Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Kouzlo jižních Čech

8. února 2007 v 16:55 | © Šárka / www.gurmanka.cz |  Obrázky
Po celém jihočeském kraji se o Jakubu Krčínovi z Jelčan vyprávělo, že je spřažen se samotným peklem. Když velký rybníkář ve svých 79 letech zemřel, přišel si prý pro něho čert. Jako trest za jeho krutost a hamižnost s ním pak oborával hráze všech rybníků, které za života postavil. Na hrázi rybníka Hrádeček u Třeboně se však čert zmýlil, protože ten nestavěl Krčín, ale Ruthart z Malešova, a tak se řetěz, kterým byl regent spoután, přetrhl. Z přetrženého článku řetězu pak vyrost prapodivný dub, jehož dolní část kmene je silně rozšířená. Dodnes roste na hrázi zaniklého rybníka a připomíná čertův omyl. Lidé mu odjakživa říkají Krčínův nebo též Čertův dub. Velebné aleje dubů však nejsou jen okrasou zdejší rybniční krajiny. Jejich mohutné kořeny plní nezastupitelnou roli při zpevňování hrází rybníků, kam byly vysazovány hned po jejím postavení a mnohé z nich tam rostou dodnes. Ať to je hráz Opatovického rybníka, Starého a Nového Vdovce, Velkého Tisého či Rožmberka. Každý rybník tu má jejich společnost a za mohutnými korunami dubů se ukrývá. To se můžeme dočíst ve starých knihách.
Toto ovšem musíme prožít na vlastní kůži ;) Kouzelná rána, kdy se příroda ještě halí do mlžného negližé a nevysvlékne se z něj dříve než do oběda. Modrá zrcadla vodních hladin a ševelící listí dubů na hrázích. Kdo se nechá tímto mocným kouzlem čarodějné přírody omámit, je rázem v nesnázích. Příroda, ta tichá nevěsta, když si umane, sevře pevně duši, a myšlenka na návrat do města klesne pod hladinu našich životních nutností tak rychle, jako padající kamínek na dno rybníka ;) Tak pozor! Do jižních Čech jen na vlastní nebezpečí. To ovšem na žádné ceduli nestojí, tak kdo se bojí rizika, ať chodí jen po rušných vyšlapaných trasách. Já už jsem v tom až po uši, chodím na ta zdánlivě zapomenutá místa, v tomto čase liduprázdná. Nabízí nepřeberné množství ze svých krás. Je to potrava pro duši a bez té nejde žít. Příroda dala člověku rozum, aby se jí bránil. A srdce, aby se jí neubránil ...
Půvabné je zde i to, že neplatí některá "stará známá" pořekadla. "Bez práce že nejsou koláče?" Na jihu Čech tomu tak není. Pravidelně ve čtvrtek se ocitají na mém stole a nemusím prstem ani hnout ;) Kouzlo ukryté v dobrých sousedech ;)
(neodolatelné koláče s tvarohovou nádivkou, ještě teplé! - ty druhé s povidlama z rynglí) takovému pokušení nelze odolat - mé recepty dnů příštích budou velmi dietní ;)

















Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bali Bali | 8. února 2007 v 19:42 | Reagovat

ty tvaroháááááááááááááčky bych si ale dala! :-)

2 Šárka Šárka | E-mail | Web | 8. února 2007 v 22:03 | Reagovat

Když vezmu v úvahu, že chutnaly lépe než vypadají, tak musím říct, že staročeská kuchyně své kouzlo má ;) Musím starou paní sousedku připravit o recept. Jak už to tak bývá, většinou tyhle staré dámy vaří z hlavy a míru mají v oku ;)

3 Petruška Petruška | E-mail | 9. února 2007 v 9:48 | Reagovat

Nejsou ty koláčky od paní Dvořákové? Taky bych si dala.

4 Šárka Šárka | E-mail | Web | 9. února 2007 v 10:14 | Reagovat

Petruška ;) ty koláče nesou její rukopis ;) vím že to poznáš.

5 edy edy | E-mail | 21. února 2007 v 21:20 | Reagovat

Naše milá paní sousedka to s námi myslí opravdu moc dobře a při každé návštěvě nám něco malého přinese k ochutnání (jak sama říká). Jak vidíte na tom talíři, tak ta ochutnávací porce je vždy obrovská. Z počátku se vždy moc "zlobím", že nabourává naši zdravou stravu atd., ale díky tomu, že ona opravdu péci UMI, tak ty dobroty kolikrát stačíme jěště zkonzumovat dříve než odejde domů. Těžko mě pak asi věří, že se na ni "zlobím":-)

6 Petra Petra | E-mail | 15. srpna 2008 v 9:20 | Reagovat

Ano,ano,měli by  napsat k ceduli Jihočeský kraj-VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ.I mě je tam krásně  a každoročně si užívám procházky se psem liduprázdným lesem a kochám se nádhernou zelenou barvou lesů a strání.Vždycky si uvědomím,jak mě to vlastně nabíjí baterky.Ani nemusím objímat stromy.Stačí ten pohled na vesničky v údolí,na pasoucí se krávy a kolojízda po bezvadných lesních cyklostezkách.Závidím.A stále více toužím se přestěhovat.A ještě mít takové sousedy, co nosí k ochutnání koláče přímo z trouby,to si musím nechat jen zdát.

7 Šárka Šárka | E-mail | 15. srpna 2008 v 12:00 | Reagovat

6 - Petra :-)

Romantiky je tu opravdu na rozdávání. Z tohoto důvodu v autě vozím lodičky i sportovní boty. Když cestou do města jedu lesem a dostanu chuť zastavit, tak stačí půlhodinka procházky a nesu si domů náruč čerstvých hříbků do omáčky :-) Užívám si to a město mi nechybí. Doufám, že to tak bude pořád.

8 http://www.basket-comminge.fr http://www.basket-comminge.fr | Web | 26. listopadu 2015 v 2:51 | Reagovat

Malej - velkej, v kuchyni překážejí neúnavně každý den :-) Tak takovou já mám milou společnost. Když tak často publikuji dění z mé vlastní kuchyně, nebylo by fér, abych na ty "dva" zapomněla a alespoň se o nich nezmínila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama