Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Květen 2007

KOSMATICE, recept ze zaprášené kuchařky

27. května 2007 v 18:27 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Staročeské recepty




Alespoň jednou za rok nechoďte pro řízek k řezníkovi. Dojděte si pro něj rovnou do přírody. Stačí přijít na první mez, tam určitě roste černý bez. Utrhněte voňavý, zpola rozvitý květ a můžete se pustit do přípravy kosmatice. Věřte, že budete mít na talíři velmi staré tradiční jídlo ze staročeské kuchyně, na kterém si naši předkové, ba i prapředkové touto dobou zcela jistě pochutnávali. Zásobili své tělo přírodní silou, kterou v sobě černý bez ukrývá. Vynechejte jednou knedlo-vepřo-zelo, vaše tělo to ocení. Už Hippokrates říkal: Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda. Proč jí nedat šanci?



Květy trháme s delší stopkou. Před samotnou přípravou je opereme a necháme vysušit. Případný hmyz se tím vyplaví a rostlina se zbaví všech ostatních nečistot.

Těstíčko na kosmatice
Pokud budeme připravovat pro 2 osoby, postačí nám toto množství:
  • ¼ litru mléka
  • 2 vejce
  • špetka soli
  • mouky tolik, aby vzniklo lité těstíčko podobné palačinkovému (cca 120 g mouky)
  • jeho správnou konzistenci poznáme tak, že musí od šlehací metly odkapávat jako kapání do polévky
  • použijte hladkou mouku bílou - já používám tradičně celozrnnou špaldovou (jemně mletou) mouku, která se mi velmi osvědčuje
  • slunečnicový olej na smažení a šikovná pánev
Máme-li připravené těstíčko, je příprava velmi jednoduchá.

Ve vyšší vrstvě oleje smažíme obalené květy, které jsme namočili v těstíčku. Držíme je za dlouhou stopku. Přeneseme do rozpáleného oleje a smažíme krátce po jedné straně. Mezi tím si nůžkami odstřihneme stonek a ostatní výčnělky. Jde to velmi snadno.
Obracečkou v pánvi otočíme a osmahneme i po straně druhé. Přeneseme na talíř vyložený kuchyňským savým papírem a necháme vsáknout přebytečný tuk. Servírujeme s bramborovou kaší, vařeným bramborem či jen tak s nějakou pikantní omáčkou, např. jogurtovo česnekovou nebo s pikantním dresinkem.




Křupavé sousto právě osmažené kosmatice sníte hned.

Druhá možnost, jak s kosmaticí šikovně naložit, vychází též ze staročeské kuchyně a její kouzlo spočívá v tom, že do těstíčka přidáme trochu cukru (medu) a po osmažení ještě horké kosmatice obalujeme ve skořicovém cukru.




Černý bez patří mezi nejznámější léčivé rostliny. Mezi lidmi požíval vždy velké vážnosti. Vypovídá o tom přísloví: "Před heřmánkem smekni, před bezem klekni." Pověry ho opřádají již od středověku. Vysazoval se kolem chalup a stodol. Lidé věřili, že v něm přebývají mocné síly, které stavení uchrání před zlem. Prý uvnitř keře sídlí duchové a čarodějnice, jeho poraněné dřevo krvácí rudou mízou. Žvýkání bezové větvičky prý zmenšovalo bolest zubů. Bezinky zaháněly horečku, léčily revmatismus i bradavice. Bezinka položená vedle polštáře prý přináší klidný spánek. Bezinka darovaná novomanželům přináší štěstí. Bezinkový keř políbený nastávající maminkou přinese děťátku šťastnou budoucnost. Do bezového keře údajně nikdy neuhodí blesk. Křížek z bezového proutku se pokládal do rakve zemřelým. Křesťanská legenda praví, že Kristus byl bičován bezovými metlami. Od té doby má tak mocné léčivé vlastnosti. Pokud někdo porazí černý bez a nezasadí nový, čeká ho velký trest a smůla. Staročeši chovali tento keř opravdu ve velké úctě a věřili na jeho kouzelnou moc.






Černý bez - Sambucus nigra z pohledu botanika. I když píše, že dle jeho mínění, je kosmatice chuti nevalné, tak mu to odpouštím :-) Dnes jsem si na ní pochutnala a moc dobře vím, že jeden má rád vdolky a druhý zase holky :-) Třetí "chytrej" - má rád oboje! Vy s černým bezem naložte tak, jak chcete. Určitě za vyzkoušení staročeská kuchyně stojí. Tak se toho nebojte. Je přeci květen a každý z nás by měl sníst alespoň jeden chutný květ ;)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Ivančice, chřest a mnohem víc

26. května 2007 v 15:35 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Co rozhodně stojí za to!
aneb gastronomické objevy, které nelze opomenout.



Tak tímto názvem jsem pojmenovala novou rubriku, kam budu ukládat vzpomínky na nezapomenutelné zážitky našeho malého českého pohostinství :-) To rozhodně stojí za to! Určitě to každý zná, když na cestách nejméně 10x překročí práh špatné hospody a tu dobrou objeví zpravidla čirou náhodou. Není umění najít vynikající restaurant, kde se vaří stylem haute cusine. Je jich u nás opravdu dost! Stůl předem objednávám, zpravidla si vyrazím s přáteli a rozhodně se zdržím déle, než původně plánuji. Je to prostě zážitková gastronomie, kterou nelze uspěchat. Co však dělat v případě, kdy nejsme pánem svého času a nemáme chuť hltat fast foodové zázraky? Chceme se prostě a jednoduše "dobře" najíst a mít z toho požitek? Nezbývá než hledat dobrý hostinec, kde nás pohostí chutným jídlem a odneseme si skvělý zážitek a odhodlání, že tam se ještě jednou musí zajít, protože to vážně stálo za to!

Nejnovější žebříček GRAND RESTAURANT 2007 Do těchto míst chodí každý labužník na jistotu. Pro jistotu koukněte na hitparádu těch nejlepších podniků v zemi zdejší. O Vaši spokojenost se tu stará celý tým zkušených profesionálů. Podniky, o kterých budu hovořit většinou já, jsou malé, rodinné, skvělé, ale s jedním velkým rozdílem! Chybí ten tým, který by si ráno přivstal a v případě penzionu nachystal skvělou snídani. S úsměvem na tváři vás obslouží majitel sám ;) První vstává, poslední chodí spát. Marná sláva, o hosta se umí královsky postarat. Místa s jedinečnou atmosférou a záruka vaší spokojenosti, přesně to bude předmětem této rubriky. Já v české řemeslo kuchařské jednoduše věřím, tak se zde s některými svými pocity svěřím.




Na tento restaurant s penzionem jsem měla opravdu velmi šťastnou ruku. Cestu do Ivančic jsem plánovala za účelem chřestových slavností a penzion hledala na okraji Ivančic. Žádné doporučení jsem neměla, vedla mě intuice. Upoutala mě zmínka, že v době chřestových slavností se zde vaří speciality z chřestu. To jsem ještě netušila, že tento penzion je specialitou sám o sobě, o kterou se stará velmi starostlivý majitel a vynikající kuchař v jedné osobě, JUDr. Pavel Urban. V penzionu & restaurantu U Urbanů to vážně stálo za to! Půjdete se mnou dál?
Interiér této restaurace je sympaticky různorodý. Kdo nechce sedět uvnïtř, má možnost jít na pěknou terasu.
Nebo přímo u krbu pozorovat svou rožnící se pečínku.
Na přání se rožní i mimořádné delikatesy (foto z foto; omluvte jeho sníženou kvalitu)
Když se to s vedením rodinného podniku myslí vážně a přidá se osobitý šarm paní majitelky a ochota, zkušenost a profesionalita majitele, vyhlášeného kuchaře - musí být dojem z návštěvy vždycky nezapomenutelný. Jak "omšelé" byly celé chřestové slavnosti, tak "velkolepé" byly všechny chvilky v tomto penzionu. Kde jinde se najde čas na rozpravu s mistrem kuchařem, který ke svému vaření nepotřebuje jen pepř a sůl & devatero koření, ale též do každého pokrmu přidá kus své zkušenosti, lásky k vaření a v neposlední řadě i "vlastní duše půl". Při cestách kolem Ivančic si v této útulné rodinné hospůdce objednejte stůl.

Do Ivančic mě přivedl chřest, nemohl tedy na mém stole chybět. Pan Urban měl velmi nápaditý chřestový repertoár, ale romantické přítmí restaurantu nepřálo mému focení. V nabídce bylo nejméně 12 chřestových specialit. Mezi nimi klasický chřest vařený s vynikající holandskou omáčkou, chřest vídeňský obalovaný, chřest po polském způsobu, chřest gratinovaný a masové speciality s chřestovou náplní. Nechyběla vyhlášená chřestová polévka a chřestové předkrmy. Zvolila jsem chřest po polském způsobu a volba to byla mimořádně dobrá.
Delikátně křupavý chřest, na másle osmažená voňavá strouhanka a vše zasypáno vařenými vejci a přelito lahodným máslem. Pravé chřestové pochutnání, které nechá chřest na talíři dominovat. Přesně toto si tak lahůdková zelenina s bohatou historií zaslouží. Konkurenci na talíři mu však doslova a do písmene dělaly brambory! Byly famózní kvality. Jak jinak, než domácí z vlastní zahrady.
Jak známo, na ivančickém chřestu si pochutnával již císař sám, tedy dezert jsem volila s úctou k "Císaři Pánu" a nechala si připravit císařský trhanec. Vynikající pochoutka s domácí meruňkovou zavařeninou paní Urbanové. Voňavá zakonzervovaná vzpomínka na léto v podobě této skvostné zavařeniny a lahodného moravského vína ze sklepů pana majitele ve mně zakonzervovaly opravdu silnou vzpomínku a proto jsem pojala nápad, založit tuto rubriku a věnovat první čestné místo právě "Penzionu U Urbanů". Ostatně pan majitel je na podobné pocty zvyklý, neboť je to opravdový kuchařský profesionál a možná jeden z mála, co krom kuchařské čepice nosí i titul JUDr. Když se vaří s opravdovou láskou, to jde na první pohled znát.
Některá z mnoha ocenění, která pan JUDr. Pavel Urban získal ve své kuchařské profesi. Vynikající zkušeností bylo dlouholeté provozování špičkového restaurantu v Mnichově.
A že se u něj opravdu dobře vaří, je toho tato fotografie neklamným důkazem ;)
Tento starý anglický porcelán vhodně reprezentuje všechny dobroty, které se zde s láskou navaří. Kdo by na talíři chutné zbytky nechával? Romantické motivy na těchto talířích jsou nádherné. Starého mistrovsky vyrobeného porcelánu mají pro hosty plné regály, což není levný špás. Je vidět, že hosta si zde předchází. Zajímavou specialitou pana kuchaře je pečené telecí kolínko, doporučeno pro 4 osoby. Příště si ho rozhodně dám ;) V páru s mým mužem nás na tu dobrotu bylo jenom polovic.
V duchu tohoto sloganu, byl napsán tento článek :-)
Pokud jste náhodou byli s něčím nespokojeni, řekněte to nám, pokud jste se vším spokojeni, řekněte to jiným. Tak si to pamatujte a přesvědčte se na vlastní vytříbené gurmánské smysly a objevíte-li nějakou gastronomickou nezapomenutelnost, řekněte to i nám ostatním. Dík :-)
S laskavým svolením sympatického pana majitele a milé paní majitelky jsem měla možnost u sklenky vína, v dobré společnosti mého trpělivého muže, dostat jako host mnohem víc než bych čekala. Jelikož znám tento vynikající restaurant, proti Ivančicím a nepovedeným slavnostem nic nenamítám. Pan Urban celou ivančickou čest zachránil. Když chřest, tak z Ivančic, ale jen "U Urbanů". Připojuji poděkování za Vaše opravdu mimořádné služby a za vynikající atmosféru, kterou jste ve vašem penzionu "pro nás" vytvořili.
Ještě fotografie závěrem. Kouzlo této kuchyně je ukryto v devatero koření, které se pěstuje zde :-) A nejen to, výborná zelenina též dělá divy. V tuto chvíli bych tuto příjemnou krátkou reportáž uzavřela a nechám jen na vás, zda vás tam nohy zanesou. Přidávám jako bonus jeden zajímavý tip, kam se v Ivančicích ještě vrtnout.
Na co by se nemělo v Ivančicích zapomenout! Beze slov jen pár fotografií úžasného místa na konci Ivančic, kam určitě stojí za to jít. Jelikož jsem neměla v tomto případě štěstí, tak jsem nezjistila bližšího nic. Ovšem moc by mě to zajímalo :-) Zvláště originální "Penzion pro pohozené pány". Galerie "Stříbský mlýn" je s tímto penzionem pevně spjata a je to vážně kouzelné místo. Ovšem privátně jen pro zvané "pohozené pány". Tak pánové a milé dámy, toto místo může býti velmi prospěšné! Býti pohozen do tohoto penzionu ... nemusí býti vůbec na škodu. Zná někdo blíže toto místo? Když podá zprávu, budu nadšena a doplním případné další informace, které jsem nestihla posbírat osobně.
V Penzionu pro "Pohozené pány" & Galerii "Stříbský mlýn" byly všechny brány nedobytně zavřené, tak i já uzavřu tuto netradiční ivančickou reportáž. To, že do Ivančic se ještě vrátím, je nesporné. Tam to vážně stálo za to!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Chřestové slavnosti = Jarmark marnosti

21. května 2007 v 20:26 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Gastronomické zajímavosti
Posilněná všemi informacemi o zlaté chřestové éře v Ivančicích, které jsou chloubou ivančických www stránek, popoháněna vidinou gurmánských zážitků tam, kde to "údajně" s chřestem již od nepaměti umějí, jsem se do prosluněných Ivančic tento květnový víkend vypravila. Nejsem naivka, abych čekala "bůhvíjaké" zázraky, ale přeci jenom tohle byla trochu silnější káva :-) A to si na silnou kávu potrpím. Co k tomu říct víc? Snad jenom zpráva pořadatelům: "Hej páni konšelé! Tyto 13. slavnosti chřestu byly opravdu velmi omšelé." Pro všechny případy je tu i návod, Jak se vaří chřest, protože já jsem si na oslavách chřestu na této zelenině nepochutnala a nikdo mne tam nepřesvědčil, že s chřestem umějí naložit tak, jak si to tahle zázračná zelenina zaslouží. Škoda! Není vyloučeno, že třeba letos to bude jinak ....


Ve vestibulu muzea byla výstava věnovaná staré tradici pěstování chřestu. Chřest proslavil Ivančice již v 19. století, když první sazenice přivezl jistý Anton Worel. Worel byl též vynikající obchodník a vypěstovanou zeleninu začal atraktivně balit do dřevěných krabiček. Dnes na ivančické slavnosti vozí chřest z Velkých Levár na Slovensku. Ve zdejším muzeu je stálá expozice několika obrazů Alfonse Muchy (ivančického rodáka) a vzpomínková výstava na legendárního rodáka, herce Vladimíra Menšíka.


Zelený chřest se honosil dobrou kvalitou, ale stánek byl na prosluněném místě, tak nevím, zda po celý den vydržela v nezměněné podobě. Cena za 1 kg = 100,-- Kč. Tiskový materiál, jak chřest správně upravit k mání nebyl. Co však nechybělo? Velkým písmem na sloupku jediného chřestového stánku byla upoutávku na velkou senzaci :-) Chystá se klání o rekordmana v pojídání tlačenky a párků! Kdo vyhrál nevím, ale o rekordy jistě nouze nebyla. S největší pravděpodobností tam bylo víc lidí než před tímto stánkem, který jako sám voják v poli prezentoval celé tyto podivné slavnosti.
Chřest bílý v II. kvalitativní kategorii v ceně 70,-- Kč za 1 kg. To by bylo vážení o slavném chřestu všechno. Optimista ve mně chce věřit, že možná příští rok to bude jiné.
To si slavný ivančický špargl nezaslouží. V hlavě mám otázku, zda má český občan o chřest vůbec zájem? Jeden ubohý stánek na Palackého náměstí tomu nenasvědčoval. V převaze byly jarmareční kiosky s langošema, cukrovou vatou, perníkama a nechyběl ani český Turek s medem. K mání nebyl místní ivančický chřest, ale ten dovežený ze Slovenska. Prý bývávalo chřestových stánků v letech minulých o dva víc. Náměstí bylo obsazené stánky všemožných jiných chutí, ale ten chřestový byl skoro k přehlédnutí. Místní restauranty v kvalitě III. cenové skupiny utajeně nabízely chřestové speciality. Žádná reklama tomu nepředcházela a kdo v jídelníčku hledal, ten nějaké to chřestové sousto našel. Bohužel chyběla ruka zkušeného kuchaře a o specialitě nemůže být řeč. Studený vařený chřest, z mikrovlnky okoralé brambory, lžíce holandské omáčky, která zřejmě zůstala v podobě chutné páry někde na cestě mezi mikrovlnkou a stolem hosta. Detailně řečeno, omáčka tam chyběla, ale talíř po ní nesl stopy. Některé taje kuchyně lze jen těžko rozluštit. Jmenovat podnik nebudu, neboť ani jeden na slavném ivančickém náměstí a blízkém okolí nás nenadchnul. Dali jsme šanci ještě mistru kuchaři a nechali si donést zapečený toast se šparglovými hlavičkami a pikantním sýrem. I tento snadný úkol mistr kuchař nezvládl a toast zapomněl nahřát a dokonce ani chřest se sýrem nebyl gratinovaný. Možná by bylo lépe, dát si smažený vepřový řízek a bramborový salát, neboť toto jídlo vítězilo nad slavným chřestem a nejméně dva stoly ze tří okolo nás, si takto přijely užít oběda na chřestových slavnostech. Na náměstí jednoznačně vítězilo pivo a klobásy, sem tam langoš a bramborák. Grilovaná kuřata si našla svůj fan club taky. Krom čerstvého chřestu se žádná jiná delikatesa z chřestu koupit u stánku nedala. Tomu říkám faux pas! Byla jsem já vůbec na chřestových slavnostech?


V každém případě na chřest nezanevřu, umím si ho připravit i sama. Slavnosti byly neslavné, ale i tak jsem přivezla vynikající gastronomický zážitek, objevený takříkajíc čirou náhodou. A věřte, chřestové slavnosti to opravdu byly !! A ne ledajaké. Vše se událo na okraji Ivančic v Alexovicích. Penzion U Urbanů zachránil pověst ivančickému chřestu a tak jsem si mohla opravdu stylově chřestově pochutnat. Nebýt pana majitele, skvělého hostitele a věhlasného kuchaře JUDr. Pavla Urbana, mé dojmy by nestály za řeč. Nyní budu muset napsat ještě jeden článek, protože ten zážitek vážně za to stál.

Čest chřestu zachráněna! O chřestu a Ivančicích z jiného úhlu pohledu. Dočetli jsem až sem? Zde máte možnost opravit si o chřestu i Ivančicích mínění :-)
Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Luxusní špenátový salát & pikantní story

17. května 2007 v 20:19 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Saláty
Špenát již dávno není postrach školních jídelen ani podivná potrava pro hastrmana. Při správné přípravě je to opravdu lahůdková zelenina. A což teprve mladé křupavé špenátové listy? Kdo ochutnal, přesvědčovat ho nemusím. Kdo má ze špenátu strach, tak možná touto cestou by ho mohl překonat. Nekupujte žádnou mraženou špenátovou kostku, nakupte si čerstvou špenátovou úrodu. Nemáte-li zahradu, zásobí vás váš oblíbený zelinář :-) Jděte na špenát jinak! Budete mít delikátní zážitek. Ač nejste "zelenáč" ani sympatizant "Zelených", možná se věru obrátíte na zelenou víru. "Zdraví a sílu" nehledejte jen v sýru, zelený špenát už díky "Pepkovi Námořníkovi" udělal do světa díru. A ještě se k němu pojí jedna pikantní historka, kterou nechám až na samý závěr. Je čas na recept, pokud máte o špenát zájem.

Luxusní špenátový salát
  • čerstvé špenátové listy podle chuti
  • čerstvé žampióny, 250 g (klidně i hříbky; zatím nerostou, ale již brzy bude jejich čas)
  • čerstvá vejce vařená
  • ovčí nebo jiný aromatický bílý slanější sýr
  • plátek másla
  • lžíce citrónové šťávy
  • sůl a čerstvě mletý pepř
  • salátová zálivka dle vlastní volby
  • (popřípadě vezměte za vděk mým doporučením pod tímto receptem)
Špenátové listy ve většině případech koupíme balené a oprané. Špenát z vlastní zahrady nejprve omyjeme, ale dbáme na jeho dokonalé vysušení. Žampióny očistíme, nakrájíme na plátky a v pánvi na plátku másla osmahneme. Když zlátnou, tak je v pánvi zakápneme citrónovou šťávou a ještě minutku restujeme ve vzniklém citrónovém másle. Osolíme, opepříme a necháme trochu zchladnout. Na mísu naaranžujeme vrstvu čerstvého špenátu, zakápneme zálivkou, posypeme vrstvou osmahnutých žampiónových plátků a zasypeme strouhaným ovčím sýrem. Tyto vrstvy opakujeme a salát vršíme jako pyramidu. Obložíme vařenými čtvrtkami vajec a už nic nebrání tomu, abychom si na něm pochutnali. Přílohou nechť je pečivo a na stole ať nechybí sklenka vína. Lehká letní (poměrně zdravá) večeře je na stole opravdu za pár minut.

Aby zeleného nebylo na někoho na první dojem moc, je možné žampióny nahradit opečenými kostičkami slaniny a chlebovými krutonky :-) Osobně si však myslím, že tato má lehčí varianta (vegetariánská) k létu patří víc. V každém případě i takto chutná čerstvý špenát fantasticky, voňavá slanina mu dá neodolatelný šmrnc.
Salátová zálivka kefírová
½ hrnku kefíru, slunečnicová semínka či oříšky, podle chuti několik kusů oliv naložených ve slaném nálevu, stroužek česneku, sekané bylinky (petrželka, bazalka, máta, kopr, popřípadě jiné, které máte v oblibě), 1 lžíce panenského olivového oleje - krátce rozmixujeme
Salátová zálivka jogurtová s medem a hořčicí
1 lžíce olivového oleje, 150 ml nízkotučného jogurtu, šťáva z jednoho citrónu nebo pomeranče, 1 lžička bílého vína, 1 lžíce hrubozrnné francouzské hořčice, 1 lžička medu, čerstvě mletý pepř, sůl - rozšleháme ruční metlou
Salátová zálivka Vinagrette
  • 3 lžíce vinného octa
  • 1 lžíce moučkového cukru (doporučuji medu)
  • cca ½ lžičky soli
  • do tohoto základu můžete přidat dle fantazie (bylinky, hořčici atd., berte to jako hru chutí a kombinujte tak dlouho, dokud nenajdete tu jednu jedinou, na světě nejlepší salátovou omáčku) ; chcete-li tuto fázi přeskočit, vyzrajte na to třeba tímto spolehlivým způsobem.







Salátové omáčky mají dlouhou a bohatou historii. Číňané používali sójovou omáčku už 5.000 let, Babylóňané připravovali zálivku na salát z oleje a octa už před 2.000 lety a oblíbená worcestrová omáčka byla vyrobena z omáčky používané prý už za časů Césara. Teprve před 200 lety se na stolech francouzské aristokracie objevila skvělá majonéza.

Příběh vzniku majonézy u Port Mahonu
Umění přípravy salátů bylo dále zdokonaleno v 19. století, kdy se začaly zhotovovat salátové zálivky z oleje, octa nebo citronové šťávy a koření. Kupované dresinky či zálivky se objevily v obchodech až na přelomu 19. a 20. století. Postupem času však přišli někteří podnikaví majitelé restaurací či lahůdkářství na nápad balit nejvíce žádané dresinky do zvláštních obalů a prodávat je svým zákazníkům a tak vzniklo nové odvětví potravinářského průmyslu. Jako jeden z prvních začal v roce 1912 prodávat svoji majonézu, připravovanou podle staré rodinné receptury, Richard Hellmann, majitel lahůdek v New Yorku.


Jak vznikla značka Hellmanns?
Dobrá zpráva: Všechny výrobky firmy Hellmanns jsou přirozeně bezlepkové!
Salát se může stát každodenní součástí vašeho jídelníčku. Bude-li vás tlačit čas, vzpomeňte si na salát. Jako "hlavní chod" to dávno není žádná podivnost. Dejte alespoň v létě knedlíkům z vaší kuchyně okamžitou výpověď. Ať má váš zažívací trakt zaslouženou dovolenou :-)
Pokud pro vás čerstvý špenát není to pravé, tak zde je návod na dalších nejméně 70 salátů a mnoho dalšího zdravého počtení pro dobré trávení "nejen volných letních chvil". Věřte, že se salátem naberete mnoho duševních i fyzických sil.

Špenát a jeho pikantní story
Mýtus "Pepka Námořníka" - špenát byl velmi dlouho považován za vynikající zdroj železa. V padesátých letech nutili rodiče své děti do pojídání špenátu, neboť se domnívali, že v něm najdou sílu. Mohla za to postavička z kreslených grotesek Walta Disneyho - námořník Pepek, který polykal špenátové plechovky jednu za druhou a chlubil se svými po špenátu vyvinutými svaly, jako ze železa.


Toto populární nedorozumění vzniklo z prosté matematické chyby, k níž došlo při analýze špenátu a výpočtu obsahu železa v něm. Desetinná čárka na nesprávném místě ošálila lékaře i učitele, autory knih o výživě a my všichni jsme si vryli po dlouhá léta do paměti, že špenát obsahuje desetkrát větší množství železa než tomu ve skutečnosti je :-)Dnes víme, že svaly po špenátu nebudou zrovna ze železa, ale tato zelenina dá našemu tělu mnohé jiné potřebné látky a vitamíny pro náš zdravý způsob života. První zmínky o špenátu se objevují již v roce 647 na území Asie. Je to zelenina, kterou můžeme najít ve všech světových kuchyních. Mějte ho i vy na svém talíři co nejčastěji.
Poukažme na známý paradox: Francouzi jsou velmi silní kuřáci a mají vysokou spotřebu alkoholu a tučných sýrů, ale díky velkému množství zkonzumovaných salátů a zeleniny v syrovém stavu vůbec, patří mezi národy s nejmenším výskytem nádorových onemocnění. Zelenina dokáže zmírnit všechny jejich stravovací prohřešky! Vyznavači české knedlíkové stravovací kultury by měli zpozornět. Je třeba vzít na vědomí, že zelenina není jenom doplněk hlavního jídla (na kraji talíře), ale normální jídlo, které se bez masa i omáčky docela dobře obejde. Nenechte zeleninu ve vaší kuchyni hrát roli Popelky, udělejte si z ní tu nejlepší společnici na každý den a začněte s tím teď a hned ;)

Nechte se zlákat na vitamíny. A máte-li se zeleninou opravu vážné úmysly, jistě vám neunikly všechny ty zvěsti o "Chřestových slavnostech" v Ivančicích. Možná se tam zítra potkáme.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Neodolatelné plátky v jogurtové marinádě

12. května 2007 v 13:48 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Maso
aneb "Letní jogurtové orgie" - kdo se nebude bránit, ten si léto užije.


Použijeme-li křehké dietní maso z krůtích či kuřecích prsou, v jogurtové marinádě se stane ještě křehčí a ve finále bude na vašem talíři ležet chutný dietní letní pokrm, který dokáže nadchnout a dodat pocit z toho, že jíme něco zdravého a nadbytečných kalorií prostého. Zdravé jídlo je plážová prevence proti nadbytečným kilogramům. S jogurtem budete v pohodě oblékat svůdné bikiny, jsou přece prázdniny. Vyžeňte z hlavy všechny nesmyslné diety a vrhněte se na potraviny, které létu dominují. Jogurt a letní grilování ať vtrhne do vašeho stravování. Zjistíte, že i při gurmánském užívání žádná kila navíc nenaberete. Užijte si to letošní léto se vším všudy. Kdy jindy můžete vařit v bikinách venku na čerstvém povětří? Po pravdě řečeno udržovat v krbu oheň vždy nestihnu, tak vezmu za vděk i grilem domácím. Ten v troubě je báječný, ten stolní zas o kus romantičtější. To už je opravdu jen na vás, ale rozhodně každé grilování ušetří královsky čas a kalorie.


Bylinková paráda nemusí být chloubou pouze zahrady. Ubytujte si je v květináčích klidně na okenní parapet, nejlépe ten kuchyňský, aby mohly nakukovat rovnou do vašeho talíře. V květináčích na balkóně udělají velkou parádu a přidáte-li k nim i levandule, budete mít ten letní parfém pod nosem celé dlouhé léto. Otevřete bylinkám své dveře. Věřte tomu, že vám vykouzlí ty nejoriginálnější chutě. Bylinky ty umějí čarovat, tak je nechte ta svá zelená kouzla rozehrát.



Neodolatelné plátky v jogurtové marinádě

Množství nehlídejte, vše se snadno odhadne dle počtu strávníků, ale počítejte s nějakým kusem masa navíc. Když se griluje, před sousedy se to neutají, tak ať si taky dají :-) Příště k nim vtrhnete zase vy.


  • plátky masa z prsou (krůtí jsem použila já, kuřecí je též dobrou volbou)
  • dobrý "živý" jogurt (např. Hollandia; ideálně = domácí výroby; luxusně = originální řecký "Jaurti")
  • čerstvé bylinky
  • pikantní grilovací koření (dle vaší chuti)
  • česnek
  • sůl, čerstvě mletý pepř
  • olivový olej
  • nezbytný gril



Vezměte si čas na přípravu marinády a maso naložte nějakou dobu předem. Ideálně den až dva před samotnou konzumací. Maso nakrájíme na plátky přiměřené síly (cca 1 cm) a nebudeme naklepávat, event. jenom "něžně" porušíme strukturu masa paličkou. Do jogurtu vmícháme lžíci olivového oleje, sůl, čerstvě mletý pepř, utřený česnek, pikantní grilovací koření. Koření bych nechala na každém z nás, protože chutě jsou různé. Např. je možné použít kombinaci koření na řecké Tzatziky, tedy dostatek česneku, trochu kopru, soli, olivového oleje. Marinádu při přípravě budete ochutnávat vy, tak do ní dejte to, co vás nezklame! Vaření to bude dobrodružnější. Maso do této marinády naložte, obložte čerstvými bylinkami a nechte odpočinout v chladu do doby, než budete grilovat. Vzhledem k současnému deštivému počasí jsem grilovala v chytré troubě, tak bylo potřeba vymazat lehce zapékací mísu olivovým olejem a maso z marinády přemístit do nádoby a vsunout pod horký gril. Grilujeme při 190 až 200 °C cca 12 minut. To opravdu záleží na výšce a použitém masu. U drůbeže je nejhorší, když se maso přesuší, což se stane celkem snadno. Nenechávejte ho tam dlouho, event. pečte jeden kousek jako "zkušební" a vyzkoušejte propečenost a šťavnatost na něm. Aby zůstal zachován dietní úmysl a kvalita zdravého jídla, myslete též na vhodnou přílohu. Já zůstala pouze u zeleniny, kterou jsem krátce ovařila a potom přidala k masu a přelila zbylou jogurtovou marinádou. Na talíři jídlo ještě posypte čerstvými bylinkami. Bylinky nám sice při naložení maso ovoněly, ale v grilu celá jejich krása lehla popelem a nezůstalo v nich téměř nic aromatického. Není nic jednoduššího, než dodat nové.

Vhodnou přílohou je též grilovaný velký brambor v alobalu, který ponecháme ve slupce a při servírování ho rozkrojíme a naplníme jogurtovým dressinkem. Pokud budete velké brambory grilovat vcelku, tak počítejte s tím, že hodina jim v grilu mnohdy nestačí. Není k zahození, si brambory předvařit a v žáru grilu jim dodat ten patřičný šmrnc. Na to už tolik času potřebovat nebudeme a de facto můžeme připravovat souběžně s masem.

Současný životní styl a nepravidelná strava dává našemu zažívacímu traktu opravdu hodně zabrat. Není divu, že Česká republika je zem s nejvyšším výskytem onemocnění tlustého střeva a konečníku. Pravidelná konzumace jogurtu se živými kulturami, kde se vyskytuje až 107 mléčných bakterií na 1 gram (1 ml) výrobku podporuje přirozenou činnost střevní mikroflóry a pomáhá regenerovat trávicí systém. Není pochyb o tom, že jogurt do našeho jídelníčku patří. Investujte do svého zdraví, protože tato investice se vyplatí. A pokud by někdo namítal, že dobrý jogurt se pohybuje ve vyšší cenové relaci, tak tady je velmi jednoduchý návod, jak si ten jogurt levně vyrobit doma. A věřte, že žádné velké umění to není. Budete si moci dopřávat opravdové jogurtové orgie.

Domácí příprava jogurtu
Čerstvý domácí jogurt není příliš kyselý a za horkých letních dnů dobře poslouží jako osvěžení. Dokonce při spáleninách od slunce je pomazání studeným jogurtem všech spálených míst tím nejlepším balzámem, který popálenou kůži zklidní a z těla vytáhne přebytečnou horkost. To říkávaly už naše babičky :-)
  • 1 velmi čerstvý jogurt s živou kulturou (samozřejmě ten s krátkou lhůtou trvanlivosti)
  • 1 litr mléka (zásadně plnotučného)
Vezmeme sklenku o obsahu cca 2 dl a naplníme ji do poloviny mlékem a k mléku přimícháme ½ obsahu jogurtu s živou kulturou. Mléko svaříme na teplotu 40 °C. Teploměr potřebovat nebudete, stačí test malíčkem. Když malíček v mléce udržíme alespoň 10 vteřin, dostali jsme se na požadovanou teplotu. Nyní je čas, nalít do teplého mléka sklenku s rozmíchaným zředěným jogurtem. Dobře promícháme s teplým mlékem a nalijeme do mísy, ve které budeme jogurt uchovávat. Některé praktiky hovoří o tom, že takto připravený jogurt přikryjeme alobalem a vložíme do trouby předehřáté na 250 °C na dobu 2 až 3 minut. Poté troubu vypneme a jogurt necháme vychladnout, čímž zhoustne. Nejdůležitější ze všeho je vědět, že s jogurtem od momentu, kdy do mléka přidáme zředěný jogurt nesmíme s ním už vůbec pohybovat. Ovšem nechat jogurt dojít vtipně pod peřinou, kde si svou teplotu též zachová není nic převratného, protože i tak se to dá udělat.
Geniálně jednoduché a jednoduše geniální pojednání o domácí výrobě jogurtu od Pixiho nepřehlédněte.



7x "pro" jogurt a nyní už je vše jen na Vás :-) Hezké léto v bikinách i bez nich - jednoduše si ho užijte tak, jak nejlépe umíte a z cest si vozte plnou hlavu zážitků a nových nápadů. K jejich uskutečnění najdete potřebnou sílu a energii právě v jogurtu, tak ho vezměte na milost či nemilost :-) Jak je libo, vážení.
Zajímavost: Je zajímavé, že v minulosti svět vyráběl jogurty podle nás. První ovocný jogurt spatřil světlo světa v Čechách u Vltavy naproti Vyšehradu. V roce 1933 v pražské Radlické mlékárně. Ta byla tehdy jedním ze špičkových mlékárenských podniků v Evropě a proslavila české jogurty daleko za hranicemi státu. Podle její receptury se ovocný jogurt vyráběl ve čtrnácti evropských zemích.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Švédský tvarohový koláč

7. května 2007 v 19:52 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Sladká kuchyně

Dokonalé pečení bez velkého snažení! Nepotřebujete mít ani zkušenosti ani pekařskou výbavu a tento recept zvládnete s bravurou. Příprava tohoto koláče vám možná vyrazí dech, do těsta nepotřebujete žádnou tekutinu ani vejce, jednoduše suchou směsí se posype plech a v kombinaci s tvarohem je zaděláno na ten nejbáječnější tvarohový moučník, co znám. Lahodný pečený tvaroh se doslova rozplývá na jazyku. Při jeho konzumaci je dezertní vidlička nutností, protože ta křehká dobrota si zaslouží jemné zacházení.
Bez čeho se neobejdeme:
  • pečící mísa, event. plech
  • pečící papír
Na suchou směs potřebujeme:
  • 2 a ½ hrnku polohrubé mouky
  • 1 hrnek cukru krupice
  • 1 prášek do pečiva
Tvarohová náplň:
  • 3 balení měkkého tvarohu (3 x 250 g)
  • 3 celá vejce
  • 1 vanilkový cukr a 2 lžíce cukru moučka
  • hrst sušených brusinek (zlatých rozinek)
  • rum na namočení brusinek a rozinek (nebo kapka rovnou do tvarohové náplně)
Mouku, cukr a prášek do pečiva smícháme. Polovinu směsi nasypeme na plech vyložený papírem. Na tuto vrstvu nalijeme tvarohovou náplň, kterou jsme připravili smícháním tvarohu, vajec, cukru a brusinek (rozinek), které jsme předem namočily v rumu. Náplň rozetřeme stejnoměrně po celé pečící nádobě a zasypeme druhou polovinou suché směsi. Povrch takto připraveného koláče poklademe plátky másla a vložíme do trouby. Teplotu nastavíme na 180 °C a u horkovzdušné trouby máme za 45 minut pečeno, což poznáme dle zlatého máslového povrchu koláče a neopakovatelné vůně, která tento proces pečení provází.


první vrstva suché směsi
pro tvarohovou směs je vynikající použít brusinky i rozinky namočené v rumu
tvarohovou náplň vlijeme do formy a uhladíme stěrkou
zasypeme druhou polovinou suché směsi
poklademe plátky másla a vložíme do horké trouby
rozpuštěné máslo prosákne celým koláčem
při teplotě trouby 180 °C a 45 minutách bude koláč do křupava propečený a je vhodná doba se na něj vrhnout :-) Jen silní jedinci odolají.
Při krájení tohoto koláče se nepolekejte, že na dně formy zůstává trochu mouky. Koláč si ji ze spodní vrstvy vezme právě tolik, kolik bezpodmínečně potřebuje. Není to úžasně jednoduché? Tento starý recept je vhodné oprášit a opravdu ho alespoň jednou zkusit. Nebuďte líní - až ochutnáte nebudete chtít jiný. Pokud k němu použijete stylově sušené brusinky, dejte si švédský horký grog.


Zkuste nakouknout do "Švédské kuchařky", kterou přímo ze severské země s láskou píše-vaří-fotí Lenka.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Vitello tonnato

4. května 2007 v 17:23 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Maso
Italská specialita z oblasti Lombardie a Piemonte se zařadila na absolutní špici mezinárodní kuchyně svou naprosto ojedinělou kombinací masa a ryby. Tento skvělý pokrm se podává studený, je to tedy ideální večeře pro horké letní dny nebo delikátní předkrm po celý rok. V českých zemích bohužel není telecí maso běžně k mání, ale tato specialita se dá připravit též z masa krůtího. Ač jsem znalec a milovník "originálu", nepohrdnu ani touto alternativou a použití krůtího masa vám mohu opravdu doporučit. Až seženete telecí maso, neváhejte a udělejte to právě tak, jak velí klasický italský recept.
Receptura:
Vitello tonnato / Telecí maso s tuňákovou omáčkou
Tacchino tonnato / Krůtí maso s tuňákovou omáčkou
  • 1 kg telecího masa (ořech) nebo krůtích prsou
  • ½ litru suchého bílého vína
  • snítka rozmarýnu
  • 2 bobkové listy
  • 2 celerové řapíky
  • 1 tenčí stonek pórku
  • 2 kuličky nového koření
  • 2 kuličky celého černého pepře
  • 1 cibule
  • 1 mrkev
  • sůl
Připravíme si vývar, do kterého zavaříme celý kus masa. Cibuli oloupeme a přepůlíme, přidáme ostatní zeleninu, koření, víno a tolik vody, aby maso bylo akorát potopené. Maso však do hrnce vložíme až v momentě, kdy vývar vře. Vkládáme ho vcelku, aby zůstalo uvnitř šťavnaté. Nyní zregulujeme oheň na velmi nízkou teplotu a necháme maso ve vývaru tzv. táhnout (pošírovat) cca 1 hodinu a ½ a poté ho necháme ve vývaru vychladnout. Nyní máme čas na přípravu báječné tuňákové omáčky.



na majonézu potřebujeme:
  • 3 žloutky a 150 ml olivového oleje
  • sůl a citrónovou šťávu
kdo si netroufá na domácí přípravu majonézy, nechť použije kvalitní koupenou
  • 3 lžíce kaparů
  • 4 sardelové řezy v oleji
  • 2 plechovky tuňáka ve vlastní šťávě, celkem asi 300 g tuňákového masa
  • čerstvě mletý pepř



Připravíme si majonézu ochucenou citrónovou šťávou. Rozmixujeme lžíci kaparů, sardelové řezy a tuňákové maso z konzervy s kapkou olivového oleje na hladkou kaši. Hladce vyšleháme s citrónovou majonézou a necháme vychladit.

Vyjmeme maso z vývaru. Nakrájíme na tenké plátky a upravíme na servírovací mísu. Přelijeme omáčkou a ozdobíme kapary a čerstvě mletým pepřem. Maso na míse přelijte omáčkou jen decentně, aby plátky masa byly sem tam vidět. Zbytek omáčky podávejte zvlášť. Zapíjejte vínkem, pojídejte s pečivem a nevycházejte z údivu, jak je tato nezvyklá kombinace masa a ryby naprosto úžasná! Kdo tento pokrm zná, jistě mi za pravdu dá. Kdo miluje originál z telecího masa, jistě bude mile překvapen i výtečnou chutí krůtího masa.


Můj tip:
Maso bude křehčí a voňavější, když budeme mít čas ho předem naložit do bílého vína s bylinkami. Chcete-li mít pokrm dietnější, šetřete s majonézou a nastavte ji kysanou smetanou. Je to skvělé.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Maďarský rýžový salát

2. května 2007 v 14:24 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Saláty
Rýže patří k nejstarším kulturním rostlinám a pro polovinu naší planety je základní potravinou. Existuje na 7.000 druhů rýže, v Evropě jich známe pouze 8. Pro maďarskou kuchyni není rýže zrovna nejtypičtějším pokrmem, ale i tak se jí ani v Maďarsku nevyhýbají. Důkazem je tento chuťově velmi zajímavý rýžový salát s typickou maďarskou pikantností. Salát se hodí ke konzumaci za studena. Odležením získá lepší chuť i vůni.

Maďarský rýžový salát
  • hrst dlouhozrnné rýže (cca 150 g), používám odrůdu Basmati
  • 2 lžíce oleje
  • 1 větší cibule
  • lžička sladké mleté maďarské papriky
  • 400 ml masového vývaru
  • 1 sterilovaná červená paprika
  • 100 g čabajského salámu (nebo uherského)
  • 100 g ementálu
  • 1 feferonka
  • svazek zelené petrželky a pažitky
  • 100 g vařených kukuřičných zrn nebo z konzervy
  • špetka pálivé papriky
  • sůl

  • Na zálivku:
  • 3 lžíce majonézy
  • 100 ml zakysané smetany
  • 2 lžíce kečupu
  • 3 lžíce bílého vinného octa
  • čerstvě mletý pepř
  • sůl



V hrnci rozehřejeme olej a dáme na něj zesklovatět cibuli. Přidáme rýži a krátce na oleji opékáme, osolíme a ochutíme mletou paprikou, přilijeme vývar. Necháme přejít varem, přikryjeme poklicí a zvolna dusíme cca 25 minut. Rýži přendáme do mísy a necháme prochladnout. Papriky, salám i sýr nakrájíme na dlouhé jemné nudličky. Feferonku a petrželku s pažitkou nasekáme. Vše vmícháme do studené rýže, přidáme kukuřičná zrna. Připravíme zálivku z uvedených surovin. Salát se zálivkou promícháme a pikantně dochutíme třeba pálivou paprikou. Nic se nestane, když zvolíme jeho jemnější versi bez pálivé papriky. Konzumujeme vychlazený.

Dobrý tip:
Ochutnejte tento pikantní salát nejprve bez zálivky, možná ji ani nebudete potřebovat a tomuto poněkud kalorickému salátu vylepšíte renomé. Pokud se rozhodnete spáchat na sobě "dietní chybu", na tomto salátu si pochutnáte :-) Příště to vaření vezměte zase z té zdravější stránky. S tímto salátem máte možnost vymésti všechny chutné trvanlivé zbytky z vaší lednice. Rýžový salát s pikantním maďarským salámem je chuťový čardáš s pořádnou jiskrou a temperamentem, tak si ho užijte. Přiměřená pálivost dodá vašemu zažívacímu traktu zase nový elán.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.