Říjen 2007 « Archiv | Šárčina "škola" vaření

Říjen 2007

To nejlepší, co z dýně můžete udělat

30. října 2007 v 14:30 | Šárka | Polévky teplé & studené

... je zaručeně polévka, která vás svou chutí mimořádně překvapí & recept na tuto slavnostní polévku nebude chybět. Dýně je hlavním symbolem svátku zvaného HALLOWEEN, potěšte se její neotřelou barvou i chutí.

Příroda se vzepjala k posledním výkonům. Do dýně ukryla zbylé teplé paprsky babího léta a uléhá do peřin z barevného suchého listí k zaslouženému odpočinku. Sytě oranžovou barvu dýně si musí každý zamilovat. Pryč je doba, kdy dýňový kompot (za vydatné pomoci ananasové tresti) parodoval sladký ananas. Dýně není imitátor cizích chutí. Ona sama má co nabídnout. Obsaďte dýni do hlavní role v receptu na Dýňovou polévku. Jestli v tuhle chvilku víte, že víc než na polévku máte chuť na dýňový koláč, tak tady je jeden absolutně skvělý recept na klasický dýňový koláč.

Je mnoho receptů na tuto zářivou a hřejivou podzimní polévku. V receptech je i mnoho roztodivných ingrediencí. V mé dýňové polévce DÝNĚ hraje sólo. Žádný kousek mrkve, celeru, brambor či cibule tam nehledejte. Tato nejkrásnější zelenina úkol hravě zvládne sama. Dokonce s bravurou. Je škoda tu její nádherně sytou barvu a chuť utlumit bramborou nebo jinou zeleninou. Já oranžovou v této podobě miluji!

Dýňová polévka, láska na první pohled, závislost po prvním soustu

1 dýně (Hokkaidó), event. jiný druh vhodný ke kuchyňské úpravě
masový vývar (nad kostkou Masoxu se dá oko přimhouřit)
sůl
čerstvě mletý pepř
sladká smetana
několik česnekových stroužků
dýňový olej pro stylové dochucení (nic se nestane, když bude mít absenci)
pražená dýňová semínka jsou slušivou bižuterií v polévkovém talíři

Dýni rozpůlíme, oloupeme, odstraníme semínka a dužinu nakrájíme na větší kostky. Některá semínka si schovejte, protože se do polévky určitě zamilujete :-) Takto připravenou dýni dáme do polévkového hrnce, zalijeme vývarem a přiměřeně osolíme. Zvolna vaříme do změknutí dužiny (30 až 40 minut je obvykle dostačující doba). Necháme mírně prochladnout a tyčovým mixérem umixujeme hladký hustý krém. Přidáme jemně postrouhaný česnek, finálně dochutíme solí a špetkou pepře a nezbytnou smetanou. Smetanu přidáme podle chuti a polévku zvolna prohřejeme. Vlijeme do nahřátých talířů a ozdobíme kopečkem ušlehané neslazené šlehačky (lžíce kysané smetany je taky báječná), kterou zlehka posypeme čerstvě mletým pepřem. Jako slušivou bižuterii této chutné a báječně vypadající polévky posypeme hrstičkou pražených dýňových semínek.

Pozitivní zpráva: Nemáte-li náladu z dýně vařit hned teď, můžete ji oloupanou a pokrájenou zmrazit.

(kdo si chce pohrát, snadno vyrobí tu nejkrásnější a nejstylovější polévkovou mísu, jakou si lze představit. Nezapomeňte na pokličku! S dýňovou stopkou je fakt kouzelná :-)

Kdybych měla doma jinou krásnou polévkovou mísu, tak by mě to asi ani nenapadlo :-) Nechceš mi Ježíšku nějakou darovat? Ať si je nemusím sama vyrábět na koleně :-)

(Vydlabeme dýňovou dužinu a nezapomeneme si schovat dýňová semínka. Až polévku ochutnáte, budete vědět proč :-)

(Informace k vlastnímu vařeni: dýňové polévky uvařte jen tolik, aby jí bylo do 3/4 vydlabané dýně. Jedině tak bude krásně hustá, voňavá a neodolatelná. Sladké smetany do této dýně jsem dala cca 1 dl (zkrátka trochu) a do talíře lžíci kysané smetany. Česneku stačil jeden velký stroužek. Záleží na velikosti té vaší dýně.

Tedy rada závěrem. Udělejte této polévky jenom tolik, kolik se do dýně vejde. Já nezahušťuji moukou ani jíškou, dýňová polévka je sametově hebká a hustá akorát. Prostě je to dýně sólistka, co si na všechno stačí sama - respektujte ji :-)

I když se v tomto receptu konzumuje jen dýňová dřeň, je třeba připomenout, že tento druh dýně (Hokkaidó původem z Japonska) se může konzumovat i se slupkou. Ač je pevná a tvrdá, varem či pečením krásně změkne.

Dýňová polévka je gastronomický klenot a těší se ve světě opravdu velké oblibě. Např. ve Švýcarsku je tak oblíbená, jako naše tradiční knedlíčková polévka. Často se objevuje na svatebním menu nebo při jiných slavnostních příležitostech. Právem patří do kategorie luxusních polévek. V této podobě se vařila u nás a získala si nejedno srdce gurmána. Kapka dýňového oleje udělá polévku ještě dýňovější :-) Trvám na tom, že žádný kousek mrkve, celeru či cibule její chuť nezvelebí … ponechte dýni tento sólový výstup, ona vás nezklame. Jakmile sytá barva dýňové polévky zazáří na vašem talíři, bude vám veseleji a hřejivá chuť hedvábně jemné polévky vám vnukne pocit, že i do podzimu se člověk může zamilovat.

Hallowenské barvy jsou oranžová a černá! Tmavá loupaná dýňová semínka by v této polévce neměla chybět. Nejen proto, že polévku krásně zdobí, ale naservírujete si tak i porci zinku. Nahřejte je na suché teflonové pánvi, to jejich chuti prospěje.

K hladce krémové polévce je příjemné něco zakousnout. Zkuste česnekovo-bylinkovou bagetku. Celozrnná vítězí na celé čáře. Vy však nepodléhejte mému diktátu a dejte si co chcete.

(Bagetku nakrájejte, ušlehejte máslo s bylinkovou solí a stroužkem česneku a pomázněte jednotlivé dílky bagetky, kterou zase "slepíte" v jeden celek. Zabalte do alobalu a v troubě lehce rozpečeme. Není-li bagetka, stačí krutonky nebo toastový chléb.)

Popřeji už jenom dobrou chuť, ať vám polévka nevychladne.

Užijte si Halloween! Když nakouknete do tradičního pojetí tohoto svátku, určitě si nějakou dýni opatříte. Než si z ní uděláte strašidelnou svítilnu, tak si na ní pochutnejte! Rozhodně to stojí za to :-)

Poznámka závěrem: Když jsem ve Švýcarsku měla na svatební menu připravovat tuto polévku, znala jsem opravdu jen ten kompot a´la ananas. Nebylo běžné z dýně něco vařit. Našla jsem si vlastním instinktem tento způsob, který "světe div se", těm náročným gurmánům chutnal. Když jsem časem kápla na pár receptů, žasla jsem, co všechno předepisují, že máme hodit do hrnce s nebohou dýní. Podle mé zásady, že "v jednoduchosti je krása", vařím tuto polévku po svém a zaručuji, že ani vás jistě nezklame. Ovšem to bylo v dobách, kdy jsme měli vlastní restaurant ... dnes ho nemáme a vařím si jen tak pro radost. Gurmány u stolu mám pořád, tak nemohu nic podcenit :-)

Dočetli jste až sem ... chuť na tuto polévku se nedostavila? :-) Pořád nevíte co s tou vaší dýní? Zkuste to třeba podle tohoto receptu na sladký dýňový koláč. Jestli ani tohle nezabírá, tak potom vám není pomoci a nechte dýni ležet ladem :-) Je krásná i na pohled.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 79

Ten nejkřupavější bramborák

28. října 2007 v 19:46 | Šárka | Brambory

Bramborák je bestseller. Musí vonět česnekem a majoránkou! A taky pořádně křupat - to bezpodmínečně :-)

O bramboráku se můžeme dočíst v Chuťovém místopisu regionů: "Dalším typickým jídlem, automaticky spojeným s přívlastkem jihočeský, je bramborák neboli jihočeská "cmunda" - "omeleta" z těsta ze syrových brambor, ochucená majoránkou a česnekem, smažená na oleji (sádle). Také není snad nikoho, kdo by bramborák neznal. Připravuje se v mnoha variantách, buď jako hlavní jídlo - například se zelím (a někde i s uzeným masem), nebo jen jako příloha. Speciální variantou z Prácheňska je tzv. litá cmunda neboli bramborová buchta, která se tedy nesmaží, ale peče v pekáči v troubě. Je nutno připomenout, že bramborák není jen jihočeské jídlo. V západních Čechách se mu říká "vošouch". Na Plzeňsku se pak dělá i ve zvláštní úpravě jako tzv. kynutý bramborák."

Recept na bramborák je notoricky známý (tak např. na ¾ kg brambor potřebujeme 1 lžičku soli, 3 stroužky česneku, špetku majoránky, špetku kmínu, 1 vejce, 1 dl horkého mléka, 150 g hladké mouky, tuk (dříve sádlo) na smažení.

Já bramborák připravuji trochu jednodušeji, ale o to víc je křupavý.

Brambory nestrouhám na jemném struhadle, ale na velkých struhadlových očkách. Přeliji několika lžícemi horkého mléka (brambory netmavnou), osolím, opepřím hrubě mletým pepřem, přidám čerstvou majoránku (nebo jiné zelené koření), pár stroužků česneku, 1 vejce a víc už nic. Bramborák v této podobě se obejde i bez mouky.

Do teflonové pánve (jen lehce vytřené olejem) sázím hromádky postrouhaných brambor a obrácenou stranou lžíce je do tenka rozhrnu po pánvi. Čím je bramborová placka tenčí, tím je křupavější. Takto připravené bramboráčky se hodí jako příloha k masu nebo se dají zbaštit jen tak. Bramborák je obyčejná, ale naprosto úžasná záležitost. Nic nového pod sluncem, ale stojí za to si ho sem tam udělat.

Když si vybavím KRKONOŠSKÉ POHÁDKY, tak skoro slyším, jak věčně nespokojený otylý a chamtivý feudál Trautenberk lamentuje: "Himl hergot donrvetr krucajs element! Ten bramborák je dneska nějak moc bramborovej :-)

No jo! S bramborákem se dají dělat divy. Přidat do něj lze téměř cokoli. Já osobně si bramborák žádnou uzeninou nekazím. Mám ho ráda v té jeho "bramborové" podobě.

(Bramborák v encyklopedii)

Bramborák (starší název cmunda) je tradiční pokrm české, německé a rakouské kuchyně, který se připravuje smažením tenké vrstvy těsta z jemně nastrouhaných syrových brambor, mouky, vajec, česneku, soli a majoránky, případně mléka a dalšího koření (kmín, pepř, nakrájená cibule) na tuku. Jí se teplý, samostatně nebo se zelím a uzeným masem (kaplická cmunda), jako obal vepřového masa (havířský nebo slezský řízek) nebo se škvarky.

Obecně vzato, bramborák je naše zlato!

Pohled na skutečné lidové názvy krále českých jídel ze syrových brambor - bramborák. Ten se objevuje v receptech sice už u Sandtnerky, ale pod neutrálním názvem "bramborové placky", až později je to bramborák, ale lidové názvy tu jsou daleko zajímavější: bramborák, bandorník, cmunda, halapač, strouhanec, toč, tupák, hlupec, frncábník, fofrovanec, drn, bandorová nadívajna, lata, babčák, báč, bacán, sejkory, plískánky, hanušky, kranfleky, litáky, podlistníky a pečou se v celku i v podobě lívanců, zahýbáky/zahýbance se plní dušeným zelím, mrkvance dušenou mrkví.

Když někde z pánve zavoní, je ho cítit přes tři zdi a přes tři údolí. Ať už mu říkají CMUNDA, KRAMFLEK, KŘÁPANEC, KECINEK, VOŠOUCH, SEJKORY, HALAPÁČ, BŘINČÁKY, TRYNČKY, STRIKY, na Slovensku HARUĽA, SMRASKY, ŠKRAMPLATA... vždycky je to dobrota.

Doplní někdo ještě o další název? :-))) ... za poslední doplnění patří dík někomu, kdo si v komentářích říká Ježidědek ... Podkerkonošsko "Sejkory" - má někdo ještě nějaký jiný bramborákový název, na který se tu zapomnělo? Za poslední příspěvek v komentáři č. 118 děkuji Marku Hlavovi - na Hané se bramboráku říká "strouhanec", ... určitě ještě přijde někdo další a dlouhou řadu názvů doplní ...

Ať je kolem bramboráku konečně jasno :o)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 159

Rybí polévka vařená "od boku" rovnou ve woku

25. října 2007 v 16:14 | Šárka | Polévky teplé & studené

Ta nejlepší rybí polévka vznikne ve vaší kuchyni. I když jsme polohou naší domoviny suchozemci, nenechme se zesměšnit. Ryba na talíři je vždy ta nejlepší volba. Uvařit dobrou rybí polévku je mnohdy jednodušší než se pustit do té naší nejoblíbenější, "s játrovými knedlíčky".

Rybí polévka vařená "od boku" rovnou ve woku

"Od boku" proto, že nic není přesně dáno, můžete fantazírovat ... ve "woku" proto, že na stole lahodí oku a navíc se do něj hodně vejde. Dobré polévky není nikdy dost. Ať má dost i nečekaný host.

plný talíř darů moře (čerstvé jsou ideální, mražené asi nejsnadněji dostupné) - je potřeba nějaká ta krevetka, kousek bělomasé rybky, mušle, chobotničky, co kdo má rád
1 cibule
olivový olej
čerstvé bylinky (nejlépe větvičky tymiánu, ale může být i rozmarýn)
bobkový list
směs tropických pepřů (s klidem kuličky černého pepře)
mořská sůl (vynikající je thajská rybí omáčka - má solící schopnost, tak pozor na ni! podobnost s chutí mořské vody není v tomto případě žádoucí)
čerstvě mletý pepř, špetka chilli
máslo a lžíce hladké mouky na jemnou jíšku
střik bílého vína (koňak je nedostižný - použila jsem ho, tak vím, co říkám :-)
smetana
limetková šťáva nebo starý dobrý citrón (pár kapek dělá divy)

Rozpálíme wok (klidně vezměte váš oblíbený polévkový hrnec), na olivovém oleji zpěníme nasekanou cibuli a přidáme plody moře (krevetky a mušle necháme celé, chobotničky pokrájíme). Zastříkneme thajskou rybí omáčkou, kapkou vína (koňaku), chuť zvýrazníme špetkou mletého chilli, mořské soli a hrubě mletého pepře. O vůni se nám postará koření - do woku vložíme bobkový list a větvičky tymiánu. Podlijeme trochou vody a provaříme mořské plody v tomto chutném vývaru. Chobotničky mají tužší konzistenci, vaříme je tedy déle. Ostatní křehké plody (krevetky a jemné rybí maso) můžeme do polévky přidat později. (Existuje trik, jak změkčit maso chobotniček! Stačí povařit společně s korkovou zátkou od vína, která "údajně" obsahuje tajemné enzymy, které maso chobotniček změkčí. Za to, že to bude fungovat, ručí osobně Michael Cressotti, šéfkuchař newyorského podniku Samba Sushi).

V jiné malé pánvičce necháme rozpustit plátek másla a osmahneme na něm lžíci mouky. Mouka se rozvoní a upražíme si světlou máslovou jíšku. Přidáme ji k polévce a ta se nám postará o hedvábnou chuť vývaru. Chceme-li polévku ještě krémovější a neodolatelnější, přidáme sladkou smetanu. Limetková šťáva na závěr a potom už podávej.

Aby si tato polévka zasloužila název "božská", nestačí k ní jen obyčejná houska. Co třeba doma upečený bílý chleba s ořechy? Ani křupavá bageta nic nepokazí, ale chuťové sólo by mělo sehrát moře. Dary moře mají tisíc a jednu chuť, kterou ocení každý pořádný muž. Skryté afrodiziakální účinky poznají dámy i slečinky :-) Nemáte-li vášnivé úmysly, tak přidejte před samým závěrem vaření 1 nasekaný stroužek česneku. Chuť polévky se zesílí.

Tato polévka by neurazila ani samotného vládce slaných vod Poseidóna, ale nadchnout musí každého muže s rybářskou duší. A navíc! … Českému polévkovému talíři tato změna sluší.

I když neumíte ryby chytat, doporučuji chytit alespoň místo u stolu, když se nějaká dobrá rybí polévka bude podávat. Potom možná pochopíte, co na těch rybách všichni mají, že na břehu potoka, rybníka, řeky či veletoku hodiny mlčky vysedávají. Dokonce ta voda nemusí být ani slaná.

Rybářská vášeň je v plném proudu - určitě stojí za to navštívit nějaký výlov velkého rybníku.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 11

Steak českého cowboye

22. října 2007 v 13:47 | Šárka | Maso

Když steak, tak pořádný kus. Když po česku, tak úspěch zaručí pivní omáčka. Nemusíte být mistr lasa, pro kus masa dojděte k řezníkovi. Název "Pivařův roštěnec" použijte v případě, že nedáte dopustit na českou mluvu a stravu. Bez pořádného kusu masa a dobrého českého piva se tento recept neobejde.

Uvidíte-li na řeznickém pultě roštěnec - ENTRECOTE (ántrekot) - klasický francouzský hovězí steak s tenkou vrstvou hovězího tuku - skočte po něm.

Kupte láhev chmelového moku a nechte vidinou dobré večeře zrychlit krok. Pokud s vámi doma nebydlí kremžská hořčice, vezměte ji cestou s sebou, bude se vám hodit. A taky kus dobrého čerstvého másla a 1 cibulku. Tento recept zaparkujte jako Ferrari do své sbírky kuchařských "majstrštychů". Pořádný kus dobře udělaného masa umí okouzlit za každé situace a za každého počasí. Pivní omáčka je jeho nejlepším spojencem. A navíc máme jídlo tak trochu v českém stylu, … zapomeňte na to, že MINUTKA je jídlo, na které čekáme v restauraci půl hodiny :-) Steak má kvality rychlého auta. Vzdálenost z pánve na talíř je dílem několika minut. Vy myslete na brzdnou dráhu! Přeci jenom steak o váze 300 g a víc je i pro velkého chlapa pořádný kus masa. Maso rychle a správně opečené dá sice větší práci žaludku, ale je upravené tak, aby v něm zůstala většina báječných chutí a šťáv - uchová si téměř všechen vitamín B₁. Pokud to s vitamínem B myslíte vážně, zvolte pivo značky Budvar :-)

S receptem to mohu zjednodušit, protože všechny dobré rady ohledně přípravy steaku už tu byly a tak použiji tento odkaz, kde i začátečník složí pomyslnou steakovou a biftekovou maturitu. Zásada je jen jedna! Koupit opravdu kvalitní maso a nikdy nepéct zvolna. Kdo dbá základních pravidel, odměna v podobě voňavého, opečeného, šťavnatého a chutného kusu masa ho nemine. Steakový ostrý příbor vás přenese do sedmého nebe již po prvním ukrojeném soustu.

ENTRECOTE S PIVNÍ OMÁČKOU alias PIVAŘŮV ROŠŤENEC

Maso připravíme dle těchto zásad

Pánev hodně rozpálíme a steaky naložené do oleje rychle osmahneme. Solíme až na samý závěr, aby sůl z masa nevytáhla šťávu.

Velmi důležitá procedura! Šťáva se v mase musí nechat usadit. Po vyjmutí z pánve tedy uchováme v teple po dobu cca 5 minut. Uvolněnou šťávu z masa použijeme na přípravu pivní omáčky, na kterou se v této fázi lenošení masa dostala řada.

Do grilovací pánve, ve které zůstaly vonné zbytky po pečení masa přidáme hrudku másla, lžíci kremžské hořčice, cibulkové kroužky a vše podlijeme malou naběračkou piva. Pivo provaříme s ostatními ingrediencemi a necháme zredukovat (odpařit) do doby, než nám vznikne chutná pivní šťáva. Než si maso odpočine, je pivní omajda hotová.

Servírujte třeba s opečeným bramborem. Když se neobejdete bez tatarky nebo majonézy, zkuste pro změnu nějaký dip. Co třeba z plísňového sýra? V kombinaci s pivní omáčkou to byla příjemná chuťová změna. Nastrouhejte kousek plísňového sýra a spojte ho s kysanou smetanou nebo jogurtem. Okořeňte čerstvě mletým pepřem, sýr je slaný dost. Pokud nyní vejde do vašich dveří host, už se ho nikdy nezbavíte! Rozmyslete si, komu takový steak připravíte. Na takovou návnadu chytíte kdekoho. A pokud nebude stačit entrecote, nezapomeňte ještě na své osobní kouzlo :-) Tak dobrou chuť! Studený steak je to nejhorší, co se vám v této chvíli může přihodit.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 33

Vinařův chléb

14. října 2007 v 8:08 | Šárka | Slané pečení

Máte chuť na sklenku vína a nemáte nic chutného k zakousnutí? V lednici jen malý kousek sýra a víc už nic? Tady máte bleskový recept, jak vyrobit chleba bez kvásku a bez nutnosti zapojit do hry domácí pekárnu. Recept na chleba, který zvládne každý během krátké chvilky. Stará receptura švýcarských pastevců, kterou lze podle vlastní chuti obměňovat. Nebyl by to švýcarský recept, kdyby v něm chyběl sýr! Nejlepší parťák k sýru jsou vždycky brambory. Máte-li po ruce tyto dvě ingredience a plnou dlaň mouky, můžete se dát s klidem do díla. Než vychladíte láhev vína, ten váš chleba bude vonět na stole.

Recept na VINAŘŮV CHLÉB

180 g hladké mouky
prášek do pečiva (necelou polovinu)
velká syrová brambora / oloupat a nahrubo nastrouhat
hrubě mletý pepř, sůl, špetka chilli, provensálské bylínky (co kdo má rád)
na jaře zelená cibulka nebo medvědí česnek (stačí i obyčejná petrželka)
čerstvé bylinky podle sezóny (tymián, rozmarýn, oregáno, majoránka - co kdo chce)
na kostičky nakrájený sýr (ementál, gruyére, ovčí sýr, camembert, brie - volba je na vaší chuti)
velká lžíce hrubozrnné hořčice nebo jiné pikantní hořčice (ale ta hrubozrnná je přeci jenom nejlepší)
1 vejce
2 lžíce mléka (smetany nebo vína) - prostě vhodná tekutina, co je doma

Nic není v tomto receptu přesně dáno! Opravdu záleží jen a pouze na vaší chuti a na tom, co zrovna máme po ruce. Ten můj podzimní chléb byl s kostičkami feta sýru a posypaný rozmarýnem. Pracujeme rukama, tak si vyhrňte rukávy a zapněte troubu. Za malou chvíli už ten váš chleba bude vonět po kuchyni.

Tak tedy, mouku smícháme s práškem do pečiva, osolíme, opepříme a přidáme případně jiné zvolené koření. Do tohoto základu nastrouháme na hrubém struhadle syrovou oloupanou bramboru. Pomocí plochého nože lehce promícháme. Nesnažte se o důkladné hnětení, to by tomuto chlebu neprospělo. Hořčici rozšleháme metlou s vejcem a mlékem a přidáme k chlebovému základu. Čerstvé nasekané bylinky přidáme jako poslední a na samý závěr kostičky vámi zvoleného sýra. Aby chleba dobře vypadal, ozdobíme kostkami sýra i jeho povrch a posypeme např. čerstvým rozmarýnem. Rukama vytvarujeme bochníček a přeneseme ho na plech vyložený pečícím papírem. Báječná je forma ze silikonu, nemusí se ničím vymazávat a chleba z ní vždycky skvěle vyskočí. Při teplotě 190 °C je za 40 minut hotovo.

Jen vaše fantazie dá tomuto chlebu chuťovou tvář. Co třeba jemně nakrájená sušená šunka, ořechy, slanina, nakládaný pepř, kousky sušených rajčat naložených v oleji, nasekané černé olivy, kapary … je tu prostor pro vaše nápady. Druhů sýra je tolik, že není možné, aby zevšedněly. Z milovníka sýra se stanete jeho znalcem. Zůstaňme u toho, že tento chléb má být doplněk chutného vína. Tak na zdraví a dobrou chuť!

Názorná ukázka toho, když se do pečení pustí CHLAP :o) To nemohlo dopadnout jinak, než skvěle! Nemůžu si pomoct, ale tuto parádní fotku jsem prostě musela všem ještě za tepla ukázat.

Doufám, že autor nebude nic namítat. Nechť vás toto foto přesvědčí, že tento chleba může opravdu vypadat (i chutnat) pořád jinak. Má někdo chuť přetrumfnout tento naprosto fantasticky vypadající chlebík? Toto je můj jasný favorit! :-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 43

CORDON BLEU, není řízek jako řízek

11. října 2007 v 0:48 | Šárka | Maso

Vzhůru na maso! Nejoblíbenější varianta smažených řízků. Název pokrmu, který vede žebříček popletených názvů. Milujete smažené řízky? Dejte si tedy rovnou dvojitý. A ještě s chutnou náplní uvnitř. Nebuďte konzervativní a místo plátku šunky a sýra zkuste něco jiného. Z vašeho Cordon bleu bude extratřída.

Kde se vzal ten podivný název Cordon bleu?

Roku 1578 francouzský král Jindřich III. založil Řád Svatého Ducha a za mimořádné činy vyznamenával asi 15 cm širokou modrou stuhou (cordon bleu) významné osobnosti, mezi nimi i vynikající kuchaře. Nakonec se cordon bleu začalo říkat samotným vynikajícím pokrmům. Dnes se tak jmenuje i světoznámá kuchařská škola v Paříži a Francouzská akademie věd stejnojmennou cenu tradičně uděluje se zlatou medailí a akademickým diplomem francouzským kuchařským mistrům.

CORDON BLEU recept

na originál vezměte řízek telecí (není-li k mání, hlavu si nelamte a vezměte plátek masa jiný)
čerstvě mletý pepř
sůl
hladká mouka
vejce
jemná strouhanka
máslo (s přimhouřením očí olej :-)
citrón

na náplň použijeme:

tradičně šunku a plátek ementálu

na náplň dále můžeme použít:

syrovou šunku a plátek zralé goudy
mozzarellu, sušená rajčata a bazalku
ovčí sýr, bylinky, špenátové listy a uzenou šunku
fantazii se meze nekladou
já doporučuji dušené houby na másle s bylinkovou solí

Plátky masa tence naklepeme, osolíme, opepříme (je možno plátek masa pomáznout bylinkovým máslem). Na polovinu plátku masa položíme náplň, plátek přehneme a paličkou naklepeme okraje, které nám masovou kapsu pěkně uzavřou. Běžným způsobem tyto plněné řízky obalíme (v hladké mouce, protáhneme rozšlehanými vejci a obalíme ve strouhance). V pánvi rozehřejeme přepuštěné máslo (olej) a řízky po obou stranách osmažíme dozlatova. Hotové Cordon bleu pokapeme citrónovou šťávou. S čím podávat zvolte dle nálady. Jemná bramborová kaše se smetanou nic nezkazí.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 19

Lehký jako vánek bude tento článek o jablečném koláči

5. října 2007 v 14:36 | Šárka | Sladká kuchyně

Dezert pro víly, baletky a křehké holky, co se rozpakují pozřít sladké sousto, aby nepřibraly! Tento koláč přináší sladký požitek bez poskočení ručiček na váze. Rada pro kluky i pro holky. Když vás popadne chuť a nemáte sílu se ubránit, je tu recept na koláč, který vás zachrání! Nač se bránit, nechte tu chuť koláče na jazyku pořádně roztančit. Budete mít pocit, že baletka bosou nožkou polechtala všechny vaše chuťové pohárky.

Recept jsem vyšťourala z komunistické kuchařky Státního zemědělského nakladatelství Praha, rok vydání 1958 :-) Praví se tam: "I člověk má určité požadavky na výživu a také nejsou vždycky stejné. Tak například hospodář potřebuje více potravy, seká-li ručně, jde-li za pluhem, než když obsluhuje mlátičku. Žena má větší potřebu, drhne-li podlahu, než když spravuje prádlo" … :-) Na umaštěných 608 stránkách se najdou zajímavé receptové poklady. Nechť je tento recept toho důkazem!

Kde se vzal, tu se vzal, vypadl na mě tento naprosto moderní recept, který mě osobně ohromil, když jsem ho zrealizovala. Lehký, rychlý, zajímavý, delikátní a navíc poplatný sezóně podzimu, který je kolem nás. Určitě znáte převrácený koláč sester Tatinových, slavný "Tarte Tatin", chloubu francouzské kuchyně. Pozor! S tímto koláčem, prosím, nesrovnávat. Je v něm víc másla, víc mouky, ale chuť má naprosto úžasnou. Určitě i tento originální recept se tu objeví. Peču tento koláč docela ráda.

Toto je naprosto jiná kategorie. Moučník svůdně vonící do dálky a tak lehký a nadýchaný, že si ho může dovolit opravdu každý. Kdo není lakomec a rozdělí se, tak nepřibere :-) Tento koláč je aristokrat mezi jablečnými koláči. Má nenapodobitelnou noblesu (rozhodně vám stojí za tu námahu napsat si recept do svého kuchařského notesu). Pojďte se vrhnout do snadného procesu pečení. Šťavnatými jablky to začíná ... a vlastně jablky "vzhůru nohama" i končí.

Jablkový koláč piškotový, obrácený vzhůru nohama

3 vejce
pouhých 90 g cukru
jen 50 g polohrubé mouky
4 větší jablka
8 lžic jemně strouhané housky
4 lžíce rozpuštěného másla
4 lžíce cukru (použila jsem třtinový)
mletá skořice
citrónová kůra
1 lžíce rumu, která ovšem není nutná (použila jsem kapku Calvadosu)

Koláčovou formu vymažeme máslem a vysypeme jemnou strouhankou, zakápneme rozpuštěným máslem (že se nám to poctivé máslo "potvora" v posledních dnech zdražilo, co? - nic naplat, bez dobrého másla se dobře neuvaří - je třeba do něj investovat). Zapomeňte na to, že Hera je prý sestra másla :-) Máslo nemá sourozence!

Poklademe tenčími plátky oloupaných a odjádřených jablek, posypeme cukrem se skořicí a přistrouhneme trochu čerstvé citrónové kůry. Rozhodneme-li se pro alkohol, je chvíle přidat několik kapek doporučovaného rumu, nebo ještě lépe Calvadosu!

Pustíme se do přípravy piškotového těsta. Na pomoc si vezmeme ruční šlehač. Rozklepneme vejce, oddělíme žloutky od bílků. Žloutky utřeme v míse s cukrem. Po částech přidáváme mouku a pevně ušlehaný bílkový sníh. Tímto piškotovým těstem překryjeme jablka jako duchnou z jemného peří a vložíme do dveří rozehřáté trouby.

Pečeme zvolna při teplotě 170 °C, zvědavě troubu neotevíráme, aby nám piškot neklesl na dno koláče. Necháme ho pěkně vyběhnout a na povrchu chytit zlatě propečenou barvu. 30 minut nám na to stačí. Po upečení vyjmeme z trouby, necháme chvilku prochladnout a potom obrátíme na velkou koláčovou mísu. Při vyklápění koláče z plechu nepoužijeme hrubé násilí :-) Stačí obyčejný příborový nůž s kulatou špičkou (obřízneme piškotové kraje a snadno se tím koláč uvolní). Překlopíme formu velkým talířem a celé dílo převrátíme hezky vzhůru nohama. Když forma nejde z koláče odebrat, na pomoc přizveme kouzlo fyzikálních zákonů. Položíme studenou utěrku na dno koláčové formy a necháme horkost pod teplým plechem zkondenzovat. To by v tom byl čert, aby i po této proceduře voňavý koláč nevykulil svá jablečná očka. Tečka. Vy si s tím snadno poradíte :-)

Piškot bude dole a jablka, do kterých piškot laškovně protekl taky, nás budou lákat k nakousnutí. Co teprve chuť jemné strouhanky osmahnuté v másle a třtinovém cukru, svádivě parfémované Calvadosem nebo aromatickým rumem? Pocukrujeme a nebudeme odolávat. Pekli jsme tento moučník proto, abychom se do něj zakousli. Je křehoučký, vezměte na něj ostrý nůž, cukrářskou lopatku a hups s ním na talířek, kde už na něj čeká nedočkavá dezertní vidlička. A vás za tento zákeřně dobrý dezertík čeká velká jednička *

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 104

Staročeský houbový kuba

4. října 2007 v 1:35 | Šárka | Houby

Aby s houbami v kuchyni nebyla nuda, je tu staročeský kuba. Nikde není psáno, že se musí připravovat jen a pouze o vánočním čase ze sušených hub. Čerstvé houby tomuto starému jihočeskému pokrmu dají opravdu nenapodobitelnou chuť. Dopřejete-li si navíc luxusu v podobě čerstvé majoránky, toto obyčejné prosté jídlo ve vás zanechá neobyčejný dojem.

Zamyšlení nad receptem bylo nutné. Velmi často se používají malé krupky. Není však výjimkou použití ječných krup velkých. V zářijovém biozáchvatu jsem si sáček opatřila a v tomto receptu jim dala šanci na chutnou proměnu. Nezklamaly! Dříve v každé domácnosti bylo sádlo a na něm se vařilo, peklo, smažilo. Sádlo se u mě doma objeví celkem výjimečně, tak jsem upřednostnila olivový olej a máslo. Byla to výtečná volba, která receptu prospěla. Vy u sádla klidně zůstaňte, to nikomu nerozmlouvám :-)

Staročeský houbový kuba

500 g velké ječné kroupy *
čerstvé houby
3 cibule
3 stroužky česneku
máslo
olivový olej
sůl
pepř
kmín
čerstvá majoránka
(staročeský recept velí: použij hojně sádlo)

Přinést domů z lesa houby není v těchto dnech opravdu žádný problém. Kdo neví co s nimi, tady má malé pošťouchnutí, aby porušil tradici a štědrovečerní jídlo si připravil o něco dřív. Berte to jako trénink na pomalu se blížící vánoce :-)

V prvé řadě uvaříme kroupy. Před samotnou přípravou je opláchneme, vložíme do hrnce se studenou vodou, osolíme, přidáme kapku olivového oleje a vaříme pod poklicí cca 20 minut (jsou al dente), po 30 minutách varu jsou pro mou chuť tak akorát a zrno je decentně křupavé. Po 50 minutách už je rozvařené (hodí se do pomazánek a nákypů). Po uvaření necháme asi tak 5 minut dojít a potom ocedíme. Vezmeme zapékací mísu nebo jinou vhodnou nádobu a vymázneme ji máslem (po staročesku samozřejmě sádlem!) Do mísy dáme vařené kroupy, promícháme se lžící olivového oleje (můžeme je i zlehka na pánvi osmahnout) a připravíme ostatní nutné ingredience. Očištěné houby (nejlepší jsou tvrdé hřibovité) pokrájené na plátky podusíme na másle s přidáním špetky kmínu. Osolíme, opepříme a vmícháme do krup. Cibuli nasekáme a necháme ji zezlátnout na másle taky. Přidáme ke kroupám a dobře promícháme. Okořeníme solí, pepřem, jemně rozmačkaným česnekem a přidáme plnou dlaň čerstvé majoránky (ta je famózní, ale pokud ji nemáme, sušená voňavá majoránka nám výsledek taky nepokazí). Takto připraveného kubu vložíme do trouby a necháme cca 30 minut zapéct.

Potom vyndáme skvěle vonící dobrotu a rozhodně si pochutnáme. Možná i někdo, kdo má dojem, že kroupy vlastně vůbec nejí :-) Taková je má včerejší zkušenost s "kubou" z přemíry letošních čerstvých hub. Opravdu to byla mimořádná dobrota a asi přehodnotím vánoční menu a toto tradiční jídlo pevně zaklíním do svého repertoáru. A navíc! Kroupy nejsou jen chutné, ale jsou i zdravé! Za realizaci ve vaší kuchyni to stojí.

Ječné kroupy velké *

Kroupy vznikají broušením obalových vrstev ječného zrna.

Ječmen setý (Hordeum vulgare) je v České republice druhou nejrozšířenější obilovinou. Mezi nejčastěji používané produkty patří ječné kroupy, které se přidávají do polévek a dušených jídel. Ječmen je bohatým zdrojem minerálních látek. Ječmen dodává energii, sílu a odolnost. Římští gladiátoři, pojídači ječmene, se denně "cpali" ječmenem, aby byli ještě silnější. Jeho konzumací se snižuje riziko výskytu srdečních onemocnění a snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Ječmen obsahuje látky proti rakovinovému působení. Obsahuje rovněž významné množství selenu - látky jež se osvědčila v boji proti nádorům.

Do naší české kuchyně kroupy prostě patří. Nemusí to být jenom kroupové zabijačkové jelítko :-) Když to s nimi zkusíte, přijdete třeba na daleko lepší kroupový vynález. Ať nám kroupy nepadají jenom z nebe, obdarujte jimi sebe a šoupněte si je do talíře :-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 51

Jablečný křen - v zimě se bez něj neobejdete

1. října 2007 v 19:57 | Šárka | Staročeské recepty

Na chřipku a rýmu, nejlepší medicína. Čerstvě připravený vydrží až do vánoc. Žádné čáry máry s konzervací nejsou třeba. Stačí přikrytá mísa uložená pěkně v chladu a jablečný křen vám spraví náladu vždy, když si na něj vzpomenete. Z těla vyžene všechny neduhy. Čerstvý křenový kořen je nejchutnější na podzim, vrhněte se na něj a zásobte svou domácnost touto léčivou potravinou. Nač chodit do lékárny, když na zahradě roste křen?

JABLEČNÝ KŘEN

2 kg jablek
čerstvý křen dle chuti
1 dl octa (jablečný je ideální)
400 g cukru krupice
šťáva z jednoho citrónu
malá sklenička smetanového křenu (což ovšem být nemusí)

Jablka oloupeme, vykrojíme jádřince a nastrouháme. Zakapeme citrónovou šťávou, aby nezhnědla. Křen oloupeme a nastrouháme na jemném struhadle. Promícháme s jablky a připravíme zálivku. Zvlášť v malém kastrolku svaříme ocet a zvlášť cukr s vodou. Cukrová voda se musí táhnout jako nitka. To docílíme částečným odvařením vody. Horký ocet vlijeme do jablečného křenu a přidáme cukrovou vodu. Dobře promícháme a ochutnáme, zda křen má pořádný říz. Můžeme přidat skleničku smetanového křenu a s mísou, přikrytou poklicí, uložíme do chladničky nebo na jiné vhodné studené místo. Takto připravený jablečný křen je vynikající pochoutka k masu (uzenému, vařenému, pečenému) nebo jen tak na lžičku jako medicína proti zimního churavění. Vydrží několik měsíců! Příprava je velmi snadná, tak mísu s křenem nešetřete a klidně všechno zbaštěte na posezení. Zachutná-li vám, nastrouháte v cuku letu nový. Ať vám vůně křenu stoupá pěkně do nosu :-)

Rada závěrem:

Chceme-li mít jablečný křen trvanlivý, musíme použít pěkná nenatlučená jablka. V opačném případě musíme zkonzumovat raději hned.

Co se v křenu ukrývá?
Křen selský (Armoracia rusticana)

Jeho léčivá síla je veliká. Najdeme v něm silici, vitamín C, enzymy. látky ničící bakterie, sacharidy a další sloučeniny, které společně vytvářejí doslova armádu látek "blahodárně působících" na náš organismus. Dříve byl křen považován za léčivku, nikoli za potravinu. Při nachlazení usnadňuje odkašlávání a uvolňuje hlen. Povzbuzuje činnost žaludku a střev, zvyšuje produkci trávicích šťáv, normalizuje střevní mikroflóru, zlepšuje látkovou přeměnu. Při strouhání křenu se nadýcháte jeho palčivé vůně. Tyto výpary vám povzbudí sliznici dýchacích cest a mají antibakteriální účinek. Na bolavé klouby jsou nejlepší křenové placky.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 23