Tak, … zítra si dám langustu k večeři.
Rozhodla jsem se a spokojeně zavřela oči a představovala si, jak blažený to bude pocit, až ta šťavnatá sousta budu vkládat do úst, pěkně jeden kousek bílého masíčka za druhým, budu si moci oblizovat v restauraci konečky prstů a nikoho to nebude pohoršovat. Přesně jsem věděla, jak moc si ji vychutnám a přála jsem si honem rychle usnout, ať jsem tomu labužnickému zážitku blíž.
Nadšeně jsem se vzbudila do nového dne a pořád s myšlenkou na báječnou langustu na talíři. Jak asi bude chutnat? Miluji mořské potvůrky a všechny další divné tvůrky, však do sbírky mých chuťových zážitků jich ještě řádka zbývá, které jsem nedala do pusy. Ne snad, že bych se do jejich společnosti nedostala, ale taková nějaká nepopsatelná obava z toho, že když na mě na talíři někdo kouká, tak není vhodné se do něho zakousnout. Po dnešním večeru odškrtnu langustu! Rozhodla jsem se zcela dobrovolně, že si tu chuťovou extázi nebudu odpírat. Navnadil mě jeden můj oblíbený film, kde jsem po hereckém výkonu konzumentů langust prostě dostala neodkladnou chuť si to taky užít. Kdy jindy, když ne teď! Jsem názoru, že si svá přání máme plnit.
Byl pátek - vždycky v pátek jíme ryby! Příhodnější den jsem nemohla zvolit, jaká to šťastná náhoda. Večeře v mém oblíbeném restaurantu měla být završením báječného kulturního odpoledne s přáteli. Těšila jsem se nejen na langustu, ale hlavně na kamarády :-) Jako vždy jsme měli rezervaci na nejpěknějším místě v mé oblíbené hospůdce. Dílem toho, že plánuji a tím pádem rezervuji včas. Nenápadně nám podstrojuje personál :-) malinkou protekci tam mám, ale hýčkají si tam každého hosta, tak to vlastně nestojí za řeč. Cestou ke stolu jsem si prohlédla svou langustu. O ten pohled se s vámi rozdělím, no řekněte, není krásná? Kráska z Normandie si se svými štíhlými tykadly pohrávala ve slané vodě a malovala na sklo akvária, očividně měla radost ze života. Jistě si mě ani nevšimla. Netušila, že já o ní přemýšlím již od včerejšího večera.
Když padl dotaz, co budeme pít, hned jsem věděla, že po sklence Martini Extra Dry (potrpím si na něj) si dám bílé vínko. Nemusela jsem říkat, že podle toho, co budu jíst, si zvolím to, co budu pít. Prostě jsem jednou měla jasno, a to nebývá tak často. Zapečená bretaňská langusta s krevetkami, sýrovou krustou, limetkovým máslem a velkou zeleninovou oblohou (čerstvá a restovaná zelenina), koloniální brambor (živá z našeho akvária). "Co si dáš?", ozvalo se u stolu a já polohlasem řekla, že tu krásnou langustu, co plave v tom velkém akváriu. Všechny oči se na mě upřely a potom na langustu. Nějak s mou brutalitou nikdo nesouhlasil, vycítila jsem to zcela jasně. A co hůř! Kdosi se zeptal, jak tu langustu vlastně kuchař sprovodí ze světa? Ta otázka padnou neměla. Začala jsem vyprávět všechny své teoretické poznatky (nikdy před tím jsem já osobně vlastně nic živého nezabila), působila jsem však, že bych dokázala vyškolit i kata!
Nejprve ji za protestu vyděšené langusty vyloví z akvária a obratně sváže ocas a nohy pevně k sobě. Nejchutnější je langusta zavařená živá do vroucí slané vody. V Bretani prý langusty připravovali i tak, že je vařili přímo ve slané mořské vodě! Možná za dob, kdy moře bývalo čistější. Avšak na použití mořské soli by se mělo trvat. Pokud chce kuchař langustě utrpení zmírnit, tak ji vloží živou do mrazničky na 10 minut, to její životaschopnost oslabí a nastane útlum a odevzdání se osudu skončit na talíři (mém). Též je možné jehlicí propíchnout skrz krunýř hlavy mozek a tak langustu usmrtit. Mnohem častěji se volí varianta vaření živého tvora ve vroucí vodě. Za nějakých 15 až 20 minut je vařeno. Má finální úprava by měla být se sýrovou krustou a limetkovým máslem, což vyžaduje ještě pár minutek k vlastnímu zapečení a .. "To ti jí není líto?" …nějak mě přestalo chutnat i Martini a otevřela jsem jídelní lístek na stránce s rybí nabídkou. Byl přeci pátek a rybu jím v pátek vždy. Uvědomila jsem si, že živou langustu já prostě nikdy neochutnám, ale jen proto, že nechci být impulsem k této popravě. Je v tom kus slabošství asi, ale vážně se mi trochu ulevilo. U stolu stojí milá obsluha a já objednávám "Máslově jemný filet z escolara s limetkovou omáčkou, brokolicí a divokou rýží".
Teď už víte, proč nejsem rybářem, ale ráda s nimi kamarádím. Ryby mám ráda, ale má citlivá duše mi nedovoluje jim ublížit. Věřím, že v tomhle sama nebudu a je nás víc. Aby se pro vás tento článek nestal zbytečným, zapamatujte si (pokud to už ovšem nevíte), že langusta se pozná podle toho, že nemá žádná klepeta, ale jen a pouze dlouhá tykadla. Vše ze světa pod hladinou (jak si na rybách pochutnat v těch nejlepších úpravách, jak je konzumovat a podrobné postupy filetáže, prostě všechno "na co si v souvislosti s rybami vzpomenete", najdete ve skvělém Mánkově
rybím restaurantu! Klikněte a vejděte.
Když už jste došli ve čtení mého článku s "dobrým koncem pro langustu" až sem, tak aby tento článek nevyzněl naprázdno, možná si všimnete i dalších fotografií, na kterých je humr. Lidé si často tyhle potvůrky pletou, tak jenom pro srovnání tyhle akvarijní exempláře čekající na společnost nějakého gurmána, který na ně s odvahou ukáže.
Lépe bude věnovat tak krásným mořským tvorům samostatný článek. Však v tom akváriu taky nebyli s madam langustou! Tento rituál podržím i nadále a elegán "Humr" bude mít svůj vlastní článek, jen si beru čas na jeho přípravu, nějak jsem se do toho zakousla :-)
Poznámka: určitě článek stihnu vyrobit ve čtvrtek, protože v pátek o rybách nepíšu - v pátek je jím! :-)
Dobrý tip: Pokud máte rádi recepty v knižní podobě, můžete si rovnou od autorky objednat její
knihu receptur.
<![CDATA[//><!]]>
tváří píše jakousi hůlkou do písku pod svýma nohama záhadný nápis. Zatím nikomu se jej však nepodařilo rozluštit. Jedna legenda říká, že ten kdo odhalí smysl toho nápisu, osvobodí Bílou Paní z jejího prokletí, dá jí klid a sám získá velký poklad.
Zde hledá