13. června 2007 v 10:01 | © Šárka / www.gurmanka.cz
|

Parádní recept na houbový guláš se letos jistě bude hodit. Jak známo, recepty nestárnou a tento recept i po letech má svůj osobitý charm a nenapodobitelnou vůni. Nenechala jsem se odradit prvním větším výletem do lesa. Vybavená houbařským košíkem i nožíkem jsem se vrátila s prázdnou ;) Chuť na houby byla, ale vařit nebylo z čeho. Nebyly houby dneska, budou za pár dnů určitě. Chuť si sedla na můj mlsný jazyk a rozhodla se, že prostě nesleze. Díky její neukázněnosti jsem se posléze nechala vyprovokovat k tomuto kroku. Uvařit si pořádný houbový guláš z loňské sušené úrody. Sušených černých hříbků mám dost, nic mi tento plán překazit nemůže. Náhodou byl doma i kousek pěkného masa na guláš, opravdu v ničem nebyl problém. Snad jen v tom, že když si vzpomenu na dlouhý proces vaření guláše, kdy poklička víc jak hodinu tancuje na kamnech a rytmicky stepuje o hrnec, přiznám se, udělalo mi to malou vrásku na čele. Stačilo jen vzpomenout na Papinův hrnec a zmíněná vráska se rozplynula jako pára nad hrncem.
Černý houbový guláš vařívala už dávno tomu moje babička. Dělávala ho v zimě z usušených
černých hříbků, na které mě v létě brávala do karlštejnských lesů, cestou na
Ameriku. Tenkrát jich panečku rostlo. Když nebyly hříbky, sbírala houby, které mě připadaly jako černá ouška. Říkala jim kominíčci. Snad jsem je od těch dob ani neviděla. V každém případě jsem dnes sáhla po houbách, které jsem sama nasbírala ve zdejších
černých lesích při loňské houbové nadúrodě. Starý babiččin recept jsem si však vybavila skoro věrohodně. Jen stará kachlová kamna s praskajícím ohněm uvnitř jsem zaměnila za indukční sklokeramickou desku a těžký
černý litinový hrnec za vynález pana Papina. Nebylo to tak romantické, jako v mých vzpomínkách, ale tento guláš opravdu nezklamal a vykouzlil mi zase na chvilku vůni dětství.
Černý houbový guláš
Maso na guláš nakrájíme na větší kostky. Cibuli oloupeme a pokrájíme. V hrnci osmahneme na oleji (babička rozhodně smažila na sádle) cibuli a přidáme maso. Orestujeme ze všech stran, osolíme, přidáme černý pepř a bobkový list, špetku kmínu a zalijeme černým pivem. Přidáme předem ve vodě namočené sušené houby (černé hříbky). Dolijeme tekutinu (vodu, v lepším případě vývar) asi tak 2 cm nad maso a přidáme 2 krajíce černého chleba (klidně celé). Vaříte-li v papiňáku, uzavřeme ho poklicí a máme na 35 minut volno. Počkáme až hrnec přes ventil odfoukne, snížíme plamen na střední teplotu a necháme hrnec klidně bez dozoru. Po doporučené době zkusíme měkkost masa. Hrnec sejmeme z kamen a přeneseme ho do dřezu. Poklici neotevíráme zásadně dřív, než hrnec zchladíme. Pustíme na horký uzavřený hrnec studenou vodu a pára uvnitř hrnce zkondenzuje. Ventilek naposledy odfoukne a klesne. Bez strachu a bázně tento supící hrnec otevřeme a v případě kvalitního masa se nám rozsýpá na vidličce a šťáva je tak akorát zahuštěná. Tento gulášek doporučuji servírovat jen s pečivem (ideálně tmavým chlebem) a nalít si k němu sklenku černého piva. Je to vážně voňavá dobrota. Šikovně se zbavíme sušených přebytků hub a můžeme si z lesa zase nanosit nové. Věřím tomu, že letos budou. Ta pravá sezóna teprve začne.

Někdy tento černý houbový guláš babička zahustila strouhaným perníkem, množství jen tak do dlaně. Byl ještě o chlup voňavější. Bylo by docela stylové, kdyby se babička jmenovala Černá a pocházela z Černé z Pošumaví. Bohužel. Jmenovala se Černohorská a pocházela od Černošic :-) Ať tak či tak, černý houbový guláš byla její báječná receptura a já ho nemohu ve své kuchyni opomenout. Škoda jen, že babička nemůže ochutnat, jak ho vařím já.
PAPINŮV HRNEC, PAPIŇÁK, TLAKOVÝ HRNEC
- zkonstruoval v roce 1679 francouzský matematik, fyzik a vynálezce Denis Papin (1647-1712). V hermeticky uzavřené
tlustostěnné nádobě s pojistným ventilem a tlakovou pojistkou kapalina vaří až při vyšší teplotě než v otevřené nádobě (100°C). V kuchyni podstatně zkracuje dobu tepelné úpravy pokrmu neboť proces probíhá při vyšší teplotě. Papinův hrnec však nejdříve našel uplatnění v oblasti průmyslu jako tzv. autokláv (tlaková nádoba zejména pro chemické procesy). Jeho využití v kuchyni, o něž šlo Papinovi především, muselo ještě počkat. Teprve ve 20. století se začal Papinův hrnec používat i při vaření jídel, a to nejdříve ve Spojených státech. Jeho obliba stoupla zejména v době druhé světové války, když si lidé uvědomili, že jeho používáním šetří palivo, neboť doba vaření se podstatně zkracuje, a navíc si v něm uvařené potraviny ponechají daleko více živin. Vynálezce zemřel celkem neznámý v Londýně. (
www.dadala.hyperlinkx.cz)
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou
kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
Tak po přečtení prvního článku se mi chtělo do lesa a teď mám chuť na guláš. To mi nedělejte!
Černé hříbky jsou v tomto případě suchohřiby?