Šárčina "škola" vaření

Nejnovější články

Soutěž utkaná z vůně perníku

Pondělí v 1:57 | © Šárka / www.gurmanka.cz | Články

Nastal čas na soutěž utkanou z vůně perníku a šikovnosti vašich rukou. Bez perníku by nebyly vánoční svátky takové, jaké mají být. V mnoha domácnostech je to první vánoční cukroví, které začínáme v těchto dnech péct. Pojďme to udělat tak trochu společně a na perníkové téma si i zasoutěžit. Už jenom pro tu neodolatelnou vůni to stojí za to.

Kdo má chuť, může se pochlubit svými perníkovými nápady, radou, fotografií perníkového výtvoru nebo odkazem na své stránky, kde to upečeným perníkem voní. Méně zdatní se rádi v této sladké disciplíně zdokonalí a třeba pošlou i fotografii svého úplně prvního premiérového pečení. Ostřílení perníkoví mistři se mohou pochlubit svou zručností a nechat nám tu i nějakou tu kamarádskou radu, jak to udělat, aby i ten náš perník vypadal a chutnal mistrovsky ;-)

Co je podmínkou této soutěže?

Fotografie čerstvě upečeného letošního perníku. Fantazii se meze nekladou. Od drobných perníčků se můžete klidně dostat až k architektonickým skvostům, tzn. perníkovou chaloupkou počínaje a věrnou kopií slavného náměstí konče. Víte kde tohle náměstí hledat?

Pro 3 nejpěknější perníkové fotografii jsou nachystány ceny na váš vánoční stůl. Připravila je ve svém atelieru šikovná brněnská keramička Dáša Wallerová. O vítězích bych ráda nechala rozhodnout do 20. prosince, aby se výhry dostaly na váš sváteční stůl. Na pomoc si pozvu odbornou porotu :-) Nerada bych na to rozhodování byla sama.

Tak tedy otevírám perníkovou rubriku, protože cítím, že vůně perníku už na nás číhá ;-)

Vaše příspěvky k perníkovému tématu posílejte na adresu gurmankacz@seznam.cz

Ve vůni perníku budeme až do vánočních svátků. Kdo letos nepeče, může se od těch pilnějších přiučit a zkusti to příští rok. Za všechny perníkové příspěvky předem děkuji a přeji vám, ať se nic nespálí a všechno vaše cukroví je dokonalé! (čím je cukroví dokonalejší, tím narůstá riziko, že vám ho bude chodit celá rodina tajně ujídat :-)

Za nejpěknější perníkové počiny jsou zde i pěkné ceny. Keramické lampičky budou dobře sloužit třeba na kousek toho Betlémského světla.

Přímo s pojetím cen v podobě originálních keramických svícnů se otevírá půvabné téma starých tradic a Betlémského světla. Krásné povídání napsala kamarádka Helli, proto vyhlášení předvánoční perníkové soutěže mohu prosvětlit informacemi o světle z Betléma, které je novodobým symbolem vánočního míru.

Doba vánoční je spojena s řadou zvyků, obyčejů i tradic. Perníčky, téma druhé letošní soutěže na stránkách Gurmánky, jsou tradičním pečivem, jež se ve střední Evropě poprvé zmiňuje již ve 13. a 14. století a svou sváteční funkci si udrželo dodnes.

Tradice však mohou vznikat i v moderní době. Pojďme si přiblížit jednu z nich, která se s vánočními svátky spojuje rovněž. Chuťové buňky při ní sice přijdou zkrátka, zato ale navodí sváteční vánoční atmosféru. Je to totiž Betlémské světlo.

Nápad s Betlémským světlem vznikl v roce 1986 v hornorakouském studiu rozhlasové a televizní stanice ORF. Iniciátoři tehdy plánovali šíření světélka pokoje a míru (Friedenslicht), jak se mu říká v německy mluvících zemích, pouze jako jednorázovou součást akce "Licht ins Dunkel" - vánoční sbírky televize ORF na pomoc postiženým dětem. Světlo z Betléma se však setkalo s nadšenou odezvou a stalo se ve většině zemí Evropy novodobým symbolem vánočního míru. Plamínek z místa Ježíšova narození v Izraeli přivážejí od té doby každoročně rakouští skauti, kteří je přepravují ve speciální lampě letecky do Vídně. Zde si je o třetím adventu převezmou při ekumenické bohoslužbě delegace skautů z většiny evropských zemí a odvezou si je domů. Z České republiky si pro Betlémské světlo přijeli do Vídně poprvé brněnští skauti již v prosinci 1989 a dovezli je až do Prahy pod sochu sv. Václava. Nezůstalo pouze při této jediné cestě, brněnští skauti reprezentují Českou republiku ve Vídni pravidelně rok co rok.

O letošní rozvoz Betlémského světla po České republice se skauti postarají v sobotu 19. prosince 2009. Vyzvednout si je pak může do Štědrého večera každý - skauti totiž světlo nejen rozvážejí vlakem, ale roznesou je i do různých veřejně přístupných míst jako jsou např. knihovny, vánoční trhy, náměstí měst či kostely.

Na PERNÍKOVÉ TÉMA

O lásce, srdci a perníku

Perník jako suvenýr, Basler Leckerli

tady můžete nasát trochu čerstvé perníkové vůně:

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 17

Jak nejrychleji připravit rybí filátko?

9. listopadu 2009 v 16:35 | © Šárka / www.gurmanka.cz | Ryby

Protože humoristické časopisy žijí již desítky let z příběhů "jak zabít kapra a přežít", nebudu vám doporučovat nic podobného. Klidně si chyťte svou rybu k obědu v obchodě. Bude pěkně vyfiletovaná a uspoříte čas. Já vám k tomu přidám rychlou a nenáročnou recepturu na úpravu rybího filetu.

Doporučuji candáta. Bohužel tato luxusní rybka nebývá běžně dostupná, proto ji můžete nahradit filetem z pangasia. Na můj recept nepotřebujete mít krom kousku vhodné ryby žádné další ingredience. Určitě všechno najdete v domácích zásobách. Rovnou slibuji, že zakrátko máte na stole rybí filátko.

Rybí filátko v parmazánové krustě

Potřebujeme:

4 ks filetů z candáta (nebo pangasia)
šťáva z poloviny citrónu
mořská sůl
čerstvě mletý pepř
3 vejce
1 polévková lžíce sekané petrželky (lze použít i sušenou)
1 polévková lžíce sekané pažitky (lze použít i sušenou)
2 polévkové lžíce strouhaného parmezánu
hladká mouka na obalení
olej na smažení + plátek másla

Rybí filety osušíme, lehce pokapeme citrónovou šťávou, okořeníme solí a čerstvě mletým pepřem. V misce důkladně rozšleháme 3 čerstvá vejce, přidáme jemně nasekané bylinky a strouhaný parmezán.

Filety nejprve obalíme v hladké mouce a poté je protáhneme ve vejcích s bylinkami a parmezánem. V pánvi rozehřejeme olej a přidáme k němu plátek másla, aby ryba smažením získala příjemnou máslovou vůni. Filety z vaječné lázně ihned vkládáme do horkého oleje a krátce osmažíme po obou stranách. Udělá se pěkná zlatá a nadýchaná krusta. Podáváme s vařeným bramborem nebo bramborovou kaší. Svěřuji talíř s rybou jen a pouze vaší fantazii. Třeba z jedné bramborové kaše vykouzlíte dvě barevné variety. Hromádku té klasické smetanové doplníte porcí kaše přibarvené paprikovým protlakem nebo dýňovým pyré. Ani na másle podušený cukrový hrášek není vůbec špatný. Co si k rybě na talíř přiložíte je čistě vaše věc.

Pokud budete mít zdání, že rybí filet se upekl nějak moc rychle a hrozí riziko nepropečeného středu, vložte ho na plech vyložený pečicím papírem a v horké troubě ( 200 °C) nechte pár minut dojít. Víc jak 5 minut není potřeba. Ryba musí zůstat pěkně šťavnatá.

Ryba zvaná Pangas / Pangassius / sumeček žraločí

Pangas je sladkovodní dravá asijská ryba. Maso má jemné, bez rybího zápachu a téměř bez kostí.

Říkala jsem si, že mé předešlé rozjímání na břehu rybníka by chtělo doplnit něčím na talíři. Vybrala jsem jeden z mých nejoblíbenějších a nejméně komplikovaných receptů na přípravu filetované ryby. Kdo má ryby rád, tomu není potřeba nic radit. Sám moc dobře ví, jak s nimi v kuchyni naložit.

Kdo ryby jí, třeba se s námi rozdělí o nějaký skvělý rybí recept. Pokud ho zašle i s fotografií, najde se pro něj místo na stránkách Gurmánka.cz, kde je vymezen prostor pro recepty z vašich kuchyní (kontaktní údaje jsou k nalezení přímo na stránkách).

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 27

Šupina nebo Šupinka?

9. listopadu 2009 v 14:17 | © Šárka / www.gurmanka.cz | Co rozhodně stojí za to!

Kam na rybí baštu? Když nemáte doma rybáře, zbude jediné. Vyrazit někam do stylové rybí hospůdky. Nejlépe do té nejbližší. Šupina nebo Šupinka?

Podzimní měsíce jednoznačně patří čerstvým rybám. Ryby patří do rybníka a největší rybníkářská romantika je na jihu Čech. Nejslavnější ryba domácí je doma v Třeboni. Když nepřijde ryba ke mně, dojdu si za ní já do Třeboně. S třeboňským kaprem se nejčastěji setkávám v restauraci Šupina & Šupinka. Při návštěvě tohoto malebného města u hráze rybníka Svět si na ni udělejte čas a ochutnejte něco dobrého z našich sladkovodních čerstvých ryb.

Obě restaurace mají otevřeno denně. Platí zde, že i v malé kuchyni se dají dělat velké divy! Kuchyně v restauraci Šupinka (mladší sestra Šupiny) je malá jako dlaň, ale stíhá uspokojit všech 6 stolů uvnitř restaurantu + venkovní terasu v přijatelném časovém limitu. Posezení na terase je v letních měsících velmi příjemné, ale nepříjemnou společnost mohou u hráze rybníka Svět dělat komáři. Rezervujte si místa raději uvnitř restaurantu, vzhledem k oblíbenosti tohoto podniku nebývá vždy volný stůl.

Co ochutnat v Třeboni? Rozhodně doporučuji pokrm z ryby domácí, proto ochutnejte třeboňského kapra. Za pozornost stojí specialita podniku, kapří hranolky nebo kapří filet podle pytláka Říhy. Vynikající sladkou tečkou se může stát Sachrův dort. I když se nejedná o vídeňský originál, je chutný. Pokud by mu nedělala sprejová šlehačka doprovod, byl by ještě lepší. Obsluha podniku bývá pozorná, ryby čerstvé, víno ve správné teplotě. V nabídce najdete pestrou paletu sladkovodních ryb celého třeboňského regionu. Podávají se filetované i celé.

Tahle rodinná třeboňská hospůdka umí svým příjemným a kultivovaným prostředím vykouzlit velmi dobrý dojem a ukázat krásy jižních Čech i na talíři. Možná si odnesete i šupinu pro štěstí. Vzhledem k vynikající poloze podniku si dopřejte po dobrém jídle procházku po hrázi rybníka Svět, kam dorazíte po pár minutách chůze, nebo se projděte zámeckým parkem, se kterým restaurace sousedí. Kdo rybám neholduje, toho v nabídce samozřejmě čekají i rozmanité masové speciality a nebylo zapomenuto ani na nabídku pro vegetariány a menu pro dětské návštěvníky podniku.

Návštěvu Třeboně se zastávkou v tomto příjemném podniku doporučuji všem. Když projdete z rybí hospůdky zámeckou zahradou na nádvoří s kašnou, plavou v ní zlaté rybky.

Restaurace Šupina a Šupinka, otevřeno 10.30 - 23.00, v letní sezóně o hodinu déle, tel. +420 384 721 149. Interiér Šupiny je nekuřácký, Šupinka je určena kuřákům. Upozornila bych na precizně vyvedené webové stránky www.supina.cz.

Šupina a Šupinka
Valy 155
379 10 Třeboň
http://www.supina.cz/

Znáte tuhle restauraci? A co si o ní myslíte vy? Byla jsem tam opravdu tolikrát, že mohu s klidným svědomím říct, že "není špatná", ale ... prostor pro zlepšení by se našel ;-) Jsem zvědavá, zda se budeme v některých připomínkách scházet či rozcházet. Až to pěkně sepíšeme, tak to na místě ústně předám. Musím upřímně říct, že jsem tam zažila chvilky příjemné, ale i takové, kdy bylo co vytknout. Pochvalu i nedostatky řeším vždy na místě :-)

První reálná připomínka je tady. A já dávám za pravdu, že specialita podniku na fotografii v této reportáži vypadá naprosto děsivě. Jak to, že fotografie na stránkách Šupiny&Šupinky ukazuje tohle jídlo v jiném "lepším" světle? Tak tohle by se tedy fakt stávat nemělo.

Můžete doporučit nám všem nějaký naprosto báječný rybí restaurant?

To nejlepší co na rybách je, je ...

Počet komentářů: 18

Kotleta poněkud výstřední, navíc s kapkou Luise Buňuela

27. října 2009 v 15:29 | © Šárka / www.gurmanka.cz | Maso

Recept na obyčejnou kotletu na počkání, v lehce výstředním podání. Na samém konci článku se dočkáte ještě aperitivu, který si ovšem připravte (jak se sluší a patří) těsně před jídlem.

Kotleta - čekanka - Noilly-Prat - všechny tři suroviny čekaly na svou příležitost a vlastně bych ani nečekala, že dostanu nápad použít je naráz všechny tři. Kotletu s čekankou pro svou noblesní chuť a jednoduchou přípravu doporučuji vyzkoušet. V případě vermutu nemusíte jít shánět lahev Noilly-Pratu, ale když si ji opatříte, určitě vám doma zahálet dlouho nebude. Pokud s vermutem nevaříte, ještě pořád to neznamená, že si nemůžete udělat chutný aperitiv. Kdo by se k dobrému Martini točil zády? Navíc si ho můžete udělat podle slavného receptu Luise Buňuela. A třeba si k tomu pustit nějaký jeho nezapomenutelný film.

Nejraději mám stav mysli, když mám na něco chuť, ale nemám konkrétní plán čím ji zahnat. Řešení hledám až u otevřené ledničky a popadnu tu jednu základní surovinu, které je doma nejvíc. To dává předpoklad, že se najím :-) K ní dohledávám po celém domě to, co by se mohlo kompozičně použít, aby vzniklo harmonické jídlo. Neváhám proto navštívit ani svůj vinný sklípek, protože i vhodně zvolená kapka alkoholu dokáže udělat mistrovské divy. Tak nějak vznikal i tento velmi prostý recept. Na začátku všeho dění byla obyčejná vepřová kotleta na kosti.

Co se 4 čerstvými kotletkami? Poslat je rovnou do horké pánve, říkám si. Na poslední chvilku přišla změna plánu a rozehřála jsem troubu s grilem. Na cestu jsem je lehce okořenila a už neujdou svému osudu za zavřenými dvířky grilu. Co s obyčejnou kotletou dál? Dát si ji s chlebem, křenem a hořčicí, krájet ji ostrým nožem na prkýnku, … uspokojivé, leč trochu nudné. Pro čerstvý křen bych musela vyrazit s rýčem do zahrady. Nějak se mi to nechtělo komplikovat, začala jsem pro kotletu hledat trochu noblesnější společnost. V tmavém šuplíku lednice objevuji trpělivě čekající čekankové puky. Tak se konečně dočkaly! Vyndala jsem je spolu se soleným máslem a ohřála pánev. Na pánvi se už rozpouští plátek másla a přidávám přepůlené čekankové puky. Řeznou plochou je opékám v másle, potom obracím a podlévám kapkou vermutu (sahám do domácích zásob po lahvi Noilly-Pratu) a čekanky se tetelí blahem a opíjí se chutným spojením alkoholu a másla. Chvilku mám nutkání nevěřit na sladké tóny vermutu a kápnout do pánve trochu medu, ale po ochutnání to zavrhuji. Zredukovaný vermut je na chuti perfektní a vystupují z něj příjemné karamelové tóny.

Kotlety jsou již ve správném stupni propečení, nahřívám talíře a kladu je do středu. Pod každou kotletku pokládám na suché pánvi opečený malý krajíc chleba. Na každý plátek masa položím kousek soleného másla a nechám ho pomalu rozpustit. Chleba zachytí každou miniaturní kapku šťávy, kterou maso uroní. Na maso položím opečené čekankové puky a přelévám je hořko sladkou šťávou z pánve. Ta je na tom všem naprosto nejbáječnější. K čemu příloha? Dneska by byla zbytečná. Kotlekty jsou výstřední dost. Rafinovaně hořká chuť čekanky podbarvená máslovými tóny a vermutem se ve spojení s opečeným masem stala natolik harmonickým párem, že není třeba hledat k těm dvěma veličinám "třetího".

Omlouvám se skvostnému plátku masa, že jsem se rouhala a představovala si ho bez špetky fantazie jen tak s hořčicí a křenem, jak se povaluje na prkýnku a hltám ho jen tak s chlebem. Kotleta se projevila jako zachránkyně pro dvě zbylé čekanky a díky ní nemusela tahle poněkud unavená zelenina cestovat na kompost. Proč si někdy místo složitého vaření neudělat minutkovou záležitost s obyčejnou kotletou? S kotletou si nemusíme vtáhnout nudu do talíře, stačí být trochu výstřední :-) Tentokrát jsem se nenudila a to jsem ještě netušila, až budu tento banální recept popisovat, tak se po ose svých vlastních myšlenek a vzpomínek dostanu ještě o něco dál.

Noilly-Prat je nejznámější francouzský vermut. V srdci Camargue se nachází přístav Marseillan, kde je francouzský vermut Noilly-Prat jako doma. Tam jsme ho před časem nakoupili pořádnou zásobu a několik lahví v našem vinném sklípku stále přežívá. Pokud ho chcete ochutnat i vy, k sehnání je i u nás. Zkuste to třeba tady.

Ten s červenou etiketou na mé fotografii se dal sehnat jen přímo v místě výrobě (tak to tenkrát v Marseillan tvrdili), ale časy se mění, tak nevím jak je to dnes. Tenkrát jsem o nějakém foodblogování neměla ani ponětí a veškerý svůj čas věnovala starostem o dobrý chod našeho hotelu s restaurací, který stál v krásném údolí švýcarské Jury, ale do Francie to byl jen skok přes potok. Mé cesty za vínem, sýry a jinými delikatesami bývaly na denním pořádku a nepostrádaly vzrušení. Škoda, tenkrát jsem moc nefotila, ale všechny prožitky zůstávají v nás. Cestu do Camargue každému doporučuji jako sůl :-) Jsem moc ráda, že jsem zase našla příležitost k tomu, abych láhev Noilly-Pratu vzala ze sklepa zase do kuchyně. Už si ji tu nechám.

V přípravě "dry Martini" může Noilly-Prat sehrát nezastupitelnou roli. Znalci o Martini říkají, že chuť Noilly-Pratu jeho chuť prozáří. Kupříkladu takové dry Martini podle Luise Buňuela, významného španělského filmového režiséra s anarchistickým duchem, který svůj vyhlášený recept na Martini zvěčnil ve filmu Nenápadný půvab buržoazie (Le Charme discret de la bourgeoisie).

Možná si vybavíte jeho nejznámější výrok, který se zapsal do dějin. "Jsem ateista, díky Bohu!"

Do barmanských dějin přispěl Luis Buňuel svým pojetím přípravy suchého Martini. Nechte si tedy našeptat jeho slavný recept, jak by mohl znít, kdyby vám ho sám L. Buňuel mohl připravit. V případě, že by vás považoval za přítele :-)

Recept na DRY MARTINI podle Luise Buňuela

Než přijdou hosté vložte do lednice šejkr, sklenice, gin. Led musí mít teplotu -20 °C, kterou si ověřte teploměrem. Když se sejdu s přáteli, vezmu sklenice a nasypu do nich velmi tvrdý led. Na něj naliji několik kapek Noilly-Pratu a přidám půl lžičky angostury. Vše smíchám a poté vyliji. Schovám si jen led, do kterého vešla lehká příchuť obou vůní a na led naliji čistý gin. Zamíchám, podám přátelům, přeneseme k ústům a společně vypijeme. Buňuelův přítel, ředitel muzea moderního umění v NY, se ho prý vždy snažil přesvědčit, aby místo angostury použil kapku pernodu. "Mně se to zdá velmi kacířské!", říkal pokaždé ;-)

Louis Buňuel zemřel na cirhózu jater v roce 1983.

Když jsem držela v ruce kotlety od řezníka a dumala co s nimi, nikdy bych si nepomyslela, že mě odvedou cestou přes pánev s čekankami do přístavu Marseillan. Znovu objevím ve svém vinném sklepě suvenýry v podobě několika lahví vermutu zn. Noilly-Prat a díky nim se přesunu až k panu Luisi Buňuelovi :-) Není to vaření krásně nevyzpytatelné? To je přesně to, proč mě to baví. Svou kotletu si klidně připravte daleko klasičtěji, ale i tak se díky ní možná bůhvíkam dostanete.

Kdyby se Luis Buňuel narodil v 17. století, byl by řezníkem. Kdybych se já narodila v 17. století, pro kotlety bych si chodila výhradně k němu :-)

S jakou chutí koketujete s čekankou vy? Připadá vám obyčejná kotleta suchá a nudná? A máte slabost pro suché martini jako já? A co filmy Luise Buňuela? Mít za kamaráda dobrého řezníka je záviděníhodné. Já ho hledám :-) Ještě naliji informační kapku vermutu tomu, kdo si myslí, že je vermut jako vermut.

Vermut je jeden ze tří nejrozšířenějších aperitivů na světě. Spolu s ním je to též Cinzano a Martini. První značka vermutu nesla jméno Carpano a vyrábět se začala v malém podniku v Turínu roku 1786 v červené sladké podobě. Chuť Carpana si získala velkou oblibu a nápoj se šířil za hranice. Když se dostal do jižní Francie a náklad přirazil ke břehům starobylého přístavu Marseillan, okamžitě na něj zareagoval místní obchodník s vínem Josef Noilly a v roce 1813 uvedl na trh první francouzský vermut, kterému dal název Noilly-Prat.

Tehdy byla v módě byla vína silnější s výraznou chutí. I když si je italský i francouzský vermut v mnohém podobný, rozdíl je vidět při samotném skladování v sudech. Ve sklepích Noilly-Prat zraje vermut 2 roky v obrovských dubových sudech přímo venku, aby jeho zrání mohlo být přímo ovlivněno změnami počasí v plném důsledku. Francouzští výrobci vermutu totiž zjistili, že tímto způsobem probíhá zrání daleko rychleji a pozitivně se podepisuje na jeho výsledné chuti, která je tvořena, jako každý vermut, směsí bylin, alkoholem, cukrem, karamelem a vodou.

Původ slova "vermut" pochází z výrazu "vermud" - což je starý hornoněmecký výraz pro pelyněk (Artemisia absinthium), z něhož vzniklo slovo absinth). Pelyněk sehrál svou roli i při výrobě Pernodu. Tyto nápoje s hořkými bylinami prospívají tělu a lahodí i našemu patru. Noilly-Pratu jsme si tenkrát nakoupili opravdu dost a po inventuře našeho sklípku jsem tam ještě pár zajímavostí původem od Josefa Noillyho našla :-) Vinný sklep je dobré z času na čas provětrat.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 25

Podzimní koláčky, sólo pro sýr a ovoce

20. října 2009 v 14:12 | © Šárka / www.gurmanka.cz | Sladká kuchyně

Voňavé koláčky upečené z posledních paprsků babího léta. Takhle nějak to s počasím vypadalo, když se u nás v mrňavých tartaletkových formičkách před pár dny peklo. Než se zadělalo na křehké těsto, ještě k tomu svítilo pár posledních vlažných paprsků unaveného sluníčka, které už se očividně těšilo z toho, že přijde čas, kdy se schová za podzimní oponu z šedých mraků a mléčně zbarvených mlžných kulis. Přestalo mít chuť koupat se v ranních jinovatkách, tak pro jistotu nevychází vůbec. Babí léto odlétlo a je tu regulérní podzim se vším všudy. Rtuť teploměru už nikam nešplhá a líně si sedí na bodu mrazu. Když to nehřeje venku, tak je dobrý důvod rozehřát troubu a něco chutného si upéct. Jen tak pro radost. Představte si, že ovoce vyzve kousek dokonalého sýra k tanci a roztančí se v horké tančírně vaší trouby přímo na parketu z křehoučkého těsta. Tenhle pár to na vašem talíři určitě neprohraje :-) V pečení tartaletek je rozhodně kus poezie a velký prostor pro fantazii.

Zahrada už dávno přestala útočit zralými rudě zbarvenými plody. Tuhle show si odehrála již v měsícíh červnu a červenci, které jsou ke zrání přímo předurčeny. Barvy podzimu jsou jiné, ale zralé ovoce chutná vždy prvotřídně. Zkuste kombinaci ovoce se sýrem. Jestli máte pár kroků do zahrady, určitě se pod ořešákem najde pár čerstvých vlašských ořechů. Možná i na vašem záhoně rostou poslední kvítky levandule a někde se tam krčí tymián. To všechno se do podzimních koláčků může hodit. Co na tom, že v případě nouze sáhnete po konzervě exotického ovoce nebo sladkém suvenýru z dovolené? V receptu je všechno dovolené. Sladké tóny babího léta dodají zaručeně bylinky, ale korunou chuti zůstává sýr. Na jeho výběru si dejte patřičně záležet.

Pozimní koláčky s ovocem a sýrem (Tartaletky na dva způsoby)

Základem je křehké těsto:

Pokud máte svůj zaručený tip, jak ho rychle vyrobit, udělejte to podlé zvyklostí. Pokud budete hledat recept, zkuste třeba tento můj.

250 g polohrubé mouky
125 g moučkového cukru
125 g másla (event. Hery)
špetka soli
1 vejce

Smícháme mouku s cukrem a špetkou soli. Používám mísu, do které se vejde pohodlně jedna ruka, protože s tou si při přípravě zpočátku vystačíme. Do mouky nakrájíme tuk, přidáme celé vejce a prsty jedné ruky prohněteme. Když se tuk spojí s moukou a vejcem, vzniklou směs zapracujeme do jedné těstové koule a prohněteme, zabalíme do mikrotenového sáčku a na chladném místě necháme proležet.

Formy na tartaletky nemusíme vymazávat, těsto je mastné dost a nebude problém prochladlé pečivo z formiček vyklepnout ven. Těsto vtlačujeme do formiček dlaní a na krajích trochu zvedneme. Pokud se nám těsto bude lepit na ruce, stačí si namočit prsty do studené vody a jde to jako po másle. Takto připravenou formu s těstem propícháme vidličkou na několika místech a poklademe plátky ovoce.

Pro první variantu jsem zvolila plátky zralých hrušek a sýr s modrou plísní. Ozdobit lze vlašskými ořechy a pro zajímavější chuť jsem vyzkoušela méně sladkou drobenku, do které jsem přidala několik strouhaných ořechů.

Druhá varianta byla z plátků nektarinek a plátků francouzského sýru Brie (nahradit můžete i Camembertem). Koláčky je dobré ozdobit bylinkami, třeba drobnými lístky tymiánu a zrovna tak krásně vypadají i droboučké kvítky levandule. Kdo má bylinkovou zahrádku, něco si tam najde. Kdo ji nemá, koláčky tohle zdobení bezpodmínečně nevyžadují :-)

I když to není potřeba, dělala jsem je s drobenkou, které se u nás /bůhvíproč/ říká žmolenka.

(recept na malé množství)

3 lžíce hrubé mouky
2 lžíce cukru
1 lžíce másla

Z hrubé mouky a cukru krupice bývá žmolenka křupavější. Použijeme-li mouku polohrubou či hladkou a cukr moučkový, žmolenka je jemnější. Někdo přidává špetku skořice, mleté ořechy, strouhaný kokos, obyčejný cukr zamění za přírodní třtinový. Důležité je, aby se žmolenka chovala jako "drobenka" :-) Musí se vám mezi prsty krásně drobit. Máte-li na programu koláčové období, udělejte si užmoulejte si drobenku do zásoby a ona vám uskladněná v chladu báječně vydrží týden. Máte-li rádi hojnost sladké drobenky, tak určitě uvedené množství poměru surovin znásobte. Koláčky lehce posypeme a v předehřáté troubě na 180 °C podle potřeby upečeme (20 až 25 minut zpravidla stačí).

Pro tyhle podzimní koláčky platí, že ovoce a sýr je naprosto postačující kombinace k tomu, aby pohladila vaši gurmánskou dušičku a uvedla ji do stavu blaženosti. I když to není žádné velké vaření, tyhle koláčky se budou líbit. Jestli vás podzim lehce nudí, tyhle koláčky vás budou bavit. Ať jste jejich tvůrce nebo konzument, na tom nezáleží. Jestli se chcete zabavit, kupte si formičky na tartaletky. Mají totiž tolik možností použití, jako má Rubikova kostka kombinačních cest ke svému složení :-) Pracovat s tartaletkami není žádný hlavolam, tak zkuste vymyslet své vlastní zajímavé recepty, kterými budete oslňovat třeba v zamračených dnech letošního podzimu a zimy.

Bydlí s vámi doma formičky na tartaletky? A když už je máte, tak co v nich nejraději pečete?

A dáte nám ochutnat něco ze svých neotřelých nápadů? Pár tipů jsem pro vás nachystala zde:

Hříšně dobré tartaletky ještě hříšnější madame Du Barry

Tartaletky s borůvkami

chystám se na tartaletky s jablky a vanilkovým krémem :-)

... a mohlo by to vypadat ještě zajímavěji, protože tartaletky máte ve svých rukách a pod diktátem vaší fantazie, která velí skočit rovnýma nohama na bojiště, tedy do kuchyně. Jistě se z toho vyklube nekončící řada dalších famózních nápadů. Všem vašim nápadům fandím ;-)

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 40

Starý dobrý Hermelín v podzimním outfitu

3. října 2009 v 7:10 | © Šárka / www.gurmanka.cz | Sýry

Jestli je vám milejší noblesnější cizinec Camembert, nemám námitek. S francouzskými sýry si na svém talíři dávám rande častěji, než s jejich českými náhradníky. Co naplat, Francouzi jsou prostě v tomto oboru trochu víc šik než našinci. Fešák Camembert ve svém bílém ušlechtilém plísňovém kožíšku a pružným sýrovým tělem je přímo stvořen k nakousnutí. Žádné tepelné procedury pro něj nejsou to pravé ořechové. Nejlépe mu je na prkénku při pokojové teplotě a ve společnosti dobrého červeného vína.

Naproti tomu s jeho levnějším příbuzným Hermelínem jsme si zvykli zacházet o trochu méně v rukavičkách. Namísto vína ho častěji spláchneme pivem, protože pikantně nakládaný Hermelín se dokonale zabydlel v českých hospodách a stal se oblíbeným suvenýrem ledniček, kde vydrží i pár týdnů v olejovém nálevu. Některé jeho pikantní podoby dokážou způsobit v ústech požár. Hospodský si mne ruce a nechává ho hasit dalším pivkem. Čím je nálev pikantnější, tím je oblíbenější. Dokonce se svádí bitvy o největšího mistra naloženého Hermelínu.

I doma s ním vyvádíme krkolomné kousky, ale nejčastěji končí v horkém oleji a je dokřupava osmažen ze všech stran. Oblíbený smažák je v českých jídelních lístcích již léta jasným favoritem. Začalo to plátkem eidamu a časem se do toho připletl i Hermelín a začal mu dělat konkurenci. Téměř v každé zapadlé putyce, kde už ani lišky nedávají dobrou noc, vám ho nabídnou. Víte kdy se vlastně začal u nás Hermelín vyrábět? Sériově je to od roku 1957. Dnes se mu familiérně říká "Sedlčanský Pepa" :-)

Pepa má své webové stránky, kde se dozvíte o jeho původu i ten poslední detail, a tak není divu, že je tam k nalezeni i jeho křestní list. Dokonce se tam zachází do intimností takového rázu, jak se Pepa sprchuje. Nechybí ani Pepova kuchařka, pro obě ruce levé, pro obě ruce pravé i pro labužníky, co si troufají na víc. Je vidět, že Pepa nepostrádá smysl pro humor a to je charakteristickým rysem českých sýrů :-) I když se neproslavil tak, jako švýcarský Ementál s dírou nebo francouzský Roguefort protkaný ušlechtilou plísní, na českém trhu hraje významnou roli a je nadmíru oblíbený.

Ne vždycky sáhnu po vznešenějším Camembertu a nemyslím si, že dělám chybu. Nakonec i na Ementálu vidí pesimista jen díry a optimista sýr.

Já si u sýrů cením jejich prosté podoby a chuti, proto jsem si dnes trochu povolila uzdu. Aby nebyla na talíři nuda, mám pro vás změnu v podobě Hermelínu grilovaného, v rámci mimořádných možností podzimu v netradičním podzimním outfitu. Inspirace podzimem je v říjnu tou nejlepší cestou, jak si vaření nekomplikovat. Tentokrát jsem nemusela nikam do supermarketu, ale spolehla se jen na svou zahradu. Sýr byl na svém místě a vykutálel se z lednice.

Švestky, ořechy, proti ranním mrazíkům odolné lístky šalvěje, a samozřejmě pár lžic (nejlépe čerstvě připravených) domácích povidel. Jestli jste měli pocit, že povidla patří jen do buchet, už ho mít nebudete. U nás doma najdou dobrá povidla i jiné uplatnění, kde dokáží excelovat S takovými ingrediencemi si kouzlo podzimu na talíři vyčarujete okamžitě. Pozvěte si na pomoc ještě Jeho Výsost Hermelín, protože ten bude celému pokrmu kralovat. Ne nadarmo si říká Král sýrů ;-)

Hermelín prořízneme a pomázneme lžící povidel. Lehkou rukou přihodíme chilli koření, špetku mletých ořechů, ozdobíme lístky šalvěje (bez se to celé docela dobře obejde) a sýr přiklopíme. Pro vydatnější večeři si můžeme připravit bramborovou kaši nebo šťouchané brambory. Těmi vyložíme zapékací misky vytřené máslem, doprostřed bramborové hromádky posadíme naplněný sýr a v dobře rozpálené troubě (nejlépe s grilem) nebo v salamandru krátce zapečeme. Podáváme přímo v zapékacích miskách a pochvalujeme si, jak je v této netradiční úpravě i obyčejný Hermelín šik. Určitě ani Camembert by tuhle roli nesehrál líp ;-)

Podzimní voňavý outfit ze švestkových povidel a ořechů je příjemným parfémem těchto dnů a sýr si v něm libuje. Když už nehřeje počasí, teplo si hledejte jinde. I atmosféra na talíři může mít hřejivý efekt ;-)

P.S.

Pivo si k tomu určitě nedávejte :-)

Pro ty, co nemají rádi sýr, ale líbila se jim tahle nevšední podzimní atmosféra se surovinami, které jsou hitem podzimu, mám v záloze několik nápadů:

Vepřové medailonky s vůní povidel

Základem všeho jsou povidla, připomínám tedy svůj

Snadný recept na povidla bez míchání.

Provětrala jsem svůj archiv a našla k sýrovému tématu:

smažený sýr s brusinkami a ananasem

brokolice se sýrem, co udělá dobrý dojem

Ohrnujete nos nad Hermelínem a ceníte si víc Camembertu?

Já miluji oba dva, ale na Camembert si troufám jen ostrým nožíkem a on nezná jinou cestu než tu "ze sýrového prkénka rovnou do úst". To Hermelín je na tom podstatně hůř a občas si prochází kuchyňským peklem. Úplně nejméně mu prospěje na jednom talíři souboj "několika sýrových titánů" :-( Každý sýr si zaslouží sólový výstup, proto omáčka s chutí 4 různých sýrů na rozvařených těstovinách do talíře nepatří. Vyškrtla bych tahle jídla nekompromisně z jídelních lístků. A že jich tam je! Dokonce se honosí nálepkou specialita podniku. Dáváte si nějaké sýrové jídlo v českém restaurantu? Doporučte nebo varujte :-)

Vy nejíte sýr? To o hodně přicházíte.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 48

NEJVĚTŠÍ BÁBOVKOVÁ SOUTĚŽ, která se bez Vašeho hlasu neobejde

1. září 2009 v 1:37 | © Šárka / www.gurmanka.cz | Recepty všelijaké

Bábovka na bitevním poli tu čeká právě na ten VÁŠ rozhodující HLAS. Velká letní soutěž o nejpůvabnější, nejlépe klenutou a nejsvůdnější bábovku se dostala k velkému finále. Kdo z něj vyjde jako vítěz, to už je jen a pouze na vás :-) Vybírejte podle svého gusta, nejlepšího vědomí a svědomí, protože všech 92 soutěžních kousků umí podráždit vaši chuť. Myslíte, že si nevyberete? Tomu nevěřím!

Jste na sladké?
Raději na slané?
Schází vám v chuti trochu extravagance?

Tohle všechno tady najdete,

stačí si vybrat a darovat svůj hlas, za který děkujeme ;-)

Prohlédněte si všechny upečené bábovky a pokud se vám některá z nich líbí, nenechávejte si to pro sebe a dejte jí hlas. Soutěž probíhala na stránkách Gurmánka.cz, kde najdete celý "Bábovkový speciál". Aby se vám lépe hodnotilo, stačí si kliknout na některý z číslovaných příspěvků. Určitě dostanete chuť :-)

ANKETU najdete na konci článku (stačí kliknout na "přidat komentář"), možná právě ten váš hlas celou bábovkovou bitvu rozhodne. Nenašli jste anketu? Podívejte se dobře do prostoru nad komentářem, tak dlouhá řada bábovek opravdu nejde přehlédnout :-)

SOUTĚŽ O CENY byla právě ukončena. Vítězné bábovky jsou tu a já se těším na předání pěkných cen (bližší informace najdete zítra v připravovaném článku). I když byla soutěž o ceny ukončena, anketní hlasování nechávám žít souběžně s tímto bábovkovým speciálem dál. Všechny soutěžní exempláře jsou krásné, a pokud některé nedostaly ani bod, je to jen proto, že jich bylo moc. Otevřená anketa ukáže, že se líbí všechny a hlasy budou narůstat i tam, kde zatím žádné nejsou. Díky všem za účast v soutěži. Pokud máte chuť tento speciál ještě doplňovat, klidně můžete. Těším se na všechny vaše další nápady :-)

Děkujeme za každý Váš hlas v tomto největším bábovkovém klání ;-)

Hlasování anketou končí poslední den měsíce září.

Přeji všem soutěžním výtvorům a jejich tvůrcům - AŤ SE DAŘÍ !

Jestli jste nenašli nic pro svou chuť, tak si nám alespoň postěžujte ;-)

Počet komentářů: 53

Pověste si svého internetového lupiče!

Kopírování obsahu webové stránky :

V případě, že dojde ke zveřejnění překopírovaných fotografií či grafických souborů, a stane se tak bez souhlasného stanoviska nositele práv, jedná se o zásah do autorského práva. V souladu s ustanovením § 2 odst. 2 autorského zákona jsou "původní fotografie" vlastním duševním výtvorem autora a spadají pod ochranu fotografických děl. K užití díla chráněného autorským zákonem může dojít pouze se souhlasem autora nebo na základě zákona. Pokud dochází ke kopírování textů z webové stránky, je pro uplatnění případných autorskoprávních nároků nutné posouzení, zda předmětné texty splňují předpoklady pro ochranu autorským právem.

O problematice kopírování obsahu z webových stránek se momentálně vede řeč na nejnavštěvovanějším českém foodblogu Cuketka.cz - Rádio Impuls fandí foodblogům. Díky tomuto článku a samotnému autorovi jsem se dozvěděla o tom, že i v mém případě došlo k několikačetnému zásahu do autorských práv. Nebýt prozřetelnosti pana Cuketky, který neprozradil veřejně vše, neměla bych možnost zálohovat stránky ve stavu, kdy tam bez mého svolení byly fotografie uveřejněny. V diskuzi pod článkem je zřejmé, že všechny případy, které byly veřejně diskutovány se během několika hodin změnily a některé fotografie zmizely a byly nahrazeny jinými. Pokud se i vám stane podobný případ, je dobré nejprve zajistit existující důkazy (neboť následně může dojít k jejich odstranění), což se samozřejmě děje! Pro zajištění důkazů v prostředí internetu je možné využít institutu osvědčení skutkových dějů ve formě notářského zápisu. V případě prokazování autorství pak mohou být důležité zdrojové soubory konkrétního díla. Pokud si nevíte rady, využijte právního poradenství. Samozřejmě jsem se rozhodla vůči zásahu do svých práv ohradit a zaslala jsem písemnou doporučenou zprávu protistraně s uplatněním dalších nároků, které mi dle zákona náleží. Tímto vyjadřuji poděkování za upozornění i za veškerou podporu čtenářů, kteří se postavili na stranu těch, které takové jednání poškodilo.

Na tuto záležitost mám stejný názor jako pan Cuketka a děkuji mu za uveřejnění článku k dané problematice.

(tím nekončíme, ... hříšníci na černé tabuli visí, ... každý si pověste toho svého)

Celý článek | Počet komentářů: 35

Tartaletky hříšné madame du Barry

aneb vábení karfiolu v královské ložnici. I když květák není sám o sobě synonymem hříchu ani prostopášnosti, měl pro něj slabost sám francouzský král Ludvík XV. Vášeň pro hřích a pro tuto nenápadnou košťálovou zeleninu u něj zažehla okouzlující Jeane Bécuová, která na francouzský dvůr vstoupila jako hraběnka du Barry. Z pařížského nevěstince vešla tato šarmantní kráska přímo do ložnice Ludvíka XV., krále Francie. V náruči nejmocnějšího muže nahradila zesnulou madam de Pompadour a stala se tak na dlouhé roky jeho oficiální milenkou. Spolu sdíleli lože a spolu usedali k prostřenému stolu. Král ztratil hlavu pro všechno, co milovala. Není divu, že se doslova zbláznil do velejemné krémové květákové polévky, kterou mu jeho milovaná vlastnoručně vařívala. Protože madame du Barry oplývala vtipem i chytrostí, určitě by myslela na to, že stále stejná polévka jednoho dne omrzí. Proto jsem dnes z květáku připravila něco úplně jiného, ale stále se stejně neodolatelnou vůní. Svůdně koketní květákové tartaletky na dva způsoby by neměly nenechat krále klidným :-) Sire, nemáte chuť na malou květákovou neřest?

KVĚTÁKOVÉ TARTALETKY

formičky na tartaletky jsou nezbytné

křehké těsto:

250 g polohrubé mouky
1 vejce
špetka soli
1 lžička cukru
125 g másla
2 lžíce strouhaných mandlí nebo ořechů
1 lžíce parmazánu

Z uvedených ingrediencí vypracujeme v míse křehké těsto. Máslo z chladničky nakrájíme na tenké plátky a ihned ho zpracujeme s moukou a ostatními přísadami. Vznikne nám pěkná těstová koule, kterou necháme chvilku odpočinout. Protože je to těsto máslové, nemusíme formičky na tartaletky vůbec vymazávat a ušetříme si tím krásně čas. Z uvedené dávky se mi povedlo nachystat rovných 9 tartaletek, což byly na plechu úhledné tři řady v trojstupu.

náplň:

1 květák uvařený v osolené vodě doměkka
1 kysaná smetana nebo tvaroh (250 g)
1 vejce
1 lžička pikantní hořčice
bylinky podle chuti (nasekané čerstvé nebo sušené)
čerstvě mletý pepř
sůl
80 g jemné šunky
1 lžíce strouhaného parmazánu (event. jiný sýr dle chuti)
kousek pórku (pouze křehká zelená část)
slunečnicová semínka na ozdobu

Uvařený květák vyjmeme z hrnce a necháme ho vychladnout. Rozebereme ho na růžičky a zjistíme,že na tuhle recepturu se nám ho nepodaří spotřebovat celý. Klidně vám ještě dost zbude na úžasnou krémovou polévku podle madame du Barry :-)

V misce promícháme kysanou smetanu s vejcem, hořčicí, kořením a bylinkami podle chuti. Přidáme jemně pokrájenou šunku, tenké proužky pórku a zahustíme lžící strouhaného parmazánu. Do směsi přidáme podle chuti jemně nasekaný vařený květák a směsí vyplníme tartaletky, do kterých jsme předem vmáčkli křehké těsto. Povrch ozdobíme vyloupanými semínky slunečnice a ve vyhřáté troubě na 180 °C pečeme 30 minut. Po vyjmutí z trouby necháme chvilku prochladnout a poté servírujeme se sklenicí vína jako chutný předkrm nebo doplněk k salátu.

Druhá varianta plnění tartaletek:

Uvařený květák nasekáme na hrubší kousky a sypeme je doprostřed každé tartaletky. Osolíme, opepříme, a obložíme tenkými plátky camembertu. Tvaroh na strouhání promícháme se syrovým vejcem, lžící mletých ořechů nebo mandlí a okořeníme podle chuti. Tuto směs lžící navršíme na květákový základ a ozdobíme třeba kuličkou hroznového vína a v předehřáté troubě upečeme. Jak už to tak bývá, domácí receptury vznikají v přímé vazbě na domácí zásoby, které jsou v danou chvíli po ruce.

Pokud vám květák nepřijde dost erotický, klidně sáhněte po jiné zelenině :-) Možná vezmete květák na milost, když vám připomenu, že vědci z univerzity z Georgetownu zjistili, že květák funguje přímo zázračně u mužů, kteří si ho dopřejí alespoň jednou týdně. Snižuje se totiž u nich o 52 procent riziko nádoru prostaty. U žen má pozitivní efekt v souvislosti s rakovinou prsu, což bylo prokázáno odborníky v Číně. Tahle šarmantní košťálová zelenina by neměla zůstávat v pozadí našeho zájmu, ale měla by si otevřít dveře do kuchyně zrovna tak rychle, jako madam du Barry do královské ložnice. Je to zábavná zelenina, které se dá snadno propadnout a nebudou vás považovat za hříšníka.

Někteří květák rádi pomlouvají, že při vaření páchne a snadno měkne. Nedejte se odradit! Květák vaříme zásadně bez poklice, aby se z něj uvolnily sirné látky, které v menší míře obsahuje. Nepříjemné aroma dokáže snížit bobkový list, kmín, koriandr nebo nové koření, které můžeme přidat do vody a vařit společně s ním. Když je květák vařený, rychle ho zchladíme pod studenou vodou, aby zůstal pěkně křupavý a zbytečně dál neměknul. Pokud budete mít strach, aby květák varem nešednul, dejte na babské rady, že pár lžic mléka přidaných do vroucí vody to spraví. Voda, která nám zůstane v hrnci po uvařeném květáku se hodí na zamilovanou polévku francouzského panovníka, tak se o ni nepřipravte a jemný květákový krém se smetanou a kousky kuřecího masa si nechte od někoho milého připravit. Získá si Vás ! … polévka i ten, kdo se snažil a vařil ;-) Možná vás ani královská odměna nemine.

Ať je přítomnost květáku ve vaší kuchyni vždy svůdnou výzvou k hříchu, tak jako to dokázala pouhá přítomnost oslňující madame du Barry.

Květák neboli lidově karfiól (Brassica oleracea) je oblíbenou košťálovou zeleninou, kterou člověk získal vyšlechtěním divoké brukve zelné (stejně jako např. kedluben, zelí či kapustu). Za pravlast květáku je považována Indie, podle jiných východní Středomoří - Kypr, Turecko, Egypt, Sýrie. První zmínky pocházejí již z 12. století. Z Kypru 16. století květák dorazil přes Itálii do střední Evropy. Název "karfiol" je zkomoleninou italského "cavolfiore". Od roku 1847 se u nás ujalo označení květák a ostatní výrazy (květnik, květlik, květlák) byly zapomenuty. Dřívější květák měl růžici velikosti tenisového míčku. Šlechtěním jsme došli až k dnešním odrůdám s obrovskou růžicí. Existuje řada odrůd nejen s bílou barvou růžice (zelené, růžové, fialové). Růžové květáky pocházejí původem ze Sardínie a jižní Itálie. Na první pohled "kříženec" brokolice a květáku se zelenou růžicí nese název "Broccoli romanesco" a dováží se k nám nejčastěji z Itálie, kde je velmi oblíbenou a hojně používanou zeleninou.

Madame du Barry (1743-1793), se stala synonymem pro skandál a prostopášnost. Její ctižádost a touha po bohatství jí pomohly vystoupat do nejvyšších pater jedné z nejvýznamnějších monarchií Evropy. Radikální zlom v životě této pouliční prodavačky a dívky s pověstí lehké děvy pocházející z těch nejchudších vstev nastal v momentě, kdy se seznámila s hrabětem Jeanem du Barry. Její nevšední krása a titul jí dopomohly k tomu, aby se stala luxusní prostitutkou a milenkou samotného krále.

Cesta francouzské Popelky z pařížského nevěstince až do ložnice krále Ludvíka XV. byla přímočará. Jeane Bécuová, nemanželská dcera mnicha a chudé dívky okouzlila nejen svou krásou, ale i vtipem a šarmem celý francouzský dvůr. Madame du Barry vstoupila ke královskému dvoru a sám král ji bez váhání dovedl do své ložnice, čímž se stala milenkou a titulární metresou nejmocnějšího vládce Francie, kde nahradila zesnulou markýzu de Pompadour. Ludvík XV. se do okouzlující Jeane zamiloval na první pohled a až do své smrti jí poskytoval ve Versailles výsadní postavení.

Ze zámku byla vykázána až na přímý rozkaz nové královny Marie Antoinetty, která ji považovala za "zosobnění skandálu". Do vypuknutí revoluce vedla madame du Barry klidný a nezávislý život v ústraní. Po revoluci emigrovala do Anglie a protloukala se jako učitelka. Po čase se vrátila do paláce Louveciennes, který pro ni dal Ludvík postavit. Netrvalo dlouho a přišlo udání a následné zatčení. Dne 8. prosince 1793 byla sťata na náměstí Concorde gilotinou ... špatným koncem skončil její pohádkový příběh.

Květák je všechno, jen ne nudný. S citem a fantazií tuhle zeleninu můžete přetvořit do všelijakých chutných podob. Tartaletky jsou jenom malou kapkou v moři, protože s květákem si můžete směle dovolit mnohem víc a pořádně se odvázat ;-) Je jen na vás, zda ho budete milovat na první pohled nebo to bude láska z rozumu.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Co jiného Vám mohu z květáku nabídnout?

Květákové krokety s italským temperamentem

Květákové ragú pro štíhlou linii

(jestli nemáte chuť na květák, dejte si třeba karfiol :-)

Počet komentářů: 24

Sladká omeleta hotelu Sacher

Nezvu Vás kvůli omeletě do Vídně, ale proč si staré dobré vídeňské recepty nepřipomenout? Narazila jsem na něj při pročítání jedné z knih Václava Malovického. I když do Vídně to nemám zrovna daleko, raději jsem si tuhle "Sacher tutovku" nachystala doma. Předností omelety jsou zaručeně čerstvá, dobře vyšlehaná vejce a meruňková zavařenina. V tomto ohledu bych se známým vídenským hotelem klidně soupeřila. Vejce mám naprosto čerstvá ze sousedčina dvorku, stará sotva pár hodin a domácí poctivou zavařeninu s vysokým podílem meruňek a lehce ošizenou o cukr jsem si zrovna v těchto dnech vlastnoručně navařila. Určitě nemůže být žádná druhá ještě merunkovější než ta, kterou mám doma.

V tuto chvíli neexistuje nic, co by mé plány na omeletu mohlo zhatit. Venku je počasí pod psa, zrovna prší, proto mi ani nebude líto té chvilky v kuchyni a s chutí se ohřeju u horké plotny. Odměním se báječnou omeletou a atmosféru vídeňské kavárny si přičaruji šálkem voňavé vídeňské kávy. Rozhodně mi to stojí za to :-)

Sladká omeleta jako z hotelu Sacher

recept:

Do šlehací misky vyklepneme 3 celá čerstvá vejce, přidáme 20 g polohrubé mouky a metličkou dobře vyšleháme. Vmícháme 60 g cukru krupice a sladkou smetanu (100 ml stačí). Na pánvi rozpustíme plátek másla, omeletovou vaječnou směs rozetřeme po celé ploše pánve a v předehřáté troubě pečeme podle potřeby cca 15 až 20 minut. Hotovou omeletu opatrně stáhneme z pánve na nahřátý talíř a potřeme ji dobrou meruňkovou zavařeninou.

Přeložit a překrojit nezapomeneme.

Posypat moučkovým cukrem s vanilkou doporučujeme.

Podávat se šálkem kávy připomeneme :-)

Vídeňské kavárny si na dobrém šálku kávy zakládají a vídeňská káva se podává s pořádnou bílou čepicí husté ušlehané smetany.

Věnujte ještě malou chvilku tomu, aby na vašem stole byla opravdová doma ušlehaná šlehačka, která na světě nemá pražádnou konkurenci. Vaše vídeňská káva si ji zaslouží a omeleta na talíři tím bude poctěna.

Víte, že

Hotel Sacher je sice proslaven ze všeho nejvíc čokoládovým dortem s meruňkovou zavařeninou a čokoládovou polevou, ale údajně se prý připravoval daleko méně sladký, než je tomu dnes (?!) Navíc hotel Sacher měl i obrovskou zásluhu na rozvoji módy omelet a toto umění dotáhli k dokonalosti právě maďarští kuchaři, kteří zdejší kuchyní procházeli. Než odešli zase o dům dál, něco nezapomenutelného po sobě zanechali ve zdejší hotelové kuchyni.

O Vídni by se dalo povídat ještě hodně dlouho, ale nechme v tomto článku slávu obyčejné vaječné omeletě a zkuste si i vy nějakou doma připravit. V létě určitě sladkou variantu se sezónním ovocem.

Dobrý tip: Máte raději recepty v knižní podobě? Prohlédněte si mou kuchařskou knihu, která se může hodit i do vaší kuchyně.

Počet komentářů: 43

Moje vaření – irbise.blog.cz

Šárčina "škola" vaření

Nejnovější články

Soutěž utkaná z vůně perníku

Tak tedy otevírám perníkovou rubriku, protože cítím, že vůně perníku už na nás číhá ;-)

Jak nejrychleji připravit rybí filátko?

Šupina nebo Šupinka?

Kotleta poněkud výstřední, navíc s kapkou Luise Buňuela

Podzimní koláčky, sólo pro sýr a ovoce

Starý dobrý Hermelín v podzimním outfitu

NEJVĚTŠÍ BÁBOVKOVÁ SOUTĚŽ, která se bez Vašeho hlasu neobejde

Pověste si svého internetového lupiče!

Kopírování obsahu webové stránky :

Tartaletky hříšné madame du Barry

Co jiného Vám mohu z květáku nabídnout?

Sladká omeleta hotelu Sacher

Další články

Kam dál

Související odkazy

Aktuální články

Archiv

Rubriky

Oblíbené stránky

Zajímavé odkazy

Profil

Zpráva autorovi