houskový knedlík je k dobrému guláši favorit č. 1. Co na tom, že v zemi původu guláše o kynutém knedlíku nemají ani zdání? :-))) Ať žije guláš!

70 beach wedding dresses gowns beach wedding dresses gowns | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 4:57 | Reagovat

Awesome Blog. I add this Post to my bookmarks.
http://www.untildress.net/bridesmaid-dresses.html

71 v neck lace wedding dress v neck lace wedding dress | E-mail | Web | 2. května 2013 v 10:19 | Reagovat

A. With cabbage patches!
http://www.caredresses.org/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama