Leden 2007 « Archiv | Šárčina "škola" vaření

Leden 2007

Salát z čerstvých syrových žampiónů

30. ledna 2007 v 22:22 | Šárka | Houby

Žampióny můžeme směle považovat za stravu moderního člověka. Svým složením jsou podobné masu a zelenině. Obsahují vitamíny zejména skupiny B, jsou bohaté na bílkoviny a mají zvýšený obsah draslíku a biologicky aktivních látek. Pro jejich vysokou schopnost čištění lidského organismu je jejich konzumace doslova žádoucí. Jsou dostupné téměř po celý rok, tak není komplikované dostat je do své kuchyně. Pokud se najde dokonce někdo, kdo opravdu z duše nerad vaří, tak mám recepturu na senzační žampióny v syrovém stavu. Není to žádná převratná novinka, každý Francouz by vám potvrdil, že jíst žampióny syrové je pro ně vlastně "všední" událost. Ovšem s nevšedním chuťovým požitkem.

Salát z čerstvých žampiónů - Salade de champignons crus

kupte si asi tak ¼ kg čerstvých žampiónů v té nejlepší kondici (tj. nožičky na řezu nechť jsou sněhobílé a bez zbytečných nánosů nečistot)
1 citrón
olivový olej
mořská sůl
čerstvě mletý pepř
petrželka

Pokud jsou žampióny opravdu v nejlepší kondici ;), tak je neloupeme ani nemyjeme. Když mají jen drobné nečistoty, postačí je štětečkem dočistit (tak se totiž tvrdé houby čistí nejlépe). Pokud to nejde jinak, umyjte je, ale poté dobře osušte. Nakrájejte na plátky. Aby houby nezhnědly, zakapejte je trochou citrónové šťávy a uložte v chladu. Nyní si připravte jednoduchou zálivku. Olivový olej rozšlehejte se zbylou citrónovou šťávou, osolte a opepřete. Žampiónové plátky promíchejte s tímto dressinkem a nechte v chladu marinovat určitě celou jednu hodinu. Před podáváním posypte nasekanou petrželkou. Uvidíte, že tyhle žampióny budou chutnat báječně a na stole budete mít takový lehký závan Francie. Když doplníme francouzským červeným vínem, bagetkou a kouskem sýra, váš stůl bude mít opravdový francouzský charm - a nemusíte být ani kuchař a určitě zapůsobíte ;)

Takhle nějak začíná každé francouzské jídlo. Je to vždycky obřad. Místní hostitelka nám nachystala plnou mísu tradičního salátu, nechyběly ani syrové marinované žampióny, červené víno a sýr. I když hodování ještě zdaleka nezačlo a od počátečního entrée se salátem je k poslednímu chodu, tj. sýrovému desertu ještě hodně daleko, je opravdu nutné, aby na stole byl. Sýr musí mít dostatečný čas na to, aby bez obalu a v pokojové teplotě rozvinul všechny své vůně a chutě. Jíme ho poslední, ale na stole má privilegium být první. Staré francouzské přísloví praví: Tabule bez sýra je jako kráska bez oka.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 20

Humr Thermidor

29. ledna 2007 v 23:08 | Šárka | Ryby

Recept jsem neměla v plánu, ale někdo mě požádal o tip na úpravu vařeného humra, který se dá celkem běžně objevit v mrazícím boxu lépe zásobeného marketu či přímo ve specializované rybí prodejně. Co si budeme říkat, on ten vařený a mražený humr vyjde přeci jenom levněji než si ho nechat kuchařem přímo vylovit v luxusnějším restaurantu. Já bych se kvalitní mražené rybě nebránila a bránit se vynikajícímu humřímu masu, to by byla skoro šílenost ;) Otázka je, jak s ním naložit a co nejlépe si tu jeho prvotřídní chuť užít.

Humří maso samo o sobě dává tisíceré rozkoše, měla bych strach ho něčím chuťově přetlačit. Já si umím klidně představit jemnou majonézu s limetovou šťávou a ty kousky vařeného humřího masíčka cestou do úst v majonéze lehce vykoupat a zapíjet opravdu dobrým šampaňským. Držet se pravidla, že v jednoduchosti je krása.

Tento atribut by byl splněn též v případě použití receptu s názvem Humr Thermidor. Příprava je rafinovaně jednoduchá a proto tak oblíbená. Jedná se o vařené humří maso, které vybereme z krunýře a nakrájíme na kostičky. Připravíme jemný bešamel dle klasického receptu, ochutíme hořčicí (anglická či dijonská) a smícháme s nakrájeným humřím masem. Takto ochucené maso narovnáme zpět do krunýře a můžeme podávat. Pokud si chceme udělat specialitu rafinovanější, můžeme směs v krunýři posypat strouhaným sýrem a zprudka zapečeme v troubě. Potom už opravdu nic nebrání užít si tento gastronomický svátek, neboť humr na českém stole je vždy pokrmem královským, tedy nevšedním a na nevšední zážitky se nezapomíná.

O receptu:

"Thermidor" - tento název nevznikl sám o sobě. Recept své jméno získal v roce 1894, kdy ho vymyslel pařížský kuchař při příležitosti premiéry hry Victoriena Sardova, nazvané Thermidor. Zmíněná hra a vlastně i pokrm nese název dle jedenáctého měsíce kalendáře zavedeného v letech 1793-1805 přívrženci Velké francouzské revoluce. Thermidor byl letní měsíc a proto jeho řecký název doslova znamená"dar horka".Pokud ještě nyní přemýšlíte o tom, zda ve finále tento pokrm v žáru grilu (trouby) zapéct, tak já říkám "ano". Tím se přiblížíme k originálnímu receptu nejvíc.

Bešamel - bešamelová omáčka - fr. Sauce de Béchamel

Není to žádný sedmý div světa, nemusíte ji hledat hotovou v obchodě, můžete si ji jednoduše a rychle připravit doma sami. Však ta česká kuchyně se bez ní neobejde. Gurmán ví své a ten kdo o panu Louisi de Béchamel, též zvaném markýz de Nointel, ve své době známém finančníku a ještě známějším labužníku neslyšel, tak pochopí, že ač tento v kuchyni zručný cizinec nebyl možná nikdy v Čechách, díky němu je mnoho českých slavných omáček tak famózních. Bešamel je nepostradatelný základ všech jemných smetanových omáček.

Základ omáčky tvoří jíška, kterou připravíme z kvalitního másla a na něm opražíme hladkou mouku. Až mouka jemně zavoní a ještě nestačí přeměnit svou barvu, přidáme do základu mléko a omáčku provaříme do zhoustnutí. Nakonec omáčku lehce osolíme a okořeníme čerstvě nastrouhaným muškátovým oříškem. A máme bešamel v takové podobě, v jaké ho miloval i sám francouzský král Ludvík XIV. A že byl objevem omáčky nadšen natolik, že za ni udělil tvůrci královský řád, to asi nikoho z vařících nadšenců nepřekvapí. Vždyť bez této základní omáčky by nebyla koprová, houbová a "kdovíjakáještě" slavná česká omáčka. Jméno Béchamel si vysloužilo nesmrtelnost.

Základní pravidlo pro bešamelovou omáčku běžné hustoty je: 1 lžíce másla, 1 lžíce mouky, 1 šálek (2dl) mléka, kořenit však s mírou sobě vlastní a jídlu neubližující ;) Pokud chcete omáčku hustější poměr surovin k tomu snadno uzpůsobíte.

Malá poznámka závěrem: mnohdy jsou mylně za bešamel vydávány omáčky, které sice tvoří světlá jíška, ale namísto mléka jsou ředěny vývarem. Tyto výtečné omáčky se nenazývají Béchamel nýbrž Velouté.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 13

Proč?

27. ledna 2007 v 8:33 | Šárka | Úvod

Důvodem vzniku těchto mých stránek jsou mé 2 holčičky, které mají při mých kuchyňských lekcích často neomluvené hodiny. Aby si mohly na mých stránkách doplnit vzdělání , nechala jsem vzniknout tuhle kuchařskou školu pro dcery ;) Stránky jsou tu též pro přátele, protože psát si receptury smskami už není moderní. Ať tyhle stránky pohodlně slouží všem, kteří si chtějí něco chutného uvařit nebo se jenom trochu inspirovat. Posláním tohoto webu je, aby byl užitečný a srozumitelný i těm, kteří si v kuchyni ještě nejsou tak jisti v kramflecích. Snad má škola vaření pomůže překonat nesmělé začátky a objevit lásku k tradičnímu domácímu vaření.

Díky VŠEM za milé komentáře. Toho si opravdu moc vážím a pokud nějakým svým receptem dokážu potěšit i někoho jiného, tak mě to těší dvojnásob.Nečekám, že nad mými stránkami padnete údivem ;) Dělám to jen pro radost. Mějte na paměti, že se nacházíte na stránkách, kde najdete jen a pouze ...

"velké maličkosti; nepostradatelné zbytečnosti; duševní opojnosti, dobré jídlo s recepty co fungují a mnoho dalšího, bez čeho se klidně dokážete obejít";) nad ničím zde nepřemýšlejte dlouze a nenechte se otrávit, vždy je tak snadné odejít. A pokud se přeci jen rozhodnete zůstat na mých stránkách trochu déle, snad se najde alespoň špetka toho, co vás potěší.

Vítám vás v mé škole vaření!

Přicházejte se inspirovat a uvařte si doma sami :-)

Šárka

Počet komentářů: 24

Polární dort ;)

25. ledna 2007 v 12:01 | Šárka | Recepty všelijaké

Rychlý recept pro nečekanou návštěvu ;) i tak by se to klidně mohlo jmenovat. Je pravda, že dnes čekáme návštěvu a návštěva to není nečekaná. Dorazí k nám kamarádka z Francie. Aby mohla od našich vstupních vrat přejít ke dveřím domu a vzít za kliku, bylo potřeba přemístit pěkné hromady sněhu, které bylo možné překonávat jen v opravdu vysokých botách (vím, že nemám poletovat v těch letních pantoflích, do kterých vždy díky své lenosti skočím - děsně to v nich zebe ;). Od včera se dívám prosklenými dveřmi do zasněžené zahrady a obdivuji ty jiskřící haldy sněhu ve dvoře. Až dnes ráno mě napadl recept na polární dort a vyvolal to tento krásný sněhem obtěžkaný mramorový stolek a těšení se na návštěvu ;)

Použijte nějakou láhev pálenky (té nejlepší, kterou lze doma najít ;) - hruškovice, meruňkovice, slivovice. Vražte ji do středu polárního dortu a ozdobte malými štamprdlátky. Vzhledem k tomu, že v zime se máme zásobovat též vitamínem C, tak nějaké to zářivé kolečko citrusových plodů doma taky najdete. Takový dort není třeba nechat dlouho odležet. Ke konzumaci je připraven téměř hned ;) Počkejte až zazvoní vymrzlá návštěva a rovnou se jde na věc.

Použijte též na regeneraci svých fyzických sil, když budete pobíhat s lopatou a odhazovat sníh, který jistě zase brzy "znovu" napadne. Tento dort zahřeje rychleji než 2 svetry z pravé angorské vlny ;) Krásnou zasněženou zimu a mnoho dobrých nápadů, jak se ohřát ;) Já to dnes budu řešit takhle!

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 18

Pečená nadívaná jablka

23. ledna 2007 v 20:11 | Šárka | Sladká kuchyně

Za okny začal padat sníh a jak se tak skládala jedna vločka na druhou, přišla jsem o možnost sledovat to dění venku. Rázem byla na okně sněhová peřina. Toť nevýhoda střešních oken v mé kanceláři. Co bych tam za těmi okny vlastně viděla? Bílo, bílo a jen nekonečné bílo. Se zpožděním ta zima přeci jenom dorazila do těch našich končin. Příroda si udělala pořádek, protože binec v ročních obdobích se nedělá.

Když sněží, tak mám vždy náladu zatopit v krbu. Hned jsem to udělala. Když praská a voní dřevo po domě, tak potom mám zase chuť na něco "horkého a dobrého", aby to zahřátí a teplo domova bylo dokonalé. Na velké vaření zrovna chuť nebyla, ale přemýšlela jsem alespoň o nějakém voňavém štrůdlu a hrnku kávy nebo čaje. Jak jsem se tak dívala na ta celkem pěkná jablka, řekla jsem si, že je jich vlastně škoda a zkusím z nich udělat něco jiného a neméně dobrého. A tak přišel nápad na pečená nadívaná jablka. A tak nějak to dopadlo ;)

Pečená nadívaná jablka

Je po vánočních svátcích a tak se jistě najdou všude zbylé pracně vyloupané ořechy ;) Alespoň u nás to tak je, máme velmi plodný "ořešák" a náramně hodné kamarády, tak ještě jednou upřímný dík. Důležité je mít nějaké šikovné nářadíčko, aby se jablka dobře vydlabala. Použila jsem takovou tu věcičku na "odjádření" - má to nějaký lepší název? asi ano, ale já na něj nepřijdu. To udělá práci důležitou, ale je třeba vnitřek jablek důkladněji vydlabat, aby se do nich vešlo dostatek chutné nádivky. Mám takovou tu ostrou kovovou lžičku a tou to šlo fakt báječně. Když se popereme s dlabáním jablek, tak nastavíme troubu na 200 °C a necháme ji pořádně rozpálit.

Do každého otvoru jablka jsem dala na dno kousek nugátu, nasypala špetku mletých vlašských ořechů, přidala nějakou hrozinku, lžičku pikantní meruňkové zavařeniny (ta se s čokoládou velmi dobře snáší), zasypala ořechy, špetkou tmavého třtinového cukru, položila pěkný plátek másla a zlehka poprášila skořicí. Takto připravená jablka jsem zakryla pokličkou z odkrojeného vršku, posadila je na zapékací misku (není třeba ničím vymazávat), šťáva z jablek a stékající kapky másla zabrání tomu, aby se jablka připekla k nádobě. Pečeme přesně 20 minut při nastavené teplotě a vypadá to asi tak nějak.

Horké jablko chutnalo výborně s karamelovým krémem, který jsem vytáhla z chladničky. Kombinace horkého sladkého jablka a dobře vychlazeného karamelového krému byla vážně exkluzivní, tak si to musím pěkně napsat, abych příště mohla vykouzlit identickou dobrotu ;)

Pokud již nyní víte, že nemáte doma ty ingredience, o kterých mluvím já, zkuste zapojit svou vlastní fantazii. Má domácnost je extrémně zásobená vším, co vy možná ani nepotřebujete. Třtinový cukr prostě zaměňte za klasický bílý rafinovaný (vanilkový by byl fajn), atd. Pokud použijete jen ořechy s cukrem a skořicí, jistě to bude fantastické. Nezapomeňte však na máslo, to je pro delikátní chuť pečených jablek skoro nepostradatelné.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 17

Rillettes z makrely

22. ledna 2007 v 21:53 | Šárka | Ryby

Rillettes de maquereaux

500 g čerstvého rybího masa z makrely
200 ml zeleninového vývaru
2 cibule
3 stroužky česneku
1 polévková lžíce olivového oleje extra vergine
sůl
čerstvě mletý pepř
100 g Créme fraiche (husté kysané smetany)
svazek petrželky či jemnějšího kerblíku

Pod pojmem Rillettes si představme jemnou francouzskou paštiku. Jako předkrm se tento lehký rybí recept dá velmi dobře zakomponovat jako entrée do menu, kde budou následovat jako hlavní chod pokrmy těžší. Příprava není složitá, ale je třeba si dát malý náskok a začít připravovat den předem. Rillettes se nejčastěji připravuje z masa (králičího, husího, kachního, drůbežího i vepřového), není však výjimkou ani verse z masa rybího.

Vezmeme makrelu a odstraníme hlavu a ocas. Rybu očistíme a osušíme. Zahřejeme zeleninový vývar a makrelu do něj na 5 minut položíme, odstavíme z ohně a necháme odstát. Stáhneme kůži a snadno vyjmeme páteř a vybereme drobné kůstky. Takto připravené filety rozmělníme vidličkou. Cibuli a česnek oloupeme a velmi jemně nasekáme. V pánvi zahřejeme olivový olej a krátce orestujeme nasekanou cibuli a česnek. Maso z makrely okořeníme solí a pepřem. Celý tento základ smícháme s Créme fraiche (kysanou smetanou) a v pánvi či jiné nádobě (s pokličkou) na mírném plameni zahřejeme a 5 minut zlehka prohříváme. Přiklopíme poklicí a necháme vychladnout. Nasekáme petrželku, promícháme s rybí směsí a připravíme malé keramické misky, jejich dno vyložíme jemně nasekanou petrželkou, lžící vtlačíme rybí krém a v chladničce necháme 24 hodin odpočinout. Podáváme jako předkrm s opečenou bílou bagetkou, zakápnutou olivovým olejem a posypanou provensálskými bylinkami. Delikátní francouzský předkrm (entrée) je na světě.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 6

Růžové Fettuccine

20. ledna 2007 v 7:00 | Šárka | Těstoviny & Rýže

Těstoviny jménem Fettuccine jsou chutné na všechny možné způsoby, ale třeba tento můj růžový recept najde své oběti ;) Blíží se oslavy sv. Valentýna, tak špetka růžového mámení v podobě tohoto pokrmu by se mohla hodit ;) Pokud se dobře rozhlédnete, najdete v obchodě čerstvé těstoviny, tj. "pasta fresca" v poměrně velkém zastoupení. Doporučuji pro tento recept zvolit typ fettuccine, ploché dlouhé nudle v šířce asi 1 cm, které jsou římskou obdobou známých tagliatelle.

1 balíček čerstvých těstovin fettuccine /250 g pro 2 osoby
1 sklenička treska a´la losos (drcená v oleji, jemně uzená)
½ pórku
150 g sýra Roquefort, (Niva, popř. jiný s modrou plísní)
1 dl smetany
čerstvě mletý pepř

Dáme vařit vodu na těstoviny a uvaříme dle návodu. Nahřejeme silnostěnnou pánev a přidáme obsah celé skleničky tresky a´la losos i s olejem. Jsem odpůrce všeho, co nese název a´la, ale musím říct, že tuto tresku na způsob lososa až tak úplně nezatracuji, protože jsem si ji uzpůsobila právě pro tento recept a tam mě její mírná přesolenost a rudá přibarvenost pěkně poslouží. Drcenou tresku zprudka krátce orestujeme a přidáme k ní pórek pokrájený na silné plátky. Zarestujeme společně na oleji z tresky a žádný jiný olej nepřidáváme ani nesolíme (to vše zvládne mrňavá sklenička s treskou suplující lososa). Když pórek změkne, přidáme nadrobený sýr a přilijeme 1 dl smetany. Již na mírnějším ohni necháme sýr rozpustit a rozmícháme se smetanou na onu zmiňovanou růžovou omáčku. Mezi tím jsou těstoviny vařené a můžeme servírovat. Navrhuji na talíři jemně popepřit a protože to jsou těstoviny s rybou, tak zakápnout citrónem. Kdyby byla bazalka, neváhala bych použít právě tuto aromatickou bylinku a na talíři několika lístky ozdobit. Bohužel je leden a bazalka nebyla k mání, tak posloužila petržel. Růžové fettuccine jsou na světě a řekněte, že to nebyla "procházka růžovým sadem?" Máte-li doma nějaké vhodné těstoviny, nenechávejte je ladem a pusťte se do nich. Třeba jinak, po vašem … přeji dobrou chuť všem.

Těstoviny "pasta", jak se říká v Itálii existují v mnoha myslitelných i nemyslitelných variacích. Prý doposud není jasné, zda byly vynalezeny v Číně nebo Itálii. Jasné však je, že Italové jsou na těstoviny skutečnými specialisty. Snad neexistuje tvar, který by nepřevedli do podoby těstovin. Prý existuje více než 300 druhů rozličných těstovin. Proto nás nesmí překvapit, že pro Itala je téměř vědou, rozhodnout která omáčka lépe sedí k tomu kterému druhu těstovin. Platí pravidlo, že čím "těžší a vydatnější" omáčka, tím širší nudle musí kuchař znalý italské kuchyně použít. Např. pappardelle jsou tím nejlepším doprovodem k tmavým masovým omáčkám. Též nudle krátké, jako penne nebo rigatoni skvěle doplňují těžší druhy omáček s masem a zeleninou. Dlouhé makarony a špagety lze doplňovat téměř se všemi omáčkami, nejčastěji s aromatickými bylinkovými a rajčatovými. Stále však platí, že vlastnoručně vyrobené těstoviny chutnají nejlépe. Pro samotnou přípravu je nejdůležitější kvalita mouky. Profesionálové používají mouku farina di semola fine (lze ji sehnat ve specializovaných italských prodejnách). Domácí přípravu italských těstovin bych nechala na někdy jindy. Jak jsem zmínila v úvodu, tentokráte jsem koupila čerstvé těstoviny fettuccine již hotové a stačilo jen 4 minuty ve vroucí vodě povařit a byly al dente. V Itálii platí zlaté pravidlo, že každých 100 g těstovin potřebuje rovný litr vody. Trocha přidaného oleje do vroucí vody zamezí tomu, aby doma vyrobené těstoviny překypěly. Často se proslýchá, že olej se přidává kvůli tomu, aby se těstoviny neslepily. Musím říct, že "opravdové italské" těstoviny se nikdy neslepí (pokud použijete dostatek vody), neboť při jejich výrobě je používána mouka, která slepení zabraňuje. Zchlazování uvařených těstovin bychom měli používat jen tehdy, jestliže je připravujeme na salát. Tak totiž narušíme tenkou vrstvičku škrobu, která jinak dokonale pomáhá, aby omáčka k těstovinám lépe přilnula.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 12

Španělská "Tortilla"

17. ledna 2007 v 16:19 | Šárka | Brambory

Tortilla - španělská bramborová omeleta

(nezaměňovat s mexickou tortillou)

Tortilla je oblíbené španělské jídlo, které je k mání po celý den všude, dokonce i v kavárnách. Podává se nakrájená na dílky, jako koláč. Jí se teplá i studená. Původem je velmi prostá, na suroviny nenáročná. Není universální recept, který by omezoval naši fantazii. Ve Španělsku narazíte na mnoho tortill, které se podle oblastí liší tím, co do nich kuchař přidal. Základem však vždy bude vynikající "bramborová omeleta", do křupava opečená a velmi chutná. Její samotná příprava je opravdu snadná a tak bych se divila, že si ji neoblíbíte ;) Pusťte se do škrábání brambor hned. Neprohloupíte! S necelou hodinkou času však počítejte (kuchař bude mít příjemné prostoje, ale "tortilla" chce své), ta její chuť vážně stojí za to. Není třeba tortillu nijak vychvalovat, protože ona se pochválit umí sama. Ochutnejte a pochopíte. V chuťové jednoduchosti je ta pravá krása a toto je jeden z těch klasicky dokonalých receptů a chlouba Španělska.

Tortilla španělská bramborová omeleta

olivový olej na dno pánve (nešetřete ;)
3 cibule střední velikosti
5-6 syrových brambor
sůl
čerstvě mletý pepř
1 zelená paprika
6 vajec (držte poměr "kolik brambor, tolik vajec)

V silnostěnné větší pánvi rozehřejeme olej a osmahneme na něm cibuli krájenou na rustikálnější plátky (prostě "nahrubo"). Když začne chytat zlatavou barvu a krásně vonět, tak ji z pánve vybereme a dáme stranou. Použijte děrovanou nabírací lžíci, ta vám ten transport usnadní. V horkém oleji v té samé pánvi osmahneme oloupané a nakrájené syrové brambory. Krájet můžeme na tenčí plátky o síle cca 3 mm, nebo na kostičky (zhruba tak 1 cm/1 cm). Vezměte to podle citu, ale je důležité, aby se v té pánvi syrové brambory snadno propekly. Proces opékání odhaduji určitě na 10 minut. Pro pestrost směsi přidáme proužky papriky. Když začnou zlehka zlátnout je čas je odstavit. Přihodíme k nim opečenou cibuli, osolíme, opepříme a "horkou" směs přemístíme do zapékací nádoby, kterou nemusíme vymazávat, jen brambory s cibulí rovnoměrně rozprostřeme a nyní přijde to hlavní! Rozšleháme vejce, která osolíme a vlijeme na horkou směs. Nyní si dáme 10 minut pauzu a takto připravenou tortillu necháme jen tak lelkovat. Tento čas je důležitý právě pro vejce! V horké směsi se nám zlehka srazí a protečou do každé skulinky mezi všemi opečenými kousky brambor a cibulky. Nemíchejte za žádnou cenu a rozpalte troubu na 180 °C a když máme jistotu, že je dostatečně horká, šoupneme tortillu do žáru trouby a teď máme 25-30 minut pauzu. Po této době tortillu rovnou servíruji na stůl, nechám zlehka prochladnout (jde lépe krájet) a potom už si jenom pochutnávám. Je to neuvěřitelně dobré. Mám však ještě pár poznámek k samotné tortille.

Původně se tato omeleta připravovala (a dodnes připravuje) způsobem, kde na těžké litinové pánvi (dnes teflonové či titanové) opečeme jednu její stranu (v troubě či na kamnech), šikovně za pomoci druhé pánve či velkého talíře otočíme a opečeme i stranu druhou. Našla jsem si však i tento jednodušší způsob, kdy tortilla neztratí nic ze své krásy a nám usnadní život. Dříve jsem ji dělávala právě tak, ale to bych potom doporučila při samotném obracení pořádně trhnout pánví, aby se omeleta skutečně všude odlepila a neroztrhla se nám. Což potvora často dělá ;) Drobný trik, před obracením vložte plátek másla na stěnu pánve, máslo steče pod omeletu, když trhneme pánví, tak omeleta "uklouzne" a máme vyhráno. Proč si to však neusnadnit? Zkuste to jako já. Můj recept funguje.

(před vložením do trouby)

Pokud míníte tortillu podávat studenou, vůbec to není špatný nápad. Můžete ji použít jako chutný předkrm, bude to parádní chuťová rozcvička. Doporučuji např. nakrájet na čtverce velikosti sousta, ozdobit olivou, propíchnout párátkem a na světě je z jedné omelety plný talíř chutných soustíček z velké rodiny španělských "tapas". Já tentokrát v domácích podmínkách vyrobila menší řezy tortilly s ovčím pařeným sýrem, grilovanou (loupanou) paprikou, lístkem rukoly a na vrchu posazenou černou španělskou olivou. Vložte do toho svou fantazii a vymyslíte třeba něco závratnějšího ;) Pro premiéru tohoto receptu bych se přimlouvala za tortillu veleobyčejnou! Pořádně ji vychutnejte ve své pravé podobě a teprve na druhý ráz čarujte s jinými surovinami a přidejte co chcete ;) Máte-li zajímavý tip, prozraďte ho mě i ostatním. Předem za něj velký dík!

(upečená tortilla, pomalu chladnoucí a čekající na totální likvidaci - většinou nikdy nezbude)

Poznámka k samotnému krájení hlavních surovin, tj. brambor a cibule: U cibule je to jedno, plátky krásně změknou a stanou se velmi poddajnými. Pokud krájíme brambory na plátky, je trochu kumšt je správně na oleji promíchávat a zaručit, že se všechny kousky spravedlivě v horké olivové lázni vystřídají (předpokládám, že nevlastníte pánev velikosti traktorového kola). Plátky mají tendenci být neukázněné. Kdežto bramborové kostičky respektují rytmus vaší obracečky a v pánvi se ukázněně střídají a tím pádem i rychleji opečou a odmění se křupavostí ze všech světových stran. Abych to řekla jednoduše: "na tento způsob krájení nedám dopustit". Jinak k tortille už opravdu vůbec nic nemám … ;) Snad jen "Dobrou chuť"! Buď jak buď, na obyčejných bramborách já ulítávám. Receptů z nich tu budu mít jistě postupem doby nejvíc. Tedy pokud bude zachována "frekvence mé pilnosti" při tom všem ostatním ještě vařit, fotit a mezi mytím nádobí zapisovat receptury ;)

Jo a abych nezapomněla! Pánev po opékání neumývejte, toho olivového oleje je škoda. Však už něco vymyslíte, co s "načatou pánví" provedete ;)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 19

Rybí frikadely na dva způsoby

15. ledna 2007 v 22:48 | Šárka | Ryby

Rybí frikadely

Tohle báječné jídlo si musím poznamenat, protože když to neučiním teď, zapomenu co jsem tam při přípravě dala (spíše nedala), chtěla bych zůstat u prostoty chutí a nepřekořenit, nepřekombinovat. Použila jsem celkem málo ingrediencí a chuť byla výtečná, moc ráda si jídlo zopakuji a pokud máte chuť a odvahu, zkuste to taky. Základní ingrediencí je rybí filé (čerstvý kousek vždy upřednostním). Vzala jsem jedno filátko z Pangase (mohlo ho být tak čtvrt kila), víc určitě ne - přesto to bohatě stačilo pro dva hladové. Tak jdu lovit v paměti, abych si tu recepturu popsala věrohodně. Předpokládejme, že jsme někde ulovili čerstvou rybku (filé). Pangase nejčastěji ulovím na pultech v Makru. Filátko na hromádce ledové drti už moc odporu neklade, tak takhle lovit ryby zvládne každý. Na udičku je to kumšt!

Rybí frikadely - varianta č. 1

1 ks rybího filé (např. Pangas o váze cca 250 g)
mořská sůl
špetka čerstvě mletého pepře
šťáva z půlky citrónu
strouhanka z 1 ks bílého rohlíku
kousek čerstvého pórku
špetka čerstvé nasekané petrželky (sušené)
1 žloutek
1 bílek ušleháme na sníh
1 malá konzerva tuňáka ve vlastní šťávě (Rio Mare)
špetka anglické hořčice v prášku (když vynecháte, nic se neděje)
mouka na obalení
olej na smažení

Jemné rybí maso (vyfiletované, tzn. bez kostí) rozmělníme v elektrickém mixéru se širšími noži nebo proženeme masovým mlýnkem. Osolíme, opepříme, přidáme žloutek, špetku práškové hořčice (umí chuť pikantně zvýraznit), ale není to životně důležité. Já ji doma mám a tak jsem usoudila, že při tvorbě tohoto receptu se mi tam chuťově bude hodit, a taky že jo :-) Přidáme strouhanku z jednoho rohlíku či jiného bílého pečiva. Když nemáme strouhanku, použijeme rohlík celý, ale musíme ho dobře rozmělnit a společně s masem nasekat, aby rybí fáš byla velejemná. Směs zakapeme citrónovou šťávou a přidáme jemně nařezané proužky pórku, máme-li petrželku, též jemně usekáme a přidáme do směsi. Ušleháme bílek na sníh a zlehka ho do směsi zabalíme, tzn. nemícháme moc vehementně, jen směs převracíme a tím bílek do hmoty šetrně zapracujeme, aby si ponechal tu svou kypřící (nadzvedávací) schopnost. Vznikla nám nadýchaná směs na frikadelky velmi jemné chuti. Měla jsem dojem, že by bylo třeba něčím malinko ozvláštnit a napadla mě konzerva tuňáka a při představě chutných soust růžového tuňákového masíčka, jsem neváhala a konzervu otevřela a prsty maso zlehka natrhala na kousky, které budou v samotné struktuře rybí fáše dominovat opticky i chuťově. Rozpálíme kvalitní olej na smažení a v silnostěnné pánvi smažíme malé frikadelky, které vytvarujeme rukama a uhladíme do tvaru dlaní. Aby byly křupavé, obalíme je před skokem do oleje v misce s moukou. Použila jsem celozrnnou hladkou (tak nějak tradičně na ni nedám dopustit a zase se mi to osvědčilo). Vhodíme do rozpáleného oleje několik frikadelek a smažíme asi 2 minutky a už je vidět, jak jsou frikadelky křupavé a do zlatova opečené. Obrátíme a i z druhé strany smažíme 2 minutky. Vyjmeme je z oleje a osušíme na savém papíru. Uchováme v teple a když máme všechny osmažené, servírujeme. Třeba jenom se salátem jako lehkou večeři. Můžeme si pochutnat i na nějakém chuťově zajímavém dresinku (možná ten s lehkou chutí česneku bude nejlepším doprovodem pro tuto rybí pochoutku. Alespoň já jsem zvolila právě tuhle variantu omáčky. Frikadelky byly v ústech lahodné a chuť tuňáka příjemně podtrhla méně výraznou leč delikátní chuť Pangase. Myslím si, že tato receptura již nepotřebuje žádné jiné ingredience a proto si ji zrovna v této podobě udělám zas.

(na počátku byl čerstvý filet)

(rybí filet jemně nasekaný, zlehka kořeněný, pórkem vyšňořený)

(sněhovým bílkem nadlehčený)

(konzervované tuňákové masíčko přišlo na pomoc)

(a už se to může začít smažit a nemuseli jsme se ani moc snažit) viz foto v úvodu

Varianta receptu na frikadelky č.2 - viz níže

(neptejte se mě, které jsou chutnější - já to prostě nevím, řekla bych "oboje")

Rybí frikadely - varianta č. 2

Nevydržela jsem jenom u toho smažení a napadla mě verse dietnější! Vytvarované frikadely jsem neobalila v mouce a nesmažila v oleji. Svařila jsem v kastrolu osolenou vodu a syrové rybí kuličky krátce ovařila 4 minutky, vyndala a v pohárku naservírovala jako ozvláštnění k té první variantě. Ani nevím, které byly chutnější. Tyhle byly též famózní a už pro ně vidím široké uplatnění od doplňku salátového talíře, po pohár s vychlazenými frikadelkami a koktejlovou omáčkou, vložka do zajímavého rybího krému atd. Určitě se tu něco z toho objeví, protože tuhle dobrotu si chci zapamatovat. Připojuji pár neumělých fotografií ze samotné přípravy i servírování, tak posoudit alespoň vizuálně můžete sami. Já mohu jen doporučit ;)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 23

Kukuřičný pohár s rajčaty

15. ledna 2007 v 15:15 | Šárka | Saláty

Na tento pohár plný vitamínů potřebujeme málo času a pár běžně dostupných surovin, co jsou k mání celý rok. Venku je leden s prapodivnou jarní atmosférou, tak jsem dostala chuť na něco vychlazeného, barevného, jarně vyladěného. K mé spokojenosti posloužil tento salát.

Kukuřičný pohár s rajčaty (pro 2 osoby)

malá plechovka cukrové kukuřice (nálev slijeme)
3 rajčata střední velikosti, raději tvrdá s objemnější dužninou
špetka soli
špetka pepře
kousek pórku délky malíčku
1 vrchovatá kávová lžička majonézy
1 lžička jemného ovocného octa / poslouží i pikantní nálev ze sterilované zeleniny
jako zelený doprovod lístky rukoly (poslouží i jiná listová zelenina)
na zakousnutí pár plátků bagetky (náhradník v podobě jiného pečiva je též vítán)

O tomto jednoduchém receptu vlastně ani není třeba se dále rozepisovat. Už nyní je patrné, jak na to. Doporučuji rajčata nakrájet na drobnější kostičky, aby nedominovala svou velikostí nad slečnou kukuřičkou. Pórek nakrouhat tak jemně, jak jen to svede váš nůž (ostřejší vždy vyhrává!). Osolit a opepřit dostatečně pikantně (rajčata se po soli a pepři pěkně zapotí a pustí chutnou šťávu). Přidáme vrchovatou lžičku majonézky (dietář klidně nahradí svým oblíbeným 0%ním jogurtem) - já doporučuji udělat "dietní chybu" - ta majonézka je přeci jenom lepší. Zakápneme něčím kyselejším, aby se z majonézky a šťavy z rajčat stala taková lehká emulze, vše krátce promícháme a doporučuji nechat krátký mezičas v lednici vychladit. Při servírování doplnit nějakou křehkou salátovou zeleninou, rukola má příjemně kořeněnou chuť, tak jsem si ji oblíbila. Poté již stačí bagetku nakrájet na plátky a do křupava nahřát jako toustík. Po dobře vychlazeném kukuřičném poháru s rajčaty se jen zaprášilo ;)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 8

Selská bramborová polévka

14. ledna 2007 v 1:00 | Šárka | Polévky teplé & studené

Řeknete si, že to není žádný zázrak, jen obyčejná polévka. Je tomu tak, ale i tak prostá "bramboračka" může být zážitkem, když je udělána právě tak, jak by měla. Ostatně tato polévka patří k základním pilířům staročeské kuchyně. Jistě si každý vzpomene, že náramně ji uměla již jeho babička a měla zaručeně ten nejlepší recept a ta, která se vaří dnes u vás doma, taky nemá konkurenci. Nepřicházím s žádným originálním nápadem, jak ji vařit lépe. Přicházím jen připomenout, že pokud jste loni v létě a na podzim pobíhali po lese a sušili hříbky do bramboračky, je čas si ji udělat (pokud jste to už ovšem neudělali bez mého doporučení :-) Však ony ty voňavé houby letos porostou zas a co potom s těmi loňskými? Vezměte jich rovnou plnou hrst a namočte je a těšte se na chutnou polévku, kterou si z nich uvaříte. Mám osobní zkušenost, že dobře připravená česká bramboračka neurazí žádného gurmána od Paříže po New York. Udělejte ji jak nejlépe umíte, pochvala k vám doletí hned, jak se její vůně zvedne nad hrncem a sušené hříbky s majoránkou vytvoří příjemný zimní polévkový parfém. K tomu vůně čerstvě rozkrojeného chleba. Myslím, že nelze odolat.

Dnes jsem ji vařila a říkala si, že fotit takovou obyčejnou polévku snad ani nemá cenu. Nezáří žádnou krásnou barvou a její vůně se ve fotografii zvěčnit nedá. Přesto mě to nedalo a této polévce jsem věnovala kus ze svého času a recept na tu "mou" si zde napíši. Je to první polévka na mém blogu a napadá mě, že toto čestné místo ji skutečně patří. Českých originálních jídel opravdu mnoho není, a ona je tím čestným zástupcem z mála. Je mnoho receptur dle krajů (šumavská, krkonošská, atd., ale já zvolila název "selská"). Tuto polévku mám ráda hustou, plnou hub, slušnou porci majoránky, kořenovou zeleninu a kousek kapusty. To vše tam musím mít a na lžíci to musí býti vidět. Základem je samozřejmě dostatek brambor. Na takovém selském dvoře se jistě připravovala zrovna tak. Selka a sedlák měli dostatek surovin a nebylo nutno při přípravě bramboračky šetřit. Recept na ni si představuji asi takto:

Selská bramborová polévka

2 lžíce másla na jíšku (selka možná vzala sádlo :-)
2 lžíce hladké mouky (já používám celozrnnou, když mám možnost si vybrat)
hrstička majoránky
sušené houby
brambory
kořenová zelenina (mrkev, celer, petržel)
kousek kapusty
sůl a pepř
petrželka na ozdobu
čerstvý chléb jako nejchutnější příloha

Hned jak dostaneme nápad vařit tuto polévku, namočíme hrst sušených hub do vody a necháme je pořádně změknout (vodu z namáčení též použijeme). Rozehřejeme v hrnci máslo a opražíme mouku na jíšku. Já poslední dobou používám celozrnnou, která se snadno opraží dozlatova a nepřepálí se. Jíška je krásně tmavá a přeci jenom je tato mouka zdravější než ta obligátní "bílá" (avšak nevymlouvám vám ji). Když mouka zavoní, zalijeme ji vodou a rozmícháme do hladka. Jako mladá jsem nevěděla, že jíška se zalévá vodou studenou. Však takovou triviálnost nikde nepsali :-) Cestou vlastních omylů jsem to záhy pochopila a vaření bylo rázem radostnější. Do povařené a hladké jíšky s vodou vlijeme namočené houby i s výluhem, osolíme, přidáme špetku pepře, majoránku a přišel čas na brambory a zeleninu. Očistíme, pokrájíme na drobnější kousky a vsypeme do vařící se polévky. Od tohoto momentu chvilku mícháme, doladíme trochu slanost polévky, aby byla akorát a necháme určitě 35 až 40 minut na mírném plameni vařit. Asistovat nemusíme, bramboračka to zvládne sama a za krátký čas si na ní pochutnáte. Řeknu vám, že to nebylo vůbec k zahození a "bramboračka" nakonec byla i docela fotogenická.

Jistě ta Vaše "bramboračka" je v něčem jiná, možná nechybí cibule, česnek, kmín, nové koření, bobkový list, někde dokonce hrst krupek přidávaji, květák i kedluben, též se dá zelenina i s cibulí předem orestovat - variant je právě tolik, kolik je kuchařů :-) Já zvolila poměr ingrediencí právě tak, aby polévce skutečně dominovaly brambory a sušené hříbky a v tomto receptu tomu tak je.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 14

Elixír mládí

10. ledna 2007 v 22:19 | Šárka | Houby

HLÍVA ÚSTŘIČNÁ s ústřicovou omáčkou / ELIXÍR MLÁDÍ

Již po staletí všichni hledají elixír mládí a bez povšimnutí procházejí kolem houby zvané "Hlíva ústřičná". Tuto dřevokaznou houbu již před dávnými věky Číňané nazvali skutečným elixírem mládí a moc dobře věděli proč. Ač sama celkem nenápadná, je skutečným zázrakem přírody a pro člověka velice prospěšná a tak snadno dostupná ve své čerstvé podobě. Je označována za zimní houbu. I když letošní zima je poněkud svérazná:-) Pod nohama nám nekřupe sníh, ale šlapeme po rozkvetlých sedmikráskách. Když si nemůžeme vychutnat zimu, tak alespoň nějakou tu pochoutku ze zimní houby hlívy ústřičné. Včera jsem si namíchala opravdový elixír mládí za pomoci téhle čarodějné hlívy a trochu vám ho odliji v podobě mého receptu.

Jelikož jsem si předem nic neplánovala, bylo snadné rozmyšlení, co s nakoupenou hlívou ústřičnou, která se má konzumovat skutečně v čerstvém stavu. Sníst ji a moc se s přípravou nezdržovat. Vychutnat si ji v té její pravé chuťové podobě. Kdo čeká nějakou tu recepturu a´la dršťková polévka či něco podobného, tak se nedočká. Když ji vydávám za elixír mládí, tak by měla zůstat ve své nejsilnější podobě "přírodní - neboť jen příroda sama je skutečným elixírem mládí". Jak ji upravit nenásilně, chutně a elegantně - tak právě na to jsem přišla! Ze všech svých vlastních nápadů, uděluji tomuto receptu nejvíce možných bodů, protože výsledkem je neuvěřitelná chuťová kompozice. A věřte tomu, že tento elixír mládí dopřeji nejednomu svému domácímu hostu :-) Dokonce si myslím, že bych mohla i nějakého toho zarputilého nepojídače hub obrátit na "houbařskou víru". Je to výzva :-)

Hlíva ústřičná s ústřicovou omáčkou

250 g čerstvé hlívy ústřičné
olivový olej extra virgin
hrubě mletá mořská sůl
čerstvé lístky šalvěje (rovnou ze zahrady, ještě pořád je čilá a zelená se)
rozmarýn (ten na zahradě nebyl, tak posloužil sušený)

Do zapékací misky natrháme větší kousky hub, menší necháme celé. Průmyslově pěstované houby není třeba omývat. Pokropíme olivovým olejem a houby v něm promícháme a rozprostřeme po celé zapékací nádobě. Posolíme hrubě mletou solí a přidáme špetku koření (jen malinko pro oko a chuť, lístků šalvěje na ¼ kg hub cca 8 ks a rozmarýnu zlehka dvakrát nabrat mezi prsty). Rozpálíme troubu na 180 °C. Pokud připravujeme v nádobě z varného skla, nezapomínáme na to, že je třeba vložit do studené trouby (to byl můj případ). Nádobu nepřiklápíme a v troubě ji vložíme na střední rošt. Od doby vložení do trouby ji tam ponecháme přesně 45 minut a bude dokřupava upečeno, připraveno servírovat. Všimli jste si něčeho? Nebyl zapotřebí ani kuchyňský nůž, jediným pracovním nástrojem byly naše ruce. V tomto receptu se k surovině chováme opravdu něžně :-) Však ona se nám za to na talíři odvděčí.

Můj tip!

Naložíme si hromádku hub na talíř. Zakapeme přiměřeně ústřicovou omáčkou a ozdobíme tenkými proužky čerstvého pórku. Jeho poněkud ostřejší chuť se chuťově snoubí s křupavě pečenou hlívou a ústřicová omáčka celý tento pokrm lahodně zjemnila. Krystalky soli se nádherně třpytí a drobné úlomky pečeného rozmarýnu krásně voní a nijak neodvádějí pozornost od královny tohoto pokrmu, kterou se stala hlíva ústřičná, podtržená chutí pravé ústřicové omáčky. Doporučuji podávat jenom toast (já upřednostňuji tmavý) a sklenku vychlazeného bílého vína. Dala jsem si své oblíbené Chardonnay (tentokráte z českých sklepů) a byla to královská lehká večeře, která mě skutečně překvapila. Nechci se vychloubat, ale jen tak už se překvapit nenechám :-) Pokud jde o "Elixír mládí" slibovaný v úvodu, mohu jenom říct, že "Mládí není období života, ale duševní stav!" To věděl už Johann Wolfgang Goethe. A já vám mohu slíbit, že každá dobrá večeře s někým milým vás přivede do stavu duševní blaženosti. A právě v tomto stavu se mládne. Každý ten svůj elixír máme na dosah.

Tuto recepturu zařazuji na seznam svých nejlepších předkrmů, protože dokáže svou chutí opravdu navnadit. Když pomyslíme na jisté afrodiziakální účinky ústřic, nechci ani dále pomyslet :-) Rozmyslete si, komu tento elixír servírovat.

Ještě malý výčet toho, co ta zázračná hlíva ústřičná umí:

zvyšovat imunitu organismu
snižovat hladinu cholesterolu a cukru v krvi
zmírňovat chronické infekce, záněty a únavu
zmírňovat strnulost šlach a končetin
odstraňovat bradavice virového původu
regulovat peristaltiku střev
snižuje krevní tlak
čistí a upravuje cévní systém
zpomaluje proces stárnutí
detoxikuje organismus
je vhodná jako skvělá dietní potravina

Toužíte-li přeci jenom po guláši z hlívy ústřičné, tak zde najdete na něj recept a též mnoho jiného: Recepty z hlívy & další zdravé, vegetariánské, zajímavé

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 26

Medailónky z vepřové panenky ve smetanové omáčce s koňakem & domácí spätzli (špecle)

8. ledna 2007 v 14:32 | Šárka | Maso

Naše rodinná receptura - po našem "Myši" - když se u nás řekne, že si dáme "Myši", tak každý ví, že jsou to medailónky z vepřové panenky s omáčkou ze smetany, sladké červené papriky a koňaku, plus domácí spätzli. Taková rafinovaná jednoduchost, co docela parádně vypadá a tomu, kdo toto jídlo připravuje, to vlastně vůbec nedá zabrat. Dobrota pro větší společnost, která nás bude stát chvilku přípravy a při vlastním vaření se můžeme se společností klidně posadit a sem tam do kuchyně odskočit a přece vykouzlíme chutné a originální jídlo. Zde je výsledek:

Na přípravu tohoto pokrmu potřebujeme

(Z filátek bylo 24 kousků; pro 6 lidí stačilo a ještě zbylo)

2 velká vepřová filátka
6 rajčat (větších a pevných)
cca 20 plátků slaniny (delších nepotrhaných proužků)
párátka
sůl, pepř
zapékací miska

na omáčku:

2 zakysané smetany (hustější, např. od Ramy Cremefine)
2 polévkové lžíce dobré sladké mleté červené papriky (maďarská je nejvoňavější)
sůl a lžičku sypké vegety nebo podobné směsi (lze použít též půl bujónové kostky), sklenka koňaku
na Spätzli:

300 g polohrubé mouky
3 celá vejce
sůl
1 lžíce olivového oleje
2 dl vlažné vody
sušená petrželka (popřípadě nasekaná čerstvá)
(síto jako na halušky, plný hrnec horké osolené vody)

Filátka odblaníme a nakrájíme na cca 3cm špalíky. Rajčata překrojíme na polovinu a z každé půlky nakrájíme tak 3 dílky (ani velké ani malé, prostě tak akorát). Filátko položíme na plátek slaniny, na vrch filátka posadíme rajčatový dílek, slaninou obalíme filátko i s rajčetem a spíchneme párátkem, aby vše drželo (viz přiložený obrázek, jednoduchost sama). Takto připravíme všechny kousky masa a naskládáme do zapékací misky. Teprve nyní posolíme a opepříme (čerstvě mletým pepřem a solí nejlépe hrubou mořskou - je jemnější na chuti). Toť vše! Zapékací nádobu nevymazáváme a v žádném případě ničím nepodléváme! V horké troubě filátka pustí tolik výborné šťávy, že se budeme divit. Rozpálíme troubu na 220 °C (horkovzdušnou) a 12 minut zprudka zapečeme. Všechna šťáva z rajčat vyteče a spojí se s rozpečenou slaninkou (budeme potřebovat na omáčku). Dobrá rada: připravte si filátkové balíčky již den předem - jejich kvalitu to nepohorší, naopak vůně lépe přejdou do masa. Šťavnatá filátka jsou hotová a uchováme je někde v teple ještě pár minut než stihneme naservírovat.

Omáčka je jednoduchost sama. Dva kelímky kysané smetany vyklepneme do kastrolu a zasypeme mletou sladkou paprikou, metlou rozmícháme před vlastním zahříváním. Ještě za studena ochutíme solí, popřípadě vegetou či kouskem bujónové kostky a zvolna zahříváme na kamnech. Nepřesolme, okořeňme jen lehkou rukou. Když je papriková smetana zahřátá, přilijeme všechnu šťávu z pečeného masa a ta dá omáčce ten správný říz. Chuť rajčatové šťávy se slaninou je fantastická. Dobře společně na plameni prošleháme a závěrem přilijeme malou sklenku koňaku. Necháme odvařit alkohol a výborná omáčka k masu je na světě za necelých 5 minut naší mírné péče.

Mezitím se nám vaří voda na spätzle. Všechny zmíněné ingredience na tuto přílohu smícháme v míse a vznikne nám takové hustější lité těstíčko. Když se voda vaří, položíme na hrnec děrované síto na halušky a obsah mísy do síta vlijeme. Stěrkou propasírujeme přes otvory v sítu do vroucí vody a jen co spätzle vyplavou, tak za další 2 minutky jsou hotové. Slijeme přes síto a můžeme podávat. Pro mě je to nejjednodušší receptura co znám, která na první pohled vypadá, že se kuchař "sakra nadřel" :-) A též mohu slíbit, že recept nikde jinde nenajdete, neboť je to náš rodinný originál. A proč mu říkáme "Myši"? Snad proto, že to jako myška s ocáskem zdánlivě vypadá (musíte mít tu pověstnou "bujnou fantazii"). Nejspíš je to proto, že se nám to líbí a nového hosta to spolehlivě vždy vyděsí. Hned zjistíte, zda má smysl pro humor a lásku k hrabošům :-)

Za vše, co jsem zde popsala "ručím", všechny milovníky dobrého jídla zdravím.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 27

Kaviárový dort

4. ledna 2007 v 10:36 | Šárka | Ryby

Kaviárový dort ve švédském stylu

Tato receptura pomohla elegantně zlikvidovat posilvestrovské přebytky a nevypité lahvinky šampaňského, na které nepřišla řada při vítání nového roku 2007. Tenhle kaviárový dortík je delikatesa severské kuchyně. Dnes to byla u nás doma delikatesní večeře, pro vás možná nápad, co se zbylými dobrotami, které po svátcích zůstaly. Zda vás nalákám na recept a fotografie, je jen na vás. Jdu se o to pokusit :-)

Na Kaviárový dort budeme potřebovat:

5 plátků slunečnicového trvanlivého chleba (či jiného obdobného, např. finského)
několik plátků másla
8 vajec
2 balení cottage cheese
2 cibulky šalotky
sůl a pepř
citrón
lososový kaviár

Chleba prsty rozdrobíme a spolu s kouskem másla vložíme do hnětače a rozmělníme na tvárnější masu. Nasypeme do dortové formy a prsty přitlačíme ke dnu a vytvoříme rovnoměrnou chlebovou vrstvu. Všechna vejce uvaříme natvrdo v osolené vodě a po vychladnutí je nasekáme na drobné kostičky a smícháme s cottage cheese, šalotkou, osolíme, opepříme, podle chuti doladíme. Směs rozprostřeme na chlebovou vrstvu a uhladíme jako dort. Nakonec na povrch rozložíme kaviár a vše dáme do lednice odležet. Podáváme asi po 2 hodinách ozdobené citrónem a snítky kopru (bez něj se seveřané neobejdou). Tak takhle nějak by měla vypadat originální verse tohoto kaviárového dortu.

Na začátku jsem říkala, že tento nápad vzešel díky chutným zbytkům v mé chladničce, tak jsem byla nucena kaviárem malinko šetřit, neboť nepokryl celý dortík, ale vzala jsem si na pomoc jiné lahodné zbytky. Posloužil zbytek krabího salátu, kterým jsem povrch dortíku ozdobila, ale větší prostor měl stejně ten kaviár. Bohužel čerstvý kopr při nejlepší vůli nebyl k mání, ale špetičku sušeného jsem přidala. Taky pikantní kyselo slané kapary jsem objevila a neváhala je použít. Potom už jenom kousek citrónu na ozdobu a mohlo se otevírat šampaňské. (Špunt vyletěl klasicky, na "Sabrage" si u nás nikdo netroufl, ale … není všem dnům konec :-) Kdo neví, co takové sabrage je, tak musí urychleně nakouknout na stránky pana Cuketky ;)

Musím jen zdůraznit, že jsem tomuto dortíku nedala čas na polehávání v lednici a konzumovali jsme ho hned po vytvoření. Obávala jsem se, že bude problém s porcováním, ale nebylo tomu tak. Vše šlo parádně. Spona dortové formy se uvolnila přezkou, odhodila stranou, dortík se ponechal na spodní dortové misce, na které se rovnou krájel a servírovací lopatkou se bez námahy dopravil na talíř. Vlastně takový kaviárový dortík může být celkem "bleskurychlá záležitost", a na stole udělá parádu. Doporučuji vyzkoušet, je to vážně lahůdka.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 12

Ledový salát s pomerančem a ořechy

2. ledna 2007 v 23:41 | Šárka | Saláty

Ledový salát je pochutnání pro všechny salátomilce. Křupavý, šťavnatý, dlouho vydrží svěží v chladničce, přiřadila bych ho k salátové jedničce. Svátky vánoční a oslavy konce roku jsou za námi a salát v ledničce se tvářil pořád vesele, i když ho předběhly řízky, kapří filety, hora bramborového salátu, uzená pečínka a jablečný křen, nakonec i kachna dostala přednost a putovala z lednice ven. Salát trpělivě seděl v nejtmavším rohu a nic z jeho svěží nálady se neztratilo ani po novém roce. Přišlo mi ho líto, zůstal tam v prázdné ledničce tak sám. Opodál lenošil pomeranč, ve dveřích se krčila smetana. Trojice kamarádů pro ten nejlepší salát, co jsem si mohla po těch gastronomických orgiích dát. Pohlazení pro tvrdě zkoušený žaludek. Takhle jsem k tomu přistoupila a do 5ti minut byl salát na stole.

1 hlávka ledového salátu
1 velký pomeranč
1- 2 dl smetany
ocet (když máme nějaký ovocný, je to noblesnější)
lžíce cukru
špetka soli
čerstvě mletý pepř
vlašské ořechy

Ledový salát očistíme (stačí svléknout svrchní listy), hlávku rozkrojíme (bývá pevně uzavřená a čistá, listy nemyjeme), pokud je to jinak, rozhodně listy propláchneme. Je potřeba přebytečnou vodu odstředit v salátové odstředivce. Proč? Jednoduše proto, že zálivka ulpí jen na suchém listě. Salát nekrájíme, ale natrháme na kousky a rozhodíme na mísu. Pomeranče oloupeme a nakrájíme na menší kousky a rozhodíme na salát. Smetanu smícháme se lžící cukru, octa, osolíme a dobře prošleháme. Nalijeme na salát a salátovým příborem pěkně zlehka proházíme, až zálivka ulpí na každém kousku. Pro pikantnost chuti opepříme hrubě mletým pepřem a na závěrečné dozdobení použijeme hrubě sekané vlašské ořechy, které krátce opražíme na rozpálené suché pánvi. Chutný salát je na světě. Tedy jen jeden způsob z mnoha, jak si na ledovém salátu pochutnat.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 5