Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Humr

14. prosince 2006 v 23:52 | Šárka |  Ryby
Humr "Elegán z Bretaně či Kanady"
Ve svém předešlém článku jsem psala o "Krásce z Normandie" langustě a závěrem jsem zmínila též humra, kterého jsem osobně portrétovala. Též jsem podotkla, že článek vyrobím ve čtvrtek - času už moc nezbývá.
Humr na fotografii je původem Kanaďan. Pečlivě má stažená klepeta pružnou gumičkou (jedno klepeto je ostré řezací, to druhé drtící), aby se nepral v těsném akváriu s kamarády a v neposlední řadě proto, aby nepřefiknul kuchaři prst. Humr je bojovník, tak při kontaktu si musíme počínat opatrně (zkušený kuchař nad ním vždy vyhraje). Tak jako langustu humra uvaříme v dostatečném množství horké vody osolené mořskou solí a v prostorném hrnci. Varem humří maso velmi rychle zčervená a uvařen je skutečně za pár minut (odhadem 5 minut je dostatečná doba pro půlkilový exemplář. Humra o váze 1 kg vařte 15 až 18 minut). Běžně dostupný humr v českém restaurantu váží cca ½ kg až 1 kg (cena v jídelníčku bývá nejčastěji uváděna za 100 g). Když uvážíme, že z celého humra se konzumuje pouze maso z ocasu a klepet, budeme si pochutnávat asi tak na 150-250 g delikátně jemného humřího masíčka. Obvykle jako host máte na výběr, jak si humra přejete servírovat: kuchař maso vybere za vás a ušetří vás manipulace s ostrými nástroji pro konzumaci vařeného humra nezbytnými; nebo si troufáte na celou proceduru sám a humra vám naservírují vcelku. Odlomíte klepeta a naporcujete maso z humřího ocasu. Použijete ostrý steakový nůž, ostrou vidličku, loupací lžičku se dvěma bodci na konci a kleštičky, kterými rozlousknete klepeta. Jezte rukama, těch příležitostí ve společnosti k tomu moc nemáte. Opláchnete si je přímo na stole v misce s vodou a citrónem k tomu určené. Bílým vínem nešetřete a tuto nevšední delikatesku si vychutnejte se vší parádou. Pokud vám při konzumaci vzniknout horké chvilky, kdy kus humra z talíře vypluje, klidně se nad tím pousmějte, první ani poslední s jistotou nejste :-)
Humr z Bretaně je nevšední pochoutka a je ceněn o něco více než ten z Kanady. Z klasických receptur bretaňské kuchyně právě na přípravu humra je humr po armorikánsku (název nemá s Amerikou pranic společného). Je to velmi pracná receptura, kdy je humr nejprve flambován koňakem a poté dušen v troubě. Po celé Bretani není problém si humra dát i v menší hospůdce, kde vám ho nejspíš nabídnou grilovaného. Před úpravou ho po délce rozříznou, posypou hrubozrnnou solí a pepřem, upečou na roštu, vydatně polijí máslem, oflambují calvadosem a závěrem zalijí smetanovou omáčkou, nezbytnými čerstvými bylinkami zasypou a krátce v hodně vyhřáté troubě zapečou. Zaručeně si pochutnáte, protože příprava humra je pro kuchaře vždy mistrovský kousek, kterým se rád pochlubí. Nemusíme zůstávat jen v Bretani. V Normandii to s humry taky umějí.
Ve své sbírce receptů mám též humra po dublinsku a s chutí bych si ho dala. Příprava vaření humra je stejná jako v receptu předešlém. V pánvi rozehřejeme máslo a osmahneme na něm cibulku, přidáme obrané humří maso (krátce předtím povařené) a smažíme. Ohřejeme whisky (Ir nejspíš whiskey :-), přelijeme jí obsah pánve a zapálíme. Když plameny dohoří přidáme přiměřeně plnotučné smetany, lžičku práškové anglické hořčice, lžičku citrónové šťávy, sůl a pepř. Takto uvařené humří maso můžeme naskládat zpět do krunýře, omáčku varem mírně zredukovat a na talíři humra vydatně omáčkou přelijeme a ozdobíme např. řeřichou (ta je k tomu pikantní) a půlkou citrónu. Omáčka je famózní. Je třeba podotknout, že uvařeného humra můžeme klidně konzumovat samotného či jen tak s majonézou a doplnit nějakým zeleným salátem a též to nebude zklamání. Myslím si, že tak jemné a báječné maso není třeba překombinovat jinými výraznými chuťovými složkami. Ponechme mu jeho chuťovou výjimečnost a doladit můžeme vhodně vybraným bílým vínem (gurmán by neváhal otevřít šampaňské).
A jak to umějí s humry u nás, to už musíte vyzkoušet každý sám! Sázím na to, že zklamání to nebude :-) Pěkný flirt s humrem před spaním - on je doslova k "sežrání" a já z toho zase neusnu.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.
//><!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lukas ;) lukas ;) | E-mail | 15. prosince 2006 v 1:22 | Reagovat

Tohle nedokážu pochopit, jak někdo dokáže zabít zvíře jen aby si "pochutnal" na pár dekách masa. Nemáte pak výčitky svědomí? Přímo mě děsí jak ještě dokážete popisovat, jak si na tom živým tvorovi pochutnáte. Blog je jinak dobrý, ale tohle (a předchozí příspěvek, Vašim přátelům se nedivím) mě opravdu znechutil ... třeba to jednou pochopíte...

2 Šárka Šárka | 15. prosince 2006 v 1:37 | Reagovat

To je mi líto, že jsem vás dokázala tak moc znechutit. Nejsem likvidátor živých tvorů, ale tato "naše" civilizace se bez toho nějak nedokáže obejít. Je milosrdnější koupit si krabičku sardinek a myslet si, že je to lepší skutek, než objednat si jednoho mořského živočicha? Krabička sardinek by potom mohla býti přirovnána k "hromadné vraždě", nemyslíte? Můj článek byl myšlen trochu jinak, než jste ho pochopil, ale i tak beru váš názor a díky za komentář na dané téma. C´est la vie :-)

3 mánek mánek | E-mail | 15. prosince 2006 v 7:35 | Reagovat

Lukas: Člověk se bohužel nedokáže pohybovat životem, aniž by přitom - ať už chtěně nebo nechtěně - nějakého tvora neusmrtil. Ruku na srdce: Nikdy jste nezabil komára nebo mouchu? A to jste je ani k obživě nepotřeboval...

Zákon života  je (jak to hezky napsal Kipling v Mauglím) "Žer, nebo budeš sežrán", a platí celé věky. Myslím, že pokusit se vysvětlit medvědovi (schválně medvěd, protože je TAKY všežravec!), aby nezabil třeba jelena (nebo člověka), protože je to fuj a maliny ho při životě udrží také. Je to Váš názor, nikdo Vám ho nebere, ale proč jej Vy nutíte i ostatním? To mě na různých veg -anech, -etariánech, apod., trochu zaráží...

4 Šárka Šárka | 15. prosince 2006 v 8:32 | Reagovat

mánek: moc hezky řečeno; Rudyard Kipling měl pravdu - boj o přežití je neúprosný a mnoho masožravců zastává logický názor, že na vrchol potravního řetězce se nedostali proto, aby konzumovali maliny.

5 lukas ;) lukas ;) | E-mail | 15. prosince 2006 v 9:35 | Reagovat

mánek: samozřejmě, že asi není člověka, který by nikdy nezabil žádné zvíře, ale každý se může rozhodnout nedělat to VĚDOMĚ, a v tom je podstatný rozdíl ... jak už jsem tady u jednoho článku psal, člověk NENÍ masožravec ani všežravec, ale BÝLOŽRAVEC, konkrétně plodožavec, proto omlouvat svojí chuť na maso tvrzením, že je TAKY všežravec je trochu od věci. Pro člověka prostě jednu dobu bylo jednodušší jíst maso, tak ho jedl, ale v dnešní době ta potřeba už není. Otroctví jsme taky zrušily.... ne každý tohle pochopí, ale jednou na to přijdete ;)

6 mánek mánek | E-mail | 15. prosince 2006 v 10:02 | Reagovat

:-)!

Já svoji chuť na maso nijak neomlouvám, ani se za ni nestydím, nějak se totiž necítím být býložravcem. Jenže nikoho nepřesvědčuji, aby maso jedl také a nikoho neodsuzuji že jí jen zeleninu - v tom je právě mezi námi rozdíl. :-)

7 lukas ;) lukas ;) | E-mail | 15. prosince 2006 v 10:59 | Reagovat

mánek: já taky nikoho neodsuzuju, jen dávám něco k zamyšlení :) rozhodně nejsem militantní vegetarián, tohle celé člověk musí pochopit, jinak je zbytečné, aby byl vegetarián ;)

8 pan Cuketka pan Cuketka | E-mail | Web | 15. prosince 2006 v 18:09 | Reagovat

jsem moc, moc, namlsaný. nenašel by se nějaký tip, kde si dát dobrého humra/langustu v Praze? .)

9 Šárka Šárka | 16. prosince 2006 v 9:30 | Reagovat

Tyhle krásné potvůrky jsou z průhonické "Hliněné bašty" :-) mohu doporučit, vaří se tam "všechno" skvěle.

10 Petruška Petruška | E-mail | 18. prosince 2006 v 18:06 | Reagovat

To Lukas + mánek: jsem ráda, že i lidé s rozdílným názorem dokáží spolu komunikovat a zůstat na přitom na úrovni (občas se totiž komentáře zvrhnou v hádku a urážení). A je to též důkazem faktu, že tento blog je opravdu dobrým blogem, neboť lidé se sem stále vracejí, noví přibývají a hlavně: je tu kontinuita komentářů, hlad po možnosti vyjádřit vlastní názor a zvědavost vidět odpovědi ostatních, nutnost bránit svůj názor. Jinak co se humra týče - nejsem vegetarián, ale humra (ani langustu) jsem dosud neochutnala. Možná proto, že pocházím ze zěmě, kde není moře a určité pokrmy nejsou v české kuchyni tak časté. Mně osobně humr moc neláká, ale zároveň si myslím, že má velmi chutné a jemné maso. Možná že k tomu, aby se člověk stal opravdovým gurmánem, je zapotřebí osobní zralosti...

11 Olí Olí | E-mail | 29. ledna 2007 v 21:20 | Reagovat

zdravím všechny a hlavně majitelku Šárku, za takové stránky musí být "každý" vděčný, protože kupovat kuchařky na všechno možné na co zrovna dostanechuť nebo to chce jen zkusit by byl nesmysl. Právě jsme si koupili již uvařenéhoa zamražené humra takže boj o přežití naštěstí zvládl mimo můj pohled, zabít takto zvíře ať jakékoli je děsný, ale hlad je hlad a ať to každý bereme jinak tak to není dobrý pocit. Je pravdou, že i pohled do očí tohoto zvířátka taky nebyl moc fajn, takže porcování zaději nechám na maželovi. Je to náš první pokus a tak jsem zvědavá jaké to bude, tudíž až to bude napíšu jak jsme dopadli. Prosila bych o nějaký receptík na takto uvařeného humra, se kterým bychom už rádi zacházeli jen jako s hotovým jídlem, takže asi jak dovařit aby se dal hamat rovnou bez dalších úprav po vyndání ze "skořápky". Moc děkuji

12 Šárka Šárka | E-mail | Web | 29. ledna 2007 v 23:18 | Reagovat

Díky za velmi milý komentář Olí ;) Humří maso je opravdu báječné a tak jsem (ač jsem to neměla vůbec v úmyslu), recept na přípravu již vařeného humřího masa uveřejnila ve svém novém příspěvku na mých stránkách. Možná se bude hodit právě pro toho humra, který je u vás doma ;) Je to takový slavný tradiční recept, tak jsem ráda, že jsem si vzala čas a tuto recepturu (díky tobě) zveřejnila. Díky za inspiraci a krásný večer a hlavně dobré pochutnání na humrovi (ať už bude dle jakéhokoli receptu), určitě by mě zajímalo, jak se s ním nakonec naložilo a jaký to byl gurmánský zážitek ;)

13 karel wilhelm karel wilhelm | E-mail | 1. března 2007 v 15:51 | Reagovat

prosim o zaslani receptu jak udelat humra doma stacil by pro zacatek nejaky jednoduchy dekuji karel

14 Šárka Šárka | E-mail | Web | 2. března 2007 v 10:22 | Reagovat

karel wilhelm: Pokud máte zájem o recepturu pro začátek jednodušší, doporučovala bych humří consommé, tj. humra vařeného. Platí zásada, že na každých cca 400 g váhy živého humra je potřeba varná doba cca 3-4 minuty. Nejchutnější je samozřejmě humr živý, nejkvalitnější ten bretaňský. Živý humr má barvu tmavou a varem krásně zčervená. Je potřeba svařit dostatečné množství dobře osolené vody (zde neplatí zásada, že méně znamená více!). Ideální slanost vody by měla mít podobu chuti mořské vody. Dokonce v opravdové mořské vodě si ho gurmáni vařívali. Tak dobře osolte, v horké vodě musí být humr celý potopený. Doporučená doba varu viz. výše. Po uvaření nechte chvíli odstát a potom jen zbývá maso vybrat z krunýře a klepet a s nějakou dobrou majonézou, pečivem a šampaňským si na něm pochutnat. Tak nejlépe ta jeho delikátní chuť vynikne.

15 kocour kocour | 23. listopadu 2007 v 10:57 | Reagovat

Děkuji moc za super recept na humra. Už se těším jak si ho udělám. :-)

Lidi typu Lukas jsou nepřející pitomci. Ať si klidně jedí bobule a kořínky. Kdyby přírode nechtěla ať nejíme maso, tak by zařídila aby nám nechutnalo. Člověk je a měl by být  guurmán a měl by si umět života užívat, tím spíše jídla.

16 Šárka Šárka | E-mail | 23. listopadu 2007 v 11:18 | Reagovat

kocour :-)

Díky za to, že máme na věc stejný názor :-) Být gurmánem =  umění, kdy je potřeba do života zapojit všechny smysly. Ne každý to dokáže, ale je nás dost :-) Není to jenom o konzumaci toho či onoho, ale o způsobu, jak se na celou věc dokážeme podívat a užít si ten čas u prostřeného stolu či ještě o chvilku dřív při samotné přípravě třeba naprosto obyčejného pokrmu. Vím že mi rozumíte :-) Gurmán si umí od života vzít všechna delikátní sousta, která možná těm ostatním zůstanou navždy skryta. CARPE DIEM ;-) Díky za komentář a mějte se báječně. Šárka

17 kocour kocour | 23. listopadu 2007 v 11:55 | Reagovat

to šárka :

Mluvíš mně z duše.

18 kocour kocour | 23. listopadu 2007 v 11:56 | Reagovat

to šárka :

Mluvíš mně z duše.

19 simona simona | E-mail | 12. prosince 2007 v 17:14 | Reagovat

moc děkuji za tento článek,dnes máme s přítelem výročí 3 let... pro turo příležitost jsem koupila humra s tím že udělám slavnostní večeři... když jsem však přišla na to že absolutně nevím jak s ním naložit,byla jsem v koncích... proto jsem se vydala na internet a našla záchranu v Tvém blogu... Děkuji moc... jdu na to takže mi drž palce.... ahoj Simona..

20 Šárka Šárka | E-mail | 12. prosince 2007 v 18:45 | Reagovat

ahoj Simono :-)

Tak jsem duchem s tebou a ať je přítel naprosto ohromen! Měj se fajn a báječný nezapomenutelný večer *

Šárka

21 ZipZip ZipZip | 27. července 2008 v 12:54 | Reagovat

To Lukas: tedy netusim podle jakych zdroju je clovek bylozravec... Chrup cloveka obsahuje vedle stolicek a rezaku take spicaky (To zadny bylozravec nema), strevo je take uzpusobeno k traveni obou zdroju. Priroda to s nami opravdu myslela tak, ze mame konzumovat oboje. Clovek je vsezravec, proste to tak je! Ano, clovek dokaze prezit pouze na rostlinne strave, ale to rozhodne to neni prirozene.

22 Comodus Comodus | 3. srpna 2008 v 15:32 | Reagovat

Ahoj všichni. Právě jsem shlédnul pořad o přípravě humra a jiných mořských plodin...dostal jsem takovou chuť, že jsem neváhal vyhledat nějaké jiné recepty ( neb náklady dle TV by přesáhly cca 2000,- na osobu ). A dostal jsem se sem. Porozumění oběma stranám!!! Nicméně vychován myslivcem a rybářem jsem "pure" masožravec. Také na to doplácím zdravotně, ale věřte, že čerstvě chycený rak "kameňák" je to nejlepší, co mě v životě potkalo...tedy v gurmánství. Humra jsem také ochutnal v Thajsku, ale rak je rak. Takže nechoďte tak daleko...někdy i dobrý český brambory s máslem a domácím mlíkem jsou lepší, než kaviár s jesetera s Crystalem...

23 Šárka Šárka | E-mail | Web | 3. srpna 2008 v 19:21 | Reagovat

22 - Comodus :-)

Luxusní lahůdky jsou opravdu na dosah a jen oko gurmána / gourmeta (nesnáším to kastování!) je umí objevit a všemi smysly vychutnat. Díky ;-)

24 darren_Specter darren_Specter | 29. června 2009 v 7:43 | Reagovat

Nechutne jsou metody vareni techto nebohych tvoru, obzvlastne japonci jejich masicko podavaji "zaživa" tzn humrovi odříznou klepeta a naporcují mu ocas,bez vaření a při plném vědomí tohoto tvora,který má velmi vyvinutou nervovou soustavu a ktery se doziva vice nez sta let,podobne praktiky vcetne vareni zaziva jsou zkratka nehumanni, i prez namitky ze jejich maso se rychle kazi..tento organismus citi velke utrpeni, stejne tak jako treba ryby pri rybareni, jak bylo vedci prokazano,proto je vzdycky dobre humra zabit bodnutim za hlavu a rezem ji rozpulit, smrt je okamzita

25 johny johny | 10. dubna 2010 v 16:17 | Reagovat

Darren: jj, a Cinani poziraji opici mozky z zivych opic dezertni lzickou... to je ale svet :-(
Jdu na humra... oproti Cinanum se budu citit humanneji :-)

26 bla-bla bla-bla | 25. září 2011 v 19:26 | Reagovat

[1]: Bla, bla, bla! Když to nejíš, tak to nekomentuj a jdi spamovat jinam!

27 bla-bla bla-bla | 25. září 2011 v 19:27 | Reagovat

[7]: ...nedávej nám sem rady a návody na zamyšlení, tohle je blog o vaření, takže je na 99% jasné a pochopitelné, že prezentované pokrmy jsou připravovýny i ze zvířat. Děkuji.

28 formal gown dress formal gown dress | E-mail | Web | 2. května 2013 v 8:46 | Reagovat
29 Quasimodo Quasimodo | Web | 20. ledna 2016 v 14:30 | Reagovat

Pro milovníky zvířátek, kteří propadají hysterii, jakmile někdo pozře sousto masa, tady mám recept na falešnou humrovou pomazánku:

Vezmeme jednoho falešného humra...

30 Sangrail Sangrail | E-mail | Web | 17. dubna 2016 v 9:22 | Reagovat

V souvislosti s přípravou humrů je diskuse o vegetariánství při vší úctě k oběma stranám na vedlejší koleji. Pokud chceme jíst humry, je třeba je zabít, ale je třeba se také postarat, aby netrpěli. To je prostě povinnost.

Hodit živého humra do vroucí vody znamená vystavit ho utrpení. Umírá několik sekund (a to není málo: zkuste se zastavit, v klidu odpočítat 10 sekund a přitom si představovat, že cítíte pronikavou bolest). Při proříznutí hlavy nožem (jedním jediným pohybem nože po celé lini mezi ústy a spojnicí očí) humr zemře během zlomku sekundy. Není co řešit.

31 knowing knowing | Web | 9. září 2016 v 0:31 | Reagovat

pujcka 4000 O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama