Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Červenec 2007

Grandiózní české koláče

30. července 2007 v 23:36 | Šárka |  Staročeské recepty
Chlouba staročeské kuchyně. Nelze si bez nich představit "Posvícení" ani tradiční svatební hostinu. Tvarohové, povidlové, makové? Je libo "dvojctihodné"? Absolutní vrchol celého českého koláčového umění. Jsem přesvědčena o tom, že tento skvost se koupit nikde nedá. Je to záležitost poctivé domácí kuchyně & chlouba šikovné hospodyně. Aby tyto koláče voněly tradiční staročeskou kuchyní, je potřeba mít opravdu dobrý "starý" český recept. A tam bývá ten kámen úrazu. Staré dámy hospodyně si takovýto recept nosí v hlavě a mají dokonce utkvělou představu, že je to něco tak "prachobyčejného", že nestojí za řeč se s něčím takovým chlubit. Jejich vaření se za celá ta dlouhá léta vměstná do špetky mouky, kapky mléka, trošky cukru … kdo by chtěl na stará kolena všechny ty ingredience přesně odvažovat a zdržovat se sepsáním receptu tak, aby se vše dalo přesně navážit a MY se nemuseli spoléhat na míru našeho nadání pro uchopení špetky či odvážení trošky toho či onoho.

Byla jsem tak moc neodbytná, že jsem pro tuto pošetilost nadchla sousedku, která peče ty nejlepší koláče na světě! Velmi svědomitě je napekla a ještě vlastními slovy starodávnou recepturu popsala tak, jak ji zde uvedu. Neodvážila bych se na ní vůbec nic měnit a spoléhám na to, že pokud se někdo do těchto famózních dvojctihodných koláčů pustí, tak recept mu poslouží k úspěchu a dokonce možná získá na vážnosti :-) Mám takový zvláštní pocit, že když moje milá sousedka mísu ještě horkých "dvojctihodných" koláčů pokládá na můj kuchyňský stůl, tak mi skládá tu nejhlubší poklonu & elegantní pukrle k tomu. Kdo by tušil, že pod tvarohem na povrchu se skrývá ještě jedna chuťově odlišná nádivka? Každé kousnutí do koláče je rozpustilá hra chutí, která nikdy neomrzí. I když jste mistr v sudoku, od pohledu nedokážete rozšifrovat, co že se skrývá za nádivku pod tou první makovou pokrývkou? Tvaroh, mák, povidla - vše se střídá s železnou pravidelností v nahodilých kamarádských dvojicích, tomu se prostě nedá odolat. Domácí české koláče alespoň jednou za rok do každé české rodiny. Neposílejme tuto tradici k šípku! Ono těch grandiózních českých receptur zase tolik není. Mísa horkých voňavých koláčků doma připravených = něha na talíři. Tomu se nikdo nikdy nebude bránit. Ať jednou po nás tak zbude nějaký ten pořádný staročeský recept, který bude pamatovat už opravdu staletí. Tak s chutí do koláčů! Nejlepší jsou ty teplé :-)


DVOJCTIHODNÉ KOLÁČE (staročeský recept od paní Vlasty Dvořákové)

  • 700 g hladké mouky
  • 300 g polohrubé mouky
  • 3 lžíce rozpuštěného másla
  • 6 lžic oleje
  • o něco více než ½ litru mléka
  • 50 g droždí
  • 3 žloutky
  • lžička soli
  • 150 g cukru
  • citrónová kůra
  • vanilka
Nádivka:
  • kombinace tvarohu a máku
  • kombinace tvarohu a povidel

Do mísy dáme mouku, utvoříme dolíček, vyklepneme žloutky, rozmícháme a přiléváme vykynutý kvásek, přidáme zbytek mléka, cukr, rozpuštěné máslo, olej, citrónovou kůru, vanilku a sůl.
V míse vypracujeme vláčné těsto, které necháme kynout. Vykynuté těsto vyklopíme na vál, rozválíme 1 a ½ cm silnou placku. Vykrajujeme kolečka o průměru 6 cm. Kolečka naplníme nádivkou (povidla, mák nebo tvaroh) a dobře uzavřeme. Takto vzniklý buclatý koláček položíme švem na vymaštěný plech, uděláme důlek a dáme další nádivku. Potřeme vejcem a dáme péci. Nádivky střídáme (dovnitř povidla - navrch tvaroh) nebo obráceně. Můžeme použít na jednu náplň i mák. V horké troubě upečeme až jsou kraje zlatavé. Nestojí to za řeč, to opravdu nic není. To umí každý :-) A nevymluvím to té naší sousedce a nevymluvím. Tyhle koláče jsou opravdu něco extra. Řekla bych dokonce, že jsou NON PLUS ULTRA a musím na tom trvat! Tu chuť mám ještě na jazyku :-)


(bacha na prsty - snadno by se daly ukousnout :-)
Za tento recept na nejlepší staročeské dvojctihodné koláče na světě děkuji své báječné sousedce Vlastě Dvořákové :-) Snad mi tuto troufalou reklamu odpustí - je to věc mého bezmezného obdivu k jejímu umění vykouzlit skvělou náladu po prvním zakousnutí do koláče z její malé jihočeské kuchyňky, ve které rozhodně nevznikají malé věci, ale samá gurmánská veledíla.
Věřte, že upéct takový skvost se dá i ve starých kamnech. Kuchyňky našich babiček připomínají "roztomilý skanzen". Každé pořádné jihočeské stavení má mít "kachlová kamna" - přesně v duchu této tradice je i náš dům (bohužel, pícka na opravdové pečení v nich není). Zůstávám věrna moderním spotřebičům, ale ty staré bezmezně ctím. Těm, kteří na svých kachlových kamnech mohou i vařit, docela závidím :-)

Rada, jak koláče uchovat co nejdéle čerstvé: nejprve je necháme vydýchat (vychladnout) a potom naskládáme do širokého litinového kastrolu a přiklopíme poklicí. V chladné spíži vydrží až týden. Tuto radu paní sousedky respektuji, leč nikdy jsem ji nepoužila :-) Koláčkům nedám ani jednu šanci, aby "vydechly" tu svou teplou voňavou duši. Vždycky se nestačím divit, že je na posezení sníme (sežereme? to je to správné slovo!). Kdo se u nich objeví první, má silné nutkání se s tím druhým sobecky nerozdělit. Koláče by dokázaly pokazit mezilidské vztahy a zkazit dobré mravy. Tady opravdu platí, že bez práce nejsou koláče / ty pravé poctivé "domácí" se běžně na žádném pekařském pultě neválí. Dvojctihodné koláčky upečte s úctou pro ty nejmilejší osoby pod sluncem. Tohle české tradiční pečivo má ušlechtilou jemnou duši a plná mísa každému stolu sluší. Mít tak hodnou sousedku je opravdové terno :-) Příště ty koláče pro ní upeču já - recept už mám. Slibuji!
SLOW FOOD si klade za úkol
naučit vážit si kultury stolu, chránit a vychutnávat místní produkty, které by mohly být odsouzeny k zániku na úkor mezinárodní standardizace potravinářských výrobků a rychle se rozvíjející "kultury" Fast Food. Členové hnutí prosazují místní produkty, domácí odrůdy plodin a upozorňují na dávno zapomenuté recepty.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.



Jak udělat z kuřecích prsíček ta nejšťavnatější sousta?

23. července 2007 v 16:34 | Šárka |  Maso
Pro někoho nemožné, ale já na to recept mám. Vyzkoušíte a nikdy už nebudete chtít tento kousek kuřecího masa jinak. Recepturu na tyto řízečky mám ve svém domácím archivu už opravdu hodně dlouho. Dokonce se toto prosté jídlo stalo jídlem zamilovaným pro několik členů mé rodiny. Tento recept si zaslouží malou reklamu, protože tímto jídlem většinou nikoho nezklamu. Třeba si ho taky oblíbíte.

Řízečky z kuřecích prsíček
Původně jsem jim říkala řízečky "Orient", neboť jsem je značně ovonila orientální směsí koření. Genialita tohoto receptu tkví v tom, že můžou pokaždé chutnat malinko jinak. Ovšem základ receptu je neměnný a zní takto:

  • ½ kg masa z kuřecích prsíček (bez kůže) nakrájíme na drobné kostičky
  • 1 cibuli jemně nasekáme a přidáme k masu
  • 3 vejce
  • 3 lžíce maizeny (kukuřičného škrobu)
  • 1 lžička soli
  • čerstvě mletý pepř
  • 1 lžíce sójové omáčky
  • 1 lžička cukru na zjemnění
  • nasekané zelené bylinky (petrželka, tymián, koriandr, pažitka, atd.)

Vše promícháme, necháme v chladničce odležet, aby se chutě spojily a smažíme na nízké vrstvě kvalitního oleje v teflonové pánvi po každé straně 2 minutky. Nesmažte dlouho, maso by se vysušilo! Dodržte mnou doporučovanou dobu smažení a tyto řízečky se budou na vašem jazyku jenom rozplývat.


Doporučení:
co lze ještě do směsi přidat? Po pravdě řečeno téměř cokoli. Platí však zásada, že čím méně tím lépe. Někdy přidám kari koření, jindy jen provensálské bylinky či špetku chilli nebo červené papriky. V každém případě používám čerstvé bylinky a tak se chuť tohoto pokrmu mění podle ročního období. Pokud budete připravovat z větší dávky masa, což ostatně i já dělám, tak si pamatujte, že na 1 celé vejce počítejte 1 lžíci maizeny (event. solamylu, tj. bramborového škrobu). To mám vyzkoušené a použitý škrob je základním stavebním kamenem těchto řízečků. Chuť jemně krájené cibule je tam famózní a určitě bych ji nevynechávala. Na jaře sáhněte po proutku jarní cibulky, ta cibulovou vůni i dojem barvou ještě víc umocní. Parádně vše drží pohromadě a všechna šťáva z masa zůstane uvnitř voňavých masových placiček. Doporučuji smažit menší hromádky a lžící je rozetřít do tvaru "bramboráčku" velikosti dlaně. Má-li někdo dlaň větší než použitou pánev, nechť uzpůsobí velikost daným možnostem. Tento recept zvládne realizovat do podoby chutně vypadajícího jídla opravdu každý! Na chuti jsou tyto řízečky delikátně jemné, doporučuji k tomu adekvátní přílohu. Bramborová kaše je ideální, doplnit tímto jídlem salátový talíř je taky dokonalé a jíst je jenom tak s kouskem pečiva a sklenkou vína nemá absolutně žádný nedostatek.


Pokud chcete, použijte např. libové vepřové maso nebo krůtí. Ani tak vás výsledek nezklame. Pokud chcete mít maso co nejkřehčí, zvolte mnou doporučená kuřecí prsa. Dostanete je hned do jiného světla! Budete mít při konzumaci různé pocity, ale určitě ne ten, že kuřecí prsa jsou tuhá a suchá. To vám mohu slíbit :-)
Podivuje-li se někdo nad přidaným cukrem do masa, má tam opravdu svou nezastupitelnou roli. Umí maso zjemnit dokonale. Naloženou směs na tyto řízečky můžete připravit několik dnů dopředu. Dobré proležení jim jenom prospěje. Nenechávejte je však déle než 3 dny.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Karfiol nemusí být nudný Květák

22. července 2007 v 23:22 | Šárka |  Zelenina
Dokonalá harmonie chuti se ukrývá v tomto na první pohled obyčejném jídle. Smažený květák s "tatarkou" je sice famózní pochoutka, ale upřímně řečeno, pro mě už trochu "nuda". Nesnáším ty upatlané misky s moukou, vejcem a strouhankou. Co si ten květák podat trochu jinak a vrazit do něj i kus naší fantazie? Nechť je tento můj recept odrazovým můstkem pro vaše báječné nápady. Nechci křivdit této zelenině, já květák i karfiol miluji :-)

Květák neboli lidově karfiól (Brassica oleracea) je oblíbenou košťálovou zeleninou, kterou člověk získal vyšlechtěním divoké brukve zelné (stejně jako např. kedluben, zelí či kapustu). Za pravlast květáku je považována Indie, podle jiných východní Středomoří - Kypr, Turecko, Egypt, Sýrie. První zmínky pocházejí z 12. století, z Kypru ze 16. století. Odtud přišel přes Itálii do střední Evropy. Název "karfiol" je zkomoleninou italského "cavolfiore". Od roku 1847 se u nás ujalo označení květák a ostatní výrazy (květnik, květlik, květlák) byly zapomenuty. Dřívější květák měl růžici velikosti tenisového míčku. Šlechtěním jsme došli až k dnešním odrůdám s obrovskou růžicí. Existuje řada odrůd nejen s bílou barvou růžice (zelené, růžové, fialové). Růžové květáky pocházejí původem ze Sardínie a jižní Itálie. Na první pohled "kříženec" brokolice a květáku se zelenou růžicí nese název "Broccoli romanesco" a přichází k nám z Itálie, kde je velmi oblíbenou zeleninou.

Italsky temperamentní květákové krokety
  • vařený květák
  • hrubozrnná hořčice
  • 1 vejce
  • 2 lžíce mouky
  • sůl
  • pepř
  • strouhanka
  • olej na smažení
  • lístky rukoly (nepleťte si ji s roketou)
  • plátky mortadely
Slavný italský salám Mortadela (Mortadella Bologna) se připravuje z libového hovězího masa s kostičkami slaniny a speciálním kořením. Krájí se na velmi tenké plátky. Obzvláště chutná je s přidáním pistáciových ořechů.

Květák uvaříme ve slané osolené vodě. Rozebereme na růžičky, osolíme, opepříme a ochutíme pikantní hrubozrnnou hořčicí. Nasekáme několik lístků rukoly a přidáme ji do směsi. Přidáme 1 vejce, mouku a hrstičku strouhanky na zahuštění a odložíme na nějaký čas do chladna. Ze směsi tvarujeme v dlani kulaté krokety do kterých vpíchneme salámovou roličku s lístkem rukoly. Oválíme ve strouhance a v rozpáleném oleji opečeme ze všech stran. Podáváme na salátu s jemným smetanovým dresinkem a pro chuť posypeme opraženými piniovými ořechy.

Vezměte tuto mou inspiraci jako hrubý návod a s květákem zkuste udělat třeba jiné chuťové divy. Tahle obyčejná zelenina mě nikdy nezklame. Na tento způsob byl opravdu graciózní a chuť byla italsky temperamentní. Květák či Karfiol? Říkejte mu jak chcete, ale přimlouvám se za tohoto "Krále košťálovin", aby se usadil na trůn ve vaší kuchyni alespoň k občasnému kralování. Štědře se vám odmění svou jemnou chutí - kdo chce, nechť zkusí.
Pokud by se chuť dala psát jako notový zápis do partitury, toto jídlo znělo jako italská kantyléna. Ovšem každý máme jinou chuť i sluch :-) Jsou i tací, kteří chutné květákové tóny chuti nevnímají, neboť jim nechutná. Škoda :-)
Pro výživu má význam zvláště pro své diuretické schopnosti, ovšem může vyvolávat nadýmání. To lze tlumit přídavkem kmínu (anýzu či koriandru). Je to bohatý zdroj bílkovin a obsahuje kyselinu pantotenovou, která napomáhá dobré činnosti nadledvinek. Obsah vitamínu K je nepostradatelný pro dobrou srážlivost krve. Jeho vysoký obsah fosforu působí pozitivně na zdravý stav kostí, nehtů a kloubů. Kromě řady minerálních látek je dobrým zdrojem vitamínu C (asi 70 - 100 mg ve 100 g, což je 2x víc než pomeranče). Květák není k zahození!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Ledové políbení od Melissy

16. července 2007 v 10:32 | Šárka |  Recepty všelijaké


Rozkošný flirt, který vás ve žhavém létě osvěží. Možná jediný letní flirt, který můžete provozovat před zraky své partnerky. Svůdnice Melissa je zelená krásná bylinka, které se říká Meduňka. Po takovém políbení budou vaše rty ledově medové. Kdo by o to v těchto tropických vedrech nestál? Ledový čaj je zázračná medicína. Příroda sama vykouzlí docela zajímavé chuťové tóny a na pomoc vezměte jenom mrazničku. Bez ledu se tento nápoj neobejde.




(žhavá krása květiny jménem "Gazánie")

Jednoduchý recept, jak ledově okouzlit svůj organismus:
Svaříme dostatečné množství vody. Přidáme olistěné proutky meduňky a necháme 10 minut zapařit v přikryté nádobě. Vychladíme a připravíme si letní drink. Do sklenice nalijeme čerstvou limetovou šťávu, akátový med (javorový sirup nebo přírodní třtinový cukr). Přihodíme několik čerstvých meduňkových lístků, nasypeme led a zalijeme meduňkovým odvarem. Jako míchací lžičku použijeme voňavé stonky levandule a tento pohár magických chutí nám pomůže přečkat i ten nejžhavější letní den. Nechte se políbit od Melissy nebo si dejte zkrátka ledový čaj. Hodí vás do pohody a má řadu ctností důležitých pro naše zdraví.

Čaj - čínský císař Šen-nung již v r. 2007 před naším letopočtem o čaji říkal: "Neváhejte zasnoubit koření vašich myšlenek s vůní této rostliny, neboť ona nemá ničeho z arogance vína, ze sebevědomí kávy ani z upejpavé nevinnosti kakaa. Ve společnosti čaje rozveselte svůj večer, o půlnoci se čajem utěšte a ráno v jeho přítomnosti vítejte jitro.

Básník Luh-Jia pravil, že nejlepší druh čajového lístku musí mít záhyby holínek tatarských jezdců, stahovat se jako břicho mocného býka, rozestupovat jako mlha stoupající roklí, svítit jako vánkem zčeřené jezero, být vlahý a měkký jako deštěm právě opláchnutá půda. Čaj je z dílny boží a je potřeba mistrovských rukou, aby se uplatnily všechny jeho utajené vlastnosti.



Indonézská nauka o správné přípravě čaje říká, že má mít vůni svatyně v chrámu Šivově, zlatohnědou barvu pleti javánských tanečnic, měl by vzbuzovat pocit rozkoše, jako úsměv thajských dívek. Měl by se pít ze šálků z tak tenkého porcelánu, že je jím možno pozorovat západ slunce. V Číně se pije z malých zdobených talířků, vzácným hostům se podává na talířích, na nichž plavou okvětní lístky růže a jasmínu. Pití čaje je velký obřad. Čaj povzbuzuje srdce a nervovou soustavu. Duši umí velmi něžně pohladit a všechny špatné myšlenky spláchne z vaší mysli pryč.

Meduňka lékařská Melissa officinalis
Tato bylinka se svěží vůní připomínající citrón či limetku pochází z Malé Asie, kde byla ceněna především pro své léčebné účinky. V současné době se stává u nás i všude ve světě stále oblíbenějším kořením. Čerstvé lístky meduňky používáme k dochucení salátů, omáček, omelet, tvarohových pokrmů, pomazánek a bylinkových másel. Přidáváme ji do sladkých pokrmů, ovocných salátů, pudinků a můžeme ji zamíchat i do jogurtů. Skvělá je k ochucení bowlí, do míchaných nápojů, ovocných limonád a čajů. Především v jižních oblastech Evropy je využívána k přípravě ryb, zvěřiny nebo kuřat. Aby neztratila své aroma a chuť nevystavujeme meduňku příliš dlouhé tepelné úpravě.

Meduňka byla dříve využívána do elixírů mládí a věřilo se, že zahání chmury. Ještě dnes je pro své sedativní účinky využívána při léčbě nespavosti, nervovém podráždění či zrychlené srdeční činnosti. Ze středověkých herbářů se dozvídáme, že "meduňka na noc pitá vyvolá klidný spánek a veselé sny". Kdo je staršího data narozen, tomu pití nálevu z meduňky pomáhá navrátit inspiraci :-) Lidově se jí říká - včelanka, včelník, melisa, marulka, planá máta, lemonika.
Nepodceňujte čaj, protože on umí zahřát i ochladit. Když ho s vlastním nápadem připravíte, úspěch bude stát na vaší straně. Krásné žhavé léto!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

PESTO "presto"

8. července 2007 v 21:44 | Šárka |  Těstoviny & Rýže

Jste módní guru a podléháte novým trendům vrtošivé paní Módy? V tomto případě jste možná zaregistrovali boom hladkolisté petrželky a skoro se stydíte, že ta kudrnatá kadeřavá zelená petrželka na vaší zahradě roste :-) Přestaňte ji schovávat a vesele s ní vařte dál. Zkuste ji postavit na souboj proti sličné křehké bazalce a uvidíte, že obyčejná česká kudrnatá holka petrželka se jen tak lehce nedá a statečně a hrdě bude dominovat na talíři s italskými těstovinami a vytvoří vám báječné pesto. Dejte jí šanci a nepodléhejte módnímu diktátu. Kudrnatá petrželka do české zahrádky patří zrovna tak, jako do moře sůl. Na důkaz exkluzivity této zelené bylinky přidávám recept na pesto z české zahrady.
Báječná letní receptura = v kuchyni jednoduchá procedura! Aby letní idylka byla dokonalá, dopřejme si lehké jídlo s atmosférou středomoří. Co říkáte na italské pesto? Nejste-li zrovna ve slunné svůdné Itálii, zkuste ho připravit z ryze českých dostupných surovin. Jen ty těstoviny doporučuji koupit opravdu originální italské, neboť těm se nic jiného nevyrovná. Toto PESTO si prostě zamilujete na první pohled. Až ho ochutnáte, té skvělé chuti propadnete nadobro jako já. V čem to kouzlo spočívá? Pesto je velmi jednoduchá záležitost a ani já ji nemíním komplikovat. Pesto "presto"! Jeho kouzlo spočívá v rychlosti přípravy a čerstvých surovinách. Jak rychle ho zvládnete připravit, tak rychle ho taky stačíte sníst. Buon appetito! Ocitnete-li se skutečně v pravé italské domácnosti a paní "Casalinga / hospodyně" postaví na stůl mísu horkých těstovin a uslyšíte-li "Mangia!"... chopte se příboru a nenechte se ničím jiným rušit.
Jak na italský originál? Jistě všichni víte, ale pro všechny případy se recept může těm začínajícím králům domácí kuchyně hodit. Pokud máte doma kuchyňský kamenný hmoždíř (třecí misku s paličkou), tak je jasné, že ji použijete a utřete si doma vlastní čerstvé pesto během chvilky. Se samotným poměrem ingrediencí je to asi tak, jako s českým lákem na okurky. Každý má ten svůj! Univerzální jeden jediný neexistuje, každý má vlastní, léty prověřený, ušitý na míru chuti celé rodiny. To samé platí pro pesto. Kdo má statečnější žlučník, jistě dá víc česneku. Musí být zachováno pravidlo, že dominovat má bylinka. V pravém italském samozřejmě nenahraditelná bazalka. Ostatní použité suroviny její chuť dokonale vyzvednou. (parmazán / tvrdý ovčí sýr se v Itálie též na pesto používá, bazalka, piniové ořechy, kvalitní olivový olej, česnek, mořská sůl) = pravé italské pesto je na světě. Pouhá lžička čerstvého pesta dokáže divy s těstovinami i zeleninou. Pesto alla Genovese, tato receptura z italského Janova dodala těstovinám opravdový věhlas a dala jim šmrnc. Klidně si kupte hotový produkt v prvním marketu, ale pokud jste patriot, vykouzlete jeho českou obdobu :-) Určitě vás nezklame!
Jak na pesto po česku?
Zvolíme vhodný poměr surovin a rozdrtíme je nebo utřeme v kamenné misce paličkou. Pokud použijeme tento nožový mixér na bylinky, mixujeme pouze krátce, aby struktura pesta nebyla kašovitá. Teprve potom budou těstovinám slušet dokonale.
  • zelená petrželka
  • vlašské ořechy
  • česnek
  • mořská sůl
  • Parmazán
  • olivový olej nejlepší kvality
  • italské těstoviny
  • uvaříme - přidáme do horkých těstovin přiměřeně pesta - promícháme a pustíme se do nich :-)
GRAN MORAVIA je sýr typu parmazán - extra tvrdý přírodní sýr z termizovaného kravského mléka zrající minimálně 12 měsíců.Pan Claudio La Carbonara, obchodní ředitel společnosti Orrero, která je velkovýrobcem sýru typu Parmazán v Evropě. Několikrát v týdnu směřuje plný kamión tohoto sýru od nás rovnou do Itálie. Dělí se na dva druhy: Parmazán a Grana Padano. Parmazán se vyrábí pouze z mléka krav, které jsou krmeny zelenou trávou nebo senem. Grana Padano je sýr z mléka krav, které jsou krmeny pouze siláží. A právě takovýto sýr se u nás ve firmě Orrero vyrábí. Podle stejného receptu jako tradiční Parmazán, se vyrábí výborný sýr Grana Padano. Jen použité mléko je zahříváno na 68 °C (termizováno). Do Itálie je tento sýr vyvážen pod názvem Gran Moravia. Po celé Itálii ho seženete v každém hypermarketu, kam chodí Italové nakupovat nejčastěji. Osobně jsem postřehla i plné regály českého plnotučného mléka. Neseženete-li drahý Parmazán, kupte sýr Gran Moravia. Pesto se neurazí :-)

Petržel
Dá se využít celá její rostlina, od semínek přes kořeny až po listy. V syrovém stavu obsahuje hodně vitamínu C, který sušením ztrácí. Petržel pomáhá při potížích s močovými kameny. Nálev z petržele se dá využít jako odpuzovač hmyzu. Po bodnutí hmyzu stačí na postižené místo přiložit pár čerstvých lístků, bolest se tím zmírní. Též se dá věřit starému moudru, …. dej si petržel, abys dlouho vydržel :-)

Vařte a experimentujte s tradičními surovinami! Dejte jim nový lesk a exkluzivitu. Kdo se bojí, ať nechodí do kuchyně :-) Každé jídlo může mít šmrnc, když zapojíte do hry produkty z české zahrádky, ostudu si neuděláte :-) Středomořská vůně koření a moře u nás nevane! Smiřme se a zkusme to stylově s tím, co doma máme. Rozumně vzato - rozhodně to stojí za to :-)
Zlaté pravidlo při přípravě těstovin: V Itálii platí zlaté pravidlo, že každých 100 g těstovin potřebuje rovný litr vody. Podáváme-li těstoviny s omáčkou, nikdy je neproplachujeme studenou vodou. Ta způsobí oplach škrobové vrstvy na těstovinách a bez její asistence nám omáčka na povrchu těstovin nikdy dobře nepřilne.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Snadný BORŮVKOVÝ KOLÁČ pro náročné

5. července 2007 v 17:20 | Šárka |  Sladká kuchyně

Koláč, který sníte do posledního drobku. Na takový obyčejný borůvkový koláč jsou kladeny velké požadavky (alespoň u nás a blízkém okolí :-) Těsto musí být jen slabá slupka, borůvek pořádná hromada a na nich cukrová čepice ze sladké žmolenky. Pokud máte zájem o recept právě na takový skvělý borůvkový koláč, tak jste tu správně. S tímto receptem si ostudu neuděláte. Mám to vyzkoušené :-) Trvalo pár let, než jsem ten fígl s tenkým těstem objevila, ale od té doby přemýšlím, zda začít koláč konzumovat od chutného křupavého kraje … nebo kousnout do sladkých borůvek? … Na tomto koláči jsem si zamilovala i ten jeho poslední drobek. Příprava je blesková, tak nebudu s receptem otálet.


Borůvkový koláč

  • 250 g polohrubé mouky
  • 125 g moučkového cukru
  • 125 g másla (event. Hery)
  • špetka soli
  • 1 vejce
  • lžíce strouhanky
  • na žmolenku:
  • máslo
  • cukr (krupice)
  • mouka (hrubá)


Smícháme mouku s cukrem a špetkou soli. Používám mísu, do které se vejde pohodlně jedna ruka, protože s tou si při přípravě zpočátku vystačíme. Do mouky nakrájíme změklý tuk, přidáme celé vejce a prsty jedné ruky prohněteme. Když se tuk spojí s moukou a vejcem, vzniklou směs zapracujeme do jedné těstové koule a trochu prohněteme (třeba na pracovní desce). Jde to snadno, jako každé tukové těsto. Na chvilku ho odložíme na chladné místo.

Vymažeme koláčovou formu tukem a vysypeme moukou. Těsto dlaní vtlačíme do formy a na krajích trochu zvedneme. Pokud se nám těsto bude lepit na ruce, stačí si namočit prsty do studené vody a jde to jako po másle. Takto připravenou formu s těstem propícháme vidličkou na několika místech. Zlehka posypeme jemně mletou strouhankou. V tento moment rozpálíme troubu na 180 °C. Nasypeme borůvky v dostatečné vrstvě a posypeme žmolenkou. V troubě pečeme asi 30 minut. Než se stačíte otočit je hotovo. Prozradí to zlatá barva žmolenky i okrajů koláče, ale hlavně neodolatelná vůně! Nevěřím, že tento koláč spálíte :-) Pokud ho chcete nedočkavě konzumovat ještě horký, tak se vyzbrojte dezertní vidličkou a nechte si chutnat. Doporučuji nechat trochu zchladnout, bude se vám lépe krájet i servírovat.

Užijte si letošní borůvkovou úrodu tak, jak vám to bude nejlépe vyhovovat. Právě nyní je jejich čas.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.