Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Září 2007

Obyčejná česká houbovka a vídeňské knedlíčky

30. září 2007 v 23:55 | Šárka |  Houby
Příslib neobyčejného pochutnání. V těchto dnech se houby nehledají, ale dají se sbírat do nůše. Je to skoro nuda. Možná i houbovka vám leze krkem ;-) Proti nudě přidám recept na kulaté vídeňské knedlíčky. Recept na houbovku chybět nemůže! Houbové žně nejspíš vydrží ještě během celého října. Každý houbový recept se bude hodit.
Houbová omáčka
  • houby (hříbky) - bez nich by to nešlo
  • máslo
  • cibule
  • hladká mouka
  • vývar z masa nebo masoxu
  • sůl a pepř
  • špetka drceného kmínu
  • smetana
  • petrželka
  • citrónová šťáva
Na másle zpěníme jemně nakrájenou cibulku, posekanou petrželku, krátce orestujeme a přidáme hladkou mouku (mouky dáme tolik, co másla) a připravíme světlou jíšku. Zředíme studeným vývarem a prošleháme. Hříbky podusíme zvlášť na másle, osolíme, opepříme, navoníme špetkou kmínu a zavaříme do připravené omáčky. Celková doba tepelné úpravy hub by měla být cca 20 minut (restování + zavaření do omáčky). Do houbové omáčky přidáme smetanu a prohřejeme. Dochutíme případně ještě solí a pepřem a šmrnc omáčce dodáme troškou citrónové šťávy.
Houbová omáčka po staropražsku: do hotové omáčky se přidají kostičky šunky a pěkná hrstička nasekané petrželky.
Houbová omáčka po vídeňsku: hotová omáčka se zjemní žloutky rozmíchanými ve smetaně. Potom už se nesmí vařít!
VÍDEŇSKÉ KNEDLÍČKY
  • Rohlíky nebo housky (cca 200 g)
  • 120 g másla
  • 2 vejce + 2 žloutky
  • 4 lžíce mléka
  • 3 lžíce hrubé mouky
  • 3 lžíce strouhanky
  • 2 lžíce nasekané zelené petrželky
  • 1 malá cibule jemně usekaná a podušená na másle
  • sůl
Pečivo nakrájíme na kostičky a pokropíme mlékem. Cibulku osmahneme na plátku másla a přidáme k pečivu s mlékem. Změklé máslo utřeme v míse do pěny a přidáme celá vejce a žloutky. Přidáme pečivo, mouku, strouhanku, nasekanou petrželku, osolíme a navlhčenýma rukama utvoříme kulaté knedlíčky. Zavaříme je do osolené vody a zvolna vaříme asi 10 minut, až vyplavou na hladinu. Vyjmeme děrovanou naběračkou a podáváme třeba s houbovkou. Tato vídeňská specialita se výtečně hodí k roštěné na cibulce, hovězí svíčkové i zvěřině. Ukoulejte si kulaté knedlíčky k čemu chcete, určitě vás nezklamou. Měl je rád i "Císařpán".

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Koláč plný vína

24. září 2007 v 20:33 | Šárka |  Sladká kuchyně
Koláč až po okraj plný vína. Zařaďte tento chutný a šťavnatý hit do svého sladkého repertoáru. Použijte listové těsto křehoučké jak víla. K tomu spoustu sladkých hroznů zalitých ve vinném krému.
Vezměte dortovou formu, vyložte ji těstem, po obvodu natáhněte těstovou manžetu (tzn. utvořte vyšší okraj) a nasypejte plnou hrst překrájených hroznů bez peciček.
Umíchejte krém, zalijte a v horké troubě krátce zapečte. Doba pečení šitá na míru troubě horkovzdušné = 35 minut / 180 °C.
Na báječný krém vezmeme créme fraiche (ev. kysanou smetanu), 1 vejce, moučkový cukr, kapku bílého vína Muškát*, vanilku (v mém případě kapka vanilkové esence z Madagaskaru - nejbáječnější gastrodárek letošního léta!) - promíchat a můžeme všechno hroznové víno ve formě utopit v tomto nadýchaném krému a šup s tím do trouby.
Křehké a šťavnaté řezy krájejte chvilku po upečení a potom už se oddávejte podzimnímu snění.
Vařte v rytmu sezóny a o žádnou chutnou dobrotu se nenechte ošidit. Je doba vinobraní a tak sladké hrozny na našem stole své čestné místo rozhodně mají.
* Muškát moravský (Mopr)
Byl vyšlechtěn křížením dvou odrůd Muškát Ottonel a Prachttraube. Díky své plodnosti se velmi rychle rozšířil do všech vinařských regionů. Muškát moravský poznáte po světle zelenožluté barvě, silné aromatické vůni muškátového květu a jemné muškátové chuti.
Doporučené podávání: Hodí se k moučníkům a sladkým dezertům, suchý k jemným paštikám.
Teplota podávání: 9 - 11 °C.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Bramborová kaše po švýcarsku

20. září 2007 v 18:51 | Šárka |  Brambory
Kdo by neměl rád hedvábně nadýchanou bramborovou kaši? S bramborovou kaší se nemusí dělat žádné divy, je prostě báječná. Co ji zkusit po švýcarsku? A nenechte se zmást! Sýr v ní nebude. "Birre und Stock" si můžete dát na břehu Bodamského jezera ve švýcarském kantonu Thurgau. Nemusíte za touto pochoutkou nikam cestovat, suroviny jsou k mání i u nás. Tady máte na tuto nevšední bramborovou kaši recept. Závěrem se dozvíte, co kanton Thurgau proslavilo po celém světě a vy to určitě máte doma :-)
Bramborová kaše s hruškami (švýc. Birre und Stock)
Bramborovou kaši připravíme podle běžného způsobu. Ve Švýcarsku doporučují poměr brambory versus hrušky 1 : 1. Klidně si troufněte dát hrušek i méně, respektujte svou vlastní chuť.
dále potřebujeme
  • ½ litru vody
  • 0,1 litru bílého vína
  • 150 g cukru
  • kousek celé skořice
  • 1 badyán event. 1 hřebíček
  • špetka citrónové kůry
  • opravdu dobré máslo
Bramborovou kaši zvládneme snadno. Vrhneme se na hrušky, které je potřeba oloupat, odstranit jádřince, nakrájet na čtvrtiny a ve směsi vody, vína, cukru, skořice, citrónové kůry a vůně badyánu či hřebíčku uvaříme doměkka. Šťáva se odpaří a zhoustne. To je ten moment, o který nám v tomto receptu jde. Do hlubší mísy dáme vrstvu horké bramborové kaše, na to vrstvu horkých hrušek, kterou lžící přelijeme hruškovou šťávou. Vrstvy kaše a hrušek opakujeme, až je mísa plná. Zalijeme horkým máslem a podáváme nejčastěji s vařeným uzeným masem. Mohu doporučit i v jemné strouhance smažený sýr Camembert (Hermelín), protože této kaši to na společném talíři se sýrem sluší a váš mlsný jazyk se určitě zlobit nebude :-)
Jak už to bývá, kanton Thurgau se může chlubit jezerními rybami, tak je samozřejmé, že je u Bodamského jezera naprosto všude dostanete bez velké námahy. Pro tuto oblast jsou typické obrovské sady ovocných stromů a proto jídla z jablek a hrušek zdejší kuchyni nemohly minout. Z jablek se vyrábí neskutečně dobrý mošt, který se často přidává do zdejších masových specialit.
Víte, co kanton Thurgau proslavilo po světě? Maggi nese jméno po Juliovi Maggim, mlynáři z kantonu Thurgau (žil v druhé polovině 19. století), který založil stejnojmennou potravinářskou firmu. Rozpustné kostky bujónu a polévkové koření pronikly do celého světa.
Kanton Thurgau nám též připomene u nás nejpěstovanější odrůda vinné révy. Müller Thurgau jedna z nejoblíbenějších odrůd v severněji položených vinicích. Její původ sahá do roku 1882, kde byla v Německu vyšlechtěna profesorem Müllerem na šlechtitelské stanici v Geisenheimu a jejími rodiči jsou Ryzlink rýnský a Madlenka královská. Název vína, jak už jméno napovídá, vychází ze jména šlechtitele prof. Müllera a název Thurgau vychází z rodiště prof. Müllera, švýcarského kantonu Thurgau. U nás je tato odrůda poměrně hodně rozšířená a se 17% na našich vinicích je druhou nejpěstovanější odrůdou.
Protože švýcarská konfederace má 26 samostatných kantonů (Aargau, Appenzell Ausser-Rhoden, Appenzell Inner-Rhoden, Basel-Land, Basel-Stadt, Bern, Fribourg, Genève, Glarus, Graubünden, Jura, Luzern, Neuchātel, Nidwalden, Obwalden, St. Gallen, Schaffhausen, Schwyz, Solothurn, Thurgau, Ticino, Uri, Valais, Vaud, Zug, Zürich) - mohla by tu být zajímavých specialit celá řada. Určitě k některým se dostanu, protože švýcarskou kuchyni mám moc ráda a zimní období si bez některých jídel představit neumím :-)

Úředními jazyky jsou němčina, italština, francouzština a rétorománština, je nad slunce jasné, že zdejší kuchyň nemůže být nezajímavá. Křižují se zde dvě základní kuchyně světové gastronomie a příslovečný švýcarský smysl pro preciznost s vytříbeným vkusem dal vzniknout prvotřídní kuchyni, která uspokojí opravdu každého. K tomu gruntovní staré recepty pastevců a horalů, které se těší té největší oblibě, báječné víno z místních vinic - to vše je příslibem, že se švýcarskou kuchyní se nudit nikdo nebude. Mnoho jídel doslova vyžaduje velkou společnost (fondue & raclette) a teprve potom je to pravé stolování po švýcarsku. Určitě se nechte zlákat, litovat nebudete, švýcarská kuchyně má nenapodobitelné kouzlo luxusu a prostoty - to vše ze surovin prvotřídní kvality. Přeji dobrou chuť ... è Guete :-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Štrúdl - ovšem trochu jinak

18. září 2007 v 20:17 | Šárka |  Slané pečení
Žádnému štrúdlu nelze odolat, ale štrúdl s hruškami a modrým sýrem - je dílem ďábelským a pouhý jeden kousek nestačí. I bez cukru tato dobrota bude chutnat sladce. Recept je jednoduchost sama. Bude důvod otevřít lahev dobrého červeného vína. Tento rafinovaný sladce pikantní dezert ocení hlavně páni.
Závin s hruškami a modrým sýrem
  • tence vyválené listové těsto
  • několik zralých a sladkých hrušek
  • vlašské ořechy
  • sušené brusinky pro chuť i parádu
  • kus sýra s modrou plísní
  • 1 vejce na potření
  • sezamová semínka na posypání

Do tence vyváleného listového těsta zabalíme plátky oloupaných sladkých hrušek, plísňového sýra, nalámané vlašské ořechy a sušené brusinky. Zabalíme jako štrůdl a v rozpálené troubě při teplotě 180 °C pečeme 35 až 40 minut. Chceme-li mít pečivo parádnější, po prvních deseti minutách pečení ho vytáhneme z trouby ven a potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme sezamem. Dopečeme a na posezení ještě horké sníme. Možná někoho udiví, že ač sýr je dostatečně slaný, v ústech máme sladce a blaženě :-)

(špetka hrubě mletého pepře dodá celému dílu na pikantnosti; šťavnaté hrušky umí v chuti mistrně dominovat)
Hrušky jsou geniální podzimní ovoce, vrhněte se na ně - třeba zrovna s tímto receptem.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Pečené houby líného houbaře

17. září 2007 v 10:27 | Šárka |  Houby

Návod, jak si nejrychleji poradit s košíkem hub a mimořádně si pochutnat. Než stačíte vysypat z nohavic a rukávů jehličí, budou houby vonět kuchyní & malý bonus v podobě dvou fantastických staročeských houbových receptur je tu taky. Tvrdé hřibovité houby jsou na tuto úpravu nejlepší a když je očistíte už v lese, máte vyhráno. Recept je záležitostí pouhé chvilky a potřebovat budeme jenom ty nejobyčejnější ingredience, které se najdou skoro v každé české chalupě i pražském bytě. Tak hbitě do přípravy, ať se přesvědčíte, že je to vážně velká dobrota. Z hub nemusí být pořád jenom smaženice, řízky, houbovka, ... ani jiná notoricky známá dobrota. Udělejte houby jinak!

Předností tohoto receptu je, že malé hříbky použijeme v celé své nádheře, nekrájíme je. Ty větší jenom přepůlíme. Pečeme podle množství na velkém plechu nebo stačí zapékací nádoba menších rozměrů. Taková, ve které servírujeme pohodlně na stůl, je ze všech nejlepší.

Pečené houby líného houbaře
  • sádlo na vymazání zapékací nádoby (nemáme-li, poslouží olivový olej)
  • 1 hrubě nakrájená větší cibule
  • celé hříbky
  • kmín, sůl, pepř
  • bylinky (určitě rostou kolem vaší chalupy nebo na okenním parapetu i v Praze)
  • lžíce obyčejné plnotučné hořčice
  • kostička (nebo jenom polovic) starého dobrého českého Masoxu
  • sladká smetana
  • lžíce hladké mouky
  • a víc už nic!



Zapékací nádobu vymažeme sádlem, posypeme sekanou cibulí a poklademe očištěnými hříbky. Pokmínujeme, osolíme, opepříme, přidáme voňavé bylinky vcelku (provoní celou troubu a do hub se té vůně taky trochu dostane). Rozpálíme troubu na 200 °C a pečeme cca 20 minut, až se houby pěkně škvíří a chytnou zlatavou barvu. Do sladké smetany přidáme mouku, hořčici a rozdrobíme Masox, prošleháme.


Houby zalijeme a ještě cca 10 minut zapékáme. Smetanový sosík nesmí mít hustotu kaše, to by nebylo ono. Jen tak lehce v něm houby vyválíme a když se to celé zapeče, je hotová pochoutka, která nadchne nejedno houbařské srdce. Posypeme jemně sekanou petrželkou a potom se na tu horkou houbovou dobrotu můžeme vrhnout.


Podle množství hub volte nádobu i poměr ostatních surovin a řiďte se vlastní chutí. Potom vás výsledek nikdy nezklame. Takové pečené houby ze šumavské chalupy jsou dobré pro holky i pro chlapy :-) Do sklenky si nalijte třeba Gambrinus. (Houby se nesnášejí s alkoholem, malá sklenka piva je nejvhodnějším nápojem. Víno ve spojení s houbami kvasí, tak na to pamatujte a neriskujte žaludeční nevolnost :-) Jakou zvolit přílohu? Podle mě jedině nepřekonatelný krajíc českého chleba nebo jiné křupavé pečivo. Není nic lepšího, než poslední kapku houbového sosíku z pekáče pěkně dostat právě kouskem chleba! Co s bylinkovým pugétem, který se v troubě spálil? V prstech rozdrobit do jídla - je to senzace. Taková rozmarýna a šalvěj dokážou jídlu dát ještě větší chuťový charm a šmrnc. Do staré české kuchyně bylinky od nepaměti patří, vzpomeňte si na ně co nejčastěji. Nikdy nezklamou.
Přeji dobré houbařské úlovky a velké pochutnání - ať už z těch hub vaříte cokoli.
Nemáte-li čerstvé houby z lesa, ale chuť by na ně byla, zkuste třeba superléčivou Hlívu ústřičnou / tento recept je skutečným Elixírem mládí a pochutnáním dostupným po celý rok. Jsou-li po ruce jenom loňské houby sušené, tak Houbový guláš si své obdivovatele jistě najde taky a chuť na výtečné houbové jídlo bude ukojena. Možností je mnoho a ani čerstvé žampióny nejsou k zahození. Ovšem projít se po lese a třeba vůbec nic nenajít, je něco, co nelze vůbec ničím nahradit!
Houby ve staročeské kuchyni stojí za velkou míru pozornosti a vy máte možnost vyzkoušet:
SEKANÉ HOUBY PO STAROČESKU
(podle kuchařské knihy Bavora Rodovského z Hustiřan, r. 1591)
  • Použijeme různé druhy hub v množství 500 g
  • 2 velké cibule
  • 80 g sádla nebo slaniny
  • kmín a jalovec
  • pepř a sůl
Houby očistíme, ovaříme v osolené vodě a necháme okapat v cedníku. Vychladlé nadrobno nakrájíme, přidáme osmaženou cibulku na sádle, kmín s jalovcem, pepř a sůl. Na rozpuštěné slanině nebo na sádle zapečeme.
Muselo to chutnat fantasticky, co říkáte?
STAROČESKÉ HOUBOVÉ ŠIŠKY
(podle předpisu v kuchařské knize vydané Pavlem Severinem z Kapí Hory, r. 1538)
  • Hřiby, smrže, špičky v množství 500 g
  • 100 g másla
  • 140 g mouky
  • 2 vejce
  • ¼ litru sladké smetany nebo mléka
  • petrželka a šalvěj
  • pepř a sůl
  • špetka šafránu
Houby očistíme, nadrobno rozsekáme a podusíme. Do směsi hub přidáme vejce a mouku, osolíme, ochutíme sekanou petrželkou a šalvějí, opepříme a ochutíme špetkou šafránu. Dlaní zformujeme šištičky velikosti menších karbanátků, které opečeme z obou stran na másle. Hotové houbové šišky přelijeme bílou omáčkou (bledou jíšku z másla a mouky rozředíme sladkou smetanou nebo mlékem a ožlutíme špetkou šafránu).
Ani tento prastarý recept nemohl chutnat prostě, na první přečtení je to učiněná lahůdka a rozhodně stojí za vyzkoušení. I vzácné smrže se v lese sem tam objeví.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.


Podzimní hruškový koláč

11. září 2007 v 20:22 | Šárka |  Sladká kuchyně
Koláč pro pohodu těla i duše - rovnou 2 recepty! Kdo hrušky miluje - ten mu neodolá. Však taky proč? Hrušková sezóna je v plném proudu. Kdo má rád sezónní dobroty, ten si ho nesmí nechat ujít. Ve švýcarské Ženevě je hruškový koláč místní specialita a peče se na počest "escalady". Švýcarsko je má srdeční záležitost, tak tento koláč nemohu nechat ležet ladem.
Báječný recept na můj podzimní hruškový koláč (proč ne s ořechovou nádivkou?)
Připravíme si křehké těsto:
  • 250 g polohrubé mouky
  • 125 g moučkového cukru
  • 125 g másla (event. Hery)
  • špetka soli
  • 1 vejce
  • lžíce jemné strouhanky
Na náplň hruškového koláče:
  • hrušky
  • 1 kelímek kysané smetany
  • 2 vejce
  • moučkový cukr
Do mouky přidáme cukr, špetku soli a promícháme v míse. Přidáme nakrájené změklé máslo nebo jiný tuk na pečení, 1 celé vejce a šikovně prsty jedné ruky prohněteme. Tuk se spojí s moukou a vejcem. Na vále těsto dobře propracujeme a necháme ho v chladu odpočinout. Křehké těsto si můžeme připravit předem a klidně do zásoby. Pobyt v chladničce mu jedině prospěje.
Kulatou koláčovou formu vymažeme tukem a vysypeme moukou. Těsto vtlačíme do formy a vymáčkneme vyšší okraje. Těsto propícháme vidličkou a zlehka vysypeme jemnou strouhankou. V tuto chvíli můžeme rozpálit troubu na 180 °C.
Hrušky přepůlíme, oloupeme, vyřízneme jaderník a vyplníme jimi celé dno koláčové formy. Máme-li ořechovou nádivku, můžeme jí vyplnit místa po jaderníku (nádivka být nemusí, nebo postačí jenom ořechy). Kysanou smetanu prošleháme s vejci a moučkovým cukrem a zalijeme touto směsí hruškový koláč. Vložíme do trouby a 40 minut pečeme při 180 °C tak dlouho, až povrch koláče udělá zlaté puchýřky. Je hotovo a můžeme si na koláči smlsnout ještě za tepla.
Ve švýcarském kantonu GENẺVE (Ženeva) jsou snad nejvíce patrné vlivy francouzské a mezinárodní kuchyně. Vždyť Ženeva sloužila odedávna jako středisko různých setkání, mnohdy na nejvyšší úrovni - musela se tedy přizpůsobit, ale přitom zachovat svou vlastní tvář. Na švýcarské straně Ženevského jezera (Lac de Léman) je jedna restaurace vedle druhé, od luxusních podniků až po docela obyčejné hospůdky. Právě v těch můžete dostat ryby ze ženevského jezera a k tomu množství zeleniny a salátů. V Ženevě ještě chvíli zůstaneme, abychom si mohli připomenout jednu velkou událost, která poznamenala nejen historii, ale i místní kuchyni. V noci z 11. na 12. prosince roku 1602 přepadly savojské jednotky Ženevu a její městské hradby chtěly přelézt po žebřících. Jedna statečná žena z lidu právě vařila obrovské hrnce polévky a touto vařící polévkou polila vetřelce. Ti se dali na útěk a tím byla Ženeva zachráněna. 11. prosinec je od té doby státním svátkem kantonu Ženeva, kterému se říká "escalade". V ten den se ve všech cukrářských obchodech prodávají čokoládové hrnce a hrnečky nejrůznějších objemů a velikostí. Na počest escalady se mimo jiné peče ženevský hruškový koláč.
Vrhněte se na hrušky po svém a nedopusťte, aby popadaly do trávy. Utržené rovnou z větve jsou rozhodně nejlepší.

HRUŠKOVÁ INSPIRACE Z MÉ KUCHYNĚ:


Čím nám hrušky prospívají?
Obsahují vitamín C, organické kyseliny, třísloviny, flavonoidy, karotin, glykosidy, stopy jódu, malé množství vitamínu P a větší množství draslíku. Hrušková šťáva zpevňuje stěny céc, působí močopudně a příznivě ovlivňuje žaludeční potíže. Pro vysoký obsah draslíku podáváme šťávu jako pomocný prostředek při poruchách srdeční činnosti a také tehdy, když z jakýchkoli důvodů musíme užívat diuretika.
Odvar z hrušek nebo hruškových křížal podáváme při všech chorobách spojených s vyššími teplotami a zimnicí. Listy hrušek užíváme do směsí, aplikovaných při zánětech močových cest a při tvorbě močových a ledvinových kaménků, protože přispívají k jejich rozpadu nebo působí proti jejich vzniku. Zároveň působí i dezinfekčně.
Odvar z listů připravujeme tak - že listy vaříme 2 minuty, zcedíme a podáváme jako normální bylinkový čaj.
Listy hrušně jsou také vynikajícím lidovým lékem proti revmatismu: 100 g mladých čerstvých listů přelijeme 1 litrem vařící vody a necháme 5 - 10 minut luhovat. Potom pijeme po šálcích celý den. Účinnost nálevu se zvýší, když listy před zalitím ručně natrháme na kousky.
Naši předkové kladly veliký důraz na to jíst hrušky a doporučujeme to i dnes. Plody musí být dokonale zralé, protože jinak mohou působit zažívací problémy. Podávání hrušek včetně listů nemá žádné vedlejší účinky, s výjimkou případné osobní nesnášenlivosti. Jedině to, že by se hrušky neměly jíst v kombinaci s mlékem v jednom jídle, poněvadž to může způsobit zažívací problémy
Čerpáno z informačního serveru o zdraví, Celostnimedicina.cz

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

BIODOŽÍNKY 2007

10. září 2007 v 0:13 | Šárka |  Něco pro zdraví

Kdo přišel, ten ochutnal, nakoupil, pobavil se a poučil. Pomohl sobě i ekofarmářům nastavit laťku zase o kus výš. Každý návštěvník si mohl splnit sen o zdravém životě.
9. září, Nenačovice u Berouna přivítali početné davy návštěvníků 4. ročníku Biodožínek Country Life. Společnost Country Life - český leader v biopotravinách - provozuje ekofarmu od roku 1992. Ta záhy získala čestné uznání za ekologický projekt roku. Bývalý kravín zrekonstruoval Country Life na ekologickou budovu, tzv. Archu, a nyní zde má své sídlo. V této budově je od roku 2003 také mezinárodní škola Institut životního stylu a od roku 2005 biopekárna. Koho zajímá zdravý životní styl, ten s chutí vyrazil tuto neděli do Nenačovic a užil si letošních Biodožínek. Pojďte s námi nahlédnout.

Dle dožínkové tradice nechyběl dožínkový věnec, který býval darem pro hospodáře.
Farma připravila bohatě prostřený stůl uprostřed přírody, plný neobyčejných, ale přirozených lahůdek. Vše bylo vypěstováno s velkou láskou k přírodě. Biopotraviny jsou zdravé a kvalitní, vyrábějí se z kontrolovaných produktů ekologického zemědělství. Jsou vždy označeny ochrannou známkou BIO. Na stole se sešly pestré barvy podzimu a všechny chutě sezónních biopotravin.
BIO je stravovací filozofie, která nic nezakazuje. Neříká co nejíst, ale naopak co jíst, aby nám bylo dobře na duchu i na těle. Na prvním místě stojí kvalita surovin, přednost mají sezónní potraviny z místních zdrojů. Kupovat ovoce a zeleninu na farmě má své kouzlo, kterému málokdo odolal.
Biopotraviny chutnají lépe! Přirozeným pěstováním bioprodukty obvykle obsahují více nutričních látek a vitamínů než obdobné konvenční potraviny.
Jaké potraviny mohou být BIO? Všechny, které jsou vyrobené dle pravidel o ekologickém zemědělství, tedy i maso, uzeniny, mléko a mléčné výrobky, vejce, pivo, víno, ovoce a zelenina nebo dětská výživa. Celá tato paleta potravin se sešla v neděli na farmě. Bylo skutečně z čeho vybírat.
Kdo nevědel, jak s biopotravinami nejlépe naložit a jak je v kuchyni zpracovat, mohl ke svému nákupu přibalit též literaturu.
Bioproudkty nejsou jen potraviny. Na farmě byla možnost zakoupit kvalitní biokosmetiku a připravit si tak doma relaxační koupel s báječnou solí, která voní měsíčkem a pomerančem nebo levandulí.
Místní biopekárna jela na plný plyn. Fronta byla nekonečná a teplé pečivo se konzumovalo rovnou na místě. Té vůni nešlo odolat a zdejší chléb byl nepřekonatelný.
Žádné upatlané pusy od cukrové vaty! V ruce teplý bochníček chleba a pusa celá od mouky :-)
Pod širým nebem vytráví rychleji - na guláš a sendviče byla velká fronta pořád :-) I vepřo, knedlo, zelo může být BIO, pokud vaříte ze surovin příslušné kvality. Kampaň září = měsíc biopotravin vám pomáhá se zorientovat a učinit první kroky k tomu, aby se biopotraviny staly každodenní součástí vašeho života.
Kotlíkový bioguláš s pečivem (40 Kč), zapékané brambory ve slupce (20 Kč), obalované tofu (20 Kč), k tomu sojanéza nebo biokečup (4 Kč).
Sendviče s obalovaným tofu chutnaly opravdu skvěle. Obložené housky lákaly nejen od pohledu, ale i vůní a chutí.
Žijte BIO - nejen v září! ... Září - měsíc biopotravin má za úkol vzdělávat, informovat a nadchnout přednostmi biopotravin.Tyto potraviny jsou dnes dostupné více než ve 2.000 maloobchodních prodejnách po celé ČR, vyzkoušet je tedy může každý. Maximálně čerstvé bioprodukty nakoupíte přímo na ekologických farmách. Navštívit ekofarmu a přesvědčit se na vlastní oči, jak ekologický systém hospodaření pracuje v harmonii s přírodou, je skvělá příležitost pro ty, kteří k biopotravinám zatím nezískali důvěru. Značka BIO označuje potraviny pocházející z ekologických farem. Máte záruku, že nebyly použity chemické pesticidy, geneticky upravené organismy ani umělá hnojiva.
Během září otevřou pro veřejnost své brány desítky ekologických farem a uspořádají speciální prodejní akce a přednášky. Kdo nestihl navštívit Biodožínky v Nenačovicích u Berouna, má ještě mnoho dalších příležitostí, na nějakou zajímavou akci přímo na farmě vyrazit. Organizují se regionální dožínky a bio jarmarky. Zkuste nahlédnout do kalendáře akcí na www.mesicbiopotravin.cz a udělejte něco pro své zdraví. Začněte žít bio - je to jednoduché. Z nakoupených produktů na farmě si uvařte něco dobrého a ochutnejte suroviny ve své přirozenosti.
(červená, zelená a hnědá čočka s pohankou, vonící majoránkou a čerstvými bylinkami je zdravou a chutnou nedělní večeří, která uzavřela návštěvu na ekofarmě zcela dokonale; ochutnejte některé ze zajímavých bio produktů taky)
Nehledejte elixír mládí ani živou vodu. V biopotravinách najdete pramen vlastního zdraví. Naslouchejte přírodě. Pijte a jezte BIO - harmonizujte s přírodou.
Věřte tomu, příroda zná recept na zdravý, spokojený a dlouhý život.Příští ročník Bio dožínek Country Life se koná 14. září 2008. Dejte bioproduktům šanci. Vaše jídlo se stane lékem! Ve vašem zdravém těle se zabydlí i zdravý duch.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.



Cabernet Sauvignon si každé ráno mažu na chleba

6. září 2007 v 14:09 | Šárka |  Gastronomické zajímavosti
Snídani šampiónů v supermarketu nekoupíte, ale můžete si ji dopřát i z trochu unavenějšího vína, které malým trikem pozvedneme na chuti i vůni a dáme mu úplně jiný rozměr. Nebudeme svou snídani šampiónů začínat se sklenkou v ruce, ale Cabernet Sauvignon si zhusta namažeme na svůj ranní krajíc chleba! Jen mám trochu problém, jaký nápoj zvolit k této netradiční snídani :-)




Když jsem psala komentář, že to "rozhodně zkusím", neměla jsem na mysli že to bude hned. Žádný recept nevlastním, nikdy jsem něco podobného neochutnala, ale uměla jsem si to představit naprosto dokonale. Připravit dobrou zavařeninu není až tak těžká disciplína, nějakou zkušenost mám a navíc spoustu vlastního hroznového vína, které mě děsí svými obtěžkanými hrozny a řeším otázku "co já si s ním jenom počnu?" Tímto mám vyřešeno a toto byl jen malý prototyp báječné vinné zavařeniny z celé láhve červeného vína, pro efekt pár čerstvě utržených hroznů a nezbytného želírovacího cukru. Rozhodnout se, zda chci husté želé na lžičku nebo jen delikátně středně hustý vinný zázrak roztírat na křupavé pečivo a královsky posnídat víno v netradiční podobě, bylo prvotní. Husté třaslavé želé nemám ráda! Zvítězila varianta zavařeniny.


(horká tuhnoucí vinná zavařenina - už v tomto stavu jsem tušila, že to bude něco extra)

Přeměnit víno v zavařeninu znamená udržet podstatu vína. Cukru nesmí být nikdy tolik, aby chutí ovlivnil celé toto dílko. Uchovat charakter vína je přímo žádoucí a proto věnujeme pozornost i těm nejmenším detailům, jinak nedocílíme té jemné originální chuti, která přesahuje dosud známé chuťové tóny. Je to něco zcela netradičního, chuťová extratřída.

Použitou láhev červeného vína Cabernet Sauvignon jsem zredukovala varem na pouhou polovinu. Víno změnilo svou podobu a vykřesala jsem z něj všechny tóny vůně, které by při běžném pití zůstaly jistě hodně vzadu. Víno to nebylo z těch nejjakostnějších, odborník by na něm našel spoustu hříchů, ale tento proces ho zušlechtil a katapultoval blíž ke gurmánskému nebi, stal se z něj téměř božský lektvar. Přidáním želírovacího cukru, kdy do hry se zapojilo pár čerstvých hroznů vína a všechny přítomné pektiny, vznikl originální prototyp zavařeniny, na které já začínám od tohoto objevu usilovněji pracovat, protože to je něco, co za to "pánové a dámy" stojí !!!

(už mě nebude tolik trápit, co s těmi hrozny z naší domácí letošní úrody. Je to hrozné, když se to ovoce přemnoží)
Díky vinným blogům (o kterých se zmiňuji v úvodu článku), jsem své včerejší odpoledne věnovala práci s vínem a mohu konstatovat, že to nebyl promarněný čas. Dnes ráno jsem si mohla dopřát opravdovou snídani šampiónů, protože jsem nad vínem zvítězila a jeho přeměna v tuhle hustě rudou a nebesky chutnající záležitost byla podrobena testu konzumace a pečlivé degustace. Prošla bez absolutní ztráty bodu :-) Z tohoto důvodu neputoval tento skvost do sklenice pod víčko a do temného sklepa. Je určena k okamžité likvidaci. Už si představuji, jak báječně chutná se zvěřinovou paštikou, chuťově nadzvedne všechny omáčky ke zvěřině, se sýrem se přímo snoubí, pečivu prospívá, ... Vidím to její široké uplatnění …

Nemáte taky chuť si pohrát s vínem trochu jinak? Skýtá netušené možnosti, o kterých já už něco málo tuším :-)
Tímto oznamuji: "Mé milované brusinky, narostla vám převeliká konkurence" :-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Pravá jihočeská kulajda

4. září 2007 v 0:01 | Šárka |  Staročeské recepty
Kulajda má tolik vůní, že podráždí všechny smysly. Je mnoho kuchařských zázraků, které je možno z hub vykouzlit a pravá jihočeská kulajda je jedním z nich. Je to chlouba české kuchyně a dostává se jí náležitá pozornost i na jídelních lístcích restaurantů, chlubících se "dobrou kuchyní" a vztahem k místním specialitám. Je čas nanosit houby z lesa do kuchyně.
Recept na "Pravou jihočeskou kulajdu"
  • hrst čerstvých hub (hřiby, křemenáče, lišky)
  • 6 větších brambor
  • špetka kmínu
  • nové koření
  • černý pepř (po třech kuličkách)
  • 2 bobkové listy
  • hrnek smetany (hustá kysaná je do kulajdy jako dělaná)
  • hladké mouky na 2 lžíce
  • 1 až 2 lžíce octa
  • 4 čerstvá vejce
  • sekaný kopr nesmí chybět (čerstvý, sušený, mražený)


Houby očistíme a nakrájíme je na větší kousky. Oloupané syrové brambory nakrájíme na kostičky a společně s houbami povaříme v osolené vodě, do které jsme přidali koření (kmín, nové koření, pepř, bobkový list). Když jsou brambory měkké přidáme smetanu s rozkvedlanou moukou, promícháme a krátce povaříme. Podle chuti kulajdu osolíme, okyselíme octem a přidáme nasekaný kopr. Rozklepneme čerstvá vejce a zlehka je upustíme do polévky. Tři minutky mírným varem povaříme a dalších 5 minut necháme vejce dojít mimo tepelný zdroj. Žloutky vajec musí být poloměkké a polévka navoněná houbami a koprem. Použijete-li vejce domácí, barva žloutku bude nepřekonatelná. Nic nebrání tomu, abychom polévku nalévali do talíře a pozvali všechny hladové ke stolu. V tomto případě to byla porce pro 2, ale vy si udělejte klidně plnej hrnec.

Ke kulajdě poznámka:
  • Vody nedávejte příliš, polévka by měla zůstat hustá.
  • Jestli se mohu přimluvit, tak vejce zkuste "zastřená", jsou o mnoho lepší než vařená.
  • Jinak pozor, ať se polévka nepřekyselí; těžko potom doladit chuť do té patřičné akurátní podoby


(v horké polévce vejce rychle dojdou; oceníte jejich úžasnou chuť, když se ze všeho na talíři stane jedna chutná kompozice)
Doběhněte do lesa pro čerstvé houby, sušené od loňska si nechte do bramboračky, kulajda si žádá čerstvé lesní plody.
Takové nadělení by nepřehlédl ani slepý houbař :-)
Přeji každému hub plnou nůši :-) Tohle všechno roste kousek od Černošic. Ať už z hub uvaříte cokoli, já vám přeji dobrou chuť.

Je kulajda opravdu jihočeská specialita? Zapátrala jsem a zjistila následující zajímavosti:
Na mnoha místech v jižních Čechách se připravuje velmi oblíbená bramborová polévka s mlékem nebo smetanou zahuštěnou moukou. Říká se jí kulajda. O tom, jak vznikl její název, kolují různé dohady. Nejzajímavější z nich tvrdí, že to je vlastně zkomolené jméno kdysi známé jihočeské lidové kuchařky paní Adelajdy Kuhové, nar. r. 1805, zemř. r. 1898, která byla původem Němka, takže se její jméno podle šumavského zvyku vyslovovalo Kuh Adelajde, a z něho bychom pak měli, po vypuštění některých slabik, slovo kulajda. To tvrdí rodinná tradice podle sdělení p. Víta Korce z Trutnova.

Pravděpodobnější však je, že jméno kulajda souvisí s nářečním slovesem zakulat nebo zakudlit (zakudlená polévka je např. na Chodsku každá, která je zahuštěná moukou). Jméno polévky kulajdy má též různé krajové obměny, např. na Vysočině kudlavka a u Milevska kulimajda. V dialektologické kartotéce Ústavu pro jazyk český je název kulajda doložen ze Sušicka, Táborska a Pelhřimovska.

K nářečnímu slovesu zakudlit ještě podotýkáme, že vzniklo pravděpodobně obměnou původního zakvedlat, zakverlat, které svým původem souvisí s německým slovesem quirlen, tj. kvedlat. Vyplývá to z výkladu v Etymologickém slovníku jazyka českého prof. V. Machka u hesla kvedlati. (zdroj: Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

100.000 se nedá mlčky přejít

2. září 2007 v 23:28 | Šárka |  O autorce blogu
Kontakt na autorku blogu = gurmanka@gurmanka.cz / www.gurmanka.cz
VŠEM, kteří byli u toho - posílám velký dík. Těm, kteří mě přišli navštívit a kousek svého času zhmotnili do komentáře, ještě navíc hlubokou a uctivou poklonu. Připíjím na zdraví všech, kteří se o magické číslo "100.000 návštěvníků" postarali svou osobní přítomností na této mé virtuální adrese.

Mnozí stálí návštěvníci jsou moji kamarádi, tak chápu, že mě chtěli svou účastí zde potěšit :-) Díky! Mnozí ostatní jsou náhodní kolemjdoucí, které sem zavál vyhledávač patrně nějakého receptu. Hlavní náplní mého blogu je skutečné vaření v domácích podmínkách. Rychlé pořízení fota, sepsání receptu, slovní doprovod k tomu a článek má šanci se za krátkou dobu narodit. Oceňuji vaši toleranci ke všem překlepům, špatně voleným literárním obratům, zbytečným fotografiím a slovům, která nejspíš nikdo nečte :-) Pojala jsem to jako soukromou zábavu, která je takovým mým receptovým fotoalbem, protože opravdu nejraději vařím dle vlastní inspirace v závislosti na surovinách, které mám momentálně po ruce. Jako správný kuchařský nadšenec toho mám ve své spíži určitě dost, tak svou fantazii moc krotit nemusím. Radost mám ze všech komentářů, které popisují skutečnou realizaci mých receptů u vás doma. Ujištění, že recepty fungují i jinde, je tou nejlepší reklamou.

Co se vaření týká, je to můj dlouholetý koníček a též profesionální zkušenost. Několik let jsem žila ve Švýcarsku. Vlastnili jsme hotel s restaurantem Moulin Neuf v kantonu Jura. Stála jsem před šancí splnit si vlastní sen, mít restaurant a provozovat ho tak, jak jsem si vždy snila. Sen se stal skutečností, byla ze mě na pár let šéfkuchařka :-) Byly to nejlepší, ale nejtvrdší roky mého života. Uspokojení z dobře vykonané práce bylo maximální. Kuchařské řemeslo je nadmíru kreativní záležitost a zůstává mou láskou na celý život. Proto taky existuje tento blog.

Současně s prací hoteliéra a restauratéra měl můj muž závazky ke své firmě v ČR, která si jeho pozornost postupem doby vydupala natolik, že jsme se stěhovali. Náš prosperující podnik získal snadno nového majitele. Stala jsem se Jihočeškou. Tento blog je taková má soukromá terapie, aby nebylo smutno při vzpomínkách na báječné chvíle, které mě osobně tak krásně poznamenaly.

Co říci závěrem?
Přicházely mi zvědavé maily, v kterém že restaurantu dnes vařím? Snad nikoho nezklamu, když řeknu, že v žádném :-) Má profese je od vaření dosti vzdálená, ale nikoli na míle. Když se nad tím zamyslím, tak reprezentuji firmu, která gurmánům zcela reálně nahrává :-)
Výroba čokolády se bez nás neobejde, což každý průměrný čokoholik může ocenit; s kvalitou piva by to taky nebylo ono :-) S námi to máte v suchu. Když se nad tím zamyslím, tak to není vůbec špatné, být odborníkem přes tak životně důležité věci, bez kterých se velké procento národa neobejde :-)

Co se změnilo od doby, kdy jsem začala kamarádit se svým blogem?
Od tohoto dne se změnilo mnohé.
  • Zkrátily se mé noci
  • Spotřeba kávy vzrostla o +2 šálky
  • Optometrista mi nasadil na nos brýle (má slepota je v počínajícím stádiu, ale nemám si dělat starosti! pravidelné noční vysedávání u pc mě přivede do stavu, kdy se bez brýlí neobejdu)
  • Konfekční velikost se o jedno číslo zvětšila
  • Pes si mlčky stěžuje, že mu méně rozumím (zkrátil se čas jeho vycházek)

Začalo to tak nenápadně:
Zpočátku jsem chodila obhlížet jejich stránky a nakonec jsem byla infikována tím foodblogovým bacilem taky a založila blog vlastní. Mimořádné poděkování patří majitelům adres www.cuketka.cz & www.gurmetklub.cz . Tam se ta myšlenka narodila. Tak vám tedy pánové pěkně děkuji! Měla bych snad tyto dvě foodblogerské celebrity žalovat? :-)

Díky Vám všem za milou společnost
Šárka (www.gurmanka.cz)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.