Nejnebezpečnější zbraň, kterou míříme sami proti sobě je příbor.
Rozmýšlejme dobře, co stojí za to strčit do úst.
.
Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně. Bude mi velkou ctí pobývat ve Vaší knihovničce :-)

Listopad 2006

Komu zvoní hrana

30. listopadu 2006 v 0:00 | Donne John |  Citáty
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny: spláchne-li moře hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

Jak chutná na jiném světadíle? Foto 11, Brazílie, Sao Paulo

29. listopadu 2006 v 20:36 | Šárka (foto na cestách ulovil Dan Erb) |  Gastronomické zajímavosti
Jídlo a pití Brazílie
Stravování v Brazílii je jako mnoho dalších aktivit požitkem a neodmyslitelně patří k oblíbeným činostem Brazilců. Přestože je nemožné jednotně definovat brazilskou kuchyni, jedno je zcela jasné. Chutnat vám bude kdekoliv...Brazilci prostě vědí, že pro lidské tělo je příjemné neustálé doplňování tekutin pitím vody nebo konzumováním ovoce. Mezi základní kameny stravy bychom mohli zařadit : portugalský olivový olej, maniok, japonské suši, africkou okru, italské těstoviny, německý párek nebo libanonský tabbouleh. Základními znaky stravy jsou : bohatost, čerstvost a jednoduchost. První věc na co se připravte, je velikost porce. Porce pro jednu osobuje často dostačující i pro dvě osoby. I při nízkém rozpočtu na stravování, vám nehrozí hladovění :-) Díky úrodnosti země je potravin dostatek a setkáte s nekonečnou rozmanitostí plodů, jejichž názvy se ani nepřekládájí, protože nikde jinde je nenajdete. Jednoduchost při přípravě potravin je typická a používání komplikovaných postupů přípravy není běžné. Nasolené maso se griluje, zelenina se připravuje v páře a rovnou servíruje. Pro jednotlivé regiony země jsou typické místní speciality, které vřele doporučujeme vyzkoušet. Přesto jsou typické pokrmy, které naleznete v každém koutu země. Jako první to je arroz a feijao ( rýže a fazole ), základní potraviny brazilské stravy. Vařeny s česnekem a cibulí, někdy se do rýže přidávají rajčata a do fazolí slanina. Grilované maso, nazývané churrasco nebo grelhadas jsou nezbytnou součástí porce. Kuře, hovězí nebo vepřové je nasolené a pomalu připravováno na otevřeném grilu. Zeleninový salát nebo dušená zelenina je nezbytná příloha. Po hlavních chodu následuje dezert sobremesa. Může to být čerstvé nebo konzervované ovoce, pudink, zmrzlina nebo další sladkosti. Na závěr se obvykle pije silné a slazené brazilká káva. Bahia a severovýchod -strava z této oblasti je obvykle mnohem exotičtější, než v jiných regionech. Vyvinula se na plantážích cukrové třtiny a její africké kořeny dokazují tři hlavní suroviny: kokosové mléko, pepř malagueta a palmový olej. Nejznámnější specialitou je moqueca - pokrm z připravený ze všech tří ingrediencí a mořkých plodů. Amazonie - místní kuchyně je ovlivněna původními obyvateli Tupi, kteří používají především maniok, sladkovodní ryby, fazole a exotické ovoce. Caldeirada - místní rybí specialita. Rio, Sao Paulo a jihovýchod - hornatý stát Minas Gerais nabízí nejvýraznější regionální kuchyni celého jihovýchodu. Velmi populární je vepřové . Frango do molho pardo - kuře nakládané ve vlastní krvi a se zeleninou je údajně výborné. Sao Paulo je považováno za kulinářské centrum celé země. Díky bohatství a silným přistěhovaleckým komunitám zde máme příležitost navštívít jak sofistikované restaurace, tak širokou škálu místní kuchyně. Velká japonská komunita přispěla k popularizaci suši v celé zemi. Velice populární jídlo je italská pizza. Jih - italská a německá kuchyně je zde zastoupena nejsilněji. Často viděnými jsou párky se zelím. Braziské víno pochází ze slunné Itálie, ale v žádném případě nedosahuje kvalit argentinského nebo chilského. Tak jako v Argentině i zde místní kovbojové naučili místní obyvatelstvo milovat hovězí maso. Nikde nenajdete tak chutné churrasco. V tomto kraji je zachována i další tradice - erva maté. Původní obyvatelé Guaraní naučili španělské osidlovatele pít tento nápoj podobný čaji. Tento nápoj je ještě více rozšířen v Uruguayi a Argentině. Ovocné štávy - brazilské sucos jsou proslavené. Všeobecně známé ovoce - pomeranč, limetka, papaja, ananas, banán, mrkev, meloun, vodní meloun nebo avokádo jsou doplňovány dalšími druhy ovoce, pocházející především z Amazonie a které těžko naleznete mimo Brazílii. Acaí - je ceněno pro nutriční hodnoty a svoji chuť, guaraná obsahuje povzbuzující látky podobné cofeinu. Caldo de cana - štáva z cukrové třtiny je lisována přímo z kmene třtiny. Agua de coco - kokosová štáva je dostupná téměř všude, kde jsou lidi. Pomocí mačety zručný prodavač odstraní špičku zeleného kokosu a vytvoří dostatečný otvor pro slámku. Není nic osvěžujícího, než si dát čerstvou kokosovou štávu na nádherné brazilské pláži. Navíc se jedná o velice ceněný způsob doplnění tekutin v tropickém podnebí. Všude je dostatek džusových barů, kde jsou připravovány štávy z čerstvého ovoce, zeleniny nebo dužin. Pokud chcete bez cukru a vody, je nutné na to upozornit prodavače. Pivo - Brazilci milují servírování ledově studeného piva. Mezi nejznámnější značky patří Brahma, Antarctica, Bohemia, Cerpa. Cachaca -( pinga, aguardente ) - je silný alkoholický nápoj vyráběný z třtiny, rozšířený a konzumovaný po celé zemi. Kvalita a obsah alkoholu je rozdílný a odráží se i v ceně. Mezi nejznámnější značky patří - Velho Barreiro, Ypioca, Pitú, Carangueijo. Caipirina - je neoficiální národní drink. Jeho složení je velice jednoduché - cachaca, drcená limetka, led a cukr. Výsledek je božský, hlavně na konci horkého dne, kdy v klidu popíjíte tento nápoj. Cachacu je možno nahradit vodkou a pak se nápoj nazývá caipirosca .
(tržnice v Sao Paulu)

Vegetarián

29. listopadu 2006 v 14:35 | Šárka
Původ slova "Vegetarián" stojí za zmínku. Mohli byste se domnívat, že má něco společného se slovem vegetables (zelenina). Místo toho pochází z latinského vegetare znamenajícího "probudit k životu". Vegetariánství je dnes tím, čím bylo před 14ti stoletími - pozitivní, život pozvedající, osvícenou volbou. Pokud jde o diety, pak vegetariánství není rovno. Morálně tu jde o hodnotový systém soucitnosti. Eticky se dotýká zdraví naší planety stejně jako vašeho vlastního. Pokud jste vegetarián, jste v dobré společnosti: Mahátma Gándhí, Leonardo da Vinci, Albert Einstein, Benjamin Franklin, Charles Darwin, Tomas Alva Edison, Isaac Bashevis Singer, mnoho dalších …
Ideály vegetariánství pocházejí ze starobylého indického písemnictví. Hinduisté v Indii věřili po staletí, že zdržení se masa vede k delšímu, zdravějšímu a duchovnějšímu životu. V pátém století Buddha zpopularizoval vegetariánství.
Ve starém Řecku vegetariánství praktikovali pythagorejci, členové filozofické a náboženské skupiny, která existovala od šestého století před Kristem do čtvrtého století našeho letopočtu. Další starověcí filozofové věřili, že strava bez masa je prostě přirozená a citlivá. Sokrates, Platon, Horatius, Vergilius a Ovidius, ti všichni sdíleli tento názor. Dnes víte, že lidé, kteří nejedí maso nebo mléčné výrobky, mají o 50 % méně onemocnění srdce. Existuje též mnoho variant vegetariánství.
  1. Lakto-ovo vegetarián (pijí mléko, jedí sýr, jogurt a vajíčka (živočišné produkty)
  2. Ovo vegetarián (jedí vajíčka, ale nikoliv mléko)
  3. Vegan (nekonzumuje vejce ani mléko, tj. žádné živočišné produkty). Jejich strava je založena na zelenině, ovoci, obilí, luštěninách, ořechách a semenech. Jejich filozofie je vede k tomu, aby se též vyhýbali vlně, kůži, medu, kosmetice a mýdlu, tj. odvozeninám živočišných produktů)
  4. Frutarián (zastánci syrové stravy)
  5. Makrobiotik (makrobiotika se vztahuje k buddhismu a je extrémně ovlivněna asijskou filozofií, důraz se klade na konzumaci sezónních potravin, které jsou místní produkce). Jídla jsou převážně založena na celozrnném obilí a mořských rostlinách (a občas i rybách)
  6. Semivegetariánství (charakterizuje někoho, kdo běžně nejí maso nebo některý druh masa), dělí se na pescovegetariány (jí ryby) a pollovegetariány (jí kuřata)
  7. Příležitostní vegetariáni - to jsem já!
Má představa je být vegetariánem na poloviční úvazek, neboť nemám dostatek vůle k tomu, abych se masa vzdala ve všech jeho podobách jednou provždy. Vím, že zelenina je zdravější než maso, tak se na svých stránkách budu věnovat zeleninovým pokrmům "hojně", však přípravě masa se vyhýbat nehodlám.

Jak chutná na jiném světadíle? Foto 10, Argentina, Buenos Aires

29. listopadu 2006 v 9:40 | Šárka (foto na cestách ulovil Dan Erb) |  Gastronomické zajímavosti
Jídlo v Argentině nemá chybu, hlavně argentinské steaky, ty jsou skutečně nejlepší na světě. Kromě steaků je také výborná "parillada" - různé druhy masa, klobásy a párečky pečené na grilu. Podává se většinou s bílým pečivem a salátem. V restauracích se nabízí i pizza, různé druhy těstovin, kuře, zkrátka vše na co si jen pomyslíte. V levnějších restauracích se porce jídla dá pořídit za 1,5 - 3 dolary. Co je rovněž výborné je argentinské víno. Už za dolar koupíte v obchodě láhev dobrého argentinského moku. Dobré je i argentinské pivo. Zvláštností je, že se prodává pouze v lahvích o obsahu 970 ml. V obchodě ji koupíte zhruba za dolar. Další argentinskou specialitou jsou tzv. "facturas" - různě plněné a zdobené šátečky z listového těsta výborné na snídani. Většinou se prodává v balení čtyř až šesti kusů za půl dolaru, pekárny jsou skoro na každém rohu. Dvoulitrová minerální voda stojí čtvrt dolaru, ochucené nápoje jako je cola, mirinda apod. jsou dvakrát dražší. Co můžeme dál doporučit je argentinská zmrzlina, v "Heladerii" koupíte čtvrt kila za dolar.
Když Argentina, tak steak. Když je na něj chuť, tak proč ne ten největší? Vegetariáni prominou.
Argentinské steaky "Bifé do ternera" (60,- Kč i s přílohou), či hovězí panenka "Bifé de lomo" (80,-Kč!) nám kapsu nezruinují, platí to však jen v Argentině samotné. V českém restaurantu, pokud takový steak formátu A4 mají, bude přeci jenom podstatně dražší.

Jak chutná na jiném světadíle? Foto 9, Brazílie, Paraty

28. listopadu 2006 v 21:37 | Šárka (foto na cestách ulovil Dan Erb) |  Gastronomické zajímavosti
Lákavě vypadající plněný ledový salát (jak ho dělají v Brazílii)

Mléko: pro a proti

28. listopadu 2006 v 21:23 | Šárka |  Víte, že ...
Nepotřebujete to vědět, ale je to dosti zajímavé. Všichni jsme vyrostli na tvrzení, že mléko je vynikající přirozená potravina a jedinečný zdroj vápníku. Mléko bylo pro všechny cosi posvátného. To se nyní změnilo. Potvrdilo se, že mléko není v naší stravě nezbytné. Ve skutečnosti dvě třetiny dospělé populace na světě postrádají enzym, tolik potřebný pro trávení mléka. Všichni tito lidé konzumují relativně málo mléčných potravin, nicméně jejich nižší příjem kalcia se nepromítá do méně zdravých kostí. Dokonce i naši dávní předci přijímali většinu vápníku ze stravy a planých rostlin.
Všimněte si, že na světě neexistuje druhý živočich, který by pil mléko jiných druhů. Takže mléko (je dobrým zdrojem kalcia, proteinů, vitamínu D a vitamínu B12. Špatné je, že má hodně tuku, cholesterolu, alergizujících proteinů, cukru laktózy a je často kontaminováno) není jediným způsobem, jak získávat pro tělo vápník. Skvělým produktem je odstředěné mléko s vynikající nutriční hodnotou: žádný obsah tuku, velké množství bílkovin, vápníku, vitaminů a velmi málo kalorií.
Alergie na mléko a mnoho zajímavého (doporučuji všem, kdo trpí alergií na mléko kliknout na odkaz zajímavého webu, který se věnuje této problematice velmi podrobně).
Zajímavost: Mléko z českého Kunína (plnotučné) objeveno na italských pultech, foto ukořistila Petra a tímto jí děkuji a očekávám další zajímavé úlovky :-)

Carpe diem!

27. listopadu 2006 v 22:58 | Šárka (vyloveno z mého odpadkového koše v emailu - do koše to nepatří!) |  Citáty
Máme dnes vyšší stavby a širší dálnice, ale menší vitalitu a omezenější pohled na svět.Mnoho spotřebováváme a málo se těšíme.
Máme větší domy, ale menší rodiny. Děláme více kompromisů,ale času máme málo.
Máme více informací a moudrosti málo.Máme více léků, ale zdraví méně.
Znásobili jsme své vlastnictví, ale uznáváme málo hodnot. Mluvíme mnoha slovy, milujeme již méně, ale naše nenávist je veliká.
Doletěli jsme na Měsíc i zpět, ale je pro nás namáhavé přejít přes ulici a navštívit své sousedy. Prozkoumali jsme vnější prostor, ale nikoliv svůj vnitřní.
Žijeme v době velké svobody, ale naše radost je spíše malá. Jídla máme více, ale je málo výživné.
Máme krásné domy a rozvrácené domovy. Máme více příjmů ve svých rodinách, ale ty se přesto rozpadají.
Život může být řetězcem radostných okamžiků, nikoliv jen starostí o přežití.
Pijte ze svých křišťálových pohárů.
Neschovávejte svůj nejlepší parfém a použijte ho pokaždé, když chcete.
Vyjměme ze svých slovníků fráze "jednou" a "někdy".
Napišme dopis, který jsme jednou chtěli napsat.
Řekněme svým rodinám a přátelům, jak moc je milujeme.
Neotálejme s ničím, co nám vrátí úsměv na tvář a radostnou lehkost do života.
Každý den, každá hodina a každá chvíle je jedinečná.A Ty nevíš,zda není tou poslední !
Pokud máme dojem, že prožíváme své nejhorší období, tak pamatujme, že i ta nejhorší hodina našeho života trvá jenom pouhých 60 minut.

Tortilla s restovaným masem a slaným sýrem

27. listopadu 2006 v 0:49 | Šárka |  Recepty všelijaké
Tohle jídlo vzniklo během krátké doby, když k nám jela parta přátel a měli v úmyslu stavět se na oběd cestou v oblíbené restauraci. Bohužel hospůdka praskala ve švech a já byla telefonem požádána, ať doporučím jinou, protože mají všichni hlad jako vlci. Byli už jen pár kilometrů od našeho domu, tak jsem jako správná hostitelka zareagovala jediným správným způsobem: "Nikam nechoďte, oběd si dáte u nás. Něco se tu najde." No a začal trošku problém, protože nachystáno nebylo nic a když se slibuje oběd, mělo by to být alespoň na vidličku. Smečka čítala 2 hladové muže a 2 dámy, což s námi bylo 6. Před časem jsem koupila mexické tortilly, kterých bylo 8 kousků, pěkně vakuově balených. V lednici jsem měla ještě slušnou porcičku krůtích jatýrek (od pokusu mého zde uveřejněného receptu na jatýrka v jablečném těstíčku). Blesklo mě to hlavou hned, že by to mohla být trysková záležitost a začala improvizace na téma "co lednice dala". Ovšem musím upozornit, že má lednice vždycky něco dá, neboť ji pravidelně a zcela systematicky zásobuji různými ingrediencemi na všemožné receptury, které bych chtěla vyzkoušet a mnohdy se k nim nedostanu a skončím zase u svých vlastních nápadů, které si potom nepamatuji tak přesně (což ovšem nyní již není pravda, neboť si čas od času nějaký ten recept stačím nafotit a popsat v tomto mém blogu). Dávám tak sobě možnost uskutečnit reprízu receptury v původní její podobě. Musím říct, že za 20 minut bylo na stole, a to není k zahození. Pochutnat si a věnovat tomu tak málo času, je prima. Nesmím však myslet na to, že nejméně 5 minut jsem fotografovala a tím se zdržovala (taky ta stydnoucí porce byla moje, ale u tohoto jídla ani tak nevadilo, že malinko vystydlo). Vážně to bylo dobré! Ráda si tohle jídlo zopakuji a v lednici mám zase nové tortilly (jeden rezervní balíček dokonce i v mrazničce).
Nyní k receptu: masovou směs do tortill jsem připravila bleskem tímto způsobem - v pánvi rozehřejeme trochu olivového oleje a osmahneme tak 3 cibule pokrájené na tenčí kolečka. Když začínají chytat barvu, přihodíme čerstvou papriku krájenou na proužky (měla jsem barevné papriky, což směs oživilo), společně restujeme a ve chvíli, kdy směs chytá zlatavou barvu, přidáme do pánve maso (pokrájená jatýrka v mém případě - ale použít křehká kuřecí prsa též není od věci, ostatně častěji to budu dělat právě z masa drůbežího, neboť játra kupuji dost sporadicky). Pokud hovořím právě o játrech, pamatujte, že solit budeme až při samém závěru restování (játra by ztvrdla). Maso společně s cibulí a paprikami krátce osmahneme, okořeníme čerstvě mletým pepřem, špetkou chilli nebo nějaké ostřejší směsi (např. na grilování, ale ponechala bych to na každém z vás, jen všeho s mírou, protože ještě před podáváním něčím chuťově zvýrazníme, ale to až v dalším odstavci). Orestujeme prudce 7-8 minut, to vážně postačí a maso zůstane šťavnaté a o to nám v tomto receptu jde. Zakápneme trochou sojové omáčky (pokud máme, můžeme i ústřicové), podlijeme malinko vodou (v tom fofru žádný vývar jistě nemáme po ruce), takové 4 lžíce vody uvolní všechnu připečenou báječnou šťávu ze stěn pánvičky a vznikne nám "sosík", který masu prospěje. Je hotovo.
Nyní se budeme věnovat tortillám, neboť bez nich se neobejdeme. V mém případě se návštěva hrnula do dveří (zatím jen garáže). Řešila jsem otázku, jak nejrychleji připravit tortiilly, aby byly poživatelné. Na tortilly nejsem zrovna žádný odborník, tak jsem študovala návod na jejich přípravu (v troubě! trvalo to moc dlouho a nebyla rozehřátá; v mikrovlnce! když nemusím "nemikrovlním", jen v případě krajní nouze; na suché pánvi! to mě oslovilo). Ouha, ona ta tortilla je docela velkého průměru a všechny mé pánve menší (krom té jedné, ve které jsem připravila směs do tortill). Doma jsem měla Wok pánev a byl to dobrý nápad. Bleskem jsem ji rozehřála na plotně (indukční sklokeramická deska mě vážně fofrem vyhověla) a do suché pánve jsem házela jednu tortillu za druhou. Minutka strana jedna, otočit a minutka strana druhá, hop s tortillou na talíř (bacha na prsty, trochu jsem si je popálila, ale bylo to dáno tím, že návštěva se už hrnula do dveří kuchyně). Než jsem je uvítala, tak jsem vylovila z útrob lednice balkánský sýr (ten mám taky skoro vždycky, mám ho šíleně ráda) a do oka mě padla zelená cibulka (svazek asi poloviční, prostě slušný zbytek). Sýr jsem nastrouhala na struhadle s velkými oky, cibulku nasekala, rozdala příbory, na každém talíři již trůnila horká tortilla a začala jsem rozdělovat na každou placku jednu naběračku voňavé masové směsi, pozor! nezapomenout osolit, neboť sůl jsme programově vynechali. Avšak druhé pozor! Máme-li balkánský "slaný" sýr, kterým jsem každou hotovou placku s masem přiměřeně ohodila, slané to bude dost. Na samý závěr ještě cibulka, přehnout placku a "smečce hladových kamarádů" nosit na stůl.
Ve velmi krátkém časovém limitu jsem zvládla nakrmit celkem početnou smečku přátel, kterou jsem nečekala k obědu a zachránila mě "mexická tortilla". Od té doby na ní nedám dopustit. Koukněte na odkaz, kde se o mexické kuchyni (resp. produktech, co jsou k mání u nás) dozvíte víc. www.nuevoprogreso.cz/
Poznámka: nenechte se vyděsit potřebou pánve wok - vážně se to dá dělat různými způsoby, např. ta horká trouba a suchý plech pojme tortill hned několik a žádné zdržování to nebude. Já jenom neměla ten čas, tak jsem to řešila po svém, pro někoho komplikovaným způsobem :-) Zapojte do toho pěkně svoji fantazii: "ve dvou se to lépe táhne" !
Recept na přípravu mexické tortilly přímo u Vás doma - zde je recept:
  • 1 1/2 hrnku hladké mouky
  • 1 hrnek kukuřičné mouky
  • 1 hrnek teplé vody
Do mísy prosejeme hladkou a kukuřičnou mouku. Uprostřed uděláme důlek a postupně přiléváme teplou vodu. Nožem s plochým ostří vymícháme tuhé těsto a dáme ho na vál posypaný moukou. Těsto zpracováváme asi tři minuty dohladka. Pak ho rozdělíme na díly, podle toho, jak chceme mít tortilly veliké. Díly tence vyválíme na slabě pomoučeném vále (těsto by mělo mít tloušťku asi jako list papíru). Ty díly, s nimiž nepracujeme, zabalíme do fólie, aby neosychaly. Nasucho rozehřejeme pánev se silným dnem nebo speciální plochý talíř na přípravu tortill a vložíme jednu placku. Když se začnou okraje stáčet, obrátíme ji na druhou stranu. Pro tepelnou úpravu každé strany stačí několik sekund. Přebytečnou mouku z tortill, která se začne připalovat na dně pánve, vytřeme papírovým ubrouskem.
Tortilly po delším stání změknou. Natrháme je na menší kousky a podáváme s omáčkami na namáčení. Můžeme je také plnit nejrůznějšími náplněmi, nebo svinout jako burritos. V dobře uzavřené nádobě vydrží tortilly čerstvé asi týden. Při podávání je ohřejeme v klasické nebo mikrovlnné troubě. Vyschlé je možno je natrhat nebo nalámat a osmažit dokřupava na sádle nebo oleji. Podávají se stejně jako kukuřičné chipsy k namáčení v omáčce. Recept byl objeven na této adrese.

Dobrý tip: Pokud máte rádi recepty v knižní podobě, můžete si je pořídit jako kuchařskou knihu a objednat si ji přímo od autorky.

Raclette do trouby

25. listopadu 2006 v 0:40 | Šárka |  Sýry
O přípravě "Raclette" v jejich originální podobě jsem se již zmínila a článek jsem doprovodila fotografiemi. Ne každý má doma gril s pánvičkami na opékání sýrů. Proč by měl být o toto báječné jídlo ochuzen? Vždy se to dá nějak vymyslet, a přežijeme to i bez "raclettovače". Přesto si na nich můžeme pochutnat, jen s malinkou obměnou v samotné přípravě. Jde to jednoduše.
Pokud vás zrovna doma není celá parta, tak je dobré připravit si jen pár porcí v troubě. já to dělám tak, že předem uvařím brambory ve slupce, oloupu je, nakrájím na plátky a do zlehka vymazané zapékací misky (olivovým olejem) je naskládám. Okořením podle chuti solí, čerstvě mletým pepřem, event. sušenými bylinkami (to už je na vás, ale nepřebít chuť sýra!, ten by měl zůstat chuťově dominantní). Přes brambory položím plátky raclettového sýra a vložím do horké trouby (předehřeji na 200 °C).
Zapékám tak dlouho, až se na vrchu utvoří zlatavá kůrčička, což netrvá příliš dlouho (12 minut zapékání je tak akorát). Je hotovo, můžeme si pochutnávat. Nezapomeňte na bílé vínko a doprovod nakládaných okurek, cibulek atd. (viz článek o přípravě "Raclette" v rubrice "Recepty"). Nebo si to udělejte tak, jak chcete a jak je libo.
Prožít zimu bez raclette si v mém případě nelze představit.
Je to jedno z mých nejoblíbenějších jídel :-), když mám na něj chuť, obejdu se i bez raclettovače. Ale musím vážně říct, že s partou kamarádů je to o hodně veselejší konzumace. O raclette se vždy rozdělte.
TIP: domnívám se, že chutí by se mohl malinko pravému raclettovému sýru blížit sýr značky "Blaťácké zlato", má takovou obdobnou konzistenci a zralost. Zajímala by mě jeho varianta se zeleným pepřem. Kdo zkusí, ať se přijde o dojmy rozdělit. Nyní už zbývá jen ... se osmělit :-)

Dobrý tip: Pokud máte rádi recepty v knižní podobě, můžete si je pořídit jako kuchařskou knihu a objednat si ji přímo od autorky.

Jak chutná na jiném světadíle? Foto 8, Argentina, Buenos Aires

24. listopadu 2006 v 20:14 | Šárka (foto na cestách ulovil Dan Erb) |  Gastronomické zajímavosti
Výborná argentinská pečínka! Neodolala bych, ten kus masa je vzrušující.
Na rozdíl od zbytku Jižní Ameriky je argentinská populace tvořena převážně Evropany. Před jejich příjezdem byla Argentina osídlena jen velice řídce, takže žádná originální argentinská kuchyně vlastně neexistuje. Koncem 19. století se sem začali ve velkém stěhovat především Italové a Španělé, takže dnešní argentinská kuchyně má dva hlavní pilíře - hovězí maso a těstoviny.
Spotřeba hovězího masa je tak vysoká, že Argentinci jsou na druhém místě žebříčku hned za Spojenými státy (musíme si ovšem uvědomit, že Argentinců je téměř 8x méně). Průměrný Argentinec spotřebuje až 70 kg hovězího masa ročně. Argentinské hovězí maso je po světě vysoce hodnoceno pro svoji chuť a je pravdou, že znalec pozná argentinské hovězí po prvním soustu.
Velice populární jsou však také ryby, Argentina má velice dlouhé pobřeží a vlny Atlantického oceánu jsou na ryby stále bohaté. Základní metodou podávání jak hovězího masa, tak ryb je grilování. Běžné je také smažení ryb obalených v těstíčku nebo jako náplň slaných koláčů. Pro oblast And jsou typická jídla jako vařená kukuřice s masem, plněný kukuřičný list a empanadas. Patagonie si zase potrpí na různé úpravy jehněčího masa.
CARBONADA CRIOLLA
3 lžíce oleje
1 kg zadního hovězího nakrájeného na kostky
4 rajčata nakrájená na kousky
1 zelená paprika nakrájená nadrobno
5 rozdrcených stroužků česneku
2 bobkové listy
1 lžička oregána
2 cibule nakrájené na kolečka
800 ml hovězího vývaru
250 ml bílého vína
3 brambory nakrájené na malé kousky
3 sladké brambory nakrájené nadrobno
2 kukuřice nakrájené na kolečka
2 cukety nakrájené na kostičky
2 broskve nakrájené nadrobno
2 hrušky nakrájené nadrobno
sůl, pepř
V hrnci rozpálíme olej a na něm opečeme maso dohněda. Maso vyndáme, do hrnce dáme rajčata, papriku, cibuli a česnek a krátce podusíme. Přidáme vývar, víno a sůl s pepřem a krátce povaříme. Přidáme maso a brambory a na mírném příkonu vaříme 15 minut. Přidáme cuketu a kukuřici a vaříme dalších 10 minut. Přidáme ovoce a vaříme dalších 5 minut.
EMPANADAS
Těsto:
3 a 1/2 hrnku mouky
2 lžičky prášku do pečiva
1 lžička soli
1/2 hrnku másla
1/2 hrnku pokrmového tuku
5 lžic studené vody
Nádivka:
2 brambory povařené 5 minut a nastrouhané
1 lžíce olivového oleje
400 g mletého hovězího masa
1 cibule nakrájená nadrobno
1 lžička čili koření
1 lžička mletého kmínu
sůl a pepř
V pánvi rozpálíme olej a na něm opečeme mleté maso dohněda. Přidáme ostatní přísady a vaříme tak dlouho, až všechno změkne. Dochutíme solí a pepřem a necháme vychladnout.
V misce smícháme mouku, prášek do pečiva a sůl a pomalu vmícháme máslo a pokrmový tuk. Přidáme studenou vodu a těsto necháme 15 minut odpočinout. Těsto uválíme a připravíme asi 15 cm velké placky. Doprostřed dáme 2 lžíce nádivky a zabalíme. Pečeme v rozpálené troubě při 200°C asi 15 minut.
OMÁČKA CHIMICHURRI
1/2 hrnku olivového oleje
2 lžíce citronové šťávy
1/3 hrnku nasekané petrželky
1 stroužek česneku
2 nasekané zelené cibulky
1 lžička oregána
1 lžička bazalky
sůl a pepř
Všechny přísady smícháme a podle chuti můžeme rozmixovat v mixéru. Dochutíme solí a pepřem a necháme vychladit v ledničce alespoň 2 hodiny.
(obrázek tu již jednou byl, ale nyní jsem ho doplnila o pár informací o Argentině a způsobu stravování)
(klasická kombinace masa a těstovin)
(sladká tečka po Argentinsku) "silná hořká čokoláda, zapečený krémový puding s vanilkou a jahodami" - delikátní a lehké! po vydatné porci masa by to ani jinak nešlo.
Z Argentiny zase skokem jinam - Danovi děkuji za "čerstvý foto materiál" z jeho současné cesty.

Ředkvičkový salát

24. listopadu 2006 v 20:03 | Šárka |  Saláty
Ředkvičkový salát

Ještě v listopadu si můžeme koupit ředkvičky, ta jejich barva mě upoutala mezi ostatní méně výraznou zeleninou, tak jsem je přinesla domů. Protože mám ráda saláty, tak jsem přemýšlela, jak si na nich pochutnám. Přišla jsem na tento nápad a nebylo to vůbec špatné. Hlavně rychlé!

Ředkvičky nastrouháme na struhadle s velkými otvory, osolíme, opepříme, přidáme trochu smetanového křenu, malou lžičku majonézy (klasické či sojové, to nechám na vás). Pokud máte kousek nivy a přidáme k tomu nastrouhanou špetku tohoto sýra, bude to chuťově zajímavé. Potom už záleží na vás, jestli je sníte jen tak, nebo si salát trochu nazdobíte.

Před každým jídlem bychom si měli vzít čas na salát. Náš zažívací trakt nás pochválí a vláknina obsažená v zelenině tělu velmi prospěje.

Ředkvička je pěstěná odrůda ohnice. Obsahuje dosti vitamínu C a silici v podobě rostlinného antibiotika (ničí choroboplodné zárodky), podporuje chuť k jídlu i trávení, šťáva z ředkviček bývá doporučována při onemocnění žlučníkovými kameny. Podáváme je především v syrovém stavu, nastrouhané na chléb s máslem nebo s míchanými vejci, připravujeme z nich salát.

Dobrý tip: Pokud máte rádi recepty v knižní podobě, můžete si je pořídit jako kuchařskou knihu a objednat si ji přímo od autorky.

Jak chutná na jiném světadíle? Foto 7, Brazílie, Paraty

24. listopadu 2006 v 11:40 | Šárka (foto na cestách ulovil Dan Erb) |  Gastronomické zajímavosti
Nyní už to brazilské jídlo nelze tak dobře identifikovat, ale zatím mám stále pocit, že bych si na něm pochutnala :-) Je to zajímavá změna od vaření v kotlíku - k hodování v luxusní restauraci. Těším se na další gastronomické úlovky, co budou chyceny do objektivu.
(že by to byla pikantní čokoládová omáčka? k masu se prý báječně hodí) - cestovatel fotky nepopisuje a tak se snažím jen tipovat, pravdu se dozvím, až se z těch cest vrátí, což ale hned tak nebude. Dokázal by někdo tuto tajenku rozluštit?

Když venku prší :-)

24. listopadu 2006 v 0:17 | Sandová, George |  Citáty
Když venku prší, dají se dělat jenom dvě věci. A já karty nehraji ... :-)

Jak chutná na jiném světadíle? Foto 6, Brazílie, Paraty

23. listopadu 2006 v 23:54 | Šárka (foto na cestách ulovil Dan Erb) |  Gastronomické zajímavosti
Večeře po brazilsku nevypadá tak špatně :-) nic záhadného na talíři nevidím.

Koblížky jihočeské :-)

23. listopadu 2006 v 21:54 | Šárka (z kuchyně nejlepší sousedky paní Vlastičky Dvořákové) |  Sladká kuchyně
Tak tyhle koblížky jsou opravdu k sežrání! Dnes odpoledne jsem je dostala od naší paní sousedky (která peče nejlépe na světě). Nestačily vystydnout, ještě vlažné jsme je snědli a šíleně si na nich pochutnali. Alespoň receptem bych se chtěla s vámi rozdělit a neberte to jako škodolibost, že jsem ani sousto nenabídla a přesto vám strkám plný talíř koblihů před oči. Musela jsem je vyfotit, protože recept na koblihy jsem chtěla zveřejnit a ta naše milá paní sousedka mi práci usnadnila a mohu použít fotografii něčeho, co jsem sama nepekla :-) Ani ty kalorie navíc jí nebudu vyčítat, protože jsem střídmě nejedla, jen se zaprášilo a zbyly mastné prstíky obalené moučkovým cukrem, avšak blažený pocit, že jsem zase po delší době měla možnost dát si domácí koblihu. Mimochodem s domácím džemem z rynglí - to vám je nadpozemská pochoutka ... než se jeden rozkouká, na talíři není nic ...
Potřebujeme: 500 g polohrubé mouky, moučkového cukru tak 80 g, 70 g másla pokojové teploty, asi 2-3 polévkové lžíce rumu, 3 žloutky, 1/4 litru mléka, 70 g droždí, 1 vanilkový cukr, zavařeninu, olej na smažení, vyšší pánev se silným dnem (i kastrol postačí)
Rozdrobíme droždí do nějaké menší nádoby (kastrolek), přidáme trochu mouky, cukru, mléka a necháme na teplém místě vzejít kvásek. Žloutky utřeme s máslem, práškovým i vanilkovým cukrem a rumem. Přidáme mouku, kvásek, zbytek mléka a zaděláme těsto. Slabě poprášíme moukou, zakryjeme utěrkou a na teplém místě necháme kynout.
Když je těsto vykynuté, rozválíme ho na pomoučeném vále na plát asi kolem 1 cm vysoký a formičkou vykrájíme kolečka. Každé kolečko ve středu propíchneme prstem nebo menším kulatým vykrajovátkem uděláme malý otvor (důlek). Necháme ještě na vále přikryté utěrkou vykynout. V pánvi rozpálíme dostatečné množství oleje a po obou stranách smažíme do zlatohnědé barvy. Po vyjmutí z oleje necháme okapat na papírovém ubrousku, teprve potom pocukrujeme a do důlku uprostřed kobližku dáme kopeček zavařeniny. Tak a můžeme si pochutnávat :-)

Dobrý tip: Pokud máte rádi recepty v knižní podobě, můžete si je pořídit jako kuchařskou knihu a objednat si ji přímo od autorky.

Vánoční štóla

23. listopadu 2006 v 19:49 | Šárka |  Sladká kuchyně
Někomu jsem slíbila recept na dobrou VÁNOČNÍ ŠTÓLU, tak ho zde narychlo zveřejním (fotografiemi přímo z pečení doplním počátkem prosince, neboť to je doba na pečení štóly, aby se mohla dobře rozležet, než nám bude zdobit vánoční stůl). Bez obrázku to není ono, tak alespoň pro tuhle chvilku něco z mého kuchařského archivu.
Na 2 kusy potřebujeme: 1kg hladké mouky, 80g droždí, 100g cukru, 10g soli, 2 vejce, 125 ml mléka, 500g másla, 300g rozinek, 200g mandlí, 125 ml rumu, 100g kandované citrónové a pomerančové kůry, 100g másla na potření, 100g moučkového cukru na posypání, papír na pečení
Ohřejeme mléko, aby bylo vlažné. Vsypeme do něj 50g mouky a 10g cukru. Do této směsi rozdrobíme droždí, zamícháme a necháme vykynout na teplém místě. Zbytek mouky prosijeme do mísy, přidáme cukr i sůl a uděláme důlek, do něhož rozklepneme vejce, rozkrájíme máslo na plátky a přidáme kvásek. Po chvilce těsto zpracujeme. Poprášíme ho moukou a necháme na teplém místě dvě hodiny kynout.
Do vykynutého těsta přidáme spařené, oloupané a nakrájené mandle (nebo koupíme mandlové plátky a uspoříme si čas :-), rozinky namočené v rumu kandovanou citrusovou kůru. Těsto znovu dobře zpracujeme a rozdělíme na dva díly, z nichž utvoříme oválné bochánky a necháme 20 minut kynout. Delší polovinu každé šišky těsta vyválíme (válečkem rozmáčkneme). Vyválenou půlku štóly překlopíme přes nevyválenou polovinu a necháme ještě 30 minut kynout. Tak nám vznikne charakteristický tvar štóly.
Pečeme ve vyhřáté troubě při 175 °C 45 minut, teplotu snížíme a ještě 5 minutek dopečeme. Ihned po upečení ještě teplou štólu potřeme rozpuštěným máslem (nešetříme), hustě pocukrujeme moučkovým cukrem (když máme pravou vanilku, tak ji přidáme a pečivo krásně vánočně ovoníme), zabalíme do alobalu (neprodyšně) a necháme 2-3 týdny odležet.
Na pečení vánoční štóly máme pomalu čas.
Pokud nemáte kandovanou citrónovou a pomerančovou kůru, tak se štóla neurazí, a postačí klidně oříšky, mandle, rozinky v rumu. Když se do receptu pustíte, tak vám přeji "ať se dílo podaří", já se do pečení pustím počátkem prosince a uveřejním tady i fotografie.

Návod, jak upéct dobrou VÁNOČNÍ ŠTÓLU jsem pro vás připravila i s fotografiemi a srozumitelně rozepsaným postupem. Určitě se povede!

Dobrý tip: Pokud máte rádi recepty v knižní podobě, můžete si je pořídit jako kuchařskou knihu a objednat si ji přímo od autorky.

Jak chutná na jiném světadíle? Foto 5, Seattle

23. listopadu 2006 v 1:13 | Šárka (foto na cestách ulovil Dan Erb) |  Obrázky
Seattle a paprikové dekorace
Tolik vitamínů pohromadě a ještě to nadělá parádu :-)

Co překáží v mé kuchyni :-)

22. listopadu 2006 v 21:53 | Šárka |  Obrázky
ten menší se jmenuje "Matýsek"
té větší říkáme "Jenny"
Malej - velkej, v kuchyni překážejí neúnavně každý den :-) Tak takovou já mám milou společnost. Když tak často publikuji dění z mé vlastní kuchyně, nebylo by fér, abych na ty "dva" zapomněla a alespoň se o nich nezmínila. Neodmyslitelně patří ke každému mému receptu. Jsou prostě u toho. Mnohdy jsou první, kdo ochutná. To v tom případě, že něco na zem upadne. I to se stává :-)

Dobrý tip: Pokud máte rádi recepty v knižní podobě, můžete si je pořídit jako kuchařskou knihu a objednat si ji přímo od autorky.

Jak chutná na jiném světadíle? Foto 4, Vancouver

22. listopadu 2006 v 20:09 | Šárka (foto na cestách ulovil Dan Erb) |  Gastronomické zajímavosti
Ve Vancouvru sendviče nešidí :-)

Jak chutná na jiném světadíle? Foto 3, Brazílie, Sao Paulo

22. listopadu 2006 v 9:42 | Šárka (foto na cestách ulovil Dan Erb) |  Gastronomické zajímavosti
Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž :-) čerstvé foto z Brazílie, Sao Paulo